ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 503dd610-fd9e-11e8-9984-005056825209
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 23
#1 alto_textblock #1
Číslo 40.
#2 alto_textblock #2
V Praze, dne 11. února 1900.
#3 alto_textblock #3
Ročník IV
#4 alto_textblock #4
Redakoe, administrace oxpedice: Praha, Pštrossova ulíce, číslo 200—I. Hefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí kexapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho dině polední Jednotlivé číslo za 8 h Telefon redakce č. 1126.
#5 alto_textblock #5
KAl
#6 alto_textblock #6
ULICKt LlS
#7 alto_textblock #7
Předplatné pr Prahu o donáškou do dome 2.80 měsíčně. . . .. 8.40 čtyrtletně . .. celoročně . . .. 88.60 Pro tuzemsko oštou: měsíčně . . . .. 8.— 8.— čtvrtletně . .. celoročně . . .. K 36.—, Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: 2.— čtvrtletně . . celoročně.... K 48.— Do Ameriky, Francíe, Švýcarska, Italie, Bel- ie, Anglie a Ruska: 2e. Stvrtletně . .. celoročně K 52.80 Telefon redskoe č. 1126.
#8 alto_textblock #8
7 hodin 20 minut ráno. Slunce zapadá v 5 hodin 9 minut odpol.
#9 alto_textblock #9
Slunce vycházív
#10 alto_textblock #10
Neděle: Sv. Eufrosina, panna. — Sv. Severus, biskup.
#11 alto_textblock #11
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Vojtěcha (v Jirchářích) od 10.—14. února.
#12 alto_textblock #12
Dnešní číslo jest se zábavnou a poučnou přílohou »Nedělí« o 14 stranách pro Prahu i pro venkov. — Příští číslo vyjde zítra v pondělí dne 12. února o 12. hodině polední.
#13 alto_textblock #13
Boj o Afriku.
#14 alto_textblock #14
V Praze, 10. února. Dnes celý anglický národ cítí, že nalézá se v epochálním zápase o panství v Africe, a tím též i o všecku svou slávu a světovou moc. Je- dině tímto lze vysvětliti si ohromné oběti, jež při- náší k udržení té moci. V Africe lze pozorovati něco podobného jako v Asii. Zde totiž postupuje ku středu od severu Rusko a od jihu Anglie. V Africe zase od severu Francie a od jihu opět Anglie. Ve Fašodě byla by málem mezi oběma stala se srážka. Pozorujme na postupu tom kulturní úspěchy obou. Francie vydobyla Alžír asi před 70 lety a asi před 20 Tunis Zdaž podařilo se Francii srdce Arabů za tu dobu získati? Na to lze dáti od- pověď tuto: Dnes je zášť Arabů proti Francii větší, než kdykoliv jindy. Arab vůbec evropskou a speci- ficky francouzskou kulturu nenávidí. Arab má skrovné životní potřeby, jež ho činí nezávislým. On s opovržením hledí na evropskou kulturu, jejíž nosiči honí se za požitky světa. On je na svůj prostý, podnebí přiměřený spůsob života hrdým. Jeho jedinou touhou je, cizí vetřelce, ať jsou kdo- koliv: Francouze, Angličany, Španěly, Vlachy, Němce při dané příležitosti ze země vyhnati. Arab opovrhuje i křesťanstvím, lépe řečeno, nekře- sťanstvím, jež Francouzové svým nekřesťan- ským životem uvádějí v posměch. Arab plně věří starému proroctví, že se mu jednou podaří, nená- viděné jho cizácké svrhnouti. Arab sice posílá své děti i do francouzských škol, ale sotva že z nich vyjdou, jest jeho první snahou, to franconzské po- zlátko se sebe setříti. Nejhorlivější, ba přímo nej- fanatičtější jsou při tom arabské ženy, které vůbec žádného vzdělání nepožívají — až na nepatrnou menšinu těch, které z dlouhé chvíle čtou Duma- sovy a Zolovy romány. Odhodlá-li se otec syna svého odchovati la franca, stará se matka vše- možně, aby z něho po návratu zase učinila ryzího Araba. Vypravuje ho na pouť do Mekky, aby se tam z francouzského nátěru očistil. Největší pře- kážkou evropské kultury je však Islam. Mezi evropskými kolonisty a Araby nevyvine se nikdy přátelství. Při vší na odiv stavěné zdvořilosti Arab Francouze nenávidí. U Arabů je příslovím: ne- chej v kotli dohromady vařiti Araba
#15 alto_textblock #15
a Francouze, ani ta polévka z nich nesmísí se. Tatáž zášť panuje i v Egyptě mezi Moslim a Angličany. Arabský reformator Es-Zenussi (+ 1859) vštípil svým krajanům do paměti slova: chci při- pravovati den, v němž jednou ranou budou zni- čeni křesťané i Turci (smlouvající se s křesťany) a v němž opět obnoven bude zlatý věk arabských kalifů. — S tohoto stanoviska lze i posuzovati kruté boje Angličanů s Araby v egyptském Sudanu. V poslední době francouzská vláda snaží se v Alžíru protežovati islam na útraty křesťanství, leč ani to jí nepomáhá. Arab dobře vidí, že to činí pouze ze zištného farizeismu a že samaje neznabožská. Z té příčiny též úspěchy francouz- ských missionářů na půdě africké jsou velmi skrovny. Co ten nejhorlivější missionář s nesmír- nou námahou vystavi, to rázem zničí neznabožský zednářský úředník. Slovem: kulturní úspěchy jak Francouzů tak Angličanů na půdě africké jsou velmi nepatrnéa lze proto vším právem se obávati, že zášť proti Evropanům od Arabů přenešena bude i na čer- nochy, a to tím snáze, budou-li do Afriky přichá- zeti takoví kulturträgři, jakým se osvědčil německý princ Arenberský. Konečně i Afričan začíná čísti noviny a kdyby je i čísti neuměl, dovídá se od cestovatelů, za ja- kými účely Angličané a ostatní evropští národové svou kulturu po všem světě roznášejí. I africký polodivoch ví dnes, že Angličan ve všech dílech světa vede válku jen pro bavlnu, jen pro zlatoa pro opium. Ví to Číňan, ví to Ind, vědí to tu- zemci i na Javě (panství holandské) — My jsme národ kupců! — ohlašuje Angli- čan svým chováním všude, kde vystoupí. Zdaž Angličan někde vynaložil šilingu na zájmy čistě kulturní? Když Wolseley dal rozstříleti Alexandrii, listy anglické psaly sice, že se to děje k uvolnění Egypta z tureckého jha, ale i poslední Fellah vě- děl, že se to dělo pro bavlnu. Jsou to vždy jen zájmy obchodní, čili nenasytné chtíče po zbohatnutí. I když Angličan přichází v průvodu angli- ckých kazatelů a diakonissek, rozdávajících bíble, ví tuzemec, že se to děje v zájmech kšeftu. V Bir- minghamu jsou dokonce továrny, v nichž fabrikují se indické bůžky, amulety a pod., jež dovážejí se na indické trhy — vše jen bussiness —— všecko jen kšeft. A tatáž zášť proti Evropanům šíří se též v Číně a v Japonsku, kdež jednou vyšlehne v
#16 alto_textblock #16
hrozný žár. Tak zvaný evropeismus jest na smrt nenáviděn jak v Asii, tak v Africe. Na Anglii může se snadno splniti, co se na- plnilo na světové říši španělské. Nevykonala své poslání a proto byla zavržena. Slunce sice v říši té nezapadlo, — ale zapadla všecka jeho sláva a moc. Na obzoru evropském zvedá se nová světová moc — Německo. Při všem na odiv stavěném přátelství k Anglii německý císař vší energií pra- cuje na zmohutnění německého loďstva. Se stano- viska prusko-německého energie tato zasluhuje všeho uznání. Prozatím německé armádní sbory nás v Rakousku zaplavovati nebudou, protože Ně- mecko má teď starosti veskrz jiné. Jeho všecko myšlení jde na moře, do jiných dílů světa. Prine Jindřich vrací se přes Vídeň do své německé vla: sti, za jakým účelem? Němci u nás dobře sledují veliké cíle Ně- mecka. Wolfovci ovšem chtějí, aby Rakousko k němu bylo politicky přivtěleno, pokrokáři však prozatím spokojují se těsnou německou ra- kouskou aliancí. A se stanoviska tohoto hleďme na nynější vyjednávání mezi Čechy a Němci. Kromě německých konservativců všichni Němc šmahem touží po splynutí Rakouska s Německem. Kterak by se tu mohly splniti staleté tužby naše po rovnoprávnosti, po státním právu atd.! Prusko-Německo pro své loďstvo budoucnosti nebude míti dosti hlubokých přístavů doma, ono potají touží po přístavech na Adrii, aby mohlo činně zasáhnouti do boje o Afriku. V ohledě tom neoddávejme se růžovým nadějím. Ve chvíli, v níž Auglie již již se unavujíc snaží se zardousiti Boery, v pozadí číhá Německo, aby v daném oka- mžimu Anglii kořisť vyrvalo.
#17 alto_textblock #17
Dr. Vladimír Srb.
#18 alto_textblock #18
Dokud nebylo zasedání poradních konferencí, oč všech příslušníků našeho národa byly obráceny k hlavě staroslavného království českého, zlaté Prahy, kde těchto dnů byl bojován krutý boj mezi oběma hlav- ními stranami. Čím byl tento boj? Byl následkem kompromissu, který v řídkých případech nese dobré ovoce. Zástupcové strany staročeské se nikdy nebyli nadáli, že bude tento kompromiss kamenem úravu stávajících poměrů. Rozvážní činitelé této strany právem zrazovali od něho, aby se nevcházelo v takovou smlouvu, která vlastně nebyla nikterak ku prospěchu její strany, po- něvadž tím byl dán z ruky mohutný prostředek, který
#19 alto_textblock #19
Kulturní Listy-
#20 alto_textblock #20
V Praze, 10. února. K.— Kdybych byl filosofem pronesl bych hlubo- kou myšlénku, jež by zněla: Ze všech přátel, jež člo- věku zbudou, nejvěrnějšími jsou — kamna. Co jsou kamna? Kamna bych nazval obráceným čili vzhůru no- hama postaveným člověkem. Člověk nosívá — ne vždycky — hlavu nahoře a nohy dole, u kamen je to obráceně. Ústa kamen jsou dole a látky nespálené odcházejí horem. Čím člověku jsou kamna, poznali jsme nejlíp po- slední tři neděle. Kterak se k nim všichni tulí. I kdyby člověk sám do sebe nic neměl, jen když má kapínek uhlí do kamen. A čím starší člověk je, tím kamna jsou mu mi- lejší. Kožich a kamna! Rus má přísloví: Do sv. Ducha nos kožucha, a po sv. Duchu choď v kožuchu. Na stará kolena aby člověk z kožichu a od kamen ani nevylézal. I my Češi máme podobné přísloví Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem a až bude máje, půjdem do háje. Je tomu asi týden, co se kamna v mé dílně na- lézají jaksi ve špatné míře. Došlo mi uhlí a tu jsem — jen tak na zapřenou — začal topiti v kamnech známými surogáty. Člověk by myslil, že kamna jsou tělesem nebybným, mrtvým, hloupým, avšak přesvěd- čil jsem se, že tomu není tak. Kamnář ve své formě vytlačil na mých kamnech andělíčka a kolem něho
#21 alto_textblock #21
několik růžic. A nyní bys, čtenáři, neuvěřil, tvrdím -li, že v posledních dnech ten andělíček nahoře začal se- bou vrtěti a se mračiti. Právě to dělá ve chvíli co řádky tyto píši. — Pověz mi přece, — oslovuje mne, — čím mne to krmíš? To přece není uhlí. — Jak pak by nebylo, — dělám se nevědo- mým, — podívej se přece: je to černé jako uhlí leskne se jako uhlí. — Ale není to uhlí, já to přece poznávám podle chuti. Musíš to přece cítit sám. Zapáchá to, jako kdybys do pece hodil své přezůvky. Marné bylo zapírání, musil jsem doznati, že mi došlo uhlí a že jsem musil topení »zahájiti« tou uhel- nou gumou. Měl jsem za to, že ta hloupá kamna nějak ošidím, ale neošidil jsem. Byl jsem též plné tři dny bez uhlí. Topil jsem tedy pouze tvrdým dřívím. A tož si měl, čtenáři, toho andělíčka na kamnech viděti. Dával se do zpěvu a do skoku. Kterak to vesele v kamnech praskalo! Tisíce starých upomínek na starší doby, jako kvítka v jarním slunci probuzovalo se, o nichž kamna ještě nevěděla, co je uhlí. Pokolení nynější dřívím topit již ani neumí. Tehdy ale bývala kamna též jinak zařízena. Teď se kamna podobají více bubnu, do něhož nahází se uhlí, ale před padesáti lety v lepších domech bylo v nich několik chodbiček k zadržení tepla; tehdy podobala se malému labyrintu, jehož chodbičky vyzařovaly
#22 alto_textblock #22
teplo.
#23 alto_textblock #23
— Čím to dnes topíš? — tázal se mne andě- líček na kamnech. — Co se ti zdá? — — Zdá se mi, jakobych jedl samé cukrovinky. — Ah, tak! — směji se, — víš tedy co je do- brého, dnes topím pouze dřívím, avšak pamatuj si, že všeho dobrého je pomalu a že časem musíš bráti za vděk — těmi gumovými cihlami. — Brrr! — ošíval se andělíček, — jenom ty ne! Člověk poznenáhla zvyká si všemu, zvyká i bez- uhlí. Teď již lidé na potkání se nepozdravují: »Máte uhlí?« Praha je hojně zásobena dřívím a kdyby lidé z moderní školy jen trošíč u počítali, uměli by si vy- počítati, že vaření kávy, kaše, masa, že pečení a sma- žení při pouhém dříví přijde značně laciněji, nežli ci- hlami, otravujícími ovzduší bytů. Lidé si dnes myslí, že to bez uhlí vůbec nejde, ale jde to a velmi krásně. Sto milionů Rusů černé démanty skoro ani nezná a na našem českém ven- kově namnoze doposud se topí hlavně dřívím. Bylo mi řečeno, že na Křivoklátsku je na tisíce metráků tvrdého dříví a že pánům hnije, protože se po něm nikdo neptá. Naše městské obyvatelstvo je uhlím vlastně roz- mazleno. Naše stověžatá Praha podobá se časem ve- likánskému cepouchu. Lidé ze sebe vykašlávají saze, saze usazují se chodcům na nose, na tvářích, vlétají do očí, mažou límce a nezřídka chodec na Ferdinan- dově třídě přichází do pokušení, zastaviti dámu a