#2
alto_textblock
#2
1.90; 1 kilogram masa z vola zl. 0.70, masa z krávy
zl. 0 65, čerstvého másla zl. 1.10; 100 kilogramů
žitné slámy dlouhé zl. 1.60, ječné slámy zl. 1.30.
stelní slámy zl. 1.30, sena zl. 3.20, jetelového sena
zl. 0.—: 1 litr piva 14 kr.; 100 kilogramů otrub zl.
4.50, jetelového semena červeného zl. 56.—, jetelo-
vého semena bílého zl. —.—, jetelového semena bí-
lého zl. —.—, jetelového semena ružáku (incarnat)
zl. —.——
Z Litomyšle, 13. ledna. (Tržní zpráva.)i
hektolitr pšenice K 13.— až 14.20, žita K 9.40 až
10.20, ječmene K 9.— až 10.20, ovsa K 4.80 až 5.40.
hrachu K 24.—, čočky K 26.—, vikve K 9.20,
bramborů K 3.60, 100 kg sena vázaného K 6.—
slámy dlouhé K 3.20, slámy krátké K 1.50.
Z Litoměřic, 13. ledna. (Tržní zpr.) Jeden
hektolitr pšenice v průměru K 0.—, žita K —.—,
ječmene K 10.20, ovsa K 5.76, hrachu K 13.—, čočky
K 21.—, bobů K 16.—, víkve K 12.—, prosa K 21.—
zemčat K 3.80, 1 kg másla K 1.84, kopa vajec
K 4.80. Na trh dostavily se 22 vozy, dovezeno 93 kg
másla a 22 kop vajec
#3
alto_textblock
#3
Ze soudní síně.
#4
alto_textblock
#4
Cikánky.
#5
alto_textblock
#5
(Před senátem čtyřčlenným.)
#6
alto_textblock
#6
»Prosím je milostpány stokrát za sebou,« zaha
jovala k soudu řeč snědá starší cikánka, spínajíc
špinavé svalnaté ruce nad hlavou a vcházející do
jednací sině prvého senátu v průvodu cikánky mladší
»Prosím je milostpány, aby tuhle má drahá
sestra Antonie pro žádnou krádež souzena nebyla.
Vždyť nevím, jak by si zasloužila, aby k nějakému
úrazu na cti přišla a aby její poctivé jmeno bylo
nějak pošpiněno!«
Předseda pan rada Babor dal snědé ženě po-
učení, aby mlčela, dokud jí v patřičné chvíli sám
neudělí k tomu kterému řečnickému výkonu slova.
Pak se ji tázal, jak je stará, kde se narodila, kam
přísluší a byla-li už někdy trestána.
»Je mi čtyřiadvacet,« odpovídala houkavým orgá-
nem, »jsem z Milčic, ve Skramníkách jsem přišla
na boží svět a tak čistá na své mravnosti, že jsem
kolem kriminálu nikdy ani z daleka nešla.«
Předs.: Podivno: obecní úřad v Milčíně i fara
skramnická nechtějí o vás věděti a prohlašují, že
ani vás, Kateřinu Serynkovou, ani tuhle vaši sestru
Antonii neznají. Snad mají na vás vzpomínky, jen
ponuré, které jim tuze cti nečiní ? ..
Obžalovaná: Prosím je milostpány stokrát
za sebou, že Serynků je jako v moři písku. A pak
praotec našeho rodu nevstoupil na stará kolena
vůbec do stavu manželského, protože mu draháa
milovaná naše matka, jmenem Šmídová, už v mla-
dých letech za svobodna utekla.
Předs.: Dříve jste udávala, že jste manželsky
zrozená, i dá se z toho všeho soudit, že v té pří-
čině mluvíte, jak toho potřebujete, čili jak daleceto
uznáváte za nutné, abyste soudu znemožnila vypá-
trati podrobnosti o své záhadné osobě.
Obžalovaná: Prosím je milostpány sto-
krát za sebou, že jsem jen chudé, pořádně děvče, že
se pilně živím háčkováním, že mám tři nemanželské
děti na které jsem odkázaná a že jen poctivost
pracovitost jsou mé vlastnosti.
Předseda: Nač pak tolik řečí. Žaloba vás
viní, že se touláte po venkově ve společnosti mlad
#7
alto_textblock
#7
ších cikánek, že se vtíráte do opuštěných bytů, a že
tam provádíte krádeže. Dne 21. m. m. vploužila jste
se s 13letou sestrou Antonií do příbytku zedníka
Václava Páva v Trhových Dušníkách a odcizila jste
tam jeho ženě hedvábný šátek za osm korun.
V téže skříni kde byl šátek, byla škatulka s pamět-
ným dukátem, kterýž měl cenu 60 korun a pak tam
bylo šatů v ceně asi dvou set korun. Ze všeho jste
si přisvojily jen šátek, protože na ostatní krádeže
nezbývalo času; ze dvora bylo slyšet blížící se krok
hospodářův. Proto jste obviněna ve druhém směru
jen pro krádež nedokonanou a vaše sestra Antonie
pro spoluvinu na krádeži, jakožto přestupku nedo-
spělých.
Obžalovaná: Inu když to všecko není
pravda. Nebohá Tonička (plačky) potřebovala v zimě
na hlavu šáteček. Když jej ve světnici u sedláka
Páva našla, měla radost, děkovala bohu, že nám
štěstí přálo a potom vyšly jsme ze světnice.
Předseda: Jak pak jste se tam vůbec
dostaly ?
Obžalovaná: Prosím pěkně, stavily jsme
se tam se žádostí o kousek chleba, ale ze vnitřku
nám nikdo neodpovídal.
Předseda: Ano máte pravdu. V oné svět-
nici, kam jste vstoupili, Pávovi v zimě nebydlí
Věděli jste to dobře, neboť místnost ta byla zamčena
a tak jste si otevřely háčkem.
Obžalovaná: Nic to, nic to. Ať pak sedlák
tu řekne, trpí-li vůbec škodu! Vždyť jsme všecko
nahradily! A lhát nechci jako se pánbůh z nebe n
mě dívá.
Přís. votant rada pan Kasalický: Ale, ale
jen se té pravdomluvnosti tak tuze nedovolávejte
prvé jste také tvrdila, že jste ještě nebyla zavřena a
v Plzni jste přece už seděla několikrát!
Obžalovaná: Prosím je milostpane sto-
krát za sebou, to si tam dopíšou, aby se přesvědčili
že to není pravda.
Votant rada p. Kasalický: Vždyť jsem sám
byl členem senátu, který vás před lety v Plzni
soudil! Jen kdybych si věděl vzpomenout, pod kterým
jmenem jste tam vystupovala.
Obžal.: I ty můj Spasiteli svatý. Jak se jen
na ten svět můžeš tak klidně dívat!
Votant rada p. Kasalický: Vy jste přec
tehda měla podle svého tvrzení dvě děti. Holkua
hocha.
Obžal. (klidně): Ne, kluk byl star ší,
jejich milosti, žába byla teprve po
něm. (Hlučná veselost.)
Také druhá obviněná vše zatvrzele popírala
jako její starší sestra a prohlašovala, že odcizený
šátek poškozenému dobrovolně vrátila.
Svědeckým výslechem zednického mistra Páva
se však prokázalo, že mladší z cikánek ukradenou
věc nepozorovaně v předsíní odhodila teprve v
chvíli, když byly zadržány a když manželka svěd-
kova rozběhla se do obecní úřadovny pro starostu.
Senát nabyv přesvědčení o vině žalovaných
odsoudil je ve směru žalobního děje: Kateřinu Se-
rynkovou do těžkého, posty zostřeného žaláře na
tři měsíce, Antonii Serynkovou do uzavření na
osm dní v osamělém místě.
Po prohlášeném rozsudku daly se cikánky do
hlučného pláče a nářku, ale nešlo jim to nijak od
srdce. A když je odváděl jeden z dozorců, pozna-
menal někdo v soudní předsíni nahlas: »Tohle
háčkování se přece jen někdy nevyplácí! Zvlášt
chodí-li se s háčkem do cizích bytůle
#8
alto_textblock
#8
Snědá starší ženština obrátila pohrdlivě své
gazelí oko ve stranu, odkud vyšla pichlavá poznámka
zadívala se tam na chvíli a pak svraštěla i čelo.
A v tom ihned zas vybuchla v ječivý řehtot a
smála se po celé chodbě jakoby ji někdo byl zlehtal.
A slzy jí při tom opět uschly ..
#9
alto_textblock
#9
Zúřadních zpráv.
Místa učitelská (na Moravě). Podučitele
trvalé místo na 2třídné škole v Kožušanech. Žá-
dosti do 31. t. m. okresní školské radě pro venkov
v Olomouci.
Soudního adjunkta místo Jobsadí seu
soudu ve Frýdku. Žádosti do 22. t. m. předsednictvu
krajského soudu v Těšíně.
Nadání pro MUC. a JUC. (Úřadní vy
hláška.) Z nadání Med. Dra. Justa, založeného paní
Viktorií Justovou, udělí se dvě částky po 120 K kan-
didátům doktorství práv a dvě částky po 120 K
kandidátům doktorství lékařského, na za-
pravení promočních tax a sice těm, kteří všechny
přísné zkoušky s dobrým prospěchem složili a jsou
nemajetní. Kdyby takových žadatelů nebylo, udělí se
nadání těm, kteří svá studia absolvovali, nemajetni
jsou a státními zkouškami, kolokvii aneb rigorosy
prokáží, že jsou nadaní studující a sice za té pod-
mínky, že zbývajícím rigorosům podrobí se
ve lhůtách pětiměsíčních od udělení nadace počítajíc,
pokud se týče od rigorosa po udělení nadace slože-
ného, s dobrým prospěchem beze všeho opakování
neb opravy. Žádosti podány buďte od právníků místo-
držitelství, poněvadž děkana sborů doktorů práv není,
od mediků však cestou děkanství k předsedovi sboru
doktorů lékařství do 15. února.
Místa na středních školách. Od pří-
štího škol. roku obsazena budou na českých stát-
ních školách středních místa: skutečných učitelů na
reálkách v Karlíně a v Kutné Hoře, první
pro matematiku s deskriptivou a toto pro češtinu
s němčinou; zatímných učitelů na reálkách v Plzni
a Písku, obě pro češtinu s němčinou. Žádosti svěd-
čící ministerstvu vyučování a obsahující u žadatelů
za místa skutečná též případný požadavek co do
započtení let supplentské služby do 10. února školní
zemské radě pro království české v Praze.
Zapsané firmy. U soudu obchodního v
Praze: »Stimmer a spol.« »Stimmer Co.« v Praze.
Veřejnými účastníky této firmy jsou od 1. t. m. Hugo
Löwy v Praze a Marek Stimmer na Král. Vinohra-
dech, podepisující firmu každý samostatně. — » Bratři
Varvažovský« (spr. Varvažovští) »Brüder Varvažov-
ský« v Praze, 553—VII. Veřejnými účastníky obchodní
společnosti pod tou firmou jsou od 26. října 1899
Antonín a Václav Varvažovští, majitelé strojní zámec-
nické továrny v Praze, VII., zastupující a podepisující
firmu každý samostatně. — »Vilém Matoušek«,
sklad uhlí na Mělníku. — »A. Weisse, obchodník
v Cheznovicích.
#10
alto_textblock
#10
Osobní z kruhů pivovarnických. Sa-
movolně odstoupivší sládek Otakar Rýdl v Králové
Dvoře přijal místo sládka ve Smířicích. Antonín Toť
stal se sládkem v oděsském pivovaru »Bohemia«, je-
hož polovici patřivší Dim. Vondráčkovi odkoupil Ign.
Albrecht ze Žitomíru. Ant. Čermák stal se slád-
kem v Turčanském Sv. Martině a Švehla Ant. v
Nikšici na Černé Hoře. Místo sládka v Záhlinicích
zastává po Ant. Kubrovi zatímně Rudolf Strnad.
Místa nastoupili Jarosl. Tomáš v Nussdorfu u Vídně
a Jos. Batík v Králové Hradci.
#11
alto_textblock
#11
— 96 —
#12
alto_textblock
#12
— 9
#13
alto_textblock
#13
a přihlásil se, jsem jista, že myslil, že vypustím duši na
místě, nebo jinak se zblázním a já jsem se ovšem
chvěla po všem těle, avšak chovala jsem se jako roz-
umná osoba a držela jsem se. Díval se na mne, jakoby
chtěl říci: »Víte-li, že se z vás stala velmi krásná, mladá
dáma a já se vám velmi obdivuji?« Načež já jsem se
opět na něho podívala, jakobych odpovídala: »To jest
zcela správné, můj milý, mladý pane, a měla bych o vás
špatné mínění, kdybyste to nečinil.« A tak jsouce stej-
ného mínění o jedinkém předmětu, jenž zasluhuje, aby
se naň myslilo (to jsem já), chovala jsem se k němu
líbezně a odpustila jsem mu, i když mi ku konci odnesl
mou bílou růži.
Mr. Drake má přítele, který vždy chodí s ním.
Je to zazobaná osoba, má prý šestnáct stavěcích psů
a tři prebendy, a nosí (ve všední dny) oblekl ze sukna
»hrom a blesky« — víte, to je tak veliký vzorek, že na
jednoho člověka celý se nevejde a někdo jiný nosí ten
zbytek. Jmenuje se lord Robert Ure, ale já mu hodlám
říkati lord Bob; když je to taková malicherná osoba,
musím mu naznačiti, že jsem přísná. Tančila jsem s ním,
ovšem, a on mi neustále vyprávěl, jakou podivuhodnou
budoucnost má Mr. Drake, a jak zaslíbená země leží před
ním a naznačil, že by to nebylo špatné býti jeho paní
— Josnou. Představte si, že by Glory činila párek s pře-
dákem společnosti. A kdybych nebyla šla na ples, není
pochyby, že by byly dějiny devatenáctého století
zcela jiné!
Příští týden povedou mne někam, co jest mnohem, mno-
hem lepší nežli ples, ale já vám nesmím ještě nic říci o tom,
jen že nespím někdy celou noc, myslíc na to. Ale ty
bezpečná a pevná země, neslyšís mé kroky, kudy kráčejí.
#14
alto_textblock
#14
Minulý týden vznešený lidumil usmýkal ženu v Kast-
Endu v Londýně, že se pokusila prodati svou dceru.
Jak urážlivé l říkali všichni. Jaká potupa pro devatenácté .
století. Avšak ta bídná bytost činila to nejlepší dle svého
rozumu pro blaho svého nešťastného dítěte; kdežto zde
— s očima otevřenýma, s ušlechtěnou vědomostí — ženy
týchž lidumilů činí totéž každodenně — totéž !
Jsa takto hotov s maminkami, pustil se do mi-
lých dcerušek ještě lépe. Nechť opásají pytlovinou svá
bedra a zakryjí své tváře. Proč se nechají prodávati?
Žena, jež si béře muže pro jeho titul neb postavení či
jinou nějakou světskou výhodu, není lepší než vyvrhel
z ulice. Jednání její je totéž, a dle práva a spravedlnosti
jméno její mělo by také býti totéž.
Hej, achich, achich! Povídala jsem vám, jak se pře-
dešle zarazil, avšak v neděli ráno, ač jsem si opravila
litanie, byla bych spíše doufala, že se zastaví vodopád
Niagarský, nebo devatenáct stop vysoký jarní příboj. Byl
byste řekl, že jeho tvář plane a ty velké jeho oči svítily
jako červené lampy na peelském majáku.
Řečník na kazatelně ! Nevím, co to je, ale neslyšela
jsem nikdy nic podobného, co jsem živa. Počínám se do-
mýšleti, že pravý rozdíl mezi kazateli jest rozdíl v ohni
pod korou. V některém hoří tak slabě, že jej nemůžete ani
dosti rozdmýchati, aby na něm zakypěl aspoň kuchyňský
kotlík; avšak v jiném — pohleďte ! To jest sopka a láva
se valí prudce.
Pro milosrdenství boží, jak jsem plakala! »Och
má dceruško, och mé dítě, jaký jsi hlupáček!« říkala
jsem si; avšak nebylo to nic platno říkati. Hlas jeho byl
sípavý jako havranní a chvílemi byste byl myslil, že mu
puká srdce.
Eřestaa.
#15
alto_textblock
#15
24