ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 20 66be57b0-8f32-11dd-ac65-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 20
ALTO TextBloky — 42
#1 alto_textblock #1
Strana 20.
#2 alto_textblock #2
NÁRODNÍ LISTY.
#3 alto_textblock #3
12. října 1913. číslo 280
#4 alto_textblock #4
dou.
#5 alto_textblock #5
„Žoku!“ povídá mu, odplivuje si. „Brze umřeš... Srdce se ti zaleje tukem a umřes jako hovnivár .. šišov se směje horlivě, vezme z rukou Chromého koláč, prohliži si jej se všech stra sladce přimhouřenýma očima a otevře ústa plná drobných, bílých zubů, připomínající tla mu štiky. „Počkej!“ povídá Bukojemov, „snad ne chceš zas už žrát? „Ne... proč pak ne? Mohu,“ dochechtá- vaje se rozpačitě, namítá šišov. Stojí pře starcem a oběma rukama drží koláč pod bra „Mo-óhu!“ napodobí posměšně stařecsí pavý hlas Šišovův. „Ale vždyť ty nesmíš žrátí Zdechneš! Ty bys měl hladovět... nashromá- ždil sis tuku, jako lakomec penízek, a zadusí se teďka... hlupáku schátralý!“ Odvrací se od šišova; ten nesměle mrk očima, dívá se na koláč, potom se svalí na pryčnu, těžce zaleze do kouta a tam začíné pomalu a pozorně jist, snaže se, aby nemla- skal hlasitě..
#6 alto_textblock #6
Slavné jezero, šircký Bajkal, slavný koráb jak na tůnis kečka . . . — tiše začíná prozpěvovati Machin, stoje u okna „Neviděls ho a chválíš,“ pošklebujes zasmušile, povídá Bukojemov. K oknu přistoupí Chromý, mlčky, pohy. bem ruky odstrčí Machina, sedne si a dá se znova do spravování košile. Bukojemov prohlíží si všecky po pořádku a sklopí pak hlavu, zamračeně pohybuje brva- mi. Smutně se vine píseň, niti šustí a Šišov zapomenuv se, hlasitě mlaská. Stařec pohod hlavou a zadívá se na něj chladnýma očima Šišov přestane jísti a nezavíraje úst, s kou- skem koláče před obličejem, sedí nepohnutě a čeká. Bukojemov se směje. Smích jeho je nehla sitý a zvláštní, jakoby v hrdle starcově s přesypávaly střepiny rozbitého skla. „Kramář jsi ty, dobytku zrzavý,“ povídá posměšně; „i tvůj zločin je ničemný, kramář- ský... Koupil si holčičku nedospělou — jako by třebas jehněčí tlusťoučké koupil, a zardou- sil holčičku... ničema jsi tyl.. Šišov těžce si vzdychne a pokračuje v jídle. Teď se směje Machin veselým, mladi- ckým smíchem. Chromý usilovně šije. „Žiju tu mezi vámi,“ pokračuje přísný sta řec, „jako kozel mezi stádem ovcí . . .a omrzeli jste se mi jako bělmo na očích . Nudno je mi tu... ačkoli jsem tu s vámi všeh všudy dvě neděle .. „Vypravuj nám něco, Karpe Ivanovičil prosí ho Machin, přistupuje a usedaje na pryč ně vedle starce. „Vídíš, Chromý.“ povídá Bukojemov, an se na mladika nepodívav, „pořád říkáš: všich- ni lidé jsou si rovni podle Evangelia... Ale pověz mi podle pravdy: cožpak ale tihleti dva — jsou lidé? A jsem třebas já — jim po- doben?... Nejsem jim podoben... ani ty ne. jsi podoben... nemáš sice nohu, ale máš karakter... je v tobě odpor... Tobě nařizují — žij na Sibiři!... ale ty nechceš — ty tady. hle — jdeš pryč odtamtud... to je dobře! I p jedné noze jsi odešel... to je náramně dobře ano! Ale tuhle Machin — co je to zač? K če- mu on je tu vůbec? Podřezal tlustého hostin- ského, celý se krví pomazal, najal si izvozčíka a — ujel... Ale kam pak vlastně ujel? Tose neví... Potom ze strachu — bác izvozčíka no- žem do hrdla ... proč to? Taky — nepocho piš .. „Já ne ze strachu,“ usmívaje se rozpačitě odpovídá Machin a jeho temné volské oči ne- jistě mrkají. „Nu, proč pak tedy?“ „Neustále se ohlížel,“ provinile povído Machin, „jede, jede a ohlíží se ... nu a tak.. „Pitomče!“ klidně a chladně rozhoduje Bukojemov, kroutě si znova cigaretku. „Všecko třeba dělati dovedně...“ pokra- čoval, zapáliv si. „Máš-li zaříznout tlustého — je třeba v takovém případě svléci se do naha. V takovém tlusťochu vždycky bývá mnoho krvičky... ta vytryskne, zaleje tě — a hned je tu usvědčení proti tobě... Ale jsi-li nahý — třeba by ses i zamazal, vezmeš hnedle vlhký hadr, utřeš se celý a — jsi čistý před lidmi „Ale před bohem?“ povídá tiše Chromý Ani sebou nepohnul, hlavy nepozdvihl a v jeho hlase nezní ani výčitka, ani zvědavost.. „Cože?“ ptá se po chvíli pomlčky Buko- jemov. „Povídám — jak je to před bohem?“ opa kuje Chromý, pokračuje ve své práci. Stařec se na něj dívá, pohne svým chru- pavkovitým nosem a povídá poučným tonem „Ne, Chromý. lidé — jsou rozliční . .. Jed- nomu okovy spoutají nohy, ale duši osvobodí kdežto jiný — má duši želízky zakovanou. ale je třeba to chápatil „Karpe Iványči!“ ptá se Machin tíše s nevolnou zvědavostí. „Nu? „Mnoho lidí jsi zabil?“ „Zdali mnoho?“ Chladná očka starcov těžce se upírají do tváře Machinovy a mladí- kovi není volno pod tím pohledem. Ramena se mu chvějí, jakoby zimou, a polootevřev ústa, očekává slov starcových, pokukuje mu se strany do tváře. Z kouta, s pryčny, doléhá sem krátké, těžké oddychování Šišovovo. Stařec mocně klade na rameno Machin- vo svoji velkou ruku, prsty její jsou silné pevné jako ocelové pružiny, poklepá jimi po zádech mladíkových, praví: „Mnoho. Ale kolik vlastně — nepama- tuju se... Nač to chceš vědět?“ „Tak... je to zajímavé...“ objasňuje M chin, hloupě se usmívaje. Stařec ho zlehka odstrčí od sebe. „Ech, ty... kotě! . . „Ale na tváře se pamatuješ?“ ptás náhle Chromý. „Na jaké tváře?“ „Těch lidí, které jsi zabil...“ „Ani na tváře se nepamatuji... však se to většinou — přiházelo v noci...“ praví zcela klidně stařec. „Ale já ti nevěřím... nevěřím, že bys byl zabíjel lidi...“ poznamenává tiše Chromý kroutě hlavou. Bukojemov se na něj dívá a němě se ušklibuje. „Vida, kdyby mi takhle vyšetřující nevě- řili, nebo prokurátoři, to by bylo lichotivé ..
#7 alto_textblock #7
překl
#8 alto_textblock #8
Jale jestliže ty nevěřiš — z toho pro mne málo kouká... Ostatně — však nebřinkám rokovy bezmála už patnáct let zadarmo — co o tom soudíš?“ V chodbě rozléhá se hluk, smích a výská- ní — to přihnali ze dvora nedospělé. „Neřvete, čerti!“ zaznívá volání dozor- covo. Hlučně bouchají dveře, skřípe železo zá vory a zámku, silné hlučení mladých hlast slábne a zní tlumeně. „A nebylo ti lito lidí, které jsi zabíjel? ozve se chraptivý hlas Šišovův. Sedí v koutě na pryčně, krk ku předu vytažený a jeho očka zalitá sádlem bojácně blýskají. „A kdo koho polituje?“ odpovídá klidn Bukojemov. „To je — pravda!“ ozve se tíše Chromý „Nikdo nikoho. „Na plano mluvíš o tom svém slitování.. lžeš, pse...“ povídá stařec. „Což není vůbec slitování?“ ptá se Ma- chin a dívá se na všecky po řadě, očeká vaje odpovědi. „Almužna, na příklad,“ zavrčí šišov. Chromý zdvihne hlavu a s výčitkou ve hlase odpovídá: „Almužna — není pro tebe, nýbrž pr boha .. „Dávají — čeho není líto,“ dotvrzuje B kojemov. V cele nedospělých začínají laditi k písni zvučný alt rázně spustí: „Ztracený jsem chlapec. ztracený na věky ... Sluneční paprsek zdvihl se s podlahy nyní, zarůžovělý a chvějivý, šikmo vísí v dus. ném vzduchu cely a opírá se o spodek dveří A stále stejně líně v něm krouží prach, těžce a bez cíle v něm litají mouchy. Zvučný alt, za- lkávaje se dojetím a nedokončuje slabik, silně vykřikuje slova písně a stále zrychluje jej tempo; chlapci považují za zvláštní dovednost zpívati tu píseň jako taneční motiv: „Otce jsem podřezal, mámu zaškrtil. Ech! A malou sestřičku ve Volze utopill“ „Ich!“ vpadá do toho sbor i hvízdáním dupáním nohou. „Ticho, štěňata!“ řve dozorce a bouch na dveře cely pěstí. „Rád ti vypravuju, Chromý,“ povídá Bu kojemov. pomalu přebíraje v prstech hrube vlasy svojí šedivé, špičaté brady, „ty dovedei poslouchat... Ale když sám vypravuješ — toho nemám rád... šedivý jsi ty člověk, bá- zlivý... a nadarmo si oči zalepuješ. Dívej se na všecko zpříma — hle, toť zákon pro tebe V tom je všecka moudrost... Na všecko pří- mo se dívej — toť vše... Ale ty říkáš — lidi... a semhle támhle... třeba míti slito- vání!“ Řeč starcova plyne rovně a plynně, v je ho hlase zvučí chladná energie a pod hustým brvami svítí ostré, šedivě oči jako hřebíky „Nač pak já mám míti slitování, jestliže v nikom slitování není? Není mi ho třeba je to i nevýhodné ... Podívej se: dokážu tit všecko . Stařec natahuje ruku a zahne na ní jeder prst... „Za prvé, na to se ještě z dětství pam- tuju, ležíme tak jednou s matkou na peci, ona mně vypravuje pohádku a v tom přijde oteco chňapne matku za vlasy a strhne ji na po- dlahu, zrovna jakoby ovčí kožich na zem sho- dil... A bil, bil ji... až se unavil... „Po- stav.“ povídá jí, „večeři, mrcho...“, ale mat- ka, celá krví zalitá, ani na nohou nemůže stát ... „A proč to tak?“ ptá se s velikým zájmen Machin. „Jednou zas, pamatuji se,“ pokračuje B- kojemov, neodpovídaje Machinovi, „ji přestaí bit, sedl si na lavici, odpovídá... Poklekla matka na kolínka před ním a prosí: „Zab mě pro Krista, najednou, nemuč!“ — Ale onj na to: „Ba ne, počkej, načpak najednou? Tenkrát mi bylo šest let, nebo snad — sedm. tak ji taky ubil k smrti . ..“ Machin zamžoural očima a s jakýms nadšením chvatně vypravujeí „Můj bratr svou ženu taky někdy bil. uchl Kostičky v ní jen tak chřupaly! By husar, přišel z vojny, a u ní — dítě .. . Jal ji tenkrát křápl po hubě!“ „Na vsích bijí koně, bijí psy...“ pokra- čuje starý Bukojemov rozvážně a tvrdošfjně. „nu, ale ženy bijí víc... Za ženu se peníz neplatí, ale život je — těžký, lid — zlý. A často i jenom tak... pro zábavu lidi mučí. Povím ti něco, Chromý, byl jsem izvozčíken a opilý dostal jsem se na policii... Přivezli tam opilou dívku, hodili ji beze všeho na po- dlahu, a tak tam leží, spí, jako mrtvá... Nu přišli dva policisté, přinesli pečetního vosku obnažili dívku, zapálili vosk a — kapají n holé tělo... Pečetní vosk hoří na její kůži. ošklivý zápach se šíří, ona — mečí, ale ti — se chechtají... Nač pak jim tohleto bylo za- potřebí? Nu, ano... Polekal jsem se tenkrát. celý se třesu... myslil jsem, že i mě budou pálit ... A ještě něco — seděl jsem ve vězenív Jekatěrinoslavské gubernii... byly v ten ča dělnické nepokoje .. a přivedli na dvůr ja- kéhosi dělníka — zatkli ho totiž... Dívám se z okna a vidím: okolotočný) navrhuje dů- stojníkovi (na dvoře byli vojácí a důstojník s nimi): „Chcete,“ povídá, „pané poručíku, roz- trhnu tomu dělníkovi bubínek v uchu jednou ranou, a ohluchne na celý život?“ — „Ale třebas.“ — povídá důstojník. A okolotočný — bác! A vskutku, roztrhl mu bubínek ... dově- děl jsem se potom — že mladík ohluchl... V koutě pojednou zafuněl a pohnul sebou Šíšov, jenž za rovnoměrného zvuku hlasu Bu- kojemova začal dřímati. „To je — možné!“ — rozlehl se jeho chraplavý hlas. — „Je třeba udeřiti dlani aby se tam co nejvíc vzduchu nahnalo, do ucha... a ten vzduch protrhne bubínek . .. Zasmál se. Stařec se také usmál. „Neviděl jsem, bratře Chromý, slitování u lidí... a sám jich také neumím litovat neměl jsem, kde se tomu naučit... Šel jsem kdysí s výpravou*), byli v ní politikové
#9 alto_textblock #9
) Policejní úřadník, asi náš komisař. Poz ) Rozuměj: a káraneckou výpravou, s vyhnaa- ci. Pozn. přell.
#10 alto_textblock #10
mezi nimi — jeden židáček, říkali mu Veňka. totiž Venjamin (Benjamin). Takový maličký. kudrnatý, veselá očka, celý úpravný... a ta- kový čiperný chlapíček to byl... Stávalo se. že všichni byli unaveni, je horko, prašno, ale on — nic, zpivá si písně, dělá vtipy, ke všem je laskavý... Jsou takovi chlapci — sedři s něho třebas kůži — je mu veselo, a když se na něho divá druhý, taky se usměje lehčeji si oddychne... Všichni z naší expe- dice ho měli rádi... ale náčelník výpravy — si ho nezamiloval... proč — nevím, ale tak umíněně, jako někdy ženská muže nemá ráda... Stále na něho zbytečně řve... a po- řád jen — Židáčku, židáčku! Ale jaký pak ži- dáček? Kriminál křtí všecky na jednu víru .. Tak ten si na Veňku pořád zasedal... celého ho rozjitřil, až se Veňka jednou rozzuřil a po- vídá mu: „Vy jste, povídá, ničema!“ A jak ten ho rukojetí šavle praští mezi lopatky.. chlapci se hned hrdlem krev vyvalila . . . Tak ho se světa připravil... docela zbytečně... „Je ti ho líto?“ — ptá se tiše Chromý. „Čeho? „Povídám, lito je ti židáčka?“ — opakuj Chromý. „O litosti ty mně nemluv!“ — namít přísně Bukojemov. — „Jakou pak já mohu míti v sobě lítost, když mi na očích vždycky lidi bili... a vidím-li, že se člověk cení la- ciněji, nežli dobytek? To je to... kdybyck ti jenom o sobě vypravoval, kolikrát a jak mně bili... byl bys toho syt... O lítostí — lžešl Jsem skoro o dvacet let starší než ty- celé Rusko jsem prošel, projezdil, prohlédl — lžešl“ Stařec pronáší svoje „lžeš“ tak těžcea tvrdě, jako by bil Chromého do lebky svojí suchou a drsnou pěstí. „Úzko je žít,“ — rozlehne se šepot Chro- mého- „Cože?“ — ptá se nevlídně stařec. „Povídám — úzko je žít . .. „Ale ty mluv zřetelně!“ — radí přísně Bukojemov. Machin zamyšleně přimhouřil oči, a po- krčiv širokými rameny, pomalu a tichým hla- sem vzpomíná: „Jako malý chlapec jsem prodával okur- ky... a vzali mne na policii... a ja-ák mě bili! I za vlasy ... a do boků ... Hospodine Ježíší!“ Bukojemov pohlíží na Chromého a s váž- ností, s klidným triumfem vítěze znova za- činá: „Jsem člověk vážný, pravidelný, všecko jsem na světě víděl, a všecko znám... ale když tu mluvíš o lítosti — znepokojuje mě to, že bych se byl snad omýlil? že bych byl pře- hlédl něco dobrého? Nu, ty jenom lžeš. Chromý... zbytečně mě pleteš... Lidé ne- litují druh druha, a není, proč bych jich měl litovat... Dobrého jsem od nich nic neviděl. leda jen ty koláče a preclíky... nu, koláčem mě v omyl nepřivedeš... Dej ty mi to, čeho je ti nejvíc líto... co je ti drahé, dej! Ne- můžeš? Nu, tak nelži... psel A — zase, co jsou to lidé? jestliže je možno mučiti je jako krysy na trhu... a oni jen běhají a schovávají se . .. Znova se do hovoru vplete šíšov, směje se tučným, tichým smíchem, a v tom smíchu slyšeti jest jednotlivá slova: „To bývalo u nás... v masných krám- cích... krysu polili petrolejem a pak zapá- lili... a krysa — třeští... zmítá sebou . .. Machin pohlíží na něho a také se vesele směje.. Chromý zdvíhá pomalu hlavu, pohlédne na všecky, potom praví: „Ale... bylo řečeno: každý dech nech chválí Hospodina ... Stařec zpodlebí se na něj podívá úkosen a zlostně namitne- „Málo-li bylo řečeno... podívej se spí co bylo učiněno. Sluneční paprsek pomalu leze po dve- řích nahoru a je stále rudější. Bukojemov sed- na krají pryčny, dívá se do okna a kývá hlavou. „Někdy — mi bývá nanic, Chromý .. Tenkrát bych nejraději vyšel na ulíci, posta- vil se do prostředku a řekl: já — jsem vrah pravda! Ale vy všichni jste podlci! A to je horší... Snad proto jsem já i vaším vrahem. že mi to dovolujete... ano! Co jste si vymy- slili proti mojí povaze? Želízka? A hlasitě chrastí svými okovy. „Kdo ti uvěři?“ ptá se tiše Chromý.A sám si odpovídá: „Nikdo ti neuvěří . .. „A — naplit na to...“ praví zasmušilo Bukojemov. „Aťsi jsou želízka ... to se neví komu je z nich hůře ... zda mně, či jim .. to — se neví ... Asi minutu v cele všichni mlčí. Slunečn paprsek taje ... Machin vstane a obhlížeje celu roztrži- tým pohledem, nesmyslně přešlapuje na místě „Šišove, pojď, zahrajeme si, co?“ povídá prosebně. Šišov těžce se šourá po pryčně a supí .. „Pojď... ukážu til“ Karp Ivánovič Bukojemov se dívá do po- dlahy, pohybuje brvami, nohy se mu klátí. okovy tiše zvoní, a do jejich cinkání staře zasmušile a pomalu hovoří: „Tys, Machine, celý podoben kotěti . Když jsem žil po výměně na osadě, měl jsem tenkrát u sebe kotě... takové zrzavé zvířát- ko, s bílými skvrnami... veselé zvíře to bylo! Skákalo okolo mne sem a tam... že člověk ani chodít nemohl! Spalo se mnou, šelma jaro- slavská... Zahrabe se na posteli a spí . . . a jeho blechy mě kousají... Odhodíš je — za- vrči, zase leze ke mně a zuby se chytá prostě- radla... A tak ani není možná ho ode- hnat... Z rána se probudím, a ono už se na mě kouká, zuby vycenčny a ocáskem kroutí. jářku, co pak to máš? Bukojemov se usmívá a mlčí, nepohnutě hledí do země. Chromý přestane šit, dívá se na něj upřeně a — čeká. „Nu?“ „Co „A co kotě?“ „Scíplo... Někdo mu přerazil hřbet. ..“ „Bylo ti ho líto?“ phí se tiše Chromýa na jeho rtech zahrává úsměv Stařec pomalu k němu obrátí tvář a s po- hrdáním praví: „Jdi k čertu... Taky! Zachtělo se ti chy- tit ježka do zubů...“
#11 alto_textblock #11
hrál.
#12 alto_textblock #12
Chromý zahledí se mu do očí, ústa jeh stále se zachvívají a zívaje lehce, namítá: „Není-li ti ho líto — nač na ně vzpomí- náš? Na lidi, které jsi zabíjel, se nepamatuješ. ale na kotě — pamatuješ? Sám pořád lžeš— to je tol „Dřevo!“ nudně a lině propoví starý tre stanec. „Kotě se ke mně mělo laskavě . .. Převrátí se zády na pryčnu a leží, skříživ ruce za hlavou. Šišov s Machinem mlčky pohybují šacho- vými ligurkami. Do okna dívá se ždibec nebe — je zlaté a růžové a vysoko na něm krouží hejno ho- lubů. Víc nic na nebi není. A země — oknem není viděti. V cele je ticho. Chromý je hotov se šitím. Rozestřel ko- šili před obličejem, hlavu naklonil na stranu a se zalíbením prohlížeje záplaty, tiše si zpívá
#13 alto_textblock #13
„Sem a tam jsem chodila. a všude zle se vedlo ...
#14 alto_textblock #14
Karp Ivánovič Bukojemov zhlubok vzdychne a odplivnuv si na podlahu, povídá pomalu: „Ale nudno je s vámi ... čerti fialoví ..
#15 alto_textblock #15
čís. 514. 191/12 13 Všechny dopisy šachové rubriky se týkající, buďtei adresovány: Redakce „Nár. Listů“, Praha-II. Marianská ulice, s poznámkou: „Šachy“. Úloha čís. 991. B. Hülsen, Pechüle. D. Schachztg. 1913.)
#16 alto_textblock #16
Mat ve s tar
#17 alto_textblock #17
Končící hra čís. 992. A. Troitzky, Petrohrad. (D. Schachztg 1913.)
#18 alto_textblock #18
Bílý táhne a vyhiraje.
#19 alto_textblock #19
Zprávy šachové. Praha. Ústřední jednota českých šachistů vypisuje na rok 1913/14 soutěž o Memorial dra. Jana Dobruského z těchto podmínek: Přihlásiti se mohou šachové kluby, jež mají sídlo v Praze a předměstích Každý klub může postaviti libovolný počet te- amů: team jest složen z 8 hráčů a nejvýše 5 ná- hradníků. Jména členů teamů i náhradníků dl síly sestavených jest oznámiti do 25. t. m. pořa- dateli soutěže inž. Fr. Grösslovi, Král. Vihohrady Moravská 40 aneb předložiti na schůzi poháro- vého výboru, která se koná 25. října v místnosti Šach. klubu Vyšehrad v Nuselském údolí (kavárn su Bivoje«, Přemyslovo nábřeží) o 7. hod. več Soutěž začíná 1. listopadu, každé utkání musí být sehráno během 14 dní; o svátcích vánočních se nehraje. Za každý přihlášený team nutno zapla- titi předem vklad 5 K pokladníkovi K. Ungerovi. Praha 839—VII. Každý hráč prvních tří vítězných teamů obdrží odznak memorialu dra. Jana D- bruského. Podrobný řád soutěže obdrží každý přihlášený tesm. Příští schůze výboru Ú. J. Č. Š. se koná 18 října v 7 hod. večer v kavárně Národního domu na Smíchově. Praha. Šachov, klub Dobruský získ l v nově upravené kavárně Louvre prostornou místnost sousedící s dosavadní hernou šachovou. Místnost tato jest zcela tichá, od kavárenskéh ruchu oddělená a poskytuje místo pro více než 20 stolků. Příliv nových členů již nyní jest dosti značný a jistě stoupne před zahájením zimních turnajů, k nimž dosud přijímají se přihlášky a to do I. tř. do 14. řijna, do II. a III. tř. do 15. řijna. I. utkání v I. tř. 15. října, v II. a III. tř. 16. resp. 17. října. Vklady 8, 4 a 2 K. Ceny: v I. třídě (při 16 účastnících) 100, 60, 50, 40, 30 a 25 K, ho- norář pro nevitěze 3 K za bod. V II. třídě ceny 40, 30, 25 20, 15 a 10 K, honorář K 1.20, v III. ti. O. 16, 12, 8. 6 a 5 K, honorář 60 hal. Týdně se- hrají se 2 utkání v ustanovené dny. Turnajů mohou se zúčastniti hráči každé sily: při rozdě- lení na třídy mají i slabší hráči možnost dobýti ceny. V II. a zvláště ve IIl. třídě jako obyčejně budou hráti i členové nově přistouplí. Přihlášky nových členů příjímají se denně v klubovní mist- nosti. Zápisné činí 1 K, příspěvek na 1/4 roku 2 K, nemajetní studující platí čtvrtletně 1 K. II. klubovní jourlix, na jehož programu byl tombolový turnaj, podobně jako první znamenitě se vy ařil. Turnaje zúčastnilo se 24 členů i hostí každý sehrál dvě partie. Obě partie vyhráli inž- Janeček. Dyk, Kralupský a Arnold; 11/4 bodu do- cílili rytíř Kruliš Randa, Ekl, Mitovský a Havlík 1 bodu Opočenský. J. Říha, Rýdlo, šl. Žukovskij Štětka, Skalička. V. Říha, Hašek a Dobiáš. Bez cen vyšlo o tatních 7 hráčů. Nová místnost klubovní bude dnes otevřenu simultanní produkcí mistra K. Opo- čenského, jenž současně bude hráti proti z5 až 35 soupeřům. Produkce začne v 8 hod. večer a mohou se zúčastniti též nečlenové klubuj mez vítěze bude rozděleno losem několik knižních cen Nymburk. Prázdninový turnaj šachového od- boru Sportovního klubu Polaban byl nedávno skončen s tímto výsledkem: I. J. Seidl z 9 partil). II. Jiroušek 71/2, III Petrnoušek 6 .- IV. Klouček 6. V. Knížek 41/4, VI. Čapek 4; ná- sledují Míča 31/1, Šiller a Fíla 2, z Červinkůi Dne 27. září sehrál prvý vítěz v Lidovém domě simultanně 12 partií, z nichž 11 vyhrál a 1 pro- Brno. V prázdninovém turnaji Spolku če- ských šachistů dobyl I. ceny M. Gargulák 61% výhrami ze 7 partií, II.—III. Hroch a Pro- cházka R. 41/2; následují: Boubela 31/2. Deutsch Hrabčík 3. Dedrle 21/2. Janoš p. Při svém návroe z turnaje v Ml. Boleslav sehrál dne 16. září mistr R. Rěti ve Spolku če- ských šachistů dvě konsultačky, z nichž jednu vyhrál, druhou remisoval. V německém šachovém spolku hrál 17. září 6 partii na slepo s výsledkem + 2—1 = 3. Nový Bydžov. Dne 26. září rozloučil se mistn J. Dobiáš s šachovým odborem při S. klubu Nový Bydžov simultanní produkci proti 14 hráčům. z nichž po 2hodinné hře 12 porazil a se dvěm prohrál (Miřitinský a Veselý). V letním turnaj
#20 alto_textblock #20
dobyl mistr Dobiáš 13ti výhrami ze 13ti partií opět I. ceny. II. byl Fr. Šenk 111/%, IIl. Miřitinský 11. IV. V. Pour 91/2. V.—VII. E. Dobiáš (mladie bratr mistrův), E. Doležal a F. Řezníček 7. náslo dují: Veselý 61/2, Šindler 6, Čerych 41/4 atd. v prázdninového turnaje »Sexty« vyšel jako vítěz E Dobiáš se 71/2 (bez prohry). II. Šafařik 1/2, III.—1 V. Mašek a Schuster 5. V. Mlejnek 4 atd. Prostějov. Studenti v Prostějově se- hráli o prázdninách turnaj o ceny, věnované to- várnou »Vulcanic«. I. ceny dobyl A. Soška. Smíchov. Nově založený Dělnický krou- žek šachistů na Novém Smichově zví- tězil dne 28. září v hromadném zápase s Šacho- vým klubem Vršovice v poměru 614. Žižkov. Dělnický klub šachistův Žižkově utkal se dne 7. září s Šachovým klu- bem v Kročehlavech s nerozhodným výsledkem 41/2 : 414. Zlichov. Kroužek šachistů ve Zlí- chově sehrál trojtřídní letní turnaj. Champio- nátu dobyl Plicka 10 výhrami z 10 partif. 1I.—IIl. Bastl a inž. Holý 7. IV. Wagner 5. V II. třídě byl 1. Svoboda s 10 výhrami, v III. třídě Šťástka se 7 výhrami. Mor. Ostrava. Zde ustaví se co nejdříve nový šachový spolek pod jměnem Klub českých šachistů v Mor. Ostravě. Stanovy byly již zadány a dojdou asi co nejdříve schválení, načež bude ihned konána valná schůze. O zalo- žení klubu nejvíce se zasadili pp. dr. L.. Bordov- ský, městský lékař v Mar. Horách a Mg. Ph. A. Černovský z Přivoza. Zásada. Šachový kroužek »Zásadae pořádal dne 14. září turnaj kroužků podkrkonoš- ských, jehož se zúčastnily 4 teamy po 5 hráčích. Pořadi bylo: 1. »Zásada« (l. team) 12 (z 15 mož- ných). II. »Semily« 11. III. »Zásada« (II. team) 6a Hamr 1. Zajímavé bylo zejména utkání »Zásada«- »Semily«, v němž rozhodnuto o I. místě. Po skon- čeném turnaji sehráno ještě mnoho volných partií a simultánky členů kroužku »Semily« pp. Brod- ského a Buchtely (prvý + 7 — 1. druhý +. 8 — 3). Příští schůzka kroužků podkrkonošských bude se konati v Semilech. Havana. Z Havany došlo berlínského denníku »Der Tag« oficielní potvrzení zprávy, kolující již delší dobu v ruských listech, že J. R. Capa- blanca byl jmenován generálním konsulem ku- bánským v Petrohradě. Capablanca jest již na cestě do Evropy a oznámil do Londýna, že se tam delší dobu pozdrží. Bude hráti simultanně v Dívan Café a v různých klubech londýnských. Zpráva o odjezdu Capablancově do Evropy umlčí nyní již asi nadobro všechny pověsti o chystaném šachovém feslivalu v Havaně. Tím určitějších tvarů však nabývá turnaj velmistrů v Petrobradě na jaře r. 1914, k němuž prý již se přihlásili tito mistři: dr Bernstein, Rubinstein, Důras. Maróczy. Schlechter. Janovski, dr. Tarrasch, Teichmann. Capablanca a Marshall; dr. Lasker se ovšem ne- zúčastní.
#21 alto_textblock #21
knižete Metternicha
#22 alto_textblock #22
idio
#23 alto_textblock #23
chardka
#24 alto_textblock #24
nejčistší přírodní kyselka všude k dostání. Hlavní sklad: A. FREUND, Smíchov č. 931 TELEFON 18
#25 alto_textblock #25
ELEFON 19
#26 alto_textblock #26
Použil iste liž pravého
#27 alto_textblock #27
kaučukového podpatku
#28 alto_textblock #28
alma?
#29 alto_textblock #29
Jest ze všech neitrvanlivělší!!
#30 alto_textblock #30
ZÁVOD KREJČOvSKý
#31 alto_textblock #31
K. ZRRUBR, ra o a Orig. angl. střih. Bezvadné a moderní pro- vedení pánských oděvů. sklad angiických látek. 200s
#32 alto_textblock #32
Louvret.
#33 alto_textblock #33
Právě vyšel
#34 alto_textblock #34
ILLUSTROVAN VYDÁNÍ JULIA VERNE
#35 alto_textblock #35
DOBRODRUŽNÉ
#36 alto_textblock #36
=ROMANY =
#37 alto_textblock #37
zahájeno bylo trilogií nejslav- nějších románů věhlasného spi- sovatele pod názvem
#38 alto_textblock #38
KAPITÁN NEM
#39 alto_textblock #39
seši
#40 alto_textblock #40
Sokolský krém!
#41 alto_textblock #41
Český bezvadný a dokonalý výrobek na cídění obuvi. Udržuje kůži měkkou, jemnou. pružnou a trvanlivou. Nešpiní šat, nepropoušti vlhko. — Výrobci: Beneš a Lakomý, Brno. je pravý jen se soko- Sokolský krém lem ptákomí 34128 Krémy nabizené bez jména výrobae - nejs ou české
#42 alto_textblock #42
NABVTEK pení b rrzo zárukou nabízí firma J. Michalík, Král. Vinohrady, Jungnnn. . , pro kolo). Dily Ttebízakeno