#1
alto_textblock
#1
Ročník padesátý třeti.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve středu 19. března 1913.
#3
alto_textblock
#3
Čísle 77.
#4
alto_textblock
#4
Ma rannt avečerní listy
předplácl se
v Praze v administracii
a m ěsle-
na dávrt lota . . . . 6 K —h
s dvojí donáškon
něste. . . . . . 2
čtvrt lota : . . . 7 K enk
ve fIlálkách
na měsle. . . . 2 K 00
Poštoui
a měslu.
.
na riet : . . . K an
a dvojí zásllkou
na měsle,
n aiá!. kS
#5
alto_textblock
#5
V drobném prodejí,
ranní čislo o sobě . . za 8h
večernl
. . . . . za t h
Ve fliálkách na venková-
ranní čislo
. . . . . 10
večernl
B
#6
alto_textblock
#6
Inaerátv
plati se hotově napřed.
Předplacsní a Inserty přijíma
zdministrace v Marianské al.,a
Tam nacházejí se táž
redakce, tiskárna a oxpadloe
„Národnich Listů“
Bukoplsv se nevrnesi
#7
alto_textblock
#7
Dnešní číslo pro Prahu jest o a
stranách, s přílohou pro venkov
o 12 stranách.
#8
alto_textblock
#8
Smír v Haliči.
#9
alto_textblock
#9
Sněmovní krise v Haliči je zlomena.
Důkazem toho je, že mohl býti po celo-
roční přestávce, za níž nastal v zemi stav
ex-lex, svolán opěť sněm a že měl včera
klidnou schůzi, v níž odevzdán komisím
hojný materiál, jímž se sněm bude zabý-
vati ve schůzích povelkonočních. Hlavním
předmětem práce tohoto zasedání bude
vedle četných předloh hospodářskýcha
rozpočtových ovšem oprava zemského zří-
zení a v ní reforma volebního řádu jako
výsledek kompromisu, k němuž došlo po
několikaletém vyjednávání mezi Polákya
Malorusy.
Halič jest jedna z oněch pěti korun-
ních zemí, ve kterých neprovedena dosud
reforma zastaralého zemského zřízenía
volebního řádu. V Halíči jest tento nedo-
statek citelnější než v Čechách, ve Slez-
sku, v Dalmacii a Tyrolsku, poněvadž v
těchto zemích staré zemské zřízení aspoř
částečně opraveno a odstraněny z něho
některé nejhrubší vady (na př. nepřímé
volby), kdežto v Haliči až na nepatrné roz-
množení mandátů městských zůstalo
všechno při starém a sněm jest tam vý-
hradnou doménou šlechty, bez jejíhož svo-
lení v zemi nic se státi nemůže. Od r. 1861.
v němž položeny základy nynějšího halič-
ského zemského zřízení, vyrostla v Haličí
veliká města, rozvil se v různých částech
země velký průmysl, probudil se venkov-
ský lid ze své staleté ztrnulosti; poplat-
nost dávno se přesununla s velkostatků na
města a průmyslové kraje, ale sněm je po-
dnes složen tak, jako by jen šlechta měla
zájem o zemské hospodářství a jako by
zemské příjmy plynuly jen z kapes velko-
statkářů. Města a venkovský lid. polský
stejně jako maloruský, volají už leta po
nápravě, ale všemocná ve sněmě konser-
vativní šlechtícká většina přecházela přes
jejich tužby klídně k jednacímu pořadu.
Volání po volební reformě stalo se tím na-
léhavější, když nový, demokratický volební
řád pro říšskou radu ukázal, jaký je o-
hromný rozdíl mezi zastoupením Halíče na
říšské radě a v domácím sněmě zemském
Ale ani tento do očí bijící příklad ne-
byl by pohnul stojatými vodami ve straně
konservativní, kdyby nebylo mladé, rušné
strany ukrajinské, která z nedostatku
vlastních politických zkušeností jala se ná-
podobiti taktiku německé menšiny na sně-
mě českém. Lomoznou obstrukcí, provádě-
nou po několik let, zastavila všelikou zá-
konodárnou práci na sněmě haličském a
tím fakticky zmařila to, na čemž si polští
kenservativci nejvíce zakládají, zemskou
autonomii. Co je konservativcům platno, že
mají na sněmě rozhodující slovo, když to-
to jejich slovo zaniká v lomoze ukrajin-
ských bubnů a vřesku píšťal. Chtěj nechtěj
museli kousnout do kyselého jablka, při-
pustit volbu stálé sněmovní komise pro re-
formu zemského zřízení, smlouvat s pol-
skými lidovci i Malorusy z obou hlavních
politických táborů, až po mnohých mar-
ných pokusech, aby zachovali ve sněmě
dosavadní své nadpráví, přistoupili na kom-
promis, na jehož základě stálá komise ve
schůzi dne 17. t. m. přijala osnovu nového
zemského zřízení i nového volebního řádu
sněmovního.
Nebude sice ani nový volební řád ha-
líčský — předpokládaje, že sněm schválí
osnovu stálého výboru — nic ideálně do-
konalého, naopak podrží staré zastoupení
zájmové, které vídeňská vláda vnucuje
všem zemským sněmům, a mimo to bude
míti různé nedemokratické zvláštnosti, ja-
ko množné hlasování ve venkovských ob-
cích, dvoumandátové okresy s menšino-
vým poslancem atd., ale přece budou od-
straněny aspoň vady, které nejvíc kříčely
Zmizí nepřímé volby, ve městech se zřídi
zvláštní všeobecná volební kurie, na ven-
kově se zavede všeobecné volební právo
hlavně města i venkov obdrží u porovnání
s velkostatky mnohem početnější zastou-
pení na sněmě, než měly dosud.
Nový sněm bude míti 228 členů,z
nichž bude 13 virilistů a 215 poslanců. Vel-
kostatky podrží svých 44 poslanců a při-
bude jim jeden zástupce řecko-sjednoce-
ných duchovenských statků. Vedle velko-
statkářské kurie zřídí se kurie středních
statků, platících více než 100 K přímých
daní, jež má obdržeti 10 poslanců. Města
budou voliti dle censu 43 poslance, mimo
to městská kurie všeobecná obdrží 12 zá-
stupců na sněmě. K pěti poslancům ob-
chodních komor přibudou dva zástupci ře-
meslnických komor. Venkovské obce ob-
drží 98 poslanců. Dle národnosti má býti ve
sněmu 62 Malorusů, tedy 27.2 proc., ostat-
ní mandáty budou polské, pokud ovšem
města nevyšlou do sněmu poslance židov-
ské, jichž počet se v novém sněmě asi
značně rozmnoží. Aby se zabezpečilo smlu-
vené zastoupení obou národností, utvoři
se v městech i na venkově zvláštní volební
okresy národnostní dle národního katastru.
Okresy takové budou jednomandátové.
Pouze v těch venkovských okresech ve vý-
chodní Haličí, kde počet polského obyva-
telstva dostupuje 35 proc., zřídí se okresy
#10
alto_textblock
#10
dvoumandátové a menšinový mandát se
zabezpečí kandidátu polskému. Staří ven-
kovští voliči, kteří měli dosud volební prá-
vo dle censu, budou míti příště dva hlasy.
noví členové jeden hlas.
Ze změn, zaváděných do zřízení zem-
ského, nejdůležitější je, že Malorusové bu-
dou ve sněmu tvořiti zvláštní volební ku-
rii, která bude samostatně voliti přísedíc
zemského výboru, členy sněmovních ko-
misí a různých zemských ústavů, připada-
jící Malorusům. Zemský výbor bude míti
sedm členů, z nichž dva budou Maloruso-
vé. Také jeden z náměstků maršálkových
musí býti Malorus. Nové zemské zřízení
může se změniti jen za přítomnosti aspoň
184 členů dvoutřetinovou většinou, čímž
je Malorusům dána možnost, zmařiti kaž-
dou změnu v jich neprospěch pouhým od-
chodem ze sněmu.
Pro tyto změny zemského zřízení
volebního řádu jsou získány všechny pol-
ské strany kromě jedné části podolské
šlechty a snad národních demokratů, a ta-
ké všechny skupiny maloruské až na frak-
ci dra. Dudykeviče. Tím by bylo zabezpe-
čeno také schválení osnov ve sněmovním
plenu. Sněm, sproštěný ukrajinské ob-
strukce, bude pracovati rychle a tak za
málo neděl v Halíči nastane smír mezi ná-
rodnostmi, který umožní jednak intensivní
sněmovní práci na odstranění hospodář-
#11
alto_textblock
#11
Řecký král Jiří
#12
alto_textblock
#12
Z Vídně, 18. března. (10 hod.
v noci.) Došla sem úřadní
zpráva ze Soluna, že řecký
král JJiří 1. byl dnes odpo-
ledne zavražděn.
#13
alto_textblock
#13
Tuto nesmírně překvapující zprávu,
současně s vídeňskou korespondenční kan-
celáří, roznesla do světa v noci Reuterova
kancelář a téměř všechny berlínské a pa-
řížské agentury telegrafní, jež ve chvíli.
kdy tyto řádky píšeme, krom smutného
fakta neznaly ještě podrobností atentátu.
a tím méně osoby pachatele neb pachate-
lů. Věděly pouze, že zločin spáchán bylv
Solunu, kam, jak z minulých zpráv zná-
mo, odebral se král Jiří s celou rodinou
svou, chotí Olgou, dcerami Eliškou a Ma-
rií, princi Jiřím a Konstantinem, a to v do-
bě, kdy řecká armáda hotovila se k útoku
na Janinu. Po pádu této zúčastnil se král
oslav vítězství v Solunu a setrval tu, pro-
jednávaje s různými řeckými státníky dů-
ležité otázky, jaké z nové, pro Řecko pří-
znivé situace vznikly.
Atentátem, který stal se dle soukro-
mých zpráv v hodinách odpoledních a kte-
rým zmařen život 68letého starce, jenž na
sklonku života svého překvapil Evropu u-
zavřením spolku se slovanskými státy bal-
kánskými proti Turecku — odchází z ře-
ckého trůnu vladař, jehož životní osudy
nebyly právě nejšťastnější. Z počátku vlá-
dy své oblíben, záhy ztratil přízeň lidu,
který po nezdařeném povstání na Krétě,
králem Jiřím podporovaném, upadl v těž-
kou finanční tíseň. Nelibost proti němu
vzrostla, když za války rusko-turecké na
nátlak Anglie odvolal řecké vojsko z Thes-
salie a Řecko po kongresu berlínském vy-
šlo na prázdno. Nešťastnou jeho politikou
v otázce krétské a neblahým výsledkem
války s Tureckem v r. 1897, podryta byla
úplně vážnost k rodině královské. Hrozné
poměry finanční v zemi vedly tehdy vr
1898 k atentátu dvou anarchistů v Athé-
nách; jako zázrakem tehdy král střelbě
jich unikl.
Náprava v neutěšených poměrech
zjednána v pozdějších letech částečně za
Theotokise, jenž staral se o reorganisaci
vojska, v době poslední za prozíravého ve-
dení Venizelova, jehož přičiněním došlok
uzavření čtyřspolku balkánského.
O atentátu došly do pozdní noci- tyto
zprávy:
#14
alto_textblock
#14
Z Říma, 18. března. (11.20 v noci.) Sem
došly s několika stran zprávy o atentátu na
řeckého krále. Neshodují se ve všem, alev
jednom souhlasí všechny: že král je
mrtev a že byl zastřelen na ulici
solunské, když vyšel ze svého pa-
láce. Král bydlel v paláci Hadži Laza-
rose v aristokratické čtvrti Pirga, v známé
vile Aladini. Odpoledne asi o 4. hod. chtěl král
vykonati nějakou návštěvu a vyšel z paláce
v průvodu svého tajemníka a sluhy. Když blížíl
se ku připravenému povozu před palácem —
praví jedna depeše — vyskočil z nena-
dání s opačné strany silníce muž
který se rychle blížil k vozu. Nikdo si ho váž-
ně nevšímal, ač vůkol byly rozestaveny stráže.
Muž pronikl až do bezprostřední blízkosti krá-
lovy, vytáhl bleskurychle revolver a vypáli
na krále několik ran. Jedna zasáhla ho
do hlavy, druhé do prsou; král pozvedl ruce.
klesl a byl za několik minut mrtev
Vojínů a obecenstva zmocnilo se nepopsatelné
rozčílení. Ve zděšení nikdo nepomyslil na po-
lapení útočníka.
Z Říma, 18. března. Dle depeše sem došlé
byl útočník zatčen. Obecenstvo poku-
silo se ho lynchovati, ale stráž ho, silně krvá-
cejícího, konečné odvedla.
#15
alto_textblock
#15
ských kalamit, jimiž země byla postižena
následkem neúrody a hla ně nynější ho-
spodářské krise, a umožní také asi brzkou
dohodu o maloruskou universitu.
Následky haličského smíru pocítí se
však také na říšské radě. Ukrajinci nebu-
dou míti příčiny k obstrukci, dají se snáze
získati pro vládní předlohy a o jejich 30
hlasů stanou se méně cennými hlasy dele-
gace české, pokud vláda je na ně odká-
zána.
Haličský smír zaplatí nade vši po-
chybnost hlavně polští konservativci, kteří
byli nuceni učiniti nejvíce ústupků. Jest
jisto, že k ústupkům těm je nutila také
možnost smíru česko-německého v Če-
chách, poněvadž smírem tím by zlaciněly
polské hlasy na říšské radě. Proto ustou-
pili Malorusům, aby smírem haličským
předešli smír v Čechách. Ani Malorusové
nestáli tvrdošijně na všech svých původ-
ních požadavcích a budou snášeti nadále
četné výsady polských pánů v okresechi
v obcích, neboť i oni uznali, že špatný mi
je lepší než nejkrásnější válka. Jde i jim o
zájmy Haliče, kterou uznávají za svou
vlast stejně, jako Poláci. U nás v Čechách
toho není. Naši Němci drží se zásady: čím
hůř, tím lépe. Jim království České vlastí
není, jeho nouze, ač jí trpí stejně jako my.
je nebolí. V tomto vzhledě je hospodářsky
i kulturně zpožděná Halič přece šťastnější.
#16
alto_textblock
#16
l. zavrazděn!
#17
alto_textblock
#17
Z Paříže, 18. března. (Zvl. tel. „N. L.“
Pozdě večer došly sem z Athén zprávy vel-
mi úsečné a konfusní. Ve městě je ohromný
zmatek. Lid shromažďuje se na ulicích, volaje
po pomstě, ale nikdo neví na kom. Všeobecně
je domněnka, že útočníkem je turecký zří-
zenec komitétu. Lid se zprvu domníval
že král byl jen těžce raněn. Telegrafické spo-
jení bylo později přerušeno. Podrobnosti ze-
jména o osobě útočníka a jeho zatčení známy
dosud nejsou.
Z Vídně, 18. března. (.N. W. T.“) O hlu
bokém rozrušení, které způsobila všude lon-
dýnská depeše o zavraždění krále Jiřího, svěd-
čí, že zdejšího řeckého vyslanectví došl
ohromné množství projevů soustrasti a dotazů
z politických i společenských vídéňských kru-
hů. Řecký vyslanec přiiál pozdé v nocí red-
aktora „N. W. T.“ a pravil mu toto: Dovědě
jsem se o události té pouze z londýnské de-
peše. Odjinud mne potvrzení této zprávy dosud
nedošlo. Musím říci, že zpráva Reuterovy kan-
celáře zní přímo neuvěřitelně. Nemohu pocho-
piti, že by někdo mohl být tak zpustlý, aby
usiloval o život králův. Kromě toho domnívám
se, že bych byl o hrozné této události zpraven
Opětuji, nemohu té zprávě uvěřiti a doufám
pevně, a přeji si vroucně, aby se ukázala klam-
nou. Během večera došlo mně tolik soustrast
ných projevů, které svědčí o sympatiích, kte-
rých požívá náš král v civilisovaném světě
Řekové si musí opětovně přáti, aby se straš
ná zpráva ta nepotvrdila.
Ze Soluna, 18. března. (12 hodin v noci.
Král řecký přibyl do Soluna bezprostředně p
zabrání města řeckým vojskem. Když odjíždě
z Athén, ptal se ho Venizelos, jak dlouho ho-
dlá dlíti v Solunu. Král odpověděl: „Doufám
že pouze 14 dní, načež bude mi možno vrátiti
se do Athén.“ Venizelos se usmál a prohodil.
„Ach, rozumím, Veličenstvo se chce vráti
po moři.“ Zatím se však králi v Solunu zalí-
bilo a zůstal. Včera, když princezny odjely
chtěl král vykonati svou oblíbenou procházku
ke tvrzi Karaburnu. Opustiv hlavní vchod pa-
láce, ubíral se pěšky na sílnici, kde stalse
obětí útoku.
Z Terstu, 18. března. (12.20 hod. v nocí.)
Konečně došly podrobnosti o zločinu
Král střelen byl třemi ranami, z
nichž poslední do srdce byla
smrtelná. Byl již mrtev při dopravě do ne-
mocnice. Vrah je zatčen, ale není známo, jaké
je národnosti. Odpírá každé vysvětlení a vů-
bec neodpovídá. Je zraněn dosti vážně o
lynchování.
#18
alto_textblock
#18
Král Jíří L byl druhorozený syn dánskéh
krále Kristiana IX. a slul původně prine Vilém
Po vypuzení krále Otty I. byl princ r. 1863 z ná-
vodu Anglie a za souhlasu Francie a Ruska od
řeckého národního shromáždění 30. března zvolen
za krále a dáno mu jméno Jiří I.; na trůn nastoupil
31. října 1863, složiv přísahu na ústavu. Získání
Jónských ostrovů (1864) a sňatek jeho s ruskou
velkokněžnou Olgou (1867) zjednaly mu velkou
oblibu, která však záhy počala cchabovati, když
vypukla tíseň finanční a nezdařilo se povstání na
Kretě v 1. 1866—68, Jiřím podporované. Za války
rusko-turecké dal se zastrašiti od Anglie a odvolal
vojsko z Thesalie, a tak Řecko nedostalo od kon-
grosu berlínského ničeho. O velkou část Thesalie
a Epíru rozmnoženo Řecko teprve r. 1881. Za vlá-
dy jeho vyhubeny byly všecky lupičské roty, po-
čala vznikatí snaha, aby umělecké památky byly
zemi zachoványj zřizovány cesty, dráhy a stavěny
lodí. Jiří I. podporoval snahy helenistické ke ško-
dě vlastního království, jako na Krětě za povstán
v 1. 1866—68, 1889 až 1897 a 1909. Za povstání
1897 odhodlal se král JJiří vypověděti Turecku vál-
ku, která však skončila nešťastně a podryla váž-
nost ke královské rodině. Neutěšené poměry po
válce vzniklé byly asi příčinou nezdařeného aten-
tátu na krále Jiřího 24. února 1898, spáchaného
dvěma anarchisty
#19
alto_textblock
#19
Atentáty z minulých dob.
#20
alto_textblock
#20
Vzpomínáme při této neblahé události řady
jiných zločinů podobného rázu, spáchaných na ná-
čelnících států v minulých desítiletích: r. 1849
12. července: atentát na císaře Františka Josef
v Dol. Ingelheimu. 1850 22. května: útok ohně-
strůjce Seleloga ve Wetzlaru na krále Bedřicha
Vilěma IV. 1852 2. února: útok dýkou Martina Ma-
#21
alto_textblock
#21
rina v kostele Atocha v Madridě na královnu
Isabellu, 1853 18. února: útok dýkou krejčího Libe-
nyia na císaře Františka Josefa ve Vídni. 1853
5. července: atentát na Napoleona III. 1854 27
březnat atentát na Karla III., vévodu z Parmy
1855 28. dubna: útok Pianoria proti Napoleonu III
1855 8. září: útok Bellemaův na Napoleona III.
1856 28. května: útok na královnu Isabellu. 1856
8. prosince: útok vojína Agesilaa Milania na krále
nespolského. 1858 14. lednar útok Orsina na Na-
poleona III. pumou, při čemž zahynulo mnoho
osob. 1861 14. července: útok Beckera proti králi
Vilémovi. 1863 24. prosince: útok na Napoleona I
1865 14. dubna: zavraždění presidenta Lincolna ve
Washingtonu. 1866 16. dubnat útok Karakazova na
cara Alexandra II. v Petrohradě. 1867, útok na
cara Alexandra II. v Paříži. 1868: zavraždění
knížete srbského Michala, 1869: útok na místo-
krále v Egyptě. 1869: útok na Napoleona III.
Bois de Boulogne. 1872: útok na královnu angli-
ckou Viktorii a na královnu španělskou Isabellu
1878 11, května: útok Hödela na císaře Viléma.
1878 25. října: útok Moncasia na krále španěl-
ského Alfonsa. 1878 17. listopadu: Passanantův
úlok na krále italského Humberta. 1879 14. dubna-
útok Solověvův na cara Alexandra II. 1879 2. pro-
since: útok na téhož v Moskvě. 1879 30. prosincer
atentát Oterův na španělského krále Alfonsa
královnu Kristínu. 1880 27. února: útok v „zimním
paláci“ v Petrohradě proti životu Alexandra I.
1882 13. března: car Alexandr II. v Petrohradě
zavraždén pumou dynamitovou. 24. června 1894
zavražděn Carnot v Lyoně dýkou. V roce 1897
udály se atentáty: v dubnu na krále Humberta I
anarchistou Aeciaritem dýkou (král zůstal nezra-
něn), dále opětný pokus atentátu na presidenta
Faura. V roce 1898 dne 24. února střeleno bylo na
vyjížďce na krále řeckého Jiřihor téhož roku na-
ličili policejní detektivové atentát na Viléma II.
když byl příjezd jeho očekáván v Kahýře. Dne 10.
září téhož roku zavražděna pak císařovna Alžběta
v Ženevě anarchistou Lucchenem. Roku 1899 udál
se pověstný „atentát“ na krále Milana, po němž
vystřelil Kněževič. Rok 1900 zaznamenal pak ne-
zdařený útok Sipidův na anglického následníka
na bruselském nádraží. Od té doby následovaly
nezdařené „atentáty“ na Viléma II. ve Vratislav
a Hamburku. Konečně 3. února 1908 zavražděn by
portugalský král Don Carlos.
#22
alto_textblock
#22
(Viz poslední zprávy.)
#23
alto_textblock
#23
Ministerstvo Briandovo podalo
demisi.
#24
alto_textblock
#24
Z Paříže, 18. března. (Senát.) Za
rozpravy o volební reformě byl 161
hlasy proti 128 schválen dodatečný ná-
vrh, který opětně zavádí princip většiny
Tento návrh byl ministerským předsedou
Briandem odmítnut, při čemž minister-
ský předseda položil otázku důvěry.
Z Paříže, 18. března. (N. W. T.) Mí-
nisterstvo Briandovo podalo demisí ná-
sledkem porážky, kterou utrpělo v se-
nátě při hlasování o předloze volební re-
formy.
Z Paříže, 18. března. (Agence Havas.
12.30 v noci. Mínisterský předseda Briano
podal demísi kabinetu.
Průběh rokování senátu. — Briandovo pro-
hlášení.
#25
alto_textblock
#25
Z Paříže, 18, března. (K. k.) (12.30 hod.
Senát pokračoval v debatě o volební refor-
mě. Ministerský předseda Briand prohlásil-
Kdyby rokování o předloze skončilo způso-
bem, který odporuje přání vlády, nepodr-
žela by vláda dále vládnímoc. Chce
pracovati se senátem, ale také s poslaneckou
sněmovnou, která jest volena na základě vše-
obecného práva hlasovacího. Briand podal pal
historický přehled a dokazoval, že myšlenka
poměrných voleb byla původně velebena ny-
nějšími nejzuřivějšími odpůrci, jest tedy dobře
republikánskou. Všechna mínisterstva měla p
dlouhou dobu volební reformu na svém progra-
mu. Vláda musí býti silna důvěrou obou sně-
moven. Schází-li ji důvěra jedné sněmovny
nezbývá ji nic jiného, než aby šla. Clemen-
ceau prohlásil, že myšlenka zastoupení men-
šin byla zfalšována a vykořistěna proti repu-
blikánům. Řečník bude po boku Brianda, na-
jde-li se takové zastoupení menšín, které jes
slučitelno se zásadou většiny. Jinak zamítne
navrženou soustavu jako celek. Na to byla ge-
nerální debata skončena a předmětu přiznána
pilnost.
Při článku 1. přimlouval se senátor Pey-
tral za pozměňovací návrh, schválený také
výborem, aby byla znovu zavedena zásada
většiny. Ministerský předseda Briand po-
vstal a prohlásil: Nalézáme se v rozhodném
okamžiku. Dodatečný návrh Peytralův vylu-
čuje jakoukoliv možnost vyrovnání. Schvá-
lí-li senát návrh, podám demisi.
Na to bylo pozměňovací návrh schválen
161 hlasy proti 128. Levice přijala výsledel
hlasování výkřiky: „Ať žije republikal“
Briandopustilsenát v průvod
všech členů kabinetu.
Střed a četní poslanci, kteří byli přítomu
schůzi senátu, tleskali na znamení pochvaly
Schůze byla pak skončena.
#26
alto_textblock
#26
S velkým napětím očekával se výsledek
včerejší schůze francouzského senátu, na níž
mělo se rozhodnouti o osudu předlohy o vo-
lební opravě přijaté již sněmovnou a zavádě-
jící listinné skrutinium s poměrným zastoupe-
ním menšin, ježto na rozhodnutí tom závise
také osud vlády Briandovy, která zásadu vo
lební reformy přijala za svou.
Již při volbě presidenta republiky pře
dvěma měsíci hrála otázka volební opravy
vážnou úlohu v rozporu mezí skupinami repu-
blikánské levice pro různé stanovisko ku po-
měrnému zastoupení, jež radikálové a radi-
kální socialisté potírají, zastávajíce princip
většiny, poněvadž z rozdělení hlasů o přede-
šlých volbách lze předvídati, že volbami dle
proporcionálního systému by získali především
umírnění republikáni a sociální demokraté.
Také při rekonstrukci kabinetu Poinca-
réova, kterou Briand provedl. přicházela u
#27
alto_textblock
#27
osobností, s nimiž vyjednával, v úvahu vo-
lební reforma na neposledním místě, pročež
předácí jednotlivých skupin odmítli přijati
portefeuille a Pichon, člen dřívějšího kabi-
netu Briandova, jemuž bylo nabídnuto porte-
feuille zahraničních záležitostí, doznal přímo.
že nevstoupil do kombinace jen z obavy, že
by se v otázce volební opravy musil prohlá-
siti solidárním s ostatními členy kabinetu, je-
muž odchodem Léona Bourgeoise byla odňata
hlavní opora.
Briand přišel s programem nejšírší re-
publikánské dohody, ale právě pro otázku
poměrného zastoupení zachovávaly vůči ně-
mu radikální skupiny značnou zdrželivost a
pessimisté předpovídali od počátku, že se mu
nepodaří proplouti tímto nebezpečným úska-
lím.
Sítuace stala se vážnou od té doby, kdy
komise senátu pro volební opravu zaujala sta-
novisko proti předloze sněmovnou příjatéa
setrval na něm i po vyslechnutí vývodů Brian-
dových, jenž přišel do schůze komise hájit zá-
sadu vlády. Briand, seznav zásadní rozpor
mezi míněním vlády a většinou komise, žádal
jen o brzké podání zprávy, stále ještě doufaje,
že se akci jeho přátel podaří získati v plenu
senátu většinu pro předlohu, i odmítl rady,
aby z věci nečinil otázku důvěry.
V plenu senátu však odpůrci poměrného
zastoupení, stoupenci Clemenceauovi a Com-
besovi, neváhali rozhodným hlasováním způ-
sobiti rozpor mezi senátem a sněmovnou
přijali návrh zpravodaje komise Jeanneneye,
dle něhož senát sice příjímá listinné skruti-
nium, ale odmítá zastoupení menšin dle kvo-
cientu hlasů a trvá na zásadě většiny.
Tím utrpěla vláda Briandova v senátě
porážku, z níž vyvodila důsledky.
*
#28
alto_textblock
#28
Aristide Briand, vynikající politik, stal se
poprvé ministrem vyučování 7. března 1906
kabinetu Sarrienově. 4. ledna 1908 převzal
portefeuille spravedlnosti po úmrtí ministra
Guyot-Dessaigne. Ministerským předsedou
byl třikráte a síce poprvé od 27. července
1909 do 2. listopadu 1910 a po druhé od téhož
dne do 27. února 1911; když pak 13. ledna
1912 Poincaré apeloval na něj, aby věnoval
své síly jeho kabinetu, převzal v něm Briand
místopředsednictví ministerské rady a porte-
feuille spravedlnosti i byl pravou rukou ny-
nějšího předsedy republiky, po jehož zvolení
sestavil dne 21. ledna 1913 svůj třetí kabi-
net, v němž kromě předsednictví převzali
#29
alto_textblock
#29
vnitro
#30
alto_textblock
#30
Politický přehled.
#31
alto_textblock
#31
Země české.
#32
alto_textblock
#32
Reorganisace německo-pokrokové strany.
#33
alto_textblock
#33
Dvorní rada dr. Bachmann, jehož kata-
strofální názory o situaci v Teplicích prone-
sené jsme ve včerejším večerním vydání re-
produkovali, meškal den před tím v Marian-
ských Lázních na schůzi důvěrníků německo-
pokrokové župy západních Čech, na níž jed-
náno na nové organisaci německo-pokrokové
strany, teplická schůze platila rovněž této zá-
ležitosti a další schůze za týmž účelem svo-
lány jsou v době nejbližší do Budějovic, Plzně
a Trutnova. Pomýšlí se na to, vybudovati ně-
mecko-pokrokovou stranu na základě žup
s přesně ohraničeným obvodem působnosti.
Současně přikročí se k organisaci německo-
pokrokové mládeže zakládáním tak zvaných
Jugendbundů a podle projevů „Pilsner Tag-
blattu“ myslí se, že snahy vůdce strany dv
rady dra. Bachmanna o znovuoživení její po-
nesou dobré ovoce.
Zvláště na schůzi mariansko-lázeňské byt
lo prý patrno, že německo-pokroková strana
má v lidu německém hluboké kořeny a že je
zapotřebí jenom agitačního popudu, aby se
strana vzmužila z nynější její více pasivní role
k roli aktivní, jak píše „Pils. Tagbl.“ . Ostatní
tisk strany netropí s novoorganisací jeji pra-
žádný velký poprask.
„Pr. Tagbl.“ na příklad chová se k věci
naprosto pasivně. Na schůzi pronesl dv. rada
dr. Bachmann tutéž řeč jako v Teplicích.
O psychologickém momentu našich Něm-
ců oproti obstrukci svědčí výrok sekretáře
obchodní komory chebské Chudáčka, jenž
napomínal Němce, aby se nyní před stro-
skotáním zemského finančního
hospodářství, tedy předvítězstvím
obstrukce neoddávalí malomy-
slnosti a ostýchavosti. Podle toholo
Chudáčka bylo tedy účelem německé ob-
strukce stroskotání finančního hospodářství
zemského a nikoli vynucení německé zvůle
na české nezlomnosti. Zdá se, že v sekreta-
riátu chebské obchodní komory zaměňují ví-
tězství se mstou, která se spustošením ze-
mě, v tomto případě náležející oběma válčícím
stranám, ukájí za zmar svého vítězství. Pan
sekretář Chudáček to ostatně cíti, neboť hned
dodal, že, kdyby však všechny námahy něme-
cké dosíci v zemi „spravedlivého vyrovnání“,
přece zůstaly bez výsledku, Němci v Čechách
by musili pomýšleti na to, aby se udělali
samostatnými, aby se od Prahy a o
pražského zemského výboru vše-
možně odloučili a českou správu na
studeno odstavili. V mnohém ohledu by prý
to šlo velmí snadno. Toto ohraničení de facto
by Čechům dokázalo, že jich Němci vůbec ne-
mají zapotřebí. A jak by se chebští Němci
obešli bez — Chudaczekal?
#34
alto_textblock
#34
Německá obstrukce neúnavna.
#35
alto_textblock
#35
K podmokelské schůzí okr. spolku pro
zemědělské zájmy, na níž mluvil posl. Krütz-
ner, nutno dodati, že po velmi nadšené pasáži
o německé obstrukci, proslovené aa tima áča-