#1
alto_textblock
#1
Strana 20.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
12. října 1913. číslo 280
#4
alto_textblock
#4
dou.
#5
alto_textblock
#5
„Žoku!“ povídá mu, odplivuje si. „Brze
umřeš... Srdce se ti zaleje tukem a umřes
jako hovnivár ..
šišov se směje horlivě, vezme z rukou
Chromého koláč, prohliži si jej se všech stra
sladce přimhouřenýma očima a otevře ústa
plná drobných, bílých zubů, připomínající tla
mu štiky.
„Počkej!“ povídá Bukojemov, „snad ne
chceš zas už žrát?
„Ne... proč pak ne? Mohu,“ dochechtá-
vaje se rozpačitě, namítá šišov. Stojí pře
starcem a oběma rukama drží koláč pod bra
„Mo-óhu!“ napodobí posměšně stařecsí
pavý hlas Šišovův. „Ale vždyť ty nesmíš žrátí
Zdechneš! Ty bys měl hladovět... nashromá-
ždil sis tuku, jako lakomec penízek, a zadusí
se teďka... hlupáku schátralý!“
Odvrací se od šišova; ten nesměle mrk
očima, dívá se na koláč, potom se svalí na
pryčnu, těžce zaleze do kouta a tam začíné
pomalu a pozorně jist, snaže se, aby nemla-
skal hlasitě..
#6
alto_textblock
#6
Slavné jezero, šircký Bajkal,
slavný koráb jak na tůnis kečka . . . —
tiše začíná prozpěvovati Machin, stoje u okna
„Neviděls ho a chválíš,“ pošklebujes
zasmušile, povídá Bukojemov.
K oknu přistoupí Chromý, mlčky, pohy.
bem ruky odstrčí Machina, sedne si a dá se
znova do spravování košile.
Bukojemov prohlíží si všecky po pořádku
a sklopí pak hlavu, zamračeně pohybuje brva-
mi. Smutně se vine píseň, niti šustí a Šišov
zapomenuv se, hlasitě mlaská. Stařec pohod
hlavou a zadívá se na něj chladnýma očima
Šišov přestane jísti a nezavíraje úst, s kou-
skem koláče před obličejem, sedí nepohnutě
a čeká.
Bukojemov se směje. Smích jeho je nehla
sitý a zvláštní, jakoby v hrdle starcově s
přesypávaly střepiny rozbitého skla.
„Kramář jsi ty, dobytku zrzavý,“ povídá
posměšně; „i tvůj zločin je ničemný, kramář-
ský... Koupil si holčičku nedospělou — jako
by třebas jehněčí tlusťoučké koupil, a zardou-
sil holčičku... ničema jsi tyl..
Šišov těžce si vzdychne a pokračuje v
jídle. Teď se směje Machin veselým, mladi-
ckým smíchem. Chromý usilovně šije.
„Žiju tu mezi vámi,“ pokračuje přísný sta
řec, „jako kozel mezi stádem ovcí . . .a
omrzeli jste se mi jako bělmo na očích .
Nudno je mi tu... ačkoli jsem tu s vámi všeh
všudy dvě neděle ..
„Vypravuj nám něco, Karpe Ivanovičil
prosí ho Machin, přistupuje a usedaje na pryč
ně vedle starce.
„Vídíš, Chromý.“ povídá Bukojemov, an
se na mladika nepodívav, „pořád říkáš: všich-
ni lidé jsou si rovni podle Evangelia... Ale
pověz mi podle pravdy: cožpak ale tihleti
dva — jsou lidé? A jsem třebas já — jim po-
doben?... Nejsem jim podoben... ani ty ne.
jsi podoben... nemáš sice nohu, ale máš
karakter... je v tobě odpor... Tobě nařizují
— žij na Sibiři!... ale ty nechceš — ty tady.
hle — jdeš pryč odtamtud... to je dobře! I p
jedné noze jsi odešel... to je náramně dobře
ano! Ale tuhle Machin — co je to zač? K če-
mu on je tu vůbec? Podřezal tlustého hostin-
ského, celý se krví pomazal, najal si izvozčíka
a — ujel... Ale kam pak vlastně ujel? Tose
neví... Potom ze strachu — bác izvozčíka no-
žem do hrdla ... proč to? Taky — nepocho
piš ..
„Já ne ze strachu,“ usmívaje se rozpačitě
odpovídá Machin a jeho temné volské oči ne-
jistě mrkají.
„Nu, proč pak tedy?“
„Neustále se ohlížel,“ provinile povído
Machin, „jede, jede a ohlíží se ... nu a tak..
„Pitomče!“ klidně a chladně rozhoduje
Bukojemov, kroutě si znova cigaretku.
„Všecko třeba dělati dovedně...“ pokra-
čoval, zapáliv si. „Máš-li zaříznout tlustého —
je třeba v takovém případě svléci se do naha.
V takovém tlusťochu vždycky bývá mnoho
krvičky... ta vytryskne, zaleje tě — a hned
je tu usvědčení proti tobě... Ale jsi-li nahý
— třeba by ses i zamazal, vezmeš hnedle
vlhký hadr, utřeš se celý a — jsi čistý před
lidmi
„Ale před bohem?“ povídá tiše Chromý
Ani sebou nepohnul, hlavy nepozdvihl a v jeho
hlase nezní ani výčitka, ani zvědavost..
„Cože?“ ptá se po chvíli pomlčky Buko-
jemov.
„Povídám — jak je to před bohem?“ opa
kuje Chromý, pokračuje ve své práci.
Stařec se na něj dívá, pohne svým chru-
pavkovitým nosem a povídá poučným tonem
„Ne, Chromý. lidé — jsou rozliční . .. Jed-
nomu okovy spoutají nohy, ale duši osvobodí
kdežto jiný — má duši želízky zakovanou.
ale je třeba to chápatil
„Karpe Iványči!“ ptá se Machin tíše
s nevolnou zvědavostí.
„Nu?
„Mnoho lidí jsi zabil?“
„Zdali mnoho?“ Chladná očka starcov
těžce se upírají do tváře Machinovy a mladí-
kovi není volno pod tím pohledem. Ramena
se mu chvějí, jakoby zimou, a polootevřev
ústa, očekává slov starcových, pokukuje mu
se strany do tváře. Z kouta, s pryčny, doléhá
sem krátké, těžké oddychování Šišovovo.
Stařec mocně klade na rameno Machin-
vo svoji velkou ruku, prsty její jsou silné
pevné jako ocelové pružiny, poklepá jimi po
zádech mladíkových, praví:
„Mnoho. Ale kolik vlastně — nepama-
tuju se... Nač to chceš vědět?“
„Tak... je to zajímavé...“ objasňuje M
chin, hloupě se usmívaje.
Stařec ho zlehka odstrčí od sebe.
„Ech, ty... kotě! . .
„Ale na tváře se pamatuješ?“ ptás
náhle Chromý.
„Na jaké tváře?“
„Těch lidí, které jsi zabil...“
„Ani na tváře se nepamatuji... však se
to většinou — přiházelo v noci...“ praví zcela
klidně stařec.
„Ale já ti nevěřím... nevěřím, že bys byl
zabíjel lidi...“ poznamenává tiše Chromý
kroutě hlavou.
Bukojemov se na něj dívá a němě se
ušklibuje.
„Vida, kdyby mi takhle vyšetřující nevě-
řili, nebo prokurátoři, to by bylo lichotivé ..
#7
alto_textblock
#7
překl
#8
alto_textblock
#8
Jale jestliže ty nevěřiš — z toho pro mne málo
kouká... Ostatně — však nebřinkám rokovy
bezmála už patnáct let zadarmo — co o tom
soudíš?“
V chodbě rozléhá se hluk, smích a výská-
ní — to přihnali ze dvora nedospělé.
„Neřvete, čerti!“ zaznívá volání dozor-
covo.
Hlučně bouchají dveře, skřípe železo zá
vory a zámku, silné hlučení mladých hlast
slábne a zní tlumeně.
„A nebylo ti lito lidí, které jsi zabíjel?
ozve se chraptivý hlas Šišovův. Sedí v koutě
na pryčně, krk ku předu vytažený a jeho očka
zalitá sádlem bojácně blýskají.
„A kdo koho polituje?“ odpovídá klidn
Bukojemov.
„To je — pravda!“ ozve se tíše Chromý
„Nikdo nikoho.
„Na plano mluvíš o tom svém slitování..
lžeš, pse...“ povídá stařec.
„Což není vůbec slitování?“ ptá se Ma-
chin a dívá se na všecky po řadě, očeká vaje
odpovědi.
„Almužna, na příklad,“ zavrčí šišov.
Chromý zdvihne hlavu a s výčitkou ve
hlase odpovídá:
„Almužna — není pro tebe, nýbrž pr
boha ..
„Dávají — čeho není líto,“ dotvrzuje B
kojemov.
V cele nedospělých začínají laditi k písni
zvučný alt rázně spustí:
„Ztracený jsem chlapec.
ztracený na věky ...
Sluneční paprsek zdvihl se s podlahy
nyní, zarůžovělý a chvějivý, šikmo vísí v dus.
ném vzduchu cely a opírá se o spodek dveří
A stále stejně líně v něm krouží prach, těžce
a bez cíle v něm litají mouchy. Zvučný alt, za-
lkávaje se dojetím a nedokončuje slabik, silně
vykřikuje slova písně a stále zrychluje jej
tempo; chlapci považují za zvláštní dovednost
zpívati tu píseň jako taneční motiv:
„Otce jsem podřezal,
mámu zaškrtil.
Ech! A malou sestřičku
ve Volze utopill“
„Ich!“ vpadá do toho sbor i hvízdáním
dupáním nohou.
„Ticho, štěňata!“ řve dozorce a bouch
na dveře cely pěstí.
„Rád ti vypravuju, Chromý,“ povídá Bu
kojemov. pomalu přebíraje v prstech hrube
vlasy svojí šedivé, špičaté brady, „ty dovedei
poslouchat... Ale když sám vypravuješ —
toho nemám rád... šedivý jsi ty člověk, bá-
zlivý... a nadarmo si oči zalepuješ. Dívej se
na všecko zpříma — hle, toť zákon pro tebe
V tom je všecka moudrost... Na všecko pří-
mo se dívej — toť vše... Ale ty říkáš —
lidi... a semhle támhle... třeba míti slito-
vání!“
Řeč starcova plyne rovně a plynně, v je
ho hlase zvučí chladná energie a pod hustým
brvami svítí ostré, šedivě oči jako hřebíky
„Nač pak já mám míti slitování, jestliže
v nikom slitování není? Není mi ho třeba
je to i nevýhodné ... Podívej se: dokážu tit
všecko .
Stařec natahuje ruku a zahne na ní jeder
prst...
„Za prvé, na to se ještě z dětství pam-
tuju, ležíme tak jednou s matkou na peci, ona
mně vypravuje pohádku a v tom přijde oteco
chňapne matku za vlasy a strhne ji na po-
dlahu, zrovna jakoby ovčí kožich na zem sho-
dil... A bil, bil ji... až se unavil... „Po-
stav.“ povídá jí, „večeři, mrcho...“, ale mat-
ka, celá krví zalitá, ani na nohou nemůže
stát ...
„A proč to tak?“ ptá se s velikým zájmen
Machin.
„Jednou zas, pamatuji se,“ pokračuje B-
kojemov, neodpovídaje Machinovi, „ji přestaí
bit, sedl si na lavici, odpovídá... Poklekla
matka na kolínka před ním a prosí: „Zab mě
pro Krista, najednou, nemuč!“ — Ale onj
na to: „Ba ne, počkej, načpak najednou?
Tenkrát mi bylo šest let, nebo snad — sedm.
tak ji taky ubil k smrti . ..“
Machin zamžoural očima a s jakýms
nadšením chvatně vypravujeí
„Můj bratr svou ženu taky někdy bil.
uchl Kostičky v ní jen tak chřupaly! By
husar, přišel z vojny, a u ní — dítě .. . Jal
ji tenkrát křápl po hubě!“
„Na vsích bijí koně, bijí psy...“ pokra-
čuje starý Bukojemov rozvážně a tvrdošfjně.
„nu, ale ženy bijí víc... Za ženu se peníz
neplatí, ale život je — těžký, lid — zlý.
A často i jenom tak... pro zábavu lidi mučí.
Povím ti něco, Chromý, byl jsem izvozčíken
a opilý dostal jsem se na policii... Přivezli
tam opilou dívku, hodili ji beze všeho na po-
dlahu, a tak tam leží, spí, jako mrtvá... Nu
přišli dva policisté, přinesli pečetního vosku
obnažili dívku, zapálili vosk a — kapají n
holé tělo... Pečetní vosk hoří na její kůži.
ošklivý zápach se šíří, ona — mečí, ale ti —
se chechtají... Nač pak jim tohleto bylo za-
potřebí? Nu, ano... Polekal jsem se tenkrát.
celý se třesu... myslil jsem, že i mě budou
pálit ...
A ještě něco — seděl jsem ve vězenív
Jekatěrinoslavské gubernii... byly v ten ča
dělnické nepokoje .. a přivedli na dvůr ja-
kéhosi dělníka — zatkli ho totiž... Dívám
se z okna a vidím: okolotočný) navrhuje dů-
stojníkovi (na dvoře byli vojácí a důstojník
s nimi): „Chcete,“ povídá, „pané poručíku, roz-
trhnu tomu dělníkovi bubínek v uchu jednou
ranou, a ohluchne na celý život?“ — „Ale
třebas.“ — povídá důstojník. A okolotočný —
bác! A vskutku, roztrhl mu bubínek ... dově-
děl jsem se potom — že mladík ohluchl...
V koutě pojednou zafuněl a pohnul sebou
Šíšov, jenž za rovnoměrného zvuku hlasu Bu-
kojemova začal dřímati.
„To je — možné!“ — rozlehl se jeho
chraplavý hlas. — „Je třeba udeřiti dlani
aby se tam co nejvíc vzduchu nahnalo, do
ucha... a ten vzduch protrhne bubínek . ..
Zasmál se. Stařec se také usmál.
„Neviděl jsem, bratře Chromý, slitování
u lidí... a sám jich také neumím litovat
neměl jsem, kde se tomu naučit... Šel jsem
kdysí s výpravou*), byli v ní politikové
#9
alto_textblock
#9
) Policejní úřadník, asi náš komisař. Poz
) Rozuměj: a káraneckou výpravou, s vyhnaa-
ci. Pozn. přell.
#10
alto_textblock
#10
mezi nimi — jeden židáček, říkali mu Veňka.
totiž Venjamin (Benjamin). Takový maličký.
kudrnatý, veselá očka, celý úpravný... a ta-
kový čiperný chlapíček to byl... Stávalo se.
že všichni byli unaveni, je horko, prašno, ale
on — nic, zpivá si písně, dělá vtipy, ke všem
je laskavý... Jsou takovi chlapci — sedři
s něho třebas kůži — je mu veselo, a když
se na něho divá druhý, taky se usměje
lehčeji si oddychne... Všichni z naší expe-
dice ho měli rádi... ale náčelník výpravy —
si ho nezamiloval... proč — nevím, ale tak
umíněně, jako někdy ženská muže nemá
ráda... Stále na něho zbytečně řve... a po-
řád jen — Židáčku, židáčku! Ale jaký pak ži-
dáček? Kriminál křtí všecky na jednu víru ..
Tak ten si na Veňku pořád zasedal... celého
ho rozjitřil, až se Veňka jednou rozzuřil a po-
vídá mu: „Vy jste, povídá, ničema!“ A jak
ten ho rukojetí šavle praští mezi lopatky..
chlapci se hned hrdlem krev vyvalila . . . Tak
ho se světa připravil... docela zbytečně...
„Je ti ho líto?“ — ptá se tiše Chromý.
„Čeho?
„Povídám, lito je ti židáčka?“ — opakuj
Chromý.
„O litosti ty mně nemluv!“ — namít
přísně Bukojemov. — „Jakou pak já mohu
míti v sobě lítost, když mi na očích vždycky
lidi bili... a vidím-li, že se člověk cení la-
ciněji, nežli dobytek? To je to... kdybyck
ti jenom o sobě vypravoval, kolikrát a jak
mně bili... byl bys toho syt... O lítostí —
lžešl Jsem skoro o dvacet let starší než ty-
celé Rusko jsem prošel, projezdil, prohlédl —
lžešl“
Stařec pronáší svoje „lžeš“ tak těžcea
tvrdě, jako by bil Chromého do lebky svojí
suchou a drsnou pěstí.
„Úzko je žít,“ — rozlehne se šepot Chro-
mého-
„Cože?“ — ptá se nevlídně stařec.
„Povídám — úzko je žít . ..
„Ale ty mluv zřetelně!“ — radí přísně
Bukojemov.
Machin zamyšleně přimhouřil oči, a po-
krčiv širokými rameny, pomalu a tichým hla-
sem vzpomíná:
„Jako malý chlapec jsem prodával okur-
ky... a vzali mne na policii... a ja-ák mě
bili! I za vlasy ... a do boků ... Hospodine
Ježíší!“
Bukojemov pohlíží na Chromého a s váž-
ností, s klidným triumfem vítěze znova za-
činá:
„Jsem člověk vážný, pravidelný, všecko
jsem na světě víděl, a všecko znám... ale
když tu mluvíš o lítosti — znepokojuje mě to,
že bych se byl snad omýlil? že bych byl pře-
hlédl něco dobrého? Nu, ty jenom lžeš.
Chromý... zbytečně mě pleteš... Lidé ne-
litují druh druha, a není, proč bych jich měl
litovat... Dobrého jsem od nich nic neviděl.
leda jen ty koláče a preclíky... nu, koláčem
mě v omyl nepřivedeš... Dej ty mi to, čeho
je ti nejvíc líto... co je ti drahé, dej! Ne-
můžeš? Nu, tak nelži... psel A — zase, co
jsou to lidé? jestliže je možno mučiti je jako
krysy na trhu... a oni jen běhají a schovávají
se . ..
Znova se do hovoru vplete šíšov, směje
se tučným, tichým smíchem, a v tom smíchu
slyšeti jest jednotlivá slova:
„To bývalo u nás... v masných krám-
cích... krysu polili petrolejem a pak zapá-
lili... a krysa — třeští... zmítá sebou . ..
Machin pohlíží na něho a také se vesele
směje..
Chromý zdvíhá pomalu hlavu, pohlédne
na všecky, potom praví:
„Ale... bylo řečeno: každý dech nech
chválí Hospodina ...
Stařec zpodlebí se na něj podívá úkosen
a zlostně namitne-
„Málo-li bylo řečeno... podívej se spí
co bylo učiněno.
Sluneční paprsek pomalu leze po dve-
řích nahoru a je stále rudější. Bukojemov sed-
na krají pryčny, dívá se do okna a kývá
hlavou.
„Někdy — mi bývá nanic, Chromý ..
Tenkrát bych nejraději vyšel na ulíci, posta-
vil se do prostředku a řekl: já — jsem vrah
pravda! Ale vy všichni jste podlci! A to je
horší... Snad proto jsem já i vaším vrahem.
že mi to dovolujete... ano! Co jste si vymy-
slili proti mojí povaze? Želízka?
A hlasitě chrastí svými okovy.
„Kdo ti uvěři?“ ptá se tiše Chromý.A
sám si odpovídá:
„Nikdo ti neuvěří . ..
„A — naplit na to...“ praví zasmušilo
Bukojemov. „Aťsi jsou želízka ... to se neví
komu je z nich hůře ... zda mně, či jim ..
to — se neví ...
Asi minutu v cele všichni mlčí. Slunečn
paprsek taje ...
Machin vstane a obhlížeje celu roztrži-
tým pohledem, nesmyslně přešlapuje na místě
„Šišove, pojď, zahrajeme si, co?“ povídá
prosebně.
Šišov těžce se šourá po pryčně a supí ..
„Pojď... ukážu til“
Karp Ivánovič Bukojemov se dívá do po-
dlahy, pohybuje brvami, nohy se mu klátí.
okovy tiše zvoní, a do jejich cinkání staře
zasmušile a pomalu hovoří:
„Tys, Machine, celý podoben kotěti .
Když jsem žil po výměně na osadě, měl jsem
tenkrát u sebe kotě... takové zrzavé zvířát-
ko, s bílými skvrnami... veselé zvíře to bylo!
Skákalo okolo mne sem a tam... že člověk
ani chodít nemohl! Spalo se mnou, šelma jaro-
slavská... Zahrabe se na posteli a spí . . . a
jeho blechy mě kousají... Odhodíš je — za-
vrči, zase leze ke mně a zuby se chytá prostě-
radla... A tak ani není možná ho ode-
hnat... Z rána se probudím, a ono už se na
mě kouká, zuby vycenčny a ocáskem kroutí.
jářku, co pak to máš?
Bukojemov se usmívá a mlčí, nepohnutě
hledí do země. Chromý přestane šit, dívá se
na něj upřeně a — čeká.
„Nu?“
„Co
„A co kotě?“
„Scíplo... Někdo mu přerazil hřbet. ..“
„Bylo ti ho líto?“ phí se tiše Chromýa
na jeho rtech zahrává úsměv
Stařec pomalu k němu obrátí tvář a s po-
hrdáním praví:
„Jdi k čertu... Taky! Zachtělo se ti chy-
tit ježka do zubů...“
#11
alto_textblock
#11
hrál.
#12
alto_textblock
#12
Chromý zahledí se mu do očí, ústa jeh
stále se zachvívají a zívaje lehce, namítá:
„Není-li ti ho líto — nač na ně vzpomí-
náš? Na lidi, které jsi zabíjel, se nepamatuješ.
ale na kotě — pamatuješ? Sám pořád lžeš—
to je tol
„Dřevo!“ nudně a lině propoví starý tre
stanec. „Kotě se ke mně mělo laskavě . ..
Převrátí se zády na pryčnu a leží, skříživ
ruce za hlavou.
Šišov s Machinem mlčky pohybují šacho-
vými ligurkami.
Do okna dívá se ždibec nebe — je zlaté
a růžové a vysoko na něm krouží hejno ho-
lubů. Víc nic na nebi není. A země — oknem
není viděti.
V cele je ticho.
Chromý je hotov se šitím. Rozestřel ko-
šili před obličejem, hlavu naklonil na stranu
a se zalíbením prohlížeje záplaty, tiše si zpívá
#13
alto_textblock
#13
„Sem a tam jsem chodila.
a všude zle se vedlo ...
#14
alto_textblock
#14
Karp Ivánovič Bukojemov zhlubok
vzdychne a odplivnuv si na podlahu, povídá
pomalu:
„Ale nudno je s vámi ... čerti fialoví ..
#15
alto_textblock
#15
čís. 514. 191/12 13
Všechny dopisy šachové rubriky se týkající, buďtei
adresovány: Redakce „Nár. Listů“, Praha-II.
Marianská ulice, s poznámkou: „Šachy“.
Úloha čís. 991.
B. Hülsen, Pechüle.
D. Schachztg. 1913.)
#16
alto_textblock
#16
Mat ve s tar
#17
alto_textblock
#17
Končící hra čís. 992.
A. Troitzky, Petrohrad.
(D. Schachztg 1913.)
#18
alto_textblock
#18
Bílý táhne a vyhiraje.
#19
alto_textblock
#19
Zprávy šachové.
Praha. Ústřední jednota českých
šachistů vypisuje na rok 1913/14 soutěž o
Memorial dra. Jana Dobruského z
těchto podmínek: Přihlásiti se mohou šachové
kluby, jež mají sídlo v Praze a předměstích
Každý klub může postaviti libovolný počet te-
amů: team jest složen z 8 hráčů a nejvýše 5 ná-
hradníků. Jména členů teamů i náhradníků dl
síly sestavených jest oznámiti do 25. t. m. pořa-
dateli soutěže inž. Fr. Grösslovi, Král. Vihohrady
Moravská 40 aneb předložiti na schůzi poháro-
vého výboru, která se koná 25. října v místnosti
Šach. klubu Vyšehrad v Nuselském údolí (kavárn
su Bivoje«, Přemyslovo nábřeží) o 7. hod. več
Soutěž začíná 1. listopadu, každé utkání musí být
sehráno během 14 dní; o svátcích vánočních se
nehraje. Za každý přihlášený team nutno zapla-
titi předem vklad 5 K pokladníkovi K. Ungerovi.
Praha 839—VII. Každý hráč prvních tří vítězných
teamů obdrží odznak memorialu dra. Jana D-
bruského. Podrobný řád soutěže obdrží každý
přihlášený tesm.
Příští schůze výboru Ú. J. Č. Š. se koná 18
října v 7 hod. večer v kavárně Národního domu
na Smíchově.
Praha. Šachov, klub Dobruský získ l
v nově upravené kavárně Louvre prostornou
místnost sousedící s dosavadní hernou šachovou.
Místnost tato jest zcela tichá, od kavárenskéh
ruchu oddělená a poskytuje místo pro více než
20 stolků. Příliv nových členů již nyní jest dosti
značný a jistě stoupne před zahájením zimních
turnajů, k nimž dosud přijímají se přihlášky a to
do I. tř. do 14. řijna, do II. a III. tř. do 15. řijna.
I. utkání v I. tř. 15. října, v II. a III. tř. 16. resp.
17. října. Vklady 8, 4 a 2 K. Ceny: v I. třídě
(při 16 účastnících) 100, 60, 50, 40, 30 a 25 K, ho-
norář pro nevitěze 3 K za bod. V II. třídě ceny
40, 30, 25 20, 15 a 10 K, honorář K 1.20, v III. ti.
O. 16, 12, 8. 6 a 5 K, honorář 60 hal. Týdně se-
hrají se 2 utkání v ustanovené dny. Turnajů
mohou se zúčastniti hráči každé sily: při rozdě-
lení na třídy mají i slabší hráči možnost dobýti
ceny. V II. a zvláště ve IIl. třídě jako obyčejně
budou hráti i členové nově přistouplí. Přihlášky
nových členů příjímají se denně v klubovní mist-
nosti. Zápisné činí 1 K, příspěvek na 1/4 roku
2 K, nemajetní studující platí čtvrtletně 1 K.
II. klubovní jourlix, na jehož programu byl
tombolový turnaj, podobně jako první znamenitě
se vy ařil. Turnaje zúčastnilo se 24 členů i hostí
každý sehrál dvě partie. Obě partie vyhráli inž-
Janeček. Dyk, Kralupský a Arnold; 11/4 bodu do-
cílili rytíř Kruliš Randa, Ekl, Mitovský a Havlík
1 bodu Opočenský. J. Říha, Rýdlo, šl. Žukovskij
Štětka, Skalička. V. Říha, Hašek a Dobiáš. Bez
cen vyšlo o tatních 7 hráčů.
Nová místnost klubovní bude dnes otevřenu
simultanní produkcí mistra K. Opo-
čenského, jenž současně bude hráti proti z5
až 35 soupeřům. Produkce začne v 8 hod. večer
a mohou se zúčastniti též nečlenové klubuj mez
vítěze bude rozděleno losem několik knižních cen
Nymburk. Prázdninový turnaj šachového od-
boru Sportovního klubu Polaban byl
nedávno skončen s tímto výsledkem: I. J. Seidl
z 9 partil). II. Jiroušek 71/2, III Petrnoušek 6 .-
IV. Klouček 6. V. Knížek 41/4, VI. Čapek 4; ná-
sledují Míča 31/1, Šiller a Fíla 2, z Červinkůi
Dne 27. září sehrál prvý vítěz v Lidovém domě
simultanně 12 partií, z nichž 11 vyhrál a 1 pro-
Brno. V prázdninovém turnaji Spolku če-
ských šachistů dobyl I. ceny M. Gargulák
61% výhrami ze 7 partií, II.—III. Hroch a Pro-
cházka R. 41/2; následují: Boubela 31/2. Deutsch
Hrabčík 3. Dedrle 21/2. Janoš p.
Při svém návroe z turnaje v Ml. Boleslav
sehrál dne 16. září mistr R. Rěti ve Spolku če-
ských šachistů dvě konsultačky, z nichž jednu
vyhrál, druhou remisoval. V německém šachovém
spolku hrál 17. září 6 partii na slepo s výsledkem
+ 2—1 = 3.
Nový Bydžov. Dne 26. září rozloučil se mistn
J. Dobiáš s šachovým odborem při S. klubu Nový
Bydžov simultanní produkci proti 14 hráčům.
z nichž po 2hodinné hře 12 porazil a se dvěm
prohrál (Miřitinský a Veselý). V letním turnaj
#20
alto_textblock
#20
dobyl mistr Dobiáš 13ti výhrami ze 13ti partií
opět I. ceny. II. byl Fr. Šenk 111/%, IIl. Miřitinský
11. IV. V. Pour 91/2. V.—VII. E. Dobiáš (mladie
bratr mistrův), E. Doležal a F. Řezníček 7. náslo
dují: Veselý 61/2, Šindler 6, Čerych 41/4 atd. v
prázdninového turnaje »Sexty« vyšel jako vítěz E
Dobiáš se 71/2 (bez prohry). II. Šafařik 1/2, III.—1 V.
Mašek a Schuster 5. V. Mlejnek 4 atd.
Prostějov. Studenti v Prostějově se-
hráli o prázdninách turnaj o ceny, věnované to-
várnou »Vulcanic«. I. ceny dobyl A. Soška.
Smíchov. Nově založený Dělnický krou-
žek šachistů na Novém Smichově zví-
tězil dne 28. září v hromadném zápase s Šacho-
vým klubem Vršovice v poměru 614.
Žižkov. Dělnický klub šachistův
Žižkově utkal se dne 7. září s Šachovým klu-
bem v Kročehlavech s nerozhodným výsledkem
41/2 : 414.
Zlichov. Kroužek šachistů ve Zlí-
chově sehrál trojtřídní letní turnaj. Champio-
nátu dobyl Plicka 10 výhrami z 10 partif. 1I.—IIl.
Bastl a inž. Holý 7. IV. Wagner 5. V II. třídě
byl 1. Svoboda s 10 výhrami, v III. třídě Šťástka
se 7 výhrami.
Mor. Ostrava. Zde ustaví se co nejdříve nový
šachový spolek pod jměnem Klub českých
šachistů v Mor. Ostravě. Stanovy byly
již zadány a dojdou asi co nejdříve schválení,
načež bude ihned konána valná schůze. O zalo-
žení klubu nejvíce se zasadili pp. dr. L.. Bordov-
ský, městský lékař v Mar. Horách a Mg. Ph. A.
Černovský z Přivoza.
Zásada. Šachový kroužek »Zásadae
pořádal dne 14. září turnaj kroužků podkrkonoš-
ských, jehož se zúčastnily 4 teamy po 5 hráčích.
Pořadi bylo: 1. »Zásada« (l. team) 12 (z 15 mož-
ných). II. »Semily« 11. III. »Zásada« (II. team) 6a
Hamr 1. Zajímavé bylo zejména utkání »Zásada«-
»Semily«, v němž rozhodnuto o I. místě. Po skon-
čeném turnaji sehráno ještě mnoho volných partií
a simultánky členů kroužku »Semily« pp. Brod-
ského a Buchtely (prvý + 7 — 1. druhý +. 8 — 3).
Příští schůzka kroužků podkrkonošských bude se
konati v Semilech.
Havana. Z Havany došlo berlínského denníku
»Der Tag« oficielní potvrzení zprávy, kolující již
delší dobu v ruských listech, že J. R. Capa-
blanca byl jmenován generálním konsulem ku-
bánským v Petrohradě. Capablanca jest již na
cestě do Evropy a oznámil do Londýna, že se
tam delší dobu pozdrží. Bude hráti simultanně
v Dívan Café a v různých klubech londýnských.
Zpráva o odjezdu Capablancově do Evropy umlčí
nyní již asi nadobro všechny pověsti o chystaném
šachovém feslivalu v Havaně. Tím určitějších
tvarů však nabývá turnaj velmistrů v Petrobradě
na jaře r. 1914, k němuž prý již se přihlásili tito
mistři: dr Bernstein, Rubinstein, Důras. Maróczy.
Schlechter. Janovski, dr. Tarrasch, Teichmann.
Capablanca a Marshall; dr. Lasker se ovšem ne-
zúčastní.
#21
alto_textblock
#21
knižete Metternicha
#22
alto_textblock
#22
idio
#23
alto_textblock
#23
chardka
#24
alto_textblock
#24
nejčistší přírodní kyselka
všude k dostání. Hlavní sklad:
A. FREUND, Smíchov č. 931
TELEFON 18
#25
alto_textblock
#25
ELEFON 19
#26
alto_textblock
#26
Použil iste liž
pravého
#27
alto_textblock
#27
kaučukového
podpatku
#28
alto_textblock
#28
alma?
#29
alto_textblock
#29
Jest ze všech
neitrvanlivělší!!
#30
alto_textblock
#30
ZÁVOD KREJČOvSKý
#31
alto_textblock
#31
K. ZRRUBR, ra o a
Orig. angl. střih. Bezvadné a moderní pro-
vedení pánských oděvů. sklad angiických látek. 200s
#32
alto_textblock
#32
Louvret.
#33
alto_textblock
#33
Právě vyšel
#34
alto_textblock
#34
ILLUSTROVAN
VYDÁNÍ
JULIA VERNE
#35
alto_textblock
#35
DOBRODRUŽNÉ
#36
alto_textblock
#36
=ROMANY =
#37
alto_textblock
#37
zahájeno bylo trilogií nejslav-
nějších románů věhlasného spi-
sovatele pod názvem
#38
alto_textblock
#38
KAPITÁN NEM
#39
alto_textblock
#39
seši
#40
alto_textblock
#40
Sokolský krém!
#41
alto_textblock
#41
Český bezvadný a dokonalý výrobek
na cídění obuvi. Udržuje kůži měkkou, jemnou.
pružnou a trvanlivou. Nešpiní šat, nepropoušti
vlhko. — Výrobci: Beneš a Lakomý, Brno.
je pravý jen se soko-
Sokolský krém lem ptákomí
34128
Krémy nabizené bez jména výrobae - nejs ou české
#42
alto_textblock
#42
NABVTEK pení b rrzo
zárukou nabízí firma
J. Michalík, Král. Vinohrady,
Jungnnn. . , pro kolo). Dily Ttebízakeno