52. číslo.

ŽENSKÝ LIST.

Strana 3.

na dělnost parlamentu a nepřímý útok na jednu z nejdůležitějších so- ciálně politických reforem — na starobní a invalidní pojištění všeho pracujícího lidu, vdov a sirotků. A poněvadž zbabělí nohsledové německého kapitalismu, který na předloze finančně jest interesován, nemají odvahy vystoupiti proti předloze starobního a invalid- ního zákona ve sněmovně přímo, usi- luji o rozbití parlamentu a jeho rozehnání. Kapitalisté rakouští počítají arciť v prvé řadě na to, že by příští parlament, zvolený za neslýchaného jich teroru, stál mnohem blíže jejich tužbám a neochoten vyřizovati předlohy takového rázu, jakou jest předložená osnova zákona starobníhoo a invalidního. Zaostření politické situace v nacionálních bouřích šumavských, pražských a severoče- ských podalo znovu neklamný důkaz o tom, jak nízké služby slepý nacionalism kapitálu pro- kazuje. Postavil se znovu do boje za jeho zájmy, ohroziv opět materielní prospěch chu- dého lidu. A byli to zase sociální demokraté, kteří zmařili svým jednotným vystoupením na říšské radě všechny intriky nespočetných nepřátel zdravého parlamentarismu, který u nás může nésti slibné ovoce. Na zákonném, parlamentním projednání rozpočtového provisoria spočíval osud parlamentu vůbec, následkem toho osud starobního a invalidního pojištění a chystaného zmocňovacího záko na na otevření srbských hranic pro roční dovoz sedmdesáti pěti tisíců metri- ckých centů masa, což jinými slovy zna- mená značné zlevnění cen pro dělni- cké vrstvy dnespřímo nedostupného masa. Nejen však z těchto všech důvodů dlužno usilovati o uchování parlamentu. Přistupuje k nim ještě další velmi důležitá okolnost. Pro- vedením zmocňovacího zákona o dovozu srb- ského masa se odstraní nebo nanejméně zmírní ostré napjetí, které mezi Rakouskem a Srbskem pro uzavření srbských hranic vývozu dobytka srbského do Rakouska zavládlo a anexí Bosny a Her- cegoviny ještě více bylo zostřeno. Kdo bude v parlamentě proti projednání tohoto zákona, prohlásí se za zjevného nepřítele chu- dého lidu a za stoupence krveprolé- vání na válečném bojišti, proti kterému se vzpírati musí nejen cit každého člověka, ale vzhledem k ohromným finančním obětem stát- ním také rozum každého rozšafného politika

Z těchto všech příčin hlasovali sociáln demokraté dne 15. prosince t. r. pro projed- nání rozpočtu ve formě zákonné a ústavní — cestou parlamentní, aby zabráněno bylo uza- vřeni nebo snad i dokonce rozpuštění parla- mentu, nastoupení vlády absolutismu a aby vládní politika zahraniční, která spěla pod rukou zahraničního ministra bar. Aehrenthala v ne- bezpečná úskalí — válečného ovzduší, mohla býti řádnou kontrolou sledována. Poněvadž se ale toto pevné stanovisko, které strana sociálně demokratická ve zmatcích nynějších zaujala, nelíbí a také nehodí zisku- lačnému kapitalismu industrielnímu a agrár- nímu do krámu, proto zvedli trabanti jeho ša- kali skřek o „prodajn osti sociální demo- kracie“, která klidna vyčká příští doby, aby na ovoce svého jednání tím důrazněji mohla poukázati.

Dobročinnost vánoční.

To, co dnes nazýváme dobročinností, ne- zasluhuje si toho jména, aniž má nároků na nějakou vděčnost, kdo ji koná. Celá podstata i forma dnešní dobročinnosti provozuje se ze zvláštních pohnutek a sleduje při tom určité cíle a záměry. Buď aby se zakryla nespravedl- nost kapitalistickou společností páchaná, bud aby se upevnil klerikalism, najmě klerikalism katolický. Vánoce a novoročí jsou ony doby, kdy dobročinnost hlavně se provozuje a tu podává se nejlepší příležitost pozorovateli ku zkoumání dobročinnosti. Třeba si nyní povšimnouti měšťáckého tisku, kterak se samou dobročinností rozplývá, na co vše činí se sbírky — sbírají se i dárky pro vojsko do Bosny vyslané. Jak je to pohnutlivé, když ta neb ona hraběnka vlastnoručně pletené punčochy rozdává chudině na svém panství,a když se tak poníží, že chudáky do zámku pozve, nebo když milostivá paní nebo slečnaX ku vystrojenému stromečku pozve plebejské děti svých dělníků a při spatření té drobotiny pohnuta jest až k slzám! Kdo viděl, jak arcibiskup nebo kanovníci súčastňují se vánočních nadílek, při čemž děti pronášeji k nim nejotročtější a nejponíženější říkání, ten sotva dovede na takovouto slavnost vzpomenouti bez opovržení. Časopisy samou chválou jen překypují, jak krásná nadílka byla ubohým, otrhaným a hladovým dětem poskyt- nuta. Časopisy neskrblí chválou o tom, čeho kře- sťanská dobročinnost jest schopna, nejsoucesi