Dne 13. listopadu 1900.

KATOLICKE LISTY.

Číslo 312 Strana 3.

vzíti smutný či veselý konec, jest věcí poroty — by spravedlnosti učiněno zadost. Pokud se tkne zlo- činu vraždy na Anežce Hrůzově, nutno si představiti, j akousmrtí Anežka zemřela. Na mrtvole nalézal se typický řez sebevrahů, ale ona to sama vykonati nemohla! Nepřirozená poloha mrtvoly jeví, že Anežka cizím přičiněním o život byla připra- vena. Strangulační ryha také mluví pro smrt násilnou. Sebevražda je vyloučena. Kdo zná venkovský lid, ten ví, že těžce se odhodlává k sebevraždě! A tím spíše je vyloučena při zbož- nosti Anežky Hrůzovy. Kde a kdy byla Anežka zavra- žděna? Byla lidmi viděna kolem půl 6. hodiny večerní po cestě k domovu Březinou. Námitky dr. Baudyše vyznívaly, že Anežka nebyla zabita na místě nalezení. Anežka byla prý zavražděna někde jinde; ale fakulta to zodpověděla tak, že nohy ohnuty byly na místě samém. Mrtvola byla co mož n zkrácena, aby mohla býti ukryta. To je zcela vysvětlitelné Další je námitka Baudyšova, že strhání šatů na frekventovaném místě je nepravdě podobné. Ale cesta do Věžničky není cestou frekventovanou. Strhání šat- stva stalo se asi později, za noci snad Zjištěno, že šaty Hrůzové byly mokry. Mrtvola, která byla kryta houštím, nebyla promoklá, nýbrž šaty byly jen vlhké a nevylučují možnost, že vražda byla spáchána na místě. Rozdíl mezi střihem a řezem nelze prý poznati dle Baudyše — ale to je námitka malicherná. Také šaty mohly býti rozepjaty za živobytí. Celé tělo bylo prý čisté, snad prý mrtvola byla myta — to je však pouhá domněnka. Také vlasy byly rozpleteny, krví zpečeny, ale také při tom s Anežkou zlém nakládání mohly býti rozpleteny. Fakulta lékařská udušení Anežky Hrůzovy vy- mýťuje úplně — náhled Baudyšův je nesprávný. Potřísnění šatů dle Baudyše nasvědčuje prý tomu. že Anežka byla zavražděna doma, ale všec ky ty námitky vyvráceny jsou dobrozdá- ním fakulty. O obuvi zavražděné potvrdil hrobník Stýblo, že ta byla zašněrována. Podezření z vraždy proti Hrůz - vým jest neodůvodněno; také vyloučen ne- přátelský poměr v rodině Hrůzových; zkazky o Janu Hrůzovi a jeho zraněné ruce byly pouhým klepem. Také matka Hrůzovy nesimulovala — ta námitk poráží se sama sebou, jako by matka se synem za- vraždili Anežku pro pár krejcarů. Svědectví Šubrtové je nevě rohodné. Jakou smrtí zemřela Anežka Hrů- zova? Vylrvácením z rány na hrdle, za živa zasa- zené silným nožem a z 8 ran na hlavě, jdoucích až na kost Také tu byla rýha strangulační, o níž neví se ani z dobrozdání fakulty, zda byla za živa či po smrti způsobena. Zdá se, že Anežka byla přepadena na cestě k Březině z dolíka, omráčena, zatažena dále a podříznuta. Toto číhání více osob na místě na Anežku znemožnilo obranu; vražda se stala zákeřně, potutelným způsobem. Kdo je vinen na vraždě té? Padlo podezření na Hrůzovy, ale rozplynulo se v niveč. Přišlo se na Hilsnera, jako vinníka a spolu- vinníka. Byl viděn v Březině, byl tam vídán často (Jelínek). To je slabý moment, ale vyšetřeno, že Hilsner Anežku dobře znal, že jí něco nehezkého říkal, že jí pronásledoval. Známo to z řečí poručníka Nováka i matky Hrůzovy. Potvrzují to i Vytlačilová a Reismannová. Zda Hilsner meškal v rozhodnou dobu na místě činu? Byl viděn dopoledne, šel odpoledne k Březině; to vše potvrdili svědci (Škareda, Cink, Hubrová, Strnad). Ti pod přísahou ztvrdili, že to bylo 29. března 1899; ač doba ne- shoduje se a tu v některých výpovědích je bezděčný omyl. Hilsner se dvěma společníky k Březině s ubíral v úmyslu, skrýti se. Nevyloučeno ani, že Hilsner to byl, který Vomelovou přepadl. Byl zde svědek Petr Pešák; ten prošel očistou zkoušek. Ten viděl na kraji lesa 3 osoby, poznal mezi nimi Hils- nera. Je to veliká sice vzdálenost, ale nutno to při- pustiti, že Hilsnera mohl poznati, jak uznali i znalci. Abych někoho poznal, k tomu není potřebí mnoho. Znám-li člověka a jeho charakteristické pohyby, to stačí k poznání na velikou a ohromnou vzdálenost. Porotci nechť uváží, pokud lze Pešákovi věřit! Z toho všeho souditi možno, že Hilsner s bílou holí byl s několika soudruhy na místě činu — hůl zakrvácená tam byla později nalezena. Hilsner no- síval s sebou nůž, ač to popíral — a vražda mohla býti spáchána nožem. Charakteristické jsou skvrny krevní na ukrý- vaných a nalezených šatech Hilsnerových! Skvrny krevní to byly a že kalhoty byly prány, to je faktum. Ač ten průvod vážného významu není, je to přece význačno. Hilaner ve Ždru se nezranil — to potvrdili svědci.

Nápadný jest momont: ono nou- stálé měnění šatů. Poznání barvy šatů ovšem je omylné, ale pravda je, že Hilaner velice často šaty měnil. To potvrdili i jehe kamarádi. Proč to dělal? To je nápadno, a nápadno i to, že on tvrdil o nalezených šedých kalhotech s krovními skvrnami, že je prodal. Myslel patrně, že jsou dobře ukryty. Chování Hisnerovo po vraždě by- lo podezřelé. Červenal se, byl zardělý, zamlklý. Dnes je na něm znáti duševní boj. Zcela dobře bylo průběhem výslechu svědků znáti, když jednalose o věc nerozhodnou či rozhodnou. Křečovité zatinání rukou je známkou špatného svědomí. Hilsner dovolával se alibi, ale není dů- kazů o tom, že by v onu dobu (29. března) byl v synagoze. Sensační jsou výpovědi Procházky a Langa — to je vaším posudkem o nich se vysloviti. Ale Hilsner se sám k vraždě doznal, ač obvinil dvě osoby naprosto bezdůvodně. Ale jest něco pravdou; připustiti lze možnost, že měl spo- lupachatele, ale neudal ty pravé. Snad ze strachu před smrtí, ač ten strach nebyl tak značný, jak později dokážu. Tolik, co tkne se vraždy na Anežce Hrůzové. Co tkne se vraždy na Klímové, která zmi- zela 17. července 1898 — nalezena její kostra v říjnu a seznáno, že jedná se v pravdě o kostru Klímové . Vše se tu shoduje, že je to kostra Klímové a ž není tu pochybnosti. Státní zástupce poukazuje na larvy much, které v krátce daly se do mrtvoly. Pro Marii Klímovou mluví i neobyčejně charakteristická známka — vy- sedlé zuby. V blízkosti kostry nalezeny šaty Mari Klímovy a poznány se vší určitostí. Poukázati také dlužno k tomu, že v celém okolí se děvče neztratilo mimo Klímové. Obžalovaný po- pírá, že to jest kostra Klímové, popírá to zou- fale, ale tvrdí, že jí neznal — jak to tedy vysvětliti Nevěřím telegramům z Mannheimu, snad jiným, z jiného světa, odkud se nikdo nevrací. Jak zahynula Klímova? Co tkne s smrti přirozené, náhlé, ta je vyloučena. Děvče bylo zdrávo jako buk a to je nepravděpodobno, že by skončilo mrtvicí a i kdyby to byla pravda, zahynula by někde jinde a nalezena by byla ve stavu in- taktním. Ža by si veselé děvče vzalo život — to je vyloučeno. Zbývá smrt násilná a sice proto, že byla mrtvola přikrývána. Jen s přičiněním třetí osoby Klímova o život přišla a ta osoba se přičinila, aby vražda se ukryla. Zavražděna byla při návratu z pouti v noci ze 17. na 18. července. Pachately obou vražd jsou tytéž o soby. Zdá se, že pachatelů bylo více; to vydává svědectví o manipulacích na Hruzové (strangulace, údery klackem, kamením a řezání). Hilsner sám také doznává více pachatelů. Také bylo více židů v Polné viděno (Čink). Jediný by se sotva odvážil za bílého dne vraždu spáchati a Hilsner je jedním z nich; ovšem vě- řím, že sám by si to netroufal, nemá té kuráže. Hilsner byl spolupachatelem vra- ždy na Klímové. Když vzniklo podezření z vraždy na Hrůzové na Hilsnera, vzniklo i v prvém případě. Hilsner Klímové činil návrhy, jak svědci dí. Jsou tu výpovědi svědecké, že Hilsner onu nešťastnou neděli s Klímovou ve Zhoři byl a do dnes s hlásí svědci, že Hilsner Klímovou znal. Meškal-li Hilsner 17. července ve Zhoři a v Březině? O tom pochybovati nelze. Potvrdilo to 11 svědků, kteří mluvili jistě pravdu. Svědek Večera dělal jistě dobrý dojem a jeho vý- pověď doložena i jinými svědky. Hilsner ve Zhoři i v Březině byl s Klímovou. Tyto svědecké výpovědi dlužno uvésti v soulad s vý- povědí M. Metzla, který dne 17. července vyplatil Hilsnerovi podporu, ale kdy to udělal, neuvedl. Kdyby dostal tu podporu i v 9 hod. ráno, dorazil by z Jihlavi v pravý čas, neboť do Polné je něco půl třetí hodiny — Hilsner je dobrý chodec, s pěc h al, věděl proč. Pan státní zástupce poukazuje pak na výpovědi Reinhaltových. Hilsner byl téhož dne s Klímovou v Březině — to je svědecky prokázáno. A svědci se nemýlili. Tomu nasvědčuje i výpověď L. Steinera, že tam Hilsnera viděl, ač to pak odvolal. Kardinálními svědky jsou tu Lang a Hazuka, že Hilsner po celý ten den s Klímovou, kterou ne- chce znáti, meškal. Hilsner i tu po- kusil se o dokázání alibi, ale zde to s ním dopadlo hůře než v případě prvém. Hilsner vyhnul se udání, kde meškal v noci ze dne 17. na 18. čer- vence 1898. On tvrdil, že dne 17., 18.a

19. července 1898 byl v Jihlavě u Červinky ; pak udal, že byl »U černého orla« — on, který si jiné věci pamatuje, vyhledal si jiné tvrzení, ale ali bi dokázati přece se mu nepodařilo. Zmí- něnou okolnost pokládám za neprokázanou. Nesetkal se Hilsner onoho dopůldee s Blažkem, to se stalo jindy. Červinka odkryl nám různé věci, a le ty se ukázaly nepravdivými. Co tkne se svědka Štávy, neplatil mu Hilsner 17. července. Obviněný sám na tu dobu dával vyhýbavé odpovědi, on vě- děl, že se to nesta lo. Důležita je vypověď Macháčkové. Ta potvrzuje sice, že to setkání bylo v neděli, ale to byla neděle po 17. červenci, a sice 24. čer- vence, kdy vracel se Hilsner do Polné. Ostatně výpověď Macháčkové není závažnou proti pravdivým svědeckým výpověděm. Na venkově svědci nic si nevezmou na svědomí. I jiné momenty ukazují k tomu, že Hilsne je spoluvinníkem. Mrtvola byla v různé době, dle soudního nálezu a svědeckých výpovědí ukrý- vána a kdo tam byl viděn — byl Hils- ner. Potkal ho tam Pešák, který neměl tušení o ničem. Hilsner 21. července meškal celé odpoledne v panském lese cestou ze štocké stravovny domů. V tom místě viděla Hilsnera řada svědků a to ve- lice často. Říkal sice tehdy Hilsner, že tudy jde do Německého Brodu, ale za hodinu byl z pět! Byl tu viděn Hilsner za podezřelých okolností — zádumčiv, utíkal a schovával se. To nebylo dobré svědomí. Hisner byl u obou vražd. Obě vraždy spáchány v Polné, na obou místech byl Hilsnen vídán. Obě vraždy provázeny jsou těmitéž okolnostmi. Polohy mrtvol byly stejné, šatstvo odsvraněno, na něm stopy trhání, mrtvoly stejně ukryty, košile jeví stopy téhož násilného čl- nění, spodní části košile jsou odstraněny. Jedni a titíž jsou tu pachatelé! Vražda Klímové kopírována na Hrůzové. (Veliké pohnutí.) Zda Hilsner byl způsobilý vražd těch se súčastniti? Byl. Je to člověk všech nectností, měl hádky s matkou, Anna Benešová bála se jeho výhrůžek — to svědčí všichni i Jan Aufrecht. Také vysvědčení obce jest mu nepříznivé zahaleč, obtěžující souvěrce! Co Hilsner při těch vraždách dě- lal? Kromě různých podezřívacích momentů je tu nůž, hůl a zakrvácené jeho spodky. V Kutné Hoře žalován byl pro spolučinění na vraždě, tu obžalován pro účasť na vraždě. Není zde ohledně Klímovy ná- strojů, ale Hilsner s ní byl, popírá a proto zavinil ten výsledek. Nelze říci, že byl vrahem, ale jest jedním, jenž za vraždu zodpovídá. Motiv obou vražd? Nelze apodikticky tvr- diti, proč Anežka zavražděna. Motiv sveden na ne- pravou cestu, ale mám za to, že přiblížím se k mo- tivu, představíme-li si, proč vražda spáchána ne- byla. Byla spáchána z motivu pohlavního, ne aby israelité zmocnili se její krve za uče- lem ritu. Jsou to pohádky; fakulta uvedla, že ten účel na odebrání krve tu nebyl. Nalezená krev od- povídá skutečně kvantu, jakéž v těle Anežčině s mohlo nalézati. Z lidského těla nelze všecku krev odstraniti — zůstane tam 50 proc. Daleko méně, 3 a půl litru čili 1800 krychl. centr. krve měla Hrů- zova a krev nalezena na šatech i na místě. Tomuto posudku fakulty nutno spíše věřiti, než pohádkám rituelním, které vedly k roztrpčení mezi rozličnými kmeny a vyznáními Žmíniti se dlužno i o svlékání šatů — to padá. Padá i ona báchorka o zasla- ných kuličkách krevních io noži ko- šeráckéml Záhadný je tu moment — to záhadné za- cházení se šaty zavražděných. Kusy byly trhány, šatstvo řezáno. Snad to byl člověk per- versní, snad se jedná o sadism, fetišism. Možná, že některý z pachatelů byl perversí stížen, ale možná také, že to bylo tak proto, a by pátrání po pü- vodcích bylo znemožněno. Při výpověděch svědeckých jsou různé odpory, ale ty v nás nemohou vzbuzovati nedůvěru. Možnost odporu po drahné době, u různých soudců jest pří- pustna a omyl takový je vysvětlitelný. I při nejlepší vůli jen pouhou pravdu mluviti vyskytují se omyly a nemění to nic na věrohodnosti svědka. (Souhlas.) Jak se k hroznému podezření chová obyiněný? Trestní řád bere obžalovaného v ochranu. Ale jest vaší věcí, abyste povážili, že Hisner tvrdo- šijně popírá. Výpovědi Hilsnerovy nejsou věcí intel- ligence, neboť každý, kdo má čisté svědomí, ví, jak má vypovídati. Hilsner vše popírá, on nezasluhuje víry, je to vědomí špatného svědomí, tahání nad míru zadrhnuté sítě. Státní zástupce prosí pak porotce, aby otázky zodpověděli kladně a zmiňuje se o obžalobě, která podána na Hilsnera ohledně utrhání na cti Erb- manna a Wassermanna i končí: Nedbejte cizích