#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha „Národnich Listů“ k číslu 273. ze dne 3. října 1900.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
= Ku procesu proti palermským vrahům
Oznamuje se z Palerma: Vrahové senatora barona
Notarbartola měli zase jednou nápadné »štěstí«.
Onehdy v noci zemřel náhle řídič vlaku Carollo.
jenž před několika nedělemi učinil důležitá odhalení
o oné tajemné vraždě. Jak známo, obviňován byl
jakožto morální průvodce vraždy bývalý poslanec
Palizzolo a vzat také do vazby. Carollo byl v Mi-
láně ve vyšetřovací vazbě a zde učinil též vyznání.
Dne 10. září dopraven byl do Palerma, aby tu byl
konfrontován s Palizzolem a jinými. Opustil Milán
v nejlepším zdraví; avšak záhy po příjezdu do Pa
lerma onemocněl a onehdy ráno nalezli jej ošetřo-
vatelé na loži mrtvého. Carollo, jenž jako starý člen
Mafie dokonale věděl, co jej v Palermu čeká, žádal
nalehavě vyšetřujícího soudce v Miláně, aby osoby.
s nimiž měl býti konfrontován, byly poslány do
Milána. Žádosti jeho nedbáno a tak zemřel v Pa-
lermu záhadnou smrtí.
= Lord v konkursu. Z Londýna se ozna-
muje: Mladý vévoda z Manchesteru, jenž přede
dvěma léty stal se plnoletým a hrál v elegantní spo-
lečnosti v Anglii a v Americe vynikající úlohu, —
tak na př. v Londýně v jednom z nejelegantnějších
dobročinných bazarů vystoupil jako prodavač ameri-
ckých ledových nápojů, v Americe byl hercema
uveřejňoval novinářské články, ozdobené svým
erbem — ohlásil konkurs. Mladý vévoda dostával
od svých příbuzných měsíčně na útraty 70 lib. st.,
při tom však vydal ročně 1500—2000 lib. st. Při
tom nadělal 15.000 lib. st. dluhů a mimo to pode-
psal směnky, jichž počet a výši nedovede ani udat.
Avšak dostal za ně toliko 2500 1. st. Vévoda jest
majitelem dvou fideikomisních zámků. Na jednom
z nich Kimbolton Castle, ve hrabství hontingdon-
ském, prodán veškeren dobytek za 12.700 lib. st.
z čehož zaplaceno věřitelům 4000—5000 1. st.
= Lonijsova »Afrodité« v Americe zaká
zána. Z New Yorku se oznamuje: Román Pierra
Lonijsa »Afrodité«, známý též českému obecenstvu
z překladu právě ukončeného, byl zařaděn do tak
zvané »černé listiny« zdejšího celního úřadu. Pade-
sát výtisků francouzského originálu pro firmu Bren-
tano a 75 pro ostatní knihkupce byle z rozkazu cel-
ního výběrčího Bidwella spáleno. Knihkupci hodlají
podati protest proti tomuto rozhodnutí, jež ovšem při-
chází poněkud pozdě, neboť »Afrodité« byla již po
čtyři léta v Americe bez závady prodávána.
= Jest na podzemní dráze nebezpečí za-
dušení? V poslední době přetřásá se v odborných
kruzích otázka, mohou-li se pasažéři vlaku podzemní
dráhy ocítit v nebezpečí zadušení, kdyby vlak ná-
sledkem přerušení dopravy v úzkém tunelu mezi
dvěma stanicemi uvázl. Myšlénka v egyptské tmě
pod zemí pozvolna se zadusit, jest ovšem tak hrozná.
že se záhy rozšířila obava zejmena v obecenstvu
londýnském. V pravý čas vyvrátil časopis »Electrician
tyto obavy. Především dlužno, jako se již v Londýně
stalo, postarati se o náhradu osvětlení tunelu pro
případ, kdyby elektrický proud selhal. Zadušení brán
různé okolnosti. Především četné větrací šachty poděl
trati na stanicích, pak vlaky pohybující se v ostatních
částech tunelu a způsobující tudíž průvan. Jedíná
nepříjemnost, kdyby naplněný vlak na půl hodiny
uvázl v tunelu, spočívala by v tom, že by tempera
#3
alto_textblock
#3
tura značně vzrostla, kdežto citelnějšího znečištění
vzduchu netřeba se obávat. Pocit dusnosti v tunelech,
jak bylo vědecky zjištěno, bývá způsoben spíše zvý-
šením temperatury, než znečištěním vzduchu. V letě
stěžují si při otevřených oknech všichni pasažéři na
těžký vzduch; v zimě jest jim při úplně obsazených
vagonech a uzavřených oknech poměrně volno. Fy-
siologickými a chemickými pokusy bylo dokázáno,
že živý člověk může ležeti půl hodiny v zapečetěné
olověné rakvi, aniž by se dusil (tomu však odporuje
faktum, že děti náhodou při hře zamčené v oby-
čejném šatníku v poměrně krátké době se zadusily),
je-li temperatura uvnitř dosti chladná, ačkoli se tam
vzduch stále kazí. Nejhorší, co by se mohlo přiho-
diti pasažérům podzemní dráhy, bylo by tudíž, že
by trpěli přibývajícím horkem, jež by však sotva
bylo nepříjemnější, než na nejvyšší galerii našich
divadel. Mimo to jsou tunely opatřeny chodníky, na
nichž by se pasažéři v případě potřeby dostali do
nejbližší stanice.
= Italské ohlášky. Z Říma se oznamuje
V Maceratě ubíral se onehdy v neděli Nicola Mo-
rini se svou nevěstou do chrámu, kde měly býti
první ohlášky. Jak to bývá v Maceratě obyčejem,
provázeli jej četní příbuzní a přátelé. Nedaleko
chrámu přistoupila pojednou k ženichovi mladá,
krásná dívka a zvolala na něho: »Se mnou se mu-
síš oženit; jsem tvoje nevěsta. Neučiníš-li svoji po-
vinnost, jsi synem smrti.« Dav, jenž v dívce ihned
poznal bývalou milenku ženichovu, tleskal jí po-
chvalu. — »Ona má pravdu,« volali, »má s ním
dítě.« — Dívka, kterou ženich chtěl vésti k ohláš-
kám, ocítila se ve velmi nepříjemné situaci. Vypro-
stila se od něho a uprchla se svými příbuznými do
nejbližšího domu. Ihned zmocnila se opuštěná mi-
lenka paže ženichovy. Dav vypukl v novou pochvalu.
»Výborně, Nicolo,« voláno, »veď Ninu k ohláškám,
vykonej svou povinnost.« — Ženich jen krátkou
chvíli uvažoval. »Tak tedy třeba,« pravil, »pojd
Nino.« — Po půl hodině byly ohlášky Nicoly Mori-
niho a jeho Niny vykonány a aby si to ženich až
do svatby zatím nerozmyslil, zahájena ihned sbírka,
aby Nině opatřeno bylo věno. Ostatně má Nina také
znamenitý revolver a Nicolo Morini patrně nemá
chuti, seznámit se s jeho střelami
#4
alto_textblock
#4
Zemřelí v Praze.
Dne 26. září 1900: Baťha Jaroslav, syn uhlíře,
5 dní, 1855—II. Matýsek Václav, syn dělníka, 10 mě-
síců, 84—IV. Samcová Anna, manželka zámečníka.
49 roků, 208—I. Eisenberg František, sluha, 52 roky
319—II. Vávrova Emilie, dcera hostinského, 10 dní
31——V. Petráček František, kolář, 60 roků, 681— VII
Vokůrka Josef, lakýrník, 41 rok, 648—VII. Blažek
Karel, syn c. a k. šikovatele, 11 neděl, 236—III. —
Ve všeobecné nemocníci: Lam Joachim,
učitel, 64 roky. Kosina Jan, dělník, 37 roků. Nová
Julie, vdova, 70 roků. Heinonen Ellen, manželka in-
ženýra, 27 roků. — U milosrdnýcho br atří;
Klimeš František, nádenník, 40 roků. — U mii lo-
srdných sester: Pokorná Anna, vdova-po obuv-
níku, 76 roků. Hodanová Antonie, manželka dělníka,
36 roků.
Dne 27. září 1900: Stumpf Jaroslav, sync.
k. poštovního assistenta, 14 měs., 1914—II. Kašova
Růžena, dcera vodáka, 16 roků, 349- III. Žatný
Karel, klempíř, 57 roků, 166—II. Sachová Anna,
#5
alto_textblock
#5
Ve čtvrtek 4. října.
#8
alto_textblock
#8
vdova po vrátném, 66 roků, 106—VI. Náprstek Fran“
tišek, vrátný, 73 roky, 914—I. — Ve všeobecné
nemocnici: Šťastná Anna, industriální učitelka,
30 roků. — U milosrdných bratří: Cihlář
František, kožešnický pomocník, 23 r. — U milo-
srdných sester: Raková Anna, manželka zed-
níka, 55 roků. Tatíčková Barbora, dělnice, 68 roků.
#9
alto_textblock
#9
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlosa
Ve středu 3. října.
Odpoledne o 3. hodině
Dva světy.
Hra o pěti dějstvích. Napsal Jan Ladecký. Režisér
Jakub Seifert.
Ve středu 3. října.
18. hra v předpl.
2. čtvrtka.
#10
alto_textblock
#10
Car a tesař.
Komická zpěvohra o třech dějstvích od G. A. Lort-
zinga. Ceský překlad od J. Pečírky. Režisér Adol
Krössing. Dirigent Moric Anger.
Po prvním dějství přestávka.
Začátek o 7. hodině.
Konec o půl 10. hodině.
#11
alto_textblock
#11
19. hra v předpl.
3. čtvrtka.
#12
alto_textblock
#12
Figarova svatba.
#13
alto_textblock
#13
Arena na Smíchově.
Ve středu 3. října.
Začátek o 1/27. hodině.
Bratr Martin.
23131
Lidová hra se zpěvy o čtyřech jednáních od K. Kosty.
Hudba od Maxe Weinzierla. Přeložil J. Otmar.
#14
alto_textblock
#14
Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech.
#15
alto_textblock
#15
Ve středu 3. října.
Dvaadvacáté lidové představení za poloviční ceny.
Pohostinská hra pana Čonského, člena městského
divadla v Plzni.
Mořem a vzduchem. 23115
Výpravná hra o 12 obruzích. Napsal J. Veselý.
Vstupenky na sedadla vydávají se od půl 9. hodiny
do 10 hodin dopoledne v divadle u kasy.
#16
alto_textblock
#16
Začátek o 1/27. hodině.
#17
alto_textblock
#17
Irikotové košile,
#18
alto_textblock
#18
trikotove živutky,
#19
alto_textblock
#19
trikotove spolky,
#20
alto_textblock
#20
trikotové punčo-
chy, ponožky, ná-
tepničky a veške-
ré zboží pletené
doporučuje v nej-
větším výběru a
2800
#21
alto_textblock
#21
nejlevnějších cenách
#22
alto_textblock
#22
NOVÁK v Praze,
Vodičkova ulice, „U Štajgrů“.
#23
alto_textblock
#23
148 —
#24
alto_textblock
#24
—— 145 —
#25
alto_textblock
#25
pohnuté na cestě, jakoby zasažen byl bleskem. Pařížanka
vstoupila do vozu plná úžasu, nepouživši úslužnosti repu-
blikánovy; obrátila hlavu svou za milencem, viděla jej
bez pohnutí a užasla nad náhlou změnou, kterou v něm.
způsobila tajemná slova rýtířova. Mladý emigrant vracel
se zvolna k vozu a jeho chování prozrazovalo hluboký
pocit odporu.
— Neměla jsem pravdu? šeptala mladému muži
paní du Gua vedouc jej k vozu; jsme zajisté v rukou
stvůry, s níž čachrovali o vaši hlavu; ježto však je dosti
pošetilá, že se do vás zamilovala, místo aby si hleděla
svého řemesla, nechovejte se jako děcko, nýbrž tvařte se,
jako byste ji miloval, až se dostaneme do la Vivetire . . .
Až budeme tam, pak.— Než kdyby ji přece milo-
val? pravila pro sebe, vidouc, kterak mladý muž usedá
na svémísto jako ospalý. V
n S temným rachotem ujížděl vůz po písčité cestě.
Při prvém pohledu, kterým se slečna kolem sebe roz-
hlédla, zdálo se jí vše změněným. Smrt se již plížila do
její lásky. Byly to snad jen odstíny; avšak v očích každé
ženy, která miluje, vystupují tyto odstíny tak ostře jako
živé barvys Francine vyrozuměla z pohledu Marche-- Ter-
rova, že osud slečny de Vernenil, nad níže mu přikázala
bdíti, spočívá v jiných rukou než jeho; tvář její. byla
zsinalá, i nemohla se ubrániti slzám, když na ni velitelka.
její hleděla. Neznámá paní skrývala špatně pod líčeným
úsměvem zlomyslnost ženské msty, a náhlá změna, kterou
její přepjatě zdvořilá přívětivost k slečně de Verneuil se-
jevila v její chování, hlase i tvářnosti, byla s to vzbuditi
obavu v osobě bystrého ducha. Slečna de Verneuil proto
se zachvěla hrůzou a tázala se v duchu sama sebe:
Proč se chvěju?. . Vždyť je to jeho matka. — Než náhlo
#26
alto_textblock
#26
nad jejich hlavami, že ony zjevy náležely do oboru sku-
tečnosti. Vojenský průvod narazil na zálohu.
Při této prudké palbě litoval setník Merle velice, že
se dal svésti mylným úsudkem slečny de Verneuil, kteráž
důvěřujíc v bezpečnost noční a rychlé cesty, nedovolila
mu vzíti s sebou více než asi šedesát mužů. Na rozkaz
Gérardův rozdělil setník ihned malou svoji tlupu na dva
díly k obsazení obou boků silnice a jeden i druhý dů-
stojník vrhli se úprkem do polí porostlých křovinami
kručinkovými, snažíce se odpůrce své napadnouti ani jich
nepočítavše. Modří jali se prohledávati husté křoví v pravo
i v levo s nesmyslnou neohrožeností a odpovídali na útok
chonanů nepřetržitou palbou do křovin kručinkových, od-
kud padaly rány. Prvním pohybem slečny de Vernenil
bylo, že vyskočila z vozu a běžela dosti daleko ku předu,
aby se vzdálila z bojiště; hanbíe se však pro svůj strach
a ovládána jsouc citem, kterýž každého pudí, aby se jevil
v očích milované bytosti velikým, stanula a snažila se
pozorovati chladnokrevně boj-
Emigrant šel za ní, chopil se její ruky a položil ji
na srdce.
— Bála jsem se, pravila s úsměvem, ale nyní .
V tom okamžiku zavolala na ni komorná plna
strachu :
— Marie, mějte se na pozoru!
Ale Francine, která chtěla vyskočiti z vozu, ucítila,
že byla chopena mocnou paží. Neobyčejná tíha této ruky
vynutila jí prudký výkřik; obrátila se a umlkla poznavši
tvář Marche-a-Terrovu.
— Vašemu zděšení tedy děkuji, pravil cizinec slečně
de Verneuil, že odkryto bylo nejslabší tajemství srdce.
Díky Francině dovídám se, že máte rozkošné jmeno
Chonanl.