ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 17 4e964280-8f0d-11dd-892a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 17
ALTO TextBloky — 19
#1 alto_textblock #1
16. března 1913.
#2 alto_textblock #2
kulturního
#3 alto_textblock #3
života.
#4 alto_textblock #4
Strana 17.
#5 alto_textblock #5
Příloha „Národních Listů“ k čísla za.
#6 alto_textblock #6
OBSAH J. Máchal: Nové studie o F. M. Dostojevském Školstvíi F. V. Moravecí Paedologický ústav král. hlav. města Prahy. Lékařství: Doc. dr. O. Kutvirti O náušnicích ženské hnutír Olga Stránská: Nábožensky problém české ženy. Literatura. Bibliogra fiee
#7 alto_textblock #7
J. MACHÁL
#8 alto_textblock #8
Nové studie o F. M. Dosto- jevském.
#9 alto_textblock #9
V naší době vzbuzen byl v míře neoby čejné zájem pro Dostojevského. Byla mu vě- nována řada nových studií, v nichž se o něm uvažuje jako o náboženském mysliteli, pro- roku ruské revoluce, vůbec jako o spisovatel temných a záhadných hlubin lidského srdce Po Merežkovském (Prorok russkoj re- voljuciji, 1905) a Veresajevu (Čelověl prokljat. Sovrem. Mir 1910) velmi zajímavou studii věnoval mu Tugan-Baranovski ve své knize „K luščemu buduščemu“ (S. Pb 1912), která se jinak zabývá otázkami sociál- ně-oekonomickými. Jak Tugan-Baranovskij vykládá, neby Dostojevskij od svých vrstevníků pochopen. jak toho zasluhoval. Vrstevnící spatřovali něm pouze talentovaného romanopiscé, nikol také geniálního myslitele. A právě jako my- slitel má Dostojevskij všesvětový význam „Byl-li za posledního půl století spisovate v stejné míře nevyhnutelný a vážný pro ka- ždého současného člověka jakékoliv národ- nosti, pak to byl jmenovitě tvůrce „Bratři Karamazových“. Nehledíc na jeho neobyčejně těsné spojení s Ruskem, Dostojevskij tak málo náleží jen Rusku, jako Shakespeare jen Anglii a Goethe Germánii.“ Obyčejně bývá Dostojevskij srovnáván s Nietzschem, ale v celku je mezi světovým názorem Dostojevského a paradoxálním ohňo- strojem myšlenek Nietzschových jen málo bo- dů styčných. Spíše ho lze srovnávati s veli- kým filosofem německým Kantem, k jehož morální filosofil Dostojevskij podává téměi umělecký komentář. Tři důležité problémy mřavní, které tvoří základ mravouky Kanto- vy, Dostojevskij řeší ve svých velikých romá- nech; je to problém Boha, člověčenstv a světového zla. Obrazem Kírillova v „Běsích“ Dostojev- skij ukazuje, že idea nekonečné cennosti lid- ské bytosti nevyhnutelně předpokládá jako svůj základ ideu absolutního dobra t. j. Boha. Bez této ideje osobnost lidská přestává býti svrchovanou cenností a každá snaha obrátiti jí v takovou (v člověkoboha) vede ke zničen osobnosti. Problém Boha řeší tu tedy Dosto- jevskij úplně ve shodě s Kantem, jemuž je Bůl postulát t. j. jediný možný základ mrav- ního zákona. V románu „Zločin a trest“ příkladem Ras- kolnikova řeší Dostojevskij zase problém člověčenstva. Raskolnikov nevěří v rovno- cennost lidí, která vyplývá z nekonečné cen- nosti lidské bytosti, chce míti sám absolutn svobodu a moc, vědomě přestupuje mravn zákona a hyne. Dostojevskij chtěl tím ukázati. že každý člověk jakýchkoliv mravních vlast- ností (tedy i stařena-lichvářka, kterou Ras- kolnikov csmrti ve jménu své ideje) je neko- nečnou cenností, tvoří sám pro sebe cíl a ne- může býti prostředkem v rukou jiného, což zase odpovídá učení Kantovu. Problém samo- účelnosti a rovnocennosti všech lidí ještě hlouběji je pojat v „Bratřích Karamazových“ V episodě o velikém inkvisitoru Dostojevski řeší otázku, v čem záleží ideál lidského živo- ta, zdali v největším štěstí či v největší doko- nalosti mravní? Veliký inkvisitor zřizuje pro lidstvo pozemské království, dovoluje mu hřešit, přináší mu tím štěstí, ale zbavuje ho nejcennějšího daru — osobní svobody. „My všecko rozhřešíme — praví veliký inkvisitor Kristu — a oni uvěří rozhřešení našemu s ra- dostí, protože je zbaví veliké starosti a straš- ných muk rozhřešení osobního a svobodného. A všichni budbu šťastní, všecky miliony byto- stí kromě sta, kteří je řídí. Neboť jen my, my zachovávájící tajemství, toliko my budeme ne- šťastní.“ Se stanoviska utilitaristického je pravda na straně inkvisitorově; vždyť lidé jsou šťastni v jeho království. Co z toho, že přestali být lidmi a pozbyli osobní svobody? Avšak pro koho lidská osobnost ve vší své složitosti, se svobodou svědomí a se svobod- ným poznáním mravním, je nejvyšší cennost. ten neobětuje lidskou svobodu za nic na svě- tě — ani za štěstí člověčenstva ne. Lépe necho lídé strádají poznáním dobra a zla, než aby byli šťastní, zbavíce se svobody. Proto je všecka pravda na straně Kristově. Celé ta- jemství velikého inkvisitora — praví vhodně Aljoša Karamazov — záleží v tom, že nevěří v Boha. Nevěře v Boha nevěří také v člověka, v samoúčelnost lidské bytosti. V „Bratřích Karamazových“ rozvádí Do stojevskij i třetí veliký problém, který ho mu- čil, problém světového zla. Jestli Bůh jest a tvoří-li člověk sám pro sebe účel, tu může trpěti toliko za své viny, za to zlé, které sám spáchal; strádání vyplývá tu z faktu svo- bodného sebeurčení přestupníkova a tvoří je- diný prostředek k obnovení porušeného zá- kona mravního. Ale jak při tom objasniti ospravedlniti nezaviněné strádání? Otázk tato nabývá tím větší váhy, že sí svět nemů- žeme ani představíti bez nezaviněného strá- dání, neboť bez něho svět byl by zbaven vše- ho mravního smyslu. Svět beze zla byl by rá- jem, ale ráj není život a v ráji není zásluh. Zlo je tedy nutné pokušení, aby se dobro mohlo projevití. U Dostojevského světové zlo překonává se mystickou ideou viny každého ra všecky. Tato idea předpokládá všeobsá- hlou, všelídskou lásku. Jsou lidé — jest jich všem málo — kteří milují lidstvo tak velikou láskou, že vídouce kolem sebe zlo, podle své duševní organisace jsou naklonění vidět pří- čínu toho zla ne na jiných, nýbrž na sobě sa- mých. Kníže Myškin v „Idiotu“, staře: Zo- slma a Aljoša v „Bratřích Karamazových“ jsou
#10 alto_textblock #10
typy takových lidí, kteří milují lidstvo vše- obsáhlou láskou a dobrovolně berou na sebe trest za viny nespáchané. Oni všeobsáhlou láskou svou přemáhají světové zlo a přinášelí životu i světu pravé požehnání. „Těžko připustiti,“ vykládá Tugan-Bara- novskij, „přímý vliv Kantův na autora „Bratř Karamazových“, oba svým duchovním založe- ním příliš mnoho se rozlišují. Než Kant byl největší filosofický tlumočník názoru světové- ho, příznačného pro celou novou historii o časův Obrození, který uznal za vrcholnou svatyni života lidskou osobnosti témuž názoru světovému dal výraz i Dostojevskij v umělec- kých obrazích, po své síle a jasnosti nebý- valých ve všesvětové literatuře. Světový ná- zor jednoho byl i světovým názorem druhého a byl každému z nich vnuknut ve stejné míř duchem celé naší epochy historické.“ — Vhodně bylo kdysí řečeno, že Dostojev- skij je záhadou pro všecky psychology. A Zakrževskij chtě záhadu psychologie jeho poněkud objasniti a rozmanité protiklady vyrovnati, rozeznává v Dostojevském tří osobnosti; jedna žila v podzemí (naráží se n jeho „Zapiski iz podpolja“), proklínala v ne- návisti pokolení lidské a opájela se myšlen- kou zničit je; druhá změřila hlubiny tělesno- stí a vášně a dala úžasný obraz „karamazov- štiny“; třetí osobnost, nejzáhadnější, dospěla k náboženskému uvědomění a stala se proro- kem náboženského obrození našich dní.O první stránce Dostojevského pojednal Za- krževskij v knize „Podpolje“ (Kyjev 1911) Druhé stránce věnoval spís „Karama zov- ština“ (Kyjev 1912), v němž vykládá kara- mazovštinu Dostojevského v poměru k sou- časným spisovatelům: V. Brjusovu, V. Roza- novu a M. Arcybaševu. Třetí stránkou Dosto- jevského zabývá se v nové knize „Religi- ja“ [1913) a vyšetřuje, jaký je poměr soudo- bého hnutí náboženského, jehož představitel jsou Merežkovskij, Z. Gippius, Minskij, Bul gakov. Andrej Bělyj. Vjač. Ivanov. A. Blol a j., k náboženství Dostojevského. Trilogie Zakrževského, posvěcená Dosto- jevskému, jest založena spíše na subjektivníc dojmech nežli na přesvědčivých argumentech nicméně přináší mnoho jemných postřehův duchaplných parallel. Historie duše Dostojev- ského, vývoj jeho tvořivosti jest podle Z- krževského i historií současné inteligence, uka- zující její cesty a její osudy. Jako Dostojevski tak i ruskálinteligence (representovaná hlavné spisovateli) v poslední době poznala neb aspoň se přiblížila ku poznání absolutního vý- znamu osobnosti. Prošla podzemím i karama- zovštinou a stanula nyní u brány náboženství Nedospěla však na žádném stupní svého vý- voje k takové pronikavé hloubce jako Dosto- jevskij. Podzemí, které bylo Dostojevskému podzemním chrámem, v němž se přehodnoce- valy hodnoty, zkoumaly geniální úmysly, kde se tvořila vzpoura ducha, naměněno bylo ni- hilismem tak jako karamazovština, která mě- la u Dostojevského cosí metafysíckého, por- nografií. Náboženské hnutí současné liší se rovněž velice od náboženství Dostojevského hlavní rozdíl záleží v tom, že se náboženství Dostojevského zakládalo na skutečném citu a živé víře, neopírajíc se o dogmata, současnt přívržencí náboženského obrození nemají však živé, bezprostřední víry a nahražují ji dogma- ty. Ale dogmatická víra je mrtvá .. Rozborem tvůrčí činnosti Dostojevského zabývá se V. Pereverzev v kníze „Tvor- čestvo Dostojevskago“ (Moskva 1912). Ze- vrubně zkoumá způsob tvoření Dostojevskéh a zvláštnosti jeho stilu, určuje spojitost jeho s Gogolem po stránce látkové i formální, vy- týká podstatné rysy, jimiž se liší od před- cházející literární školy, a analysuje typy jím zobrazené. Klíč k pochopení psychologie světového názoru reků Dostojevského nalézá v motivu rozdvojení. „Pro Dostojevského vše- cky hlubiny duše lidské vyčerpávají se zá- pasem mírnosti s hrdostí, pokory se svávolí on pátrá po tomto zápase vnitru člověka, ži- vot všeho lidstva představuje si ve formě to- hoto zápasu, ano celý svět jeví se mu arenou zápasu svévole a pokory. Vídí před sebou nejen obraz člověka dvojníka, celé člověčen- stvo zdá se mu milionohlavým dvojníkem, celé lidstvo trápí se týmž vnitřním zápasem, jako člověk dvojník. Drama dvojníkovo je drama všeho lidstva, rozervaného ve dva spolu zápasící světy: hrdý západ a pokorný východ.“ Kníha Pereverzevova při vší objek- tivní methodě zkoumání nevystihuje nijak podstaty tvoření Dostojevského. Chybný je u předpoklad, že lze složitou psychologii reků Dostojevského uvěstí na jednoduchou formuli „rozdvojení“, ale i jinak je u Pereverzev mnoho sporného a nesprávného. Mnoho cenného materiálu k pochopen života a tvůrčí čínností Dostojevského přináší kniha Č. Větrinského (Vas. E. Češi- china) „F. M. Dostojevskij v vospominani- jach sovremennikov, pislmach i zamětkach“ (Moskva 1912). Cenné jsou v ní vedle úvodn stati Větrinského o životě, osobnosti a tvo- ření Dostojevského zvláště vzpomínky vrstev- níků na Dostojevského a vlastní listy jeho Čteme tu zajímavé zprávy o nemoci Dosto- jevského (epilepsii), o úspěchu „Chudých lídí“ o poměru Turgeněva a Dostojevského, výroky jeho o vlastních pracích atd. Z listů Dostojev- ského poutají nás nad jiné dva, v nichž auto podává A. N. Majkovu zprávu o svém plánu napsatí veliký román. V prosinci r. 1868 píše- „Mám zde nyní na mysli ohromný román, ná- zev jeho „Atheista“ (pro Bůh — mezi námi) ale dříve než se do něho pustím, třeba m pročísti téměř celou bibliotheku atheistů, ka- tolikův i pravoslavných. Neuzraje i při plném zabezpečení v práci dříve dvou let. Osobu mám. Jest to ruský člověk naší společnost v pokročilém věku, ne mnoho vzdělaný, ale takě ne nevzdělaný, který pozbude víryv Boha... Ztráta víry v Boha působí naň kolo- sýlně. On zvídá u mladého pokolení, u athei- stů, Slovanův i Evropanů, u ruských sektářů. poustevníků a duchovních; mezí jiným sílně uvázné na udici jesuity propagatora-Poláka od něho spustí se do hlubiny chlystovštiny — a konečně najde i Krista i ruskou zemí, en-
#11 alto_textblock #11
ského Krista a ruského Boha...“ Z část uskutečníl Dostojevskij tento svůj plán v „Bč- sích“, ale prvotní myšlenka napsatí výhradně román „atheismu“ ho neopustila. R. 1870 píše Majkovu: „To bude můj poslední román, ob- jemem jako „Vojna a mír“; ideu byste po- chválili, pokud se domýšlím z dřívějších roz- mluv s Vámi. Tento román bude se skládat z pěti velikých povídek... Povídky budou úplně od sebe odděleny, takže bude možno prodávat každou z nich zvlášť... Obecný ná- zev románu jest „život velíkého hříšníka“, ale každá povídka bude míti osobitý název. Hlav- ní otázka, která bude pronikat všecky části, je táž, jakou jsem se mučil vědomě i nevě- domě po celý život — jsoucnost boží. Rek postupem života je brzy atheista, brzy věřící tu fanatik a sektář, tu opět atheista. Celý děj druhé části rozvíjí se v klášteře. Na tut druhou část skládám všecky své naděje atd.“ Tak uzrával znenáhla v mysli Dostojevskéh plán arcidíla jeho „Bratří Karamazoví““.
#12 alto_textblock #12
Školštví.
#13 alto_textblock #13
Paedologický ústav král. hlav. města Prahy.
#14 alto_textblock #14
Moderní školská paedagogika vyznačuj se snahou poznat individuální zvlášt- nosti žákovy. Poznalo se, že podrobná a vše stranná znalost jedinců, z nichž školní třída se skládá, je nejdůležitější podminkou úspě- chu školské práce výchovné i naučné. Mo- derní učitel si uvědomil, že škola není sche- matíckým shlukem stejnorodých jednotlivců poznal, že i nejdůmyslněji předpisované vše- obecné normativy o „jednotném“ a „hromad- ném“ vyučování v praxi selhávají a že tín úspěšněji vychovává a vynčuje, čím zevrub- nějí poznal duševní i tělesné schopnostia vlastnosti svých vlastních žáků. Pravda, základní, všeobecné poučky tělo- vědné, hygienické, paedopsychologické, aesthe- tické, sociální a j. v., které všechny poučuj o výchově žáků vůbec, jsou mu vždy směro- datným ukazatelem v obtížné a spletité práci, ale tím snáze a bezpečněji k úspěšné- mu cílí dochází, čím jistěji může školskou prácí svou založiti na poznání tělesného duševního života svých, určitých, je- dinečných, skutečných žáků se všemi je- jich různostmi, mnohotvárností a odlišnost intelektuálního, citového a morálního života s rozmanitou intensitou smyslové vnímavosti tělesné zdatnosti a schopnosti a p. Proto zkoumání žáka po všech stránkách duševních i tělesných je modernímu učitel nezbytnou základnou školské práce a prote paedologie stala se nevyhnutel- ným odvětvím moderní vědy pae- dagogické. Poznati dokonale a všestranně život žákův, zjistití všechny mimoškol- ské podmínky a příčiny, které zdaru školsk výchovy prospívají nebo škodí, ale také roz poznati, pokud škola sama svojí mefh dou, prací a celým svým zařízením způsob i u žáka jisté příznivé nebo nepříznivé jovy duševní a tělesné, toť úkol modern vědy paedologické. V praxi obyčejného školského života ne- lze ovšem žádati po učiteli, aby sám nejprve všechna paedologická studia na každém žáku konal a teprv výsledkem zkoumání kaž- dého jedince v učbě a výchové se řídil. T bylo by ovšem upřilišněno a v přítomných poměrech by nebylo ani prospěšno, aby směr a způsob praktické výchovy v každé jednotli- vé škole určován byl teprve těmi dedukcemí kterých si učitel pouze svým vlastním zkoumáním získal. Veliké a složité potřeby našeho školství a těžké jeho poměry nestrp libovolného experimentování, nehledíme-li an k tomu, že není každému učiteli aní při nej- lepší vůli možno, aby konal tak podrobné bezpečné, technicky přesné a exaktní zkou- máni, jaká konati může odborník, mající po ruce potřebné pomůcky, jimiž lze mnohem přesnějších výsledků zkoumání získati. Tím nechceme tvrditi, že mají úplnou pravdu ti paedagogové, kteří vůbec paedo- logického zkoumání dětí podceňují, patříce na vyučování výhradně jen jako na jistý dru umění a věřice, že bystré, vnímavé oko zku- šeného učitele pozná více, čeho žáku třeba. než sebe složitější a podrobnější studlum paedologické. Dnes již je nesporno, že bez studia paedologického škola se neobejde a že i pro toho, kdo je více dobrým praktickým učitelem než zkoumavým psychologem, je vel- mi nutno, aby měl živý zájem na zkou- mání ditěte a pilně si všímal paedologického studia: A již pouhý nynější učítelův zájem na duševním a tělesném životě žákově a jeho indivídualitě, na zkoumání jeho osobítosti znamená veliký pokrok oproti mechanismu dřívějších dob. Ale tento zájem sám o sobě dnes již nestačí a nutno dále jíti na cestě o bývalého přezírání žákovy individuality ku podrobnému studiu žákovy osoby. A tu právě nastupují svoje důležité úkoly odbornická paedologická sdružen a paedologícké ústavy. Není-li lze nejdůkladnějším zkoumáním každého dí- těte získati přesných vědeckých dedukcí pro výchovu každého jednotlivého žáka, bude možno sdružením horlivých odborně vzděla- ných paedologů, vyzbrojených všemí potřeb- nými moderními pomůckami — ovšem že z přispění praktických učitelů — zkoumati ve- liký počet žáků stejnorodých, žáků stejného věku, stejného sociálního prostředí, příbuz- ných tělesných vlastností a duševních dispo- sic, a na základě těchto, pokud jen lze, přes- ných, odborně řízených, technicky správných a vědecky opodstatněných a uznanými metho- dami podníkaných zkoumání stanoviti určí té dedukce a poučky, směrodatné pr výchovu v určitém věku, určitém sociálním prostředí a za určitých disposic. Tak bude lze na základě mnohostranného paedologického šetření velikého počtu jedin vyvoditi zvláštní poučky pro výchovu a učbu dítěte továrního dělníka, zámožnějšího rolník z kraje, dítěte českého horala, a ovšom i di- těte žijícího ve velkoměstě. Takovým paedo-
#15 alto_textblock #15
logickým výzkumem nabude se zvláštních poznatků, jak vychovávati dívky, jak hochy jak děti z periferie velkoměsta anebo z těs- ného prostředí města vnitřního a p. v. Tyto dedukce arcí nikdy neustrno v neomylná dogmata. Budou stále na očích praktických učitelů, budou jimi v praxi zkoumány, opravovány, doplňovány a vyvolají potřebu jiných šetření v nových směrech. Vý- sledků zkoumání velikého počtu žactv stejnorodého bude použito při žácích jiných a tu je ovšem samozřejmo, že výsledky ty budou zkoumány, kontrolovány. Budou tal věcněji zjišťovány nové potřeby a správněji oceňovány a posuzovány nové navrhované reformy, a vůbec ovocem tohoto krásného pilného a úrodného ruchu — jehož svorn účastní se psychologové, lékaři i učitelé — bude větší prospěch ve výchov naší mládeže. Nuže, z těchto slibných proposic vznik nám paedologický ústav král. hl města Prahy, za jehož založení vděčíme městské radě a ovšem v první řadě těm školským odborníkům v jejím středu, kteř doporučením krásného podniku projevili pří kladné porozumění pro reformní školské po- činy našeho velkoměsta. Ovšem bylo by ne- vděčno nevzpomínati i těch, kdož první dal popud a zbudíli zájem. Je to univ. prof. dr Fr. Čáda, neúnavný a obratný propagáton výzkumu českého dítěte, který z kathedry pérem, populárními přednáškami i založenín Sdružení pro výzkum dítěte při české zem- ské komisi pro ochranu dětí způsobil, že u nás zájem o paedologii vnikl do řad učitel ských. A je to dále řed. J. Dolenský, kte rý dal podnět, aby nejen ke zřízení paedo- logické společností, ale i založení paedoloi cké knihovny a paedologického ústavu měst- ského. Ústav paedologický zahájil letošního roku činnost. Podle plánu univ. prof. dr. J. Ma- tiegky a jeho řízením konána pilná anthro- pologická šetření. Vedením prof. dra. Čády koná se výzkum po stránce duševní. Jakse dovídáme z Besedy Učitelské, která otázce výzkumu českého dítěte věnuje obzvláštn péči, konalo se šetření již na 600 žácích obec- ných, měšťanských pokračovacích, středníc škol i opatroven. Pro každého žáka založen byl zvláštn osobní arch, obsaliující vedle podrobného na- tionale četné rubriky pro pečlivé vyšetřen a měření těla a poznámky, klasifikující inteli- genci, mravy, pamět, prospěch v počítání, na- dání k hudbě, kreslení a krasopisu. Záznamy o pozorování dětí dějí se po návrhu profesora dra. Čády podle těchto hesel: 1. otec, matka sourozenci, předkové a příbuzenstvo, nacio- nale, byt, výživa, spánek, zaměstnání doma pobyt mímo dům, zaměstnání ve škole, cel- kový zdravotní stav; 2. okruh představ, pa- mět. obrazivóst, pozornost, soudnost, citové žití, volní žítí, únava, řeč, četba a vliv její odpověď k vypravovaněmu příběhu. Pro ústav zakoupony některé přístroje pomůcky k měření tělesných proporcí, stly svalstva a p. Daleko jsme ovšem ještě o ideálů, jež zakladatelé si stanovili, daleko jsme za ústavy cizineckými, jakým je na př bohatě nadaný, veliký ústav paedologický vydržovaný městem Antverpami. Doufejme že i u nás soustředěním sil dojde k žádou- címu rozvoji ústavu nyní založeného a že i my budeme míti bohatě nadaný, všemí pomůcka- mí, bohatou knihovnou a laboratořemi vypra- vený ústav, který bude nejen přednáškami ale i publikacemi poučovati učitele a vycho- vatele o výsledcích zkoumání českého dítět a udávati směr reformě školské práce. Založením paedologického ústavu král. hl. města Prahy učiněn zatím nadějný krok ku předu ve školské reformě. Dosud bylo mnoho oprávněné nedůvěry k „reformám“ ve škol- ství. Máme přesmutné zkušeností nejen z pře- kotných „oprav“, vzniklých prostým napodo- bením cizích vzorů, mechanicky přenesených na domácí naší půdu beze všeho hlubšího stu- dia zvláštních našich poměrů. Máme rovněž smutné zkušenosti z houževnaté, ztrnulosti oficiálních šablon, schematů a kuriosních ná- padů samozvaných oprávců inspektorských učitelských. Doufejme, že z malého dosu ústavu vzejde nám veliká instituce, jež bude požehnáním naší národní paedagogice a při- nese bezpečný zdar výchovné a výukové prác našich škol. Založení ústavu je nám důkazem z vý- šeného zájmu o práci paedagogi ckou. Tohoto zájmu je nutně potřebí, aby se obecně poznalo, že oběti, věnované zdoko- nalení výchovy mládeže zabezpečují tělesno i duševní zdokonalení mladé naší generace tím i lepší budoucnost našeho národa. F. V. Moravec-
#16 alto_textblock #16
Lékařství.
#17 alto_textblock #17
O náušnicích.
#18 alto_textblock #18
Ani v nejmenším nechci se pokoušeti o ně- jaké námitky proti modě a tím méně prot marnívosti ženské, byla by to práce marná, ba téměř nebezpečná. Vždyť je to vlastně vroze- nou, vysvětlitelnou snahou každé ženy, aby s líbila. Lze pozorovatí to u dětí, jimž stačí již květina, stužka, zapletená do vlasů, tedy také věc přirodou samou nevytvořená. Tím vybě- ravější ve výzdobě svého oblíčeje, své hlavy bude žena dospělá, jež má nejen právo dle zá- konů přírodních, ale také vždy přání, byť ta- jené, líbiti se mužům, anebo vzbuzovatí závist u svých družek, a proto čím vzácnějších pro- středků může používati, tím spíše bude se do- mnívati, že dospěje k některému tomuto cíli. Je to pud, který ovládá lidstvo od pravěku a jen dle stupně kultury ve svých prostředcích a projevech jinak, něco odchylně se jeví. Ženy kmenů afrických do propíchnutých lalůčků ušních vkládají zpočátku malá, později větší dřívka, tyčinky bambusové, aby mohly do otvorů těchto pozdějí vložiti různé ozdobné knofliky, spirály z palmových listů, anebo kvě- tiny, jako na Novém Zělandě. Většinou však provlékají větší kroužky až kruky (stříbrné.
#19 alto_textblock #19
zlaté), jež svojí vahou prodlužují jak tent otvor, tak i lalůček boltce. Konečně cos po- dobného, ač zajisté neúmyslného, víděl jsem též u jedné naší dámy, jež nosila veliké, těžké zlaté náušnice tvaru stonku bylinného; násled- kem tahu prodloužil se otvor v lalůčku do dél- ky dobře 1 cm. Leč to nestačí marnivým že- nám krajin rovníkových: umělým způsobem rozšiřují otvor v lalůčku boltce tak, že do vnitřku jeho mohou vložiti prsten, kroužek zlatý, jenž vyplňuje vnitřní okraje otvoru, tedy nevisí dolů (Meere z Assaimu). Jiným ovšem je to příležitostí, aby na takováto „ucha“ uší navěsily řadu kroužků, jichž zajisté vejde se tam celá řada, jsou-li lalůčky ušní prodlouženy téměř až k ramenům, jako u Botokudů brasi- lianských. Někteří kmenové pak nespokojí se jen jediným velkým otvorem v měkké části la- lůčkové, ale provlekou as 10—15 otvory v ce- lém okraji boltce různé ozdobné kroužky. Ženy lundské pak ozdobují boltec 1—5 knoflíkovi- tými šperky, složenými někdy opět z několika kamenů, dle zámožnosti často démantů, jež jsou na různých místech boltce nejen na la- lůčku umístěny. A vedle toho podobný šperk bývá zasazen v levém chřípí nosním. Zajisté že v tak vzácném, většinou uměleckém rámci mnohdy krásný obličej tím více ku platnosti přichází. Avšak není to jen „démon“ marni- vosti, ale též „zájem o zdravi“, jenž vede k takovémuto proděravění boltce. V ně- kterých krajích je to tak zakořeněným zvykem, že i muží mívají v lalůčku zasazený stříbrný či zlatý cvoček. Vždyť tímto otvorem odvádí se škodné šťávy, nemoci z těla, čistí se krev, pzdravují se tím zardělé oči, léčí lyšeje hlavy atd. Ovšem probodnutí levé strany je vždy mnohem účinnějším nežli strany druhé. A ve zbožných krajích tyrolských a italských, ale též i v Braniborsku hlavní péče o zdraví dítěte spočívá v dirkování uší. Ale propichování lalůčků ušních nen věcí tak zcela nezávadnou, jak většinou se za to má. V častých případech nastane ihne po proděravění odměšování oné „nezdravé, zkažené šťávy“ z těla, že až celý lalůček se rozbolaví, přejde to na okolí, zkrátka vytvoří se nehezký, nepříjemný, svědivý lyšej, někdy dlouho vzdorující léčbě, při kteréž nutno vy- jmouti náušnice, opakující se v těchto místech po leta dlouho, a zpravidla vedoucí ke zaro- stění zde udělaného otvoru. Při novém prodě- ravění těchto míst proces opakuje se pak zno- vu. Lyšeje takové často rozšíří se zvukovodem až na bubínek a způšobí tím někdy hnísavé zá- něty středoušní se všemí následky, zvláště ná- chylnosti k opakování. Jindy rozšíří se za bol- tec do vlasaté části hlavy, což u děvčat př delších vlasech může býti značně nepříjem- ným, a ne bez vlivu na hojnost i vzrůst vlasu. tedy také ozdoby ženy Několikráte nákazou tohoto vpichu vyvi- nula se růže (erysípelas), zastihující celý obličeí a ohrožující život postiženého. Bento- vin popisuje vznik herpes tonsurans, kde v zápětí choroby této vypadaly vlasy na ohraničených místech. Při zákroku takovém, provedeném osobou nečistou, již častějí bylo pozorováno přenesení nákazy všeliké, jako tu- berkulosy, příjice (syphilis), a tim po- škození nevínného děcka pro celý život, pří- padně zhyždění jeho obličeje, ba i předčasnou smrt. Ošetřoval jsem na klinice děcko 11/2 roku staré, jež příšlo již s úplným defektem lalůčku a zastižením sousední chrustavky následkem snětivého procesu po propíchnutí boltee bábou porodní. Po zahojení, za dlouhou dobu nastavším, scházela s lalůčkem též část chru- stavky, tedy divná, pravda, nezamýšlená okra- sa, a přece matka musila býti ráda, že děcko zůstalo aspoň na živu. Takových gangraen více již bylo popsáno. Ba také smrt byla jíž za- znamenána několikráte po takovémto výkonu znečištěním rány, zvláště po poranění chru- stavky. Zvláště poranění této vede často k bo- lestivému zánětu a zduření celého boltce, po němž zpravidla zbývá nestejnoměrné ztluštění. někdy nápadné, ba i zkomolení ucha. Kromě těchto přechodných, byť mnohidy těžkých affekcí, vytvoří se na boltci někdy také útváry trvalé. Zvláště častým je vytvořo- vání se keloidů, jizevnaté to tkaně, o sobé již bolestivé, jež, jednou se již vyvinuvši, může i po operaci se znovu opakovati. Čím větší těžší byly náušnice, zavěšené v lalůčku, neb čím větší, hrubší zhmoždění vaziva ušního předcházelo, tím spíše vytvořil se tento novo- tvar. Scheppegrell popisuje ze svých případů dva u bělochů, dva u mulatů, ale deset u čer- nochů. Vedle těchto popsáno vytvoření se tu- hých, vazivových fibromů (bradavičnatých útvarů), chrustavčitých novotvarů chondro- mů, a zvláště mnoho krevních nádorů hae- mangiomů. Tyto mohou vzniknouti kromě přímo po proděravění snadno též již tahem z boltce, za náušnice během několika hodin.A často nejen u nás, ale též na jiných klinikáclo pozorováno bylo roztržení boltce, jež bylo u- snadněno právě tím, že mohl útočník vydatněji zachytiti „pevný bod“, ať to bylo o hospod- ských, posvícenských zábavách, či při domácí „výměně názorů“ Zřejmo již z těchto málo příkladů, že za- sazování náušnic není zcela lho- stejným výkonem, jejž možno die běž- ného zvyku ponechati buď jen bábám porod- ním či zlatníkům, jak tomu zvláště na Rusi bývá. Výkonu tomu dlužno věnovati pozornost a péči jako každému zákroku chirurgickému. zvláště již proto, že jedná se zde o tkaň pů- vodně zdravou, kdy každý otvor do kůže může býti branou nákazy, každé těleso ať je to z po- čátku nit, či obrouček z kovu, je cizím těle- sem, dráždícím obnaženou tkaň boltce. Dále při neznalostí anatomických poměrů lehko lze někdy poraniti chrustavku, u malých dětí jem- nou, tenkou, lístkovitou, a přivoditi tím téžké záněty její. Po probodnutí nutno do rány vlo- žiti náušnice čisté, vyvařené, steriliscvzné, kovu, na nějž nemá syrovatečnína krevní z rá-