Číslo 230.

V Praze, dne 22. srpna 1900.

Ročník IV.

Redakce, administrace expedice Praha. Pštrossova ulice, čís10 200—m Hefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracej Rezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za S h. Telefon redakce č. 1125.

KAl

UILRt Li

Předplatné pro Prahu s donáškou do domu: 2.80 měsíčně . . . .. čtyrtietně . .. K 8.40 K 33.60 celoročně . . .. Pro tuzemsko poštou: 8.— měsičně . . . .. 8.— čtvrtletně . . . celoročně. . . . K 86.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně ... K 12.— celoročně.... K 48.— Předplatné do Ameriky, Francie, Švýcarska, Ita- e. Belgie a Anglie: čtvrtlstně ... K 13.20 ročně K 52.80 Teiet. administrace li2s.

Slunce vychází ve 4 hodiny — minut ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 4 minuty večer

Středa: s v. Timotea.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Kajetána na Malé Straně od 21.—24. t. m.

Zákon nebo zvyk?

V Praze, 21. srpna. — Pravda výroku starého Plutarcha, že zvyk všude není mravný a mrav že není všude zvykem. ukázala se při aféře hr. Ledóchowského, jenž za- tracoval souboj v souhlasu s církví, v souhlasu se sankcionovaným zákonem, v souhlasu s rozumem, v souhlasu s nejlepšími lidmi. Proti tomu odvolali se lidé, kteří šlechetného hraběte degradovali z dů- stojenství vojenského, na »zvyk«. Tedy nemravný zvyk jest nad zákonem a nad rozumem. Snad by se byl i zesnulý kardinál Schönborn dočkal degradace svého nadporučíctví, nebo také on jako důstojník soudil o souboji totéž, co soudí církev, že jest těžkým hříchem, vraždou, která »fabricante diabolo« vznikla z barbarství a pověry a dodati lze též z hlupáctví. Gunebald, burgundský král kolem r. 530, aby ukončil mnoho sporů, vydal zákon, jimž se před- pisoval svárlivým souboj, Longobardové přijali tento zvyk jako průkaz soudcovský z pověrya naši »osvícenci« ve své moudrosti drží se středo- věkého, pověreckého copu více než každého článku víry. Žde jest otázka místnou, kde jest onen les listů, kteří bojují ve svých sloupcích proti středo- věké tmě a pověře? Proč nezačnou housti v je- dnom akordu proti nerozumu v rytířském plášti? A féra hraběte Ledóchowského jest věcí všech občanů rakouských, pro- tože třeba zjistiti, zda skutečně jest nějaký zvyk v Rakousku, který jest postaven nad samý zákon, a kdo bojuje za vraždu v souboji spáchanou. Sekta »Nazarénů« a jiné sekty, které se štítí každé smrtonosné zbraně, mají tolik šetrnosti před záko- nem, že se nenutí do zbraně, jíž pohrdají. Turei z Bosny mají zaručeno, že se šetří jich nábožen- ského přesvědčení, však kresťan (můžeme zde užiti širšího slova, poněvadž i evangelíci v té věci jsou za jedno s katolíky) má býti nucen, aby s přijetím důstojnického třapce tvrdil, že souboj není vražda, že souboj je dovolen, zkrátka, aby činil násilí své- mu svědomí. »In cauda venenum«, jed této zásady jest v důsledcích. Což když by se odvolávali jiní na jiné »zvyky«, které jsou v rozporu se zákon- níkem? Dle výroku zastanců tohoto druhu oraidy, již páchají »blázni in folio«, byl by dvojitý zákonník v Rakousku, jeden pravý, v němž jest též v § 4.

stanoveno: »zákonové obč. zavazují všechny občany těch zemí, v kterých byly vyhlášeni«,a a dále stanoveno v § 6.: »Zákonu, když se ho užívá, nemá se jiného rozumu přiklá- dati, než který vychází z toho, co slova ve svém spojení vlastně znamenají a ze zřejmého úmyslu zákonodárcova«; § 9 praví: »zákonové mají moc a platnost po tak dlouho, dokud jich zákono- dárce nezmění aneb výslovně nezruší.« Dosud zá- kon souboj zakazující a trestající, nebyl změněn, nebyl zrušen. Tedy . .. Na zvyklosti o této věci odvolávati se nelze, neb § 10. obč. zák. praví doslovně: »na zvyk- losti se může jen v těch případech zření vzíti, v kterých se zákon na ně odvolává.« Zákon se na ně v paragrafu o vraždě neodvolává, tedy . . . Nikt rak nelze trpěti, aby v katolickém Rakousku katolík nemohl zdržeti se souboje. Vedle tohoto zákonníku by byl ještě jiný ne- pravý, který vyžaduje zapření svědomí. Proti souboji mluví zřejmě list císaře Jo- sefa II., psaný generálu, za příležitosti souboje hra- běte K. se setníkem W. Pro rázovitost a důleži- tost jeho jej zde celý citujeme: »Pane generále! Hraběte K. a setníka W. pošlete o kamžitě do vězení. Hrabě jest popudlivý, mladý a za- ujat falešnými pojmy o cti. Hejtman W. jest starý pacholek (tento list císaře Josefa II. byl už v Rakousku otištěn. Red.), který chce spraviti vše pistolí a šavlí. Nechci a nestrpím sou- boje ve svém vojsku, opovrhuji zá- sadami těch, kteří ho hájí a chladnou krví se vzájemně probodávají. Mám-li důstojníky, kteří se hrdinsky postaví proti každému nebezpečí. vážím si jich, lhostejnost v takém případu slouží jak vlasti, tak cti. Avšak kdyby mezi nimi byli, kteří by všechno chtěli obětovati zášti proti ne- příteli, pak jimi opovrhuji. Taký člověk není lepší římského gladiatora. Úspořádejte vojenský soud o té záležitosti. Zkoumejte příčiny souboje tak nestranně, jak vyžaduji na soudci každém, a kdo má nejvíce viny, ať jest obětí svého osudu a zákona. Taký barbarský zvyk, který se hodí do dob Tamerlana a Bajazeta, a jež měl tak často smutný vliv na osudy celých rodin, chci míti potlačený a potre- staný, i kdyby mne to stálo polovici dů- stojníků!?e

List Josefa II. jest zřejmý. Co se v té věci stalo? Co se stane? Immunita člověka potýkají- cího se bezprávně s dlouhým nožem musí býti zrušena. Zbytek starých ordalií dosud trvá ve své nejhloupější a nejnebezpečnější formě. Aby právě nejlepší důstojníci věrni přesvěd- čení svému, nemohli konati své povinnosti, toho nelze trpěti. Tento smutný zjev se už několikráte opakoval a tomuto zvyku padli za oběť čestní Parlament právě nezasedá, ale zasedá soud, který má bdíti, aby platné zákony zachovávány byly ode všech.

muži.

Zprávy politické.

V Praze, 21. srpna. K situaci. Vzhledem k rozmluvě, kterou měl dr. Engel s dopisovatelem ruského »Kraje« dlužno podotknouti, že dr. Eagel nemá naděje na ozdravění parlamentárních poměrů, též nedoufá pomoci Čechům od pravice, která se ukázala bezmocnou. Složil před- sednictví klubu, poněvadž jest zásadním nepřítelem obstrukce, jakožto negace parlamentarismu a ústav- nosti. Předsedou klubu jest nyní dr. Pacák, místo- předsedou dr. Stránský. O klubu prohlásil, že tam vládue nyní trochu republika. Výkonný výbor českých říšských a zemských poslanců měl včera schůzi za před sednictví dra. Škardy o vnitřní politické situaci. Výbor německého národního spolku okresu warnsdorfského usnesl se požádati vedení strany ně- mecko-pokrokové, aby svolala v brzké době sjezd strany. V pondělí, jak jsme oznámili, konal se v Brně důvěrný sjezd českých radikálních dů- věrníků z Čech, Moravy a Slezska za předsed- nictví dra. Baxy a za slabého účastenství. Delegáti přišli z Prahy, Vídně, Brna, Olomouce, Přerova, Opavy a z ostatních měst. Bylo zvoleno komité s roz- kazem; vypracovati pracovní plán k ráznému hájení zájmů českého národa. Složil mandát. Říšský poslanec venkovských obcí okresu Běláku Karel Ghon oznámil předsed- nictvu říšské rady, že skládá mandát z rodinných důvodů. Pastýřské listy a ochrana trestní. Známý spor biskupa Valussiho z Tridentu s humoristickým listem »Scherer« byl právě ukončen. Vrchní soudní

FEUILLETON.

O vlivu sportu na mravnost a na ducha lidského. Napsa! M. Š. Bylo by to prostě neporozuměním proudů nové doby, kdybychom sobě, ač zástoj ten účele našeho listu dosti vzdálen jest, nepovšímli hnutí sportovního, nyní tak silně zajímajícího veškeru společnost. Jsme daleci toho, abychom sledovali nebo dokonce nějaké váhy přikládali tak zvaným rekordům, v pravdě vý- střelkům sportovní činnosti, při které se lidské síly do krajnosti, ba nad hranice fysické možnosti napí- nají. Naproti tomu mírnému, slušnému, tělo sílícímu a uzdravujícímu sportu nemůžeme odepříti své pozor- nosti a svého uznání. Vždyť s posilňováním a ozdra- vováním těla i duch se vzpružuje a ušlechtění ducha jest cílem naším, neboť jen jím zásady dobré a čisté přijdou ku platnosti. Již dávno sport se pěstoval nejen v Anglii, ale všude jinde a právě klášterníci i kněží dob dávno minulých byli prvními a nadšenými pěstiteli sportu nejušlechtilejšího! Jak mnohý nynější rekordmen obrne svůj no- síček nad tímto naším tvržením, z něhož ani pí- smenky sleviti nemůžeme. My tu ovšem nemáme na mysli jenom kněze-sportmany jako Otce Didona, čest- ného člena francouzských sportovních unií, jenž mlá- dež v ústavech dozoru svému svěřených pilně ku sportu vedl a nabádal. My vzpomínáme tu především také nezištné a veleobětavé »sportovní« práce těch sluhů Páně, bez jichž činnosti tma by ovládala nejdůležitější doby mi-

nulosti, bez jichž činnosti by tak mnohá velevýznamná památka, velecenný doklad o poměrech dob dávných na doby naše zachován nebyl. Kdo byli první numismatikové, komu mámo co děkovati nejstarší písemné památky, kdo obohatil musea nejvzácnějšími a nejdrahocennějšími jejich skvosty? Byli to nadšení sběratelé památek historických, kulturních i průmyslových, kteří pěstujíce s port sběratelský často na oko bezcenné a nepatrné předměty ukládali do sbírek klášterních, dobře tušíce, že jednou mnohý hřeb neb polozpráchnivělý lístek pergamenu výmluvněji hlásati bude slávu minulosti nežli folianty moderními historiky sepsané. Byl to také sport sbératelský, sport duševní, který dříve se vyvíjel, nežli veškeré jiné sporty zručnosti, dovednosti a síly tělesné. K takovémuto sportu sběratelskému bylo vždy prospěšno nabádati mládež a bylo užitečno učiniti jej části osnovy učební a výchovní. Vždyť takovým ducha zaměstnávajícím sportem upoutávala se tak snadno na scestích bloudící mysl k cílům ušlechtilej- ším. Sportem sběratelským vzbuzoval se smysl pro pořádek, vzbuzovala se schopnost pro poznání sku- tečné a pravé ceny předmětů sebe nepatrnějších, vzbuzovala se láska a vážnost k památkám po před- cích zděděných. Avšak mužové stavu duchovního nezůstávali jen na pěstování sportu duševního, oni dobře poznávali, že pro zdravost ducha nezbytnou jest i zdravost těla a nejen nepohrdali tělesným cvičením, ba vyhledávali je a mnozí sluhové Páně v bojích za slávu Kristovu osvědčili se mistry sportu rytířského, válečnického

mnozí missionáři a objevovatelé krajů cizích osvědčili se pevnými v síle těla, na kterou často neméně spo- léhati se museli nežli na sílu ducha, na sílu svého nadšení a na dobrotu svého srdce bijícího pro dobro veškerenstva. Není památky, že by byla církev kdy bránila sportu, ba naopak, církev vydala první zákony, jimiž upravováno bylo lovení ryb, když rybnatost řek vy- kořisťováním byla ohrožena. Ovšem — opětujeme to — sportovní snažení, držící se v míře, prospěšné zdraví, neobtěžující a ne- ohrožující okolí a neporušující požadavek slušnosti. Ano, neváháme se v těchto hranicich prohlásiti se z upřímné přátelé sportu i moderního, neboť jsme pře- svědčení o jeho blahodárném vlivu na výchovu lido- vou, na mravnost i na zušlechění ducha. K rozumnému pěstování sportu a k docílení žá- doucích výsledků v tomto oboru potřebí především řádné životosprávy, která však zároveň hlavní jest podporou vyvíjení se lidí počestných a mravných, cha- rakterů neporušených. Když si cvičenec sportovní, jak toho cíl jeho vy- žaduje, dobu denní pravidelně rozdělí na dobu práce, zábavy a odpočinku, a když rozvrh ten také pevnou vůlí dodrží, tu probudí a posilní se v něm smysl pro pravidelné žítí, pro pořádek a on stane se člo- věkem pořádkumilovným, pořádným. Všeobecně známo, že ve sportu ničeho se nedo- cílí bez uvarování se všelikých, zejména nemírných požitků. Mladému člověku ani na těle ani na duchu ne- přibude nemírným kouřením, pitím, veselým noco- váním, duchamornou hrou, hazardnictvím. Všeho toho