#1
alto_textblock
#1
Strana 2.
#2
alto_textblock
#2
NARODNÍ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
27. dubna 1913. číslo I14
#4
alto_textblock
#4
otázkou času. Přípravy k všeobecnému útoku ko-
naly se vytrvale. Černohorský král stále a stále
přece prohlašoval, že od Skadru neustoupí, že
všeobecného útoku se nevzdá. Rozhodnutí srbské
vlády, že srbské vojsko má býti odvoláno, urych-
lilo všeobecný útok. Srbské vojsko nemohlo tak
náhle odstoupiti, neboť nestihly ještě dopravní
ledi. Mimo to k organisaci odstupu takového počtu
lidí jest třeba času. Černohorci chtěli provésti
všeobecný útok za přítomnosti srbského vojska
jež alespoň setrváním na posicích mohlo býti ná-
pomocno úspěchu.
I tak předevčírem zahájeno útočení. Na prvý
útok Turci odpověděli protiútokem. Včera večeh
opětovali Černohorci útok, jenž přešel ve vše-
obecný, trvající do půlnoci, kdy brány Skadru
padly.
Právě v dvanácté hodině..
Všeobecný útok děl se při osvětlení reflekto-
rovém, jež obstaraly demonstrující válečné lod
velmocí ..
Pravá epopeje — mínil ministr.
— Jaký pak vliv mělo rozhodnutí srbské vlá-
dy na černohorský národ? tázal jsem se.
— Směrodatné kruhy chápaly je. A že by na
vojsko bylo účinkovalo nějak demoralisačně, ne-
možno říci, spíše, jak už poznamenáno, povzbudilo
k rozhodnému kroku. Černé Hoře bylo jasno, že
teď se musí něco státi, nebo nikdy
— Avšak velmoci přece rozhodly definitivně
že Skader má připadnouti Albanii. Ještě v těcht
dnech jsem slyšel jistého velmocenského vyslance
že Skader nemůže býti černohorským ani pak
kdyby padl.
— Myslím, odpověděl ministr, že takové hle-
disko velmocí jest důsledkem neznalostí poměrů-
Skader jest s hospodářského, zeměpisného a stra-
tedického hlediska Černé Hoře nevyhnutelným. Ben
Skadru nemůže býti Černé Hory. Nesprávno jest.
vyčítati našemu králi jakési osobní ambice. Není
Černohorce, jenž by myslil, že Černá Hora může
žíti bez Skadru. Namítnete-li mi, jak mohla ben
něho býti dosud, odpovím, že Černá Hora žila do-
sud více tím, co neměla, než oním, co měla. Křo-
vité a hornaté kraje nedovolovaly jí vývoje. Ale
ona žila ve stálé, neochvějné naději, že jedenkráte
připadne jí plodná skaderská rovina, že si ji při-
vlastní právem válečným. Všichni spojenci šli do
války s určitým cílem, i Černá Hora jej měla.
tím cílem byl Skader. I nyní že by se černohorské
vojsko mělo vrátit, pozbyvši polovici svých sil.
bez této kořisti? Černá Hora relativně nejvíce
přinesla obětí v této válce.
Ministr odůvodnil věcně nezbytnost Skadru
pro Černou Horu. Těžisko národohospodářského
problému Černé Hory jest na zetské rovině
jejímž centrem jest Skader a záštitou Taraboš
Černá Hora dosti se natrpěla škod z tohoto sou-
sedství. Zetská rovina s neregulovanými řekami
jest zřídlem proslulé zetské zimnice. Poplavami
trpívá Černá Hora na svých hranicích. V rukou
Černé Hory všechny tyto objekty, jež dnes jsou
nejen bez užitku, ale i ke škodě, stanou se po-
žehnáním.
Kromě všech těchto věcných důvodů musí
býti zdůrazněn psychologický moment.
— Představte si jen — volá ministr — že na-
řednou má se černohorský národ sříci ideálu,
nímž srostla jeho národní duše. Věděli jsme, že
jednou musí Turecko propadnouti a věřili, že při
té příležitosti uskuteční se naše tužba. I tu nyní.
když pod Skadrem polovina naší armády pocho-
vána, jednou pro vždy má býti zničen náš sen.
Neboť v našem sousedství tvoří se nový mladý
stát, jemuž velmoci přisuzují, co nám patří...
Tázal jsem se ministra, zda nové poměry bu-
dou míti vliv a jaký na národohospodářské a poli-
tické složení Černé Hory
Dle ministrova mínění tento vliv bude proni-
kavý. Černá Hora dosud byla po výtce vojensky
organisovaným státem. Její ideologie byla ryze
vojenská. Nyní, kdy dostane se jí plodných krajů.
bude se moci i musiti věnovati hospodářské prácí
Celá ideologie národa i organisace státu bude
míti nový obsah i směr. Centralisace politické
moci a organisace stálého vojska budou nevyhnu-
telnými důsledky.
— Mnoho se hovoří, p. ministře — zakončil
jsem své dotazy — že se mezi Srbskem a Černou
Horou má uzavříti celní jednota ..
— Zatím pro celní jednotu není učiněno žád-
ných kroků, ale samozřejmo, že mezi dvěma sou-
sedními státy, obydlenými tímže národem, celn
hranice nejsou ani myslitelny
#5
alto_textblock
#5
č. Slepánek.
#6
alto_textblock
#6
Francouzský hlas k otázce
#7
alto_textblock
#7
Skadru.
#8
alto_textblock
#8
Vynikající francouzský státník, člen Akademie
a býv. ministr zahraničných záležitostí Gabriel Hal
notaux napsal do „Figara“ zajímavý článek o si-
tuaci po pádu Skadru a politice Rakouska.
Kromě vídeňského kabinetu, praví Hanotaux.
všechny evropské vlády, počítajíc v to i vládu ber-
línskou, nepřikládají otázce Skadru žádného vý-
znamu a osud tohoto města je jim úplně lhostejný.
Lze snadno pochopiti důvody, které má Rakou-
sko, aby neponechalo Skadru v rukou Černohorců.
Dobytí tohoto města je pro ně pendantem k dobytí
Soluna spojenci. Když byl Solun obsazen, musilo
se Rakousko-Uhersko vzdáti tužeb, které je nesly
k moři Egejskému: bude-li Skadar náležeti Černé
Hoře, nezbude mu než rozloučiti se se svými na-
dějemi jaderskými.
Důsledky velmi nepříjemné, které však ho ne-
mají nikterak překvapovati. Od toho dne, kdy hra-
#9
alto_textblock
#9
bě Achrenthal prohlásil, že Rakousko se vzdává
obvodu Nového Pazaru, aby dosáhlo volné annexe
Bosny a Hercegoviny, bylo rozhodnuto: to jsou
slova, která se neodvolávají.
Diplomacie hraběte Berchtolda však se přece
pokusila odvolati jer s pozoruhodnou důmyslností
hodila na stůl myšlenku nezávislé Albanie. Jakkoli
je tento nápad zvláštní, ježto předpokládá jsoue-
nost, které není, byl přijat Evropou z bázně před
horším.
Ale náhodné zrození této nominální Albanie
podrobuje ji všem nebezpečím nejisté budoucnosti
dříve než se ví, je-li, hledá se, co je: a prestiž ra-
kousko-uherský — jemuž ostatně činí konkurene
vliv italský — připíná se na konec k tomuto chimé-
rickému útvaru. Nepřiznává-li se mu to nic, které
by mohlo býti něčím, Rakousko se zlobí a hroz
porušiti evropský mír
Půjde až na konec? To jest otázka, kterou je
dovoleno si položiti. Praví se, že jeho mobilisace
je mnoho stála a že je nutno přiznati mu něco jako
kompensaci; říká se, že by spolklo Černou Horu
i Srbsko najednou: praví se, jakmile jednou hra
začne, že by se celá otázka opět otevřela v jeho
prospěch a že by mohlo rázem opět nabýti toho
co ztratilo po kusech.
Připusťme, ale je tu opačná stránka: výbuc
nadšení, jejž způsobilo dobytí Drinopole a dobyti
Skadru ve světě slovanském, měl svůj ohlas i v
obyvatelstvu říše rakousko-uherské. Je obratné, je
obezřelé předrážďovati tento rodinný cit, tuto ná-
rodnostní solidaritu v okamžiku, kdy je možno u-
držeti je ještě rozptýlené, ne-li rozdělené? Koalice
spojenců, kdyby se vrátili k obraně Soluna, Janiny.
Drinopole a Skadru zároveň, není docela bez-
významná. Rozhodnutí, jež budou učiněna pod vli-
vem událostí, rozhodnou dějiny na staletí
Který panovník, který ministr je dosti silen
aby otočil nazpět ručičku na ciferníku Osudu?
#10
alto_textblock
#10
Řekněme věci otevřeně: Rakousko-Uhersko o-
citá se dnes vůči důsledkům politiky, kterou sle-
dovalo od té doby, co hrabě Andrássy se vydal
r. 1879 do rukou svému nebezpečnému spoluhráči
Bismarkovi. Rakousko-Uhersko mělo tehdy volbu.
buď, jak chtěl Beust, zdržeti se jakéhokoli závaz-
ku vůči Německu, zůstati volným mezi různými
skupinami, na něž se dělila Evropa, hráti úlohu
velmi obmezenou mezi Ruskem a Německem a u-
držovati rovnováhu, při čemž by si zachovalo jisté
rozhodování o velkých otázkách evropských, nebo
dle systému, který zvítězil, připojiti se k osudu
Pruska, ponechati mu volné místo v Německu
obrátiti vlastní tužby k jihu a k zemím podunaj-
ským.
Tento poslední přelud mu ukázal pokušitel
Můžeme věřiti Bismarkovi samému, když píše ve
svých pamětech: „Rakousko by se spokojilo kom-
pensací v kotlině Dunaje,“ když prohlašuje, že
spekuloval na protislovanskou zášť Maďarů a kdvž
praví: „Je pro nás hlavní výhodou, že Rakousko
a Rusko mají opačné zájmy na Balkáně“
K čemu však dospěla tato politika odchýlen
se k Dunaji, která byla pojata do smlouvy o alianei
rakousko-německé, z níž se pak stal trojspolek?
Vidí se to nyní: Rakousko-Uhersko dospělo k to-
mu, že odpírá Černé Hoře Skadar a hrozí Evroně
všeobecnou válkou, aby dosáhlo tohoto hubenéh
výsledku
Balkánské racy byly dosti silny, aby se utvá-
řily jako nezávislé národnosti, což tvůrcové troj-
spolku nedovedli víděti ani předvídati. Dnes, pře-
konáni zřejmými skutečnostmi, nechtějí se pod-
robiti; ale skutečnosti budou silnější v budoucno-
sti, než byly v minulosti. Logika dějin tomu chce
nikdo nedovede odchýliti její cesty.
Turecko zahynulo svou důvěrou v politiku pod-
řízenosti. Bude se Rakousko na dále dobrovolně
vydávati témuž nebezpečí? Má zájem na tom, aby
zůstalo slepě a zatvrzele protislovanským? Jsoue
nekonečně silnějším a schopnějším než Turecko
může se vzchopiti; ale tím, požene-li do krajnosti
brutální požadavek, nezůstaví samo sobě prostřed-
ky, aby napravilo své chance, tak těžce ohrožené.
Jaký bude tedy osud Skadru? Náleží diploma-
tům rozhodnouti o tom. Ale ať se mají na pozoru
veřejné mínění, které snad půjde s nimi pod hroz-
bou konfliktu, nepředchází je a nechápe je. Ne-
existující Albanie, nepřiznané záměry, špatně za-
střená soupeřství a rozhodnutí konference, která
se přílíš často klamala, nejsou s to, aby strhly
přesvědčily mysli, když odvaha statečného malého
národa budí sympatie a dojímá srdce.
#11
alto_textblock
#11
Z Černé Hory.
#12
alto_textblock
#12
Píše dr. Ferdinand Heller.
(Pokračování.)
#13
alto_textblock
#13
A druhý den po našem příjezdu v ta místa
bylo to v sobotu dne 29. března, probudily nás
dělové rány z prvu ojedinělé, pak stále hustější.
až se rozvinula hrozná kanonáda. Hukot dělových
ran odrážel se stonásobně od skaderských skal.
nesl se do dálky po jezerní hladině a odtud, pře-
smyknuv se přes černohorské skály, rozlehl se p
celé Evropě a snad po celém světě. Tak odpovídal
Černá Hora na ultimatum: ne papírem, ale ohněm
a železem, ne diplomaticky, ale mužně a hrdě, vě-
douc, že nejlepší diplomat jest kanon.
Do půl dvanácté trvala hrozná kanonáda, př
které až sluch zaléhal, a která také asi i mno-
hému vzdálenému diplomatu potřeštila sluch,
o půl dvanácté rázem ustala a Černohorci hnal-
útokem na Brdicu. O půl druhé odpoledne pal
vlály již na výšinách Brdice černohorské prapory
#14
alto_textblock
#14
Na to v pondělí začala kanonáda znovu a t
rovněž za ranního šera, a do večera byl okruh
opevnění Taraboše rozbit a dobyt, a tím také osu
Skadru rozhodnut. Byla tedy bitva o Skader vy-
hrána již v tyto dny a vzetí jeho bylo již otázkou
několika hodin. Proč Černohorci tento poslední
náraz odkládali, ovšem nevím. To ale vím, že
Srbové od Skadru neustoupili proto, že podrobilí
se rozkazu mocností a svoje druhy opustili, nýbrž
proto, že jich tam již nebylo potřebí. Na zbývajíci
práci Černohorci stačili sami, a snad také nechtěl
Srbové Černohorcům kaziti radost nad dobytím
Skadru vědomím, že ho nedobyli sami.
O pevnostech samých mluviti nebudu; nejsem
odborníkem a kromě toho byly pevnosti ty již toli-
kráte popsány a vyobrazeny, že nového bych ne-
mohl říci nic.
Jen tolik řeknu, že jsou to pevnosti strašné
a že již pohled na ně z dálky přesvědčuje o přímo
nelidské námaze, spojené s jich dobýváním.
Dle mého skromného či neskromného mínění
žádné jiné vojsko na světě mimo černohorského.
za takových poměrů a okolností, v jakých se Čer-
nohorci nalézali, nebylo by se ani na pevnosti
ty odvážilo, neřku-li aby je stékalo, a ani vojsko
třikrát i čtyřikrát počtem silnější, nejmoderněji
ozbrojené, nebylo by jistě o nic dříve pevnosti
těch dobylo než Černohorci
Vždyť pevnosti ty jsou nejen tak položeny
přírodou chráněny, že již pouhý pohled na ně pů-
sobí závrať, nýbrž vyzbrojeny byly co nejdůklad-
něji a nejmoderněji i hojně zásobeny a osazeny
byly lidem tak statným a zmužilým, že sami Černo-
horci jej v pravdě ctili a jeho chrabrosti plnou
chválu vzdávali.
A tu také podotýkám, že křivdilo by se Če
nohorcům, kdyby výkony jejich v této válce byly
podceňovány, a proti úspěchům Srbů a Bulharů
do pozadí stavěny.
Právě naopak: Černohorci měli velmi těžkou
práci, neboť nemohouce se skoro nikde utkatis
Turky v otevřeném poli, a nemohouce válku vésti
svým způsobem, musili bez dostatečného materiálu
dobývati pevnosti za pevností, zákopu za zákopem.
skoro vždy útokem a bodákem. Kdo má o tom
pochybnosti, nechť zajede si do Podgorice a koní
tu cestu po skalnatých hřebenech a stráních, kte-
rou Černohorci na svém válečném pochodu vyko-
nali, a mám za to, že by se mnohému z takových
pochybovačů cesta ta znechutila již na počátku,
že by nedošel — jenom jako turista — ani do Tu-
zy. Tím také nutno vysvětliti velké ztráty Černo-
horců, které se však zvětšovaly tím, že vojsko.
nedbajíc příkazů, útočilo samo o své újmě, kde jen
mohlo. Ovšem, to netýká se vojska řadového, ný-
brž ostatního mužstva. Hlavně byli to — jak jsem
zvěděl — starší muži, kterým život proběhl v po-
tyčkách i bitvách s Turky a Albanci, kteří svou
odvahou a netrpělivostí a snahou, dávati mladším
příklad, zaviňovati tak velké ztráty na životech.
Ti, nechtějíce patrně „umřít na slámě“ a ne-
chtějíce tu poslední válku s Turky prodělávati jako
pouzí diváci nebo čtenáři zpráv z bojiště, přišli.
aby se činně zúčastnili závěrečného aktu krvavého
toho dramatu, v němž po celý svůj život hráli
aktivní role, a aby, spatřivše na vlastní oči bled-
nouti záři tureckého půlměsíce, zapadajícího navždy
za hranice Evropy, aby, nasytivše svoje stará muž-
ná srdce radostí, že sen jich je splněn a ověnčivše
svoje šedinami kryté skráně věncem vítězů, složili
tam na poli své slávy svoje staré kosti.
A hroby těchto reků Evropa jejich synům, vnu-
kům a pravnukům chce odejmout.
Znělo to jako pohádka, a přece pravda to jest
co vypravovali důstojníci o statečnosti těchto lidí
Často se stávalo, že skupina takových mužů, z nichž
snad nejmladší byl 60tiletý, čítající 20 až 30 hlav.
podnikla útek na některý turecký zákop o své
újmě. Napřed šel jeden z nich s velkou pumou,
20tikilovou na ramenech a plížil se k zákopu a
když šťastně k němu dospěl, vrhnul pumu do něho.
Za zmatku nastalého výbuchem, vrhli se ostatní
starci — ten, který pumu vrhl, zpravidla při tom
zhynul — na zákop a často ho dobyli.
Zpravodaj „Noveho Vremene“ vypravoval nám
tento případ: Když Černohorci obléhali ještě Bar-
daňol, nalezl jakýsi Malisor mezi balvany stezku-
vedoucí nad turecký zákop. Sdělil to několika sta-
rým Černohorcům a ti se zvedli a šplhali s ním po
balvanech k zákopu. V zákopě seděla silná četa
Turků a čekala na pilav, který se připravoval na
ohništi. Jeden z Černohorců hodil do čety malý
ruční granát. Granát vybuchl, několik Turků se
svalilo a ostatní rozprášili se jako vrabci, když
do nich střelí. A Černohorci opanovali zákop
se smíchem usedli k pilavu, jejž si Turci upravoval
pro sebe.
A týž případ líčili nám i důstojníci.
#15
alto_textblock
#15
Býv. ministr posl. dr. Jos. Fořt
v Libni.
#16
alto_textblock
#16
Místní organisace národní strany svobodo-
myslné v Libni svolala na sobotu 19. t. m. vý-
roční valnou hromadu, na jejíž program položena
jako bod 1. přednáška J. Exc. p. ministra m. s
dra. Fořta „O poměrech na českén
sn ě mu .
Průběh schůze i přednáška sama imponovaly
svojí důstojností, vážností a věcností; přednáškový
sál Sokolovny byl přeplněn četným, vybraným ob-
#17
alto_textblock
#17
čanstvem.
#18
alto_textblock
#18
Schůzi zahájil o 8. hod. več. předseda místní
organisace strany p. Alois Pinz, ob. starší,a
ukázav na dnešní neutěšené poměry, které za-
vládly na českém sněmu a jejichž stíny viděti lze
dnes v celém životě zemském i státním, uvítal
vřele přednášejícího p. min. m. s. dra. Fořta, který
jako účastník dohodovacích porad na sněmu a jako
starý obětavý příslušník strany nejlépe bude moci
dnešní poměry vylíčiti, přivítal dále četné shro-
máždění a udělil slovo přednášejícímu J. Ex.p
ministru m. s. dru. Fořto vi
Řečník v obsáhlé a skvělé řeči nastínil histo-
rický význam dnešní doby, v níž všechno směřuje
k tomu, že 20. století bude srážkou dvou plemen
evropských: slovanského a germánského. Všechno
snažení Němců v říši i jinde k tomu ukazuje, my
v Čechách a Rakousku vůbec již dnes boj ten jako
předvoj cítíme a zažíváme. Řečník vyličuje po-
měry na českém sněmu za posledních 30 let
ukazuje na snahy Němců, kteří již od let osmde
zátých snaží se dosící rozdělení království našeh
na dvě části, z nichž v německé byli by úplnými
pány oni, v české části rovnoprávnost pro sebe by
si reklamovali. To ovšem žádný český poslane
a žádná česká strana nepřipustí, i kdyby celé
dnešní jednání o dohodu česko-německou úplně
ztroskotalo a sněm byl na to rozpuštěn. Ke konei
řeči své zmínil se přednášející o vnitřních pomě-
rech českých stran a ukázal, že roztříštěnost a roz-
háranost v českém táboře hraje důležitou roli
tom, že nedosahujeme úspěchů. Řečník je pře-
svědčen, že přijdou na nás ještě horší doby nežl
dosavadní, pakli se české strany aspoň z části ne-
sjednotí a kooperaci mezi sebou neprovedou. —
Řečník vítá zejména, že organisace národní strany
svobodomyslné v tomto smyslu v městech pracuje
a přeje si, aby práce její korunována byla zda-
rem. Po skončené řeči té byl přednášející odmě-
něn dlouho trvajícím potleskem.
Učitel pan Panýr navrhuje pak následujíe
resoluci:
„My příslušníci národní strany svobodomysln
v Libni, shromáždění na valné hromadě místn
organisace dne 19. dubna 1913 v sále Sokolovny
vyslechnuvše zprávu zemského poslance J. Ere
p. JUDra. Jos. Fořta, min. m. sl. „O poměrech na
sněmu staroslavného král. Českého“, prohlašujeme
1. Několik let trvající spoutání sněmu král. České-
ho, ke kterému došlo vinou dlouholetého roz
vratného působení německé menšiny v zemi, po
važujeme za důsledek vládních systémů, jež
přehlízejíce vyspělý národ český, který tento stá
spolubudoval, k jeho celistvostí, udržení a rozšířen
krví i statky přispívá — hýčkaly od jakživa ně
meckou menšinu v říši i zemi. Mluva číslic uka
zuje nade vše jasněji, že Rakousko není státen
německým, násilné udržování německého vlivu
nadvlády je bezprávím, páchaným na národech ne-
německých.
Odmítáme panovačné snahy Němců, kteří
království našem touží býti činitelem rozhodují-
cím a sáhli k obstrukci, aby cílů svých dosáhli
Prohlašujeme tento prostředek za zločin; jestiť cí
lem jeho dosažení nadpráví, důsledkem jeho pal
bylo ohrožení i zničení mnohých existencí, ne
hledě k tomu, jak ohromné škody způsobila ně
mecká obstrukce na všech polích hospodářského
kulturního snažení.
Tvrzení toto je nevývratné, poněvadž r ovne
ho práva národ náš v království Českém národu
německému nikdy neupíral a vždy činí je základem
vyrovnání, ač jako zbudovatel tohoto království
jako většina má právní i historické i věcné nároky
na prvenství.
2. Jsme pevně přesvědčeni a s námi zajisté
všichni této země synové upřímní, že je v zájmu
spořádaného hospodářství zemského, všech kul-
turních i humanních ústavů i národního hospodář-
ství vůbec, aby konečně nastaly poměry spořáda-
né, že je potřebí dohody obou národů a schvaluje
me, že zástupci naší strany po boku ostatních
stran vstoupili v příslušné vyjednávání.
3. Pro případ dohody a úpravy financí král
Českého vznášíme k poslancům národní strany svo-
bodomyslné na sněmu království Českého a k
všem členům sboru obecních starších král. hlav
města Prahy tento apel.
Svojí staroslavnou minulostí, svým dějinným
významem i svojí poplatností je král. hlavní město
Praha srdcem a středem Čech. Má skvělé poslání
aby před světem representovala nejzápadnějs
#19
alto_textblock
#19
výspu a nejvzdělanější kmen Slovanstva. Aby veli
kým úkolům na ni vzneseným důstojně v zájmu
ke spokojenosti českého národa mohla dostáti, jest
potřebí, aby jí bez smlouvání dáno bylo, co ji jak
hlavě království dáti sluší, tak aby tíha jejích
břemen, jež jsou často v zájmu celého národa, ne
spočívala jedině a pouze na poplatnicích král. hl
města Prahy. I žádáme poslance naše i ostatních
českých stran a členy sboru obecních starších, ab
se vím úsilím přičinili se o to, aby se dostalo Pr
ze oněch údělů, o něž se peticemi uchází. Jako
občané její jsme přesvědčeni, že jako hlavní město
a pro svoji poplatnost má na ně nároky, jel
odůvodněny jsou i tou okolností, že vydržuje s ve-
likými obětmi vlastní školství a že při eventnál
ním znovuzavedení pivní dávky bude značnou mě-
rou přispívati i na školství venkovské. Z té příčiny
je spravedlivo, aby poslanci národní strany svobo-
domyslné při projednávání osnovy zákona navrže-
ného školskou komisí v plenu sněmovním znovu
snažili se uplatniti stanovisko sboru obecních star-
ších, projevené zvláštními peticemi, pokud se tý-
kají zvláštních ustanovení pro Prahu. A kdyby
snahy tyto selhaly, domahejtež se aspoň toho, aby
metropoli král. Českého dostalo se zmíněných ú-
dělů, aby bez dalšího zatížení poplatnictva
pražského umožněno bylo učitelstvo pražské po
příkladě jiných hlavních měst odměňovati tak, aby
nepociťovalo macešského odbytí, jehož dostalo sa
mu v přípravené osnově zákona o platech, jejichž
úprava tak nekonečně a trapně se vleče.
4. Stojíce — pokud vyrovnání se týče — pře
budoucností nejistou, důvěřujeme plně poslancům
národní strany svobodomyslné, že čerpajíce z dlou-
holetých zkušeností i z historie, bezpečně znají ony
hranice, za něž žádný příslušník národa českéh
odvážiti se nesmí. Žádáme jich, aby nijak — ai
přímo ani oklikou — nepřipustili, aby v zemí če-
ské nastal stav, že by v některé části její cítils
Čech snad v postavení výlučném a po-
važován byl za méně cenného. Jednota a ne-
dílnost král. Českého nebuďtež ani tím nejmen-
ším dotčeny, rovnoprávnost a rovnocennost
budiž národu našemu zaručena i v těch nejod-
lehlejších částech království. Chováme pevné pře-
svědčení, že i vláda, zasáhne-li v dílo vyrovnaci
nemůže tak učiniti jinak než v duchu zásad tuto
uvedených.
5. Avšak ztroskotají-li všecky snahy po míru
který by byl na těchto předpokladech zbudován,
je národ náš zajisté již tak silný a pevný, aby ber
obav o budoucnost svoji mohl jítí vstříc dnům tem-
ným. A měl-li sněm král. Českého i v dobách nej-
smutnějších, v dobách národního ponížení takovou
váhu, že žádán byl o schválení zákona tak důle-
žitého, jako jest pragmatická sankce, jež vydána
byla právě před dvěma sty lety, a pomáhal-li tak
říši utvořiti, nebude míti dnes již nikdo tolik síly
aby národ český trvale pokořil. Nastanou-li doby
neblahé, pak přikloní se zajisté všechny české duše
bez rozdílu strannického zabarvení ke společným
ideálům tím pevněji a s heslem „V jednotě je
síla“ překonají všechny překážky, aby odevzdaly
dědictví nezkrácené těm, kdož v dobách šťastněj-
ších dočkají se splnění všech ideálů našich.
6. Jsouce přesvědčení, že poslanci strany naš
až dosud v intencích těchto pracovali, pronášíme
jim vřelé díky za jejich namahavou činnost
všechno úsilí a vyslovujeme jim svoji plnou dů-
věru, že i nadále zájmy národa a nedílného krá-
lovství Českého pevně a houževnatě hájiti budou.“
Resoluce tato přijata jednomyslně, načež před-
sedající p. Alois Pinz vřele poděkoval přednáše-
jícímu, J. Ex. p. min. m. s. dru. Fořtovi za jeho
skvělou přednášku, což celé shromáždění přijalo
bouřlivým potleskem a souhlasem. Potom ujal se
slova jednatel místní organisace strany p. MUD
Brdeka přednesl jednatelskou zprávu za uplynu-
lé období, jež přijata se souhlasem. Pokladník
organisace pan Karel Sobek přednesl zprávu po-
kladní, z níž vysvítá, že příjato za uplynulý rok
1080 K 21 h, vydáno 467 K 32 h, zbytek 612 k
89 K uložen na spořitelní knižce. Revisoři účtů
pp. Horna a Schrötter podali zprávu revisní,
na základě jíž uděleno absolutorium. Potom vyko-
nány volby sboru důvěrnického, jež proveden
jednomyslně, načež předsedající pan obecní starší
Al. Pinz zdařilou tuto první výroční valnou hro-
madu místní organisace národní strany svobodo-
myslné v Libni s přáním všeho dalšího zdaru
#20
alto_textblock
#20
skončil.
#21
alto_textblock
#21
Také Frankfurt, pokud v něm seděl
Francouzi, nebyl nepřítelem tuze sužován
Znal se přizpůsobit. Když přišli Němci,
vrátil se zase všecek někdejšímu svému ně-
mectví.
— Dokonce i čišníci v kavárnách počí-
tali po německu, mamselkám říkalo se
»jungfer« (panny), třeba toho názvu ani ne-
zasluhovaly; »toaleta« obrácena zase na
»putztisch«, z piků (v kartách) staly se zase
»schippen«, z kérů »herce«, z kárů »eck-
steiny«. Měl to být doklad německého vla-
stenectví. Frankfurťáci provozovali tu ko-
medii tak dlouho, až vyšlo na jevo, že
pruští důstojníci mezi sebou švadroní horlivě
po francouzsku. Pak se zastyděli. Od »pa-
nynek« obráceno se zase k mamselkám
atd. . ..
Také veřejné mínění bylo bez páteře.
V městě vycházelo více novin. Všecky po
dobu francouzské okupace tiskly palec silně
Francouzům. S největší ochotou uveřejňo-
valy, čeho se jen uráčilo pánům generálům
Custinovi, van Heldnovi a j. Sotva došli
Prusové, tahalo se ihned za druhý zvonec.
A pokaždé, rozumí se, noviny bušily na
krunýř svého patriotismu.
— Jakoby německý novinář byl vůbeo
nějakého patriotismu schopen! dokládá trpce
pisatel.
Má vůbec nízké ponětí o průměrné
úrovni německého tisku své doby. O vše
možné prý mu běží, jenom ne o pravdu
veřejný prospěch.
— Leda, že by se mělo pokládati za
důkaz německého vlastenectví, rozšiřovat
nejhrubší a nebezpečné lži na prospěch ně-
meckých zbraní a nestydatě a malicherně
snižovat zásluhy nepřátelských . .
Je tak poučno, převracet stránky dávno
odbytých historií. Vychází tu ovšem na odiv
kterak život se stále mění a jak veliké po-
kroky se „dějí ve světě. Však i také jiné
neméně zajímavé věci vycházejí na odivl
#22
alto_textblock
#22
Z Paříže.
#23
alto_textblock
#23
(Pův. dopis „Nár. Listů“
#24
alto_textblock
#24
(Z radnice.) V březnu zajeli do Paříže poslu-
chači karlínské obchodní akademie a byli přijati.
vedeni jsouce pp. drem. Čadou a prof. Čadkem, na
pařížské radnici. Jedno z posledních čísel „Úřad-
ního věstníku městského“ přináší referát o této
návštěvě, v němž čteme slova, jimiž přivítal hostv
bývalý vicepresident městské rady p. César Caire.
Když už je vždycky příjemno slyšeti pěknou řeč
a když to, co bylo promluveno tehdy na místech,
jež tolikrát byla svědky upřímných styků Čecha
Francie, bylo proneseno tím, jenž jest nejupřímněji
nám oddán ze všech dobrých našich přátel na pa-
řížské radnici, proč by neměla býti čtena jeho
slova i u nás v Čechách? Pan César Caire pravil.
„Zajisté proto, poněvadž jsem zde jeden z nejstar-
ších a nejnadšenějších přátel vaší krásné země.
prokázalo mi presidium městské rady čest vyzýva-
jíc mne, abych vás přijal spolu se svým vzácným
kolegou a přítelem Labouem zde v radnici. Již
čtyřikráte jsem zajel do Čech a do vašeho nádher-
ného města Prahy. Předrahé vzpomínky, jež ucho-
vávám z těchto cest, neshasnou než s mým živo-
tem. A tak zdravím zde z celého srdce vaší mládež.
která jest květným a zářivým jarem vašeho sta-
tečného národa českého. Vaše mládež, jsouc stejně
ušlechtilá jako mládež francouzská, jejíž jednání
tak hrdé a tak uchvacující právě v této chvíli ná
těší a naplňuje radosti a nadějí, usiluje o to, aby
Čechám dostalo se v míru práv, jež jim náležejí.
Žijeme v době obrození národů; jest jisto, že ná-
rodové neumírají a že podržují veškeru sílu svých
cností a životnost svých tradic. Vy, mladí přáte-
lé, kteří přicházíte z české země, tak drahé zemi
francouzské, dobře víte, že vás milujeme bratrským
přátelstvím a proto jste musili býti jistí, že najdete
na pařížské radnici nejsrdečnější a nejradostnější
uvítání: „Na zdar!“ — Jest dobře, odnáší-li si naše
mládež z tohoto města vedle tolika vznešených
dojmů i dojem tak pěkných slov a tak galantního
Francouze, jakým jest vždycky a v každému smě-
ru náš oddaný a vzácný přítel pan César Caire
R. K
#25
alto_textblock
#25
Dopis Pařížanky.
#26
alto_textblock
#26
Mezi novinkami, jež nám nabízejí vele
tvořitelé mody, je třeba zaznamenati návrat
skotského hedvábí, ze kterého se dělají líme-
čky, vesty a hlavně falešné paniery, které
hodně široké a nakupené dodávají sukni
s rovným dolejškem novoty. Falešné paniery
#27
alto_textblock
#27
na sřasené sukni jsou pravidelné, kdežto při
sukních rovných dává se přednost panierům
na jedné straně kratším a na druhé delšim
a vybíhajícím do špíčky, Celé sukně ze skot-
ského hedvábí a bílá soukenná vestička patř
právě k nejelegantnějšímu. Od několika týdnů
mluví se mnoho o pasu bajadér, který, jak se
řeklo, dobyl si uznání. Podobá se spíše krát-
kým sřaseným šosům, nežli pasu. Byl vidět
na jevištích a při dostihách, ale nedrží dobře
na těle, jehož objem na pohled zvětšuje. Nyní
se dělá mnoho pasů z kusu látky pevně uvá-
zané v pasu, jejíž konce, ozdobené volnými
uzly, spadají vzadu na sukni. V létě budeme
míti pasy z muselinu, z tylu a často také
z téže látky, z níž budou šaty, čímž nabudou
šaty velké jednoduchouti. Celkem nám mo-
dely ukazují snahu pe odstranění vysokých
límečků. Medicejské límečky z krajek, nebo
quipury dávají se na velké toiletty. Připojení
k živůtku je zakryto drobným krajkovým ry-
škem nebo guirlandou malých kvítečků.
V krásných letních dnech při dostihách nebo
při obědě v Boulognském lesíku za plného
slunce budou tyto živůtky velice dekorativní.
Tato zvláštní moda ovšem nikdy nesevše-
obecní, ale bude viděna vždy jen při shromá-
ždění největší elegance, Pokaždé objeví se
mezi modely podobná reminiscence na mody
dávno zašlé.
Krejčí ukazují nám mnoho límců vzadu
vysokých jako límce důstejnické, vpředu pak
otevřených, ale ty budeu oceněny spíše n
podzim nežli v létě, kdy je touha po vzduš-
nosti a volnosti. Spíše se ujmou límce z tylo-
vých náběr, jimiž zdobí se bluzíčky a ježs
překládají přes kabátky.
Nové klobouky jsou vetměs malé. Byly
učiněny pokusy s několika velkými tvary, ale
malé jsou tak graciesní, vhodně a mladistvé
zároveň, že se nemůžeme odhodlati, abychom
je opustily. Zamilovaly jsme si jejich chic,
tak zcela pařížský, i jejich ozdoby, třeba byly
dost podivné. Velký klobouk je již sám o sobě
výstřední, kdežto malý snese i nejbohatš
ozdobu, aniž by zarážel. Nejelegantnější sla-
#28
alto_textblock
#28
mou je picotová a perlová. Květiny jsou v
velké oblibě a zdobí se jimi nejen klobouky
ale také šaty a to na kterémkoliv místě. Jsou
buď zatknuté za pás na rukávě nebo kolem
výstřihu. V tomto případě volí se květiny
z hedvábí. Musím vás, drahé čtenářky, upo-
zorniti na peří, které bude míti letos v létě
velkou úlohu. Uvidíme půvabná, vzdušná pě-
rová boa, která měla druhdy takové úspěchy.
Budou buď velice dlouhá nebo zcela malá
jen kolem krku. Jest to praktická fantasie
skoro nepostrádatelná, vzhledem k letošním
vystříženým živůtkům. Peřím budou se zdo-
biti i límce hedvábných kabátků. Jest to ná-
pad tak roztomilý a tak výhodný pro obličej
že bude míti jistě velký úspěch.
Magdeleine Chaumont.
#29
alto_textblock
#29
Týdenní táčky.
#30
alto_textblock
#30
Pražské služky od včerejška jsou u vy
tržení nad heroickým kouskem své kamarádky
kdesi na Těšnově. Šestkrát za sebou čtla naše
Máry s hlubokým vnitřním i vnějším pohnu-
tím lokálku, jak sedmnáctiletá Andula, slou-
žící ve druhém patře, spustíla se se závratné
výše po hromosvodu do tmavé noci, aby u
vrat padla do náruče toužebně čekajícího mi-
lence, a jak bezcitná milostpaní místo obdivu
zavolala na ni policajta, před kterým i nesta-
tečný milenec zmízel za nejbližším rohem.
V zářícím oku jejím četl jsem hrdost nad kou-
skem kamarádky a současně závist, že také
něco takového už dávno ji nenapadlo; nebot.
je-li romantismus v lásce ještě kde v tomto
zkaženém století na živu, je to v srdcích
těchto dobrých domácích tvorů ...
Jim děkují kinematografy, že mají v ne-
děli při filmech „Láska až za hrob“ natříská-
no, jim děkují kolportéři za báječné rozšíření
románu „Na rožni lásky“ a „Kouzlo Amorov
šípu“, jim děkují modistky, že ze sedmizlatové
mzdy věnují na klobouk deset zlatých, jim
děkují různé ty taneční síně za obrovskou
návštěvu až do rána — neboť to vše dělá t
pravá, ukrutná láska, jež u našich služebných
#31
alto_textblock
#31
duchů vzniká daleko rychleji než umytí ku-
chyně, ale pak je houževnatá a schopná všech
obětí. Jestliže Andula, Máry nebo Pepi jed-
noho krásného dne vzplane pro nějakého vo-
jáka nebo civilistu, o němž jí její srdce řeklo,
to že je ten pravý a jediný, dlužno s ní za-
cházeti laskavě jako s dítětem.
Naše paničky, které si naříkají, že t
s těmi služkami není k vydržení, že žádná
nevydrží na místě a vyvádí jednu hloupost z
druhou, strašně chybují, že nedovedou se
svými služebnými duchy, když ocitnou sev
nebezpečném stadiu zamilování, dost velko-
dušně a shovívavě jednat.
Není to tak těžké poznat, že Máry jeaž
po uši zamilovaná! Jak zůstane pro pivo půl
hodiny a řekne dnes, že potkala tetu a zítra
že potkala strejčka, je v tom! V tomto stadiu
by nejraději každý den „pucovala“ okna, ale
jen ta, jež vedou na ulici; co kdyby šel ná-
hodou okolo? Také, kdyby sloužila ve čtvrtém
patře, pěfkrát za den vezme džbán a běží pro
vodu nebo pro něco k hokyní. Za živého boha
nepřínese tři věci najednou; nezapomene-li
maso, zapomene jistě zeleninu. A když se jí
napíše na papírek, co všechno má koupit,
ztratí papírek. Není radno ji za to kárat;
moudrá paní se usměje a řekne: „No no,
Máry, snad nejste zamilovaná?
Máry to dělá náramně dobře! To se roz-
umí, že to zapře, ale ve vnitru je šťastná. V .
že stává se intressantní, když milostpaní něco
tuší. Ostatně i jiné příznaky zamilovanosti
se množil Máry se shlíží ve všech zrcadlech.
mění účes, pere se s podložkami do vlasů.
zkouší, jak by jí slušel panin klobouk a když
jde do trhu, studuje všechny výkladní skříně
modistek. V neděli je strašlivě nervosní. Dívá
se pořád na hodiny, přikládá, aby se to va-
řilo, v jedenáct by nejraději už prostírala na
stůl a nádobí se stolu odnáší „pod hubou“.
Má trhání, jen aby už byla pryč, a zlaté oči.
které ji uvidí přesně v sedm... Moudráa
shovívavá paní, která ví, že ve všech taneč-
rích místnostech jdou hodiny pozdě, při-
mhouří obě oči, když služka přiletí v osm