#1
alto_textblock
#1
1901.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek dne 26. července.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 204.
#4
alto_textblock
#4
Nr »Národní Listy«
ranní a odpolední
spřil. („Naučný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou:
na měsíc 3 K 80h
#6
alto_textblock
#6
JDNl
#8
alto_textblock
#8
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#9
alto_textblock
#9
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
#10
alto_textblock
#10
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Z Vídně, 26. července. »Neue Freie
Presse« v poslední řeči hr. Dědušického,
ve kteréž prý autor famosní adresy z roku
1897, která byla prohlášena za magna
chartu většiny autonomistů, přilévá vody do
svého vína, spatřuje příznivou prognosu pro
podzimní zasedání říšské rady.
Protože p. dr. Körber — praví list —
již takřka vyprázdnil roh hojnosti, ze kte-
rého zasypával říšskou radu ,novými želez-
nicemi, vodními cestami a jinými investi-
cemi a protože prý Čechové ještě
pořád stojí na stanovisku, že
uzavřeli jenom příměří, ale do-
konce ještě ne mír, nemůže se očeká-
vati podzimní zasedání říšské
rady bez obav, že se vrátí stará
choroba parlamentu.
Tu nás jaksi uspokojuje, slyšíme-li, že
tak starý a tuhý odpůrce ústavy, jako hr.
D zieduszvcki nechce ničeho slyšeti o roz-
bití ústředního parlamentu, že jest proniknut
poznáním, že ríšská rada se všemi svými
chybičkami v ruce jest přece lepší než zem-
ský sněm s rozšířenou kompetencí na střeše.
Doba jest dost vážná, aby upevnila u poli-
tiků všech stran tento realistický názor.
Mezi oběma vládami počalo vyjednávání
o novém autonomním celním ta-
rifu. Rakousko a Uhry se sbližují, aby se
postavily na obranu proti ohrožení své ho-
spodářské existence zemědělskými prohibi-
tivními cly, v Německu zamýšlenými.
Tu zajisté poznají asi všecky stranya
národnosti naší říše, že jest na čase říšskou
radu, která tu v první řadě má spolupů-
sobiti, hrázemi národních a ústavních otázek
nečiniti immobilní.
Nemá-li býti nastávající obchodně poli-
tický boj již napřed rozhodnut proti nám,
#11
alto_textblock
#11
musí býti především monarchie schopna vů-
bec obchodní smlouvy uzavírati, a první
podmínkou toho jest říšská rada, která se
usnáší na celním a obchodním spolku.
To také měl asi na mysli hr. Dziedu-
szycki, smiřuje se s ústředním parlamen-
tem a doporučuje, aby byl zachován.
A tak vrátí se snad také Čechům po-
znání, že naprosto již minuly časy, kdy
vládě mohla napadnouti myšlenka odkoupit
většině uherské vyrovnání jazykovými naří-
zeními.
Bída jest velice dobrou učitelkou. Učí
nejen se modliti, ale také navzájem se
snášeti.
Z Vídně, 26. července. Náměstek ví-
deňského starosty Strobach zaslal dnes
jménem hlavního města Vídně arcivévodovi
Františku Ferdinandu do Konopiště
za příčinou narození princezny blahopřejný
telegram.
Ze Lvova, 26. července. »Denník pol-
ský« sděluje k volebnímu ruchu
v Haliči: Rusové očekávají, že vláda,
které odchod ruských poslanců ze zemského
sněmu byl velmi nepříjemný, nepřipustí pří-
lišné potírání ruských kandidátů, aby Rusům
nebyl dán podnět k pokračování v politice
abstinenční.
Ve Lvově se usnesla schůze průmy-
slníků a techniků zříditi samo-
statné ústřední komité volební,
které prohlásí za kandidáty do zemského
sněmu průmyslníky a techniky.
#12
alto_textblock
#12
Telegrafcké zprávy.
Z Vídně, 26. července. (C.-B.) Dnešní
»Wiener Zeitung« sděluje: Ministr kultu a
vyučování jmenoval smlouvou ustanoveného
učitele na odborné škole tkalcovské v Hum-
polci, Františka Berouška, učitelem v IX.
#13
alto_textblock
#13
třídě hodnostní pro odbornou školu tkalcov-
skou v Prostějově. Dále jmenoval assistenta
na odborné škole pro vyučování tkalcovství
a příze v Aši, Viléma Schmütze, učite-
lem v IX. tř. hodn. na témž ústavě.
Z Londýna, 25. července. (Ze sně-
movny.) Ve včerejší schůzi president místní
správy Long prohlásil, že theorie pro-
fessora Kocha o nestejné pod-
statě úbytí čili souchotin u lidí
a dobytka nemůže se pokládati za při-
jatou od véškerého vědeckého světa. Otázka
ta vyžaduje velmi pečlivého uvážení, ale pre-
sident nemůže přislíbiti, že na základě
theorie Kochovy budou učiněna se strany
vlády opatření.
Z Charkova, 26. července. 8 členů
správní rady agrární banky a obchodní
banky bylo zatčeno. Byli však propuštěni
na svobodu za kauci 9,200.000 rublů.
Z Kristianie, 25. července. Dle
»Morg. Bl.« není pravdiva zpráva, že král
Oskar bude přítomen manévrům u Gdanska.
#14
alto_textblock
#14
Zemské sněmy.
#15
alto_textblock
#15
Slezský sně m.
Schůze 18.
V Opavě, 25. července.
(Od našeho zvláštního zpravodaje.)
Prvním předmětem jednacího pořádku dnešní
schůze byla opět předloha zákona honeb-
ního, jejíž další projednávání zmařili poslanci za
venkovské obce svým odchodem ze sněmovný.
Po zahájení dnešní schůzé, když přikročeno
k projednání jednacího pořádků, účinil posl. Karel
Türk prohlášení jmenem poslanců za obce venkov-
ské, v němž se pravl, že vzhledem k ťomu, že většina
sněmovny nebrala žádného zřetele na přání venkov-
ského obyvatelstva, poslanci těmito zastoupenéhoa
bezohledně zamítla každý odchylný návrh jejich, ne-
mohou tito dále účastniti se v projednávání tohoto
návrhu zákona.
#16
alto_textblock
#16
FEUILLETON.
#17
alto_textblock
#17
»Dobré jitro, pane . . .«
Črta ze skutečnosti od Ley Ostrovské.
Stranou spuštěných záclon každodenně
dlouho do noci pronikala světelná záře lampy,
u které stará paní Strnadová čítala, očekávajíc
návrat svého syna z hostince.
A pan Gustav míval ve zvyku častěji přes
půlnoc se pozdržeti.
»Jenom ze zdravotních ohledů k tobě, ma-
minko,« říkával, když pohled staré paní vyčítavě
utkvěl na něm a nástěnných hodinách.
Obvyklá kázání, která po celý večer osno-
vala, rozplývala se po této poznámce, s veške-
rou něhou a nádechem humoru pronesené.
Paní Strnadová, jsouc nad normál korpu-
lentní, špatně se pohybovala, trpíc při tom ja-
kousi chorobou srdeční.
Na radu lékařovu dal pan Gustav zhoto-
viti vysokou, pohodlnou lenošku s vhodným pul-
tíkem, na němž se dala kniha umístit a takž
ztrávila stará paní, které ležení v posteli ne-
svědčilo, většinu svých dnů a nocí v lenošce.
Podřimovala mnohdy hluboko přes půlno
nad knihou, až do návratu synova a pak teprve
odebírala se na hodinku na lože, aby si — jak
říkala — trochu kosti natáhla.
Usínala teprve klidna, vědouc, že jedináček
její spí vedle v pokoji, pod ochranou její lásky
mateřské. Hýčkala jej stále jako za dětských
let, jakoby v tom nalézala náhradu za ztrátu
manžela, záhy jí zemřelého.
Věděla dobře, jaká to společnost, již Gu-
stav navštěvuje a že při nenucené zábavě mla-
dých hodiny dvojnásob rychle prchají.
Shovívavost tuto oplácel jí syn kde a jak
mohl. Stále něco vymýšlel, jak by domácí její
vězení zpříjemnil.
Kdysi přinesl jí z hostince špačka, jehož
tam byl kdosi k prodeji nabízel.
#18
alto_textblock
#18
Radost staré paní, že má aspoň společníka
tichých svých hodin, byla bezměrná.
A což teprve, když pták zašvitořil: »Má
poklona, paní, má poklona . . .«
Špaček mluvil zcela zřetelně několik nauče-
ných slov a při jeho učelivosti a při trpělivosti
staré paní dalo se očekávati, že v tomto umění
ještě pokročí.
Div neplakala radostí, když po bezpočet-
ných lekcích špaček ráno na postel pana Gu-
stava vyletěl a cupuje rukáv noční jeho košile
pronikavě křičel: »Dobré jitro, pane, dobré ji-
tro, pane,« tak dlouho, až se pán probudil.
Z počátku pana Gustava živý tento budíček
dosti zajímal, ale později, když pták přicházel
s prvním jitra úsvitem, nevrle ho odháněl.
»Jdeš, lumpe, necháš mne spát.«
A »lump« se klidil, nečekaje, až na něj
poletí, co pan Gustav nejdříve do ruky po-
padne.
Scéna tato opakovala se co den.
Jednou pan Gustav, uloviv si notnou rýmu,
byl nucen doma zůstati.
Večera toho použila stará paní k výkla-
dům, jak on si neumí zdraví vážiti a jak málo
se šetří, zůstávaje denně dlouho do noci vzhůru
v otravném kouři hostince.
Mluvila tak přesvědčivě, že syn na konec
jí slíbil, že se už nikdy přes půlnoc nezdrží.
Slib tento opakoval ještě druhého večera,
odcházeje z domova.
Nic se však neruší snadněji, než sliby po
dobné. Sejde se společnost, pivo je toho večera
zvláště dobré, přijde někdo milý, kdo zde již
déle nebyl a ten nejlepší úmysl utopí se v zá-
bavě veselého večera.
K půlnoci sice pan Gustav, ke chvále jeho
řečeno, se chystal zaplatit, ale přátelská ruka
ho zadržela.
»Snad nechceš, aby maminku ranila mrtvice
z leknutí, že jdeš tak brzy domů, že se ti
něco stalo — —«.
#19
alto_textblock
#19
Zůstal tedy, zůstal v přesvědčení, že matka,
znajíc jej příliš dobře, jistě slíb jeho příliš
vážně v paměť si nevštípila.
Byly skorem tři hodiny, když se společ-
nost rozcházela. Rozednívalo se, takže pan Gu-
stav nepotřeboval svítit si na schody.
Opatrně otevíral dvéře kuchynky, nahlížeje
zasklennými dveřmi do pokoje.
Málem by byl zajásal.
Paní máteř v lenošce spala a pravidelné
oddechování svědčilo, že spí dosti pevně.
Na jejím klíně schoulen krčil se nezbytný
její společník — špaček.
S potěšením seznal pan Gustav, že dvéře,
rovněž i druhé dvéře, do jeho pokoje vedoucí,
jsou pootevřeny, tak že se jimi jenom pro-
táhne.
Pomalu se v kuchyni zul a aby boty tam
zanechané nesvědčily, jak nezvyklé opatrnosti
použil, že se pozdržel, navlekl je na prst, aby
je až ve svém pokoji odložil.
Potichounku vsunul se mezi dvéře, vyhý-
baje se prknům na podlaze, na něž nesměl
šlápnouti, aby nezavrzla.
Dařilo se mu znamenitě. Jenom dva kroky
ještě a bude vyhráno.
Maminka se o ty chvíle, co už spí, ošidí,
nějaká ta hodina se dá takhle zapřít a jeho
sliby nabudou větší váhy.
Však nebylo mu přáno spící mateřskou
bdělost oklamat.
Dvě malá, jak skleněné korálky jiskrná
očka zazářila v temném peří hlavičky, jejíž
ptačí mozek z často slýchaných slov nejmar-
kantnější si zapamatoval a druhý »miláček« staré
paní ozval se z jejího klína hláskem, jehož
pronikavost byla by vzbudila spáče sebe
většího:
»Dobré jitro, pane lumpe, dobré jitro !«