ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 6d5e1e90-71e0-11dc-ad5d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 38
#1 alto_textblock #1
Ročnik XXXXIV.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v neděli dne 31. července 1904.
#3 alto_textblock #3
Číslo 210.
#4 alto_textblock #4
n nb
#5 alto_textblock #5
ka ranní „ odp ol. list předplácí nat v Praze v sdninislr s : : s dvojí donáškon Rkta : : vo nllalkte roštoui ärk iis drojí zásnnno v
#6 alto_textblock #6
k -
#7 alto_textblock #7
kei ak o is
#8 alto_textblock #8
R
#9 alto_textblock #9
ODNILI
#10 alto_textblock #10
pn
#11 alto_textblock #11
V drobném prodejii Ve slialkách na veskort nnr čen sapole
#12 alto_textblock #12
sapol .. . . . .
#13 alto_textblock #13
Insor a e, platí se hotově zapl Přežplacení a dnserty přijíek adniní- strace v Mlarianské ulici č.a Tam nachásejí se tel redske. tiskárna a ezpedice , Národních Listě Rukopisy se novraosji.
#14 alto_textblock #14
g
#15 alto_textblock #15
Onešní číslo pro Prahu Je o 18 stranách.
#16 alto_textblock #16
Nepřátelé Ruska velebí anar chisty!
#17 alto_textblock #17
Není již pochybnosti o tom, že attentát n ruského ministra Pleva jest dílem revolučních znarchistův, kteří již po kolik desítileti všemi prostředky násilí pracuji po šírém světě za svým šileným cílem: úplným to stržením a rozvráce- ním všech trvajicích zřízení státních a řádo veřejných, »aby z nich nezůstal kámen na ka- meni« nejprvé v Evropě, potom v ostafních dílech světa. Účelu toho má býti dosaženo dle radikálni frakce anarchistů, tak zv. »propagandy činůe všemi násilnými prostředky rovolučními — jedem, dýkou, žhářstvím, dynamitem, attentáty na ná- čelníky států a vlád. Není snad již státu evrop- ského, aby nebyl býval jevištěm hrozných zlo- činův anarchistických. Francouzská republika. Německo, Italie, konstituční Belgie tak dobře jak Rusko, ba i severoamerická republika zakusily smrtíci žihadla těchto zběsilcův ponurých. O altentátů na cara Alexandra II. a starého něme ckého císaře Viléma až po zavraždění presidenta republiky francouzské šlechetného Carnota, o zavraždění císařovny rakouské Alžběty až po smrť krále italského Humberta a presidenta severoamerické Unie Mac Kinleye táhne se krvo- rudá stopa této hrozné propagandy činu zpět na Rus, dovršujíc zde katanské dílo své právě v době, kdy Rusko bojuje svůj těžký zá- pas s úkladným a silným nepříte- lem asíjským, zápas, na jehož výsledku pro Rusko šťastném neb nešťastném závisí pro dlouhou dobu budoucnost Slovanstva. Vědí to veškeří zapřisáhli nepřátelé rodu slovanského a práhnouce po škodě a zničení Ruska, tak daleko ve své vášní nedočkavě se zapomínají, že toho zločinu anarchistického v Petrohradě div nevelebíl Zatím co úřadní Německo všémožně s ruskéhocara nadcházi, zatím co právě v Berlíně zpečetěna nová obchodní smlouva mezl Něme- ckem a Ruskem pro řadu let, neúřadní ně- mecký tisk a s ním i značná čásť německého publika mluví dnes pod dojmem attentátu n ruského ministra vnítra asi jako ton — ně- mecký universitni professor Delbrů ck, jenž ve vážné pruské revni »Preussische Jabr- bücher« neostýchal se právě napsati: »V Ru- sku náleží politická vražda takřka ke zřízení státnímu. Stará, pravda, že c ari sm není než a bsolutní monarchií zmir- nénou — úkladnou vrazdou, trv oodnes v plné platnosti . ..« SStane li se despotism nesnesitelným, nebo násilnost vlády tak hroznou, že jsou veškeré zákony lidskosti zrušeny, pak jeví se nešťastníkům a zmatencům ja- kožto poslední a nejkrajnější prostředek k spáse nebo aspoň ku pomstě l i dskosti — vražda.« Milliony Němců žijí a tyjí v tom RRusku, kamž vandrují za svým prospěchem z » kulturní vlasti« svě, a tisíce jich berou od toho despo- tismu tučné úřadnické platy — a hle nyní od- vděčuje se za to vše takový Němec Delbrůck, že liči Rusko jako nejtemnější asijskou despocii, v níž všechny zákony lidskosti jsou pošlapány sveřepými tyrany, proti nimž není jiné spásy kromě anarchistických vražd! — Kde takto německá buržoasie na Rusa si troufá, jak by neměla teprv německá sociální demokracie ukázat svou ušlechtilou kuráž proti — ru- skému césarismu. Doma, vůči německému césarismu je ovšem velice krátka a zavrhuje revoluční násilí, i od- tikává se kralovrahů více, než satanáše: ale vůči Rusku, hej, to je jiná. To zaranžuje vůdce německých socialistů pan dr. Lieb- knecht honem v Berlíně velkolepý meeting, na němž rozpaluje 4000 německých socialistů a socialistek proti ruskému carismu touto petro- lajnickou filipikou: »Včera stihla do Berlína zvěsť, že byl ministr Pleve, tento vilenský pes, na jehož rukou lpí krev statisíců utlačených dělníků — popraven. (Šílený, nekonečný po- tlesk.) Pověsť ta bleskem rozlélla se po Ben- lině a nebylo člověka, aby nebyl zvolal, bo- hudík, že jsme toho úpíra zbaveni !« Čin jest sice strašný a děsný, avšak není možno fici, že bychom se nad ním pohoršovali Úločník včerejška byl právě tak chrabrým, jako
#18 alto_textblock #18
onen nedávno ve Finsku. I on dal vlastní život v sázku. To byl pravý výstřel Tellův. Však T i střelil ze zálohy, kdežto zde schází přihana úkladu, zde jedná se o veřejný boj. Čestná paměť tomuto hrdinovil Jsou to šlechetníci, kteři zasluhují býti zváni herov. Mv němečtí sociální demokraté máme za svou po- vinnost podporovati ruskou sociální demokracii — zasiláním jí našich spisů, já tak učiním žádám ostatní německé sociální demokraty, aby činili stejně.« — Pohlavár německých sociální c demokratů pan Liebknecht na- bízí tedy ruským anarchistům k jejich dalším attentálům, jež velebí nad heroický čin Tellův — s pojenství a pomoc ně- mecké sociální demokracie a to zcela veřejně v berlínském Palastheatru, několik kroků od sídla německého císaře, který proje- vuje caru ruskému svou nejvřelejší účast Neníli záhodno přibíti pro paměť věčnou tyto dokumentace ducha německého vůči, sousední slovanské velmoci ve chvíli historicky tak vý- znamné? Že německocentralistická žu- nalistika cislajtánská o závod s madar- skou chladí si svou žáhu na Rusku týmž delbrückovským a liebknechtovským jargonem — nepadá na stěstí na váhu. Stejná škodolibost, ač formou nepoměrn slušnější, zeje Rusků vštřic ovšem také z tisku londýnského. Avšak tam číhá zřejmý sok Ruska v Asii a tichý spo lečnik Japoncův, který jim posky- tujé všečhny možné služby v jejich válce s Ruskem, lichvářské jako špehounské, nuž od takého »souseda dobrého« nelze ani nie jiného očekávat! Hlavní věcí jest a zů- stane, aby Rusko ze své války s Japonskem vyšlo jako vítěz: pak umlkne rázem všechen ten jekot a štěkot vrahů jeho vůkol a budou se k němu opět lísat a budou mu blahopřál k jeho zdaru a rozvoji všichni ti charakterni hrdinové, kteří dneš v hodině jeho zkoušky se naň tak škodolibě vrhají a sápou. —
#19 alto_textblock #19
Sokolský slet v Luhlani.
#20 alto_textblock #20
Vracíme-li se dnes opětně k velikým dnům sokolským v Lublani, činíme tak proto, že p utišení ruchu slavnostního tato velkolepá mani- festace slovanská objevuje se teprve v pravěm svém významu, řadíc se k nejpamátněj- ším dnům lida slevinského v Kra- jině, v té milé, ladné Krajině, jež dosud pod- léhajíc cizím vlivům, těžký prodělává zápaso existenci živlu slovanského. Slet sokolský vrhl celou záplavu slunečního jasu na zapomenutý tento kraj slovanský a ozářil krásné jeho nivy tak skvěle a nádherně, že roznitil zajisté ve všoch srdcích lidu slovinského plamen nadšen a lásky k otčině a vzbudil tisíceré naděje v nový zdravý život velké rodiny slávské, jež se sjel v Lublani v nepřehledných zástupech ze všech koutů, kde jazyk slovanský hlaholí. Byla to prvá manifestace slo- vanská podobného rázu v Krajině, mohutná ve svých obrysech, úchv at- ná ve vřelosti citů a v průběhu svém poučná všemu lidu slovan- skému, naznačujícmu cestu k dal- ším krokům na dráze společiného žití. Ve chvílích těch zdálo se, jakoby všichni přitomní jednou řečí promlouvali, nebylo po- třebí cizí řeči k tlumočení vzájemných myšlenek, celá rodina slávská se tu sblížila v těsný a úzký celek, v němž plemenné rozdíly nadobro zmizely. Všichni jsme si roz- uměli, ze všech úst linula slova radosti nad bratrským sjezdem, ze všech srdcí prýštila touha po sblížení lidu slovanského ve všech směrech veřejného žití, po návratu do klína velké rodiny slávské, dnes v tak četných směrech se roz- cházejíci. K tomu všemu nahližel s úžusem lid slovinský, v domovině své skromně se tísnící, o každou sebe nepatrnější vymoženost na poli osvěty i hospodářství tak těžce zápasící a z očí jeho zářilo nadšení, plné důvěry v šťastnější bu- doucnost a oddanosti myšlence slovanské. Hrdé, imposantní a ukázněné vy- stoupení mužstva sokolského pů- sobilo dojmem pronikavým na všechny přítomné, budíc úetu a obdiv u přátel i nepřátel, na novo tím potvrzujíc vážný význam a dosah zřízení sokolského.
#21 alto_textblock #21
Hlavní jádro sletu tvořily ovšem česke pluky sokolské, jakž bylo také povinnost našeho Sokolstva, jež stavěno jsouc za v z o ostatním slovanským jednotáma hrajíc vůdčí i tvůrčí úlohu v Sokolstvu slovan- ském, musilo ovšem i o této příležitosti plnou svoji sílu a vyspělost prokázati. Počet So- kolů českýchi převyšoval dvoj- násob ostatní účastníky, rovněž ve- škerá práce technická mimo místní potřeby spo- čívala na bedrách českých pracovníků, jichž zkušenost byla zárukou zdaru tohoto vystoupení. Výprava česká vybrala se v pátek dne 15. července 1904 ve dvou zvláštních vlacíeh z Prahy do Lublanč. Byla to pro Prahu zvláštní podívaná, zříti, jak na Václavském náměstí a v Marianské ulici schází se v dlouhých řadách sokolští účastníci výpravy, tam řadí se dle jed- not a žup v oddíly, ktere mají nastoupiti do vlaků v přesně určeném pořádku, kterýž udával zároveň ihned útvar seřadění v Lublani pro ubytování, průvod a pod. Provedena tu opětn zdařilá zkouška přepravy sokolských zástupů v spořádaném colku, dle předem stanoveného plánu, jež potvrdila výbornou organi- saci sokolskou. Jakmile oddíly byly se- řaděny, odebraly se na nádraží a nastoupily t do vozů jim vykázaných. Celkem odjelo z Prah na tisíc sokolských a asi 400 jiných účastníků, k nimž na cestě další se přidávali. Vlak pro- vázen nadšenými pozdravy shromážděných davů, uvítán byl na každé stanici jásotem obe- censtva, provázejícího své Sokoly, jichž od sta- nice ke stanici přibývalo, tak že v Českých Bu- dějovicích páčil se počet účastníků kol dvou tisíc. Kromě toho jely četné zástupy vlakyji- nými, zejmena z Moravy a Dolních Rakous, (ak že možno říci, že ke sletu v Lublani dostavilo se přes tři tisíce účastníků če- ských, poče“ to zajisté svědčící nejen o vřelém zájmu na svátku Sokolstva lubláňského, ale i o silně vyvinutém citu slovanském, váblcím tak čelné zástupy na jih slovanský do náruče bratr- ského národa. Sokolstvo české bylo u příležitosti těto zastoupeno co nejskvěleji. Téměř všichni jeho přední pracovníci a přodáci účastnili se této výpravy a to ze všech žup a krajů našich. V čele výpravy nalezali se oba náměstkové st- rosty Č. O. S. dr. K. Pippich a dr. J. Scheiner, starosta M. S. O. S. dr. P. F ís a náměstek jeho Urbánek ze Vsetína, dále náčelník Č. O. S. dr. J. Vaníček se svým náměstkem J. Klenkou, členové předsedni- etva Č. O. S. JUC. Mašek, R. Bilek, Po- korný, člen tech. od. ČEO. S. Havel, čle nové výboru Č. O. S. Kalina, dr. Sobotka, A. Pragr, dr Ožek, Bleneš, Čeri ný. Zatím hotovila se Lublaň s horečným roz čilením ku přijetí vzácných a milých hostí. Nad- eházelť jí svátek významný, plný vzrušujících scén, slet Sokolstva slovanského dosud zde ne- vídaný a proto pochopí každý, že Lublaň tonula ve slavnostní horečce, netrpělivě očekávajíc ho- diny bližícího se svátku. Vzdyť takovýchto pří- ležitostí ke sjezdu Slovanstva zde nebylo. Lublaň teprve v posledních létech vybavujícse z trosek starého města po osudném zemětřesení. roste rychlým tempem v elegantní, moderni velkoměsto, mající před sebou velkou budouc- nost a teprve nyní stává se způsobilou ku při- jetí tak čelných mass, jež o svátku sokolském ji v pravém slova smyslu zaplavily. Kdo viděl Lublaň před zemětřesením, nepozná ji dnes po širokých, krásných třídách, nádherných budo- vách, sadech a pomnících, jež vyrostly tu na místě křivolakých, úzkých uliček horského mě- sta. Lublaň i v ohledu národním slaví své obro- zení, zbavivši se skoro úplně vlivu cizích živlo a upevňujíc půdu svoji novými podniky ústavy, o nichž lze bezpečně očekávati, že budou hybnou silou rozvoje lidu slovinského v cele Krajině. Nemožno při tom popříti dalekosáhlý a pronikavý vliv zajímavého zjevu župana Ivana Hribara, plného energie, mravenčí píle a houževnaté vytrvalosti, jenž s vřelosti měkkého srdce slovanského spojuje široký rozhled a železnou píli, stoje v čele všech veřejných podniků, jež Lublaň a lid slovinský na dráze nového žití podstupuje. Slet so- kolskýbyl, abychom tak řekli, prvním okázalým projevem znovuzrozen Lublaně, při němž němectví její, na ne- patrné procento sevrklé, ně dosti i domácím lidmi favorisované, zmizelo nadobr v ruchu a šumu slavnostním. Jak malebný obraz poskytovala „bílá Lu- blaň“, uvelebená v klíně nebetyčných, sněhem se kryjících obrů, obklopena losy a luhy, v uli-
#22 alto_textblock #22
cích vyzdobená veselými barvami slovanskými jež vlály se všech domů, hřející se v zlatýc paprscích letního slunce, jež provázelo slav- nostní dny svojí v pravdě planoucí přízní Obraz ten doplňoval se živým ruchem, který jie několik dní před slavností všude panoval, ka ždou hodinu se vzmáhal a o slavnosti samé vzrostl v hlučící bouři, která rozvířila všechny mysli a otřásla městem do nejhlubších jeho zá- Dostavily se nejprvé malebné řady Sokolů chorvatských z Dalmacie. ze Splitu a Šibeníku, vedené drem. Maistrovičem. Rudé, nízké jejich čapky. štíhlé postavy a osmáhlé zjevy budily všeobee- nou pozornost. Po nich došly ostatní chor- vatské jednotý ze Záhřebu, Kar- lovce. Nevého Města, Belovaru Vukovaru, Varaždína, poselstvo sb- ských jednot z Bělehradu a bulharských junáků jež vedl prof. Jončev ze Sofie. Největší zájem upoután by však k výpravě z Čech, jež imposantním počtem účastníků a vřelými sympatiemi, které lid slovinský k Čechám chová, již předem bu- dila mohutný ohlas v celé Krajině. Zvláštn vlaky, vezoucí české Sokoly, projely v noci R - kouskem a Štyrskem, letěly napříč Korutany a derouce se údolími východních Alp, skýtaly účastníkům nádherné podívané na říticí se vodo- pády a bystřiny, nebetyčné horstvo i hluboká Zájem cestovatelů byl ovšem značn umořen hrozným vedrem, jež v těs- ných odděleních vagonů stával še pro jiné přímo nesnesitelným. avšak nemohlo zdolati svěží humor Sokolů, ule- vující si v okamžicích těch jen zábavou. Odpoledne stanul konočně vlak při hra- nicich Krajiny, v Běláku, odkud se rozvinu překrásný pohled na Karavanky, i v létě věč- ným sněhem pokryté. Zde již proskakuje slo- vinská řeč, kterou hovoří ubozl, sotva živořie Slovinci korutanšti. Za Karavankami rozpro- stírá se již Kraňsko, u jehož brány leží Trbíz Vlak jede dále v úzkém údolí mezi Karavan- kami a Julskými Alpami, k prvé osadě ryze slo- vinské, Rateči. Na nádraží skupil se celý kraj, děvčata v krásném národním kroji, hoš v „jahovcách“. „Na zdar Čehi! Živele sestre, Slava bratje!“ hřmělo v ústrety se všech stran, dívky házely kytice do vozů, pozdravujíce tak na své půdě milé hosty své. Stejně uvítána výprava česká v Kraňsk Goře, Hrušici a v Jesenici. Na této stanici nedal si odepříti bodrá Germanie roztomilou ukázku svého ušlechtilého mravu a jemnocitnosti. Ná- hodou projížděl tudy vlak, vezoucí německ obecenstvo z Lublaně do Běláka Udál se výjev, obvyklý při takovémto setkán Turnéři bučeli, napodobujíce různ. hovádka, řvali „Píuj, Hundel? starší páni prskali a vyplazoval jazyky a dámy — last not least — vyhrnovaly sukně k roztomilém vyzvání. Ubohý kraji, ubohý lide, jejž ob- šťastní tato kultura l Vlak jede dále údolím hornokraňským, po- skytuje pohled na pověstnou krásu Gorenska. Triglav a Bledský kraj u světoznámého jezera bledského. Zde očekávají ho četní češí kolo- nisté, v Bledu meškající, přejíce zdaru sokolské výpravě. Na další jízdě poděl řeky Sávy pozdra- vuje výpravu uvědomělé občanstvo starého města Kranje, žel, že vlak zde nestavi a leti dále k Lublani. Mine Grintovec, věvodící Alpám Savi- ským a již již stane v nádraží lublaňském, pře- plněném spoustami obecenstva, jež vyšlo vstříe milým hostům, zároveň se Sokoly jihoslovan- skými, pokud již v Lublaní se sjeli. Vlak uvftán zvuky národní hymny české a hřímavými po- zdravy, jež účastníci výpravy radostně opěto- vali. V čele vítajících zástupů jsou zástupcové městské rady, se županem Ivanem Hriba- rem v čele a „Sokol“ lublaňský se starostou drem. Tavčarem v čele. Jakmile prvá bouř pozdravů dozněla, vítá župan HIriba r česko hosty nadšenými slovy, velebě zdatnost českéh lidu, kráčejícího v čele Slovanstva i na poli do- hody slovanské. Jménem města Lublaně žehná jich příchodu a děkuje za tento nový, skvělý projev sympatií českého národa k Slovincům. K slovům jeho připojuje dr. Tav č ar stejnt vřelý pozdrav jménem Sokolstva slovinského. Za Sokoly české děkuje dr. Pippich z Chru- dimi, tlumoče pozdravy národa českého lidu slo
#23 alto_textblock #23
kladů.
#24 alto_textblock #24
údolí.
#25 alto_textblock #25
vinskému
#26 alto_textblock #26
„Přicházíme s vroucí touhou, sbratřiti s s těmi, kteří jsou nejlepšími přáteli našimi. Milujeme slovinský národ, poněvadž pravdaa upřímnost v bratrství jeho k nám vždy vzorně se osvědčovala. Přejeme si ze srdce, aby ve- škerý slovinský lid byl prodchnut touhou, sbra- třiti se s námi v duchu sokolském, v práci so- kolské a národní. Slovutný starosta lublaňský vzpomněl velikého našeho vojevůdce Žižky. Dávno minula slavná doba, kdy otřásal se svět dunícími vozovými hradbami jeho. Dnes ovšem nemáme jeho branné moci proti přemoci bez- práví a násili. Ale tím nalehavější je úkol, se- brati veškeré síly k soutěži a zápolu duchů na dobytí práv lidu slovanského. Právem musí být zlomeno znásilnění a bezpráví. Ale i v takovém zápasu duchů třeba je síly. My potřebujeme síly všeslovanské na venek v upřímném bratrství, ve sdružení pravdy, v součinnosti práce, ve shodě a svornosti. Ale potřebujeme všeslovanské síly také ve vnitřní hodnotě svého Sokolstva. My vybaviti musíme ze slovanské duše lidové, z její samorostlosti a svéráznosti vše, co cností je slovanskou. Ale vypuditi musíme vše, co chabého v ní a zlobného, svárlivost a závist, všelikou poddajnost a porobu. A tak přejeme předem milovanému národu slovinskému, aby zdravý a silný byl duchem a vzletem sokolským a aby n: perutích síly, svobody a bratrství vznesl se do výše staré své slávy, znova dobyté zápasem o právo a pravdu.“ Znovu víří se bouře souhlasu, jež nese se z nádraží do ulic, hustě obsazených, vyvolávajíc mnohonásobný ohlas. Jenom stěží bylo možno v této směsici sraziti řady v proud, který sobě razil cestu zástupy jásajícího obecenstva: „Ži- vili Čehi, dobro došli, na zdar!“ hřmělo to po ulicích, vše radostně mávalo příchozím v ústrety. tlačíc se v před stisknouti ruku vítaným hostům z Čech. Vřava stále se zvyšovala, tak že i prů- vod roztrhán a účastníci musili po různu spě- chati do svých bydlišť, jež pro Sokoly vykázána ve školách městských, k účelu tomu pohodlně vším potřebným opatřených. Stejně vřele uvitán byl vlak druhý, který teprve k 9. hodině večerní do Lublaně dorazil. Toho dne nebylo již možno společného co po- řádati, poněvadž Lublaň, čítající asi 40.000 oby- vatelů, hostila nejméně zrovna tolik hostů, kteři zaplavili veškeré místnosti veřejné i domy jeji. Ve velké dvoraně „Národního domu“ uspořá- dán velký koncert „Glasbene Matice“. Řízením M. Hubada předneslo as 150 pěvců i pěvkyň 12 skladeb slovanských s přes- nou dokonalosti, důstojnou slavné pověsti tohoto výborného pěveckého sboru. Po koncertu sešla se větší čásť účastníků v zahradě Národního domu, kdež se rozproudil život, plný nadšeného plesu a radosti. Zde Slovinec s Čechem, Chorvat se Srbem, Polák s Bulha- rem sešli se ve společném objeti, tisknouce vřele bratrské pravice jako synove jedině veliké rodiny slevanske. Starosta lublaňského „Sokola“ dr. Tav č ar dal výraz všeobecné radosti nad setkáním timto. dík myšlence sokolské, která dnes sesílenaa vzpružena návštěvou slovanskou, bohdá velkým vzmachem povznese se vysoko nad lidem slovin- „Krásní dnové dnešní přinesli Lublani nej- dražší hosty ze všech niv slovanských, stavše se tak v pravdě slavností všeslovanskou.“ Obrátiv se k českým hostům, zdroví je jako vůdce sokol- ského hnuti ve Slovanstvu. „Zdravím vás jako zástupce národa, který je prvým Spartaner mezi slovanskými plemeny, který se železnou energii hájí práva naše v staré Austrii a od časů Jana Husa nepřestává se bíti za ideu rov- nosti Slovanstva v Rakousku. V Sokolstvu svém jest nám český národ vzorem a buditelem. Ostatní Sokolstvo slovanské kořistí s vděčnestí z jeho úspěchů a z jeho práce. Naše úspěchy jsou vaší zásluhou, naše srdce bijí za vás i ne- můžeme vám poskytnouti více, než lásku svoji a opět jen lásku, jež jest mohutná jako řeka, pevná jako rkála a neuhasne, dokud poslední Čech a poslední Slovinec svoji duši nevypustí. (Dokončení.
#27 alto_textblock #27
ským.
#28 alto_textblock #28
Slezská irredenta.
#29 alto_textblock #29
Sedmkrátstotisíc Italův, žijících ve králo stvích a zemích na radě říšské zastoupených, na- lehá na vládu, aby pro ně vybudovala školství tím způsobem, by Ital zdejší svým jazykem na- býti mohl vzdělání nejen na škole obecné a střední, nýbrž též na škole vysoké, jinak řečeno, aby ne- byl nucen k dovršení svých studil vyhledávati
#30 alto_textblock #30
FEUILLETON.
#31 alto_textblock #31
Končí rukopis . ..
#32 alto_textblock #32
—vá— Rukopis končí, toť přirozeně ; koně puntíkem, vykřičníkem, třemi tečkami, konč pointou i bez pointy. Na konec blýsk' se leskl bonmot nebo šedá, morosní morálka, bujný. vyzývavý smích, hořký elegický stesk. Plán aulorův byl proveden; kombinovaný útok na číenáře vyvreholen; léčky nastrojeny. Je nyní na nás dáti se dojmouti, rozesmáti nebo roz- leskniti. Jako pavněinami opředeni jsme v osi- dlech jeho dialektiky; nasurregoval nám svou ideu, svou touhu, svou bázeň. Bavil nás, nudil, toť jedno; dokonal své dílo. Rytíř (či byl to spíše Honza, zvaný hloupým ?) zachránil svou princeznu, šípková Růžena procitla ze sna. Al znad laké rytíř zkameněl pod prutem zlého ča- roděje, a princezna ještě spí, ruměnec ve tvá- Hieh. Možno si vybrati kterýkoli s těch konců; ba r tfetl možno si vybrat, kdy rytíř sice za- ehranl šípkevou Růženu, ale ne pro své i její Htěstí; byla by mnohem raději ještě spala čekala, až příjde »ten pravý«. Byl to pak opravda — hloupý Honza Konči li rukopis dramatu, »padá opona«
#33 alto_textblock #33
Končili jiný rukopis, píše se prosíě »Konec Je to formalita a také to nemusí býti. Ale s ja- kou radosti a s jakým sebevědomím píše se to slovo! Kterási z prací Herkulových vykonána dílo hotovo, břemeno shozeno. Nyní možno si oddechnouti, nyní jsme volni, zcela volni; va- vříny byly zaslouženy, úspěch nemůže nás mi- nouti. Jaké krásy má naše fabule, jak intere- santní je naše rekyně, jak hříšný náš rek; jak záslužná naše tendence, jak pyšné naše P'aro pour T'art! Dilo škončeno, ať žije dílo! Nové sladké břímě nás čeká; fantasie naše již pra- cuje, postavy se vynořují, mlhy se trhají před námi a z nich nám kyne na pozdrav zázračný a svůdný profil. Sláva za námi a sláva před námi, neboť zde končí rukopis. Anebo, byla-li naše práce neskonale po- vznesena nad drobnou ješitnost toho, jenž chytá věčné illuse tvarů a tuch ! Jestli jsme dosáhl oblak, s kterých se světy prostíraly pod Naše vývody byly ukončeny, naše filosofe podáná. Žádný článek neschází v řetěze našicl vývodů. Svět bude jiný, lidé budou lepší pravda je konečně poznána, záhady odstraněný (není možno lichotiti si tak ?). S obrazu Saiskéh sňata rouška. Od dneška datuje se nový věk neboť zde — končí rukopisl
#34 alto_textblock #34
námi
#35 alto_textblock #35
Ale také jinak rukopis občas končí. Z ruky padá péro; temno před námi, podivný chaos. Mdloba se nás zmoeňuje; závrať nás jímá; po- stavy blednou, myšlenky ztrácejí lesk. A běda, pak už není ani postav ani myšlenek, jenom slabost a smrt. Krása přestala být krásnou hloubka hlubokou; péro, jež padlo z ruky, ne- zvedneme už; rukopis, včera odložený, nebude už nikdy dopsán. Toť jiný konec, než ten, který jsme myslili, jiný konec, než vysněný ! Žádný vavřín už nespočine na našem čele, naše pravda zůstane skryta a marna. Nikdy už nebudeme citovati, hrdí a opojení, slova Goethova:
#36 alto_textblock #36
stopa mých pozemských dnů nemůže zaniknout v aeonech. Stavha se hroutí, než dospěla k vreholu smutný obrazl Starý kantor vzpomíná; minulost ožívá jeho vzpomínce. Toť epik, »starý kantor«, před mět našich posměšných poznámek. Doba pře březnová ostává před naším zrakem. Jak pla- stická a pravdivá! Archaism řeči je o kouzl více pro nás. Vzpomíná starý kantor, žije živo znova, možno vidět, jak se rozněcuje minulostí Nepatrný detail nabývá svěžesti a vůně u něho. Je doma. Přišel pozdě k obědu, nebohý stu dentík, podivným osudem zahnaný do zapadléh
#37 alto_textblock #37
města Haliče. Zpozdil se a musil chlebem slaninou se spokojiti »Mně alespoň, když jsem se na matčině spižírně nasytil komisárkem a slaninou, pojed nou se zastesklo po nějakém nápoji, od vody byť jako březanská voda jako krýstal čistá jako led studená byla, trochu řiznějším — — « Zde, uprostřed věty, končí rukopis ! Toh jistě se nenadál sám autor. Nedovzpomínal svou upominku. Volal svou minulost, dávno zašlý den prosté a chudé mladosti. A vešel host mnohem mrazivější a přísnější. Z čista jasna přišel, ne- volán, nečekán, nezván; a uprostřed idylly jara zavanul jeho zimní chlad. Ale budiž, »starý kantor« žil svůj živol. Vykonal svou práci; pouze jeho vzpomínky byly přerušeny. Co však říci, jestliže rukopis skoně v počátcích, v úvodu takměr? Vyrazí-li onen host péro ne vzpomínce sta cově, ale činorodé energii mládí? Jestliže jenom dohadovati se můžeme rozsahu a váhy prác zmařené? Zemřel mladý historik **) na počátku své dráhy; historik nevšední píle, nevšedního nadání Psal si denník; tam zachytil trochu zmatků a kris — *) Život starého kantora. Autobiografická lice Podává Jan Ev. Kosina ) Dr. L. K. HIofman.
#38 alto_textblock #38
své doby a trochu svých plánů a svých bolestí, chce podat historii Friedricha Velikého, obraz celé jeho doby; chce napsat studii o Treitschovi, sludii o Dostojevském, pracuje na »Prusech na Moravě«. Praeuje, ač chorý a slábnoucí. Mate- riál se sbírá, horečka díla vzrůstá, stále nové perspektivy se objevují. To bude dílo jehoži- vota, jeho odkaz A to je kone c denníku. »To bylo v projektech; přišly však zá- chvaty nemoci, katarrh se stal nejen dotěrným. ale často už přímo nesnesitelným a já se svijím v bolestech, v bezmoci a zoufalství celé dnv, chodím jako stín s jedinou dusivou myšlenkou: je zle, nelze v před. V plném rozběhu byl jsem opět zaražen fysickou nemocí. Bože, bože můj, opakuji, co jsem už jednou pln zoufalství napsal, proč, p roč mne opouštíš? . . . .« Tak končí rukopis. Zvolání vyznělo n marno. Autor je mrtov. Nenapsán Friedrich, ne- napsán Treitsche, nenapsán Dostojevský. Ne- zbyly než zlomky díla, výpisky, poznámky. Život jde dál; a mrtví nemají nikdy pravdu. Z celé horečné snahy, z tolika stravující práce jediné slovo; to bylo v projek- echi Můze rukopis končiti tesklivěji?