#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVIII.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek 10. července 1908.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 188.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. listy
přodpláší sar
v Praze v žmlnistrae
2K
měsíe
. .
na čtvrt lota . . . . 6 K —h
s dvoji donáškoe K 5o k
na mě-
na čtvit leta . . . . 7 KK 50 h
ve úlinlkách:
na měsíe . . . . . . 2 K 30 h
Foštout
ris. . . : konn
s drojí zásilkos
. . . K
#8
alto_textblock
#8
V drobném prodejíi
rnní čísle o ně . . . a se
odpolediní
Ve Hlialkách na venkověi
ranní číslo.
.
vdpolední . . . . . . . . 4l
Iuserát
platí se hotově napřed.
Předplseoní a inserty přijímá sdmini
strace v Marianské ulici č. a
Tam nacházejí se t4ž redakee
Uskárna a ezpedice „Názodnich Listá“
Bukopiay se nevraesjí.
#9
alto_textblock
#9
Dnešní čisle pre Prahu le o 10 stranácb.
#10
alto_textblock
#10
Nový slavismus.
#11
alto_textblock
#11
IV
#12
alto_textblock
#12
Nikoli umělých rozporů, ale spo-
lečné práce a činů jest třeba!
Shrneme-li to, co jsme v předcházejících
úvahách uvedli, dospíváme k závěrku, že:
1. Novoslavismus není hnutím ideově
novým, nýbrž navazuje na to, co slavjano-
fily, co na sjezdech slovanském v r. 1848
moskevském r. 1867, co na sjezdech slovan-
ských novinářů i jednotlivými průkopníky
slovanské myšlenky bylo prohlášeno.
2. Jméno novoslavismus vynale
zeno bylo vzhledem k poměrům v Rusku.
kde dnešní směr slavjanofilský jest nepopu-
lární u mladých stran, poněvadž považován
jest za směr příliš konservativní a doktri-
nářský.
Novoslavismu nelze však upříti, že
v jednom směru aspoň jest novým: po
dlouhé době, kdy práce pro slovanskou
myšlenku spočívala pouze na bedrách novi-
nařů, vzbudil pro ni interes i politických
stran nejen u nás, ale i v Rusku.
Ukázal tak cestu politikům, po níž
v poslední době ubírali se pouze novi-
náři.
Nemalou zásluhu o tento pokrok ma
pan dr. K. Kramář, Hribar a Glěbovický.
Slovanští novináři vítají v novoslavismu
nového soudruha v práci pro uskutečnění
zásad, jež nikdy nepřestali hlásat. Účasten-
ství politických stran jest slovanským novi-
nářům tím vítanější čím více nabývají zku-
šeností, že novináři jsou sice povolání šířie
nové ideje a předkládat veřejnosti návrhy,
na jejichž uskutečnění však síly žurnalistiky
nestačí. Trvalý výsledek zabezpečit může
pouze společná práce novinářů s politickými
stranami slovanských národů. Trpkým bylo
vědomí slovanských novinářů, že práce jejich
není dosud sledována a podporována politi-
ckými kruhy. V tom novoslavismus, jenž
získavá politické strany k boji pro myšlenku
slovanskou, zjednává nápravy.
Chybou by však bylo vyvolávat umělý
rozpor tam, kde není žádného ideového
rozdilu. Není třeba prohlašovat, že starý
panslavismus se přežil a ignorovat tai
dlouholetou práci novinářů, není třeba vzbu-
zovat nedorozumění a způsobovat roztrp
čení! Třeba jest společné prácel
Není správné zakládat slovanskou
tiskovou kancelář bez novinářů
Zdaž tito právě nejsou povoláni k organisac
zpravodajské služby mezi slovanskými na-
rody? Zdaž není povinností slovanské tiskové
kanceláře informovat časopisy o kulturním
a politickém životě slovanských národů
o nových událostech a zjevech na poli lite-
rárním i národohospodářském, informovat
důležité organisace, významné národohospo-
dářské ústavy, banky a jednotlivce, současně
však politické strany a politiky?
Hnutí slovanskému nescházely dosu
dobré myšlenky a návrhy, ale schazely mu
činy. Doufejme, že novoslavismus tím právě
se bude lišiti od posávadního bnutí slovan
ského, že kdežto dosud hlásána byla hesla,
podávány návrhy a přijímány resoluce —
#13
alto_textblock
#13
novoslavismus ve smyslu těchto návrhů,
hesel a resolucí zahájí dobu činů. Potom
bychom neváhali toto období nazvat obdobím
novoslavismu.
My Slované vyznačujeme se povahou
hloubavou, plnou ideálů, jsme vznětliví a
schopni největšího nadšení pro dobrou
myšlénku, pro dobrou věc. K činům však
se ztěžka odhodláváme. Všichni máme plné
vědomí o vážném nebezpečí, jež nás ohro-
žuje, všichni víme, že tomuto nebezpečí
můžeme čeliti pouze organisací všech Slo-
vanů, nejprve ovšem organisací všech Slovanů
v tomto soustátí — ale uskutečnit tuto
organisaci, odstranit spory mezi slovanskými
kmeny, to již jsou činy a nežli bychom
k těm se odhodlali, raději rozerváni stáváme
se kořistí svých utlačovatelů a s duší oba-
vami naplněnou očekáváme nejistou budouc-
nost. Kdy konečně odhodláme se zpřerážet
okovy, v něž uvrhují nás lidé, kteří
v ethickém ohledu jsou daleko za námí?
My Slované, kteří vždy hlásali jsme mír
a svobodu národům i jednotlivcům, ullačováni
jsme národem, jehož heslem jest »síla vítězí
nad právem !«, jsme ohrožováni a ničeni
těmi, jichž první zásadou jest egoismus.
Scházejí nám činy a nedostává se nám
nejdůležitější vlastnosti: bojovnosti.
Ma-li být budouenost Slovanů lepší jejich
přítomnosti, pak jest třeba, abychom se od
hodlali k činům a bychom byli vychováni
k bojovnosti. Podaří-li se obé směru, jenž
dává si jméno novoslavismus, pak získás
největší zásluhy o Slovanstvo, pak, o staré
myšlenky se opíraje, znamenati bude novou
éru ve Slovanstvu a nebude novoslavismem
sice novotou svých myšlenek, nýbrž tím, že
dovedl myšlenky uskutečňovati.
Novoslavismus hlásí se k heslu starého
směru slavjanofilů: rovnost, volnost,
bratrství nejen pro jednotlivce
— ale i pro národy! Pod tímto heslem
jest odhodlán pracovati ke spojení všech
poctivě národních, svobodomyslných a po-
krokových stran ve Slovanstvu.
Ani dosavadní slovanský směr, ani novo
slavismus nejsou bojovnými. Právě tak
jako slovanský sjezd v r. 1848 i nový pan-
slavismus žádá smírné vyřizování sporů
mezi národy. Nikomu není nepřítelema
chce žíti ve smírné shodě se sousedy slo-
vanských národů. Na jednu věc se však
nesmí zapomínat !
Žadné veliké ideje nebyly uskutečněny
bez boje !
Hesla, jež novoslavismus převzal o
slavjanofilů, přinášejí svobodu a mír náro-
dům, vypovídá se jimi však boj systému,
jenž vládne v Německu, v Rakousku a ji
ných evropských zemích. Systém ten upírá
práva malým národům, kdežto slavismus
žádá stejná práva pro národy malé i velké.
Vládnoucí systém v Německu vystupuje
v nejegoističtější formě On národy nejen
utlačuje, ale i hubí a klesl tak bluboko, že
zbavuje i jednotlivce soukromého majetku.
Vyvlastňovací zákon proti poznaňským Po-
lákům jest zběsilým skutkem egoistů, jimž
zádné ideály nejsou svatými, žádný čin dost
hnusným
A není míru s tímto systémem! Proti
němu se musejí Slované branit, musejí svoji
neodvislost hájit i proti směru méně sice
#14
alto_textblock
#14
příkrému, ale stejně nebezpečnému, jenž
ovládá Rakousko.
Slovanské hnutí jest tomuto směru nej
větším nepřítelem. Vítězství ideálů slavismu
znamená konec vlády egoismu v Evropě.
Proto čím více bude postupovat organisace
Slovanů, tím úsilovněji proti ní bude bo
jovat systém v Německu a v Rakousku vlád-
noucí.
Zásada rovnoprávnosti, jakožto zásada
mravní, ethická, dobře a vytrvale hájená.
zvítězí právě tak jako zvítězily zásady fran-
couzské revoluce. Práva člověku byla vy-
bojována, práva národům jest teprve třeba
v tomto století vybojovat.
Bez boje není vítězství.
Kdy přestaneme již být pouhými snílky
a dokážeme, že jsme dosti silni, abychom
se domohli toho, co považujeme za spra-
vedlivé pro sebe i pro jině?
Žádný kompromis s nepřáteli, jímž se
boj oddaluje, poměry však nelepší. Žádné
smířovačky a žádné pakty po způsobu mo-
ravském, nýbrž stálá práce a vytrvalý boj
až do vítězství za práva národů
A zde právě střetnou se stoupenci »novo-
slavismu« se systémem, jenž vládne v dneš
ním Rakousku.
Není možno hájit v Rusku zásady rov-
nosti národů, v Rakousku však dávat se
utlačovat a spokojovat se s postavením pod-
řízeným, a podporovat systém, jenž tyto zá-
sady rovnosti potírá.
Důsledné hajení zásad, jež »novosla-
vismus« prohlašuje za nové, přináší sebou
povinnost organisování rakouských Slovanů
na poražení systému malým národůma
rovnoprávnosti nepřátelského. Má-li zvítězie
velká idea rovnoprávnosti, volnosti a bra-
trství národů, pak musejí nejprve v Rakousku
nastat poměry nové.
Nikoli pouze v Rusku, ale v Rakousk
jest třeba tuto zásadu uplatnit, v Rakousku
složeném z tolika národností, jež každá touz
po svobodě, po samostatnosti. Zde jest třeba
bratrství národů.
Navazujme hospodářské a kulturní styky
s ostatními slovanskými národy, pracujme
k odstranění sporů mezi nimi, založme slo
vanskou banku, uspořádejme všeslovanské
výstavy, použijme vůbec každé příležitosti,
jež nás blíže přivede k cíli, ale nezapomí
nejme, že nejlepe prospějeme myšlence slo-
vanské, dobudeme-li samostatnosti svému
národu v rámci říše zbuďovaně ne na ne-
dodržovaném hesle: »justitia regnorum funda-
mentum«, ale na zásadě ve skutečnosti také
prováděnel
A timto směrem se musí něsti naše
česká práce pro myšlenku slovanskou.
musí se říditi naše česká politika.
Tyto dny zahájeny budou v Praze př
pravy ku příštímu slovanskému kon
gresu. Novoslavismu s od hesel při
stupuje k činům a zve zástupce všech slo
vanských národů ku poradám poprvě opě
po řadě dlouhých let. Žurnalistika slovanská
a mezi ní list náš upřímně vítá tento počin
a přeje jednání sjezdu nejlepšího zdaru.
Společně chceme a budeme pracovati.
My žurnalisté čeští hájili jsme a šířili dle
sil svých myšlenky, jež slibuje prováděti
novoslavismus. Práce politických stran k usku-
#15
alto_textblock
#15
tečnění těchto myšlenek znamená ohromný
pokrok pro hnutí slovanské.
Všichni můžeme pracovati pod heslem
»rovnosti, volnosti a bratrstv
jednotlivcům i národům!« Nejen
národní a svobodomyslné strany u nás, ale
i nové, pokrokové strany v Rusku a všecka
slovanská mládež.
Společné máme cíle a společnou mu-
síme mít snahu: nestrpět nikdya
nikde žádného násilí, vzepříti se
každému útisku, ať utiskovateli jsou národy,
vlády, vrstvy, anebo jednotlivci! Svoláním
porady slovanských zástupců do Prahy při-
stupuje se ku práci na uskutečnění velkých
idejí. Nechť porady ty znamenají počátek
nové doby ve Slovanstvu, doby práce
a činůl
#16
alto_textblock
#16
uváží-li se, že je to pouhá resoluce, pro kterou
hlasoval sic i polský ministr Abrahamowicz, ala
vládu k ničemu nezavazuje, a pováží-li se kro-
mě toho, že v Předlitavsku nevykonávají se ani
základní zákony, natož platonické osvědčení
jedné sněmovny.
Posl. Buřival odůvodnil svůj pilný návrh
o platech státních úřadníků, vzal jej však po-
tom zpět vzhledem na předlohu vládní, včer
v té věci podanou. Zbyly ještě na zejtřek dva
pilné návrhy: Freslův a Chocův. Když byl
schůze poslanecké sněmovny skončena, přišli
ze sousední radnice účastníci valné schůze
úřadníků na smlouvu a demonstrovali před bu-
dovou porlamentní velmi hlučně.
#17
alto_textblock
#17
Z Vídně, 9. července. (K. k.)
Předseda dr. Weiskirchner zahájil schůzí o 11.10
#18
alto_textblock
#18
hod.
#19
alto_textblock
#19
Prokop Grěgr.
#20
alto_textblock
#20
Po přečtení došlých spísů sdělil předseda, že
byly odvolány další pilné návrhy a roko-
valo se o pilných návrzích dra. Hajna na
ochranu tiskové svobody v král. českém,
Breite ra
#21
alto_textblock
#21
Říšská rada.
#22
alto_textblock
#22
o slíhání oposičního tisku v Haliči.
Posl. dr. Haju prohlásil jednání politickýcha
soudních úřadů za velmi nebezpečné. I místodrži-
telství osobuje si právo zasabovati do tiskových zále-
žitostí a nařízení min. spravedlnosti vykládají se
velmi často různými pokyny a autentickými inter-
pretacemi. Vydávají se přísně důvěrné a svrchovaně
důvěrné výnosy, dokonce i chifrované listy podříze-
ným úřadům, na jichž základě se provádí konfiskační
praxe. Dokazuje několika případy, jak se v Rakousku
konfiskuje, srovnává konfiskační praxi rakouskou
s praxí anglickou a praví, že se jednotlivá ustano-
vení zákona násilně vykládají.
Praktické provádění 88 300., 302. a 305. trest.
zákona přispívá jen ke korumpování byrokracie.
Ustanovení ona jsou příliš široká a svádějí byro-
kraty k nejsvěvolnějším nařízením. Neprovádějí se
ani stejně vůči oběma národnostem v Čechách. Třeba
provésti reformu buď trestního nebo liskového zá-
kona. O reformě tiskového zákona se pracuje, avšak
třeba domahati se úplné tiskové svobody. Vrchní
zemský soud zamítá šmahem každou stížnost redak-
torovu. V tiskovém řízení lze pozorovati trojí zpá-
lečnický proud. Řečník uvádí dále různé doklady
z konfiskační praxe, srovnává opět Anglii s Rakou-
skem a praví: Soudnictví v Anglii je liberálnější než
v Rakousku. Utiskování českého tisku má národně
politický ráz. Největší počet konfiskací připadá na
české, vlašské a ruské a potom teprve na německé
listy. Konfiskační svévole dotýká se dokonce parla-
mentu, neboť i dotazy v parlamentě podané byly po
svém uveřejnění zabaveny, Většina konfiskací děje
se všnk u listů vycházejících ve městech s četným
dělnictvem. Zvláště oposiční lisk v Čechách se stíhá.
Nad českým liskem vznáší se stále Damoklův
meč. Pečníkova strana žádá v pilném návrhu, by
státní správa, ministři spravedlnosti a vnitra zde ve
sněmovně prohlásili, vydula-li vláda skulečně zvlást-
ní pokyn ko stihání tisku. Špatně se rýmuje, vy-
slupuje-li ministr spravedlnosti jako kmotr zágona,
jenž má liskovou svobodu zabezpečiti a vydávají-li
se na druhé straně takové výnosy. Řečník žádá z
schválení pilnosti svého návrhu. (Pochvala)
Posl. Breiler kritisoval ostře nynější tiskové po-
měry v Haliči a stěžoval si na pronásledování tam-
ního oposičního tisku Státní zastupitelstvo Ivovské
abavuje i řeči, pronesené v poslanecké
sněmovně. V poslední době bylo zahájeno proli
všem ruským zodpovědným redakto-
rům subjegtivní řízení pro schvalování prý činu
Syčinského.
Řečník žádal o schválení svého návrhu, který
byl podán jako profest veškerého svobodomyslného
a oposičního haličského tisku proti nynějším tisko-
vým poměrům v Haliči. (Hlučná pochvala u přátel
o
řečníkových.)
Ministr spravedlnosti dr. Klein zastával se pře-
devším naproti Breiterovi státních orgánů. Na dolaz
dra. Hajna připomíná jménem svým a ministra vni-
tra: Nebyly vydány stát. zastupitelstvům neb politi-
ckým úřadům proti českému tisku žádné důvěrné in-
strukce neb rozkazy, aby tisková policejní praxe byla
zostřena, anebo aby vůbec u fiskových úřadů bylo
úřadní jednání prováděna různou měrou.
#23
alto_textblock
#23
Poslanecká sněmovna.
(Schůze 100.)
Ve Vídni, 9. července.
(Původní telel. zpráva »Nár. Listů«.)
V pravých ložích poslanecké sněmovny za
sedli dnes počátkem schůze, odění ve svůj na-
rodní kroj, statní Slováci, kteří přišli z Veliké.
aby prostřednictvím svého poslance probošta
dra. Stojana vymohli státní podporu pro lokáln
dráhu a pro dodávku telegrafních tyčí. Všechny
zraky na sebe soustředili. Neslyšeli však zdola
pranic. Tam odůvodňoval posl. dr. Hajn svůj
piln; návrh o konfiskační praxi v království če-
ském. Po něm totéž učinil o konfiskační praxi
v Haliči posl. Breiter. Odpověď, kterou dai
ministr justice dr. Klein, byla zajímavá Po-
přel, že by on sám, nebo ministr vnitra sv. p.
Bienerth byli vydali nějakou důvěrnou in-
strukci či rozkaz státnímu zastupitelství, nebo
politickým úřadům, aby zostřily tiskovou praxi
proti českým novinám, ale později doznal, že
v šesti měsících letošního roku počet konfiska í
v království českém stoupl. Příčiny ministr udal
čtyři: 1. se přiostřily projevy národních proti
a jazykových sporů; 2. skupina novin brojí proti
armádě; 3. vzmáhá se tisk anarchistický, a 4.
nebyl prudkosti boj církevně-politický a nába-
ženský. Sněmovna oběma návrhům pilnost ode-
přela.
Velice pozoruhodné bylo rokování o pilném
návrhu posl. Daszyňského, aby se začl.
se stavbou průplavu dunajsko-oderského 1. dub-
nem 1909. Sněmovna rozestoupla se při debeto
ve dva tábory: na jedné straně byli přívrženo
staveb průplavních, na druhé jejich odpůrci
Nelze říci, že mezi protivníky byli, všichn
agrárnici a zemědělei, měli tam však převabu
Ještě zajímavější, než diskuse, bylo, hlaso
vání. Pilnost návrhu Daszyňského přijata
184 hlasy. Proti ní bylo hlasů jen 86. Proz pil-
nost hlasovali všichni Čechové, kteří ve sně-
movně byli, všichni Poláci, všichni sociální de-
mokraté, vídeňští křesťanští sociálové a všichn
Rusové, z Chorvatů pak posl. Biankini, Porič
a Ivanišovič. Hlasováním ukázalo se, že ve sně-
movně je pro stavbu kanálovou a zvlášě průpla
vu odersko-dunajského netoliko většina prostá.
nýbrž více než dvoutřetinová. Výsledek hlaso-
vání pozdraven domonstrativním pótleskem jal
Poláků tak vídeňských poslanců i sociálnicl
demokratů. Má arci cenu pouze akademickou.
#24
alto_textblock
#24
atele
FEUILLETON.
ssvz
lnebav
vdor kvao
olnt
Literatura.
balemae
sbola e
a mro
za bid Naše kniby-
* Fr. Herilesa: Sebrané spisy. I. Maloměst-
ské povídky. Sešit 1. Za 30 h. Nakla datel J. Otle
v Praze.
Literární událostí a zároveň potěšitelnou udá-
lostí je vydání „Sebraných spisů“ Fr. Heritesa. Autoe
tak zasloužilý, intencí tak ušlechtilých, umělec tak
jemného ducha, jakým je tvůrce knihy: „Z mého
herbáře“, měl již dávno být s celou svojí sklizní v ru-
kou českého čtenáře. Naše neutěšené literární po-
měry zavinily i zde odklady a průtahy, ale dočkali
jsme se přece! Bude jich, Heritesových spisů, pěkná
řádka — sedm a dvacet knih! Čtyři svazky „Malo-
městských povídek“, něžných drobnomaleb, v nichž
čelý originální genre Heritesův, prosycený realismem,
humorem i lehkou satirou, je uložen, zahájí sbírku.
Dále budou následovati výborné „Feuilletony
kresby vážné, humoristické i satirické, jež vznikly
v lelech 1875—1885 a byly v našem listu pod čarou
uvořejhovány. Pak znamenité „Maloměstské humo-
resky“ a „Na niti humoru. Na výši moderní no-
velistiky jsou knihy „Nálady a zátiší“ a „Ze starých
časů“, z nichž nejznámější je šťastně zachycený
obraz z minulosti „Tajemství strýce Josefa“. Kniha
„Vrásky duše“ je subtilně koncipována a romány
„Jan Přibyl“ a „Křemen a hlína“ zamlouvají se
ušlochtilejšími tendencemi
Na konec vyjdou „Memoiry“, na něž nelze dost
poukazovati. Vztahují se k literárním stykům Fr
Heritesa k Zeyerovi a Mokrému.
Zbyl zde poslední ze slavného trojlístku Vod-
Řanského, k němuž řadu let náležel a v němž zaži
mnohou krásnou a slavnou chvíl. Se vřelým citem
jenž je Heritesovi vlastní, líčí intimní svoje styky
k oběma nezapomenutelným autorům a proto bud
tento svazek vzpomínek přátelům memoirové litera
tury nevšední pochoutkou.
Jak vidno, je Herites aulorem velmi mnohostran
ným a plodným. Vydání jeho „Sebraných spisů?
ukáže teprve, jak je člonáři oblíben a můžeme pře
dem směle tvrditi, že půjde dobře na odbyt, což mu
z plna srdce přejeme. Karel Weinfurter.
*Eugene Leo-Hamilton: „Bonoly ima
pinární“ a „Sonety bezkřídlých hodin“. Z angličiny
přeložil Ant. Klášterský. Světová knihovna, č.
600—661. J. Otto v Praze.
Anglický básnik Eug. Lee-Hamilton zjevuje s
nám poprvé v českém rouše v přítomném překladu
svých nejlepších sonetů. Lee-Hamilton je silnou bá-
snickou individualitou a je právem ve své vlasti pro-
slaven. Od roku 1874 až do roku 1894, tedy celých
20 let, byl zachvácen cerebrospinální chorobou, jež
ho poufala nepřetržitě na lůžko, opatřené kolečky,
na němž ležel a na němž i vyjížděl. Choroba však
Dezlomila silného ducha tohoto mučenníka: právě
#25
alto_textblock
#25
v době svého největšího utrpení vytvořil nejkrásnějs
dvě sbírky svých sonelů. Vizme, co praví p. překla-
datel ve své předmluvé ke knize: „Sonety ima-
ginární“ jsou monology historických osob, fik-
tivními jich apostrofami věcí i bytostí živoucích.
Jinořich I. promlouvá k moři, Venuše k Tannhäuse-
rovi, Leonardo da Vinci ke svým hadům, Vasco de
Gama k Duchu bouře, kardinál Wolsey ke svému
psu, Alexandr Seekirk k svému stínu a pod. Hluboká
tragika osudů lidských mistrně a originá lně vystižena
v pouhých čtrnácti verších sonetů, působí tu mocným
silným dojmem.
„Sonety bezkřídlých hodin“ jsou kvěly nejsuh-
tilnější poesie. Básník je nazval tak proto, že se mu
zdálo v jeho velkém utrpení, že čas stojí. Srdce se
svírá soucifem, čteme-li některá čísla těchto „So-
netů“, v nichž básnik žaluje na svůj trpký osud
Taková jsou na př. čísla: „Zdravi“, „V snách“, „Sve-
mu loži na kolečkách“ aj.
Po dvaceti letech byl aufor jako zázrakem vy-
svobozen ze svých muk. Uzdravil se a naučil se v
málo měsících opět choditi. R. 1898 se oženil s
škotskou spisovatelkou Miss Annie E. Holdsworth.
a vydal s ní společně r. 1899 svazek nových básní
„Forest Notes“ (Lesní písně)
Pochvalnou zmínku zasluhuje výtečný překlat
p. Ant. Klášterského. Překladatel je znám jako jeden
z nejovědomitějších; k tomu jeho veliký slovní fond
výborná znalost angličiny a — last not lcast — jeho
eminentní básnický talent, to jsou složky, jež mu
umožňují dosáhnouti překladu tak vystižného, jakým
jsou právě „Sonoty“ Lce-Hamiltona.
Karel Weinfurter.
Slovanské spisy.
* Na ozerě. (Na jezeře.) Razkaz V. B. Tichom-
skago. Russkaja Mysl. 1908.
— Teprve teď, jako šedesatník, začínám žíti p
skutečném toho slova smyslu! . . . mluvil »pomě-
ščik« (stalkář) Jizlemov, polykaje chulně ranní dávku
svého zdravotního kvásku . . .
— Teprv teď, povídá, přicházím životu náleži-
tým způsobem na chuť a mohu vás ubezpečit — věe
není celkem zlá: jenom se nesmí brát do opravdy
tak zvaná politika a potom se po ránu musl
pilně uživat kvásku! Che, che! . . . Věřte mi, roz
umně žije, kdo jen takořka prsty sobě oblizuje . .
Chce, cbe! . . .
Motivek ne nový, pravda. Třeba však podrže
na mysli slova k vůli hrotu povídky!
Jizlemov má dvě dcery. Žeňka je hubeňoučké
způsobné, dosud dětinské stvořeníčko. Věra už dáma,
jaksi nebybná a umíněná. Obě mají po nápadníku
právě opačných sobě povah. Ljubavin, Nikolaj Pe-
trovič, inženýr, dvoří se Žeňce. Je citlivůstkář, estét
má tak zvané »svoje názory« na život. Trpívá ob
čas »palčivými« otázkami.
Zdá se mu podivno, kterak on, člověk práce,
demokrat původem i přesvědčením, mohl do té míry
splynout s »prázdnou« společností pánů. Co vyšel
ze školy, navykl si pohrdati měšťáctvem, brojit
proti kapitalistům, vrčet na výhodáře, A přece on,
#26
alto_textblock
#26
Nikolaj Petrovič Ljubavin, staví bohatým« lidem
domy, továrny, sam ukládá peníze do ústavů,
plichtí se s kapitalisty, hraje s nimi karly, lancuj
u nich na žurfixech s měšťackými slečinkami
a pod.
Takový Hamlet je nápadník slečny Žeňky.
Docela opačného složení je polesný Tjurkov
člověk neurčitých let; neomatený, lěžkopádný, všecek
zarostlý v tváří. Koří se Věře.
Přišel právě s prosbou, aby se pomohlo ne
zaměstnaným. Nějský závod v okolí zastavil praci
dělníci jsou v nouzi.
Společnost se odmlčela. Věra Artějavna pojídal
varenčc. Tjurikov hleděl na její atlasové ručky
probělávající širokými rukávy. Ljubavin s Žvňkou se
zvedli. Půjdou lovit ryby.
— Chcete snad také ryby lovit ? prohodila Věr
s úsměškem k Tjurikovu.
Chvíli na ni upjatě hleděl, funě surovo nosem
— A vy?... olázal se pak zprudka, jako když
dřavo ulomí.
— Já? Ne, děkuju pěkně! A potom zase nahor
se štrachat? Už tak je dost parno! Pojdu radějí slepice
krmit . ..
A pomalu si smetla drobečky chleba a kypr
hrudy, povstala a jala se scházet po stupních torasy.
Tjurika, hledě za ní, pobručoval si:
— Tu ji máme, madame! Namábat se nechce
Sylé slepice jde krmit!... Sylí vždycky jen krm
sylé a hladovým berou! Hladový je nezajíma. Pání
Bavit se chtějí... A mraženým se pohosťovat ..
Tfu mi, na vaše mražené!... A všecko je tu tak
vkusno! I lidé i jída! A ta betfemmeristsa je zrovna
na mléce vařená. . . che, che!... Tu si hlavu pr
mužíka nepolámou! A pro hladové, špinavé mužické
děti a tomu podobné mauvaistóny!...
Ty asi jsou disposice povídky.
A zavěr ? Trochu drsný.
Kopnutý hrubošlap Tjurikov dostane od Věry
Jizlemovny košem. Poslal si kulku do prsou a smr-
tetně se zranil. A Ljobavin? Milaček rozrývaný
palčivostí sociálných paradoxů? Loďka se s nim
překotila, jak spolu s Žeňkou »na jezeře« veslovaii
V zápase s vražedným živlem chytla se dívkaz
mužnou jeho ruku, aby se zachránila. Odstrčilj
hrubě.
A Jizlemova »tak zvaná nolitika a aluo uje
Co takoví Ljubavinové mluví a píšou! Neradno
brát to tuze do opravdy! Jiné věci a mocnosti maj
platnost v životě!
Povídka Tichomského, jak vidět, není bez len
dence, ale má svou poszii pravdy a života. Je ty-
pická pro současnou ruskou beletrii. Posledních le
na Rusi jinak se ani nepíše, nežli tendenčně. Aje
to zcela vyavětlitelno. Silné tam psavali vždycky.
—u—
#27
alto_textblock
#27
* N. A. Lejkín: Mezl třemi ohni. Román
z hereckého života. Přeložil dr. B. Prusík. Nákladem
družstva „Máje“ v Praze.
Napínavý, obraty dějovými Bohatý román tento
vyniká všemi přednostmi rázovilé tvorby Lejkinovy
#28
alto_textblock
#28
Srší tu na některých místech humor, leckdy kou
savý, bodavě satyncký, někdy upřímný a přirozený.
vytvořeno tak několik komických scén, ale jest tu
více než v kterémkoliv jiném díle Lejkinově plno
vážných pravd, Uřeba lehčeji čtenáři podávány byly
Lohce se čte „Mezi třemi ohni“, lehce sice a přece
možno se nad mnohým líčením pozastaviti, možn
sludovati se zájmem rozmarné i selské figurky ru-
ských dramatických umělců, herců. Rozumí se, že
tu neschází ani zápletek milostných, — ale zde
obligátní taková věc. příslušenství to nutně k románu,
podána orizinálně, neodolatelně zajímavě — jedním
slovem: lejkinovskyl
#29
alto_textblock
#29
* T. D. Florinskij: Slavjanskoje plemja
Statistiko-etnografičeskij obzor sovremennago slavjan-
stva. S priloženijem dvuch entografičeskích karl
Kijov, 1907, str. X + 192. Cena 2 rub. 50 k.
Tuto novou soubornou knížku známého ruskéh
slavisty prof. Florinského označily nedávno „S. Pe-
těrburgské Vědomosti“ za nové a pravé „naučne
slovo o Slovanstvu, jako o celistvém a jednojněm
světě“ a věnovaly jí dlouhý článek. V ruské litera-
tuře poslední doby je málo prací o Slovanech vůb
a to i v literatuře vědecké, kde starší práce (jako
literolum Pypinova a Spasowiczova) namnoze za-
staraly. Proto uvítaly „Petr. Vědomosti“ nové dílo
které má tu výhodu, že při veškeré přesnosti je obec-
né a má tedy důležitost pro každého inteligentního
Slovana a nejen odborníka.
Prof. Florinskij znám je českým slavistům zvlá-
ště svými Lekcijami po slavjanskoum ja-
zykoznaniju (I. část 1895 a II. 1898). Již tehdy
vzbudil pozornost svou podrobnou znalostí veškerého
materiálu, jaké u jiných specialistů nebývá, a vzbudi
i spor o některých svých názorech, na nichž dosu
trvá, ve příčině poměru, v jakém jednotlivé slovan-
ské jazyky jsou k sobě. Nová práce prof. Florinského
měla býti úvodem k „Enciklopediji slavjanskoj filolo
giji“, vydávané potrohradskou Akademií nauk ke slo
vanskému sjezdu o všeslovanské výstavě. Ale redak
tor encyklopedie V. J. Jagič nepřijal rukopisu, jal
se praví, pro politické názory v knize obsažené. Jde
zde asi zvláště o poměr maloruštiny k velikoruštini
a zase slovenčiny k češtině a kašubštiny k polstině.
Jak zírá na něj Florinskij, viděti jest z rozdělení kni-
hy. Po úvodní hlavě „Slovanské plémě v celku“
až 21) jdou speciální části ruská, bulharská, srbo-
chorvalská a slovinská, česká a slovenská, srbo-
lužická, polská a kašubská. Dohromady dese
hlav, maloruské části není, ale o slovenčině a kašub
štině pojednáváno zvlášt.
Každá hlavu dělí se zase v několik oddílů jak
oblast, terrilorium, hranice jednilivých území, ta
mější jinorodci, obecné, einické a elnografické názvy
národní počet podle nejnovější slatistiky, etnické
zvláštnosti a politické postavení. Následuje vždy li-
teratura předmětu. V obecném přehledu probráni
nejdřívo sousodé Slovanů, zvláště Němci, Maďaři a
Židé, a jich poměr k Slovanům. Ve složení nynějšího
Slovansiva spisovatel probirá i sporné olázky (ve
příčině Slováků a Kašubů) a dotýká se vyhynulých
#30
alto_textblock
#30
Slovanů. Slovanů počítá 148,521.000 a určuje jejich
vztah a rozdělení politické i kulturní velmi mar-
kantně.
V této olevřenosti a jasnosli leží přednost knihy
Pra Rusy je informací neocenitelnou, jak uznávají
„Petěrb. Vědomosti“, ale má i národně-vv ýchovný
význam, ukazujíc Slovanstvo jako jeden osobitý
svět, který poután je nejen příbuznoslí a teoretickými
sestrojeními, nýbrž i historií, poměrem k Zápodu
a zvláště k světu germánskému. Kniha nejen volá
a vybízí k všeslovanskému uvědomění, nýbrž jest
jeho novým činem, slibným pro budoucnost. Jest, jak
praví autor o jiných předslavitelích Slovanstva, plo-
dem slovanského učence, snažícího se postaviti kul-
furní svazy a poznání Slovanstva v celku i částech
na pevnou půdu. A to je důležité kredo v dnešní
době, kdy stará podemlela a kdy tak málo je vůle
po positivní činnosti v tomto směru. Proto kniha
prof. Florinského je pozoruhodnou a potvrdí to jistě
i zevrubné prozkoumání delailů, na něž jsme ne-
mohli v tomto krátkém upozornění vzíti zřetel. V. Š.
#31
alto_textblock
#31
Různé spisy-
#32
alto_textblock
#32
* Savojští dragonní. Román z voje nského života.
Napsal G. Margotti. Přeložil hejlman Josef Zá-
ruba. S podobiznou prince E gena. V Plzni, 1908.
Nákl. vl.
Kulturný obraz ze sklonku 17. věku v podobě
vlastního životopisu účastníka šlechlice Trifona Bi-
santa, jménem i písmem Vlacha, původem, jak s
zdá, dubrovnického Slovana Vojenský život za míru
i války, mravy a obyčeje v poli a v táboře, dobro-
družstva, romantíka, pletky dějinného zákulisí, vý-
pravy a zájezdy, útoky a retirády, boje s Turky a
Maďary, s Francouzy a Vlachy, obležená Videň, do-
bytý Budín, pochody na Dunaj a přes Alpy, avance.
a degradace, vojenská spiknulí, zrady a nástrahy.
pumy a granáty, olovo a šíbenice, tragědie a idylky
za oponou bouřlivých dějin: dohromady obraz, plný
zajímavých, vzduchem doby prosycených detallů.
Překlad je pilný, ač není prost obratů často po
vážlivých. »V přepracování nějakého z lep-
šeni docíliti«, jde silně na přič českému poslechu.
»Po opuštění místa a návratu do vily, zahrál si se
mnou osud...« Kyrysníci »od« pluku Carafa . .
někteří z »těchto« velbloudů... našli jsme zvířata
stuto« s roztříštěnýma nohama... živili se »od nich
samých« připravenými sýry .. . a pod. Spisek ma
slavnostní účel — jubilej pluku! — a příslušně bohatou
zevní úpravu. Přihlédnout ještě trocho k leskua
třpytu slohové formy bylo by jen přispělo zvýšit ná
ladu čtenáře.
—n—
Co jest s duší lidskou po skonu tělesné
schránky? Tisíce let mučí tato záhada mysl lidstva,
hloubajícího o příčinách svého zrození, smyslu své
existence a pravém účelu živola. Co obývá člo-
věk zemi, chová v hrudi naději a tuchu
života posmrtného. Nikdy se nevzdá
myšlenky, že život zdejší jest jen epi-
sodou dráhy účelně nám vyměřené, že
ozistuje pokračování života v jiné for-