t

i

e

Ročník XXXXIX.

nam st

leo tonmu se tnsl mol a ná rbovm n Hlavro V Praze, v úterý 12. října 1909. v sa via odše oerotin ze pe

ca0 broll

voado lyd nlotenovtal v anieste intms laolsn omtu il

ro iden vas ajo zánu s oinee

mdetedu znomtes j ele

Číslo 282

na měsie

Na ranní a večerní listy přodplácí se V Praze v administratio na měslc. . . . . . 2 K — na čtvrt leta . . . . 6 K —h a dvojí donáškou na měsle. . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K B2b ve fillalkách na měsio. . . . . . 2 K 30h Poštou na měsic. . . . . . na čtvrt ieta . . . . 9 K o s dvoji zásilkou na čtvrtieta: : k Bi

.

V drobném prodejii ranní číslo o sobě . . za Sh večerní . . . . . . . na 4 h Ve filiálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . 10 k večerní . . . . . . . . 5h nseráty platí se hotově napřed Předplacení a inserty přijímá sdministrace v Marianské ul., 5. Tam nacházejí se táž redakce, tiskárna a expedlce „Národních Listů“ Rukopisy se novracejl

Na týden před kampaní říšské rady.

Pouhý týden dělí nás toliko od zahájení podzimní kampaně říšské rady, v níž roz- hodne se buď osud vlády Bienerthovy nebo osud tohoto parlamentu. Po zaslouženém fiasku, jaké utržil bar. Bienerth se svou fa- mosní »smiřovací« akcí v Čechách, char- akterisovanou stejně drasticky obsahem Jeho pěti vládních předloh pro sněm český, jako hlasováním ministra jeho kabinetu dra. Schreinera pro německou obstrukci, — p tomto krutém pohoření v Praze není divu, že dostává Jeho Excelence z věcí nastávají- cích na říšské radě — trému. Proto tak rozčilen zvoní ve »Wiener Zeitungu« na po- plach, proto tak zapřísahá naše i německé poslance, aby nerušili práce vídenského par- lamentu tím neblahým, starým sporem česko- německým, o jehož vyrovnání chce prý se »ještě během tohotu roku« znovu pokusit Proč pak ale potom sám vrhá do toho parlamentu pochodeň sváru, an po- dává mu znovu ty své pověstne dvě předlohy o upravení jazy- kové otázky u státních úřadů o novém rozdělení krajův i zří- zen! Němci požadovaných krajských vlád v Čechách. — Však ví dobře, jak veškeren národ český o těchto jeho tenden- čních, trhacích předlohách soudí. Vi dobře, jak rozhodně jménem všech národních stran českých proti nim protestovala naše Národní rada česká, dokázavši, že osnovy ty jsou zřejmým útokem na bytí ná- roda českého v království če- ském, poněvadž by jich uskutečněním » ko lébka a hlavní jádro vlastí českých klesly na ostrov, nemající hranic ani politických ani geografických, na útržek země bez státní minulosti a bez naděje na vlastní budoucnost — na trosku, která by byla obklopena obyva- telstvem ovládaným úřady německými a vy- dána na pospas dalším útokům«. To vše baron Bienerth zajisté dobřev a zná — však nicméně znovu vnáší tyto nás tak pohoršující, naprosto nepřijatelné předlohy své do rady říšské, kam dle ústavy platné naprosto nepatříl Dopustil by se podobně beztaktnosti, at nedíme bezohlednosti k uvědomělému šestimilionovému národu státník, jemuž by opravdu na tom záleželo, aby plameny českoněmeckého sporu nezasáhly znovu ra- kouský parlament? Ještě má p. Bienerth týden lhůtu, aby osudné a pod kritiku spátrané ty své před- lohy moudře odvolal! Neučiní-li tak pak nemá pražádného práva žehrat na po- slance české, že vnášejí do parlamentu »otravný« žár sporu českoněmeckého, alebrž pak ať se jen sám udeří třikráte v prsa a dozná: »Moje vina, moje největší vina.« — Jako o jeho patero sněmovních předloh trhacích a o svévoli něme- ckých obstrukčníkův, kteří si poroučeli, aby chom o ničem jiném na sněmu nejednali

než výhradně o těchto předlohách. vyplňujících nejbujnější jejich »svato- dušní sny« — ztroskotal práve český sněm, tak ztroskotá též nastávající kampaň rady říšské, ne-lio jiné, tož jistě o strohé úskalí oněch pohor- šlivých dvou předloh vládních, proti nimž s veškerými poslanci českými celá Slovanská jednota zvedne přirozeně nejtužší odpor. Kdo seje vítr, sklízí bouři. Po tolikém příkoří a protivenství, jakého vládní systém Bienerthův dopustil se na národě českém, nemohou přece poctiví zástupcové lidu če- ského v nastávajícím parlamentě rakouském mlčet, nýbrž jejich povinností mužnou jest použíti tribuny parlamentu, aby tu řádně přednesli veškeré stížno st svého národa na vládu Biener thovu, aby na skutcích jejích prokázali její pravou povahu a postavili ji na soud veřejný. To se také stane, a před tím trne panu Bienerthovi již dnes v kostech. Hledí tedy zažehnati bouři vyzváněním proti mračnům na strouchnivělé zvonici »Wiener Zeitungu«, slibuje proto honem nový » smi- řovací pokuse v Čechách (mezi zasedaním parlamentu? !), ba líčí přímo demagogické vějíčky na hejly, volaje: »Co chcete voličí? Buď blahobyt nebo nekonečný národnostn svár ? Co říká tomu »blahobytu« Augur — č pardon finanční ministr p. Bilin- ski?... Ta fráse o »blahobytu« ra- kouských národů vůči jeho fiskální m plánu, z něhož hrozí přetíženým národům nová, přímo strašlivá břemen berní, jdoucí do mnoha set mi- lionův ročně, — zní věru jako ukrutná satiral A přece v pravdě o nic jiného panu Bienerthovi nejde, než aby sehnal co nej- dříve v parlamentě většinu ochotno povolitfinančnímu ministru no vou ohromnou tu berní obět, vy čerpávající poslední zdroje bla hobytu národův, dávno již da- němi říšskými, zemskými, okres- ními a obecními nad síly přetížených. — V tom ovšem vadí a překáží silně předvídaná oposice Slovanské jed- noty a proto takové důtklivé napomínání poslanců, aby dělali dobrotu a zanechavše všech národních kyselostí a sporů svých, měli na mysli »životní zájmy říšes, jak eufemisticky naznačuje vládní »Fremdenblatt« jenž touží na pražský »ostrý demago gický vítr«, který prý spálil luzné »na- děje«, klíčivší v srpnu na půdě vídeňské, t. j. na zříceninách konference pana Glabin- ského! My o nějakých luzných nadějích tehdejších nevíme zhola ničeho, ale víme jen o tehdejších zločinných násilnostech vše- německé luzy vídeňské proti klidným našim rodákům, které se opětují po dnešní den víme jen kterak šlo tehda vladě páně Bienerthově o to, aby dostala od nás a od Slovanské jednoty slib, že nebudeme vyří- zení finančních plánů p. Bilinského klásti žádných překážek, a že touž chvíli bylo po všem konferování, jakmile Slovanská jednota v odpověď na to se usnesla

»setrvati na stanovisku oposičním proti ny nějšímu systému vládnímu a rozhodnutío své taktice učiniti až po zahájení rady říš ské dle toho, jak zachová se vláda k našemu požadavku národn rovnoprávnosti« Spolu požadovala Slovanská jednota, aby podzimnímu zasedán sněmů zemských byla vyhražena dosta tečná doba. — Zlostný výkřik »Neue Freie Presse «, že prý tím je celá akce Glabínského zmařena. a že my Slované svou oposicí proti vlád- nímu systému Bienerthovu klademe odpon samé koruně (l), vyzradil s dostatek celý teh- dejší tajný plán Bienerthův a Němcův: My se měli předem závazně odříkat obstrukce proti vládním předlohám na říšské radě — kdežto Němci by se neodřekli na vzájem obstrukce proti českému sněmu, leč že by chom se jim zde opět zavázali nejednn o ničem jiném, než o dalších pět trhacích předlohách Bienertho vých, Němcům již dávno zná mých, před našinci však do posledka bedlivě tajených. Tak byla již od srpna na nás nalíčena past! Však sklapla pánům na licho, nejprve 17. srpna ve Vidni a po druhé nyní v Praze. Odročený český sněm illustruje výmluvně příkrost a kritičnost situace, ktera vyzývavým německým rozmachem proti če ským školám v Dolních Rakousích na týden před kampaní rady říšské — jest přiostřena na ostří břitvy. —

Politické zprávy domáci.

V Praze, 11. října. (Slovinská odpo věd Němcům.) Němečtí liberálové dodávaj bar. Bienerthovi chuti k dalšímu potírání slo vanských národů, zvláště nás Čechů. Aby ospra- vedlnili jeho protičeský režim, sestavili v po- slední schůzí svého výkonného výboru celý rej střík stesků, jak prý vláda dosud nadržuje Če- chům a utlačuje ubohé Němce. Zejména: bar Bienerth nepředložil k sankci zákon Kolisko Axmannův; ministr osvěly hr. Stürskh nedovoli prof. Wahrmundovi přednášeti o církevním prá- vě (Přednáska Wahrmundova je na pražské ně mecké universitě ohlášena, ale nezapsal se do ní dosud ani jediný posluchač! Pozn. red.); ministerstvo železnic dává přednost (l českým úřadníkům před německými; v Čechách při jmenování soudců děje se křivda (I!) Něm cům; stejně se děje křivda Němcům při praž ském poštovním ředitelstvu (111). Tuto neslýchanou drzost německých libe rálů přibijejí listy polské; slovinský orgán dra Šusteršiče odpovídá na ně úvodní statí, v ní praví, že účelem Němců je zavésti v Rakousku poznaňské poměry. Křesťanští sociálové závodí s liberály v pronásledování vídeňských Čechů a došlo tak daleko, že vicepresiden dolnorakouského místodržitelstva Friebeis od větil na stížnost českých rodičů, jichž dělem byly ve Vídni opět zavřeny školy: „Nedá se nie dělati; musíte své děti posílat do německá školy! To již přesahuje všechny meze. Nastal čat — píše „Slovenec“ — abychom se s Němo změřili tváří v tvář. Nikdo už nověři v klidné zasedání parlamentu. Němci svým odporem prot

českému sněmu a vymáháním zákona Axman nova spálili všechny mosty, vedoucí ke Slova nům. Vláda, která dopouští, aby německá zdivo čilost terorisovala celý stát, nezasluhuje, aby se s ní vyjodnávalo. Kdo jiný, než Bienerthova vláda je tím vinna, že německá nesnášelivos dostoupila vrcholu, že chce i v Rakousku zavá- děti dle Bismarkova vzoru zákony, příčíeís platné ústavě. Této vládě musí odpověděti celo Slovanstvo tohoto slátu V Praze, 11. října. (Sanace zemskýeh financí.) Haličský sněmovní rozpočtový vý- bor ukončil své práce. Rozpočet na rok 1910 konči deficitem 13,753.226 K. Výbör předlož sněmu resoluci, týkající se sanace zemskýeh financi, v níž se praví: Sněm protestuje prot tomu, aby se akce, směřující k uzdravení fi nancí státních a zemských, opírala jen o zvý- šení lihové daně; žádá však, aby celé zvýšen kořaleční daně připadlo k dobrému pokladne zemské. Sněm má vyzvati vládu, aby sanac zemských financt provedla v době co nejkratš a zabezpečila Haliči pro první rok aspoň takový příspěvek, jaký byl navržen v původním vlád ním projektu a tento příspěvek později zvýšila Ze Záhřeba, 9. října. (Poděkován Čechům. — Z vazby propuštěn Srbové.) „Srbobran“ věnoval dnes českým časopisům a politikům úvodní článek, v němě jim vzdává díky za pozornost, kterou věnoval záhřebskému procesu a za shledávání důkazů. že z velezrády obžalovaní Srbové jsou nevinní zločinem, který se jim klade za vinu. Politick dějiny českého bratrského národa vykazuj mnohonásobně pronásledování a týrání, jemuž byl národ vydán v boji za právo a spravedlnost. Rozumí-li tedy kdo pronásledování a týrání, jsou te právě Češi — píše Srbobran. Vypočílává pak, jak české listy poctivě po celých sedm měsíců referovaly o přelíčení, jak čeští politikové na na veřejných schůzích a v parlamentě ukázal na tendeněnost procesu, načež končí: Tak háj pronásledované Srby čeští bratři. Vroucí jim díky za to, neboť jejich slova jsou balšámen naší duši. Srbský národ nikdy jim toho nezapo mene. Soud po delším olálení státního zástupe propustil z vyšetřovací vazby již všechny 22 ob žalovaně Srby, kteří byli rozsudkem prohlášen za nevinně. Byli propuštěni ve dvou skupinách ncjprvě 10, dva dni potom ostatních 12. Někteř odjeli nejbližšími vlaky ke svým rodinám, o nichž byli nevinně odloučeni celý rok. Těm, kteří se zdrželi v Záhřebě přes noc, uspořádán v hotelu Royal večírky na rozloučenou. Účast- nili se jich kromě propušťěných na svobodu četní obhájci, chorvatští i srbští poslanci a jiní přátelé shody srbsko-chorvatské. Bylo mnoho nadšených řečí, za něž propuštění Srbové dě- kovali. Stařičký farář Solarič prohlásil, že nijaká moc na světě neodvrátí Srby od myšlenky jednoty s národem chorvatským, kterážto jed- nota přelíčením obdržela nejpevnější sankci Protojerej Ercegovac poděkoval vřele chor vatským obhájcům, zvláště přítomnému dru Hinkoviči, jemuž Srbové nikdy nezapomenou kolik práce a námahy věnoval jich obhájeni Dr. Hinkovič odvětil, že nejlepší odměnou obhájců bylo podivuhodné, chrabré a sebevědo mé chování obžalovaných. Bylo vzpomenuto tě prof. Masaryka, jenž se obětavě zastal ob

žalovaných.

Doma vracející se obžalované očekávaly zástupy lidu, jež je na nádraží vítaly nadše- nými ovacemi. V Pakraci srbský biskup Mirou odvezl si oba osvobozené, faráře Solariče a dra. Miokoviče přímo do svého paláce.

Politické zprávy zahraničné.

V Praze, 11. října

Poláci a Češi po častochovské výstavě. Brzy po slavných českých dnech v Často- chové a ve Varšavě vystoupil varšavský „Go- niec“ proti tomu, aby se Poláci bratřili s Čechy a vůbec Slovany a radil jim, aby obnovili staré pobratimství s Maďary. Proud Maďarům přátel- ský je mezi Poláky dosti silný, jak vidno z toho, že letos už vykonali dvě přátelské výpravy: v květnu Maďaři zajeli si do Lvova a ve dnech právě minulých oplatili jim Poláci návště u v Pešti. Druhá exkurse je povážlivější, nebo došlo na ni přes zahanbení, jakého se Polákům dostalo v Pešti na nedávném sjezdu lékařo v Pešti. Zakousnuvše tuto urážku, Poláci vydali se na novou cestu do Pešti. Je to ovšem jen část Poláků, která s takým sebezapřením se uchází o přízeň Maďarů. Smýslení a úvahy polské obojího směru vy- svitnou našim čtenářům z polemiky, která se pro tyto otázky po odjezdu Čechů z Polska vedla mezí varšavskými listy. Návrhu „Gonce“ nejprve odporovalo „Slo- wo“, orgán polských realistů, jež psalo: „Go- niec“ nás zrazuje od spolku s Čechy, ale u nás bezpochyby nikdo nemyslí na takový spolek, neboť kdo by jej mohl uzavříti? O „demonstrativných projevů sympatií“ do spolku je velmi daleko. Ba více: my dokonce nikdy neviděli polskočeského spolku ani v rakou- ské ríšské radě, ačkoli tam by se již našly ele- menty, mající způsobilost k uzavření formálného spolku. Za to nikdo nebude popírati, že za kon- fliktů ve vídeňské říšské radě Poláci a Čechové skoro vždy stáli v jednom táboře. Při tom Po- láci ob čas veházeli v dohodu s jinými parlament- skými skupinami, jmenovitě s Němci. Za tako- vých poměrů jsou oprávněny i přátelské styky Poláků s Čechy mimo parlament. Publicista „Gonce“ tvrdí, že „polskočeský spolek za ny- nějších okolností na půdě rakouského státu může míti jen ten smysl, že zájmy polské musí se podčiniti českým a vůbec slovanským. Při našem slabém politickém uvědomění tato kon- cepce má i v našem obecenstvě mnoho přívržen- ců, avšak ona je patrným projevem bezmocen- ství a úpadku politické myšlenky.“ Naproti této koncepci „Goniec“ má druhou, totiž spolek s Maďary, propagovaný v tom listě p. Studni ckým od té doby, co se setkal ve Lvově s ně- jakou exkursí maďarskou. Pan Studnický, im- pressionista v polifice, podpírá svou koncepei tvrzením, že Poláci v Ilaliči vděčí za své ná- rodní zisky v 1868—69 jen pomoci Maďarů. ale to by mu bylo velmi těžko dokázati. Poláci tehdejší své národní zisky neobdrželi ani od Ma- darů, ani od Němců, nýbrž mocí císařského re- skriptu a díky vlastnímu politickému taktu i obratnesti pode vlivem tehdejší politické si- tuace. Pravda, mezi polskými politiky byli jed- notlivei, kteří pomýšleli na to, aby Halič dostala své zvláštní postavení, ale jich bylo nemnoho. Poláci se přesvědčili, že s hospodářského stano-

FEUILLETON

Pád policejního ředitele pražského Sacher Masocha r. 1854. (Z policejního zápisníku.) Bylo 25. září 1854, kdy věrně poslušný c. k. vládní rada von Oberleithner měl tentc nejponíženější přednes: Poněvadž dvorní rada Sacher Masoch ani v místní policejní službě, ani ve vyšší státní politické službě nevyhovuje a tolik nečiní, kolik se na policejním ředitel v Praze žádati musí, a poněvadž veškeré napo mínání a veškeré výtky při různých příležito stech mu udělené byly zcela bezvýsledné, budiž přeložen jako policejní ředitel do Štyrského Hradce s podržením svých příjmů od 30. zár 1854. Všimněme si trošku působení policejního ředitele pražského, abychom pochopili jeho pře- ložení, o něž měl největší zásluhu c. k. tajný rada, šef nejvyššího policejního úřadu, poln podmaršálek, Jan svob. pán Kempen z Fichten- stammu. Sacher Masoch přišel do Prahy z Halice. V bouřlivém roku 1848 byl tam policejním ředi telem ve Lvově, dostal však v čerrnu t. r. trva- lou dovolenou. V tomto měsíci zrušil totiž tehdejší guberniální president policejní ředitel- ství ve Lvově a přenesl jeho působnost na lvov- ský magistrát, jemuž přidělil službou řadu poli- cistů. Učinil tak na vyzvání velikého nepřílele policie hrab. Stadiona, tehdejšího gubernátor haličského, jenž své nařízení vydal z vlastn právomoci bez vyššího svolení, což mu pozděj- ve Vídni vytýkali, pravíce, že jednal nezákonně Stadion však napsal do Vídně obšírné odůvod nění, v němž tvrdil, že policejní ředitel Sacher Masoch se velice málo osvědčoval; byl prý sice horlivě činný ve vyšší čili tak zvané tajné poli- cejní službě, ale nedbalý a neschopný ve službě výkonné, jež má dbáti o veřejný i soukromý pořádek a klid v občanstvu a v níž spatřova Stadion hlavní úkol policie. Ve Vídni odůvod nění přečetli a dali za pravdu — Sacher Maso- chovj. Krátce před svým jmenováním do Prahy daroval „pan dvorní rada ze Lvova“ pražskému akad, řečnickému a čtenářskému spolku svou knihovnu v ceně 500 zl. stříbra. Snad si chté

v Praze získati předem jakés takés sympathie Byl téhož roku 1849 jmenován ministerstvem vnitra prozatímným a r. 1851 skutečným ředi- telem pol. úřadu v Praze. Prodělal za své vlády celé období obležení pražského: odsouzení „má jových“ spiklenců z r. 1849, vyšetřování o po- litickém hnutí na Akademickém gymnasiu, pro- jeveném v čas. „Varytc a lyra“ a v čas. „Zora“ jskož i „v Bratrstvu Rudého Praporu“, sesazení gener. prokurátora pro Čechy Václ. Em. Hi ckisehe a jiných soudců, odsouzení pastora praž- ské evang. církve h. v. Bedřicha Vil. Košuta a kostelníka téže obce, Mat. Peška z Lelek na Rak., tovaryše ševcovského, jednání o suspen- dování P. Václ. Wiesnera a jiných kněží, neko- nečné vyšetřování o cestě Petra Fastra do Dráž- dan a Berlína roku 1853 *), již tento vykonal s Frant. Hynou z Citolib, majítelem realit a Ja nem Kohoutem z Prahy, strojníkem, hojné od- padáni katolických duchovních k víře evangeli cké jako dra. J. Novotného, Juránka, Vorlička, Podstráneckého a jiných a jeho komisař odů vodňoval jejich pronásledování: Rakouský stát je katolický — a proto kdyby padla katolick církev, i stát se rozpadne... Prožil období, v němž zuřila ošklivá nemoc: febris denuntia toria — špiclovská horečka ... Svým žoviálním chováním a zálibou v růz- ných oborech vědeckých stal se za svého pěti- letého úřadování do jisté míry i oblíbeným. Bylí vzorem politického úřadníka, jenž se bratříčkuje s českým životem, kdežto jeho syn nosí buršá ckou čapku . . .

Bydlil v úřadní budově, nedostatečné a no prakticky zařizené, o jejíchž nedostatcích podává obšírnou zprávu sekční šéf, generál-major Jiř Hartmann, jenž ve dnech 22. až 25. květn 1854 policejní ředitelství revidoval a v červnove zprávě ke Kempenovi na neodkladnou nápravu nalchal. Platu dostával z počátku 3000 zl. s přídavkem 500 zl., později 4000 zl., takže byl postaven na roveň pol. řediteli v Pešti, ve Vídni (přídavek 1500 zl.) a v Miláně (přídavek 1000 zl.).

*) Vyšetřování vedl v Drážďanech osobně tajmy rada v saském ministerstvu vnitra von Koerner v Berlíně policejní president Hinkeldey. Fastr tvrdil že sloužil svým průvodcům za sprostředkovate a pomocníka, kdežto vojenský soud jej hleděl usvěd čiti ze styku se zahraničnýmí demokraty.

Policejní ředitelství se dělilo na presidiáln bureau, kde se nalézal zvláště „dobře zapsaný“ pol. komisař Nečásek a horlivi kancelisté Jan Riegel a Jan Paraubek, a na 4 departementy jichž přednostové byli polic. rady. Za velice nadané úřadníky platili tu radové Weber a Ull mann, jenž řídil vydávání cestovních pasů a při hlášky a přísný a neúprosný, ale dovedný před- nosta 4. depart. Weinmann. Celá Praha byla rozdělena na 10 policej ních komisariátů, jichž vrchní vedení měl pol rada Schiller. Toto „vrchní vedení“ vypadalo pak podle vysvětloní Sacher Masocha, daného Hartmanovi, asi tak, že Schiller měl nad ko- misary bditi, aby si správně vedli, jinak ale byli zeela samostatní. Schiller pak svému úřadu rozuměl tak, jako tu a tam při samosprávných úřadech: neznal nejenom jejich ubikace, ale animěstské čtvrti, kde komisariáty byly. Prol- naléhali ve Vídni na zrušení těchto oddělení ačkoli jak Sacher Masoch, tak místodržitel dr Meeséry je svorně a horlivě hájili. Mezi správe komisariatů vynikal jako vzorný úřadník vrchní komisař Frant. Czech z Czechenherců, jenž po mocí knihařského tovaryše z Karlína Ant. Peter bocka **, s nímž byl „důvěrně“ znám, objevil „Bratrtvo Rudého Praporu“ a jehož syn nosi taktéž čapku buršáckou. A nyní „k panu dvornímu radovi“, jenž toto oslovení přímo miloval... Byl, sám poli- cejní ředitel, jenž tak rád dával tajně jiné pozo- rovati, jako na př. Palackého, že si jej Erber jen někdy v noci troufal navštěvovati — pod „důvěrnou dohlídkou“ Vídně od června r. 1852 Tou dobou byla tam zaslána z Prahy „zpráva“ o činnosti Sachor Masochově, přísně důvěrná k vlastnoručnímu otevření Kempenu z Fichten- stammu, jenž po jejím přečtení shledal, že poli- cejní reditel pražský nepůsobí, jak by si v Vídni přáli a postavil jej proto pod zvláštní do- Sacher Masoch byl podle této zprávy před nostou úřadu, jakých dodnes hojně. Při nej monší vlastní činnosti nebo vlastně všemožno osobní nečinnosti vyprávěl rád kde komu, jak je prací přetížen, jak se tam horečně s málo úřadníky pracuje atd. Jednací protokol a denn **) Peterbockovi sdělil záměry „Bratrstva“ ma líř pokojů a soukromý sluha Karel Kropáček (spol kovým jménem Jarolím Zďárský), člen Bratrstva chtěje přilákati Pelerbocka do Bratrstva.

zor.

žurnály vykazují za jeho vlády až úžasná čísie úřadníhe jednání, ale zasvěcenec hravě vypozo ruje, že se tam zanášela každá malichernost při čemž rozhodoval jediný cil: aby bylo hodn čísel.. Bureaukratismus, jaký leckde vládne. Jako politický úřadník nechtěl si to poka ziti ani s Čechy ani s Němci. Byl pilným ná- vštěvníkem „der berüchtigten Bezeda“, jako i později černožluté „immerhin bedenklichen Bürgerressource“; byl členem nebo předsedou asi deseti vědeckých nebo veřejných humanit- ních spolků, mezi nimiž i presidentem archaeol odboru Národního Musea a členem jeho výboru kdežto syn právník, známý spisovalel, byl čle- nem „Deutsche Leschalle“; zabýval se studiem jazykovými a numismatickými, lodkryl hrob če- ských králů na Hradě a daroval odtud několik zbytků do Musea, což později nástupce jeho dvorní rada Anton svob. pán Päumann velice přísně vyšetřoval, poněvadž ve Vídni chtěli pře zvěděti, jak mohl tak svobodně „se státním ma- jetkem“, s hroby českých králů a se zbylky v nich nakládati . . Snad právě proto netěšil se „neúnavně čin ný“ Sacher Masoch z obliby a vážnosti an u šlechty, ani u vojenských úřadů. Vyprávěl rád a mnoho o sobě a o jiných a to vše z pouhe vášně mluviti a činil tak i o záležitostech nej choulostivější povahy s otevřeností až zarážejíe před osobami podřízenými i nepovolanými, krát ce neměl pražádný takt . . Tak se referovalo r. 1852. Za rok na to. v červnu 1853, přišla nová obšírná zpráva, jež odvála Sacher Masochovi veškeru důvěru vídeň skou. Následek její bylo přísné, ovšem zcel důvěrné vyšetřování; hledalo se s úmyslem, aby se něco našlo. Přímý důkaz špatné povahy pol reditele však nenalezen, naopak, Hartmann zji stil, že Sacher Masoch jest velice nadaný, mno- hostranně o všem dobře zpravený muž, jenž s pouze nápodně namáhá, svoje já, svoji práci svoje zásluhy každým způsobem uplatniti a jenž pouze postrádá klidného ovládání sama sebe, stálosti a pevnosti charakteru, jež vysoce posta venému politickému úradníku v Praze jsou předovším nutny. A tento úsudek potvrdilo Hart mannovi několik osob. Důvěrná zpráva z r. 1853 obsahuje různé výtky, z nichž uvedu jen některé. Tak byli syn Sachrův a syn vrchního komisaře Czecha jako právníci členové „přece jen trochu podezřele

Dentsehe Lesehalle, což bylo vrchnímu pol úřadu do Vídně tajně oznámenc. Ten si vyžá- dal proto seznam členů od pražského ředitel- ství policejního. Tu si oba pánové teprve uvě- domili, že se to snad přece nějak příčí jejich zodpovědnému postavení, aby jejich synové byli členy tohoto spolku — bylo to pomalu před 60 lety a ve Vídni hleděli na buršácká sdružení ji- nými brýlemi, než dnes — a oláleli přes čelné urgence s odesláním tak dlouho, až oba studenti ze spolku vystoupli, takže v seznamu do Vídně zaslaném nebyli. Chytrost tuto pokládali ovšem ve Vídni Sacherovi za nepoctivost a více mu škodila než prospěla. Velice nelibě nesli ve Vídni také jeho snahy a touhy po neodvislosti. Sacher nechtěl býti totiž pouhou píšťalkou nejvyššího policejního úřadu vídeňského, nýbrž chtěl si s minister- stvem vnitra dopisovati přímo bez prostřednictví nejvyšš. pol. úřadu, ano pokusil se o přímé do- pisování i s císařskou kanceláři. Obcházel Kem- pena, jak jen mohl. Udržoval slyky s podříze- nými úřadníky v ministerstvech vnitra a práv, jen aby věděl, jaká nálada a jaké plány tam panují. Jeho nenávist k četnictvu vedla jej k to- mu, že chtěl vymoci u českého místodržitelství. aby odůvodnilo do Vídně k ministerstvu vnitra podání, jež by se předložilo J. Vel. k schválení. aby bylo nejv. policejnímu úřadu zakázáno, žá- dati na četnictvu osobní vyhledávání a vyšetřo- vání, v čemž mu však dr. Meesůry nevyhověl. Ostatně si pomáhal Sacher Masoch také tím způ- sobem, že se obracel s návrhy na místodržitel- ství, když vytušil, že by jim ve Vídni nevyho- věli; a tušil-li odpor v Praze, poslal návrh do Vídně. Dále byl v podezření, že opominuv úřadní služební cestu, podal buď presidentu vrchního zemskému soudu v Praze, hrab. Mitrovskému nebo justičnímu ministerstvu dobrý popis z úřa- du suspendovaného rady vrchního zemského soudu dra. Strobacha, tukže tento „berüchtigten Oberlandesgerichtsrat“ byl jmenován zemským advokátem, ač tato hodnost příslušela jen poli- ticky vzorným občanům. Také staré stesky, že „pan dvorní rada ne- má čas“, zaujímají delší místo. Poněvadž Sacher byl vášnivým nimrodem, takže až 9 hodin denně jezdíval, jen aby se své zamilované honitbě mohl věnovati, a poněvadž mimo to miloval hostiny. společnost a divadlo, nezbývalo mu na policejní