ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 11 666b1e20-8f5f-11e6-baa5-005056827e51
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 11
ALTO TextBloky — 6
#1 alto_textblock #1
Dne 31. května 19*4.
#2 alto_textblock #2
CECH
#3 alto_textblock #3
142. číslo. Straua II.
#4 alto_textblock #4
žulové a čedičová skaliska pokrývají celý o- strov. Nejdůležitějším městem je Tobermory. Hlavní výživu skytá ostrovanům rybolov a chov ovcí. Po dvouhodinné osvěžující a rozkošné plavbě staneme před ostrůvkem Jonou. Leží u ostrova Mullu a má jen 27 čtverečních kilometrů rozlohy s 250 obyvateli. Tak malý ostrůvek a přece velmi významný. Neboť zde stála kolébka křesťanství pro Skotsko a Irsko; zde vyvíjel svoji požehnanou činnost inissionářskou sv. Kolumba a založil roku 563 klášter, jenž byl téměř po tři stolti střediskem­ missionářské činnosti a učenosti škot- sko-irské. Počátkem devátého století byli někteří­ mnichové povražděni pohanskými Dány a ostatní odsud vypuzeni. Vypleněny a opuštěny­ stály zde téměř po čtyři století křesťanské­ svatyně... Teprve ve třináctém století­ byly zase obnoveny. Neúnavná činnost zbožných mnichů nesla zase dobré ovoce. Než, v osmnáctém století byk> mnichům se vykliditi a tak všechny budovy klášterní i kostel byly ponenáhlu zasvěceny rozpadu. Tolik vypravují nám dějiny. Náš parník stanul na širém moři. Ve člunech byli jsme dopraveni na ostrůvek. Několik­ domků tvoří jedinou uličku, vedoucí ke hřbitovu a mohutné kathedrále, jež se právě zase opravuje. Ve většině dosti úhledných­ domků prodávají se rozličné památky, ponejvíce z domácího mramoru. Jdeme přímo­ ke starožitnému historickému hřbitovu, na němž odpočívají též králové skotští a angličtí.­ „Sic transit ry-ma mundi“, pomyslil jsem si při pohledu na opuštěné královské hroby. Napolo zvětralé náhrobní kameny o- značují ona místa Jinak bují tu všude jen tráva... Světská sláva — polní tráva... Velmi zajímavou jest kaplička sv. Qra- n a, vystavěná v jedenáctém století od sv. Markéty. Před kathedrálou stojí starobylý, úplně zachovaný mramorový kříž sv. Martina­ 1 i Před kathedrálou a kolem ní pracuje se pilně o mramorových balvanech, určených к její restauraci. Ctihodná kathedrála Mariánská­ jest imposantní svatyní, která jako národní­ historický pomník křesťanského stavitelství­ nynější restaurací zůstane zachována. Uvnitř jsou téměř všechny krásné a různé hlavice sloupů ještě velmi dobře zachovány. Hlavní oltář z bílého mramoru byl r. 1772 ještě zcela nedotknut, nyní však jsou tu jen jeho sporé zbytky, vše ostatní bylo rozebráno­ j,na památku“. Kolem kathedrály lze ještě nyní viděti zbytky starých klášterních budov, nyní zarostlých travou. Srdce se bolem­ svírá při pohledu na bývalá místa křesťanské kultury. To má škotská „reform асе“ na svědom í... Siréna parníku dává nám znamení — к návratu. Hodina, ztrávená na tomto historickém­ místě, uběhla velmi rychle. Na lodi prohlížel jsem ještě jednou všecky­ ty malé památky, které s sebou vezu z „Ostrova světců“, ale největší památku­ mám v srdci svém, že mi bylo dopřáno stanouti na místech, posvěcených činností svěiců — křesťanských to prvních missio- nářů ve Skotsku a Irsku. Odpolední jízda byla zase nádherná. A to velkolepé romantické okolí! Po levici imposantní­ kathedrála jónská v malebném rámci,­ po pravici zasmušilý ostrov Mull, jenž však přece místy lahodil oku svěží zelení a červenými kvety vřesových pruhů a mezi nimi pohybující se bílé tečky — pasoucí se ovečky. К tomu čilá hra neúnavných vln smaragdových a jejich stříbrných hřebenů, a v nich libě kolébá se parník, jejž obletují dovádiví rackové, a smavé zlaté slunéčko na safírové obloze — to všechno vyznívalo harmonicky­ ve vznešený a mohutný akkord na Tvůrce takých krás přírodních! Pilu li jsme к ostrůvku Staffe s proslulou ne f irvfc* to v o«r s4u j i".
#5 alto_textblock #5
: Šlulstó hlídiio. XXI. у „Uč. Noviny“ mají skoro v každém čísk něco sensačního, aby napálily své ubohé čtenáře­ a spolu aby ukázaly, že jsou listem, kterému se věnuje pozornost — zajisté jen pro jejich velice ušlechtilý obsah. Tedy nej- novčjší sensační událost je ta, že sc přihlásil našemu skmitnému Benešovi za spolupracovníka­ — „farář z Českobrodská“. Tohle by opravdu mohlo být, kdyby totiž některý pokrokový učitel se náhodou jmenoval Farář.­ Ovšem, namítne někdo, že by musilo to slovo býti psáno s velkým F. Náhodou je, poněvadž je to psáno po tečce. Anebo by to mohl býti nějaký ten kazatel irvin- giánů. Jenom to je jisto, že to není žádný farář katolický. Stačilo by dotázati se všech pánů farářů, aby se zjistilo, že by se nedovedl­ tak zahoditi ani jediný, aby psal do revolverového plátku. Jenom že celý ten plátek­ za to nestojí i se svými obshihovači. Zač pak považuje Beneš své čtenáře, když se domnívá, že neuhodnou, že ten dopis­ od „faráře“ byl spáchán v jeho počestné zakuklené redakci? To je ubohá pomoc v nouzi. V morální nouzi, Beneši. Když už si celý svět povídá, že není mezi učitelskými listy, ač je v nidi také zboží všelijaké, tak mizerného plátku, jako je ten Benešův, musí to jejich vydavatele přece dopalovat, a pak vystoupí nějaký ten vousatý velebníček se souhlasem proti naší Hlídce. A teď už to vzal ten pan nefarář od podlahy. Pořád prý je v Hlídce jen o „Uč. Novinách“ a „C. Učiteli“. A veliká část čtenářů „Čecha“ prý čte Hlídku jen s útrpností a úsměvem. — Ubohý „faráři“ z redakce „Uč. Novin“! Víte velice dobře, že jest pravdou pravý opak. Hlídka je čtena velice pilně, a to jak od duchovních,­ tak od laiků. Neboť z ní se dovídá širší obecenstvo, co všecko dovede napsati socínsko-pokrokářský sbor, sdružený kolem „Uč. Novin“. Kdyby vám naše Hlídka 'flé-” lezla pořádně za nehty, brachu, vy byste se jí ani nevšimnul. Hehrejte tedy před veřejností­ kašpárka. Ani nevíte, jak je to hloupé, když napíšete, že by pan Kotrba hodil autora Hlídky přes palubu, ale že — má strach. Nedělejte se aspoň tak příliš směšným. Člověku­ je vás líto. j i Dnes můžeme ufcázati, jak soudí Benešův­ plátek o náboženském vychování mládeže.­ Ran professor Svadlenka, nyní okresní školní inspektor v Praze, napsal učebnici paedagogiky pro učitelské ústavy. Knize se dostalo ministerského schválení, a teď ji posuzuje­ v „Uč. Novinách“ p. Aug. Doležal, učitel z Nuslí, к němuž, jak Beneš před časem­ psal, se zachovala místní školní rada spravedlivě, na vrhnuvši jej na učitelské místo,­ ačkoli je socialista jako Beneš. Rozumí­ se, že posudek je čistě věcný a nestranný,­ neboť z péra socialisty a socialisty učitele­ zvláště nemůže vycházet! než objektivní pravda. V úvodě té kritiky se činí zmínka o mě- kterých učebnicích dříve vydaných. Knihy Sauerova a Blamdova podle toho nestojí za nic, jsou „od základů pochybeny a prodchnuty­ reakrionářským duchem svých autorů“. Áni knihy Lindnerovy nestojí na výši doby. Lindner byl stoupenec Herbartův. Jeho učebnice­ ovšem nemůže vyhovovala, protože uznával Boha. A nyní к těm nedostatečným učebnicím se přidružila ještě kniha pana professerà Svadlenky. Ran Doležal, aby ukázal, jaký duch vane knihou, uvádí z ní několik citátů. Jen poslyšte: „Náboženství, jazyk vyučovací a počty mají největší hodnotu vzdělávací a výchovnou, podávají poznatky pro člověka nejdůležitější, pěstují všechny druhy dušev- ních sii^od oejetaršír^dob sejm ve šfooie
#6 alto_textblock #6
vyučovalo a také naše zákony školní na ně kladou největší váhu. — Náboženství objasňuje­ poměr náš к Bohu, poučuje o poměru к bližnímu a ku přírodě a o povinnostech, které z těchto poměrů plynou; zušlechťuje! cit a vychovává vůli. — V přírodopise poznává­ dítě živočichy atd. Kromě toho jest přírodověda podporou ostatních předmětů, na př. (náboženství atd. — Přední autoři „spisů­ pro děti“ jsou p. Svadlenkovi Pravda a Vinařický,“ píše socialista Doležal. „Rozumný­ učitel zavrtí jistě hlavou nad tímto „pokynem“ autorovým pro opravu úkolů: Pro jednotlivé chyby jest užívati určitých, ustálených a srozumitelných značek, aby byí na první pohled patrný druh a závažnost chyby. — Stejně pravdivé jest toto tvrzení: Učí-li učitel dlouhá léta v téže třídě, za- krňuje, obzor jeho se zúžuje.“ Potom sc divte, že p. Doležal prohlašuje­ knihu pana inspektora za pochybenou od základů a zpátečnickou. V nynějším osvíceném­ století psáti v učebnici pro učitelské ústavy o důležitosti a nezbytnosti náboženství­ — tohohle pokrokársky socialistická* duše nesnese. A dále píše pan professor: „Uznává-li člověk svou nedostačitelnost vůči zřejmým přednostem druhého, své hodnoty však nezapírá — jest slcromný. Vědomí 6 vlastní slabosti vzhledem ke tvůrci všehomírái budí pokoru, která přechází v cit zbožnosti.; — Kapitolu o citu náboženském („U Lind- nera asi 5 řádek, u p. Svadlenky přes 2 strany!“­ — upozorňuje kritik) rád bych tu celou otiskl; z ned ostatku, místa otiskuji však pouze toto: City náboženské mají důležitost pro mravní život člověka a jsou zdrojem jeho' duševního blaha. Náboženské přesvědčení! vůbec posiluje člověka v mravnosti, která', je mu zároveň příkazem mravního zákona;! důvěra v Boha mu dodává síly, odvahy, zmužilosti — všechny pak city náboženské; působí vnitřní klid a dodávají útěchy. —- City náboženské se pěstují hlavně příkladem; vychovatelovým, poučováním, modlitbou/ účastí v náboženských cvičeních a bohosluž- 1 bě. V celém zjevu vychovatelově má miti dítě; vzor náboženského přesvědčení — neboť ná-' boženství jest požadavek psychologicky odůvodněný.­ I jiné předměty mohou podporo-* vati nábožensko-mravní výchovu, jako na př.! četba a výklad básní obsahu náboženského, dějiny prvních dob křesťanství, zeměpis. —I Samostatnost člověka jest účelem výchovy; po stránce formální — po stránce věcné se! má výchovou dosáhnouti toho, aby dostál' chovanec plně povinnostem к sobě samému,’ společnosti a k Bohu.“ ; ;; Před očima socínů je to veliká opováží?-' vost, napíše-Ii někdo, že Pravda a Vinařický; jsou předními spisovateli pro mládež. Ať jsou jejich práce sebe zdařilejší — byli to klerikálové, a proto se o nich mlnvřt nesmí., Machar, milý čtenáři, jest výtečník, přeď, nímž se musí každý schovat. Náboženství zušlechťuje cit a vychovává' vůli, napsal pan professor, čímž ovšem vyslovil­ jen pravdu již dávno uznanou a zná-, mou. A Benešův plátek ji potvrzuje. Je vý-: mluvným dokladem toho, jak mohou mravně­ poklesnouti lidé, kteří se náboženství i zřekli. Surové nadávání a lhaní jest jejich ! řemeslem. A pokud v naší intelligenti ne-: bujela ještě nevěra, nebylo v ní zrádců a1 defraudanti'. City náboženské jsou-zdrojem duševního i blaha člověka, napsal také správně pan pro-' fessor. A právě proto nalézáme mezi učiteli í soemy tolik rozervanosti. Rak se jen pro- • klíná a nadává. Žádná služba není tak mi-: žerná v jejich očích, jako ta učitelská. Nejvíc ovšem dopálil pan professor ; všecky Bencšovce větou, že dítě má viděti1 ve svém učiteli vzor náboženského přesvěd-! čení. „Slyšíte, vy učitelští neznabozi!“ volá ; к tomu posměšně pan Doležal. Ale mohl tale- spíše volati vážně, jen to-zkuste, drazí í