#1
alto_textblock
#1
Románová příloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 275. ze dne 5. října 1900.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
#4
alto_textblock
#4
= Ochranné opatření na elektrické dráze.
Na elektrické dráze v Nancy zavedeno velmi dů-
myslné opatření proti nebezpečí přejetí. Veškeré mo-
torové vozy opatřeny jsou napřed i vzadu ochran-
nými koši, jež lze podle libosti zvednout. Sestávaj
ze zahnutých kusů železa, nalezajících se ve výši
as 50 centimetrů nad kolejí a spojených na předním
konci s kulatou, železnou tyčí, jež se nalezá při
samé koleji. Postranní části a tyé spojeny jsou pruž-
nými ocelovými pásy, takže celek tvoří prohnutý,
pružný koš. Osoba, nalezající se na koleji aneb mezi
kolejemi, padne na tento koš a vůz veze ji s sebou
tak dlouho, dokud není zastaven; poněvadž postranní
části koše přesahují kolej, jest tím rovněž zabráněno.
aby se někdo se strany mohl dostati pod kolo. Jes
to podobný systém, jaký zaveden na elektrických
drahách amerických.
= Ze žárlivosti. Z Petrohradu se oznamuje
Těžký zločin spáchán v Carském Sele. Těchto dnů
přišla baronka V—ova, manželka bývalého člena
ruského vyslanectva v Madridě, na policii a udala,
že svoji sestru zavraždila. Když policie příšla do
jejího bytu, nalezla tu mrtvolu zastřelené 18leté
dívky u vchodu do pokoje pro děti. V jídelně nale-
zeny ještě dvě střely, jedna ve stole, druhá ve
stěně. Baronka jest 28letá Španělka a vzala svoji
mladší sestru z Madridu do Paříže. Příčinou jejího
činu byla žárlivost, neboť baronka své sestře nejed-
nou vyčítala, že jí chce odloudit muže. Když se
manžel dívky zastával, pohádala se také s ním. Ze
zmatených výpovědí barončiných před policií se-
znáno, že chtěla spáchati sebevraždu, a byla tudíž
prozatím odevzdána do vězenské nemocnice k lékař-
skému pozorování. Baronka jest matkou tří dítek,z
nichž nejstaršímu je pět let a nejmladšímu šest
měsíců.
#5
alto_textblock
#5
= Boží soud. Z Rio de Janeiro se oznamuje
Těchto dnů udál se podivný případ v porotní síni
v Santo Antonio de Jesus v provincii bahijské. Ob-
hájce professor Antonio José de Mordes skončil svoji
řeč následovně: »Jsem tak pevně přesvědčen o ne-
vině tohoto muže, že chci na místě zemřít, je-li vi-
nen, a prosím Všemohoucího, aby mne vyslyšel.«
— Jedva že pronesl tato slova, kles! obhájce mrtev.
Zbožní soudcové z lidu následkem tohoto božího
soudu bez dalších úvah uznali obžalovaného vin-
ným. A což byl-li obžalovaný přece nevinen? mu-
síme se bezděčně tázat. Jakkoli obhájce podle svého
povolání svými důvody a řečnickými obrazy často
blíží se až k nejzazším mezím a nezřídka je i pře-
kročuje, není přece vyloučena možnost, že obhájce
vskutku byl úplně přesvědčen o nevině obžalova-
ného. Okolnost, že obhájce v pochopitelném rozčilení
zemřel mrtvicí, lze tu vysvětlit zcela přirozeně.
Jestliže v souboji sok bez příčiny těžce uražený byl
usmrcen tím, jenž jej urazil a jenž jest lépe cvičen
ve zbrani, říká se tomu také boží soud.
= Katastrofa na parníku. »Sibirskij Věst-
nik« přináší z Barnaulu následující podrobnostio
katastrofě na parníku »Jevgenije: Parník dal právě
druhý signál k odjezdu; cestující zaujali svá místa,
částečně chystali se ulehnout, když se ozval třesk
tak hrozný, že okna sousedních domů se otřásala.
Kotel rozletěl se na čtyři kusy, z nichž jeden vržen
do strojovny a poškodil stroj. Pára vyrazila pod-
palubí a dříví a náklad vrženy odtud na palubu.
Ozvaly se příšerné výkřiky: »Pomoc! Potopíme se
Hoří! Zachraňte se!« Paniku na lodi plné pasažerů
nelze popisovat. Mnozí sténali a prosili, trpíce hrozné
bolesti od popálenin, aby učiněno bylo jich trýzni
konec. Jiní vyběhli v nočním oděvu a sháněli se
po svých příbuzných. Několik osob vrhlo se z oken
kajuty do vody. Oba topiči byli úplně opařeni, první
mrtev, druhý beze smyslů a umírající. Shluklý dav
lidu pomáhal, seč mohl, a dopravoval raněné do
nemocnice. Kdyby se byl výbuch udál mezi plavbou,
byl by si vyžádal na sta obětí. Příčiny katastrofy
se vyšetřují. Prozatím vyslovují se vážné pochyb-
nosti, byl-li parník ke plavbě náležitě způsobilý.
#6
alto_textblock
#6
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
V pátek 5. října.
20. hra v předpl.
4. čtvrtka.
Čtvrtý koncert virtuosa na housle
Jana Kubelíka.
POŘAD
1. G. Tartini: »Sonata s ďáblovým trilkem« pro housle
s průvodem smyčcového orkestru. Dirigent Frant.
Picka.
2. H. Wieniawski: »Upomínka na Moskvu«, op. 6. pro
housle s průvodem klavíru. U klavíru pan L. Šváb.
3. N. Paganini: »Rej čarodějnic« pro housle s prů-
vodem klavíru. U klavíru pan L. Šváb.
Koncertní klavír z c. a k. dvorní továrny Ant. Petrofa
v Hradci Králové.
Sedlák kavalír.
(Cavaileria rusticana.)
Zpěvohra o jednom dějství od P. Mascagniho. Text
dle Giovanna Vergy. Přeložil V. J. Novotný. Režisér
J. Šmaha. Dirigent M. Anger.
Po koncertu přestávka.
Začátek o 7. hodině.
Konec před 1/910. hodinou.
#7
alto_textblock
#7
Arena na Smíchově.
V pátek 5. října.
Začátek o 1/27. hodině.
Po dvaapadesáté: U bílého koníčka.
#8
alto_textblock
#8
Sensační úspěch!
#9
alto_textblock
#9
Plsně přednesené tenoristou p. J. Burianen
#10
alto_textblock
#10
ři I koncertě Kubalkově
#11
alto_textblock
#11
v Národním divadle:
#12
alto_textblock
#12
= Velký požár. Z Londýna se oznamuje
Obec Warboys v Huntshiru byla těchto dnů úplně
zničena požárem, takže v ní nezůstalo jediného
obydlí. Požár vznikl neopatrností tří hochů, kteřís
ve stodole hráli se sirkami a při tom se přiblížili
nakupeným zásobám slámy. Statek byl v několika
minutách v jediném plameni a panující právě prudký
vichr roznesl obrovský dešť jisker přes celou ves,
takže za půl hodiny všechno hořelo. Obyvatelé byli
většinou na poli a mohli tudíž ze svých svrškůa
dobytka jen málo zachránit. V plamenech zahynulo
as 20 koní a na sta vepřů, ovcí a telat, jakož i ne-
sčíslné množství drůbeže. Málo četní policisté a ha-
siči obce nikterak nestačili, učiniti náležitá opatření
proti požáru a panika mezi obyvatelstvem byla tak
značná, že řádné hašení bylo naprosto nemožné.
Poplach a zmatek ještě se zvýšily, když s hrozným
třeskem explodovala velká zásoba střelného prachu,
jejž jakýs kupec měl ve sklepě. Několik hasičů a ji-
ných osob bylo výbuchem na několik metrů odho
zeno a částečně těžce zraněno. Tříleté děvčátko, půl
druhaleté děcko a nemocný hoch šestiletý zahynuli
v plamenech, dříve než poděšení rodičové mohli je
zachrániti z hořících domů a mladá matka jednoho
z dětí zšílela. Hasičské sbory ze sousedních obcí do-
jely na místo příliš pozdě, takže nemohly zabránit
úplné zkáze obce. Sedmdesát rodin je bez přístřeš
a ztratilo skoro všechen svůj majetek.
#13
alto_textblock
#13
V pátek 5. října.
#14
alto_textblock
#14
Pištěkovo letní dívadlo na Král. Vinohradech
#15
alto_textblock
#15
Pohostinské vystoupení pp. Švába a Vanderera.
Ve prospěch pana G. Pracného.
Z posledních stanic.
Původní obraz ze života pražského o pěti jednáních.
Napsal G. Pracný.
#16
alto_textblock
#16
Po příští neděli připravuje se sensační činohra:
Carův kurýr.
23239
#17
alto_textblock
#17
Divadlo, Urania“ na výstavišti v Kr. Uboře,
Ředitel V. Suk.
2224
V pátek 5. října.
Začátek o 1/47. hodinu
Ve prospěch pana Jindřicha Kováře.
Po prvé.
Vydlužená rodina.
Po prvé
Fraška se zpěvy o třech jednáních, dle francouzského
upravil J. K. Režisér Fr. Ší pek.
#18
alto_textblock
#18
Začátek o 1/27. hodině
#19
alto_textblock
#19
NOVOTNÝ V. J.
#20
alto_textblock
#20
23075
#21
alto_textblock
#21
vree
#22
alto_textblock
#22
MACAN: „Za trochu lásky“. (Ještě se čtyřmi
jinými písněmi)
. . . 4 K.
NEDBAL: „Co na nebi je hvězdi-
ček“. (Ještě se třemi jinými pí-
snémi)
NOVÁK VÍT: „Na prsou svých nech
snit mne zasíf. (Ještě
se čtyřmi jinými písněmi).
#23
alto_textblock
#23
Bechyňské písně
#24
alto_textblock
#24
to
#25
alto_textblock
#25
Při každé „Bechyňské“ zaburácela salva potlesku, a
umělec musel po nesčetném děkování po třlkráte
znova a znova po jedné písni přídati.
Nakladatel Fr. A. Urbánek, český knihkupec
v Praze,vedle Národního divadla.
Prvý český závod hudební. =
#26
alto_textblock
#26
3 K.
#27
alto_textblock
#27
3K
#28
alto_textblock
#28
Za s K
#29
alto_textblock
#29
— 156 —
#31
alto_textblock
#31
153-
#32
alto_textblock
#32
Nedostalo se jí odpovědi. Dvacetkrát obrátila tvář
svoji k důstojníkům a pak zase prudce zpět k paní du
Gua, nepostihla však mezi ní a Garsem žádného tajného
znamení, kteréž by bylo s to jí potvrditi důvěrnost mezi
nimi, z níž je podezřívala, o níž však chtěla pochybovati.
V zápasu na život a na smrt žena ráda váhá, má-li v ru-
kou rozhodnutí. Mladý generál se usmíval s největším
klidem a bez chvění snášel muka, kteráž mu slečna de
Verneuil ukládala; jeho chování a výraz jeho tváře pro-
zrazoval muže, nedbajícího nebezpečí, jež jej ohrožuje, a
chvílemi se zdálo, jakoby jí pravil: Zde máte příležitost
pomstíti uraženou svoji marnivost; chopte se jí! Zoufal
bych si, kdybych musil přestati vámi pohrdati. Slečna de
Verneuil počala jej zkoumati s výše svého postavení s lí-
čenou opovážlivostí a důstojností, neboť v hloubi srdce
svého obdivovala se jeho zmužilosti a klidu. Radujíc se,
že její milenec má staré slavné jmeno, kterážto přednost
se líbí všem ženám, pociťovala jakési potěšení nad tím,
že jej nalezá v postavení, v němž jako bojovník za my-
šlenku neštěstím posvěcenou zápasi všemi schopnostmi
mohutného ducha svého s republikou, v tolika bojích ví-
těznou, a že jej vidí, an hledě v tvář nebezpečí, projevuje
statečnost, kteráž tak mocně působí na srdce ženské. Po-
drobila jej dvacetkráte zkoušce, řídíc se snad pudem,
který ženy svádí, by si pohrávaly s kořistí jako kočka
s chycenou myškou.
— Dle kterého zákona odsuzujete chouany k smrti,
tázala se Merla.
— Dle zákona ze 14. Fructidoru předešlého roku,
kterýž staví zbouřené departementy mimo zákon a zavádí
v nich soudy vojenské, odpověděl republikán.
— Čemu mám děkovati za čest, že poutám nyn
#33
alto_textblock
#33
se při některých podnicích, zejmena při ženách, v nebez-
peči jako špaček.
— Na to také počítáme, odpověděl setník, abychom
s ním vyrovnali svůj účet. Dostaneme-li jej do rukou jen
na dvě hodiny, proženeme mu hlavu trochem olova; kdyby
nás dopadl Koblenčák, *) naložil by s námi rovněž tak
a poslal by nás do podsvětí; proto rovným za rovné ..
— Oh! pravil emigrant, není nám třeba čeho se
obávati! Vaši vojíni nepotáhnou až na vrch Pelerinský, jsou
příliš unaveni, a souhlasíte-li, budou si moci několik
kroků odtud odpočinouti. Moje matka sestoupí v la Vive-
tire a tudy vede tam cesta ; je tam na několik dostřelů
z pušky. Obě dámy budou si přáti také odpočinouti, nebot
budou zajisté již unaveny, vykonavše cestu z Alenconu sem
bez přestávky. — A ježto slečna byla té laskavosti, po-
kračoval s nucenou zdvořilostí obraceje se k své milence,
že učinila cestu naši rovněž tak bezpečnou jako příjemnou,
ráčí snad povečeřeti s mojí matkou? — Konečně, setníku,
dodal obraceje se k Merlovi, časy nejsou tak špatné, aby
se nenalezl v la Vivetire soudek mestu pro vaše lidi.
Pojeďte tam, Gars všecko snad nepobral; matka má aspoň
mysli. ..
— Vaše matka? ... přerušila jej slečna de Verneuil
s posměchem, neodpovídajíc ku zvláštnímu pozvání, jehož
se jí dostalo.
— Můj věk se vám nezdá tedy dnes večer již
pravděpodobným, slečno? odpověděla paní du Gua.
*) V Koblenci bylo hlavní sídlo francouzských emigrantů;
proto slovem Koblenčák se označovali šlechtici, kteří se z vy-
hnanství do Francie vrátili.
Chossní.
#34
alto_textblock
#34
39