#1
alto_textblock
#1
1903.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#3
alto_textblock
#3
NARUDN
#4
alto_textblock
#4
V Praze, ve středu dne 29. dubna.
#6
alto_textblock
#6
K číslu II7.
Čisto v Praze za 2n
a na venkově za 3h
#7
alto_textblock
#7
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
Ke včerejšímu zasedání říšské rady
Z Vídně, 29. dubna. Takového dne,
jako byl včerejší, poslanecká sněmovna již
dávno neměla. Ukázala se celá zbědovanost
politických poměrů cislajtanských. Bez majo-
rity — to včera také krátkozrakým lidem
bylo zjevno — nedá se ve sněmovně praco-
vati ani jednací pořad příští schůze ustano-
viti. Právem nazval »Vaterland« včerejší
den »černým dnem« a praví, že došla pro-
jevu veškerá mizerie říšské rady. »Neues
W. Tagblatt« konstatuje, že německé
strany byly rozhárány při jednotlivém hlaso-
vání a dodává, že to všeobecně pozoro-
váno. Má-li člověk, píše tento list, déle na
zřeteli toto divadlo a pováží-li se, že by se
musily sjednotiti, kdyby mělo býti uskuteč-
něno ždoucí jejich srdce přání, totiž jme-
nování německého ministra bez portefeuillu,
pak včerejší votum pronáší nad touto
myšlenkou hlasité a srozumitelné memento
mori. Nejen v plenu, nýbrž také ve výborech
všechno vázne, všechno je shrouceno, všechno
jest vydáno náhodě. V komisi výborové pro-
jednány měly býti celní a obchodní smlouvy.
Mluvili pouze dva poslanci čeští: Kulpa
Maštálka. Členové komise vynutili před-
časný konec schůze hrozbou, že ji učiní
k usnášení neschopnou, nebude-li uzavřena,
svým odchodem.
Soudeovské změny na Moravě a ve
Slezsku.
Z Vídně, 29. dubna. V obvodu vrch-
ního zemského soudu moravsko slezského
staly se tyto změny. Přesazeni byli
Rada zemského soudu a představený okres-
ního soudu Jan Natter v Rožnově do
Znojma, soudní tajemník Jan Jelínekz
Kyjova do Brna, soudní adjunkt Leopold
Landesmann v Bohumíně do Frýdku
soudní adjunkt Otakar Poisl v Bílovci do
Býdova.
#9
alto_textblock
#9
Propůjčena byla místa: Tajemníku ob-
vodu brněnského vrchního soudu zemského
Františku Neudekovi místo tajemníka
vrchního zemského soudu v Brně a soudním
adjunktům obvodu brněnského vrchního
soudu zemského Gustavu Blitzovi a Ota-
karu Hübnerovi místa sodních adjunktů
na určitých místech služebních, onomuv
Tišnově se současným přikázáním služebním
v Mor. Šumperku, tomuto v Římařově.
Jmenováni byli soudní tajemníci Bernh.
Berger v Těšíně radou zemského soudu
tamže. Karel Papica v Uher. Hradišti
radou zemského soudu a představeným okres-
ního soudu v Rožnově, Ferd. Proksch
v Jihlavě radou zemského soudu ve Znojmě.
Náměstek stát. zástupce 8tř. Jan Sam-
sour v Brně náměstkem stát. zástupce
7. tř. tamže. Náměstek stát. zástupce dr.
Richard Zatschek v Brně náměstkem
vrchního státního zástupce tamže.
Soudní adjunkti Ferdinand Machatti
v Osoblaze okresním soudcem tamže, Julius
Kubitzek v Hranici tajemníkem v Kyjově.
Adjunkty soudními jmenováni byli aus-
kultanti Viktor Vilímek pro Bílovice, Vla-
dimír Chalupa pro Královo Pole, Isidor
Hatschek do Osoblahy, dr. Vincenc Hu-
ran a Bohuslav Burian pro obvod vrch-
ního zemského soudu moravsko-slezského,
Fr. Černošek pro Velkou Byteš a Václav
Malý pro Bohumín.
#10
alto_textblock
#10
Telegraflcké zprávy.
Z Říma, 28. dubna. (C.-B.) Dnes večer
bylo uspořádáno na počest krále anglického mu-
nicipalitou ve skvostně vyzdobeném divadle
»Argentina« slavnostní představení. Představení
byli přítomni ministři, sbor diplomatický, před-
sedové obou sněmoven, senátoři, poslanci, nej-
vyšší úřadníci atd.
Z Madridu, 28. dubna. (C.-B.) Dle telegramu
z Melilly vyzval pretendent náčelníky kmenů
kabylských oběžníkem k pochodu na Fez.
#11
alto_textblock
#11
Dle telegramu z Ceuty připlul tam parník
s obyvateli města Tetuanu, kteři prohlašují,
že situace v Tetuaně je velice znepokojivá. Tři
židovští obchodníci byli prý tam Benidy z a-
vražděni.
Z Petrohradu, 28. dubna. (C.-B.) »Ruská
telegr. agentura« oznamuje: Telegrafické zprávy
o podmínkách Ruska za vyklizení Mandžurska
jsou pouhým výmyslem. V úmyslech
Ruska ve příčině vyklizení Mandžurska nena-
staly pražádné změny. Nastávající vyjednávání
s vládou čínskou týká se pouze prostředků,
jimiž by byl zabezpečen klid a pořádek po od-
chodu císařského vojska z tohoto území. Rusko
nemá nikterak v úmyslu klásti zahraničnímu
obchodu překážky.
Z Londýna, 28. dubna. (C.-B.) V horní
sněmovně pravil státní tajemník zahranič-
ních záležitostí Lansdowne, odpovídaje na
dotaz o událostech v zemi Somalců, že ge-
nerál Manning byl vyzván, aby podal ob-
šírnou zprávu o tamější situaci.
Na další dotaz ve příčině záležitosti
mandžurské odpověděl Lansdowne,
že vláda věnuje jí velkou pozornost. Jsou prý
však ještě některé pochybnosti o skutečných
událostech. Vláda snaží se pochybnosti ty vy-
jasniti.
Z Londýna, 28. dubna. (C.-B.) V dolní
sněmovně tázal se Irčan William Red-
mond, zdali bylo přání vlády anglické, aby
byla uzavřena všeobecná smlouva mezi moc-
nostmi ve příčině omezení výdajů na loďstvo,
mocnostem úřadně sděleno. Premiér - minist
Balfour odpověděl, že názory vlády bylyv
parlamentě veřejně vyloženy a proto nepovažo-
vala vláda za nutné učiniti o tom mocnostem
evropským formální sdělení. Pokud jest vláda in-
formována, nemá za to, že by bylo takovým sdě-
lením něco získáno.
Z Tangeru, 28. dubna. (C.-B.) Stádo 300
volů, jež bylo hnáno z Rabatu do Tangeru,
bylo mezi Arzilou a Tangerem uloupeno. Od-
dělení vojska vydalo se na pronásledování lupičů.
#12
alto_textblock
#12
FEUILLETON.
#13
alto_textblock
#13
Ootavách
#14
alto_textblock
#14
Jest časné jitro... Z hustých mlh a ranních
par vysvitne jen tu a tam bledý paprsek, jenž
vynořil se ze za hor, jest tenký a jen s námahou
prodírá se temnou clonou. Ale jak se prodere.
rozstříkne se a jest ho všude plno ... Těžká
vůně noci přissáta lpí na svlažené půdě a na
hebké tkáni listů ...
Nízký domek se dvorkem jako dlaň...
Malý, silný, svalnatý stařík, slabě přižehlých
vlasů stojí na dvoře a v ruce drží kosu. Krevnou
tvář jeho porostlo tuhé strnisko. Orlí nos a malé,
šedivé, bystré oči, jež se časem zastrou dumou
nebo zakalí bolestnou vzpomínkou. Někdy v nich
zazáří plamének, prodere se šedí popelavých očt
a míří ven ..
Oblečen jest prostým venkovským ústrojem.
Šedý však a sluncem vybarvený kabát přehozen
jest přes tyčkový plot. Bude klepat kosu, byji
naostřil jako břitvu... Již sedl si na stoličku
a klepe kladívkem... Klap, klap, klap... stále
monotonně zaznívá mrtvou posud vesnicí... Ted
prohlíží ostří, zda již dosti vytepáno a zjem-
něno. — Vždyť půjde kosit otavy — uprostřed
tmavých lesů, a velký luh jí. — Sotva do jede-
nácti s poledne bude hotov i se svými mladými
druhy... Není daleko na louku, malé půl ho-
dinky. — Cestou si zažertují. — Až dojdou, složí
zbytečný šat, a kosy začnou svou píseň. — Nebo
tráva je vysoká a hebká jako měkké vlasy. —
Z lesa bude dýchat ještě syrový chlad noční —
a na větvích začnou evrlikat a trilkovat ptáci. —
Pějí tak prostě; jeho srdce jim plně rozumía
poddává, rozvírá se jejich zpěvu jako nalité
poupě sladkým paprskům slunečním. — Ptáci
vyrostli na té půdě, co on. Ta půda přirostla-
#15
alto_textblock
#15
mu ke hrudi. Má ji tak rád. Dýchá její životv
sebe... On půjde — a jeho žena posud spí. —
Nemá té ženské mnoho rád. — Vždyť mu často
vytýká, že pije. — Ne, nepije. — Jen časem pro
zahřátí omočí ve skleničce své rty. — Hloupá
ženská. — Hubuje ho! — On však nemiluje
sporů. — Duše jeho se stulí, nepromluví slova
a jde resignovaně zase po svém. — Což pak ta
ženská může chápat, čeho je třeba muži, jenž
seče pod žhavým sluncem? — — To asi létlo
mu hlavou, porostlou kudrnatými vlasy, když
kiepal kosu monotonním klap, klap, klap...
Naklepal kosu, nasadil ji na kosiště a čekal,
až půjdou druzí. Přijde jich nejspíš sedm, ne-
zůstane-li starý Kuntoš doma. Co pak ten! Cha-
lupník zazobaný, dal dceři usedlost, syna vy-
ženil do Martinovic. Má se dobře, ale je drž-
grešle lakomá. — „Nováku,deme,“ přerušilo
ho v jeho úvahách. — „'Sem hotov“. — Pře-
hodil kabát přes rameno a šel na náves, kde jich
sedm čekalo. Vávra, Rakušan — kostnatý muž, se
vzezřením apoštola nebo starozákonního pro-
roka. — To byli starší sekáči. — Ostatní —
mladí, neumějí (říkal), dobře kosit, poněvadž ne-
umějí vzít kosu „fortelně“ do rukou. — Staří —
ti si jen hrajou, vždyť „popsali“ svou kosou již
lány žit a pšenic i otav. — —
Tak pracovali po celé boží léto. Slunce
ožehlo jejich drsné obličeje, svalnatá páže se
utužila o žních. — A pak otavy. — To jim nej-
příjemnější. — Od časného rána do poledne
sekou, odpoledne pomáhají rozhazovat a sušit
řady — až otava sušením nabude slunné, ko-
řenné vůně. — Pak, až se rozestře soumraka
napadne rosy, půjdou domů s hráběmi na ra-
meně, a ženské škádleny mužskými, zvonivě se
zasmějí... Soumrak — a záspí jest posud
prázdno. — Však už vychází Novák ze „seknice“
a mohutně dýmá ze své fajfky. — Tak tu bude
sedět na vyhřátém zápraží dlouho, dlouho do
#16
alto_textblock
#16
noci, až se oči začnou klížit. — Oobytek, hnaný
z pastvy, bučí, vozy s otavou hrčí po silnici. —
Náhle všechen hluk a šum zaniká, a vesnicí za-
znívá jasný zvuk klekání. — Anděl Páně! —
Mysl jeho noří se ve vzpomínky na daleké, velmi
vzdálené doby. — Anděl přišel k Panně a zvě-
stoval jí radostné poselství. — Kristus se na-
rodil, pracoval s otcem Josefem, a pak šel na
poušť zpytovat ducha svého. Proč jen ho ukřižo-
vali? — Tvář Novákova se vraští, teplé slzy
tryskají ze smutných zornic. — Zapomněl všeho,
jen cítí srdcem svým, že stala se Kristu hrozná
křivda. — Tak tráví svou siestu na večer. A sy-
nevec — student, někdy mu začne o Praze. —
Novák tam nebyl. — Ale Prahu má v srdci —
stověžatou, zlatou matičku. Žije v nitru jeho ne-
známá, nádherná — daleko krásnější, než ve
skutečnosti. — Snad i lidé tam jsou hodnější, než
„u nás“. — Zatím bledý měsíc rozlévá své světlo
skulinami mezi houští listů, tvoří tratoliště světla
na kyprém trávníku. — Večerní nálada. — Jemu
zdá se, že jen tu jest doma. K té půdě lne
upřímně jeho vřelá a snadno vznětlivá, ač prostá
a naivní, duše. Rozumějí si: Stařík a půda, z níž
vypučel. — Oba nerozluční přátelé, nerozluční
až do smrti. — Ale řekněte mi, zda něčím trpkým
pro něho, klesnout v náruč půdě, na níž a z níž
vykvetl? — Již klíží se mu zrak, půjde spat.
A večerní siestu končí: „— — Tvou matku
jsem znal, a byla dobrá. — Pudeme spat, dobrou-
noc dej pámbu“.
I bylo volno staříku Novákovi, nebo v něm
večer rozkvétaly barvy neznámých světů. — Snil
o Praze, porosené stříbrem měsíce, a Kristus do
ni vcházel a přijde i k nim na venkov. Oni ho
pochopí.
Měsíc vyplul vysoko a postřibřoval svým
svitem vrásčitou, ale usmívající se tvář No-
vákovu...
#17
alto_textblock
#17
M. Svačina.