Číslo 244.

V Praze, dne 5. září 1900.

Ročník IV.

Redakce, administraceu expedice: Praha, Pštrossova ulice, čí310 200—II. Nefrankované dopisy se nepříjímají, rukopisy se nevracejí. Rezapečetěné reklamane jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně s při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. pondělí a po svátku vždy o dvahácté ho dině polední. Jednotlivé číslo za B h. Telefon redakce č. 1126.

KAIUILKÍ

LlS

Fředplatné pro Prahu s donáskou do domu měsíčně . . . .. K 2.80 čtyrtletně . . . K B.40 celoročně . . .. K 33.60 Pro tuzemsko poštou: 8.— měsičně . . . . čtyrtletně ... K 8.— celoročné. . . . K 86.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: .- čtvrtletně K 48.— celoročně. Předpiatné do Ameriky. Francie, Švýcarska, Ita- lie, Belgie s Anglie: čtvrtletně K 18.20 celoročně K 52.80 Telef. administrace 1126.

Slunce vychází v 5 hodin 21 minutu ráno. Slunce zapadá v 6 hodin 35 minut večer.

Středa: S v. Viktorina.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u Alžbětinek ve Slupech od 2.—5. t. m.

Postup židů ve slovanské Praze.

V Praze, 4. září. Kulturní historik staroslavné Prahy na po- čátku Hového století zapíše včerejší hlasování otcův pražských v příčině povolení ku stavbě nového židovského kostela na dolením Novém pražském městě, slovy asi: Stalo se Léta Páně 3. Septembris, že starší měst praž- ských, větší nou Staročeši, dali svo- lení ku stavbé nového židovského kostela v ulici Jerusalemské zřovna naproti kostelu sv. Jindřicha, který od něho bude vzdálen sotva 50 kroků, a to zajisté nikoliv ku větší cti. a slávě království če- ského a Praby, jakožto hlavy země, jejíž konšelé ve všech přědešlých věcích všemožně bránili, aby židé ve městě nerozmohli se k veliké a nenahradi- telné škodě všeho měšťanstva. Item stalo se to téhož roku, kdy souzen byl zlopověstný žid Hils- ner ze zločinu nad jiné hanebnějšího a kdy skoro na celém světě křesťanští národové k obraně své povstávali naproti Israeli, který skoro všecky živ- nosti křesťanův na sebe strhnuv, shromážďoval ne- smírná bohatství k ujařmení všech ostatních ná- rodů; téhož roku, v němž jiná veliká města, na př. Vídeň šťastně se sebe setřásla přetěžké jho Israele, Ačkoliv potřeba toho kostela žádnou měrou nebyla dokázána, protože židé ve svém židovském městě měli již několik kostelů ze starších dob, dále měli novýkostel nedaleko v Eliščině třídě, a konečně měli nový nádherný kostel na Král. Vinohradech: nicméně starší měst pražských tou měrou své cti a slávy křálovské Prahy byli zapomětlivi, že svolení k té stavbě přece dali. — V tom smyslu asi bude psáti příští kulturní historik. Nikdo, a zajisté ani páni, kteří pro novou synagogu tentokráte hlasovali, nepoprou, že ku své slávě ani nejmenšího lístku nepřiložili a možná též, že dnes již za své hlasování se stydí přede vším křesťanským obyvatelstvem. Jejich hlasování ne- zůstane bez následkův. Doba naše nese značku antisemitismu a to z dobrých příčin. Neníť dnes člověka zdravého roztímu, který by nenahlížel, k jaké moci přímo světové Israel se povznesl. Jakými prostředky se to stalo a doposud děje, ví též každý. V samé Praze je na tisíce bývalých živnostníků, kteří stali se obětí tak zvané svobodné živnosti a kteří nyní jako dělníci nuzně se živí. Na sta jich dnes za- vřelo své dílny a přijalo místa u elektrické dráhy. Ze všech národů křesťanských jsou národové slo- vanští nejvíce sužováni od Israele. A že nejvzděla- nější z nich, národ český, soužením tím též na-

vštíven jest, komu bylo by neznámo? Příkladem v ohledu tom přímo odstrašujícím je naše Praha. Je dnes všeobecně známo, že židé staré židovské město víc a více opouštějí a že stěhují se do nej- krásnějších čtvrtí Prahy: na Příkopy, na Václav- ské náměstí, do Ferdinandovy třídy atd Nejkrás- nější domy a nejnádhernější krámy jsou v jejich rukou. Sotva že zde některý krám se uprázdní, již ho obsadí židé, a křesťanské živnostnictvo je vždy dále zatlačováno do chudých předměstí. Israel ze židovského města vždy dále valí se do nejkrásnějších čtvrtí města. Týnský hlavní farář nosí již dávno vedlejší titul: parochus in- fidelium. Z Týna hrne se k Jindřichu a k Matce Boží Sněžné a dostihne co nevidět farnosti sv. Ště- pána, kdež bude hledět zbudovati si co nejnádher- nější chrám, vedle něhož budou naše křesťanské chrámy vyjímati se jako otrhánkové. Kterak zuboženě vypadají mnohé kostely pod patronátem města Prahy! Popatřme na př. na chrám sv. Jin dřicha, vedle něhož co nevidět bude se zvedati nový chrám Israele. Rozumí se, že Israel nebude šetřiti peněz na křesťanech vydělaných, a že si jej s orientální nádherou vyzdobí, jako asi na Vino- hradech. Kterak kontrastovati budou pohled - kostela sv. Jindřicha a nového chrámu židovskéhol Svým včerejším hlasováním vystavěla si vět- šina staročeská na radnici vysvědčení chu- doby. Hlasovali tam radikálové (učitel Rašín) se Staročechy svorně pro povolení. Pan Břez- novský jako Mladočech měl dosti zmužilosti, po- volení tomu se opříti. Pan dr. Podlipný prý před hlasováním odešel. Pan dr. Baštýř prý si jako Pilát omýval ruce slovy: »Se stanoviska právni- ckého není proti tomu co namítati.« Kéž by bylo se jen vždy dříve v Praze se stanoviska právni- ckého a nikoliv stranického, strýčkovského a pod. jednalo, pak mohla by si naše královská Praha státi mnohem lépe. Kdyby stapovisko právnické mělo při všem býti směrodatným, pak by byla již dávno všecka přirozená a starožitná krása Prahy padla za oběť lakotě lidské. Právě na Praze je vidět, že summum jus bývá summa injuria. Není na světě bezpráví, abý již nebývalo open- tleno paragrafy právnickými. Ostatně věc vče- rejším hlasováním žádnou měrou odbyta není. V příčině té promluví ještě křesťan- ský lid, který mnohem bolestněji pociťuje, nežli mnozí páni na radnici, kterak Israel vždy a všude proti zájmům národním se chová. Proto i páni, kteří včera pro stavbu židovské synagogy hlaso- vali, měli mnohem více na paměti bezpráví, jaké Israel na našem národě ode dávna páše. Zde

právě měli výrazu dáti svému právnickému svědomí. Dříve měl Israel svou značku jeďině na ži- dovském městě, na kteréž byl odházán. Dnes vtiskl svou značku nejnovějšímu a nejhrásnějšímu předměstí Prahy, Vinohradům; zítra ji vtiskne Václavskému náměstí; později vystaví si velechrám třeba vedle sv. Víta, a vůbec kde se mu dále zlíbí. Postačí jen zakoupiti si místo, a páni na rad- nicí již se postarají, aby proti stavbě synagogy třeba na Velikém náměstí vedle sochy Husa, se stanoviska právnického nebylo co k namítání. Nic nevyznačuje moc Israele tak pro nás pokořivě, jako synagoga vinohradská se svými im- posantními věžemi, jež viděti je daleko široko jako věkovitý odznak naší královské Prahy. Tak, páni na radnici, jen chutě dále požiďujtež naši Prahu, ale o to bychom prosili, aby příště neříkalo se: naše slovanská Praha, nýbrž áPra

Zpra

V Praze, 4. zář. Ani dnes ještě nebyly ve Vídni isterstva dr. Körber byl sice přijat již několikráte od J. V. císaře ve slyšení, ale ministerská rada, v níž bude učiněno konečné usnesení o příští vládní akci, dosud se ne- sešla. Zprávy, že nadešla ministerská krise, listy polo- úřední popírají, dokazujíce, že dr. Körber ještě také dnes těší se plné a nezkrácené důvěře mocnářově. Neklamou-li všecky známky, dojde přece jen na rozpuštění říšské rady. Ale o tom, bude-li jí oktrojován zároveň nový jednací řád a budou-li také volby pro- vedeny již na základě nového také oktrojovaného vo- lebního řádu, mínění se rozcházejí. Protože ministr zabraničních záležitostí hr. Goluchowski měl dnes do- poledne u císaře slyšení, soudí některé vídeňské listy, že byl žádán v té příčině za radu. Jinak dlužno po- znamenati, že německo-liberální časopisy ryčně nyní píší proti rozpuštění říšské rady. Pochopitelno. Obá- vají se totiž a vším právem, že by německo-liberální strana, kteráž beztoho nyní již rekrutuje se hlavně z Čech a Moravy, novými volbami na dobro byl povalena a smetena. Z jiného důvodu píše proti rozpuštění sněmovny a vypsání nových voleb »Gr. Volksblt.«. Píše totiž; Odvolání se k voličům vyjímá se theoreticky velmi krásně a kdyby Rakousko mělo jen takové voliče, kteří mají na zřeteli hospodářské a kulturní stránky Rakouska, musili by voličové, levice i pravice s vo- lebním lístkem v ruce „vysloviti zničující soud nad

nae

FEUILLETON.

Několik slov o soukromýnh bytech student- ských a katolických konviktech. Rodičům a přátelům českého studentstva na uváženou po- dává x + y. Na druhém sjezdu katolíků českoslovanských v Praze jednalo se mezi jiným též o studentských bytech a konviktech vůbec a o kolleji Arnošta z Par dubic zvláště. Zajímavou i obsáhlou a obsažnou před nášku měl o předmětě tom profesor Jo se Šauer z Augenburku; v resoluci potom schvá lené praví se mezi jiným také toto: »Nemohou-li ro- diče svěřiti dítky své (z obecných a středních škol) rodinám v ohledě náboženském a mravním úplně spolehlivým, buďtež jim doporučovány katolické vy- chovávací ústavy, paedagogicky dobře řízené: pensi- onáty (pro hochy u školních bratří v Bubenči, pro dívky v klášteřích), konvikty (diecesální při některých klášteřích pro syny a dívky učitelské). — Přítomní provázeli odstavec ten souhlasem, volajíce: »Vý- borně!« To již klerikálové jinak neumějí; nejraději za- vřeli by všecku naši mládež do klášterů, aby odcho- vali si tak pokolení poddajné. Tak a podobně řekne zajisté mnohý liberál, míně, že vychování v rodině je daleko lepší a přiměřenější, nežli v konviktě nebo v pensionátě. Připouštím, že dobrá rodina dobře může vychovati děti vlastní i cizí. Ale jaké jsou tak mnohé

rodiny, jež berou si studenty na byt? A jak vycho- vávají hochy a jinochy sobě svěřené? Že dobrých a spořádaných bytů studentských rok od roku ubývá, dokazuje nejlépe, že do katolických konviktů hlásí se rok od roku značnější počet studentů, ačkoli noviny liberální a mnozí učení a neučení páni hubují na kněze, jak ohlupují prý mládež a nemají prý ani pojmu o moderní paedagogice. Ale mnohý liberální tatík přes to přese všecko raději dává synka do ka- tolického konviktu, řízeného katolickými kněžími, než by ho svěřil neznámé "soukromé rodině; protože mnohý sám z vlastní zkušenosti zná více odstrašujících příkladů. Brzy bude tomu dva a dvacet let, co přivedl mne otec do gymnasia v B. a po odbyté zkoušce při- jímací najal mi byt u starší bezdětné rodiny, jež mimo výdělku na studentech živila se krupařením. Mým spolubydlitelem byl sekundan Ferina, jenž vynikal v každém oboru: pohlížel jsem na něho s respektem, jakého schopen jest jenom nezkušený priman, přišlý právě z vesnice. Studoval jsem sice dobře, ale Ferina byl pro mne přece jenom ideálem nedostižitelným: doma neučil se mnoho, jen že si tak napsal přípravy latinské a německé a různé úlohy, ostatní zběžně přečetl a hajdy za město, kde páni kluci studenti hráli míč, »špačka« atd.; ale přes to přese všecko, když byl konec školního roku, přinesl si na vysvědčení samé výborné. Míčové hry a špačkové zábavy z po- čátku neškodily mu ani dost málo; ale pan domácí,

respektive paní, jejíž rozkazy pán vykonával, nechtěla mu jich trpěti, protože přicházíval domů na večer pra- videlně celý zablácen a vše zamazal. Když nedosta- čovala napomenutí, mnohdy dosti opepřená, bral pan domácí na pomoc rákosku a nejednou zahrál si s Fe- rinou »na chytanou«, při čemž Ferina i pod stůl podlezl — naučilť se při hře míčem dobře vyhýbati se ráně. Rozumí se samo sebou, že takovéto hry Fe- rinu nezajímaly, proto vyhledal si po roce byt jiný, kde měl více svobody a mohl po libosti oddati se míčovému a špačkovému sportu. Ale když vyrostl z chlapeckých kalhotek, omrzeiy ho i chlapecké hry; nyní zalíbily se mu karty a kuželky, a také zde při- vedl to ke znamenité virtuositě: znal všecky městské i předměstské kuželníky a věděl nejlépe, kterou koulí jistě vyrazí krále, roha atd. Nyní však nehrával jen ve dne, nýbrž i pozdě večer a v noci; aby nedřímal ve škole, raději tam nešel, stále »churavěl«. Ovšem že nyní nemíval tak skvělých známek na vysvědčení; výborné byly rok od roku řidší, až úplně zmizely, ale přes to přese všecko nebylo se Ferinovi obávati, že propadne. Páni profesoři mu sice nevěřili, tušilit, co asi kutí, ale nemohli se mu jaksi dostati »na ko- bylku«, bylť on pravým ferinou. Tak dotáhl to až do oktávy; zde však vyzrál na milého Ferinu pan pro- fesor Hrdina: když byl Ferina ve škole, tu si ho pan profesor nevšímal; jakmile však »churavěl« — (v noci kdesi v hospodě při kartách a ve dne na bytě vy- spávaje probdělou noc) — ihned sháněl se po něma