ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 4efdc350-66a6-11dc-b4bb-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 22
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXX.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v sobotu dne 28. dubna 1900.
#3 alto_textblock #3
Číslo 116.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a odpol. Htsty předylácí sei v Praze v administrnel něa . . . ss čtvrt lets . . . . 8 K — s dvojí čonáškon a něsíe sa čtvrt leta . . . . 7 K 50 ve asách: 2 K 9o za něste . Pošton: ns měsíe 9 na čtrrt lei- s dvojí zisilkou r ls . : . :nk ei
#5 alto_textblock #5
d
#6 alto_textblock #6
V drobném prodejis ssaní číslo o sobě . . . za 8h odpole dní . . . . sa t b Ve filialkách na venkovět rsnní číslo. . . . . sdpolední . . . . . . . . Bb Inseraty plalí se kotevě napřel Fředplscení a inssrty přijímá adminl- sirace v Mazisnské alici č. a Tam nacházají se těž redakne tiskárna a szpodina „Národnich Lista Rukopisy se nevracsli.
#7 alto_textblock #7
Bnešní čísle pro Prahu le o 10 stranách
#8 alto_textblock #8
V nových zápasech.
#9 alto_textblock #9
Jest nyní na vládě, aby napravila, na čem v říjnu roku minulého bylo ve chvíli největší slabosti těžce hřešeno, aby provedla důkaz, že rovnoprávnost národní, čl. 19. st. zákl. zákona zaručená, není pouhým pozlát- kem pro matení neznalé ciziny a prázdnou frasí pro potřeby národů neněmeckých. Po více než třicet let éry ústavní snášíme nejen my Čechové, ale i ostatní neněmečtí národové muka postavení Tantalova, před jehož vypráhlými ústy mizela voda, uprostřed níž stál a jehož ruce uhýbalo se ovoce, jež nad ním viselo a po němž sahal. Tak u nás ve skutečnosti jest s rovným právem národ ním a jazykovým; a rozdíl mezi skutečnost a bájí jest jen ten, že novověkých národních Tantalů v tomto soustátí jest hned několik Hodina ukončení jejich muk po dnes nena dešla a dokud nenadejde, budou všecky před stírané pokusy o docílení poměrů pravidel- ných marné, protože se nesou za cílem ne možným, aby totiž zdejší Tantalové bez ná- poje nebyli žízniví a bez jídla hladoví. Vyšší ethické potřeby národů mohou jenom skuteč ným prováděním zásady čl. 19. býti ukojeny tak jako tělesná žízeň a hlad mohou býti za hnány jedině osvězujícím nápojem a sytíc potravou. Zástupci národa českého návrhem dra Pacáka poskytli opět řídícím kruhům ve Vídni příležitost, aby posavadní nesnesitelná ne upřímnost k rovnému právu našeho národa a jazyka konečně byla vystřídána postupem opravdovosti, nemají-li vzplanouti boje tužšt a vážnější zápasů posavadních. Prozatím možno znamenati účinek od hodlání zástupců národa našeho ve směru dvojím a známky toho účinku nikterak ne svědčí o dobré vůli ve Vídni. Vláda nynější jako vždy v podobných kritických okamžicích snaží se zahlušiti volán národů po rovném právu vztýčením vlajky hospodářské a rozraže ním zápasníků za rovnoprávnos národní. Jest to staré známé heslo: »Roz děl a panuj!« Rozdělení namířeno na národy neněme cké, panování ponechává se jako dar Němcům Jest ovšem možná, že v některých ná 1Jech neněmeckých dosud vědomí národ- ních potřeb a národního nebezpečí nepro- níklo tak hluboko, jako v národě našem,a když vidí nepatrné úspěchy zápasu více jak třicetiletého na půdě ústavní za ony vyšš potřeby národní, dávají se zlákati růžovými nadějemi hospodářských, hmotných pro- spěchů, jimiž naplněn jest roh hojnost předloh investičních. Tuť dle domnění odpůrců národní rov noprávnosti nalezena konečně výdatná trhac a výbušná látka, jež rozmetá posavadní po litické spojence. Především se to týká skupin, jež na cházely se ve sdružení pravice, sdružení více měně volném a nedokonalém. Nynější pokus drtící a rozkladný jest jenom novým peostředkem v řadě podobných ostatních pokusů, jež počaly již známým překažením schválení adressy pravice a tím i ustálení programu jejího. Všecky tyto úklady vychá- zely z kruhů, jež sesílení pravice a dosa
#10 alto_textblock #10
zení parlamentní vlády z jejího středu pře kážely a mařily na každém kroku. Dnes nejenom mezi Jihoslovany a Po- láky, ale i na Moravě ozývají se četne hlasy, jež staví se v nynějším sporu na sta- novisko hesla — hospodářského. Pra- víme hesla, protože stejný manévr se již opakoval několikráte, aniž by slibované po- žehnání hmotných prospěchů kdy se bylo dostavilo. V národě našem a v zástupcích jeho toto heslo pozbylo z důvodu zpomenutého již všeho svého svůdného kouzla, a to tím více, že v posledních letech v několika vládních akcích: vývozní, želežářské, uhelně, hornické a j. ukázala se naprostá nehotovost. My proto setrváme na svém posavadním stanovisku a půjdeme směrem zástupci na- šimi nastoupeném, neohlížejíce se ani na pravo ani na levo. Přes to vše pokládali bychom za pol- tickou chybu, kdyby různící se názory ji- ných skupin národních, kteréž přece i na dále budou tíženy aggressivností a panovač- ností německou, měly se státi pramenem znepřátelení a útočení vzájem- ného. Toť hy znamenalo činiti právě to. čeho odpůrci naší mají nejvíce zapotřebí rozšiřovati a prohlubovati ne- vraživost vzájemnou mezi zkrá- cenými a národně utiskovanými. Jen v obyčejném životě stává se, že se blízcí příbuzní a přátelé mnohdy rozcházejí ale proto, jsou-li moudří a prohlédaví, ne- vrhají se zbytečně na sebe a ne- tupí se, vyčkávajíce mužně a sebevědomě okamžiku, až příčiny okamžitých neshod samy sebou pozbudou svého — jitřivého ostnu. V politice, více než kde jinde, tón tvrd muziku. Tón tento jest mezi velikými a vzdě lanými národy slušný a věcný i tenkráte, když jsou nuceni sáhnouti ku prostředkům v zápasu nejkrajnějším. V našem případě jest to tím spíše zá doucí, že ostatní zápasníci zcela po právu mohou se dovolávati toho, že jejich potře- bám a zájmům vyšlo se ještě méně vstříc a s ochotou mnohem pochybnější, než zá jmům a potřebam našim. Moderní, pokročilá doba, zkrátka, nehod se pro to, aby odchylné nazíraní na určite politické otázky se potíralo jinými, než věc- nými a slušnými důvody. Pokud jde o poměr náš k neněmeckým národům, nutno jejich odchylného postupu sice litovati, ale činiti z něho důsledky pří- mého nepřátelství jest nepolitické a sotva se dá srovnati s myšlenkami federačními autonomními! My na př. přimlouvali jsme se zde opětně a opětně ve věcech národní rovno- právnosti za jednotný program všech, nuže to se nestalo; a když obmezeno se na užší a nejbližší pole, jež neobsahuje an celou oblast jazyka českého, možno-li nadešlý nezdar uvalovati na bedra cizí? Tento postup byl zahájen námi Čechy v Čechách a na Moravě, proto i důsledky jeho týkají se nás více a trapněji, než oněch kdož ve svých potřebách rovnoprávnosti nebyli spolu do něho pojati. Odhodlavše se postupovati sami, zů staňme i důsledni, a proveďme zápas s oprav dovými a jedinými odpůrci, již naši akci zmařili, a neroztrpčujme zbytečně těch, kdož
#11 alto_textblock #11
právě tak jako my své nejbližší zájmy oce ňují se svého zvláštního stanoviska, jež jest při ostatních autonomistech stejně oprávněno jako zvláštní stanovisko naše.
#12 alto_textblock #12
Sněm království českého. Schůze sedmnáctá
#13 alto_textblock #13
R. V Praze, 27. dubna. Debatta o jazykovém návrhu Pacákově dnes konečně ukončena. Poněvadž cítil pánové dr. Bendel a prof. Fournier potřebu se opět jednou nechati slyšeti, trvalo to ovšem ještě plné čtyři hodiny, než byl předmět vyřízen. Pan Bendel jako rozumný muž uznal že naděje na národní smír jsou velmi skrovné, poněvadz prý názory Čechůva Němců dělí propast. Čechové prý stojí na právu státním, Němci věrni jsou ústavě, Čechové jsou pro právo státní, Němci pro právo přirozené Čechové prý trpí stihomamem, jinak prý se nedají vysvětliti deklamace, které byly na sněmu těchto dnů přednášeny. Sotva to ale řekl, ihned na to zase zapomněl a pronesl pravý opak této své hluboké sentence. Z pro následovaných stihomamem stali se ihned pronásledovatelé Němců. A tito pronásledo- vatelé Němců v Čechách prý nyní za to odnášejí, neboť Německo odvetou vypovídá jejich soukmenovce ze země. Takový prj je effektivní zisk z národních našich štvanie Nervosně podrážděným stavěl se výtečný pan Bendel při vzpomínce na to množství če- ských úřadníků, kteří prý působí v ryze ně meckých krajích, aniž by vyznali se v jazyku lidu a že prý si mezi Němci počínají neoby čejně vyzývavě a drze. Domnívá se snad pan dr. Bendel, že pokládají soukmenovci naši vyslaní do německého kraje jako úřadníci pobyt svůj mezi pány Němci za příjemný? Kdyby nebylo českých, neměl by Němci úřadníků žádných. Kdo za to může, že jich nemají, aneb proč derou se Němci do krajů českých. Češti obyvatelé o ně nestojí, zrovna tak, jako nestojí oby vatelé němečtí o úřadníky české. Dr. Bende pustil se na to do velkostatkářů. Nevědě ovšem nic jiného, než říci jim, že zradili punktace a že mnozí z nich jsou původu ně meckého, že totiž před třemi, čtyřmi sty léty měli předky stejného jmena v Němcích. Tai jakoby pan Bendel nevěděl, mnoho-li něme- ckých předků měl pan Taschek, nebo pan Bohatý, nebo pan dr. Schreiner, který jako mladý hoch se pyšnil v čamaře. Pan Bendel vytýkal nám dále, že prý zneužíváme principu majoritního a že na zá kladě tohoto principu o nic jiného neusilu jeme, než o počeštění německého kraje. Panu Bendlovi odpověděl posl. dr Kramář. Z počátku hravě a ležérně — řekli bychom, že pana Bendla lechtal. Však lechtal ho jemně vybroušeným fleuretem tak, že bledá tvář páně Bendlova zrudla jako pivoňka. Řekl především panu Ben- dlovi, ale nikoli plnými ústy, nýbrž s jistou delikatessou, že je ignorant a potom také trochu denunciant. Vzbuzovati po včerejším debutu pana Wolfa a jeho politického přítele vzpomínku na lex Falkenhayn, nebylo počí- náním šťastným. Však byl mezi německými poslanci včera nejeden, který by si byl přál míti v domě parlamentního strážníka, který by byl vzal pana Wolfa za límec a vyvedi
#14 alto_textblock #14
jej ven. Řečník vysmál se na to panu Ben dlovi, že nezná ani kompetenci parlamentu pokud se týče vlastního jednacího řádu, jinal by přece nevyčítal majoritě, že přijetím zá kona Falkenhaynova porušila práva — koruny! Dr. Kramář vzdal na to česť Němcům zejmena ale jejich žurnalistice, jež s neoby čejnou virtuositou nejheterogennější věci spojo vati umí a z nich hledati důkazy proti nám které v lehkověrně Vídni a proti nám ne přátelsky zaujaté ovšem nezůstávají bez účinku, s nimiž by ale pan Bendel u nás měl přestati. Je velmi těžký boj s našimi pány odpůrci. Mají své zvláštní zásady pro každou hodinu, pro každé místo a každou osobu a provozují těmito svými principiem pravé kousky jongleurské. U nás v Čechách zatracují na příklad právo majoritní napořád. na Moravě ale ne, tím méně pak ve Štyrsku. tam jsou jeho nejrozhodnějšími stoupenci. Ve druhé části řeči své obrátil se dr. Kramái ku věci samé a odbyl zejmena výtku Ben- dlovu, jakoby byli to Čechové bývali, kteří roz- bili konference, kdo jiný učinil návrh, aby v nich bylo pokračováno v Praze, než Če- chové? A kdo byl proti tomu? Němci. Za hlučného potlesku na lavicích českých skončil řeč mohutným projevem české nepoddajnost a českého vzdoru Dalším řečníkem byl prof. Fournie Byl mělký a mdlý jako vždy; opakova prostě, co ostatní jeho političtí stoupene řekli mnohem líp. Člověk ten jakoby by přišel z měsíce a ne z Vídně, kam konečně po dlouhém žebronění se dostal, zvolil z osnovu své dlouhé řeči děsné přímo para- doxon, že utiskovanými a pronásledovanými jsou v Čechách Němci a nikoli my, a ž tedy Němci právo mají žalovati na násil a útisk se strany naší. Pan dr. Fournier by neustále vyrušován posl. Hořicou a později též dr. Herold přispíšil, aby příliš směla tvrzení řečníkova odmítl. Dr. Šamánek obral si za předmě své řeči poučnou kapitolu o tom, jak přá telsky a laskavě chovají se Němci ve smí šeném kraji, zejmena ale jak chová se na proti českému obyvatelstvu a hlavně naproti českým živnostníkům liberecký magistrát úřady zeměpanské s místodržitelstvím v čele. Pan Šamánek dovede posouditi, co to zna- mená, když prohlašují Němci, že hlavně oto jim jde, aby ve svém území byli pány. Po věcné poznámce posl. dra. Dyka jenž číslicemi vyvrátil lži o tom, jak přecpáni jsou úřadové v německých krajích českými úřadníky a po poznámce posl. dra. Schrei- nera, téže věci se týkající, debata skončena Závěrečné slovo měl dr. Pacák, jehož dnešní řeč byla výborným dodatkem k jeho znamenité řeči odůvodňovací. Řtečník pro- hlásil, že nelituje čtyřdenní debaty, ve které se v otázce jazykové valně vyjasnilo a v níž na jevo se dostalo pravé a skutečné smý- šlení národních odpůrcův našich o otázc jazykové. Dr. Pacák na to provedl generální přehlídku různých nesprávných tvrzení řeč- níkův z druhé strany a břitkou polemikou jež nasvědčovala tomu, že má jazykový materiál v malíku, vyvrátil zůmyslné ne pravdy a omyly ze strany druhé. Čtyřdenní debatu ukončil dr. Pacák jako vítěz i přáli bychom si, aby též jako vítěz vrátil se z jazykového boje, jenž vzplane v několika dnech ve Vídni.
#15 alto_textblock #15
Na to přikročeno k hlasování Návrh dra. Pacáka odkázán byl hlasy českých poslanců a velkostatkářů zvláštnímu výboru. Tím skončila debata, jež trvala celý týden a jež v každém nepředpojatém zů- stavila dojem, že Němci, kořistíce z poměrů, v nichž se tento stát nalezá ke státu sou- sednímu, trvají na tom, aby jako menšina panství provozovali v této zemi. Vláda, jejíž vrchol moudrosti v tom spočívá, ničeho ne- učiniti, co by jim nebylo vhod, jako vždy, kdykoli jde o důležité a vážné otázky — také tentokráte mlčela.
#16 alto_textblock #16
Nejvyšší maršálek zemský zahajuje schůzí o 11. hod. 15 min. dopol. U vládního stolu přítomni jsou: místodržitel hr. Coudenhove, místodržitelský rada dr. Vo- jáček a okresní hejtman dr. Neumann. Po ukončení včerejší schůze ustavila se komise pro kandidování do zemské komise berní a zvolila předsedou posl. dra. Nitsche, místopředsedou hr. Buquoye, dra. Malínského a zapisovateli posl. P- chera, Krejčíka a Pilze. Stal se však omyl, poněvadž zapisovatelem zvolený posl. Krejčík není členem komise a proto nemůže býti volba jeho platnou. Posl. Albl a soudr. podali na nejvyššího mar- šálka zemského interpellaci a dotaz v příčině úpravy Ohře a zdali jest ochoten regulaci její urychliti. Posl. Hodys omluvil se churavostí. Přechází se k jednacímu pořadu, jehož prvním předmětem jsou zprávy o volbách. Po zprávách referenta, přís. zem. výboru hr. Vojtěcha Šchönborna schvalují se bez debaty volby posl. dra. Bedřicha hr. Deyma a Josefa svob. pána Hrubého z Jelení za volební sbor držitelů velkostatků svazkem svěřenským nevázaných, posl. Josefa Kaspera za venkovské obce soud. okresů Trutnov. Hostinné, Marežov a Žacléř a posl. Jos. Janouška za skupinu venkovských obcí soudních okresů semilského a železnobrodského. Druhým předmětem jednacího pořadu jest po- kračování v prvním čtení návrhu posl dra. Bedřicha Pacáka a soudr. v příčině provedení rovného práva jazyka če ského při soudech a státních úřadech v království českém Nejvyšší maršálek zemský sděluje, ž se dal ještě proti návrhu zapsati posl. professo Folurnier. Posl. Bendel praví, že nebude dlouho mluviti by neopakoval pověděné již věci a nezvětšoval vzrušení, které způsobil posl. dr. Herold. Německý lid není tak vznětlivý, avšak jest vytrvalý a bude si svou kůži rázně hájiti. Řečník nepochopuje, pro vytáhl se právě návrh dra. Pacáka z celé řady jiných iniciativních návrhů a proč se o něm jedná a že nemá jiného účelu, nežli demonstraci proti vyrovnací konferenci a učiniti ji nemožnou, v čemá nemusí se páni mnoho namáhati, neboť dle všeho jest účel tento takřka již dosažen. Češi staví se na půdu českého státního práva a Němci na půdu ústavy. Češí přicházejí stále znovu se svými zvlášt- ními historickými právy, my se svým právem při- rozeným. Češi praví: V zemi české musí každý Čech dosáhnouti svého práva ve své řeči, i v Čhebu. Chomutově, Liberci neb Jablonci, kdežto Němei praví: cítíme se býti jen rakouskými státními občany (Tak jest!) a nepochopujeme, proč v Chebu atd. ma pro nás platiti jiné právo, nežli v městech a místech Horních a Dolních Rakous. (Souhlas u Němců). Na půdě historického práva nemohou Češi na vždy zůstati, nýbrž musí uznati důležitost živého, přiroze- ného práva. Němci chtějí ohraničením učiniti hráz jen prot systematickému libovolnému rozrytí svého jazykového území, jak je Češi již ode dávna provádějí, chtějí býti ve svém domově skutečně pány, nikoli jen trpě- nými cizinci, jak se o nich stále tvrdí. Němci pohlížejí na věc, o kterou se jedná, jako na záležitost eminentně rakouskou, kdežto Češi, se tomu vzpírají, činí z ní otázku evropskou. Vzpo- mněl-li dr. Pacák Němcům strýcovství, nejsou s tímto spokojeni, poněvadž mezi nimi a němectvím v sou- sední říši jest mnohem bližší příbuzenství, ač s na ně v celé debatě neodvolávali. Poslanec dr. Herold řekl nedávno, že hr. Golu- chowski podléhá vlivu německého vyslance ve Vídni. ale nikde na světě nezachovává se zásada, nemíchat-
#17 alto_textblock #17
FEUILLETON.
#18 alto_textblock #18
Před třiceti lety. Ze vzpomínek na první slovanskou horečku Episoda solferinská uvolnila poněkud du- sivý pás života národního. Systém žandarmový ustoupil vládě konstituční. Bylo sice ještě v pro- gramu potlačování národností slovanských, ale přece už byla konstituce. Ruch nastalý i nás uchvátil, mladé chovance gymnasia kralohrade- ckého. Nebyli jsme ještě staří ve svých 16 a 17 letech. Čerpali jsme nadšení z Herlošových románů louskali jsme politickou abecedu z Havlíčkova »Ducha Národních novin«. Kdo svědkem nebyl těžko pochopi, jak tehda Herlošův Hus, Žižka a Poslední Táborita protřásaly národní uvědomě- lost širokých vrstev. Vedle Herloše Chocholoušek svými histo rieko-romantickými obrazy z bojů balkánských s Turky k uvědomění přispěl. A to k uvědo mění — slovanskému. Nálada takto vzniklá doznávala výrazu v projevech zevnějších. Ten krát ještě bylo pravdivým slovo o zpěvnosti če- ského národa. Zapovězené ještě »Hej Slovanée rozšiřováno opisy a zpíváno čím dál častěji, až znárodnělo a stalo se hymnou. Mnohé písně jinoslovanské záhy zlidověly: »Naprej«, »Složno. složno«; ze Slovenska přinešená »Slovan jsem a Slovan budu« již od r. 1848 známa byla. Kde domov můj« upravováno nejen po Čechách a po Moravě k místní potřebě, ale i u jiných Slovanů. Chorvatské »Kde stanak moj« i u nás opakováno. Zpívalo se v hospodách, na výletech v domácích kroužeích. I v pozdravech jevilo se nové nadšení Riegrovo »Nedejme se« ozývalo se na ulici. Od- povídáno »Nedáme se«. Ze Sokola pražského jenž tehda založen, rychle na venek proniklo řízně »Na zdar!« a zlidovělo úplně. Národní roj s obvyklou našemu lidu dychtivostí po novo tách podle Prahy rychle se ujal po venkově. Čamara, ne střízlivého dnešního tvaru, nýbrž malebného střihu, s červenými nebo modrými výkrojky na rukávech, s třepením vzadu a šňů- rou kolem krku, slovanská vesta s kulatými bí- lými knofliky až ke krku, s něhož splývala dlouhá červená šálka se stříbrným třepením, pak
#19 alto_textblock #19
slovanský klobouk s ohrnutou střechou a dvěma třapci vzadu, košile se širokými rukávy, červeně lemovanými — to byla uniforma slovanského probuzení. V ženském světě pak černá šněro vačka, krátké bílé sukničky, šátečky na hlavách na pokos, na babku a pod. zavládly o slavno stech, na výletech, na plesích. Zvláštní osud stihl cylindr. Nevinný tva klobouku, jejž bojovník za svobodu gen. Lafayette před sto lety z Ameriky jako odznak volnost byl do Paříže přinesl, u nás, poněvadž nosili je- lidé náležející k prostředí nám nepřátelskému stal se odznakem němectví, šosáctví, zpátečnictví A tomuto přesvědčení dáván výraz tak nepo krytý, že z venkovských měst vymizel témě nadobro. Slovansky zbarveny byly i dětské hry. Nej raději sváděny bitvy: zde Táboři, zde Pražan (stranou papeženskou nechtěla žádná býti), Černo horci a Turci, Kozáci a hajduci s příslušným zastoupením hrdin v dotýčném prostředí vynikších. Neobchodimý na střední škole psaný časopi hemžil se hrdinnými pseudonymy: Drak, Ivan. Prokop a Prokůpek, Jiří a Přemysl Otakan s patronýmickými po mravu ruském přídavky. A studentstvo zanášelo slovanskou náladu až do vesnic. Někdejší Tylovy besedy oživly opět. O prázdninách nebylo vsi, aby zábav toho ducha se ob čas nevyskytla. Deklamace zpěvy, tanec. Deklamoval, kde kdo. Pamatuj se na besedu, kde bylo na pořadě čtyřiadvace deklamací. Mezi nimi nevyhnutelné Jablonského »Tři doby země české«, Rubešova »Já jsem Čech a kdo je víc« nikdy nescházely. Zpívány čtverozpěvy, byl-li dostatek zpěváků umělých. nebo jen národní a znárodnělé písně. A ty sborem, celé obecenstvo. A nikoho to neunavo valo. Mnoho básnických podnětů vniklo tím způsobem do davu. Bylo vše sice naivní, jako je naivní všeck doba dětství. Byli jsme sanguiniky, překypoval jsme sebedůvěrou, troufali jsme si hravě pře moci překážky bezmezné. Cit měl nadvládu Teprv trpké zkušenosti, bolestné zklamání při- vádějí k platnosti regulující kormidlo rozumu. u davu jako u jednotlivce. Dostalo se nám ho později v míře nejhojnější. Slovanství těch dět ských dob jevilo se hlavně v zevních formách Co bylo lesklé, vábilo. Že by idea měla mnoho
#20 alto_textblock #20
složek, tolik, co jich má všestranně rozvitý život sám, prozatím nikomu nenapadlo. Také nebyl prozatím čas na podobné nápady. Všecko časem dospívá. Výjimkou bylo leda pole literární, vlastně jazyk sám. Pravidlem bylo, že vzdělaný Slovan kromě své mateřštiny má znáti ještě jeden ja- zyk slovanský. A druhé poznati aspoň tak, aby jim rozuměl. A potom uměti kyrillici. Otázka kyrillice mnoho tenkrát zaměstnávala slavjano fily. Prof. Jezbera, jenž stal se pak členem university varšavské, hlásal, že do dvaceti let Čechové budou psáti kyrillicí místo latinkou A bylo nás mnoho, kteří přesvědčení to sdileli Kyrillice u snaživějších studentů a mnohých intelligentů stala se běžnou. Na gymnasiu kralo- hradeckém nezapomenutelný J. Kosina třeba jen mlčelivou shovívavostí, z níž jsme však dobře vycitili souhlas, a vhodnými poznámkami při češtině snahy naše podporoval. Kristián Štefan vyučoval ruštině jako předmětu mimořádnému Váhu a důležitost jednotlivých řečí slovan- ských oceniti jsme neuměli. Tu ruština, tu pol- ština, tu zas srbochorvatština zdála se nejdůleži- tější. O potřebě dorozumívacího jazyka všeslo- vanského nejrůznější nápady přicházely na po- vrch. Jedni staroslověnštinu jakožto posvátný odkaz dávnověkosti doporučovali, jiní srbštinu pro její plnozvukost (slovanská italština). Nejví bylo těch, kteří právo své mateřštiny za vyvo- lenou uhájiti toužili. Nejbizarrnější nápad horlil utvořiti umělý extrakt ze všech slovanských jazyků na jakousi hantýrku společnou. Poku teprve koncem let šedesátýsh provedl Matija Majar, farář v Gjörjah v Korutansku. Tak doba dětství, fantastická vždycky,je schopna zaujetí pro nejsmělejší záměry. Vyplý valoť to ze stanoviska, že jazyk jest mecha nismem, nikoli organismem. Poznání dokonalejš dostavilo se teprve s rozvojem věd zvláště při rodních a sociologie. Ostatně jak dávno tomu, co činily pokusy s volapükem, esperantem a pod.? Nejpřirozenější rozřešení otázky dorozumí vacího jazyka všeslovanského pomocí ruštiny nebylo nám tenkrát tak zřejmo jako několik le později. Vadil ještě příliš rozpor, ve kteréms octly mysle české za povstání polského r. 1863 Většina národa sympatisovala s Poláky jako bo
#21 alto_textblock #21
jovníky za svobodu. A hrůznými barvami líčené tyranství generála Muravěva, pacifikatora Polsky a všeliké klevety německé o ruském despotismu nepřispívalo k nestrannější úvaze. Máme dnes jasnější úsudek o bratrovražedném tom boji Avšak tehdejší rozkol náš z dvojakosti sympati vytrysklý, dokázal na novo, že myšlenka slo vanská a myšlenka svobody se kryjí. Zájem pro ruštinu však značně utuchl. Nebylo nám tenkrá ještě jasno, že jen ten dialekt stává se panu jícím, ona řeč spisovnou nebo diplomatickou ku které poutá se politická moc. A ještě jeden charakteristický rys doby Tajné spolkaření, zvlášť mezi studentstvem Vzorem byli nám Carbonari. I my jsme si z ložili takový spolek. Z počátku byl bezejmenný Posměváčkově, kteří však tajného spolku v druž ném obcování našem netušili, za »Žižkovce« ná přezděli. Přijali jsme název, jenž sám sebou byl takřka programem. Péstování tradic husit- ských, osnování plánů na osvobození vlasti, pan slavism literární i politický, učení se jazykům slovanským, zvláště ruštině, a tužení těla byly naší činnosti, naší přípravou k věcem budoucím Nebylo snadno státi se členem sdružení. Kan didát musil podstoupiti dlouhou přípravu, než byl zasvěcen do tajemství. Přísahou a hrůzným tresty zabezpečována věrnost. Jen neopatrnou horlivostí předního člena A. N., nyní snaživého průmyslníka ve východních Čechách, upozorněny nepříznivě vyšší kruhy, že nejde tu jen o dětskou hru. Bylo v neděli, na niž připadla památka upálení M. Jana Husa. Již ve škole bylo hlučno A v kostele, když mše skončena a žactvo od cházelo, tu N. okázale pokročil k oltáři, vroucně se modle. Věděl každý, co to znamená. Jak blesk rozšířila se zpráva a dostala se až k konsistoři. Katecheta H., nyní děkan v H., volán hned ad audiendum verbum. »Vy máte na ústavě kacířskou sektu!« osloven hned ode dveří. H. zůstal jako zkamenělý, nevědělť o ničem. Tři týdny trvalo vyšetřování. Vedl je s velikou přísností zástupce ředitele V. Bílka, jenž trval na dovolené v lázních, prof. V. Jandečka za assistence člena konsistoře. Popsáno mnoho pa píru. Podstatného však nikdo nic neprozradil Soudrazi N. a P. vyloučeni ze všech gvmnasi rakouských. Ostatní odnesli dvojku z mravů
#22 alto_textblock #22
s poznámkou »o účastenství ve spolku«, a — karcer šesti až osmihodinový. Spolek rozpuštěn avšak členové jeho v přátelství a na snahách společných trvali dále. V Praze pak vzrostl z trosok »Žižkovců« tajný spolek »Blaník«, jehož stoupenci po sensačním procesu r. 1869 od- pykali odvahu svou v žaláři . . Přiblížil se r. 1866. Bylo zřejmo, že dojde k válce s Pruskem. Jednalo se o primát v Ná- mecku. Ač musili jsme si přáti, abychom z buntu byli vyhozeni, přece válka se stávala v Čechách více a více populární. Naděje o navrácení Slezska nebo aspoň Kladska šířeny. Že Rakousko zví- tězí, nikdo nepochyboval. Nadšení pro boj rostlo vůčihledě. V pražském Sokole vznikla myšlenka, sestaviti velký národní sbor pod jmenem »Černí myslivci«. Znak smrti měli nésti na klobouku Měla to býti manifestace česká na poli vá- lečném. Avšak — z Vídně přišel zákaz. Překvapení ještě větší působil manifest, ohlašující válku »Němců s Němci«, a když se ukazovalo, že bojištěm budou Čechy. Drama válečné dokonáno na Chlumu a proudy armády pruské rozlily se po severu a východě. Na ro- zích objevilo se provolání s nadpisem: »Oby vatelstvu staroslavného království českého !« V zápětí pak, kde se vzala, tu se vzala, šířena brošurka, tištěná v Berlíně — »Pláč koruny české«, v níž slovy drastickými ličena utrpení národa pod panstvím vídeňským. Vyzývala přímo k — činu. Odpovědí k lákavým vyzváním byl známý okázalý projev loyálnosti za nepřátelské okku- pace. Doufalo se tenkrát, že nezůstane bez uznání a odměny. Nedostatečný rozhled po vé- cech a dějích politických sliboval si, že musí nyní dojíti na rehabilitaci koruny české. Nedošlo ovšem Ještě nezmizel poslední pruský voják z Čech a nastal obrat. Četnici chodili od domu k domu. po městech, po vesnicích. Slídili po »Pláči ko- runy české« a přisně trestán, u koho brošura nalezena. Brzo docházely zprávy, jak štědře rozdávány náhrady za rekvisice v Rakousích, kam Prusové sotva vstoupili a jak skoupě si počínáno ve vyssátých Čechách. Nálada se měnila. Přišel Beust, zaveden dualism, »o nás bez nás« rozhodnuto prosin-