ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 57a30f70-75a5-11dc-86e2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 32
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXVIII.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v pátek 10. července 1908.
#3 alto_textblock #3
Číslo 188.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a odpol. listy přodpláší sar v Praze v žmlnistrae 2K měsíe . . na čtvrt lota . . . . 6 K —h s dvoji donáškoe K 5o k na mě- na čtvit leta . . . . 7 KK 50 h ve úlinlkách: na měsíe . . . . . . 2 K 30 h Foštout ris. . . : konn s drojí zásilkos . . . K
#5 alto_textblock #5
p
#6 alto_textblock #6
I
#7 alto_textblock #7
Ii
#8 alto_textblock #8
V drobném prodejíi rnní čísle o ně . . . a se odpolediní Ve Hlialkách na venkověi ranní číslo. . vdpolední . . . . . . . . 4l Iuserát platí se hotově napřed. Předplseoní a inserty přijímá sdmini strace v Marianské ulici č. a Tam nacházejí se t4ž redakee Uskárna a ezpedice „Názodnich Listá“ Bukopiay se nevraesjí.
#9 alto_textblock #9
Dnešní čisle pre Prahu le o 10 stranácb.
#10 alto_textblock #10
Nový slavismus.
#11 alto_textblock #11
IV
#12 alto_textblock #12
Nikoli umělých rozporů, ale spo- lečné práce a činů jest třeba! Shrneme-li to, co jsme v předcházejících úvahách uvedli, dospíváme k závěrku, že: 1. Novoslavismus není hnutím ideově novým, nýbrž navazuje na to, co slavjano- fily, co na sjezdech slovanském v r. 1848 moskevském r. 1867, co na sjezdech slovan- ských novinářů i jednotlivými průkopníky slovanské myšlenky bylo prohlášeno. 2. Jméno novoslavismus vynale zeno bylo vzhledem k poměrům v Rusku. kde dnešní směr slavjanofilský jest nepopu- lární u mladých stran, poněvadž považován jest za směr příliš konservativní a doktri- nářský. Novoslavismu nelze však upříti, že v jednom směru aspoň jest novým: po dlouhé době, kdy práce pro slovanskou myšlenku spočívala pouze na bedrách novi- nařů, vzbudil pro ni interes i politických stran nejen u nás, ale i v Rusku. Ukázal tak cestu politikům, po níž v poslední době ubírali se pouze novi- náři. Nemalou zásluhu o tento pokrok ma pan dr. K. Kramář, Hribar a Glěbovický. Slovanští novináři vítají v novoslavismu nového soudruha v práci pro uskutečnění zásad, jež nikdy nepřestali hlásat. Účasten- ství politických stran jest slovanským novi- nářům tím vítanější čím více nabývají zku- šeností, že novináři jsou sice povolání šířie nové ideje a předkládat veřejnosti návrhy, na jejichž uskutečnění však síly žurnalistiky nestačí. Trvalý výsledek zabezpečit může pouze společná práce novinářů s politickými stranami slovanských národů. Trpkým bylo vědomí slovanských novinářů, že práce jejich není dosud sledována a podporována politi- ckými kruhy. V tom novoslavismus, jenž získavá politické strany k boji pro myšlenku slovanskou, zjednává nápravy. Chybou by však bylo vyvolávat umělý rozpor tam, kde není žádného ideového rozdilu. Není třeba prohlašovat, že starý panslavismus se přežil a ignorovat tai dlouholetou práci novinářů, není třeba vzbu- zovat nedorozumění a způsobovat roztrp čení! Třeba jest společné prácel Není správné zakládat slovanskou tiskovou kancelář bez novinářů Zdaž tito právě nejsou povoláni k organisac zpravodajské služby mezi slovanskými na- rody? Zdaž není povinností slovanské tiskové kanceláře informovat časopisy o kulturním a politickém životě slovanských národů o nových událostech a zjevech na poli lite- rárním i národohospodářském, informovat důležité organisace, významné národohospo- dářské ústavy, banky a jednotlivce, současně však politické strany a politiky? Hnutí slovanskému nescházely dosu dobré myšlenky a návrhy, ale schazely mu činy. Doufejme, že novoslavismus tím právě se bude lišiti od posávadního bnutí slovan ského, že kdežto dosud hlásána byla hesla, podávány návrhy a přijímány resoluce —
#13 alto_textblock #13
novoslavismus ve smyslu těchto návrhů, hesel a resolucí zahájí dobu činů. Potom bychom neváhali toto období nazvat obdobím novoslavismu. My Slované vyznačujeme se povahou hloubavou, plnou ideálů, jsme vznětliví a schopni největšího nadšení pro dobrou myšlénku, pro dobrou věc. K činům však se ztěžka odhodláváme. Všichni máme plné vědomí o vážném nebezpečí, jež nás ohro- žuje, všichni víme, že tomuto nebezpečí můžeme čeliti pouze organisací všech Slo- vanů, nejprve ovšem organisací všech Slovanů v tomto soustátí — ale uskutečnit tuto organisaci, odstranit spory mezi slovanskými kmeny, to již jsou činy a nežli bychom k těm se odhodlali, raději rozerváni stáváme se kořistí svých utlačovatelů a s duší oba- vami naplněnou očekáváme nejistou budouc- nost. Kdy konečně odhodláme se zpřerážet okovy, v něž uvrhují nás lidé, kteří v ethickém ohledu jsou daleko za námí? My Slované, kteří vždy hlásali jsme mír a svobodu národům i jednotlivcům, ullačováni jsme národem, jehož heslem jest »síla vítězí nad právem !«, jsme ohrožováni a ničeni těmi, jichž první zásadou jest egoismus. Scházejí nám činy a nedostává se nám nejdůležitější vlastnosti: bojovnosti. Ma-li být budouenost Slovanů lepší jejich přítomnosti, pak jest třeba, abychom se od hodlali k činům a bychom byli vychováni k bojovnosti. Podaří-li se obé směru, jenž dává si jméno novoslavismus, pak získás největší zásluhy o Slovanstvo, pak, o staré myšlenky se opíraje, znamenati bude novou éru ve Slovanstvu a nebude novoslavismem sice novotou svých myšlenek, nýbrž tím, že dovedl myšlenky uskutečňovati. Novoslavismus hlásí se k heslu starého směru slavjanofilů: rovnost, volnost, bratrství nejen pro jednotlivce — ale i pro národy! Pod tímto heslem jest odhodlán pracovati ke spojení všech poctivě národních, svobodomyslných a po- krokových stran ve Slovanstvu. Ani dosavadní slovanský směr, ani novo slavismus nejsou bojovnými. Právě tak jako slovanský sjezd v r. 1848 i nový pan- slavismus žádá smírné vyřizování sporů mezi národy. Nikomu není nepřítelema chce žíti ve smírné shodě se sousedy slo- vanských národů. Na jednu věc se však nesmí zapomínat ! Žadné veliké ideje nebyly uskutečněny bez boje ! Hesla, jež novoslavismus převzal o slavjanofilů, přinášejí svobodu a mír náro- dům, vypovídá se jimi však boj systému, jenž vládne v Německu, v Rakousku a ji ných evropských zemích. Systém ten upírá práva malým národům, kdežto slavismus žádá stejná práva pro národy malé i velké. Vládnoucí systém v Německu vystupuje v nejegoističtější formě On národy nejen utlačuje, ale i hubí a klesl tak bluboko, že zbavuje i jednotlivce soukromého majetku. Vyvlastňovací zákon proti poznaňským Po- lákům jest zběsilým skutkem egoistů, jimž zádné ideály nejsou svatými, žádný čin dost hnusným A není míru s tímto systémem! Proti němu se musejí Slované branit, musejí svoji neodvislost hájit i proti směru méně sice
#14 alto_textblock #14
příkrému, ale stejně nebezpečnému, jenž ovládá Rakousko. Slovanské hnutí jest tomuto směru nej větším nepřítelem. Vítězství ideálů slavismu znamená konec vlády egoismu v Evropě. Proto čím více bude postupovat organisace Slovanů, tím úsilovněji proti ní bude bo jovat systém v Německu a v Rakousku vlád- noucí. Zásada rovnoprávnosti, jakožto zásada mravní, ethická, dobře a vytrvale hájená. zvítězí právě tak jako zvítězily zásady fran- couzské revoluce. Práva člověku byla vy- bojována, práva národům jest teprve třeba v tomto století vybojovat. Bez boje není vítězství. Kdy přestaneme již být pouhými snílky a dokážeme, že jsme dosti silni, abychom se domohli toho, co považujeme za spra- vedlivé pro sebe i pro jině? Žádný kompromis s nepřáteli, jímž se boj oddaluje, poměry však nelepší. Žádné smířovačky a žádné pakty po způsobu mo- ravském, nýbrž stálá práce a vytrvalý boj až do vítězství za práva národů A zde právě střetnou se stoupenci »novo- slavismu« se systémem, jenž vládne v dneš ním Rakousku. Není možno hájit v Rusku zásady rov- nosti národů, v Rakousku však dávat se utlačovat a spokojovat se s postavením pod- řízeným, a podporovat systém, jenž tyto zá- sady rovnosti potírá. Důsledné hajení zásad, jež »novosla- vismus« prohlašuje za nové, přináší sebou povinnost organisování rakouských Slovanů na poražení systému malým národůma rovnoprávnosti nepřátelského. Má-li zvítězie velká idea rovnoprávnosti, volnosti a bra- trství národů, pak musejí nejprve v Rakousku nastat poměry nové. Nikoli pouze v Rusku, ale v Rakousk jest třeba tuto zásadu uplatnit, v Rakousku složeném z tolika národností, jež každá touz po svobodě, po samostatnosti. Zde jest třeba bratrství národů. Navazujme hospodářské a kulturní styky s ostatními slovanskými národy, pracujme k odstranění sporů mezi nimi, založme slo vanskou banku, uspořádejme všeslovanské výstavy, použijme vůbec každé příležitosti, jež nás blíže přivede k cíli, ale nezapomí nejme, že nejlepe prospějeme myšlence slo- vanské, dobudeme-li samostatnosti svému národu v rámci říše zbuďovaně ne na ne- dodržovaném hesle: »justitia regnorum funda- mentum«, ale na zásadě ve skutečnosti také prováděnel A timto směrem se musí něsti naše česká práce pro myšlenku slovanskou. musí se říditi naše česká politika. Tyto dny zahájeny budou v Praze př pravy ku příštímu slovanskému kon gresu. Novoslavismu s od hesel při stupuje k činům a zve zástupce všech slo vanských národů ku poradám poprvě opě po řadě dlouhých let. Žurnalistika slovanská a mezi ní list náš upřímně vítá tento počin a přeje jednání sjezdu nejlepšího zdaru. Společně chceme a budeme pracovati. My žurnalisté čeští hájili jsme a šířili dle sil svých myšlenky, jež slibuje prováděti novoslavismus. Práce politických stran k usku-
#15 alto_textblock #15
tečnění těchto myšlenek znamená ohromný pokrok pro hnutí slovanské. Všichni můžeme pracovati pod heslem »rovnosti, volnosti a bratrstv jednotlivcům i národům!« Nejen národní a svobodomyslné strany u nás, ale i nové, pokrokové strany v Rusku a všecka slovanská mládež. Společné máme cíle a společnou mu- síme mít snahu: nestrpět nikdya nikde žádného násilí, vzepříti se každému útisku, ať utiskovateli jsou národy, vlády, vrstvy, anebo jednotlivci! Svoláním porady slovanských zástupců do Prahy při- stupuje se ku práci na uskutečnění velkých idejí. Nechť porady ty znamenají počátek nové doby ve Slovanstvu, doby práce a činůl
#16 alto_textblock #16
uváží-li se, že je to pouhá resoluce, pro kterou hlasoval sic i polský ministr Abrahamowicz, ala vládu k ničemu nezavazuje, a pováží-li se kro- mě toho, že v Předlitavsku nevykonávají se ani základní zákony, natož platonické osvědčení jedné sněmovny. Posl. Buřival odůvodnil svůj pilný návrh o platech státních úřadníků, vzal jej však po- tom zpět vzhledem na předlohu vládní, včer v té věci podanou. Zbyly ještě na zejtřek dva pilné návrhy: Freslův a Chocův. Když byl schůze poslanecké sněmovny skončena, přišli ze sousední radnice účastníci valné schůze úřadníků na smlouvu a demonstrovali před bu- dovou porlamentní velmi hlučně.
#17 alto_textblock #17
Z Vídně, 9. července. (K. k.) Předseda dr. Weiskirchner zahájil schůzí o 11.10
#18 alto_textblock #18
hod.
#19 alto_textblock #19
Prokop Grěgr.
#20 alto_textblock #20
Po přečtení došlých spísů sdělil předseda, že byly odvolány další pilné návrhy a roko- valo se o pilných návrzích dra. Hajna na ochranu tiskové svobody v král. českém, Breite ra
#21 alto_textblock #21
Říšská rada.
#22 alto_textblock #22
o slíhání oposičního tisku v Haliči. Posl. dr. Haju prohlásil jednání politickýcha soudních úřadů za velmi nebezpečné. I místodrži- telství osobuje si právo zasabovati do tiskových zále- žitostí a nařízení min. spravedlnosti vykládají se velmi často různými pokyny a autentickými inter- pretacemi. Vydávají se přísně důvěrné a svrchovaně důvěrné výnosy, dokonce i chifrované listy podříze- ným úřadům, na jichž základě se provádí konfiskační praxe. Dokazuje několika případy, jak se v Rakousku konfiskuje, srovnává konfiskační praxi rakouskou s praxí anglickou a praví, že se jednotlivá ustano- vení zákona násilně vykládají. Praktické provádění 88 300., 302. a 305. trest. zákona přispívá jen ke korumpování byrokracie. Ustanovení ona jsou příliš široká a svádějí byro- kraty k nejsvěvolnějším nařízením. Neprovádějí se ani stejně vůči oběma národnostem v Čechách. Třeba provésti reformu buď trestního nebo liskového zá- kona. O reformě tiskového zákona se pracuje, avšak třeba domahati se úplné tiskové svobody. Vrchní zemský soud zamítá šmahem každou stížnost redak- torovu. V tiskovém řízení lze pozorovati trojí zpá- lečnický proud. Řečník uvádí dále různé doklady z konfiskační praxe, srovnává opět Anglii s Rakou- skem a praví: Soudnictví v Anglii je liberálnější než v Rakousku. Utiskování českého tisku má národně politický ráz. Největší počet konfiskací připadá na české, vlašské a ruské a potom teprve na německé listy. Konfiskační svévole dotýká se dokonce parla- mentu, neboť i dotazy v parlamentě podané byly po svém uveřejnění zabaveny, Většina konfiskací děje se všnk u listů vycházejících ve městech s četným dělnictvem. Zvláště oposiční lisk v Čechách se stíhá. Nad českým liskem vznáší se stále Damoklův meč. Pečníkova strana žádá v pilném návrhu, by státní správa, ministři spravedlnosti a vnitra zde ve sněmovně prohlásili, vydula-li vláda skulečně zvlást- ní pokyn ko stihání tisku. Špatně se rýmuje, vy- slupuje-li ministr spravedlnosti jako kmotr zágona, jenž má liskovou svobodu zabezpečiti a vydávají-li se na druhé straně takové výnosy. Řečník žádá z schválení pilnosti svého návrhu. (Pochvala) Posl. Breiler kritisoval ostře nynější tiskové po- měry v Haliči a stěžoval si na pronásledování tam- ního oposičního tisku Státní zastupitelstvo Ivovské abavuje i řeči, pronesené v poslanecké sněmovně. V poslední době bylo zahájeno proli všem ruským zodpovědným redakto- rům subjegtivní řízení pro schvalování prý činu Syčinského. Řečník žádal o schválení svého návrhu, který byl podán jako profest veškerého svobodomyslného a oposičního haličského tisku proti nynějším tisko- vým poměrům v Haliči. (Hlučná pochvala u přátel o řečníkových.) Ministr spravedlnosti dr. Klein zastával se pře- devším naproti Breiterovi státních orgánů. Na dolaz dra. Hajna připomíná jménem svým a ministra vni- tra: Nebyly vydány stát. zastupitelstvům neb politi- ckým úřadům proti českému tisku žádné důvěrné in- strukce neb rozkazy, aby tisková policejní praxe byla zostřena, anebo aby vůbec u fiskových úřadů bylo úřadní jednání prováděna různou měrou.
#23 alto_textblock #23
Poslanecká sněmovna. (Schůze 100.) Ve Vídni, 9. července. (Původní telel. zpráva »Nár. Listů«.) V pravých ložích poslanecké sněmovny za sedli dnes počátkem schůze, odění ve svůj na- rodní kroj, statní Slováci, kteří přišli z Veliké. aby prostřednictvím svého poslance probošta dra. Stojana vymohli státní podporu pro lokáln dráhu a pro dodávku telegrafních tyčí. Všechny zraky na sebe soustředili. Neslyšeli však zdola pranic. Tam odůvodňoval posl. dr. Hajn svůj piln; návrh o konfiskační praxi v království če- ském. Po něm totéž učinil o konfiskační praxi v Haliči posl. Breiter. Odpověď, kterou dai ministr justice dr. Klein, byla zajímavá Po- přel, že by on sám, nebo ministr vnitra sv. p. Bienerth byli vydali nějakou důvěrnou in- strukci či rozkaz státnímu zastupitelství, nebo politickým úřadům, aby zostřily tiskovou praxi proti českým novinám, ale později doznal, že v šesti měsících letošního roku počet konfiska í v království českém stoupl. Příčiny ministr udal čtyři: 1. se přiostřily projevy národních proti a jazykových sporů; 2. skupina novin brojí proti armádě; 3. vzmáhá se tisk anarchistický, a 4. nebyl prudkosti boj církevně-politický a nába- ženský. Sněmovna oběma návrhům pilnost ode- přela. Velice pozoruhodné bylo rokování o pilném návrhu posl. Daszyňského, aby se začl. se stavbou průplavu dunajsko-oderského 1. dub- nem 1909. Sněmovna rozestoupla se při debeto ve dva tábory: na jedné straně byli přívrženo staveb průplavních, na druhé jejich odpůrci Nelze říci, že mezi protivníky byli, všichn agrárnici a zemědělei, měli tam však převabu Ještě zajímavější, než diskuse, bylo, hlaso vání. Pilnost návrhu Daszyňského přijata 184 hlasy. Proti ní bylo hlasů jen 86. Proz pil- nost hlasovali všichni Čechové, kteří ve sně- movně byli, všichni Poláci, všichni sociální de- mokraté, vídeňští křesťanští sociálové a všichn Rusové, z Chorvatů pak posl. Biankini, Porič a Ivanišovič. Hlasováním ukázalo se, že ve sně- movně je pro stavbu kanálovou a zvlášě průpla vu odersko-dunajského netoliko většina prostá. nýbrž více než dvoutřetinová. Výsledek hlaso- vání pozdraven domonstrativním pótleskem jal Poláků tak vídeňských poslanců i sociálnicl demokratů. Má arci cenu pouze akademickou.
#24 alto_textblock #24
atele FEUILLETON. ssvz lnebav vdor kvao olnt Literatura. balemae sbola e a mro za bid Naše kniby- * Fr. Herilesa: Sebrané spisy. I. Maloměst- ské povídky. Sešit 1. Za 30 h. Nakla datel J. Otle v Praze. Literární událostí a zároveň potěšitelnou udá- lostí je vydání „Sebraných spisů“ Fr. Heritesa. Autoe tak zasloužilý, intencí tak ušlechtilých, umělec tak jemného ducha, jakým je tvůrce knihy: „Z mého herbáře“, měl již dávno být s celou svojí sklizní v ru- kou českého čtenáře. Naše neutěšené literární po- měry zavinily i zde odklady a průtahy, ale dočkali jsme se přece! Bude jich, Heritesových spisů, pěkná řádka — sedm a dvacet knih! Čtyři svazky „Malo- městských povídek“, něžných drobnomaleb, v nichž čelý originální genre Heritesův, prosycený realismem, humorem i lehkou satirou, je uložen, zahájí sbírku. Dále budou následovati výborné „Feuilletony kresby vážné, humoristické i satirické, jež vznikly v lelech 1875—1885 a byly v našem listu pod čarou uvořejhovány. Pak znamenité „Maloměstské humo- resky“ a „Na niti humoru. Na výši moderní no- velistiky jsou knihy „Nálady a zátiší“ a „Ze starých časů“, z nichž nejznámější je šťastně zachycený obraz z minulosti „Tajemství strýce Josefa“. Kniha „Vrásky duše“ je subtilně koncipována a romány „Jan Přibyl“ a „Křemen a hlína“ zamlouvají se ušlochtilejšími tendencemi Na konec vyjdou „Memoiry“, na něž nelze dost poukazovati. Vztahují se k literárním stykům Fr Heritesa k Zeyerovi a Mokrému. Zbyl zde poslední ze slavného trojlístku Vod- Řanského, k němuž řadu let náležel a v němž zaži mnohou krásnou a slavnou chvíl. Se vřelým citem jenž je Heritesovi vlastní, líčí intimní svoje styky k oběma nezapomenutelným autorům a proto bud tento svazek vzpomínek přátelům memoirové litera tury nevšední pochoutkou. Jak vidno, je Herites aulorem velmi mnohostran ným a plodným. Vydání jeho „Sebraných spisů? ukáže teprve, jak je člonáři oblíben a můžeme pře dem směle tvrditi, že půjde dobře na odbyt, což mu z plna srdce přejeme. Karel Weinfurter. *Eugene Leo-Hamilton: „Bonoly ima pinární“ a „Sonety bezkřídlých hodin“. Z angličiny přeložil Ant. Klášterský. Světová knihovna, č. 600—661. J. Otto v Praze. Anglický básnik Eug. Lee-Hamilton zjevuje s nám poprvé v českém rouše v přítomném překladu svých nejlepších sonetů. Lee-Hamilton je silnou bá- snickou individualitou a je právem ve své vlasti pro- slaven. Od roku 1874 až do roku 1894, tedy celých 20 let, byl zachvácen cerebrospinální chorobou, jež ho poufala nepřetržitě na lůžko, opatřené kolečky, na němž ležel a na němž i vyjížděl. Choroba však Dezlomila silného ducha tohoto mučenníka: právě
#25 alto_textblock #25
v době svého největšího utrpení vytvořil nejkrásnějs dvě sbírky svých sonelů. Vizme, co praví p. překla- datel ve své předmluvé ke knize: „Sonety ima- ginární“ jsou monology historických osob, fik- tivními jich apostrofami věcí i bytostí živoucích. Jinořich I. promlouvá k moři, Venuše k Tannhäuse- rovi, Leonardo da Vinci ke svým hadům, Vasco de Gama k Duchu bouře, kardinál Wolsey ke svému psu, Alexandr Seekirk k svému stínu a pod. Hluboká tragika osudů lidských mistrně a originá lně vystižena v pouhých čtrnácti verších sonetů, působí tu mocným silným dojmem. „Sonety bezkřídlých hodin“ jsou kvěly nejsuh- tilnější poesie. Básník je nazval tak proto, že se mu zdálo v jeho velkém utrpení, že čas stojí. Srdce se svírá soucifem, čteme-li některá čísla těchto „So- netů“, v nichž básnik žaluje na svůj trpký osud Taková jsou na př. čísla: „Zdravi“, „V snách“, „Sve- mu loži na kolečkách“ aj. Po dvaceti letech byl aufor jako zázrakem vy- svobozen ze svých muk. Uzdravil se a naučil se v málo měsících opět choditi. R. 1898 se oženil s škotskou spisovatelkou Miss Annie E. Holdsworth. a vydal s ní společně r. 1899 svazek nových básní „Forest Notes“ (Lesní písně) Pochvalnou zmínku zasluhuje výtečný překlat p. Ant. Klášterského. Překladatel je znám jako jeden z nejovědomitějších; k tomu jeho veliký slovní fond výborná znalost angličiny a — last not lcast — jeho eminentní básnický talent, to jsou složky, jež mu umožňují dosáhnouti překladu tak vystižného, jakým jsou právě „Sonoty“ Lce-Hamiltona. Karel Weinfurter. Slovanské spisy. * Na ozerě. (Na jezeře.) Razkaz V. B. Tichom- skago. Russkaja Mysl. 1908. — Teprve teď, jako šedesatník, začínám žíti p skutečném toho slova smyslu! . . . mluvil »pomě- ščik« (stalkář) Jizlemov, polykaje chulně ranní dávku svého zdravotního kvásku . . . — Teprv teď, povídá, přicházím životu náleži- tým způsobem na chuť a mohu vás ubezpečit — věe není celkem zlá: jenom se nesmí brát do opravdy tak zvaná politika a potom se po ránu musl pilně uživat kvásku! Che, che! . . . Věřte mi, roz umně žije, kdo jen takořka prsty sobě oblizuje . . Chce, cbe! . . . Motivek ne nový, pravda. Třeba však podrže na mysli slova k vůli hrotu povídky! Jizlemov má dvě dcery. Žeňka je hubeňoučké způsobné, dosud dětinské stvořeníčko. Věra už dáma, jaksi nebybná a umíněná. Obě mají po nápadníku právě opačných sobě povah. Ljubavin, Nikolaj Pe- trovič, inženýr, dvoří se Žeňce. Je citlivůstkář, estét má tak zvané »svoje názory« na život. Trpívá ob čas »palčivými« otázkami. Zdá se mu podivno, kterak on, člověk práce, demokrat původem i přesvědčením, mohl do té míry splynout s »prázdnou« společností pánů. Co vyšel ze školy, navykl si pohrdati měšťáctvem, brojit proti kapitalistům, vrčet na výhodáře, A přece on,
#26 alto_textblock #26
Nikolaj Petrovič Ljubavin, staví bohatým« lidem domy, továrny, sam ukládá peníze do ústavů, plichtí se s kapitalisty, hraje s nimi karly, lancuj u nich na žurfixech s měšťackými slečinkami a pod. Takový Hamlet je nápadník slečny Žeňky. Docela opačného složení je polesný Tjurkov člověk neurčitých let; neomatený, lěžkopádný, všecek zarostlý v tváří. Koří se Věře. Přišel právě s prosbou, aby se pomohlo ne zaměstnaným. Nějský závod v okolí zastavil praci dělníci jsou v nouzi. Společnost se odmlčela. Věra Artějavna pojídal varenčc. Tjurikov hleděl na její atlasové ručky probělávající širokými rukávy. Ljubavin s Žvňkou se zvedli. Půjdou lovit ryby. — Chcete snad také ryby lovit ? prohodila Věr s úsměškem k Tjurikovu. Chvíli na ni upjatě hleděl, funě surovo nosem — A vy?... olázal se pak zprudka, jako když dřavo ulomí. — Já? Ne, děkuju pěkně! A potom zase nahor se štrachat? Už tak je dost parno! Pojdu radějí slepice krmit . .. A pomalu si smetla drobečky chleba a kypr hrudy, povstala a jala se scházet po stupních torasy. Tjurika, hledě za ní, pobručoval si: — Tu ji máme, madame! Namábat se nechce Sylé slepice jde krmit!... Sylí vždycky jen krm sylé a hladovým berou! Hladový je nezajíma. Pání Bavit se chtějí... A mraženým se pohosťovat .. Tfu mi, na vaše mražené!... A všecko je tu tak vkusno! I lidé i jída! A ta betfemmeristsa je zrovna na mléce vařená. . . che, che!... Tu si hlavu pr mužíka nepolámou! A pro hladové, špinavé mužické děti a tomu podobné mauvaistóny!... Ty asi jsou disposice povídky. A zavěr ? Trochu drsný. Kopnutý hrubošlap Tjurikov dostane od Věry Jizlemovny košem. Poslal si kulku do prsou a smr- tetně se zranil. A Ljobavin? Milaček rozrývaný palčivostí sociálných paradoxů? Loďka se s nim překotila, jak spolu s Žeňkou »na jezeře« veslovaii V zápase s vražedným živlem chytla se dívkaz mužnou jeho ruku, aby se zachránila. Odstrčilj hrubě. A Jizlemova »tak zvaná nolitika a aluo uje Co takoví Ljubavinové mluví a píšou! Neradno brát to tuze do opravdy! Jiné věci a mocnosti maj platnost v životě! Povídka Tichomského, jak vidět, není bez len dence, ale má svou poszii pravdy a života. Je ty- pická pro současnou ruskou beletrii. Posledních le na Rusi jinak se ani nepíše, nežli tendenčně. Aje to zcela vyavětlitelno. Silné tam psavali vždycky. —u—
#27 alto_textblock #27
* N. A. Lejkín: Mezl třemi ohni. Román z hereckého života. Přeložil dr. B. Prusík. Nákladem družstva „Máje“ v Praze. Napínavý, obraty dějovými Bohatý román tento vyniká všemi přednostmi rázovilé tvorby Lejkinovy
#28 alto_textblock #28
Srší tu na některých místech humor, leckdy kou savý, bodavě satyncký, někdy upřímný a přirozený. vytvořeno tak několik komických scén, ale jest tu více než v kterémkoliv jiném díle Lejkinově plno vážných pravd, Uřeba lehčeji čtenáři podávány byly Lohce se čte „Mezi třemi ohni“, lehce sice a přece možno se nad mnohým líčením pozastaviti, možn sludovati se zájmem rozmarné i selské figurky ru- ských dramatických umělců, herců. Rozumí se, že tu neschází ani zápletek milostných, — ale zde obligátní taková věc. příslušenství to nutně k románu, podána orizinálně, neodolatelně zajímavě — jedním slovem: lejkinovskyl
#29 alto_textblock #29
* T. D. Florinskij: Slavjanskoje plemja Statistiko-etnografičeskij obzor sovremennago slavjan- stva. S priloženijem dvuch entografičeskích karl Kijov, 1907, str. X + 192. Cena 2 rub. 50 k. Tuto novou soubornou knížku známého ruskéh slavisty prof. Florinského označily nedávno „S. Pe- těrburgské Vědomosti“ za nové a pravé „naučne slovo o Slovanstvu, jako o celistvém a jednojněm světě“ a věnovaly jí dlouhý článek. V ruské litera- tuře poslední doby je málo prací o Slovanech vůb a to i v literatuře vědecké, kde starší práce (jako literolum Pypinova a Spasowiczova) namnoze za- staraly. Proto uvítaly „Petr. Vědomosti“ nové dílo které má tu výhodu, že při veškeré přesnosti je obec- né a má tedy důležitost pro každého inteligentního Slovana a nejen odborníka. Prof. Florinskij znám je českým slavistům zvlá- ště svými Lekcijami po slavjanskoum ja- zykoznaniju (I. část 1895 a II. 1898). Již tehdy vzbudil pozornost svou podrobnou znalostí veškerého materiálu, jaké u jiných specialistů nebývá, a vzbudi i spor o některých svých názorech, na nichž dosu trvá, ve příčině poměru, v jakém jednotlivé slovan- ské jazyky jsou k sobě. Nová práce prof. Florinského měla býti úvodem k „Enciklopediji slavjanskoj filolo giji“, vydávané potrohradskou Akademií nauk ke slo vanskému sjezdu o všeslovanské výstavě. Ale redak tor encyklopedie V. J. Jagič nepřijal rukopisu, jal se praví, pro politické názory v knize obsažené. Jde zde asi zvláště o poměr maloruštiny k velikoruštini a zase slovenčiny k češtině a kašubštiny k polstině. Jak zírá na něj Florinskij, viděti jest z rozdělení kni- hy. Po úvodní hlavě „Slovanské plémě v celku“ až 21) jdou speciální části ruská, bulharská, srbo- chorvalská a slovinská, česká a slovenská, srbo- lužická, polská a kašubská. Dohromady dese hlav, maloruské části není, ale o slovenčině a kašub štině pojednáváno zvlášt. Každá hlavu dělí se zase v několik oddílů jak oblast, terrilorium, hranice jednilivých území, ta mější jinorodci, obecné, einické a elnografické názvy národní počet podle nejnovější slatistiky, etnické zvláštnosti a politické postavení. Následuje vždy li- teratura předmětu. V obecném přehledu probráni nejdřívo sousodé Slovanů, zvláště Němci, Maďaři a Židé, a jich poměr k Slovanům. Ve složení nynějšího Slovansiva spisovatel probirá i sporné olázky (ve příčině Slováků a Kašubů) a dotýká se vyhynulých
#30 alto_textblock #30
Slovanů. Slovanů počítá 148,521.000 a určuje jejich vztah a rozdělení politické i kulturní velmi mar- kantně. V této olevřenosti a jasnosli leží přednost knihy Pra Rusy je informací neocenitelnou, jak uznávají „Petěrb. Vědomosti“, ale má i národně-vv ýchovný význam, ukazujíc Slovanstvo jako jeden osobitý svět, který poután je nejen příbuznoslí a teoretickými sestrojeními, nýbrž i historií, poměrem k Zápodu a zvláště k světu germánskému. Kniha nejen volá a vybízí k všeslovanskému uvědomění, nýbrž jest jeho novým činem, slibným pro budoucnost. Jest, jak praví autor o jiných předslavitelích Slovanstva, plo- dem slovanského učence, snažícího se postaviti kul- furní svazy a poznání Slovanstva v celku i částech na pevnou půdu. A to je důležité kredo v dnešní době, kdy stará podemlela a kdy tak málo je vůle po positivní činnosti v tomto směru. Proto kniha prof. Florinského je pozoruhodnou a potvrdí to jistě i zevrubné prozkoumání delailů, na něž jsme ne- mohli v tomto krátkém upozornění vzíti zřetel. V. Š.
#31 alto_textblock #31
Různé spisy-
#32 alto_textblock #32
* Savojští dragonní. Román z voje nského života. Napsal G. Margotti. Přeložil hejlman Josef Zá- ruba. S podobiznou prince E gena. V Plzni, 1908. Nákl. vl. Kulturný obraz ze sklonku 17. věku v podobě vlastního životopisu účastníka šlechlice Trifona Bi- santa, jménem i písmem Vlacha, původem, jak s zdá, dubrovnického Slovana Vojenský život za míru i války, mravy a obyčeje v poli a v táboře, dobro- družstva, romantíka, pletky dějinného zákulisí, vý- pravy a zájezdy, útoky a retirády, boje s Turky a Maďary, s Francouzy a Vlachy, obležená Videň, do- bytý Budín, pochody na Dunaj a přes Alpy, avance. a degradace, vojenská spiknulí, zrady a nástrahy. pumy a granáty, olovo a šíbenice, tragědie a idylky za oponou bouřlivých dějin: dohromady obraz, plný zajímavých, vzduchem doby prosycených detallů. Překlad je pilný, ač není prost obratů často po vážlivých. »V přepracování nějakého z lep- šeni docíliti«, jde silně na přič českému poslechu. »Po opuštění místa a návratu do vily, zahrál si se mnou osud...« Kyrysníci »od« pluku Carafa . . někteří z »těchto« velbloudů... našli jsme zvířata stuto« s roztříštěnýma nohama... živili se »od nich samých« připravenými sýry .. . a pod. Spisek ma slavnostní účel — jubilej pluku! — a příslušně bohatou zevní úpravu. Přihlédnout ještě trocho k leskua třpytu slohové formy bylo by jen přispělo zvýšit ná ladu čtenáře. —n— Co jest s duší lidskou po skonu tělesné schránky? Tisíce let mučí tato záhada mysl lidstva, hloubajícího o příčinách svého zrození, smyslu své existence a pravém účelu živola. Co obývá člo- věk zemi, chová v hrudi naději a tuchu života posmrtného. Nikdy se nevzdá myšlenky, že život zdejší jest jen epi- sodou dráhy účelně nám vyměřené, že ozistuje pokračování života v jiné for-