#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 195. ze dne 17. července 1901.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Klenoty starých Egypťanů. Britští archae
ologové, bádající v Egyptě, uspořádali právě v Lon-
dýně výstavu svých nálezů z posledních let. Poda-
řilo se jim vniknouti do tajů šeré dávnověkosti
opětně o několik set let nazpět, než kam až sahaly
výzkumy dřívější. Professor Flinders Petrie, který
pracuje v Abydu v zasypaných ruinách chrámu Osi-
ridova, kde nalezena pověstná abydská deska králů,
dospěl ve svých studiích, založených na nalezených
hieroglyfyckých nápisech a záznamech na papyrusu
až do roku 4715 před Kristem, nejen ke králům
první dynastie, nýbrž ještě dále do mythu »deseti
králů před Menem«. — Vystavuje fotografické snímky
drahocenných náramků, na mumii prý královny
Zery nalezených, jež nemohl ani zlatem získati pro
jich drahocennost. Uloženy jsou v museu v Kairu.
Jeden náramek zhotoven jest z ryzího zlata, do
něhož vsazeny tyrkisy a perle, jiný zdoben zlatým
lotosovým květem s krásným ametistem v středu,
na jiném opět znázorněna ženská hlava, jejíž pra-
meny vlasů jsou ze zlata. Neméně cenným jest
žezlo, jež přičítá Petrie králi Kasetmuovi, zhotovené
z mědi, opletené těžkými pruty zlata, v jejichž
koncích zasazen rudý, broušený karneol. V hrobě
téhož krále nalezene pět váz z karneolu a mramoru,
po většině s lotosovým květem. Veškeré skvosty pro-
vedeny jsou dle úsudků znalců způsobem, dle kte-
rého dá se souditi, jak pokročilým bylo již v dobách
tehdejších klenotnictví starých Egypťanů.
= Automobily v službách hasičských
Zdá se, že sportovní význam automobilů zaměněn
bude záhy za účel praktický. Francie první připadla
na myšlenku užívání automobilů ve službách pošty
dopravní a nyní zanáší se opětně myšlenkou, užívati
automobilů při požárních opatřeních. Konány v ně
kolika francouzských městech pokusy s automobily,
na nichž umístěna stříkačka, uspořádán i celý vlak
automobilů s mužstvem, voznicemi, hadicemi a ře-
bříky. I v jiných zemích přijata myšlenka ta za
vlastní. Městska rada hannoverská nařídila ředitelstvu
hasičské městské stanice, aby pořídilo pro požární
svoji hotovost jednu parní stříkačku na automobilu.
Rychlost, s jakou může prý býti stříkačka na místo
požáru automobilem dopravena, jest daleko větší než
se spřežením. Musí se ovšem počkati, jak se při nej-
bližším požáru nové toto zařízení osvědčí.
= List básníka Lope de Vega, objeven
byl při přehlídce písemných památek musea sevill-
ského. Dopis, dosud neznámý, adresován španělskému
básníku Felixu de Quijada, kterého Lope často ve
svých spisech vzpomíná a spadá obsakem svým do
roku 1621, do doby, kdy zemřel Filip III. a nastoupil
jeho syn Filip IV. Této změny na trůně dotýká se
Lope, tehdy 59letý ve svém listě. Píše takto: »Filip IV.
jest statný, hezký a rozumný muž, do kterého sklá-
dám mnoho nadějí; při pohledu naň vysýchají mé
slzy, platící památce andělsky dobrého jeho otce. Pro
sebe však nadějí těch nechovám, ty patří básníkům
mladším. — Já jsem již stár, nemám již chuti sedlati
svého Pegasa. — Několik knih, pár květin, obrazů
pak mé děti, toť vše, co jedině mě těší; starostí ne-
mám, leda by jimi byla péče o pořízení jednoho
obleku do roka . . Stýská se mi však po Seville.
(Lope žil v Madridu.) Tam konal bych na den dlouhé
výlety, neobávaje se, že budu potkávati pro mne
#4
alto_textblock
#4
obtížné hovorky. Přátelé nutkají mne, bych psal
pohřbu slavného krále, ale nemohu. Byla by to pro
mne ta nejbolestnější práce, jakou bych kdy v životě
vykonal.
= Menelik a missionář. Švédský jeden mis-
sionář, který vypraven byl do Habeše, aby obracel
na víru křesťanskou tamnější židy a pohany, zadržen
byl na hranicích stráží a jako podezřelý dopraven
před habešského guvernéra. Tento vysoký úřadník.
který slyšel sice ve svém životě o Německu, Rusku,
Francii, Italii a Anglii, nechtěl o Ššvédsku ničeho vě-
děti a proto poslal missionáře v průvodu ozbrojenců
k samému dvoru. Menelik ptal se missionáře za
jakým účelem přišel do Habeše. »Abych obracel židy
a pohany na víru křesťanskou«, zněla odpověď. »Kte-
rými zeměmi jsi prošel,?« ptal se dále Menelik. Mis-
sionář jmenoval Německo, Egypt a Sudan. »A obra-
cel jsi také v Německu židy na křesťanskou víru?«
ptal se dále snědý mocnář. Odpověď zněla záporně.
Na to vladař nepromluvil již k missionářovi ani
slova, nýbrž zavolal velitele své tělesné stráže a dal
mu rozkaz: »Doveďte tohoto muže až na hranice mé
říše a tam mu řekněte, aby šel dříve obracet židy a
pohany v Německu na křesťanskou víru a pak aby
přišel teprve do říše Menelikovy. Do té doby ať se
neopováží překročiti habešské hranice«. Zdá se, že
Menelik ani netuší, jakou Sisyfovu práci vložil na
bedra missionářova.
= Tintorettovy malby, nalezající se ve
Scuola di San Rocco v Benátkách, dle zpráv řím-
ských listů scházejí valně, takže některé z nich nelz
již ani rozpoznati. Listy italské s rozhořčením pouka-
zují na to, že střecha budovy jest tak chatrná, žejí
déšť proniká a celé potůčky tečou po stěnách a obra-
zech. Tím ovšem poškozují se cenné obrazy ne-
smírně, neboť barva, kterou Tintoretto, správně Ro-
busti Jacopo maloval, není trvanlivá a sama sebou
časem již vybledla. Ve Scuole di San Rocco nacháze
se 56 obrazů velikého tohoto mistra, mezi nimi nej-
znamenitější jeho dílo Ukřižování Krista.
= Náhrdelník z perel za 400.000 stř. shil-
lingů byl prodáván dražbou v Londýně. Král Edvard
sám přišel před dražbou na klenot se podívat. Ná-
hrdelník čítá 424 perly v šesti řadách, sponka poseta
drobnými brillanty, v jichž středu tkví zářící démant.
Klenot ten náležel francouzské šlechtičně, jejíž jmeno
zůstalo utajeno. Nejnižší podání činilo 200.000 shil-
lingů a přidáváno po deseti tisících. Když dosáhla
výše 390.000 sbil., rozpakovali se přítomní více na-
bídnouti a když přidali pouze bankéři Lindenbaum
a Weil dohromady 10.000 shil., připadl jim vzácný
klenot. Jak se oň rozdělí, jest ovšem jejich věcí.
= Ze života Alfonsa XIII. Turinský list
»Stampa« dovídá se od vychovatelů budoucího špa-
nělského krále Alfonsa XIII. některé podrobnosti jeho
života. Mladý král, který příštím rokem stane se
plnoletým a k vládě schopným, Ine velikou láskou
k svojí matce, která věnuje všestrannou péči jeho
vychování. Denně vyptává se vychovatelů, uměl-li
jich svěřenec svoji úlohu; když jednou učitel počtů
nemohl jí dáti uspokojivou odpověď, uložila mladému
králi domácí vězení a nesměl toho dne se sourozenci
obědvati. Mladý král z vděčnosti pak, když si svůj
trest odbyl, políbil matce ruku, neboť podrobuje se
jejím rozkazům, uznávaje, že vše, co ona koná, číní
z mateřské lásky a úmyslu, aby z něho byl jednou
dokonalý panovník. Způsob jeho života jest odmě-
#5
alto_textblock
#5
řený a přesný. Když vstane, koupá se denně,i
v zimě, téměř ve studené vodě, pak snídá šálek
čokolády s chlebem a máslem, načež má dopoledne
tři hodiny vyučování. O 11. hodině dopolední násle-
duje šerm a tělocvik, v poledne s matkou a sestrami
společný oběd. Po obědě učí se v parku hodinu
střelbě do terče a opětně následuje tříhodinná lekce
vyučování. Na večer provází matku na procházce, o
osmé hodině večeří a o desáté hodině jde spat.
= Arabská zdvořilost. Jistý cestovatel,
který delší čas strávil v Medině, vypravuje ve svých
vzpomínkách, že jednoho jitra zaléval květiny na
okně v prvním patře. Náhodou přelil květináča
sprška vody snesla se dolů na chodník, kde hověl
si líně nějaký Arab. Nenadálá lázeň rozčilila sně-
dého muže nemálo. Vyskočiv a nezahlédnuv nikoho
v okně, zvolal: »Jsi-li sličná — pak ti děkuji, jsi-li
mlád — pak jsi hňup. Jsi-li dědek nebo baba, pak
vem tě čert...«
= Poprava kněze. V Granadě popraven byl
16. t. m. farář Julian Angnitta z Lokubiny, který ve
srozumění s matkou dopustil se ohavné otcovraždy,
jelikož při sporu s bratřími chtěl otec svědčiti v jeho
neprospěch. Předstíraje osadníkům, že otec jest
choromyslným, vezl jej v průvodu matky do ústavu.
Cestou v lese dal jako na občerstvenou otci nápoje,
patrně otráveného, po kterém stařec upadl v bezvě-
domí. Farář na to rozdrtil mu hlavu kamenem, vy-
píchal oči, aby mrtvola nebyla k poznání a shodil
ji do propasti. Po několika týdnech s nářkem sdělo-
val osadníkům, že otec v ústavě zemřel. Ale matka
puzena výčitkami udala vše soudu a tak spustlý
otcovrah ocitl se v rukou spravedlnosti. Každý pokus
o udělení milosti byl odmítnut.
#6
alto_textblock
#6
Aréna na Smíchově.
#7
alto_textblock
#7
Ve středu 17. července.
Začátek o 7. hod
Cyklus frašky VIII.
Novinka. Poprvé: Krásná Cleo.
Fraška o 3 jednáních. Napsali Gustav Sylvainea
Ludvík Artuš. Přeložila Olga Nápravňíkova. Režisér
p. J. Kubík.
Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka a Kapra
a Kotka na Smíchově.
17482
#8
alto_textblock
#8
Pštěkovo divadlo na Král. Vinohradecl
#9
alto_textblock
#9
Ve středu 17. července.
#10
alto_textblock
#10
Začátek o 7. hod.
#11
alto_textblock
#11
Lidové představení za poloviční ceny.
Esperanto.
17471
Velká fraška o 3 jednáních. Napsal J. Kühnl.
Za nejbližší novinku přípravuje se: Elektra.
Zejtra o 1/25. hod. Promenádní koncert.
#12
alto_textblock
#12
Divadlo,Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře,
Ředitel V. Suk.
Ve středu 17. července.
Začátek o 1/27. hoa
Po druhé: Jeho první žena.
Žert o 3 jednáních od J. S. Přel. J. Pulda. Režisen
p. Boh. Kovář.
Předprodej lístků v trafice na Příkopě proti »Špinkůme
17499
do 5. hod. večerní.
#13
alto_textblock
#13
— 140 —
#14
alto_textblock
#14
137
#15
alto_textblock
#15
sebevědomí jen zvýšil, dodal mu ale i jakési jistoty, s ja-
kouž dovedl mnohé špatné ve své povaze zakrývati.
Trestanci ho z té duše nenáviděli — »slovo a rána
bylo u něho jedno a tolikéž«, jak sám říkal — však
u svých představených platil za důstojníka poctivéhoa
svědomitého, byť i někdy přísného a drsného.
Prohodil nyní, přijímaje číšku čaje z ruky paniny:
»Nuže, paní Vichersová, i vás nebude, jak myslím,
mrzeti, že se dostanete odtud? A což přípitek, Vichersi?«
Paní Vichersová odtušila s mladistvou svižností svou,
přes níž zatím ovšem přelétl stín dalších šesti let:
»Ano, ano, budu tomu jen povděčna! Strašlivé to
místo! Ale povinnost a služba jsou pro Johna nade vše!
A ten vítr zde! Milý pane Frere ani si nemůžete pomyslit,
jak ráda byla bych poslala Sylvii raději do Hobart Townu,
ale John nechtěl o tom ani slyšeti.«
Frere tázal se ihned, ale poručnickým tónem,
v jakém si libují lidé jeho rázu, mluvívají-li o dětech:
»Jak jest slečně Sylvii — mimochodem řečeno ?
Vichers odtušil:
»Nevalně, bohužel, musím tak říci. Jest tu příliš
smutno pro ni. Není tu dětí jejího stáří, vyjímaje malou
děvušku lodivůdcovu a s tou nemůže přece obcovati.
Ale přece nechtěl jsem se od ní odloučiti, zkusil jsem
sám ji vyučovati.
Frere namítl, zíraje utkvěle do své číšky čaje:
»Hm — tuším, byla přece jakás guvernantka u vás.
Dívčina jistá — jak jen slula ?«
Paní Vichersová odvětila sama, zvážněvši poněkud
»Miss Purfoyova. Ano, ano, nebohá! Smutná to
historka, pane Frere.«
Frere zamžikal jen očima.
#16
alto_textblock
#16
Na druhé straně dosahovaly tak ženy ty mnohé výhody.
ale naopak dostávalo se jim krutého pronásledování, na-
padlo-li jim, by si samy milence vyvolily.
Arturovou první starostí bylo, učiniti přítrž těmto
prostopášnostem; zavedl-li nejpřísnější kázeň co se týče
vážného a důstojného vystupování, chyboval na druhé
straně opět nedostatkem jiných cností. Jsa poctivým, sta-
tečným a mysli hrdé, byl zároveň ale také chladným
a puntičkářským a okázalé, ochotné a dobré smýšlení
osadníkův odráželo se o zdvořilou jen jeho lhostejnost.
Oproti officiální společnosti, kterouž plukovník Artun
utvořil, stála společnost svobodných osadníkův a pro-
puštěncův.
Tito byli četnější, než by se mysliti mohlo.
Dne 29. listopadu 1829. bylo osmatřicet svobodných
— omilostěných — a šestapadesát osob, jen podmínečně
propuštěných, zapsáno v seznamech; téhož roku 26. září
činil počet osob, jež měly průkazy o dočasném osvobo-
zení z trestu, sedm set pětačtyřicet.
Mluviti o společenském postavení těchto lidí v době
oné nelze bez ustrnutí. Dle pověřených svědectví mnohých
vážených lidí, vládních úřadníkův, důstojníkův a svobod-
ných osadníkův, byla prostopášnost usedlikův těch přímo
pověstná.
Opilství bylo hlavní neřestí jejich. I děti bylo vidět
na ulicích opilé.
V neděli bylo viděti muže a ženy státi před dveřmi
krčem, kdež vyčkávali konce bohoslužeb, aby pak ihned
opět počali píti.
Stav vězeňského obyvatelstva byl pak vůbec nevylí-
čitelný. Ač podloudný prodej grogu byl přísně trestán, děl
se přece v nesmírném rozsahu; mužové i ženy shledáni
Ztracen pro život.
35