ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 5855b0e0-66ef-11dc-be0d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 16
#1 alto_textblock #1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 195. ze dne 17. července 1901.
#2 alto_textblock #2
Různé zprávy.
#3 alto_textblock #3
= Klenoty starých Egypťanů. Britští archae ologové, bádající v Egyptě, uspořádali právě v Lon- dýně výstavu svých nálezů z posledních let. Poda- řilo se jim vniknouti do tajů šeré dávnověkosti opětně o několik set let nazpět, než kam až sahaly výzkumy dřívější. Professor Flinders Petrie, který pracuje v Abydu v zasypaných ruinách chrámu Osi- ridova, kde nalezena pověstná abydská deska králů, dospěl ve svých studiích, založených na nalezených hieroglyfyckých nápisech a záznamech na papyrusu až do roku 4715 před Kristem, nejen ke králům první dynastie, nýbrž ještě dále do mythu »deseti králů před Menem«. — Vystavuje fotografické snímky drahocenných náramků, na mumii prý královny Zery nalezených, jež nemohl ani zlatem získati pro jich drahocennost. Uloženy jsou v museu v Kairu. Jeden náramek zhotoven jest z ryzího zlata, do něhož vsazeny tyrkisy a perle, jiný zdoben zlatým lotosovým květem s krásným ametistem v středu, na jiném opět znázorněna ženská hlava, jejíž pra- meny vlasů jsou ze zlata. Neméně cenným jest žezlo, jež přičítá Petrie králi Kasetmuovi, zhotovené z mědi, opletené těžkými pruty zlata, v jejichž koncích zasazen rudý, broušený karneol. V hrobě téhož krále nalezene pět váz z karneolu a mramoru, po většině s lotosovým květem. Veškeré skvosty pro- vedeny jsou dle úsudků znalců způsobem, dle kte- rého dá se souditi, jak pokročilým bylo již v dobách tehdejších klenotnictví starých Egypťanů. = Automobily v službách hasičských Zdá se, že sportovní význam automobilů zaměněn bude záhy za účel praktický. Francie první připadla na myšlenku užívání automobilů ve službách pošty dopravní a nyní zanáší se opětně myšlenkou, užívati automobilů při požárních opatřeních. Konány v ně kolika francouzských městech pokusy s automobily, na nichž umístěna stříkačka, uspořádán i celý vlak automobilů s mužstvem, voznicemi, hadicemi a ře- bříky. I v jiných zemích přijata myšlenka ta za vlastní. Městska rada hannoverská nařídila ředitelstvu hasičské městské stanice, aby pořídilo pro požární svoji hotovost jednu parní stříkačku na automobilu. Rychlost, s jakou může prý býti stříkačka na místo požáru automobilem dopravena, jest daleko větší než se spřežením. Musí se ovšem počkati, jak se při nej- bližším požáru nové toto zařízení osvědčí. = List básníka Lope de Vega, objeven byl při přehlídce písemných památek musea sevill- ského. Dopis, dosud neznámý, adresován španělskému básníku Felixu de Quijada, kterého Lope často ve svých spisech vzpomíná a spadá obsakem svým do roku 1621, do doby, kdy zemřel Filip III. a nastoupil jeho syn Filip IV. Této změny na trůně dotýká se Lope, tehdy 59letý ve svém listě. Píše takto: »Filip IV. jest statný, hezký a rozumný muž, do kterého sklá- dám mnoho nadějí; při pohledu naň vysýchají mé slzy, platící památce andělsky dobrého jeho otce. Pro sebe však nadějí těch nechovám, ty patří básníkům mladším. — Já jsem již stár, nemám již chuti sedlati svého Pegasa. — Několik knih, pár květin, obrazů pak mé děti, toť vše, co jedině mě těší; starostí ne- mám, leda by jimi byla péče o pořízení jednoho obleku do roka . . Stýská se mi však po Seville. (Lope žil v Madridu.) Tam konal bych na den dlouhé výlety, neobávaje se, že budu potkávati pro mne
#4 alto_textblock #4
obtížné hovorky. Přátelé nutkají mne, bych psal pohřbu slavného krále, ale nemohu. Byla by to pro mne ta nejbolestnější práce, jakou bych kdy v životě vykonal. = Menelik a missionář. Švédský jeden mis- sionář, který vypraven byl do Habeše, aby obracel na víru křesťanskou tamnější židy a pohany, zadržen byl na hranicích stráží a jako podezřelý dopraven před habešského guvernéra. Tento vysoký úřadník. který slyšel sice ve svém životě o Německu, Rusku, Francii, Italii a Anglii, nechtěl o Ššvédsku ničeho vě- děti a proto poslal missionáře v průvodu ozbrojenců k samému dvoru. Menelik ptal se missionáře za jakým účelem přišel do Habeše. »Abych obracel židy a pohany na víru křesťanskou«, zněla odpověď. »Kte- rými zeměmi jsi prošel,?« ptal se dále Menelik. Mis- sionář jmenoval Německo, Egypt a Sudan. »A obra- cel jsi také v Německu židy na křesťanskou víru?« ptal se dále snědý mocnář. Odpověď zněla záporně. Na to vladař nepromluvil již k missionářovi ani slova, nýbrž zavolal velitele své tělesné stráže a dal mu rozkaz: »Doveďte tohoto muže až na hranice mé říše a tam mu řekněte, aby šel dříve obracet židy a pohany v Německu na křesťanskou víru a pak aby přišel teprve do říše Menelikovy. Do té doby ať se neopováží překročiti habešské hranice«. Zdá se, že Menelik ani netuší, jakou Sisyfovu práci vložil na bedra missionářova. = Tintorettovy malby, nalezající se ve Scuola di San Rocco v Benátkách, dle zpráv řím- ských listů scházejí valně, takže některé z nich nelz již ani rozpoznati. Listy italské s rozhořčením pouka- zují na to, že střecha budovy jest tak chatrná, žejí déšť proniká a celé potůčky tečou po stěnách a obra- zech. Tím ovšem poškozují se cenné obrazy ne- smírně, neboť barva, kterou Tintoretto, správně Ro- busti Jacopo maloval, není trvanlivá a sama sebou časem již vybledla. Ve Scuole di San Rocco nacháze se 56 obrazů velikého tohoto mistra, mezi nimi nej- znamenitější jeho dílo Ukřižování Krista. = Náhrdelník z perel za 400.000 stř. shil- lingů byl prodáván dražbou v Londýně. Král Edvard sám přišel před dražbou na klenot se podívat. Ná- hrdelník čítá 424 perly v šesti řadách, sponka poseta drobnými brillanty, v jichž středu tkví zářící démant. Klenot ten náležel francouzské šlechtičně, jejíž jmeno zůstalo utajeno. Nejnižší podání činilo 200.000 shil- lingů a přidáváno po deseti tisících. Když dosáhla výše 390.000 sbil., rozpakovali se přítomní více na- bídnouti a když přidali pouze bankéři Lindenbaum a Weil dohromady 10.000 shil., připadl jim vzácný klenot. Jak se oň rozdělí, jest ovšem jejich věcí. = Ze života Alfonsa XIII. Turinský list »Stampa« dovídá se od vychovatelů budoucího špa- nělského krále Alfonsa XIII. některé podrobnosti jeho života. Mladý král, který příštím rokem stane se plnoletým a k vládě schopným, Ine velikou láskou k svojí matce, která věnuje všestrannou péči jeho vychování. Denně vyptává se vychovatelů, uměl-li jich svěřenec svoji úlohu; když jednou učitel počtů nemohl jí dáti uspokojivou odpověď, uložila mladému králi domácí vězení a nesměl toho dne se sourozenci obědvati. Mladý král z vděčnosti pak, když si svůj trest odbyl, políbil matce ruku, neboť podrobuje se jejím rozkazům, uznávaje, že vše, co ona koná, číní z mateřské lásky a úmyslu, aby z něho byl jednou dokonalý panovník. Způsob jeho života jest odmě-
#5 alto_textblock #5
řený a přesný. Když vstane, koupá se denně,i v zimě, téměř ve studené vodě, pak snídá šálek čokolády s chlebem a máslem, načež má dopoledne tři hodiny vyučování. O 11. hodině dopolední násle- duje šerm a tělocvik, v poledne s matkou a sestrami společný oběd. Po obědě učí se v parku hodinu střelbě do terče a opětně následuje tříhodinná lekce vyučování. Na večer provází matku na procházce, o osmé hodině večeří a o desáté hodině jde spat. = Arabská zdvořilost. Jistý cestovatel, který delší čas strávil v Medině, vypravuje ve svých vzpomínkách, že jednoho jitra zaléval květiny na okně v prvním patře. Náhodou přelil květináča sprška vody snesla se dolů na chodník, kde hověl si líně nějaký Arab. Nenadálá lázeň rozčilila sně- dého muže nemálo. Vyskočiv a nezahlédnuv nikoho v okně, zvolal: »Jsi-li sličná — pak ti děkuji, jsi-li mlád — pak jsi hňup. Jsi-li dědek nebo baba, pak vem tě čert...« = Poprava kněze. V Granadě popraven byl 16. t. m. farář Julian Angnitta z Lokubiny, který ve srozumění s matkou dopustil se ohavné otcovraždy, jelikož při sporu s bratřími chtěl otec svědčiti v jeho neprospěch. Předstíraje osadníkům, že otec jest choromyslným, vezl jej v průvodu matky do ústavu. Cestou v lese dal jako na občerstvenou otci nápoje, patrně otráveného, po kterém stařec upadl v bezvě- domí. Farář na to rozdrtil mu hlavu kamenem, vy- píchal oči, aby mrtvola nebyla k poznání a shodil ji do propasti. Po několika týdnech s nářkem sdělo- val osadníkům, že otec v ústavě zemřel. Ale matka puzena výčitkami udala vše soudu a tak spustlý otcovrah ocitl se v rukou spravedlnosti. Každý pokus o udělení milosti byl odmítnut.
#6 alto_textblock #6
Aréna na Smíchově.
#7 alto_textblock #7
Ve středu 17. července. Začátek o 7. hod Cyklus frašky VIII. Novinka. Poprvé: Krásná Cleo. Fraška o 3 jednáních. Napsali Gustav Sylvainea Ludvík Artuš. Přeložila Olga Nápravňíkova. Režisér p. J. Kubík. Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka a Kapra a Kotka na Smíchově. 17482
#8 alto_textblock #8
Pštěkovo divadlo na Král. Vinohradecl
#9 alto_textblock #9
Ve středu 17. července.
#10 alto_textblock #10
Začátek o 7. hod.
#11 alto_textblock #11
Lidové představení za poloviční ceny. Esperanto. 17471 Velká fraška o 3 jednáních. Napsal J. Kühnl. Za nejbližší novinku přípravuje se: Elektra. Zejtra o 1/25. hod. Promenádní koncert.
#12 alto_textblock #12
Divadlo,Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře, Ředitel V. Suk. Ve středu 17. července. Začátek o 1/27. hoa Po druhé: Jeho první žena. Žert o 3 jednáních od J. S. Přel. J. Pulda. Režisen p. Boh. Kovář. Předprodej lístků v trafice na Příkopě proti »Špinkůme 17499 do 5. hod. večerní.
#13 alto_textblock #13
— 140 —
#14 alto_textblock #14
137
#15 alto_textblock #15
sebevědomí jen zvýšil, dodal mu ale i jakési jistoty, s ja- kouž dovedl mnohé špatné ve své povaze zakrývati. Trestanci ho z té duše nenáviděli — »slovo a rána bylo u něho jedno a tolikéž«, jak sám říkal — však u svých představených platil za důstojníka poctivéhoa svědomitého, byť i někdy přísného a drsného. Prohodil nyní, přijímaje číšku čaje z ruky paniny: »Nuže, paní Vichersová, i vás nebude, jak myslím, mrzeti, že se dostanete odtud? A což přípitek, Vichersi?« Paní Vichersová odtušila s mladistvou svižností svou, přes níž zatím ovšem přelétl stín dalších šesti let: »Ano, ano, budu tomu jen povděčna! Strašlivé to místo! Ale povinnost a služba jsou pro Johna nade vše! A ten vítr zde! Milý pane Frere ani si nemůžete pomyslit, jak ráda byla bych poslala Sylvii raději do Hobart Townu, ale John nechtěl o tom ani slyšeti.« Frere tázal se ihned, ale poručnickým tónem, v jakém si libují lidé jeho rázu, mluvívají-li o dětech: »Jak jest slečně Sylvii — mimochodem řečeno ? Vichers odtušil: »Nevalně, bohužel, musím tak říci. Jest tu příliš smutno pro ni. Není tu dětí jejího stáří, vyjímaje malou děvušku lodivůdcovu a s tou nemůže přece obcovati. Ale přece nechtěl jsem se od ní odloučiti, zkusil jsem sám ji vyučovati. Frere namítl, zíraje utkvěle do své číšky čaje: »Hm — tuším, byla přece jakás guvernantka u vás. Dívčina jistá — jak jen slula ?« Paní Vichersová odvětila sama, zvážněvši poněkud »Miss Purfoyova. Ano, ano, nebohá! Smutná to historka, pane Frere.« Frere zamžikal jen očima.
#16 alto_textblock #16
Na druhé straně dosahovaly tak ženy ty mnohé výhody. ale naopak dostávalo se jim krutého pronásledování, na- padlo-li jim, by si samy milence vyvolily. Arturovou první starostí bylo, učiniti přítrž těmto prostopášnostem; zavedl-li nejpřísnější kázeň co se týče vážného a důstojného vystupování, chyboval na druhé straně opět nedostatkem jiných cností. Jsa poctivým, sta- tečným a mysli hrdé, byl zároveň ale také chladným a puntičkářským a okázalé, ochotné a dobré smýšlení osadníkův odráželo se o zdvořilou jen jeho lhostejnost. Oproti officiální společnosti, kterouž plukovník Artun utvořil, stála společnost svobodných osadníkův a pro- puštěncův. Tito byli četnější, než by se mysliti mohlo. Dne 29. listopadu 1829. bylo osmatřicet svobodných — omilostěných — a šestapadesát osob, jen podmínečně propuštěných, zapsáno v seznamech; téhož roku 26. září činil počet osob, jež měly průkazy o dočasném osvobo- zení z trestu, sedm set pětačtyřicet. Mluviti o společenském postavení těchto lidí v době oné nelze bez ustrnutí. Dle pověřených svědectví mnohých vážených lidí, vládních úřadníkův, důstojníkův a svobod- ných osadníkův, byla prostopášnost usedlikův těch přímo pověstná. Opilství bylo hlavní neřestí jejich. I děti bylo vidět na ulicích opilé. V neděli bylo viděti muže a ženy státi před dveřmi krčem, kdež vyčkávali konce bohoslužeb, aby pak ihned opět počali píti. Stav vězeňského obyvatelstva byl pak vůbec nevylí- čitelný. Ač podloudný prodej grogu byl přísně trestán, děl se přece v nesmírném rozsahu; mužové i ženy shledáni Ztracen pro život. 35