Vyrházf každý den mimo v neděli a svátek o 3. bod. odpoledni. Předplácí «e v adminiitraci v Ostrovní ulici číslo 1508—11.

v Praze:

ľ

měsíčně .

. 1 zl 10 kr.

čtvrtletně

. 8 „ 30 „

4

půl letni .

. 6 „ 60 „

8

celoročně

-18 „ 20 „

16

ie n - Jednotlivá čísla 5 kr. 8 nedélni přílohou 6 kr.

стаж

DOPISY frankované a podepeané přijímá r e d. a It c e v Ostrovní olici Čís. 1508—II. Rukopisův . , nerracíme a nepodepeaných nedbáme. REKLAMACE nezapečeténé poiýlány budtei nefrankovány. Inseráty počítáme nejlevněji.

ČÍSLO 3.

Y Praze, ve čtvrtek dne 4. ledna 1894.

Ročník XXVI.

Pozváni к předplaceni на XXVI. ročník politiols.éb.o donni ¥c ti „CECH“ Předplatné počtou obnáál iíäésíčnč *1. čtvrtletně zl, 4 — řečně zl. 18 — Pro Prahn • donáškou do domu: •Hěsičné zl. 1*1< čtvrtletně zl. 3'3( e*loročně zi. 13-24 Za donáška do doma, kteronž výhradn* a tmi matrace obatarává, platí ae měaíčal 10 kr.

ниш

Předplatné zasýlá ae — nejlépe poitov poukázkami administraci „Čecha*

Praze. Ostrovní ulice č. 1508—П

Novoroční rozhledy. V Praze, 8. ledna. III. Bůh vchází s národy v soud a jejich státníci stydí se vysloviti jméno Boha, jakožto­ riditele osudů lidských, což musí spravedlivým hněvem naplnili upřímného křesťana. Bůh trestá národy anarchisty, odchované pobloudilou védou na stolcích profesorských a svrchovaným mamonářstvím boháčů. Mnozí státníci považovali za velikon zásluhu, mohli-liž proboriti zákonodárství křesťanské zásadami pohanskými. Prohlašovali,­ že šíří osvětu a pokrok, potia- čují-li ve všech oborech svobodné působeni církve a její institucí a nyní začínají kli- diti nad míru trpké ovoce své zhoubné činnosti.­ Zdá se, jakoby svět se bořil ve svých základech. Blázni ! Nyní se domnívají, že povšechný rozklad lidské společnosti zadrží, sevrou-li pukající svět, nad nímž vládnou několika železnými obručemi policejních opatření, několika paragrafy zostřeného trestního zákona. Anarchii zadrželi nelze ani šibenicemi, ani vojskem, vůbec žádným prostředkem hmotným. Evropa musí navrá- titi ee ku starému křesťanství A nyní pozastavme­ se ц mořevládné Anglie. Největším státníkem doby naší jest Gladstone, jenž právě slavil své 84. naro ženiny, a kterýž před čtyřiceti roky pravil o Manning o v i, když z církve anglikánské­ obrátil se к církvi katolické : jest mi, jako bych ztrácel obě oči. Oba tito obři

FEUILLETON. Srati Tři králoré. Podává Boleslav Dolejšek. V zapomenutí přišel asi již spisek chyalně známého kanovníka na Hradě pražském­ Václava M. Pěšiny: .Hrob sw. tří Králůw w Reyno Kolíně* v Praze r. 1844 vydaný (stran 12). Nebude zajisté na zá vadu, jestli knížečku tuto v paměť uvedeme, místy text opravíme a o hrobě těchto světců něco povíme Největším městem provincie království pruského. Porýnska, jest Kolín nad Rýnem, staré sídlo arcibiskupské a důležité v dějinách.­ Za doby nynější čítá s nejbližším okolím 305 000 obyvatel. Nejpřednější ozdobou­ města jest proslavený chrám gotický — у nedávné době teprve dostavený — dle jehož vzoru staví se i náš velechrám sváto vítský. Právě ve chrámě zmíněném chová se největší klenot kolínský, totiž hrob svátých tří králův, o němž blíže své Čtenáře chceme seznámili. Kdo zná pražský náš dóm, představ sobě kapli, která jest právě za hlavním citarem­ tak postavena, že kdyby nebylo prostředního­ obrazu u nás, bylo by přes ta- bernaknlum prostřední okno její viděli. — Tak jest v Kolíně, kde přes tabernakulum velkého oltáře vidíme z protější kaple zadní i velikou pozlacenou hvězdu nad hrobem sv i tří králův, která ode dveří tak vypadá, jako by nad samým hlavním oltářem stála. Za a

setkali se ve svém mládí a chovali к sobě úctu po celý život. A nežli Gladstone dospěl na nynější výši, co prodělal ve svém nitru změn, nežli se stal „z dr>oštépa v parku Hawarden- kém* obhájce irského lidu. Nynější Toryové — viz předvčerejší úvodník pařížského „Figara* — nemohou mu dnes přijití na jméno, nazývajíce jej : nedůsledným zrádcem a pod. Výtkou nejnemotornější je: předhazo- vati někomu změnu zásad, zrádcovatí jej proto, že náhledy a názory let mladších stále doplňuje a též opravuje, čili mění. Přímo směšné a chlapecké jest jednání jistých novinářů u nás, vyhrabávají li к př z řečí a spisů Riegrových, co před 50 lety mluvil, anebo psal. Dr. Rieger byl ve svém mládí jako každý jiný smrtelník, mladým vínem, jež musilo se vykvasili, avšak již tehdy ua každé kapce bylo znáti, že se vytříbí­ v nápoj ušlechtilý. Co je hned od počátku­ podmáslím, z toho může se vyvinout! nanejvýše jen tvaroh a hokynářský sýr. A novinářští sýraři předhazují dnes Riegrovi nedůslednost, odpadnutí od zásad mladého věku. Osudu témuž neušel ani Gladstone. Dnes na něm konzervativci nenechávají poctivého­ místečka Jakých to změn musí prodělali každý myslící člověk od kolébky až ku stáří osmdesáti roků I Gladstone ve svém 22. roce byl horli vým, neústupným Torym — na to stal se liberálem a nyní je politickým radikálem — dle názoru anglických — který vracuje Irsku lidská práva a tu ekostnatělou, ne hybnou, mrtvou anglikánskou církev odstát ňuje. Gladstone na počátku své politické dráhy byl protekcionistou (ve příčina cel), později se stal echangistou, totiž přívržen cem volné tržby. Z počátku odmítal židy z parlamentu později je do něho vpustil Z počátku protežoval výsady, později je ničil.­ Dříve býval nepřítelem Irska, „toho ná roda v hadrech* a divokým zastancem Vysoké církve, a nyní snaží se napravili na Irska, čím za staletí Anglie na něm ee”prohřešila. Zasluhuje za t;to změny bytí zrádcovánu? Platí sice všeobecné pravidlo : dokud člověk žije, dotud chybuje, Omnis homo mendax, leč to nevylnčuje stálé se opravování­ a povznášení se se stanoviska mravně nižšího' na vyšší. Jiný má názor o světě člověk dívající se z údolí na skály a nebe tyčné hory a jiný, kdož po mnohém lopo cení u věku pozdějším dostupuje vrcho u Jinak zraku duševnímu představují se před měty blízké a v jiném světle jeví se ve vzdálenosti, či snad zasluhuje i manžel přívlastku zrádce, nedůsledníka a pod., poopraví­ li jako stárnoucí otec rodiny názory své o manželství a životě rodinném, dokud

býval svobodným ? Nic není snadnějšího a zároveň pošetilejšího, jako dokazovali slav němu muži nedůslednost a odpad od ně kdejších zásad na základě jeho výroků spisů. V ohledě tom velmi poučné je post humní dílo kardinála M a n n i n g a, jež loni vydánojbylo v překladě německém u Her dera ve Frýburku a v němž i často čmí se zmínka o Gladstonu. Dílo toto je příliš zajímavé,­ než abychom z něho při dané pří lei.tosti nepřinesli některá velmi zajímavé výňatky. — Bylo mi — zvolal Gladstone — jako bych ztratil své obě oči, když r. 1850 arcidiakon Manning navrátil se ku katolické církvi. Těžké mu bylo pomyšlení, že se svým drahým přítelem mládí nebude více přebývali pod jednou klenbou církve. Avšak trhlina v srdcích obou přátel brzy zacelila se, když Gladstone seznal, že Manning krok ten učinil z nejpoctivějšího přesvědčení Nikdo svůj přestup tolik skvěle neospravedlnil­ jako Manning, pozdější kardinál ve Westminsteru , jehož posmrtné „Pastime Papers“ otvírají nám jeho celý vnitrní život se všemi boji, jež musil prodělali. Spis tento měl by ihned býti do češtiny přetlumočen­ a dáván býti nejen knéžím, ale i vzdělancům jakožto novoroční dárek. Z těch posmrtných listů jeví se neiušlechti- lejší učitel charakter v nejlepším slova rozumu. Jako zvláštnost uvádíme, že v těch li stech slovo křesťanství objevuje se poměrná málo. Manning nebyl mužem frází a vůbec nerad stavěl na odiv „muže božího*, jak to činí hierarchové anglikánští. Manning moralisuje málo — a není na něm vůbec znáti té známé spisovatelské ješitnosti mnohých vynikajících spisovatelů. Život jeho v hlavních rysech lze na kresliti: Syn gonvernéra anglické banky — sekretář of Colonial-ОШсе — anglikánský farář, manžel a otec dcery, •— vdovec a archidiakon v Chichesteru, — konvertita — katolický probošt ve Westminsteru, arcibiskup­ tamtéž —~ a konečně kardinál, jenž nejvíce přispěl к volbě nynějšího papeže Lva XIII. Manning rysy velikolepými nakreslil­ nesmírnou kulturní úlohu Anglie a proto u jeho osoby déle se pozdržujeme.

.Čech“

Jas“

S realistiek o-h elvetským „Č a- eem“jsme sobě na dobro rosiili polévku článkem: „Komický v ý- nález r e a 1 i s t i o k é b o „času*, v nšmi jsme vyjádřili, ie „čas* shledává v studentstvu mnoho radikalismn a výstředností, ale ie při činy toho neoalesá ve vůdoíoh akademické mládeie, ale ie svaluje všechnu vina na preláty,­ kteif prý pana Masaryka nařkli : ie prý

nade hvězdou jest okno, na kterém vyobra zení svátých patronů kolínských jeme Nežli podáme popis hrobu

lína nad Rýnem. Cechové přinesli sebou spatŕu-1 opětně podstavec svícnu jerusalemského, který dosud ve chrámě sv. Vítském se na samého, I lézá. Dne 23 července leta Páně 1164. byly tělesné pozůstatky sv. tří Králů do Ко

dlužno jest, bychom (dle spisku páně Peši nova) pojednali, jakým způsobem těla sv.llína s velikou slávou přivezeny a zde v arci tří Králů do Kolína nad Rýnem se dostala. I biskupském chrámě uloženy. Přihlížeje к to Ve spisech sv. Jana Zlatoústého dočítáme | muto velikému pokladu církevnímu udělí

se o ústním podání, že sv. tří Králové odi apoštola Páně sv Filipa v Persú byli po-

papež Innncencius IV. arcibiskupům kolínským­ právo korunovali císaře římsko

[řtěni, za biskupy ustanoveni a od pohanů I německé. Město samo nazýváno bylo „mě- jimž víru Kristovu hlásali, umučeni byli.letem svátým* čili „německým Římem*. —

Svatá Helena, matka císaře Konstantina Ve ikébo. která radou a pomoci biskupa sv Hakaria v Jerusalémě Krista Pána kříž na ezla pátrala neúnavně i po tělech sv. tří Irálův. Nebes Pán vedl snahu její к oli a léta 326. podařilo se jí nalézti, co tak toužebně byla hledala

Rozumí se samo sebou, že jak arcibisku pové, tak i měšťané všemožné se pričiňovali, aby hrob milých svých patronů náležitě vyzdobili.­ Roku 1248. starý chrám arcibiskupský lehl popelem, i byla těla svátá prozatímně v Mariánském chrámu Páně na stupních

S velikou slávou odvezena byla перо-1 uložena, rušená prý těla svátých těchto do hlavního I Když nový chrám metropolitní byl zbu- města veleřiše římské — do Konstautino-Idován přenesena byla roku 1337. do něho jole, čili do Carihradu. Zde však dlouho I a zde ve zvláštní kapli, ve které dosud od- lezůstala. darována byla přičiněním arci Ipočívají, slavné pochována. Roku 1390. nskupa Eustorgia městu Milánu ve Vlaších I udělil papež Bonifacius IX. odpustky všem tde po osm století slavně uctívána byla. Item, kdož sv. tři Krále v Kolíně navštívili Kéž ani zde neměla tato svátá těla trvale I a obvyklou zde pobožnost vykonali, zůstali. I Milánští těžce nesli ztrátu pokladu tak Když roku 1159. Milán proti panství I vzácného a marně — jak zpráva senám do- císaře nmskoněmeckého Bedřicha I (Rudo I chovala — papežův žádali za zakročení, by vouse) se vzbouřil, byl od vojska německého I světcové tito jim byli vráceni. — Ve století a spojeného s ním vojska českého dobyt a I šestnáctém a sedmnáctém pilně bylo к tomu podroben roku 1162. Při té příležitosti vy-1 přihlíženo, by kaple i hrob sv tří Králů žádal si arcibiskup kolínský na císaři, by I náležitě byl ozdoben. Roku 1688 opatřen pro jeho metropolitní chrám pozůstatky sv. jbyl nynějším vysokým zábradlím z černého tří Králů mu daroval. Císař к tomu přivolil I mramoru в bihmi podstavci a patrem pozla- a tím způsobem dostala se tato těla do Ко- ' cenýcb mříži.

tobvsloje samovraido, a že prý jsou proto katoličtí­ posluobači téboi pana profesora ale roa- čileni naproti katolické církvi. Jest to ovšem komický ale velmi důvtipný kousek, avaiiti všechnu vinu na preláty, ie se v akademickém iikovstvu rosmohl radikalismni, a výstřednosti nemalé. Nepochybné, ie ai toho policie všimne, a ie co nevidět sakroéi proti těmto provinil- oém jrlikoi jest to asjisté brosná provokace, kdyi někdo šlápne náhodou panu Masarykovi na knlí oko. Realietioko-helvetiký „Čas* nepostřehl­ komiky tvého jednání, a proto opět v č. VII. str. 796. nkasnje к hrozným věcem, fcteréš katolickou Církev stihnon, budon-ii preláti­ atopovati Masarykovskou vědo, kdyi plic : „Není vštiíbo nebespečenství pro katolictví v české intolli- geno i, nešli ve spisech prelátů, a v katolických časopisech à la tentokrát „čeoh*.*) Než o hrůsa I podobnou­ hroabu vyslovuje i tám p.t. pan mimořádný­ universitní pnfeior a dr. Tomáš Masaryk­ ve své mělké a také kající odpovědi na důkladnou kritika, jížto veleočený P. Filip Konečný stihá spisy jeho.**) Věcná, pravdivá a učená tato kritika dokaaoje nad slnnoe jasněji­ mělkost, povrchnosť, я blndnosť učení pana Masaryka, a najmě, že on nemá téměř ani pojmu o theologii a filosofii sv. Tomáše s Akvíny, tohoto kníšete filosofů i theologů ioholsstiků ba io pan Masaryk se prozradil, ie sni neví, jak jest rezdélena theolog cká Somma téhož světce, neřkn-li aby znal obsah filosofické Sammy jeho I A při této děsné nevědomosti­ strhuje na so pen Masaryk sond nad filosofii a theologií středověkou 1 Po tak řísné kritice měl by „Č a s* trochu střízliví jí psáti, a nestavěti pana Matsrjka tek vysoko, ie by dotknuti se jeho domněle vědeckých názorů moblo miti tak hrozné následky pro katolictví v české inteligenci, či jest snad autorita pana Tomáše Masaryka tak veliká, ie by již byl dostal pod své kommando všechno prefeaoratvo universitní, všechno profesorstvo technických vysokých škol, všechny prefesory •tředních škol, všechno učitelstvo na školách mčiťanekých a národních, všechno iákovstvo akademické, ač ovšem připonitíme, ie valná část podle pověsti jest v jeho podruží а všechno konečně vzdělané měšťanstvo, a prů myslniotvo ? Není možná tedy, aby ihned ukrutné nebespečenství našemn velikolepémn, pravému, vznešenému, katoliokémn náboženství ve vzdělaných kraších hrozilo za tou příčinou, ie se cékdo ponéknd oslřejr dotkne Masary- *) Prosím každého rozumného člověka, aby si dotčeny článek přečetl, a uvážil svědomitě to hrozné nebezpečenství, které se odtud vyrojilo. **) Akademické studentstvo by dobře udělalo, aby objemnou tu kritika přečet: o aby se přesvědčilo,­ na jak slabých nohou stoji učení, jež pan Masaryk ve jména vědy předkládá. Titul knihy jest: „Jak píše prof. dr. Masaryk o katolické vědě a víře.“ Podává Fr. Filip Konečný, Ord. Praed. V Praze, 1891.

Roku 1794., před hrozícím vpádem / francouzským byl náhrobek rozebrán a těla / odvezena do Frankfurtu nad Mohanem, ano jedna pověst vypravuje, že v jisté době i v Praze byla ukryta. Když pak nový císař francouzský Napoleon I. roku 1804 městu zajistil, že posvátného hrobu kolínského po vždy šetřeno bude, byl hrob světců náležitě obnoven zlatníkem Vilémem Polákem a těla sv. tří Králů dne 23. prosince roku 1807. do něho vložena. Nádherný pak hrob (tumba) v den sv. tři Králů na to (6 ledna 1804.) slavnostně vysvěcen Poslední nehoda stihla náhrobek v noci dne 18 října roku 1820., kdy drzou byl rukou vyloupen. Než milodarů­ sešlo se tak hojné, že již 6 června 1822. poznovu mohl býti vysvěcen a zbožnému­ lidu otevřen. Od té doby opatřena jsou okna, jichž jest pět, v náhrobku mřížemi.­ které jen o svátcích se otevírají. Po stranách náhrobku nalézají se sochy sv Felicia­ a Nabora, patronů města, které roku 1699 zhotoveny byly. Na vrchu mříží drží dvě postavy znak kapitulní a arcibiskupský, nad nimiž pak velikou hvězdu třikrálovou spatřujeme. V čele římsy zábradlí čteme vytesaný nápis: „Tribus ab oriente regibus, devicto in agnitione veri numinis mundo, Capitulum Metropolitanum erexit* — Na spodku čteme : „Corpora, Sanctorum recu >ant hic terna Magorum; Ex his sublatum nihil est, alibive locatum * (Dokončení.)