Strana 2. Číslo 244.

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 5. září 1900.

obstrukcí. Ale bohužel Rakousko takovýchto voličů nemá a také ministerskému předsedovi nebude to žád ným tajemstvím. Pročež mohou sice nové volby pro- dloužiti život ministerstva, avšak nikoliv mrtvý par- lament vzkřísiti k životu. V těchto dnech se tudíž přetřásá otázka, zdali by se nezdařil pokus o uzdra- vení vnitropolitických poměrů snáze se změněným volebním právem.“ Prozatím se zdá, že vláda k tomu nemá žádné chuti. Dr. Körber také není mužem k tomu. On setrvá raději při tradici, nežli aby se pouštěl do takových experimentů. Je-li pravdiva zpráva o neshodě v Körbrově ministerstvu, pak by v nej- bližších dnech měla nastati demise předsedy mini- sterstva. Již byl také jmenován některými politiky jeho nástupce. Přirozeným způsobem vzdal by se jeho nástupce nových voleb a musil by přijíti s novým receptem a bylo by jen žádoucí, aby se stalo skutkem vyváznutí z vnitřních zmatků. Noví tajní radové. J. V. císař udělil místo- držítelovi na Moravě hr. Zierotinovi, zemskému presidentovi v Bukovině baronu Bourguigno novi a zemskému hejtmanovi v Bukovině Janu Lu pulovi hodnost tajného rady. Složil mandát. Říšský poslanec Vikto Heeger, člen německé lidové strany a zástupce městské skupiny frývaldovské ve Slezsku, složil svůj mandát, a sice prý, jak oznamuje svým vo- ličům, z důvodů soukromých. Za městský okres trídentský zvolen byl dnes zemským poslancem na místě posl. Depretisa, jenž mandát svůj složil, dr. Nicolo Taddei. Požidovštění nadačně katolické vídeň- ské untversity charakterisováno jest nejlépe sdě- lením »Reichspo stu«, že poznovu jmenováno bylo vedle jen dvou křesťanských sedm židovský ) soukromých docen ve Vídni profes sower zeles (Vídeň) dr. C. Kovgsteln (Vídeň); dr. Šalamoun Ehrmann (Vídeň); dr. Jakub Pol, dříve Pollak, (Vídeň); dr. ná Redlich (Vídeň) nežli že sežidovštemVe po- kračuje vždy víc a více, a že ministr vyučování po- máhá k tomu sám. V Německu konána byla dne 2. t. m. t. zv. sedanská slavnost v rozměrech daleko menších, nežli jiná leta. Nebylo sice snad ani jediného listu, který by se byl nerozepsal o shroucení vlády Napoleonovy u Sedanu, jež mělo za následek zřízení německého císařství, ale o staré nenávisti vůči Francii nebylo následkem událostí v Číně nikde ani stopy. Ale že by hluboká propast, zející mezi Francií a Německem byla již zasypána, z toho arciť odvozovati ještě nelze. Majíť asi také v Némecku na paměti, že u Sedanu zkáceno bylo sice do prachu zchátralé Napoleonovo císařství, ale Francie sama že zůstala také ještě potom. 17. valný sjezd katolíků z německé říše v Bonnu, zahájen byv včera, 3. t. m., těší se velikému účastenství a velikolepému povznesenému průběhu. Vylíčíme jej přehledně hned po ukončení sjezdu. V Srbsku prováděny jsou neustále osobní změny mezi srbskými diplomatickými zástupci v ci- zině. Tak na př. v nejbližší době přeložen bude vy- slanec v Římě, Kosta Christič, v téže vlastnosti do Vídně, a dosavadní tamní vyslanec, plukovník Mi- chajlovič, bude dán do výslužby. Bývalý předseda ministerstva, generál Gruič poslán bude jako v-

rád by ho byl vyzkoušel, ale když Ferina zase jednou se »zotavil« po delší »chorobě«, tu prof. Hrdina ne- zkoušel. Tak šlo to až do maturity. — Tu náhle oznámil p. gymnasijní řiditel Ferinovi nemilou zvěst; »Protože jste stále »churavěl«, nemohl vás pan prof. Hrdina zkoušeti, a protože nemáte pololetní známky, nemůžete býti připuštěn k maturitě. Dovoluje se vám však dělati maturitu po prázdninách, až konati se budou zkoušky opravné. Že i tenkráte byl by Ferina maturitu udělal, je jisto; ale náhoda, či nehoda tomu chtěla, že právě, kdy konaly se zkoušky opravné, byl v městě vý- roční trh: hostince byly naplněny, při kartách a ku- želkách kynula obratnému hráči kořist přehojná. To bylo veliké a svůdné pokušení, jemuž Ferina ne- odolal: místo do gymnasia šel do hostince a zasedl ku kartám — zkušební komise čekala na něho marně, Ferina byl na ni zapomněl, a když si na ni vzpomněl, byl zkušební komisař již dávno zase v Praze. V kartách sice vyhrál, — ale maturitu prohrál a nyní je doma sedlákem. Při znamenitých schopnostech svých mohl státi se věhlasným profe- sorem, hledaným lékařem aneb obratným právníkem, mohl vyniknouti nade všecky kollegy své, — ale zatím zůstal daleko za nejposlednějším z nich. Kdyby byl míval dobré byty, kde domácí dbají, aby jim svěření studenti netnopili různých allotrií, zajisté nebyl by se dal tak opanovati zhoubnou vášní a nebyl by se stal zmařenou existencí. (Dokonč.)

slanec do Říma, a odborový rada v ministerstvu za- hraničním, Petr Stojič, stane se vyslancem v Berlíně. Jiný bývalý předseda ministerstva, Stojan Novakovič, kterýž jest nyní vyslancem v Paříži, půjde jako vy- slanec do Petrohradu, a bývalý finanční ministr, ra- dikál dr. Michael Vuič, jmenován bude vyslancem v Paříži. Všichni tito diplomaté jsou věrně oddáni králi Alexandrovi. »Občanská« slavnost na paměť krále Humberta. Čteme v římském dopisu »Germanie«: V neděli měli jsme v kastelu Gandolfo blíže Albanu první veřejnou »občanskou« pamětní oslavu krále Humberta, při které současně měla býti recito- vána »ku vzdoru Vatikánu« famosní modlitba královnina. Téměř všecky zahraniční listy otiskly jeden a týž telegram, podle něhož byla prý slavnost velikolepou. Mluvilo se v něm o měšťanstvu a sedm- desáti spolcích. Ve skutečnosti obmezuje se oficialní účastenství na sto osob, nepočítáme-li školní, ku slavnosti komandované mládeže. Jenom jedenáct osob, mezi nimi městští radní, lékař a smírčí soudce tvořili skupinu z kastelu Gandolfo. Slavnostní řečník mluvil o Humbertu I. nesmírně málo, za to však nezkrotně bouřil proti Vatikánu. Většinu přítomných tvořili ci- zinci a letní výletníci, kteří chtěli na hluk dávno již předpovídaný se podívati. Skvostnou byla věc, když kdosi chtěl s balkonu »intonovati« modlitbu královninu. Pokud se jednalo o tisk vlaský, šlo to. Když však započato bylo s »Pater noster« a s »D profundis«, nemohl »dále« nikdo. V rozpacích těchto vypomohla hudba, jež hrála hymnu Garibaldiho! Od ní pak již byl jen krok k pokřiku »Pryč s Vatiká- nem«, čímž byla »důstojná« oslava ukončena, Odsouzený italský farář. Farář od sv. Še- bastiana na Via Appia v Římě, Volponi, jenž souzen byl pro domělé oslavování kralo vraždy na osm měsíců do žaláře, nepatří, jak dodatečně bylo zjištěno, nikterak mezi výstřední hlavy. Z kompe- tentní strany vyličuje se jeho celá aféra takto: Farář od sv. Šebastiana, mimochodem řečeno kněz Franti- pělán, byl obžalován, že v nějaké vinárně na Via Appia hájil kralovraždu. Nejdříve vyslýchaný svědek s nímž kněz večer v oné místnosti mluvil, inženýr Janetti, vypověděl, že když byla řeč o modlitbě, královny Margherity, řekl obžalovaný: »Je dobře, že papež zapověděl odříkávání té mo- dlitby v kostele, neboť v duchovní z- ležitosti je sv. Otec jediným soudcem rozhodujícím.« Dodal pak: »Z nezkroce- cených, sektám povolených svobo vyplývají jako nutný následek kralo- vražda a všeckyostatní skutky ha- nebné; jednal následkem toho vrah podle svých zásad jen správně.« Po této svědecké výpovědi, kterou obžaloba úplně v nivec se rozpadla, vyslýcháno bylo ještě několik vozků dvor- ního řezníka Spolitiho, kteří vypověděli, že prý sly- šeli, kterak P. Volponi řekl, že Bresci jednal dobře, když zavraždil krále. Karabinieři (čet- níci) prohlásili jako vývodní svěd- kové pod přísahou, že P. Volponi stě- žoval si na zrušení trestu smrti a že zvolal několikráte: »Tento ničema si zasloužil šibenici!« Obhájce advokát Ja- coneci kladl důraz na to, že slova P. Volponiho neměla za účel oslavovati kralovraždu, nýbrž ká- rati jen přílišné, podvratníkům po- skytnuté svobody. Rovněž tak mluvili v Mi- láně bývalí ministři Colombo a Prinetti. Ob- hájce žádal za osvobození obžalovaného. Přes to byl farář odsouzen na osm měsíců do káznice a k peně- žité pokutě 1000 lir. Advokát jeho podal proti od- souzení i výměře trestu odvobání. Car Mikuláš presidentu Loubetovi. Za- znamenali jsme již, že car Mikuláš propůjčil presi- dentu francouzské republiky Loubetovi řád sv. Ondřeje. Vlastnoruční list, kterým to car presidentovi oznámil, zní takto: »Pane prešidente! Rozmilý a ve- liký příteli! Pocity, jež chovám k Vám osobněa pouta srdečného přátelství, jež víží Francii a Rusko, vzbudily ve mně přání, abych Vám propůjčil carský řád sv. Ondřeje, jehož odznaky budou Vám současně s tímto listem doručeny. Jest mi nad míru příjemno, že Vám podávám tento důkaz své úcty v době, kdy tak šťastně mezi Franciía Ruskem úplné dorozumění více než jindy, svůj blaho- dárný vliv nejen na přímé zájmy, nýbrž udržení vše- obecného míru může vykonávati, který nám stejně na srdci leží. S rostoucím zájmem pozoruji Váš úspěch skvostné výstavy, na kterou jest Francie právem hrda a nepotřebuji vysloviti upřímného politování, které já rovněž tak jako císařovna cítíme, že v tomto oka- mžiku nemůžeme Paříže navštíviti. Avšak z dálí, jako z blízka na všem, co se týče Francie, jevě úča- stenství, pozdravujeme s tím větším upokojením vše, co může přispívati k jeho právům a blahobytu. (Podle toho car tedy nepřijede do Paříže, jak jsme ve Slov. rozhledech tvrdili, bezpochyby následkem obavy před anarchisty. Místo toho poslal presidentu řád a přípis.

— Jest jenom na bíledni, že všecky francouzské ča- sopisy s nadšením se rozepisují o tomto carově listu. »Figaro« na př. píše: »Nikdy nebyl list přítelea spojence Francie srdečnější a pochlebnější, nežli list cara Mikuláše, který jím upevnil francouzsko-ruský spolek na nezničitelném podkladě. List vzbudí trvalou ozvěnu. Stav věcí propůjčaje mu řeč zvláštní, že spolek v Číně může tím býti jen upevněn. Také »Gaulois« blahopřeje Francii k srdečné řeči cara Minuláše a praví, že spolek francouzsko ruský je nyní pevnější a upřímnější než kdykoli jindy. Každý Francouz musí tomu se těšiti, vláda pak musí z toho si utvořiti prospěch. Obrovský průplav v Rusku. Rusko hodlá vykonati obrovské dílo kulturní, které se skvěle může staviti po bok stavbě dráhy sibířské. Jest to stavba průplavu, který bude spojovati moře Baltické s mořem Černým. Východiska průplavu jsou přístav Rga na moři Baltickém a přístav Cherson nad Krymem na moři Černém. Délka průplavu toho nedá se ještě určitě do podrobna vyměřiti, bude však mě- řiti 1600 až 1800 km. Předběžné projekty jsou vládě již předloženy. K průplavu bude použito všude běhu řek a bude nutno kopati umělý spojovací průplav délky 150 kilometrů. Šířka průplavu jest projektována na 74, hloubka na 10 metrů. Průplav začne u vtoku Dyny do Baltického moře v přístavě města Rigy, půjde řečištěm Dyny až do Dynaburgu, odkud půjde umělý průkop k Berezině a řečištěm Bereziny vnikne se do řečiště Dněpru a tím do přístavu chersoneského na Černém moři. V průplavu tom poplavou veliké kupecké i válečné námořní lodi, a sice projedou průplavem za 6 dnů. Přístavy budou zřízeny v Rize, Chersonu, Aleški, Bereslovi, Nikopalu, Alexandrovsku, Jekaterinoslavu, Kremen- čuku, Cnerkasi, Kurově, Pergeslově, Kyjevě, Bo- brujsku, Borisově, Dynaburgu, Lepeli a Jakobstadtě. Kdežto průplav suezský měří 161, průplav na ně- meckém severním moři 100 km., příští nikaragujský 272, panamský 72, má tento obrovský průplav délky 1600 až 1800 kilometrů. Toť věru obrovské kulturní dílo, a bylo by si přáti, aby Rusko jej záhy uskutečnilo. V Anglfcku blíží se nové volby do parlamentu. Nového parlamentu jest potřebí jednak proto, aby uspořádal nové poměry v jižní Africe, jednak proto, aby provedena býti mohla reforma vojska. Rozpu- štění nynějšího parlamentu a vypsání nových voleb spočívá v rukou Boerů. Bude-li jihoafrická válka skutečně ukončena do 1. listopadu, použije Cham- berlain nadšení »vítězných« Angličanů k vypsání no- vých voleb ihned.

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Dnes koná se památka sv. Viktorina, který byl vypovězen z Říma n ostrov Pontinský, kde těšil ostatní vyhnance. Když nechtěl obětovati modlám, byl dán do otroctví a od- vezen na statek Aurelianův blíže Říma. Tam pro- slavil se mnoha zázraky a byl zvolen za biskupa. Proto byl mučen a pověsen za nohy hlavou dolů na místě, kde vytéká zapáchající sirnatá voda, po tří- třídenních mukách pak vydechl šlechetnou duši. Ostatky jeho přenesl císař Otto I. do Děvína v Ně- mecku r. 965, polovici jich pak r. 1373 vzal s sebou bývalý arcibiskup děvínský a tehdejší biskup litomyšl- ský Albrecht ze Šternberka do Litomyšle, císař Ka- rel IV. pak daroval z nich rámě sv. Viktorina chrámu sv.-vítskému. Padesátileté kněžské jubileum slaví, jak jsme již oznámili, dnes o 9. hodině dop. v klášteře Emauzském v Praze vdp. Jakub Ludvík, kníž. arcib. čestný konsist. rada, kníž. arcib. notář a za- sloužilý farář v Ouněticích u Prahy. Jubilant narodil se v Domažlicích dne 21. července r. 1827, po gy- mnasijních studiích v Klatovech a filos. studiu v Č Budějovicích vstoupil r. 1846 do bisk. kněžského se- mináře; vysvěcen byl na kněžství v Praze Jeho Em. kardinálem Schwarzenbergem dne 29. srpna 1850. Kaplanoval v Blatné 2 r., v Charvátcích 6 r., v Že- lezné u Berouna 6 r, u sv. Apolináře v Praze4 měsíce. Farářem se stal v Mešně r. 1856, ve známém pak kostelíčku sv. Matěje na Šárce od 8. září 1869 a v Ouněticích jest farářem od 2. ledna 1879 až do- saváde a jeho přičiněním krásně opraven a zřízen farní chrám Páně. Slavné sliby. Ctih. p. Milo Antonín Záruba, rodem z Prahy, klerik královské kanonie Praemon- strátské v Želivě vykoná slavné sliby řádové na den Narození Panny Marie 8. září 1900 v opatském chrámu Páně v Želivě.

Zprávy denní.- * Vzáležitosti naší strany. Poněvadž z Mo- ravy, z Chorvatska a jiných slovanských zemí se při- hlásilo hojně účastníků ke sjezdu katolickému do Lu- blaně, vyzýváme také svoje stoupence, aby tak uči- nili. Též s polky katolické by mohly snadno