#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 204. ze dne 26. července 1901.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Umělecká kritika. Z divadla »Odeonu
sděluje francouzským listům přísedící člen poroty
ku posouzení o přípustnosti nových kusů mladých
autorů na jeviště, p. Delfoux následující obrázek.
V porotě zasedal praktický muž, známý kupec, jehož
dramatické názory byly velmi zdravé, třeba že
vrcholily vždy v praktickém nazírání na kus. Jednoho
dne při čtení nového kusu jevil náš Aristarch ná-
padný nepokoj. Tázali se ho, co mu jest, ale on
zhurta odvětil: »Není mi ničeho, ale ten kus roz-
hodně zamítám«. »A proč, vždyť čteno teprve jen
několik výjevů.« »Právě proto a v těch několika už
je svatba. To je nesmysl a takový skutek v prvním
aktu mění hrdinu kusu v nerozvážného mladíka.
Lidé se nežení na konci prvního aktu; je třeba
aspoň tří aktů, aby se jak se patří poznali. Svatba
je věcí tak vážnou, že nedá se jedním aktem od-
býti.« Opravdu byly tyto názory praktického muž
přijaty a autor vybídnut, aby kus přepracoval
svatbu pošinul aspoň do třetího jednání.
= Zvláštní sekta. Anglický ethnograf dr
Hawsen ve knize své »O Finsku«, kterou právě vy-
dal, zmiňuje se, že na cestách svých přišel ve Fin-
sku do některých obcí, kde utvořila se mezi venkov-
ským lidem zvláštní sekta, jejížto hlavním článkem
víry jest nadvláda ženy v rodině. Vyznavači této
sekty, nechať již vstoupí ve sňatek manželský, nebo
hodlají žíti se ženou tolíko společně, musí se přísa-
hou zavázati, že se ženě v její vůli úplně podrobí
a jeden den v týdnu ze svých skutků se jí budou
zpovídati. Ženy volí si ze svého středu jednu za
»hlavu« a ta bdí nad tím, aby mužové svým přísa-
hám dostáli a má moc trestati ty, kdož dopouštějí se
něčeho proti hlavnímu článku víry. Dr. Hawsen vyslo-
vuje nad touto nadvládou žen svůj údiv a poznamenává.
že jest to snad jediná sekta na světě. Anglický list.
který o tom zprávu přináší, komentuje poslední
větu: Věříme panu Hawsenovi, že jest to jediná
sekta, ale zapomněl doplniti, že nejen ve Finsku.
nýbrž po celém světě má tajné členy, kteří ve svém
odznaku mají — pantofel.
= Nenašel svědků ani mezi nejlepšími svými
přáteli uražený syn Albionu Johnston, k souboji
s Američanem Saxem Williamsem v Guilfordu, jenž
v jedné restauraci, kde ohromný byl nával, vytrhl
sklepníku, nesoucímu Angličanovi befsteak, talíř
z ruky a sám požil. Angličan poctil za to Williamsa
nějakým titulem a ten vyzval Angličana na souboj.
»Jaký pane?« »Zcela originální, souhlasíte-li,« odvětil
Američan. »Nitroglycerinové patrony se stejně dlouhým
doutnákem. Kdo dříve vyletí do povětří, prohrál sou-
boj.« Návrh se Anglíčanovi strašně líbil. Umluvena
hodina schůzky na druhý den v témž restaurantu,
Angličan pak se uvolil vyhledati místnost, kam se
se svědky oba dostaví. Ale druhého dne dostavili se
Angličan i Američan velice smutní a padli si do ná-
ruče, neboť k těžkým podmínkám souboje nemohli
najíti ani uzavřené místnosti ani ochotných svědků,
jak zcela pochopitelno. Na usmířenou dali si každý
porci befsteaku.
= Milosrdne sestry. Z Filadelfie se sděluje
Dívčí pensionát, ve kterém se vychovávají dívky
z lepších domů a pečlivě jsou střeženy, aby před-
časně žádné chtivé mužské oko o ně nezavadilo, do-
stal tyto dny návštěvu dvou milosrdných sester
#4
alto_textblock
#4
které sbíraly dárky pro chudé a nemocné. Sestry při-
jely v uzavřeném voze, představená pensionátu při-
jala je velmi přátelsky, provedla všemi místnostmi
od kuchyně až do ložnice a když konečně sestry vy-
slovily prosbu, aby od chovanek směly předsevzíti
sbírku k dobročinnému účelu, sama představená ně-
jakým obnosem sbírku zahájila. Děvčata přispívala
velmi slušně a nábožné sestry děkovaly políbením.
Také při svém odchodu pocelovaly chovanky, sedly
do kočáru a odjely. Některé z chovanek doprovodily
ctihodné sestry až ke kočáru, ale vrátily se celé
vyděšené. Zpozorovaly, že sestrám při vstupu do ko-
čáru čouhaly pod rouchem — mužské spodky a boty.
Zavedeno ihned tajné pátrání, při kterém vyšlo na
jevo, že dva bohatí synkové vsadili se se svojí spo-
lečností o 1000 dollarů, že se do uzavřeného pensio-
nátu dostanou. Sbírku svému účelu sice odevzdali
ale budou pro rozpustilý kousek pohnáni k zod-
povídání.
= Nepostrádatelné pro manželství! Pod
tímto záhlavím inseruje v St. Franzisku jeden nakla-
datel a doporučuje »knihu, nutnou a nezbytnou všem,
kdož do stavu manželského vstoupiti míní. Ten, kdo
zašle nízký obnos 20 cent., obdrží knihu tu pečlivě
a nenápadně, před zrakoma všetečnýma uchráněnu
na svoji adressu neb poste restante.« Našlo se mnoho
zvědavých, kteří mínili i nemínili do stavu manžel-
ského vstoupiti a knihu si objednali. Každý z při-
hlásivších se na to dostal opravdu pečlivě zabalený
a zapečetěný exemplář, knihy ke vstoupení do stavu
manželského nezbytné — katechismu v ceně 10 cent.
= Také »náměsíčník«. Doby náměsíčných
romantik, pravá to pastva romanopisců, kteří hrdiny
své, po většině bledé dívky, nešťastně zamilované
nechali magickým svitem luny vytáhnouti z tiché
noční ložnice na arkýře vysokých, několikapatro-
vých domů a pak dle toho, jak se jim to hodilo
buď ukrutně je shodili na dlažbu nebo do náručí
nastrčeného rytíře, jsou již pryč. A přec nedávný
případ »náměsíčníka« v Berlíně nemálo rozčilil dva
bodré občany, vracející se s náležitou »postelní vá-
hou« k domovu. Zvláštní při tom bylo, že byla
úplně tmavá noc a měsíc ani se neukázal. Oba ob-
čané vyrušeni byli při své chůzi tichým zaklením
nad hlavami. Nejprve myslili, že v některém okně
zastrčené ulice bezesný dlužník proklíná svůj osud,
ale když zbystřili zrak, uzřeli ke svému zděšení na
střeše dvoupatrového domu mužskou postavu, která
hbitě lezla po střeše a občas zkoušela, jesli některý
vikýř otevřený, aby snad ze své bezvědomé pro-
cházky se navrátila. Nerozmýšleli se dlouhoa
úprkem běželi na nejbližší strážnici, kde žádali po-
licisty za přispění nešťastnému náměsíčníku. Hlídka
ve chvíli se dostavila, ale náměsíčník zmizel; patrně
už spadl do některého dvora. Za to druhého dne na-
lezeny stopy záhadného náměsíčníka, ne sice na
střechách, nýbrž pod nimi. Půdy asi pěti domů byly
vypáčeny a vykradeny a po »náměsíčníku« nebylo
ani stopy.
= Po americku. »Courrier d. E. Unis« vypra-
vuje v pravdě amerikánskou historku. Při panujících
právě bouřích, jež po ohromných vedrech denně se
opětují, hledal známý silák Firsted útulku před de-
štěm v jednom z největších hotelů new yorské city.
Dříve než odešel do prvního poschodí, rozevřel
v předsíni do kouta promoklý deštník by oschnul a
z opatrnosti umístil naň cedulku s nápisem: »Hand-
#5
alto_textblock
#5
soff! Tento deštník náleží siláku, jehož pěst váží
250 liber. Vrátí se za čtrt hodiny.« Také slovu svému
dostál a posilněn absinthem ve čtvrt hodině přišel
do předsíně, odkud zatím však deštník zmizel. Do-
pálený athlet našel na zemi pouze svůj vlastní lí-
stek, k němuž byla připojena následující douška:
»Deštník odnesl běhoun, který ujde za hodinu 10
angl. mil. Není třeba čekat, až se vrátí.« Trefila kosa
na kámen.
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze.
#7
alto_textblock
#7
Dne 21. července 1901: Ernest Karel, di-
vadelní zřízenec, 31 rok, 1157—II. Kafková Antonie,
vdova po dílovedoucím, 49 roků, 40—III. Presserová
Regina, vdova po rabínu. 79 rok, 236—V. Velínova
Marie, dcera obuvníka, 12 týdnů, 36—I. Daněček
Norbert, c. k. hradní kancelista, 38 roků, 52—IV.
Krob Karel, syn obuvníka, 1 měsíc, 752—VII. Goer
nerová Rudolfina, manželka pošt. úřadníka, 35 roků,
754—VII. — Ve všeobecné nemocnici:
Blabolilová Petronila, dělnice, 20 roků. Brožová
Viktorie, posluhovačka, 52 roky. Peroutková Anna,
manželka obuvníka, 36 roků. Ulrichová Františka,
vdova po krejčím, 75 roků. Westfal Rudolf, sazeč
42 roky.
#8
alto_textblock
#8
Dne 22. července 1901: Ornsteinova Erne
stina, dcera soukromníka, 15 roků, 387—I. Krausová
Rosalie, vdova po lékaři, 80 roků, 1402—II. Neusser
František, c. k. šikovatel, 64 roky, 185—III. Postřihač
Leopold, syn obchodníka, 15 měsíců, 358—III. Kastl
Josef, syn dělnice, 5 týdnů, 99—V. Havelkova Anna,
švadlena, 26 roků, 495—VII. Hřibalová Anastasie,
manželka kováře, 39 roků, 547—VII. — Ve vše-
obecné nemocnici: Hnat František, dělník,
51 rok. Lán Antonín, dělník, 32 roky. — U mil o-
srdných bratří: Heinz Bartoloměj, člen řádu
kapucínů, 47 roků. Průša Václav, holičský pomocník,
28 roků. — U milosrdných sester: Ducho-
ňová Barbora, vdova po krejčím, 65 roků. Kučera
Jan, krejčí, 70 roků. Velichová Františka, manželka
kočího, 39 roků. — U Alžbětinek: Vaňková
Anna, dcera nádenníka, 13 roků.
#9
alto_textblock
#9
Aréna na Smíchově.
#10
alto_textblock
#10
Začátek o 7. hod.
#11
alto_textblock
#11
V pátek 26. července.
#12
alto_textblock
#12
Krásná Cleo. (La Culotte.)
Fraška o 3 jednáních. Napsali Gustav Sylvainea
Ludvík Artus. Přeložila Olga Nápravníkova. Ve scénu
uvedl režisér p. J. Kubík.
Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka a Kapra
18051
a Kotka na Smíchově.
#13
alto_textblock
#13
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
#14
alto_textblock
#14
Začátek o 7. hod.
#15
alto_textblock
#15
V pátek 26. červeníce.
#16
alto_textblock
#16
Ku poctě všech Anen.
Enšpigl aneb: Každou chvíli jiné
čtveráctví.
Fraška se zpěvy o 4 jednáních od Nestroje.
Dnes o 4. hod. odpol. »Promenádní koncert«.
18031
Do zahrady vstup volný.
#18
alto_textblock
#18
168 -
#20
alto_textblock
#20
165-
#21
alto_textblock
#21
Těžké okovy, jež nosil, byly jej ochromily a ačkoliv
Gabbett z důvodův, jež později objasněny budou, trval na
tom, že může jíti dále, sklesl ubožák přece již po prvních
sto vardech děsného úprku a byl chycen dvěma dobro-
volníky, dříve ještě, nežli mohl se opět zvednouti.
Jeho polapením získali druzí krátké svobody, nebot
Trake, jenž byl spokojen chycením jednoho trestance,
ustal druhé na těžce schůdné, ano nebezpečné půdě stí-
hati a přivedl Rufa Dawesa u vítězoslávě zpět, zároveň
i jako na usmířenou za nedbalost při dozoru, jež vedla
k útěku čtyř prvých.
Pro šílený pokus tento byl trestanec odsouzen k osa-
mělému uvěznění na Grummetově skále.
V hrozné samotě této byl duch trestancův, jenž
hloubal neustále o strašném jeho osudu, skorem porušen.
Měl vidění a snil divné sny.
Po celé hodiny spočíval trestanec bez pohybu na
skále a zíral v slunce neb na moře.
Mluvíval s bytostmi smyšlenými. Opět a opět prožil
výstup s matkou svojí.
Hovořil ke skalám a volal kameny za svědky, že
jest nevinen a že se obětoval.
Stíny dřivějších přátel jeho obklopovaly jej a často
pak měl nynější život svůj jen za sen.
Ale když probudil se z klamu toho, kázal mu vždy
hlas jeden, aby skočil do vln, jež rozbíjely se o boky
skal a aby zbyl se pro vždy smutných těchto ryků.
Za tohoto otrnutí těla i duše jeho zvláštní události
na pobřeží trestanecké osady vzbouzely v něm jen ještě
větší zášť proti životu.
#22
alto_textblock
#22
A kdyby i muž některý měl moc líčiti muky ty —
neodvážil by se toho! Tak jako ten, jenž v poušti vyhlíží
po lidské tváři a pak ocitnuv se u kaluže krve, vidí v ní
odrážeti se vlastní obličej — prchá před ním, tak každý
hleděl by uniknouti líčení vlastních svých muk smrtel-
ných! A nyní představme si, že muka taká trvala již po
šest letl
#23
alto_textblock
#23
Ruf Dawes nevěda, že spěch a vzruch pod skali-
skem jeho byly jen výsledkem rozhodnutí, opustiti osadu
úplně, a že »Ladybird« připlula, aby trestance odvezla,
rozhodl se, že sprostí se břemene života, jež tak těžce
na něm spočívalo.
Šest let kácel dříví a nosil vodu; šest let doufal,
i když nebylo več doufati a po šest let žil v údolí stínův
smrti! Neodvážil se již připamatovati si všechna utrpení,
jež prožil. Smysly jeho byly otupeny a ubity všemi mu-
kami těmi!
Myslil již jen na jedno: že jest uvězněn — na do-
životí uvězněn!
První jeho sen o svobodě byl marným!
Učinil vše, aby, díky dobrému chování, byl propu-
štěn, ale ničemnost Vetcha a Rexe oloupila jej o plo
všeho jeho úsilí. Na místě, aby si zjednal chvály tím, že
spiknutí na »Malabaru« odhalil, byl sám pokládán za vin-
níka a přes všechno ujišťování své odsouzen.
Jeho zrada, jak zvali to soudruhové jeho, nic ne-
prospěla mu u představených, ovšem ale nenáviděli jej a
pohrdali jím netvorové, mezi nimiž žil.
Při svém příchodu do Pekelné brány pokládán byl
za poznamenaného, za vyvržence mezi vyvrheli, za pariu
42
#24
alto_textblock
#24
Ztracen pro život.