Strana 2. Číslo 201.

KTOKu

LIsrY.

Dne 27. července 1900.

25.715 zl. Družstvo vydržuje slovinské školy v Go- rici, o něž ani město, ani země se nestará. — Město Gorice mělo koncem roku 1899 celkem 44 130 korun dluhů, letos se k tomu přidru- žilo 45.192 korun, tak že nekrytý dluh činí 89.322 korun. Jiný dluh má město 79.307 korun ve filiálce úvěrního úštivu v Terstě na zřízení nadace »Frinta« Tamtéž dluhuje město 169.229 kor. upotřebených k jinému účelu. Riditelem rusínského divadla ve Lvově, které dostává podporu od zemského vý- boru, stal se dr. Ivau Hrynievěskij. — Velké ruské manévry, které se měly konati v srpnu pod Kurským, byly odloženy pro ne- jasnou politickou zahraniční situaci. Následkem do- pravy vojska zakázalo ministerstvo vnitra dopravu vy- stěhovalců na Sibíř až do o dvolání Policie finská dostala uniformy po- dobné uniformám policie ruské, z čshož viděti, že po- rušťování Finska jde krok za krokem soustavně.

Zprávy politické.

V Praz e, 26. července. K situaci. Konečně padl přece jen jakýs takýs paprsek do temna, jež zakrývá pole vnitřní politické situace. Padl ve znamení modrého archu. Obdržel jej na svou vlastní žádost odborný přednosta ministerstva vnitra baron Josef Stummer, jenž odchází na odpočinek. Jméno barona JJos. Stummra opakováno bylo z posledních rozvrácených našich politických poměrů ča- stěji. Ačkoliv již v dobách dřívějších jméno jeho ča- stěji spjato bylo s českou otázkou, známějším stalose přece jen r. 1898. Povolán byv totiž v březnu t.r. od předsedy kabinetu hr. Thuna do ministerstva vnitra jako náčelník odbora, vypracoval barou Josef Stummer známé své jazykové zásady, dle kterých království české ve s nyslu národu našemu nepříz- nivém rozděleno bylo na pět pásem. Považován je také za přímého původce jazykových předloh nyněj- šího předsedy mipisterstva dra. šl. Körbra. A po- něvadž vždycky se přimlouval nejen za jejich oktro- jování, nýbrž i za uzákonění státní němčiny, není divu, že německo-liberální tisk považoval jej za upřímného svého stoupence a že z nenadálého od- chod. j-l. j, l.:1 poslední době s politikou dra. Körbra, jenž není přítelem oktrojírek, a že odstupuje právě následkem této neshody se svým chéfem. Německo-liberální tisk zasypává jej proto ve- likou chválou, ale vyslovuje zároveň dosti zřetelně obavu, že dr. šl. Körber hodlá snad přece jen dáti se jinou cestou, nežli jakou mu předpisovali vůdcové ně- meckých liberálů. Baron Josef Stummer narodil se r. 1844 v Bystřici nad Úhlavcu, tedy v Čechách. Odbyv práva, jmenován byl r. 1857 právním praktikantem při zemském soudu v Praze, načež již r. 1878 stal se okresním hejtmanem v Krumlově a za tři leta na to místo držitelským radou. Roku 1882 stal se okresním hejtmanem v Chebu, načež po devíti letech vrátil se poznovu k českému místodržitelství a počátkem rokn 1894 jmenován byl ministerským radou v ministerstvu vnitra, odkud však 22. září 1894 vrátil se zase do Prahy jako vicepresident pražského místodržitelství. V březnu r. 1898 od hr. Thuna, jak již bylo vzpo- menuto, povolán byv jako přednosta odboru do mini- sterstva vnitra, vyznamenán byl hodností tajného rady, načež po odstoupení hr. Claryho stal se správcem ministerstva vnitra v kabinetu dra. Wittka. Když však tento odstoupil a vystřídán byl dne 19. ledna t. r. nynějším předsedou ministerstva drem. šl. Kör- berem, vrátil se baron Josef Stummer opětně do mini- sterstva vnitra jako náčelník odboru a povýšen byl zá- roveň do IV. třídy služební. Nyní konečně odchází na odpočinek. Nevíme, pokud mají pravdu levičácké listy, kteréž praví, že baron Josef Stummer, odcházeje na odpo- činek, čítaje sotva 56 let věku svého, odchází jen proto, že dr. šl. Körber chce se vyzouti z područí le- v ce, ale jisto je tolik, že baron Josef Stummer nikdy nebyl přítelem našeho národa a že na úkor tohoto spá- chala jeho ruka tak ledacos, čímž nikdy se nezapsal v jeho dobrou, neřku li vděčnou paměť. Bylť aspoň baron Stummer vždycky při tom, když do hrobu se kácely pučící naděje českého národa, ba neváhal chá- pati se rýče, aby byly pohrobeny co nejdřív. Jako nástupce bar. Stummra jmenuje se dvorní rada baron Ervín Schwartzena u. Ke znovuobnovení bývalé pravice. Byt by snažily se to zakrýti sebe více, prozrazují přece jen až příliš zřetelně levičácké listy, jak těžce, ba přetěžce nesly by znovu obnovení někdejší pravice. Prozrazují to jejím tupením a soptěním, že naděje na znovuobnovení pravice každým dnem se lepší. Ne- divme se! Namáhaly se zvláště ze všech sil, aby k německému t. zv. souručenství přivábily katolickou lidovou stranu, ale vychází na jevo, že všecko úsilí jejich bylo v tom ohledu marno. Usilovaly pak ze-

jména o naprosté osamocení Čechů, za kterýmžto účelem chtěly rozštěpiti i samu katolickou lidovou stranu. Ale nyní pojednou dovídají se ku svému hlubokému zármutku a žalostnému překvapení, že i v této straně ozývají se závažné hlasy proti zná- silnění českých poslanců a tím i znásilnění českého národa. A udeřil do nich zrovna jako nenadálý hrom článek, jejž o politické situaci napsal do »N. Tir. Stim.« nejspíše posl. baron Dipauli nebo posl. dr. Kathrein. Drtíť onen článek přímo silou neodola- telnou naděje německých liberálů na osamocení Če- chův. Spisovatel tohoto článku zamítá docela bez ostychu tento záměr a dokazuje, podle našeho soudu právem, že Čechové osamocení byli by jen ještě ne- poddanějšími. Dokazuje dále, že součinnost katolické lidové strany s levicí zdá se býti naprosto vyloučena, protože levice odmítá všeliký společný postup s ka- tolickou lidovou stranou a s Poláky. Katolická lidová strana nesmí se dáti odstrašiti výčitkami, jež byly vůči ní pronášeny se strany levice za příčinou zamý- šleného znovuobnovení pra vice. Ze slov těch vychází na jevo, že katolická li- dová strana dala by se dosti snadno získati pro znovu- obnovení pravice a že není ochotna, přiložiti svou ruku k dílu, jež by vzešlo jen z použití jenom ná- silných prostředků ku donucení české oposice. Ale nesou-li německé levičácké listy přetěžce již to, což teprve hrozí se slov, jež pronesl předseda sněmovny dr. ryt. Fuchs ve schůzi solnohradského katolického spolku! Pravilť, že jest zapotřebí největší trpělivosti a neustálého opětování smiřovacích pokusů. Pokud ne- dojde k sjednocení, jest § 14. — skutečným štěstím, neboť vládnouti se musí. Dr. Fuchs pronesl se také o poměru katolicko-lidové strany ku většiněi pravil, že v bývalé většině byl tábo rakouský, tam že se Rakousko shle- dalo. Rakousko není dnes žádným čistě německým státem, nýbrž spolkem států. Naproti 8 a jedné čtvrtině milionu Němců stojí v Rakousku 15 milionů Slovanů. Protož dlužno srovnati se, v tom jediné jest spása Rakouska. Také o poměru strany katolicko-lidové k antisemitům vy- slovil se dr. Fuchs, řka, že strana jeho bude krá- četi svými cestami, ale společně s antisemity bude válčiti. To všecko dopadá na rozčilená čela nedočka- vých a vypočitavých levičáků jako ledová sprcha. Jaký proto atv, ze v očích jejich jsou členové kato- lické lidové strany jen zrádei německé věci, ba ně- meckého národa! Na štěstí jsou již tyto úkladné zbraně levičáckého tisku otupeny již dávno a mohou raniti nanejvýše již jen toho, kdo se jimi ohání. K činnosti ministra spravedinosti. Mi- nistr spravedlnosti baron Spens-Boden jmenoval právě vrchním státním zástupcem ve Št. Hradci muže slovenčiny naprosto neznalého. Slovinci jsou následkem toho velmi pobouřeni. Právem. Jest vrch- nímu státnímu zástupci ve Št. Hradci podřízeno pět slovinských úřadujících zastupitelstev a německy úřa- dující jen dvě. Kromě toho doznal bar. Spens- Boden četným slovinským poslancům, že pokládá jejich požadavek, aby vrchní státní zástupce ve Št. Hradci dokonale ovládal slovinčinu, v zájmu řádné justice za zcela odůvodněný, oprávněný a věcnýa slíbil, že mu i vyhoví. Ale podlehnuv nátlaku pre- sidenta vrchního zemského soudu ve Štýrsku hr. Gleispacha baron Spens-Boden na svůj slib zapomněl a učinil pravý opak. Noblesse oblige. Ve splitském venkovském okrese ko- nati se bude doplňovací volba říšského poslance, nutná následkem úmrtí dra. Kajetána Bulata, dne 6. září. Papežská nunciatura v Německu. Ně- které muichovské a po nich také některé berlínské listy tvrdily, že dálo se nové vyjednávání v příčině papežské nunciatury v Německu, ale že následkem odporu se strany Německa se rozbilo. Naproti tomu píše o takovýchto věcech pravidelně dobře zpravený katolický »Rair. Kur.«, že o stroskotání podobného vyjednávání nemůže býti ani řeči. Není prý žádné pochybnosti, že jak v říši tak v Římě chovají přání, aby pro Německo zřízena byla papežská nunciatura první třídy — mnichovská jest, jak známo, nuncia- turou druhé třídy. Ale celá otázka úzce souvisí s otáz- kou, týkající se theologické fakulty ve Štrasburku. Kdyby se podařilo obě tyto otázky po dobrém urov- nati, nebylo by prý nikterak pravdě nepodobno, že by nuncius Samburetti přeložen byl do některého středoněmeckého města jako říšský nuncius a něme- ckým vyslancem při Vatikáně že by jmenován byl svob. pán Hertling. Ze Srbska nedošly do té chvíle, v níž píšeme tyto řádky, žádné nové zprávy. Ubezpečuje se pouze. že král Alexandr chce slaviti sňatek se svou nevě- stou, Dragou Mašínovou, již dne 15. srpna t. r., tedy v den svých 24. narozenin. Sňatek ten bude znamenati úplnou rozluku syna s otcem, zpečetěnou i tím, že ve známém svém provolání praví král Alex- andr výslovně, že »chce dáti národu příklad spořá-

daného manželství«, neboť slova tato znamenají těž- kou obžalobu, dopadající na hlavu Milanovu. Bývalý král Milan dlí zatím ve Vídni a ne- spěchá příliš do Bělehradu. Tuší asi, že král Alex- andr nehodlá již nadále snášeti jeho povely, nýbrž že chce počínati si úplně samostatně. Dokázal to již i nepochybným skutkem. Dal totiž povolati k sobě předevčírem velitele bělehradské posádky a nařídi mu, aby pro případ, kdyby král Milan přijel do Bělehradu, bylo nádraží vojskem obsazeno a aby M- lanovi nebylo dovoleno z vlaku vystoupiti. Bývalý král Milan — tak nařizoval král Alexandr — budiž donucen k okamžitému odjezdu ze srbského území. — Velitel na to oznámil, že tomuto rozkazu nemůže vyhověti a ohlásil ihned, že vzdává se své hodnosti. Možná, že Milan dostav o tom zavčas zprávu, toho se zalekl a proto právě zdržel se ve Vídni. Ostatně překvapilo jej dojista nemile i to, že král Alexandr přijal tak rychle de- missi, již podal jako nejvyšší velitel armády. Dalt mu tím král na jevo, že jeho služeb již nepotřebuje. Kuje-li král Milan pikle nějaké čili nic, jest neznámo, ale při jeho povaze by to nepřekvapilo ani dosti málo. Možná, že spoléhá na armádu, jež jest mu oddána, ale také král Alexaudr koná již své přípravy. Dal totiž zatknouti četné úřadníky a dů- stojníky, kteří se vyslovili nepříznivě o jeho zasnou- bení. Ostatně padá také na váhu, že královna Na- talie zaslala svému synu z Biaritze k jeho krokům a rozhodnutí blahopřejný telegram. A ještě více, že blahopřál prý králi Alexandrovi k jeho zasnoubení také sám car Mikuláš II. Potvrdí-li se tato zpráva, znamenalo by to, že Rusko jest ochotno se Srbskem ke smíru. Kongres pro zákonnou ochranu práce. Včera byl v Paříži zahájen a potrvá až do 29. t. m. kongres pro zákonnou ochranu práce. Základní jeho myšlénkou je táž, jakou vedena byla konference pro ochranu dělnictva, svolaná r. 1890 na podnět ně- meckého císaře do Berlína. Úlohou pařížského kon- gresu bude hlavně to, aby založeno bylo trvalé mezi- národní sdružení, kteréž by staralo se o zákonitou péči o dělnictvo. Na základě vypracovaného programu utvořily se již v Rakousko-Uhersku, v Némecku, ve Francii a v Belgii národní odbory, které budou členy oné mezinárodní organisace. Jihoafrické otázky v dolní sněmovně anglické. Dolní anglická sněmovna, schválivši včera ve třetím čtení předlohu, týkající se záložních mužstev, zahájila pak ihned rokování o rozpo- čtu osadnickém. Posl. Sidney - Baxton pojednával při té příležitosti o jihoafrických otázkách, o kterých byla učiněna v t. zv. modré knize zmínka, a dovozoval, že potrestání po- vstalců nesmí míti rázu msty a nesmí také býti vedeno politickými úvahami. Řečník radil při tom vládě, aby při příští úpravě poměrů v jižní Africe počínala si rozmyslně. Sir Wilfrid Lawsou zašel ještě dál a navrhoval, aby na znamení prote- stu proti politice Chamberlainově v jižní Africe byla určitá položka škrtnuta. Návrh ten podporoval také sir Reid, jenž dodal, že jenom politika vlády zavinila nynější nesnesitelné po- měry v jižní Africe. Po takovýchto těžkých výčitkách nemohl arcit lord Chamberlain mlčet. I uchopil se slova, aby potíral návrh Lawsonův. Pravil, že sporná otázka byla návrhem tím označena tak, že celá politika vá- lečná byla zvrácenou a tudíž zabrání obou republik bezprávím. V téte sporné otázce dovolává se s radostí rozhodnutí sněmovny. Vláda má za to, že válka byla stejně nevyhnutelna jako spravedliva. Proto musily se z ní učiniti také důsledky. Usnesení kapské vlády, zříditi zvláštní komisi ku stíhání povstalců, je prý umírněným. Politika vlády není politikou msty, na mstu prý vláda nepomýšlí. Vše, co chce, jsou jen opatření, aby se povstání stalo nemožným, aby nebylo tak snadným a výhodným, že by se budoucuě zase opakovati me- hlo. Bylo by nesmyslné, vzíti povstalcům pušky, ale dáti hned zas právo hlasovací. Pokud se týče otázky vzá- jemného poměru plemen v jižní Africe spočívá prý nynější nevraživost na nedorozumění, jež bude odstra- něno. Má za to, že Boerové vžijí se ve stav, v němž si nebudou moci naříkati, neboť vláda si přeje dáti, pokud jen možno, záhy samosprávu podobnou oné, jakou mají estatní anglické osady. Pokud se týče příští vládní politiky prohlásil prý už dříve, že re- publiky mají býti připojeny k angli- cké říši a že jim nemá býti ponechána pražádná politická neodvislost. Není prý úmyslem prodloužiti vojenskou správu na neur- čitou dobu, naopak bude prý pokud možno brzy do- sazena správa civilní. Nemá za to, že bude drobná válka dlouho trvati a nemá prý se také sankvinicky posuzovati. Vláda skončí prý svůj nesnadný úkol ke spokojenosti. Má prý nyní bez odporu za sebou je- dnomyslnou podporu národa. Kdyby prý byla měla vláda dříve autoritativuí podporu národa, bylo by už