ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 5bd8dbd0-75a3-11dc-950d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
ALTO TextBloky — 30
#1 alto_textblock #1
381 olO 8091 snlo
#2 alto_textblock #2
ot
#3 alto_textblock #3
ur
#4 alto_textblock #4
12. kvělna 1908. k
#5 alto_textblock #5
nnno klvzlenva
#6 alto_textblock #6
a
#7 alto_textblock #7
Nedělní zábavná a poučná přiloha „ Národních Listů“ k č. 130.
#8 alto_textblock #8
šl2s stranae
#9 alto_textblock #9
Čiete releráty o dotyčné interpelaci, čtet odpověd páně ministrovu, a již zapomínáte má- lem na lajtnanta Sementze, jemuž k masce i kupletu sloužil za vzor nějaký pokoutní šantán ale máte před sebou ministra, o němž soudite přece, že je to člověk zkušený a vyrovnaný. A ministr vám odpovi, že se dalo Semen tzovi na srozuměnou, aby tak budoucně nečini Zapumene-li se důstojník, prohraje-li v zá- cbvatu karbanické náruživosti svěřené penize je degradován a musí sloužiti znova od prostého oleánm zan vejáka. Urazí-li však důstojník celý národ pustým vypočítavě připraveným, obmpslným způsobem pak mu jeho představení dají na jevo, aby p budoucnust podobných šprýmů zanechal, žete „dělá zlou krev“. A to jest vše. To jest vše
#10 alto_textblock #10
„Salonní komik“ Semenetz.
#11 alto_textblock #11
Kdybys mohl, čtenáři laskavý, nahlédnout časem do nitra oněch lidí, o nichž je ti známo že je vydavatelstvo časopisů vydržuje, aby t v neděli příjemně pobavili —;n kdyby ses mohl podívati do útrob lidí, ktet jsou nazýváni humoristy anebo „humoristy“i,a o kterých sám se domníváš, že jsou stvořen proto, aby ti jednoho dne v témdni způsobil čtyrthodinky přijemně,bezmyšlenkové zá- bavy —; do útrob lidí, o nichž snad soudíš, že v chvítích, kdy nepíšou právě pro tebe, metaj v pracovně své jenom kozelee a řehtají sé jak hříbata: pak bys, čtenáři rozmilý, kajíeně sobě do znal, jak nehorázně ses mýlil, a netřískal bys časopisem, jehož zábavná kronika právě tohe dne zklamala tvé očokávání, že se budeš vále smíchy po pohovce, až se ze samé švandy zpotiš. ažti něhorázným rehtetem budou lítat knofliky od vesty, až se konečně zajikneš a vzpamatuje: se jen po ráně do lirhetu, kterou ti uštědří který koli ulekaný příslušník rodiny, jenž je právě n blízku. o a Jestliže však přes to vše setrval bys tvrdo- šijně na své bláhové domněnce a po vzoru Sby loekově neústupně žádal od svého nedělníh kronikáře, aby ti stůj eo stůj vykrojil z bytost své libru hmoty, která by tě dovedla ponůknout aspoň k rozmarnému úsměvu, pak vkládáš do lakovéhoto bližního puď neskonalou, pyramidálni duševní sílu, povznosenou nade vše, co se kolem něbo děje, anebu duševní otrlost ještě pyramí- dálnější. Vmýsli se, čtenáři milý, do kůže onoh svého kronikáře, od něhož co týden pužadujes za několik měďáků obveselení mysli své, posad se na jeho místo, chop se ranního časopisu svého a přečli sobě referát o aféře terezínskéh lajtnanta Somentze — — — A pak namoč péro své, členáři milý, a pis veselou historii, na potěšení vlastní a na potě- šení milých spolučtenářů!o 00či ldalzuli a ogmVd selas 9 sdotennes etu aiV Čotls ty, český dělníče, a ty, český živnost- niče; čotls, ať jsi českým učitolem, obchodní- kom, průmyslníkem; ať jsi rolníkem, úřadníkem spisovatelem i důstojníkem, který se nezprone věřil krvi své. Všichní jsme čelli, jak lajtnan Semenetz bavil soudruhy své a vyšší i nejvyšš představené v kasině nebo kde. Zpíval jakýs po- tupný kuplet o Češleh a označil kuplelem svým i maskou celý národ český za zlodějský.
#12 alto_textblock #12
A to jest vše v době, kdy se stále jedna o zvýšení důstojniekých gází.
#13 alto_textblock #13
Ale je-li skutečně čost vojenského stavu zejména čest důstojníků tek nedotknutelna, ja kou by býti měla, pak se zdá, že lajtnant Seme nelz i přes mírné pokárání vojenské správy je s kariérou svojí vojenskou hotov. Neboť i kdyby jemu bylo lhostejno, jak byl ve středu poslanci kvalifikován jeho neslý chaný čin — soudruhům jeho stavovským sotva to bude lhostejno.
#14 alto_textblock #14
Ale nikde na světě se neztratí. A jestliž- někdo osvědčil takové nadání v oboru „salonní komiky, pak teprv se neztratí. Kdo prokázal, jak umí po českém jmén plivnouti, toho každý vídeňský šantán přijm s otevřenou náruči.
#15 alto_textblock #15
Fpsilon.
#16 alto_textblock #16
Špatné znamení.
#17 alto_textblock #17
Napsal Václav Jiskra
#18 alto_textblock #18
„Jednou stěhoval, za třikrát vyhořet.“ Prot se paní Holinková stěhovala průměrně za pat náct let jednou, a ježto čítala šedesát let věku stěhovala se teď právě pc čtvrté. Stěhování by po jejím soudu vůbec morovou ranou, ale i v sílo té rány viděla stupně. Za nejsmutnější poklá dala toto své, jak doufala, poslední stěhování Zůstalať na ně sama, docela sama. Dětí ne bylo — umřely malé — a ten její nebožtíček jenž s ní čtyřicet let po světě chodil, nochtě se asl čtvoráček stěhovat, a utekl jí tam na horu.. Však mu to vyčte hned, jak se potkají. Někotik malých slziček se vsáklo do květo- vané zástěry. Ale nebylo času rozkládati vzpo- mínky a vdechovati vystupujíeí z nich lítost Ještě se musi zamknout kufry a ovázat nůše s nádobím. Nu a pókojiček si najala hezký s oknem do zabrádek, sama si také dá květiny de oken, svití tam ranní slunce, snad se jí tau i scházející nějak velká, stará fuchsie zolaví čížka pověsí zase k oknu a nábytok hezky roze- stavi... Posluhu má vyjednanou s domovnieí a ke hřbitovu bude míti také blíže, Tak sna se všechno urovná . .. Přišli lidé, aby naložili věci. Brzy vy- prázdnili byteček a paní Holinková se pohledem loučila s prázdnými stěnami. „Totrlo jdou už!“ připominala jí lotitá vzdálená neť, již měla u sebe, a kterou za ni kuho nepokládala. „No vždyť!“ utrhla se „tetrla“ na ne Fróny, jež byla ji vždy řinčením kličů připomí nala, že už se bude zavírat. Všechno, co s souviselo, dojímalo nemile od monotonního, hru bého hlasu, od každého nápadu až do unave ného, nešťastného zevnějšku. Tetrla bezděčně cítila vůči všemu, co vyšlo od Fróny, oposiční hnutí. 1 ted: právě chtěla jíti, když z tom Fróny promluvila, a proto otálela ještě několik vteřin. Pak se pokřižovala, a jdoue kolem Fróny jako kolom zdi, vysla ze dveří. Fróny zavřela a sla za ni. Loučení s domovnicí nebylo velké, pano- valať poslední dobou mezi nimi napjatost. Do- movnice vzala vodle do bytu takovou rotu s pia- nem, houslemi, troubou a psem a na vzdor inter venci paní Holinkové nedostala ta rota v květnu výpověď; proto se velmi uražená paní Holinkov stěhovala sama. Domovniče pak přišla omývat mouřenína pra dobrou vůli paní Holinková jakž takž sn mluvila, ale všuk ona to citila domovnice, že je konec. A tak jen pro jměno se tetrla zast vila u ni, stojící v průjezdě a provázející každý stěhovaný kus ostrým, s Roentgenovými paprsky cosi společného majícím pohledem. Dovedla viděti skrz kufry a zabalené věci. „S bohem, paní Utrechtová,“ loučila se o cházející strana. „S pánembohem, milostpaní, jdou, zdrav a spokojenost přeji, aby byly dlouho živy zdrávy;“ sypala paní Utrechtová. V tom zpozoro vala, že se jí vpletla do řeči gratulace k svátku i přidala honem politování řádné domovnice ni odcházejícím řádným nájemníkem. Ale paní Holinková odmítla chladně. „Jdi do tichého domu, myslím, že budu spokojena Zdají se tam bydlit samí lepší lidé, domovniee je také nějnká lepší osoba — „Tetrlo!“ zavolala tiše Fróny v úzkosti aby se paní Utrechtová neurazila. Ale paní Utrechtová pochopila, a ježto dou- fala nejvíce raniti nepochopením, utvářilas sněnale Hlane saccharinově sladce. „Nu to je ku přání, to je ku přání, milost paní, jen aby všeho ve zdraví užily a slečna také. A co dělá čižeček, ještě nechetpl chudink vypelichaná? Jestli pak to stěhováni vydrží?“ „Ten, holečku, v tom není tak zle, ab musil chcipal. Ze je vypelichaný? Co pak ván to napadlo, vždyť jste ho ani neviděla?“ „l viděla, milostpaní, viděla, jak jim ženská drhla u prahu, tak jsem si všimla, že se sotr na bidýlku drží, a holý je jako oškubané kuře No snad se vylíže. Ale ta fuchsie schází, dívala jsem se, když ji nesli — „Ta se dobře sebere, jen co bude v novén bytě, tam je slunce — škoda že jsem se nestěho vala už dřív — „No, milostpaní, tu je vidět, jak všeck zlé má své dobré; kdyby se nebyly to piano se psem, ty housle a ta trouba sem nastěhovaly byly by tu ještě, nemám pravdu?“ „S bohem!“ řekla krátce paní Holinková
#19 alto_textblock #19
Rakouský testní zákon stanoví tresty na rušeni náboženství, na popuzování proti spole čenským třídám, roti národnostem, tnky prot nrmádě. Zvlášt ariáda je ehráněna velmi úzkost- livě, aby se ji nikde nedetkl. A jediným foren kde lze projeviti upřímné mínění o ní, je sna jen ten řídeňský parlament, který stále met koslky o naši kůži,v onl Vědomi si zvláštní tě ochrany, rybočují jed- notlivci co chvlle z mezí praprosté společenské slušnosti a vrhají nám nejkzvavější urážky v tvát A nikdo z celé společnosti, ktorá kupletu lajt nanta Sementze naslouchala, nepokáral před nášeče, nezakřikl ho, neumlčel. e es oe voalasa Snčni válimy og sjlanm boliskolan a pve Jednotlivec, nedovzdělaný, nevychovaný. může se dopustiti křiklavého bezpráví v zaslepe nosti, v níž vyrůstal, v předsudku o stavu nade všechny povýšeném a privilegovaném. Ale kdy se o takovém neslýchaném přečinu jednotlivcove doví představitel stavu foho a představený pro vinilce, voják ministr, má nanejvýš příkladne ztrestati podobnou zvrhlost. Dbá-li se tak úzkostlivě eti a pověsti armá- dy, dbá-li se tak přemrštěně zejména cti důst j nické, má následovati taková míra trestu, aby na vždy jednotlivedm zašla chuť ku projevům do- podobným.
#20 alto_textblock #20
sndorčil nilaut
#21 alto_textblock #21
Nemůže být ani spravedlivého Němce — a jakkoli jich je žalostně málo, jso u přece jiste jednotliví Němei spravedlivi — aby sehvaloval činy, jakým se provinil lajtnant Semenetz. Ja- koby taky nikdo z nás nemohl schvalovati. kdyby Kterýkoli český důstojník v potupné masee a potupným kupletem vrhal hanu na celý něme cký národ, obvinuje ho, že jest buď národem zlodajů, tuškářů anebo pederastů. Ale kdyby se i některý český důstojník by včera tak zapomenul, dnes už by nenosil stejno kroj a palaš se zlatým střapcem. bljagno l33e dany p A to jest v aféře té, co vám pění krev a c vám ji měni ve žlnč. Jaké odpovědi se dostalo interpelantům ve vídeňském parlamentě z úst ministrových? Ze bylo lajtnantu Sementzov dáno na srozuměnou, aby pro budouenost od podobných žertovných výstupů upustil. Aby jieh neopakoval. A dost. v va lit 1. Každá vláda kteréhokoli státu a národa. kterékoli země na světě, a byť to byla vláda i čístě vojenská, musila by v zájmu vlastnín i v zájmu té armády, tolik hýčkané a chráněné, přísně a přikladně ztrestati provinilce důsto- níka, který se tak zapomněl nad vlasiní ctí nade cti lidu, v jehož středu žije a z jehož kapes pochází gáže, kterouž jest vydržován — musila by tak učiniti na varovný, odstrašujíeí příklad a na z výšenieti právě celé armády A v den, kdy by ta neb ona vláda — a byt i byla čistě vojenská — zvěděla, že kterýsi ne vychovaný důstojník pokálel čest lidu, jímž je živen, v ten den by musil svléci uniformu dů- stojnickou a vojenskou navždy a odejíti z a mády — anebo by musil začiti službu vojenskou znova, jako voják odvedený, službu tvrdou, tří letcu, bez úleva bez ohledu, že již býval ně kdy důstojníkem. Kdyby takto nakládala správa vojenská se všemi přestupníky a provinilci proti příkazům debrého mravu, kdyby ztrestala každou podob- nou zpupnost a tím osvědčila, že jako na. eli armády záleží jí rovněž na eti občanů a na eti národů — pak by nemusila čest armády chránit ani zvláštními tvrdými paragrafy, pal by armáda vzbuzovala úctu sama. .
#22 alto_textblock #22
s p t
#23 alto_textblock #23
n
#24 alto_textblock #24
jako by neslyšela, co k ní bylo mluveno. „Fróny pojd! Fróny cupkala honem k levé její straně „Je to positura!““ ulevovala si tetrla. „Nej vyšší čas, že jsme od těch lidí přišli, to je ne bezpečná ženská, ta přijde jednou do kriminálu vzpomeneš na mne. „Proč myslíš, tetrlo, že přijde do krimi nálu?“ ptala se nesměle Fróny; nevidělať nikdo kriminálového podkladu. „Tys tak tupá, že není možno o něčem s te bcu hovořit. Co neleží přímo na dlani, tohe nechápeš. Proto, že má všechny vlohy k tomu proto!“ dodala rozhořčeně a pádně. Frony zmlkla, tetrla též, tak se dostaly k novému svému bydlišti. „Přichystej siv pravou nohu!“ poručila tetrla, měříc okem vzdálenost ke vratům. Obě vkročily bez nehody do vrat a ke schodům, tetrla napřed, Frony za ní. Přišly do prvního patra. „Má úcta!“ ozval se zdvořilý bas. Paní Holinková cítila, že pozdrav patří jí viděla též pozdravujíeího, obtloustlého páno. vedle něho pak přívětivě se usmívající paní. Po děkovala za pozdrav. „To je se stěhováním!“ načala hovor při větivá paní. „Ba to je!“ odpovídala paní Holinková. „Račte si odpočinout minutinku!“ zval la- skavě pán, přistrkuje velkou, odřenou, zelenou lenošku. Teď teprve si jí paní Holinková všimla „Ukllzejí asi,“ pomyslila si, odporujíe zdvořil zdvořilému nabídnutí. Ale odpor byl marný. Mu- sila a musila si sedlnouti, Zatim Fróny odešla nahoru a přijímala ná bytek. Nežli se paní Holinková nadála, bylo všeehno odnošeno, a ona ještě seděla a hovo řila s přívětívými pány. „Fróny!“ přišla s rozjařonou tváří nahoru „to jsem zas jednou viděla lidi. Té přívětivosti té zdvořilosti! Musila jsem si sodnout, ne a ne mne pustit, a mluvili se mnou, jako bych jejieh rodná byla! Vida vida! jak jsem ráda !“ V usmí- vání přecházela paní Holinková pokoj, zastávují se bezúčelně tu a tam. Fróny začala rozestavo- vati věci, když viděla, že tetrla se k ničemu nema „Tetrlo, kam pověsíme Pípinka?“ Rípinek byl čižek. „K oknu, jako ve starém bytě. Jenom byel ještě ráda, aby se Utrechtka dověděla, jací lidé tu jsou a člověku vážnost projevují. S tín čížkem mě chtěl jenom píchnout. Vypeli chaný! Proč by nebyl, vždyť je jaro. Kdyby byla trochu pozornější, nemusila ho vůbec ani spatřiti. Docela nic bych se nedivila, kdyby ho byla uhranula a on teď pošel, Pípinek malý! Něžně se naklonila nad klec, kde přivíral oč ospalý člžeček. „A tetrlo, kde se hned vzala na chodběl noška ?“ „Nejspíš ji klepali, nevím. Dej ještě kylk na okno a pak vař kávu na lihu, všechne k t - mu máš tuhle v košíčku.“ První noc nespala paní Holinková dobr v novém bytě. Pípinek spadl ve dvanáet hodi z noci s bidýlka a způsobil velký šramot křídly Tetrla rozsvitila; viděla, že je s plákem zle Nejen že mu bylo vůbee zle, ale préto, že m bylo zle právé o půlnoci. „Fróny!“ promluvila pokleslým hlasem „Fróny, jestli pak to není špatné znamenilí „Ale tetrlo, vždyť jsme vkročily pravo nehou a první, s kým jsi jednala, bylř ti dobr lidé v prvním patře. Spiš ta Utrechtka — „Cožpak ta mu dodala to je jistá věc. Zá viděla mi, že je tak krotký. Bavlnu tahal do klece, hadříčky, i náprstek, na hlavu mi sedal, při otevřeném okně neulitl... Pípinku, cožpal ty jsi se také nechtěl stěhovat?!“ rozplakalas peniHiotinkovš, probouzejie innní lítost o nebež- tika manžela. „Tetrlo, prosím tě, neplač! Snad nechcipne A má-li chefpnout, ty he neudržíš!- Pej ho n bidýlko a lohni si, ať se nenastydneš! „Ty jsi necitelná ženská, Veroniko!“ pro nesla tetrla trpce. „Vždyť já vím, že je ti tc jedno, ať chcipne nebo ne!“ Veronika mlčela. Věděla již, že nazývá-l ji tetrla Veronikou, je zbylečno všechno vymlou- vání a rozmlouvání — Veronika byl krajní výraz nepřátelského citéní. Kromě tohu se odehrávala v kleci malá tragedie ptačího konce — nový úzkostný šramot byl toho dokladem. Tetrla se ani nehýbala, sledujíc křečovité trhání ptáka jehož nechtěla více vušiti jakýmkoli přispěním a Veronika sedělr na posteli, ani nedýchajíe Peslouchala tikot hodin, přerušovaný jedině šra- motem z klece. Po chvíli šramot ustal. Veronik nenohla se svého místa rozeznati, co je s ptá kem a tetrla stála také pořád stejně; nevěděln tedy, je-li utišení znakem dobrého nebo zlého Ale netroufala se pláti ani hnouti. Čekala. Z chvili se tešrla tiše vrátila do postole. Nořekli tak ani tak a shasla. Ráno ležel čížek v klee na zadičkách, tvrdý a pocnchaný. Veronika ho chtěla vyndavat, ale tetrla drsně okřikla: „Nech ho! Sama to udělämí A hned po ránu odešla s Pipinkem v k bičce uloženým. Nežli se vrátila, uklidila Veronika všech stopy po ptákovi, klec, zob i pisek, aby neměi tetrla lítost. K poledni se paní Holinková vrátila. Byl oživenější, nežli Veronika očekávala. vís Frány áno mi bylo tuze těžko .. I zpátky ještě, když už jsem... to odbyla . .. Tetrla zamrkala. „Ale pk jsem miluvila s t - paní dole — zase jsem si musila u nich sednou — ta mne trochu rozvlekla — — To je hodná paní. Moc hodná. Řekla jsem jí, že ho beztoh Utrechtka uhranula, vypravovala jsem jí vše- cko a ona mi poradila, hned abych si jiněb čížka koupila, aby to uhranutí bylo zničeno v domě smutek nezůstal. Odpoledne jdu pr. čížka. A jak se s Utrechtkou potkáš, řekneš, že je pták jako rybička. Musím koupiti nějakéh čiperu. Kde pak je klec? Fróny byla ráda, že má tetrla zájem a že se její lftost zmenší. Tři neděle již bydlily v novém bytě. Pan Holinková spřátelila se za ten čas dokonale s hodnou paní a hodným pánem v prvním patře Nebylo dne, aby k nim nezašla, a vždy ji usa dili do „její“, jak řikala, lenošky.evee „Nu, paní Holinková, sedí se v ní dobře 6oz7“ řekla jednou hočná paní
#25 alto_textblock #25
„Ale jak, jako v peřince. „Jak by ne. Nu a za dvacet korun přee není drahá? „Drahá? Ne. To není. Kde pak drahá z dvacet korun! Za tu cenu ji může každý vziti jako med! „Těší nás, že jste s ní tak spokojena.“ „Pane, však se to sedi! Ale musím jíti — Fróny čeká. „Tak odpoledne ji pošleme k vám. „Koho?“ „Koho? Lenošku! Vždyť na ní sedáte u tři neděle, jste s ní spokojena, dvacet korun vám není mnoho — jaké ještě čokání? Odpo ledne ji pošleme nahoru. „To nepošlete, co bych s ni dělala, co pak jsem blázen? Já lenošky nepotřebují a ne „Nu to přestává každé nechci — tři nedělo na ní sedáte, chválíte, s cenou souhlasíte — odpoledne ji pošleme. „Paní, kdo z nás dvou je blázen? Já přee neřekla, že tu lenošku chci? Mám svoje a lepš než je tahle —. „Paní Holinková, vyprošuji si každou uráž ku. To by bylo tuze pohodlné — tři neděle nábytek upotřebovat a pak se zdráhat ho při jmeuti. Paní Hlolinková, právo je na naší straně to vám řekne každý advokát — jednejte po dcbrém — musilu byste platiti více nežli žá dame my za' lenošku — — „Zbořte se nebesa! Ti lidé pozbyli roz amu! Já že upotřebovala vašeho nábytku Vždyt jste na míne číhali jako lupiči, jen abyste mne do toho rozvrzaného haraburdí mohlí po- sadit! Teď teprve jasně vidím. Já starý dobrál si sedala ze zdvořilosti, třeba že mne zláman perá píchala, jenom abych laskavost neurazila a tu máš! Teď vidím, proč Byla ta laskavosi Staré haraburdi pověsit na krk a ještě za pe nize! Zadarmo ji nechci, vite? Udýchaná, červená vstoupila domů „Frónynko!“ bylo pryní jeji slovo Jak řekla Frónynko, věděla Veronika, ž uhodilo neštěstí. „Co pak, tetrlo? „Frónynko! To jsou lidi, snad mne ran nrtvice, já ještě nevím! Považ jen, proto m zhytali a do lenošky sázeli, aby mi tu rozvíkla ncu nestvůru navázali, dvacet korun za ni chtě) a musím prý ji vziti, sic na mne pošlou advo kátal“ „Jakou něstvůru, jetrlop“n el liuj „Lenošku přec, tu vypelichanou, odřenou tu na mne ličili, každý den mne do ni posadili já ji ze zdvořilosti chiválila, a teď ji chtějí po slat nahoru za dvacet korun, nebo se budou soudit! „Ale, tetrlo, vždyť oni nebudou, uvidis!“ „Fróny, proč jsi nebyla k Utrechtce zdvoři ejší, mohly jsme tam býti do dneška, Pípinel homusil chcipnout a tohle taky mohlo být uspo řeno „Ale, tetrlo, vždyť říkáš, že ho uhranula! „Nechytej mine za slovo, to víš, že člově eceos v zlosti řokne, uhranula neuhranula, tad náme teď nadělení! Advokáta! „Teurlo, ty bys ale jistě vyhrála, i kdyby ě žalováli — „I mlě! Když je ženská sama, je prodaná vdyby: pravdu měla, ušlapou ji a mužský vy raje. Ale ať si mne nežádají, nebo z beránk e stane lev a tygr. Ty dej honem jídlo a ode idome, ať dělají s lenoškou, co chtějíl Najedly se a šly do parku. Za šera teprva je vrátily a u dveří do něčeho vrazily. Lenošk „Frony! Ty to vidíš! Jdi hned pro domov- rici, aby byl svědek, že jsme ji vrátily! Frony přišla s domovnici, a odnesly le- nešku dolů, za dvéře hodných pánů. V očekávání věci přištích uplynuly paní Holinkové dva dni. Třetiho dne dostala velik saní od advokáta, s mnohými pečetěmi, soud sími výrazy a varováním, aby po dobrém vě rovnala, jinak že následky ponese. Paní Holinkové se třásly ruce, až psaní vy- joko skákalo. „Frčny, co budeme dělat! To už není te račka, už je v tom advokát! Ten dokáže, ž kradený je zloděj a zloděj okradený, od čeho y byl advokátem! Fróny, tohle bude má smrt. „Tetrlo, vezmi si taky advokáta! „Nu, tobě už zas došla moudrost! aby mn zdímali dva, no? Advokáta! Kdo by mi jen poradil! „Tetrlo! „Co ? „Nemyslíš, že vydá Utrechtka za dva advo káty? „Frony, tobě se moudrost vrátila! Poje hned a vezmi trochu kávy a cukru!“ Byla sobota. Paní Utrechtová myla schody a už byla ve vratech „I jejej, rucelibám!“ usmívala se líbezně „Snad nejde milostpaní na návštěvu? „Ba jdu, paní Utrechtová, a zrovna k vám.- „A to mne těší, hned jdu, hned, jen ráčej děl, nikoho tam nenl. Paní Holinková položila balíček s kávou a cukrem, a vypověděla brzy svou trampotu. Domovnice poslouchala, upírajíe leskl očka na mluvící, a když byla tato hotova, pra vila hlasem plným převaby a klidu: o „No tak, milopaní, to je tuze jednoduchí věc. Oni jsou obětí vyděračů. Když jsou s ně- kým dobře, tak si přec u něho sednou, ne? Aby proto musily tu židli hned kupovat, to je bláz- novství. Napíšou jim, zkrátka a dobře, jestli ne- ostanou ve svém vydírání, že udají věc na komi- sařství. Budou vidět, že ztichnou. Kdyby ne — pani Utrechtová se zastavila pohledem na při- neseném baličku — „tak jen zase přijdou, j už jich z toho dostanu. Paní Holinková vrátila se domů. Ceslou koupila dva archy papíru, jeden na koncept. druhý na opis. Koncept hodlala sdělati sama. opis měla poříditi Fróny. Celý večer ztrávil. koncipováním listu, ale za to s pím byla spoko- „Pane doktore, Vy jste mně pohrozil sou- dem a útratou, nepřijmu-li té lenošky za dvaeet korun, ale já jí nepřijmu; kdybych měla koupi všecbny lenošky a pohovky, na kterých jsem kdy u známých seděla, mohla bych otevříti krám s haraburdím a tahle lenoška by v něm byl královnou. Pane doktore, já jsem vyděračská oběť, když jsem se sem stěhovala, netušila jsem
#26 alto_textblock #26
chci.
#27 alto_textblock #27
jena.
#28 alto_textblock #28
nic zlého a oni na mne čekali s tou lenoškou a hned mne do ni posadili, a pak už na mne tak čekali každého dne po tři neděle. Po těch třech nedělich myslili, že už je dost, a teď na mne uhodili, že je laciná za dvacet korun. Já byla zdvořilá a řekla jsem, že ano. A odt chvile mne vydírají, stojíce na těch dvaceti ko- runách. Ale ja se vydírat nedám a kartu obrá- tím. Jestli mi ještě jednou pošlete psaní, tak to udám na komisařství.o Do půl noci opisovala Fróny koncept, a hnet ráno nesla dopis na poštu. Tři dni, čtyři, týden — nic. Teď už viděla paní Holinková, že vyhrála. Srdce její bylo pln vděěnosti k Utrechtce, tak že jí přinesla ješté půl libry kávy a libru eukru. „Víš, Frony,“ řekla po čase, „bylo to přes jen špatně znamení, jak Pipinek hned první noe pošel — v srpnu dám výpověd!
#29 alto_textblock #29
Různě zprávy.
#30 alto_textblock #30
= Převral ve válečnictví nebo konec válek? Vojenští odborníci všech velmocí budou nucení za- bývati se otázkou přeměny výzbroje veškerého vá- lečného loďstva a pobřežních baterií následkem no- vého, posud tajuplného vynálezu elektrického děla s neslýchanou výkonností. Nové dělo může vr nouti projektil ve váze jedné tuny do vzdálenosti 250 až 300 mil! Ovšem nemohl posud vynálezce, Skot W. S, Simpson, dokázati plný dostřel nové zbraně. Jedi- ným bezpečným místem, kde by mohl vyzkoušeti svůj vynalez, byla by severní točna. Žádná vláda n- dala by mu svolení k vystřelení celé tuny kovu d vzduchu rychlostí asi 80.000 stop za vteřinu, jež spadla by ve vzdálenosti asi 300 mil k zemi. Nej- lepší, co až dosud Simpson se svým vynálezem mohl vykonati, bylo vystřelení náboje přes jedno ze skot- ských údolí do protější horní stráně. Jak daleko n- boj mohl ještě letěl, dalo se správně vypočítati dle z- konů nábojových, neboť rychlost v ústí děla byla měřen a shledáno, že obnáší 30.000 stop za vteřinu. Dělo, jež vyvinuje tuto úžasnou sílu, ve skutečnosti není žádným dělem v našem smyslu, poběvadž se při něm nepoužívá žádných výbušných látek, při výstřelu s nezablýskne a nezpůsobí se větší otřes vzduchua následující z toho rána než desítiliberkou. Plu- kovník F. N. Maude, královský inženýr angli- cký, prohlédnul si dělo, viděl jej také pracovatia ručí za jeho sílu. Tento důstojník i vynálezce ne- prozradili o novém vynálezu nic více, než že jest to jakýsi druh elektrického stroje. Jak zlektrický proud jest vyráběn, aby se soustředil a vydal náhle tak ohromnou sílu, jest pečlivě skrývaným tajemstvím z toho důvodu, že každá zem ihned by započala vy- nález ten napodobili. Vynálezce chce, aby výhody z jeho vynálezu plynuly výhradně Anglii tak dlouho, posud tajemství se dá udržeti, což ostatně dle jeho náhledu nebude trvati dlouho. Účinek podobně zhraně na válku byl by zcela jisté převratný. Vynalezu můž býti použito z pozemních opevnění anebo z lodí, odkudž vrhal by prujektily rychlostí šestnáctipalc- vého děla. U déla tohoto neshledán žádný zpáteční odraz při výstřelu. Na vodé vynález by se tak vý- hodně neosvědčil jako na zemi, poněvadž dostřel nynějších děl jest právě tak veliký, jak jest ve sku- tečnosti nutno. Jakmile se dvě lodi navzájem spatří, sotva zbývá jim času namířiti velká děla, než ocinou se vzájemně na dostřel. Žadný krunýř lodi neodola by projektilu nověho děla. Proto jest jisto, že zbra ta měla by za následek odstranění lodního obrněnl právě tak jako zmizelo obrnění vojínů při zdokona- lení pušek. Proto lodi v budoucnosti budou zvláště přibliželi k rychlosti a aby měly jakousi výhodu z elektr děla, každa loď je doprovázena flolilou vzducholodl, jež pluly by napřed a sdělily by pomocí bezdrát- ných depeší, jak zapotřebí jest míříli, aby zasažen byl nepřítel, který se nalezá dosud za obzorema není ho proto viděti. Ruvnováha moci bude spoči- vati dle vyjádření plukovníka Mauda ve vělší rych- losti loďstva, budeli dodatečně vyzbrojené schopný- mi vzducholoděmi, naleznjicími se v rozumné blíz- kosti a právě tak dobrými jako nepřátelské. Ačkoliv nikdo nemyslí, že plovouci obrněnci vydrželi by ta- kové rány, jaké snad může zasaditi nové elektrické dělo, nicméně pošlední slovo ve prospěch obrnění lodi nebylo dosud proneseno. Jsouť dnes známy kovy, ač ještě ne důkladně, jež vyznamenávají se nesmirnou tvrdostí a velkou houževnatosti, jako na příklad tantalum a tungsten, od nichž možno velké věci očekávati. Až výnalezen bude způsob, jak s úspěchem lyto kovy daly by se sloučiti s ocelí anebo některými jinými kovy, bude sestrojeno také obrnění lodní, jež se vyrovná tvrdosti démantu a lu- hosti bronzu Přátelé všeobecného odzbrojení a svě- tového míru vítají naproti tomu vynález Simpsonův s radoslí a sice preto, že učiní válku ještě vlce obá- vanou. Anglie na přiklad nabyla by malé útěchy pocitu bezpečnosti ze svého loďstva v konlinentální válce, kdyby věděla, že její pobřežní a vnitrozemní města mohou býti pobořena střelami vrhánými da- leko z eviopské pevniny. Francie sotva by vypově- děla válku Německu, vědouc, že sotva by se dotyčné zprávy dostaly přes hranice, počaly by obrovské střely lilati do Paříže a podobně by Německo dva- krát si rozmyslilo zahajiti válku, jsouc přesvědčeno, že první nepřátelské hnutí přinese francouzské střely přes nedobytné pevnosti Mety a Širasburk, jež by ekplodovaly v každém koutě říše. = Co stoji trůn. Jeden z nejstarších pařížských závodů pro vyšívaní zlatem a hedvabím, jenž prová- děl již za Ludvíka XVI. umělecké výš vky pru krále a dvůr, ma podnes obchodní knihy z minulých sto- letl. Zapisy v těchto knihách podávají zajímavý př- hled přepychového rozpočtu francouzskéno dvora, jak bonapartistického, tak legilimního. Napoleon I, jen byl osobně, ve vlastních potřebách naproti marno- tratné Josefině přímo spořivým, nelitoval přece znač- ného nakladu, šlo-li o represenlační slavnostní oděvy. Za vyš ti korunovačního pláště na příklad neváhal vydati deset tisic franků, když však jeho vyšívaný frak mu byl již za rok malý, dal jej prostě rozšířiti vložkami a švy zakrýti vyšíväním. Účet za jebo trůn obnáší však celé jmění. Zni takto: Vnější draperie z purpurového sametu, zdobená zlatou lemůvkou = 10.2 O franků. K tomo ještě byly červené plechy sa- metu posety zlatem vyšívanými včelami, kus p 5 francích a na trůně nad fauteuilem vyšit reliefně císařův znak: celkem 16.200 franků. Vnitřní draperie z modrého atlasu se zlatou lemůvkou = 9600 franků. Zlatem vyšité pruhy na vnitřní ozdobu = 8500 franků. Vyšitl modrého sametového fauteuilu = 3020 franků. Kromě toho ještě 1050 včel na nevyšívaných plochách nebes nad trůnem = 5250 franků. Stál tedy Napoleonův trůn celkem 53.970 franků. = Eduard Dochvilný. Král Eduard VII. jest otrokem času. Dochvilnost náležela již od mládí k jeho nejkrásnějším vlastnostem. Jeho matka, krá- lovna Viktorie, říkala o něm: »Narodil se s hodi- novým strojem v hlavě.« Den jeho jest mathema- ticky rozdělen, jak sděluje »Cri de Paris«. Bylo b mu nemožno ulehnouti po druhé hodině v noci a vstáti po 9. hodině ráno. Stanoví přesně nasmi nutu dobu svých prací, procházek a zábav. Hraje-l někdy golf nebo cricket, přestane v okamžik již na počátku hry stanovený, třeba se hra utvářila sebe zajímavěji. Stejně si počiná, hrajeli bridge. Usedne li ke hracímu stolku, řekne hned, kdy pře- stane. »Jsou to živé hodiny,« říká také jeho tajemník. Tak se stává, že všichni, kdož se s ním častějí se tkávají, řídí své hodinky dle jeho zvyků. Zcela jinak počíná si jeho choť, královna Alexandra. Miluje pouze nenadálé a nepředvídané a nedělá nikdy plány na zejtřek. Jest očekávána k projižďce vachtou po Siředozemním moři a tráví čas rozprávěním v Londýně. Přítelkyně očekávají její návšlěvu, ale královna se zatím rozhodla jinak. Král již léto ne- stálosti uvykl. »Po 45lelém manželství,« pravil kdysi žerlem, »nedá se člověk již pro takovou různost pe- vahy rozvésti.«