ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 64bc7e20-8f3b-11dd-a543-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 31
#1 alto_textblock #1
Strana 2.
#2 alto_textblock #2
NARODNÍ LISTY.
#3 alto_textblock #3
27. dubna 1913. číslo I14
#4 alto_textblock #4
otázkou času. Přípravy k všeobecnému útoku ko- naly se vytrvale. Černohorský král stále a stále přece prohlašoval, že od Skadru neustoupí, že všeobecného útoku se nevzdá. Rozhodnutí srbské vlády, že srbské vojsko má býti odvoláno, urych- lilo všeobecný útok. Srbské vojsko nemohlo tak náhle odstoupiti, neboť nestihly ještě dopravní ledi. Mimo to k organisaci odstupu takového počtu lidí jest třeba času. Černohorci chtěli provésti všeobecný útok za přítomnosti srbského vojska jež alespoň setrváním na posicích mohlo býti ná- pomocno úspěchu. I tak předevčírem zahájeno útočení. Na prvý útok Turci odpověděli protiútokem. Včera večeh opětovali Černohorci útok, jenž přešel ve vše- obecný, trvající do půlnoci, kdy brány Skadru padly. Právě v dvanácté hodině.. Všeobecný útok děl se při osvětlení reflekto- rovém, jež obstaraly demonstrující válečné lod velmocí .. Pravá epopeje — mínil ministr. — Jaký pak vliv mělo rozhodnutí srbské vlá- dy na černohorský národ? tázal jsem se. — Směrodatné kruhy chápaly je. A že by na vojsko bylo účinkovalo nějak demoralisačně, ne- možno říci, spíše, jak už poznamenáno, povzbudilo k rozhodnému kroku. Černé Hoře bylo jasno, že teď se musí něco státi, nebo nikdy — Avšak velmoci přece rozhodly definitivně že Skader má připadnouti Albanii. Ještě v těcht dnech jsem slyšel jistého velmocenského vyslance že Skader nemůže býti černohorským ani pak kdyby padl. — Myslím, odpověděl ministr, že takové hle- disko velmocí jest důsledkem neznalostí poměrů- Skader jest s hospodářského, zeměpisného a stra- tedického hlediska Černé Hoře nevyhnutelným. Ben Skadru nemůže býti Černé Hory. Nesprávno jest. vyčítati našemu králi jakési osobní ambice. Není Černohorce, jenž by myslil, že Černá Hora může žíti bez Skadru. Namítnete-li mi, jak mohla ben něho býti dosud, odpovím, že Černá Hora žila do- sud více tím, co neměla, než oním, co měla. Křo- vité a hornaté kraje nedovolovaly jí vývoje. Ale ona žila ve stálé, neochvějné naději, že jedenkráte připadne jí plodná skaderská rovina, že si ji při- vlastní právem válečným. Všichni spojenci šli do války s určitým cílem, i Černá Hora jej měla. tím cílem byl Skader. I nyní že by se černohorské vojsko mělo vrátit, pozbyvši polovici svých sil. bez této kořisti? Černá Hora relativně nejvíce přinesla obětí v této válce. Ministr odůvodnil věcně nezbytnost Skadru pro Černou Horu. Těžisko národohospodářského problému Černé Hory jest na zetské rovině jejímž centrem jest Skader a záštitou Taraboš Černá Hora dosti se natrpěla škod z tohoto sou- sedství. Zetská rovina s neregulovanými řekami jest zřídlem proslulé zetské zimnice. Poplavami trpívá Černá Hora na svých hranicích. V rukou Černé Hory všechny tyto objekty, jež dnes jsou nejen bez užitku, ale i ke škodě, stanou se po- žehnáním. Kromě všech těchto věcných důvodů musí býti zdůrazněn psychologický moment. — Představte si jen — volá ministr — že na- řednou má se černohorský národ sříci ideálu, nímž srostla jeho národní duše. Věděli jsme, že jednou musí Turecko propadnouti a věřili, že při té příležitosti uskuteční se naše tužba. I tu nyní. když pod Skadrem polovina naší armády pocho- vána, jednou pro vždy má býti zničen náš sen. Neboť v našem sousedství tvoří se nový mladý stát, jemuž velmoci přisuzují, co nám patří... Tázal jsem se ministra, zda nové poměry bu- dou míti vliv a jaký na národohospodářské a poli- tické složení Černé Hory Dle ministrova mínění tento vliv bude proni- kavý. Černá Hora dosud byla po výtce vojensky organisovaným státem. Její ideologie byla ryze vojenská. Nyní, kdy dostane se jí plodných krajů. bude se moci i musiti věnovati hospodářské prácí Celá ideologie národa i organisace státu bude míti nový obsah i směr. Centralisace politické moci a organisace stálého vojska budou nevyhnu- telnými důsledky. — Mnoho se hovoří, p. ministře — zakončil jsem své dotazy — že se mezi Srbskem a Černou Horou má uzavříti celní jednota .. — Zatím pro celní jednotu není učiněno žád- ných kroků, ale samozřejmo, že mezi dvěma sou- sedními státy, obydlenými tímže národem, celn hranice nejsou ani myslitelny
#5 alto_textblock #5
č. Slepánek.
#6 alto_textblock #6
Francouzský hlas k otázce
#7 alto_textblock #7
Skadru.
#8 alto_textblock #8
Vynikající francouzský státník, člen Akademie a býv. ministr zahraničných záležitostí Gabriel Hal notaux napsal do „Figara“ zajímavý článek o si- tuaci po pádu Skadru a politice Rakouska. Kromě vídeňského kabinetu, praví Hanotaux. všechny evropské vlády, počítajíc v to i vládu ber- línskou, nepřikládají otázce Skadru žádného vý- znamu a osud tohoto města je jim úplně lhostejný. Lze snadno pochopiti důvody, které má Rakou- sko, aby neponechalo Skadru v rukou Černohorců. Dobytí tohoto města je pro ně pendantem k dobytí Soluna spojenci. Když byl Solun obsazen, musilo se Rakousko-Uhersko vzdáti tužeb, které je nesly k moři Egejskému: bude-li Skadar náležeti Černé Hoře, nezbude mu než rozloučiti se se svými na- dějemi jaderskými. Důsledky velmi nepříjemné, které však ho ne- mají nikterak překvapovati. Od toho dne, kdy hra-
#9 alto_textblock #9
bě Achrenthal prohlásil, že Rakousko se vzdává obvodu Nového Pazaru, aby dosáhlo volné annexe Bosny a Hercegoviny, bylo rozhodnuto: to jsou slova, která se neodvolávají. Diplomacie hraběte Berchtolda však se přece pokusila odvolati jer s pozoruhodnou důmyslností hodila na stůl myšlenku nezávislé Albanie. Jakkoli je tento nápad zvláštní, ježto předpokládá jsoue- nost, které není, byl přijat Evropou z bázně před horším. Ale náhodné zrození této nominální Albanie podrobuje ji všem nebezpečím nejisté budoucnosti dříve než se ví, je-li, hledá se, co je: a prestiž ra- kousko-uherský — jemuž ostatně činí konkurene vliv italský — připíná se na konec k tomuto chimé- rickému útvaru. Nepřiznává-li se mu to nic, které by mohlo býti něčím, Rakousko se zlobí a hroz porušiti evropský mír Půjde až na konec? To jest otázka, kterou je dovoleno si položiti. Praví se, že jeho mobilisace je mnoho stála a že je nutno přiznati mu něco jako kompensaci; říká se, že by spolklo Černou Horu i Srbsko najednou: praví se, jakmile jednou hra začne, že by se celá otázka opět otevřela v jeho prospěch a že by mohlo rázem opět nabýti toho co ztratilo po kusech. Připusťme, ale je tu opačná stránka: výbuc nadšení, jejž způsobilo dobytí Drinopole a dobyti Skadru ve světě slovanském, měl svůj ohlas i v obyvatelstvu říše rakousko-uherské. Je obratné, je obezřelé předrážďovati tento rodinný cit, tuto ná- rodnostní solidaritu v okamžiku, kdy je možno u- držeti je ještě rozptýlené, ne-li rozdělené? Koalice spojenců, kdyby se vrátili k obraně Soluna, Janiny. Drinopole a Skadru zároveň, není docela bez- významná. Rozhodnutí, jež budou učiněna pod vli- vem událostí, rozhodnou dějiny na staletí Který panovník, který ministr je dosti silen aby otočil nazpět ručičku na ciferníku Osudu?
#10 alto_textblock #10
Řekněme věci otevřeně: Rakousko-Uhersko o- citá se dnes vůči důsledkům politiky, kterou sle- dovalo od té doby, co hrabě Andrássy se vydal r. 1879 do rukou svému nebezpečnému spoluhráči Bismarkovi. Rakousko-Uhersko mělo tehdy volbu. buď, jak chtěl Beust, zdržeti se jakéhokoli závaz- ku vůči Německu, zůstati volným mezi různými skupinami, na něž se dělila Evropa, hráti úlohu velmi obmezenou mezi Ruskem a Německem a u- držovati rovnováhu, při čemž by si zachovalo jisté rozhodování o velkých otázkách evropských, nebo dle systému, který zvítězil, připojiti se k osudu Pruska, ponechati mu volné místo v Německu obrátiti vlastní tužby k jihu a k zemím podunaj- ským. Tento poslední přelud mu ukázal pokušitel Můžeme věřiti Bismarkovi samému, když píše ve svých pamětech: „Rakousko by se spokojilo kom- pensací v kotlině Dunaje,“ když prohlašuje, že spekuloval na protislovanskou zášť Maďarů a kdvž praví: „Je pro nás hlavní výhodou, že Rakousko a Rusko mají opačné zájmy na Balkáně“ K čemu však dospěla tato politika odchýlen se k Dunaji, která byla pojata do smlouvy o alianei rakousko-německé, z níž se pak stal trojspolek? Vidí se to nyní: Rakousko-Uhersko dospělo k to- mu, že odpírá Černé Hoře Skadar a hrozí Evroně všeobecnou válkou, aby dosáhlo tohoto hubenéh výsledku Balkánské racy byly dosti silny, aby se utvá- řily jako nezávislé národnosti, což tvůrcové troj- spolku nedovedli víděti ani předvídati. Dnes, pře- konáni zřejmými skutečnostmi, nechtějí se pod- robiti; ale skutečnosti budou silnější v budoucno- sti, než byly v minulosti. Logika dějin tomu chce nikdo nedovede odchýliti její cesty. Turecko zahynulo svou důvěrou v politiku pod- řízenosti. Bude se Rakousko na dále dobrovolně vydávati témuž nebezpečí? Má zájem na tom, aby zůstalo slepě a zatvrzele protislovanským? Jsoue nekonečně silnějším a schopnějším než Turecko může se vzchopiti; ale tím, požene-li do krajnosti brutální požadavek, nezůstaví samo sobě prostřed- ky, aby napravilo své chance, tak těžce ohrožené. Jaký bude tedy osud Skadru? Náleží diploma- tům rozhodnouti o tom. Ale ať se mají na pozoru veřejné mínění, které snad půjde s nimi pod hroz- bou konfliktu, nepředchází je a nechápe je. Ne- existující Albanie, nepřiznané záměry, špatně za- střená soupeřství a rozhodnutí konference, která se přílíš často klamala, nejsou s to, aby strhly přesvědčily mysli, když odvaha statečného malého národa budí sympatie a dojímá srdce.
#11 alto_textblock #11
Z Černé Hory.
#12 alto_textblock #12
Píše dr. Ferdinand Heller. (Pokračování.)
#13 alto_textblock #13
A druhý den po našem příjezdu v ta místa bylo to v sobotu dne 29. března, probudily nás dělové rány z prvu ojedinělé, pak stále hustější. až se rozvinula hrozná kanonáda. Hukot dělových ran odrážel se stonásobně od skaderských skal. nesl se do dálky po jezerní hladině a odtud, pře- smyknuv se přes černohorské skály, rozlehl se p celé Evropě a snad po celém světě. Tak odpovídal Černá Hora na ultimatum: ne papírem, ale ohněm a železem, ne diplomaticky, ale mužně a hrdě, vě- douc, že nejlepší diplomat jest kanon. Do půl dvanácté trvala hrozná kanonáda, př které až sluch zaléhal, a která také asi i mno- hému vzdálenému diplomatu potřeštila sluch, o půl dvanácté rázem ustala a Černohorci hnal- útokem na Brdicu. O půl druhé odpoledne pal vlály již na výšinách Brdice černohorské prapory
#14 alto_textblock #14
Na to v pondělí začala kanonáda znovu a t rovněž za ranního šera, a do večera byl okruh opevnění Taraboše rozbit a dobyt, a tím také osu Skadru rozhodnut. Byla tedy bitva o Skader vy- hrána již v tyto dny a vzetí jeho bylo již otázkou několika hodin. Proč Černohorci tento poslední náraz odkládali, ovšem nevím. To ale vím, že Srbové od Skadru neustoupili proto, že podrobilí se rozkazu mocností a svoje druhy opustili, nýbrž proto, že jich tam již nebylo potřebí. Na zbývajíci práci Černohorci stačili sami, a snad také nechtěl Srbové Černohorcům kaziti radost nad dobytím Skadru vědomím, že ho nedobyli sami. O pevnostech samých mluviti nebudu; nejsem odborníkem a kromě toho byly pevnosti ty již toli- kráte popsány a vyobrazeny, že nového bych ne- mohl říci nic. Jen tolik řeknu, že jsou to pevnosti strašné a že již pohled na ně z dálky přesvědčuje o přímo nelidské námaze, spojené s jich dobýváním. Dle mého skromného či neskromného mínění žádné jiné vojsko na světě mimo černohorského. za takových poměrů a okolností, v jakých se Čer- nohorci nalézali, nebylo by se ani na pevnosti ty odvážilo, neřku-li aby je stékalo, a ani vojsko třikrát i čtyřikrát počtem silnější, nejmoderněji ozbrojené, nebylo by jistě o nic dříve pevnosti těch dobylo než Černohorci Vždyť pevnosti ty jsou nejen tak položeny přírodou chráněny, že již pouhý pohled na ně pů- sobí závrať, nýbrž vyzbrojeny byly co nejdůklad- něji a nejmoderněji i hojně zásobeny a osazeny byly lidem tak statným a zmužilým, že sami Černo- horci jej v pravdě ctili a jeho chrabrosti plnou chválu vzdávali. A tu také podotýkám, že křivdilo by se Če nohorcům, kdyby výkony jejich v této válce byly podceňovány, a proti úspěchům Srbů a Bulharů do pozadí stavěny. Právě naopak: Černohorci měli velmi těžkou práci, neboť nemohouce se skoro nikde utkatis Turky v otevřeném poli, a nemohouce válku vésti svým způsobem, musili bez dostatečného materiálu dobývati pevnosti za pevností, zákopu za zákopem. skoro vždy útokem a bodákem. Kdo má o tom pochybnosti, nechť zajede si do Podgorice a koní tu cestu po skalnatých hřebenech a stráních, kte- rou Černohorci na svém válečném pochodu vyko- nali, a mám za to, že by se mnohému z takových pochybovačů cesta ta znechutila již na počátku, že by nedošel — jenom jako turista — ani do Tu- zy. Tím také nutno vysvětliti velké ztráty Černo- horců, které se však zvětšovaly tím, že vojsko. nedbajíc příkazů, útočilo samo o své újmě, kde jen mohlo. Ovšem, to netýká se vojska řadového, ný- brž ostatního mužstva. Hlavně byli to — jak jsem zvěděl — starší muži, kterým život proběhl v po- tyčkách i bitvách s Turky a Albanci, kteří svou odvahou a netrpělivostí a snahou, dávati mladším příklad, zaviňovati tak velké ztráty na životech. Ti, nechtějíce patrně „umřít na slámě“ a ne- chtějíce tu poslední válku s Turky prodělávati jako pouzí diváci nebo čtenáři zpráv z bojiště, přišli. aby se činně zúčastnili závěrečného aktu krvavého toho dramatu, v němž po celý svůj život hráli aktivní role, a aby, spatřivše na vlastní oči bled- nouti záři tureckého půlměsíce, zapadajícího navždy za hranice Evropy, aby, nasytivše svoje stará muž- ná srdce radostí, že sen jich je splněn a ověnčivše svoje šedinami kryté skráně věncem vítězů, složili tam na poli své slávy svoje staré kosti. A hroby těchto reků Evropa jejich synům, vnu- kům a pravnukům chce odejmout. Znělo to jako pohádka, a přece pravda to jest co vypravovali důstojníci o statečnosti těchto lidí Často se stávalo, že skupina takových mužů, z nichž snad nejmladší byl 60tiletý, čítající 20 až 30 hlav. podnikla útek na některý turecký zákop o své újmě. Napřed šel jeden z nich s velkou pumou, 20tikilovou na ramenech a plížil se k zákopu a když šťastně k němu dospěl, vrhnul pumu do něho. Za zmatku nastalého výbuchem, vrhli se ostatní starci — ten, který pumu vrhl, zpravidla při tom zhynul — na zákop a často ho dobyli. Zpravodaj „Noveho Vremene“ vypravoval nám tento případ: Když Černohorci obléhali ještě Bar- daňol, nalezl jakýsi Malisor mezi balvany stezku- vedoucí nad turecký zákop. Sdělil to několika sta- rým Černohorcům a ti se zvedli a šplhali s ním po balvanech k zákopu. V zákopě seděla silná četa Turků a čekala na pilav, který se připravoval na ohništi. Jeden z Černohorců hodil do čety malý ruční granát. Granát vybuchl, několik Turků se svalilo a ostatní rozprášili se jako vrabci, když do nich střelí. A Černohorci opanovali zákop se smíchem usedli k pilavu, jejž si Turci upravoval pro sebe. A týž případ líčili nám i důstojníci.
#15 alto_textblock #15
Býv. ministr posl. dr. Jos. Fořt v Libni.
#16 alto_textblock #16
Místní organisace národní strany svobodo- myslné v Libni svolala na sobotu 19. t. m. vý- roční valnou hromadu, na jejíž program položena jako bod 1. přednáška J. Exc. p. ministra m. s dra. Fořta „O poměrech na českén sn ě mu . Průběh schůze i přednáška sama imponovaly svojí důstojností, vážností a věcností; přednáškový sál Sokolovny byl přeplněn četným, vybraným ob-
#17 alto_textblock #17
čanstvem.
#18 alto_textblock #18
Schůzi zahájil o 8. hod. več. předseda místní organisace strany p. Alois Pinz, ob. starší,a ukázav na dnešní neutěšené poměry, které za- vládly na českém sněmu a jejichž stíny viděti lze dnes v celém životě zemském i státním, uvítal vřele přednášejícího p. min. m. s. dra. Fořta, který jako účastník dohodovacích porad na sněmu a jako starý obětavý příslušník strany nejlépe bude moci dnešní poměry vylíčiti, přivítal dále četné shro- máždění a udělil slovo přednášejícímu J. Ex.p ministru m. s. dru. Fořto vi Řečník v obsáhlé a skvělé řeči nastínil histo- rický význam dnešní doby, v níž všechno směřuje k tomu, že 20. století bude srážkou dvou plemen evropských: slovanského a germánského. Všechno snažení Němců v říši i jinde k tomu ukazuje, my v Čechách a Rakousku vůbec již dnes boj ten jako předvoj cítíme a zažíváme. Řečník vyličuje po- měry na českém sněmu za posledních 30 let ukazuje na snahy Němců, kteří již od let osmde zátých snaží se dosící rozdělení království našeh na dvě části, z nichž v německé byli by úplnými pány oni, v české části rovnoprávnost pro sebe by si reklamovali. To ovšem žádný český poslane a žádná česká strana nepřipustí, i kdyby celé dnešní jednání o dohodu česko-německou úplně ztroskotalo a sněm byl na to rozpuštěn. Ke konei řeči své zmínil se přednášející o vnitřních pomě- rech českých stran a ukázal, že roztříštěnost a roz- háranost v českém táboře hraje důležitou roli tom, že nedosahujeme úspěchů. Řečník je pře- svědčen, že přijdou na nás ještě horší doby nežl dosavadní, pakli se české strany aspoň z části ne- sjednotí a kooperaci mezi sebou neprovedou. — Řečník vítá zejména, že organisace národní strany svobodomyslné v tomto smyslu v městech pracuje a přeje si, aby práce její korunována byla zda- rem. Po skončené řeči té byl přednášející odmě- něn dlouho trvajícím potleskem. Učitel pan Panýr navrhuje pak následujíe resoluci: „My příslušníci národní strany svobodomysln v Libni, shromáždění na valné hromadě místn organisace dne 19. dubna 1913 v sále Sokolovny vyslechnuvše zprávu zemského poslance J. Ere p. JUDra. Jos. Fořta, min. m. sl. „O poměrech na sněmu staroslavného král. Českého“, prohlašujeme 1. Několik let trvající spoutání sněmu král. České- ho, ke kterému došlo vinou dlouholetého roz vratného působení německé menšiny v zemi, po važujeme za důsledek vládních systémů, jež přehlízejíce vyspělý národ český, který tento stá spolubudoval, k jeho celistvostí, udržení a rozšířen krví i statky přispívá — hýčkaly od jakživa ně meckou menšinu v říši i zemi. Mluva číslic uka zuje nade vše jasněji, že Rakousko není státen německým, násilné udržování německého vlivu nadvlády je bezprávím, páchaným na národech ne- německých. Odmítáme panovačné snahy Němců, kteří království našem touží býti činitelem rozhodují- cím a sáhli k obstrukci, aby cílů svých dosáhli Prohlašujeme tento prostředek za zločin; jestiť cí lem jeho dosažení nadpráví, důsledkem jeho pal bylo ohrožení i zničení mnohých existencí, ne hledě k tomu, jak ohromné škody způsobila ně mecká obstrukce na všech polích hospodářského kulturního snažení. Tvrzení toto je nevývratné, poněvadž r ovne ho práva národ náš v království Českém národu německému nikdy neupíral a vždy činí je základem vyrovnání, ač jako zbudovatel tohoto království jako většina má právní i historické i věcné nároky na prvenství. 2. Jsme pevně přesvědčeni a s námi zajisté všichni této země synové upřímní, že je v zájmu spořádaného hospodářství zemského, všech kul- turních i humanních ústavů i národního hospodář- ství vůbec, aby konečně nastaly poměry spořáda- né, že je potřebí dohody obou národů a schvaluje me, že zástupci naší strany po boku ostatních stran vstoupili v příslušné vyjednávání. 3. Pro případ dohody a úpravy financí král Českého vznášíme k poslancům národní strany svo- bodomyslné na sněmu království Českého a k všem členům sboru obecních starších král. hlav města Prahy tento apel. Svojí staroslavnou minulostí, svým dějinným významem i svojí poplatností je král. hlavní město Praha srdcem a středem Čech. Má skvělé poslání aby před světem representovala nejzápadnějs
#19 alto_textblock #19
výspu a nejvzdělanější kmen Slovanstva. Aby veli kým úkolům na ni vzneseným důstojně v zájmu ke spokojenosti českého národa mohla dostáti, jest potřebí, aby jí bez smlouvání dáno bylo, co ji jak hlavě království dáti sluší, tak aby tíha jejích břemen, jež jsou často v zájmu celého národa, ne spočívala jedině a pouze na poplatnicích král. hl města Prahy. I žádáme poslance naše i ostatních českých stran a členy sboru obecních starších, ab se vím úsilím přičinili se o to, aby se dostalo Pr ze oněch údělů, o něž se peticemi uchází. Jako občané její jsme přesvědčeni, že jako hlavní město a pro svoji poplatnost má na ně nároky, jel odůvodněny jsou i tou okolností, že vydržuje s ve- likými obětmi vlastní školství a že při eventnál ním znovuzavedení pivní dávky bude značnou mě- rou přispívati i na školství venkovské. Z té příčiny je spravedlivo, aby poslanci národní strany svobo- domyslné při projednávání osnovy zákona navrže- ného školskou komisí v plenu sněmovním znovu snažili se uplatniti stanovisko sboru obecních star- ších, projevené zvláštními peticemi, pokud se tý- kají zvláštních ustanovení pro Prahu. A kdyby snahy tyto selhaly, domahejtež se aspoň toho, aby metropoli král. Českého dostalo se zmíněných ú- dělů, aby bez dalšího zatížení poplatnictva pražského umožněno bylo učitelstvo pražské po příkladě jiných hlavních měst odměňovati tak, aby nepociťovalo macešského odbytí, jehož dostalo sa mu v přípravené osnově zákona o platech, jejichž úprava tak nekonečně a trapně se vleče. 4. Stojíce — pokud vyrovnání se týče — pře budoucností nejistou, důvěřujeme plně poslancům národní strany svobodomyslné, že čerpajíce z dlou- holetých zkušeností i z historie, bezpečně znají ony hranice, za něž žádný příslušník národa českéh odvážiti se nesmí. Žádáme jich, aby nijak — ai přímo ani oklikou — nepřipustili, aby v zemí če- ské nastal stav, že by v některé části její cítils Čech snad v postavení výlučném a po- važován byl za méně cenného. Jednota a ne- dílnost král. Českého nebuďtež ani tím nejmen- ším dotčeny, rovnoprávnost a rovnocennost budiž národu našemu zaručena i v těch nejod- lehlejších částech království. Chováme pevné pře- svědčení, že i vláda, zasáhne-li v dílo vyrovnaci nemůže tak učiniti jinak než v duchu zásad tuto uvedených. 5. Avšak ztroskotají-li všecky snahy po míru který by byl na těchto předpokladech zbudován, je národ náš zajisté již tak silný a pevný, aby ber obav o budoucnost svoji mohl jítí vstříc dnům tem- ným. A měl-li sněm král. Českého i v dobách nej- smutnějších, v dobách národního ponížení takovou váhu, že žádán byl o schválení zákona tak důle- žitého, jako jest pragmatická sankce, jež vydána byla právě před dvěma sty lety, a pomáhal-li tak říši utvořiti, nebude míti dnes již nikdo tolik síly aby národ český trvale pokořil. Nastanou-li doby neblahé, pak přikloní se zajisté všechny české duše bez rozdílu strannického zabarvení ke společným ideálům tím pevněji a s heslem „V jednotě je síla“ překonají všechny překážky, aby odevzdaly dědictví nezkrácené těm, kdož v dobách šťastněj- ších dočkají se splnění všech ideálů našich. 6. Jsouce přesvědčení, že poslanci strany naš až dosud v intencích těchto pracovali, pronášíme jim vřelé díky za jejich namahavou činnost všechno úsilí a vyslovujeme jim svoji plnou dů- věru, že i nadále zájmy národa a nedílného krá- lovství Českého pevně a houževnatě hájiti budou.“ Resoluce tato přijata jednomyslně, načež před- sedající p. Alois Pinz vřele poděkoval přednáše- jícímu, J. Ex. p. min. m. s. dru. Fořtovi za jeho skvělou přednášku, což celé shromáždění přijalo bouřlivým potleskem a souhlasem. Potom ujal se slova jednatel místní organisace strany p. MUD Brdeka přednesl jednatelskou zprávu za uplynu- lé období, jež přijata se souhlasem. Pokladník organisace pan Karel Sobek přednesl zprávu po- kladní, z níž vysvítá, že příjato za uplynulý rok 1080 K 21 h, vydáno 467 K 32 h, zbytek 612 k 89 K uložen na spořitelní knižce. Revisoři účtů pp. Horna a Schrötter podali zprávu revisní, na základě jíž uděleno absolutorium. Potom vyko- nány volby sboru důvěrnického, jež proveden jednomyslně, načež předsedající pan obecní starší Al. Pinz zdařilou tuto první výroční valnou hro- madu místní organisace národní strany svobodo- myslné v Libni s přáním všeho dalšího zdaru
#20 alto_textblock #20
skončil.
#21 alto_textblock #21
Také Frankfurt, pokud v něm seděl Francouzi, nebyl nepřítelem tuze sužován Znal se přizpůsobit. Když přišli Němci, vrátil se zase všecek někdejšímu svému ně- mectví. — Dokonce i čišníci v kavárnách počí- tali po německu, mamselkám říkalo se »jungfer« (panny), třeba toho názvu ani ne- zasluhovaly; »toaleta« obrácena zase na »putztisch«, z piků (v kartách) staly se zase »schippen«, z kérů »herce«, z kárů »eck- steiny«. Měl to být doklad německého vla- stenectví. Frankfurťáci provozovali tu ko- medii tak dlouho, až vyšlo na jevo, že pruští důstojníci mezi sebou švadroní horlivě po francouzsku. Pak se zastyděli. Od »pa- nynek« obráceno se zase k mamselkám atd. . .. Také veřejné mínění bylo bez páteře. V městě vycházelo více novin. Všecky po dobu francouzské okupace tiskly palec silně Francouzům. S největší ochotou uveřejňo- valy, čeho se jen uráčilo pánům generálům Custinovi, van Heldnovi a j. Sotva došli Prusové, tahalo se ihned za druhý zvonec. A pokaždé, rozumí se, noviny bušily na krunýř svého patriotismu. — Jakoby německý novinář byl vůbeo nějakého patriotismu schopen! dokládá trpce pisatel. Má vůbec nízké ponětí o průměrné úrovni německého tisku své doby. O vše možné prý mu běží, jenom ne o pravdu veřejný prospěch. — Leda, že by se mělo pokládati za důkaz německého vlastenectví, rozšiřovat nejhrubší a nebezpečné lži na prospěch ně- meckých zbraní a nestydatě a malicherně snižovat zásluhy nepřátelských . . Je tak poučno, převracet stránky dávno odbytých historií. Vychází tu ovšem na odiv kterak život se stále mění a jak veliké po- kroky se „dějí ve světě. Však i také jiné neméně zajímavé věci vycházejí na odivl
#22 alto_textblock #22
Z Paříže.
#23 alto_textblock #23
(Pův. dopis „Nár. Listů“
#24 alto_textblock #24
(Z radnice.) V březnu zajeli do Paříže poslu- chači karlínské obchodní akademie a byli přijati. vedeni jsouce pp. drem. Čadou a prof. Čadkem, na pařížské radnici. Jedno z posledních čísel „Úřad- ního věstníku městského“ přináší referát o této návštěvě, v němž čteme slova, jimiž přivítal hostv bývalý vicepresident městské rady p. César Caire. Když už je vždycky příjemno slyšeti pěknou řeč a když to, co bylo promluveno tehdy na místech, jež tolikrát byla svědky upřímných styků Čecha Francie, bylo proneseno tím, jenž jest nejupřímněji nám oddán ze všech dobrých našich přátel na pa- řížské radnici, proč by neměla býti čtena jeho slova i u nás v Čechách? Pan César Caire pravil. „Zajisté proto, poněvadž jsem zde jeden z nejstar- ších a nejnadšenějších přátel vaší krásné země. prokázalo mi presidium městské rady čest vyzýva- jíc mne, abych vás přijal spolu se svým vzácným kolegou a přítelem Labouem zde v radnici. Již čtyřikráte jsem zajel do Čech a do vašeho nádher- ného města Prahy. Předrahé vzpomínky, jež ucho- vávám z těchto cest, neshasnou než s mým živo- tem. A tak zdravím zde z celého srdce vaší mládež. která jest květným a zářivým jarem vašeho sta- tečného národa českého. Vaše mládež, jsouc stejně ušlechtilá jako mládež francouzská, jejíž jednání tak hrdé a tak uchvacující právě v této chvíli ná těší a naplňuje radosti a nadějí, usiluje o to, aby Čechám dostalo se v míru práv, jež jim náležejí. Žijeme v době obrození národů; jest jisto, že ná- rodové neumírají a že podržují veškeru sílu svých cností a životnost svých tradic. Vy, mladí přáte- lé, kteří přicházíte z české země, tak drahé zemi francouzské, dobře víte, že vás milujeme bratrským přátelstvím a proto jste musili býti jistí, že najdete na pařížské radnici nejsrdečnější a nejradostnější uvítání: „Na zdar!“ — Jest dobře, odnáší-li si naše mládež z tohoto města vedle tolika vznešených dojmů i dojem tak pěkných slov a tak galantního Francouze, jakým jest vždycky a v každému smě- ru náš oddaný a vzácný přítel pan César Caire R. K
#25 alto_textblock #25
Dopis Pařížanky.
#26 alto_textblock #26
Mezi novinkami, jež nám nabízejí vele tvořitelé mody, je třeba zaznamenati návrat skotského hedvábí, ze kterého se dělají líme- čky, vesty a hlavně falešné paniery, které hodně široké a nakupené dodávají sukni s rovným dolejškem novoty. Falešné paniery
#27 alto_textblock #27
na sřasené sukni jsou pravidelné, kdežto při sukních rovných dává se přednost panierům na jedné straně kratším a na druhé delšim a vybíhajícím do špíčky, Celé sukně ze skot- ského hedvábí a bílá soukenná vestička patř právě k nejelegantnějšímu. Od několika týdnů mluví se mnoho o pasu bajadér, který, jak se řeklo, dobyl si uznání. Podobá se spíše krát- kým sřaseným šosům, nežli pasu. Byl vidět na jevištích a při dostihách, ale nedrží dobře na těle, jehož objem na pohled zvětšuje. Nyní se dělá mnoho pasů z kusu látky pevně uvá- zané v pasu, jejíž konce, ozdobené volnými uzly, spadají vzadu na sukni. V létě budeme míti pasy z muselinu, z tylu a často také z téže látky, z níž budou šaty, čímž nabudou šaty velké jednoduchouti. Celkem nám mo- dely ukazují snahu pe odstranění vysokých límečků. Medicejské límečky z krajek, nebo quipury dávají se na velké toiletty. Připojení k živůtku je zakryto drobným krajkovým ry- škem nebo guirlandou malých kvítečků. V krásných letních dnech při dostihách nebo při obědě v Boulognském lesíku za plného slunce budou tyto živůtky velice dekorativní. Tato zvláštní moda ovšem nikdy nesevše- obecní, ale bude viděna vždy jen při shromá- ždění největší elegance, Pokaždé objeví se mezi modely podobná reminiscence na mody dávno zašlé. Krejčí ukazují nám mnoho límců vzadu vysokých jako límce důstejnické, vpředu pak otevřených, ale ty budeu oceněny spíše n podzim nežli v létě, kdy je touha po vzduš- nosti a volnosti. Spíše se ujmou límce z tylo- vých náběr, jimiž zdobí se bluzíčky a ježs překládají přes kabátky. Nové klobouky jsou vetměs malé. Byly učiněny pokusy s několika velkými tvary, ale malé jsou tak graciesní, vhodně a mladistvé zároveň, že se nemůžeme odhodlati, abychom je opustily. Zamilovaly jsme si jejich chic, tak zcela pařížský, i jejich ozdoby, třeba byly dost podivné. Velký klobouk je již sám o sobě výstřední, kdežto malý snese i nejbohatš ozdobu, aniž by zarážel. Nejelegantnější sla-
#28 alto_textblock #28
mou je picotová a perlová. Květiny jsou v velké oblibě a zdobí se jimi nejen klobouky ale také šaty a to na kterémkoliv místě. Jsou buď zatknuté za pás na rukávě nebo kolem výstřihu. V tomto případě volí se květiny z hedvábí. Musím vás, drahé čtenářky, upo- zorniti na peří, které bude míti letos v létě velkou úlohu. Uvidíme půvabná, vzdušná pě- rová boa, která měla druhdy takové úspěchy. Budou buď velice dlouhá nebo zcela malá jen kolem krku. Jest to praktická fantasie skoro nepostrádatelná, vzhledem k letošním vystříženým živůtkům. Peřím budou se zdo- biti i límce hedvábných kabátků. Jest to ná- pad tak roztomilý a tak výhodný pro obličej že bude míti jistě velký úspěch. Magdeleine Chaumont.
#29 alto_textblock #29
Týdenní táčky.
#30 alto_textblock #30
Pražské služky od včerejška jsou u vy tržení nad heroickým kouskem své kamarádky kdesi na Těšnově. Šestkrát za sebou čtla naše Máry s hlubokým vnitřním i vnějším pohnu- tím lokálku, jak sedmnáctiletá Andula, slou- žící ve druhém patře, spustíla se se závratné výše po hromosvodu do tmavé noci, aby u vrat padla do náruče toužebně čekajícího mi- lence, a jak bezcitná milostpaní místo obdivu zavolala na ni policajta, před kterým i nesta- tečný milenec zmízel za nejbližším rohem. V zářícím oku jejím četl jsem hrdost nad kou- skem kamarádky a současně závist, že také něco takového už dávno ji nenapadlo; nebot. je-li romantismus v lásce ještě kde v tomto zkaženém století na živu, je to v srdcích těchto dobrých domácích tvorů ... Jim děkují kinematografy, že mají v ne- děli při filmech „Láska až za hrob“ natříská- no, jim děkují kolportéři za báječné rozšíření románu „Na rožni lásky“ a „Kouzlo Amorov šípu“, jim děkují modistky, že ze sedmizlatové mzdy věnují na klobouk deset zlatých, jim děkují různé ty taneční síně za obrovskou návštěvu až do rána — neboť to vše dělá t pravá, ukrutná láska, jež u našich služebných
#31 alto_textblock #31
duchů vzniká daleko rychleji než umytí ku- chyně, ale pak je houževnatá a schopná všech obětí. Jestliže Andula, Máry nebo Pepi jed- noho krásného dne vzplane pro nějakého vo- jáka nebo civilistu, o němž jí její srdce řeklo, to že je ten pravý a jediný, dlužno s ní za- cházeti laskavě jako s dítětem. Naše paničky, které si naříkají, že t s těmi služkami není k vydržení, že žádná nevydrží na místě a vyvádí jednu hloupost z druhou, strašně chybují, že nedovedou se svými služebnými duchy, když ocitnou sev nebezpečném stadiu zamilování, dost velko- dušně a shovívavě jednat. Není to tak těžké poznat, že Máry jeaž po uši zamilovaná! Jak zůstane pro pivo půl hodiny a řekne dnes, že potkala tetu a zítra že potkala strejčka, je v tom! V tomto stadiu by nejraději každý den „pucovala“ okna, ale jen ta, jež vedou na ulici; co kdyby šel ná- hodou okolo? Také, kdyby sloužila ve čtvrtém patře, pěfkrát za den vezme džbán a běží pro vodu nebo pro něco k hokyní. Za živého boha nepřínese tři věci najednou; nezapomene-li maso, zapomene jistě zeleninu. A když se jí napíše na papírek, co všechno má koupit, ztratí papírek. Není radno ji za to kárat; moudrá paní se usměje a řekne: „No no, Máry, snad nejste zamilovaná? Máry to dělá náramně dobře! To se roz- umí, že to zapře, ale ve vnitru je šťastná. V . že stává se intressantní, když milostpaní něco tuší. Ostatně i jiné příznaky zamilovanosti se množil Máry se shlíží ve všech zrcadlech. mění účes, pere se s podložkami do vlasů. zkouší, jak by jí slušel panin klobouk a když jde do trhu, studuje všechny výkladní skříně modistek. V neděli je strašlivě nervosní. Dívá se pořád na hodiny, přikládá, aby se to va- řilo, v jedenáct by nejraději už prostírala na stůl a nádobí se stolu odnáší „pod hubou“. Má trhání, jen aby už byla pryč, a zlaté oči. které ji uvidí přesně v sedm... Moudráa shovívavá paní, která ví, že ve všech taneč- rích místnostech jdou hodiny pozdě, při- mhouří obě oči, když služka přiletí v osm