#1
alto_textblock
#1
16. března 1913.
#2
alto_textblock
#2
kulturního
#3
alto_textblock
#3
života.
#4
alto_textblock
#4
Strana 17.
#5
alto_textblock
#5
Příloha „Národních Listů“ k čísla za.
#6
alto_textblock
#6
OBSAH
J. Máchal: Nové studie o F. M. Dostojevském
Školstvíi F. V. Moravecí Paedologický ústav
král. hlav. města Prahy.
Lékařství: Doc. dr. O. Kutvirti O náušnicích
ženské hnutír Olga Stránská: Nábožensky
problém české ženy.
Literatura.
Bibliogra fiee
#7
alto_textblock
#7
J. MACHÁL
#8
alto_textblock
#8
Nové studie o F. M. Dosto-
jevském.
#9
alto_textblock
#9
V naší době vzbuzen byl v míře neoby
čejné zájem pro Dostojevského. Byla mu vě-
nována řada nových studií, v nichž se o něm
uvažuje jako o náboženském mysliteli, pro-
roku ruské revoluce, vůbec jako o spisovatel
temných a záhadných hlubin lidského srdce
Po Merežkovském (Prorok russkoj re-
voljuciji, 1905) a Veresajevu (Čelověl
prokljat. Sovrem. Mir 1910) velmi zajímavou
studii věnoval mu Tugan-Baranovski
ve své knize „K luščemu buduščemu“ (S. Pb
1912), která se jinak zabývá otázkami sociál-
ně-oekonomickými.
Jak Tugan-Baranovskij vykládá, neby
Dostojevskij od svých vrstevníků pochopen.
jak toho zasluhoval. Vrstevnící spatřovali
něm pouze talentovaného romanopiscé, nikol
také geniálního myslitele. A právě jako my-
slitel má Dostojevskij všesvětový význam
„Byl-li za posledního půl století spisovate
v stejné míře nevyhnutelný a vážný pro ka-
ždého současného člověka jakékoliv národ-
nosti, pak to byl jmenovitě tvůrce „Bratři
Karamazových“. Nehledíc na jeho neobyčejně
těsné spojení s Ruskem, Dostojevskij tak
málo náleží jen Rusku, jako Shakespeare jen
Anglii a Goethe Germánii.“
Obyčejně bývá Dostojevskij srovnáván
s Nietzschem, ale v celku je mezi světovým
názorem Dostojevského a paradoxálním ohňo-
strojem myšlenek Nietzschových jen málo bo-
dů styčných. Spíše ho lze srovnávati s veli-
kým filosofem německým Kantem, k jehož
morální filosofil Dostojevskij podává téměi
umělecký komentář. Tři důležité problémy
mřavní, které tvoří základ mravouky Kanto-
vy, Dostojevskij řeší ve svých velikých romá-
nech; je to problém Boha, člověčenstv
a světového zla.
Obrazem Kírillova v „Běsích“ Dostojev-
skij ukazuje, že idea nekonečné cennosti lid-
ské bytosti nevyhnutelně předpokládá jako
svůj základ ideu absolutního dobra t. j. Boha.
Bez této ideje osobnost lidská přestává býti
svrchovanou cenností a každá snaha obrátiti
jí v takovou (v člověkoboha) vede ke zničen
osobnosti. Problém Boha řeší tu tedy Dosto-
jevskij úplně ve shodě s Kantem, jemuž je
Bůl postulát t. j. jediný možný základ mrav-
ního zákona.
V románu „Zločin a trest“ příkladem Ras-
kolnikova řeší Dostojevskij zase problém
člověčenstva. Raskolnikov nevěří v rovno-
cennost lidí, která vyplývá z nekonečné cen-
nosti lidské bytosti, chce míti sám absolutn
svobodu a moc, vědomě přestupuje mravn
zákona a hyne. Dostojevskij chtěl tím ukázati.
že každý člověk jakýchkoliv mravních vlast-
ností (tedy i stařena-lichvářka, kterou Ras-
kolnikov csmrti ve jménu své ideje) je neko-
nečnou cenností, tvoří sám pro sebe cíl a ne-
může býti prostředkem v rukou jiného, což
zase odpovídá učení Kantovu. Problém samo-
účelnosti a rovnocennosti všech lidí ještě
hlouběji je pojat v „Bratřích Karamazových“
V episodě o velikém inkvisitoru Dostojevski
řeší otázku, v čem záleží ideál lidského živo-
ta, zdali v největším štěstí či v největší doko-
nalosti mravní? Veliký inkvisitor zřizuje pro
lidstvo pozemské království, dovoluje mu
hřešit, přináší mu tím štěstí, ale zbavuje ho
nejcennějšího daru — osobní svobody. „My
všecko rozhřešíme — praví veliký inkvisitor
Kristu — a oni uvěří rozhřešení našemu s ra-
dostí, protože je zbaví veliké starosti a straš-
ných muk rozhřešení osobního a svobodného.
A všichni budbu šťastní, všecky miliony byto-
stí kromě sta, kteří je řídí. Neboť jen my, my
zachovávájící tajemství, toliko my budeme ne-
šťastní.“ Se stanoviska utilitaristického je
pravda na straně inkvisitorově; vždyť lidé
jsou šťastni v jeho království. Co z toho, že
přestali být lidmi a pozbyli osobní svobody?
Avšak pro koho lidská osobnost ve vší své
složitosti, se svobodou svědomí a se svobod-
ným poznáním mravním, je nejvyšší cennost.
ten neobětuje lidskou svobodu za nic na svě-
tě — ani za štěstí člověčenstva ne. Lépe necho
lídé strádají poznáním dobra a zla, než aby
byli šťastní, zbavíce se svobody. Proto je
všecka pravda na straně Kristově. Celé ta-
jemství velikého inkvisitora — praví vhodně
Aljoša Karamazov — záleží v tom, že nevěří
v Boha. Nevěře v Boha nevěří také v člověka,
v samoúčelnost lidské bytosti.
V „Bratřích Karamazových“ rozvádí Do
stojevskij i třetí veliký problém, který ho mu-
čil, problém světového zla. Jestli Bůh jest a
tvoří-li člověk sám pro sebe účel, tu může
trpěti toliko za své viny, za to zlé, které
sám spáchal; strádání vyplývá tu z faktu svo-
bodného sebeurčení přestupníkova a tvoří je-
diný prostředek k obnovení porušeného zá-
kona mravního. Ale jak při tom objasniti
ospravedlniti nezaviněné strádání? Otázk
tato nabývá tím větší váhy, že sí svět nemů-
žeme ani představíti bez nezaviněného strá-
dání, neboť bez něho svět byl by zbaven vše-
ho mravního smyslu. Svět beze zla byl by rá-
jem, ale ráj není život a v ráji není zásluh.
Zlo je tedy nutné pokušení, aby se dobro
mohlo projevití. U Dostojevského světové zlo
překonává se mystickou ideou viny každého
ra všecky. Tato idea předpokládá všeobsá-
hlou, všelídskou lásku. Jsou lidé — jest jich
všem málo — kteří milují lidstvo tak velikou
láskou, že vídouce kolem sebe zlo, podle své
duševní organisace jsou naklonění vidět pří-
čínu toho zla ne na jiných, nýbrž na sobě sa-
mých. Kníže Myškin v „Idiotu“, staře: Zo-
slma a Aljoša v „Bratřích Karamazových“ jsou
#10
alto_textblock
#10
typy takových lidí, kteří milují lidstvo vše-
obsáhlou láskou a dobrovolně berou na sebe
trest za viny nespáchané. Oni všeobsáhlou
láskou svou přemáhají světové zlo a přinášelí
životu i světu pravé požehnání.
„Těžko připustiti,“ vykládá Tugan-Bara-
novskij, „přímý vliv Kantův na autora „Bratř
Karamazových“, oba svým duchovním založe-
ním příliš mnoho se rozlišují. Než Kant byl
největší filosofický tlumočník názoru světové-
ho, příznačného pro celou novou historii o
časův Obrození, který uznal za vrcholnou
svatyni života lidskou osobnosti témuž názoru
světovému dal výraz i Dostojevskij v umělec-
kých obrazích, po své síle a jasnosti nebý-
valých ve všesvětové literatuře. Světový ná-
zor jednoho byl i světovým názorem druhého
a byl každému z nich vnuknut ve stejné míř
duchem celé naší epochy historické.“ —
Vhodně bylo kdysí řečeno, že Dostojev-
skij je záhadou pro všecky psychology. A
Zakrževskij chtě záhadu psychologie
jeho poněkud objasniti a rozmanité protiklady
vyrovnati, rozeznává v Dostojevském tří
osobnosti; jedna žila v podzemí (naráží se n
jeho „Zapiski iz podpolja“), proklínala v ne-
návisti pokolení lidské a opájela se myšlen-
kou zničit je; druhá změřila hlubiny tělesno-
stí a vášně a dala úžasný obraz „karamazov-
štiny“; třetí osobnost, nejzáhadnější, dospěla
k náboženskému uvědomění a stala se proro-
kem náboženského obrození našich dní.O
první stránce Dostojevského pojednal Za-
krževskij v knize „Podpolje“ (Kyjev 1911)
Druhé stránce věnoval spís „Karama zov-
ština“ (Kyjev 1912), v němž vykládá kara-
mazovštinu Dostojevského v poměru k sou-
časným spisovatelům: V. Brjusovu, V. Roza-
novu a M. Arcybaševu. Třetí stránkou Dosto-
jevského zabývá se v nové knize „Religi-
ja“ [1913) a vyšetřuje, jaký je poměr soudo-
bého hnutí náboženského, jehož představitel
jsou Merežkovskij, Z. Gippius, Minskij, Bul
gakov. Andrej Bělyj. Vjač. Ivanov. A. Blol
a j., k náboženství Dostojevského.
Trilogie Zakrževského, posvěcená Dosto-
jevskému, jest založena spíše na subjektivníc
dojmech nežli na přesvědčivých argumentech
nicméně přináší mnoho jemných postřehův
duchaplných parallel. Historie duše Dostojev-
ského, vývoj jeho tvořivosti jest podle Z-
krževského i historií současné inteligence, uka-
zující její cesty a její osudy. Jako Dostojevski
tak i ruskálinteligence (representovaná hlavné
spisovateli) v poslední době poznala neb
aspoň se přiblížila ku poznání absolutního vý-
znamu osobnosti. Prošla podzemím i karama-
zovštinou a stanula nyní u brány náboženství
Nedospěla však na žádném stupní svého vý-
voje k takové pronikavé hloubce jako Dosto-
jevskij. Podzemí, které bylo Dostojevskému
podzemním chrámem, v němž se přehodnoce-
valy hodnoty, zkoumaly geniální úmysly, kde
se tvořila vzpoura ducha, naměněno bylo ni-
hilismem tak jako karamazovština, která mě-
la u Dostojevského cosí metafysíckého, por-
nografií. Náboženské hnutí současné liší se
rovněž velice od náboženství Dostojevského
hlavní rozdíl záleží v tom, že se náboženství
Dostojevského zakládalo na skutečném citu
a živé víře, neopírajíc se o dogmata, současnt
přívržencí náboženského obrození nemají však
živé, bezprostřední víry a nahražují ji dogma-
ty. Ale dogmatická víra je mrtvá ..
Rozborem tvůrčí činnosti Dostojevského
zabývá se V. Pereverzev v kníze „Tvor-
čestvo Dostojevskago“ (Moskva 1912). Ze-
vrubně zkoumá způsob tvoření Dostojevskéh
a zvláštnosti jeho stilu, určuje spojitost jeho
s Gogolem po stránce látkové i formální, vy-
týká podstatné rysy, jimiž se liší od před-
cházející literární školy, a analysuje typy jím
zobrazené. Klíč k pochopení psychologie
světového názoru reků Dostojevského nalézá
v motivu rozdvojení. „Pro Dostojevského vše-
cky hlubiny duše lidské vyčerpávají se zá-
pasem mírnosti s hrdostí, pokory se svávolí
on pátrá po tomto zápase vnitru člověka, ži-
vot všeho lidstva představuje si ve formě to-
hoto zápasu, ano celý svět jeví se mu arenou
zápasu svévole a pokory. Vídí před sebou
nejen obraz člověka dvojníka, celé člověčen-
stvo zdá se mu milionohlavým dvojníkem,
celé lidstvo trápí se týmž vnitřním zápasem,
jako člověk dvojník. Drama dvojníkovo je
drama všeho lidstva, rozervaného ve dva
spolu zápasící světy: hrdý západ a pokorný
východ.“ Kníha Pereverzevova při vší objek-
tivní methodě zkoumání nevystihuje nijak
podstaty tvoření Dostojevského. Chybný je u
předpoklad, že lze složitou psychologii reků
Dostojevského uvěstí na jednoduchou formuli
„rozdvojení“, ale i jinak je u Pereverzev
mnoho sporného a nesprávného.
Mnoho cenného materiálu k pochopen
života a tvůrčí čínností Dostojevského přináší
kniha Č. Větrinského (Vas. E. Češi-
china) „F. M. Dostojevskij v vospominani-
jach sovremennikov, pislmach i zamětkach“
(Moskva 1912). Cenné jsou v ní vedle úvodn
stati Větrinského o životě, osobnosti a tvo-
ření Dostojevského zvláště vzpomínky vrstev-
níků na Dostojevského a vlastní listy jeho
Čteme tu zajímavé zprávy o nemoci Dosto-
jevského (epilepsii), o úspěchu „Chudých lídí“
o poměru Turgeněva a Dostojevského, výroky
jeho o vlastních pracích atd. Z listů Dostojev-
ského poutají nás nad jiné dva, v nichž auto
podává A. N. Majkovu zprávu o svém plánu
napsatí veliký román. V prosinci r. 1868 píše-
„Mám zde nyní na mysli ohromný román, ná-
zev jeho „Atheista“ (pro Bůh — mezi námi)
ale dříve než se do něho pustím, třeba m
pročísti téměř celou bibliotheku atheistů, ka-
tolikův i pravoslavných. Neuzraje i při plném
zabezpečení v práci dříve dvou let. Osobu
mám. Jest to ruský člověk naší společnost
v pokročilém věku, ne mnoho vzdělaný, ale
takě ne nevzdělaný, který pozbude víryv
Boha... Ztráta víry v Boha působí naň kolo-
sýlně. On zvídá u mladého pokolení, u athei-
stů, Slovanův i Evropanů, u ruských sektářů.
poustevníků a duchovních; mezí jiným sílně
uvázné na udici jesuity propagatora-Poláka
od něho spustí se do hlubiny chlystovštiny —
a konečně najde i Krista i ruskou zemí, en-
#11
alto_textblock
#11
ského Krista a ruského Boha...“ Z část
uskutečníl Dostojevskij tento svůj plán v „Bč-
sích“, ale prvotní myšlenka napsatí výhradně
román „atheismu“ ho neopustila. R. 1870 píše
Majkovu: „To bude můj poslední román, ob-
jemem jako „Vojna a mír“; ideu byste po-
chválili, pokud se domýšlím z dřívějších roz-
mluv s Vámi. Tento román bude se skládat
z pěti velikých povídek... Povídky budou
úplně od sebe odděleny, takže bude možno
prodávat každou z nich zvlášť... Obecný ná-
zev románu jest „život velíkého hříšníka“, ale
každá povídka bude míti osobitý název. Hlav-
ní otázka, která bude pronikat všecky části,
je táž, jakou jsem se mučil vědomě i nevě-
domě po celý život — jsoucnost boží. Rek
postupem života je brzy atheista, brzy věřící
tu fanatik a sektář, tu opět atheista. Celý
děj druhé části rozvíjí se v klášteře. Na tut
druhou část skládám všecky své naděje atd.“
Tak uzrával znenáhla v mysli Dostojevskéh
plán arcidíla jeho „Bratří Karamazoví““.
#12
alto_textblock
#12
Školštví.
#13
alto_textblock
#13
Paedologický ústav král. hlav. města
Prahy.
#14
alto_textblock
#14
Moderní školská paedagogika vyznačuj
se snahou poznat individuální zvlášt-
nosti žákovy. Poznalo se, že podrobná a vše
stranná znalost jedinců, z nichž školní třída
se skládá, je nejdůležitější podminkou úspě-
chu školské práce výchovné i naučné. Mo-
derní učitel si uvědomil, že škola není sche-
matíckým shlukem stejnorodých jednotlivců
poznal, že i nejdůmyslněji předpisované vše-
obecné normativy o „jednotném“ a „hromad-
ném“ vyučování v praxi selhávají a že tín
úspěšněji vychovává a vynčuje, čím zevrub-
nějí poznal duševní i tělesné schopnostia
vlastnosti svých vlastních žáků.
Pravda, základní, všeobecné poučky tělo-
vědné, hygienické, paedopsychologické, aesthe-
tické, sociální a j. v., které všechny poučuj
o výchově žáků vůbec, jsou mu vždy směro-
datným ukazatelem v obtížné a spletité
práci, ale tím snáze a bezpečněji k úspěšné-
mu cílí dochází, čím jistěji může školskou
prácí svou založiti na poznání tělesného
duševního života svých, určitých, je-
dinečných, skutečných žáků se všemi je-
jich různostmi, mnohotvárností a odlišnost
intelektuálního, citového a morálního života
s rozmanitou intensitou smyslové vnímavosti
tělesné zdatnosti a schopnosti a p.
Proto zkoumání žáka po všech stránkách
duševních i tělesných je modernímu učitel
nezbytnou základnou školské práce a prote
paedologie stala se nevyhnutel-
ným odvětvím moderní vědy pae-
dagogické. Poznati dokonale a všestranně
život žákův, zjistití všechny mimoškol-
ské podmínky a příčiny, které zdaru školsk
výchovy prospívají nebo škodí, ale také roz
poznati, pokud škola sama svojí mefh
dou, prací a celým svým zařízením způsob i
u žáka jisté příznivé nebo nepříznivé jovy
duševní a tělesné, toť úkol modern
vědy paedologické.
V praxi obyčejného školského života ne-
lze ovšem žádati po učiteli, aby sám nejprve
všechna paedologická studia na každém
žáku konal a teprv výsledkem zkoumání kaž-
dého jedince v učbě a výchové se řídil. T
bylo by ovšem upřilišněno a v přítomných
poměrech by nebylo ani prospěšno, aby směr
a způsob praktické výchovy v každé jednotli-
vé škole určován byl teprve těmi dedukcemí
kterých si učitel pouze svým vlastním
zkoumáním získal. Veliké a složité potřeby
našeho školství a těžké jeho poměry nestrp
libovolného experimentování, nehledíme-li an
k tomu, že není každému učiteli aní při nej-
lepší vůli možno, aby konal tak podrobné
bezpečné, technicky přesné a exaktní zkou-
máni, jaká konati může odborník, mající po
ruce potřebné pomůcky, jimiž lze mnohem
přesnějších výsledků zkoumání získati.
Tím nechceme tvrditi, že mají úplnou
pravdu ti paedagogové, kteří vůbec paedo-
logického zkoumání dětí podceňují, patříce na
vyučování výhradně jen jako na jistý dru
umění a věřice, že bystré, vnímavé oko zku-
šeného učitele pozná více, čeho žáku třeba.
než sebe složitější a podrobnější studlum
paedologické. Dnes již je nesporno, že bez
studia paedologického škola se neobejde a že
i pro toho, kdo je více dobrým praktickým
učitelem než zkoumavým psychologem, je vel-
mi nutno, aby měl živý zájem na zkou-
mání ditěte a pilně si všímal paedologického
studia: A již pouhý nynější učítelův zájem
na duševním a tělesném životě žákově a jeho
indivídualitě, na zkoumání jeho osobítosti
znamená veliký pokrok oproti mechanismu
dřívějších dob. Ale tento zájem sám o sobě
dnes již nestačí a nutno dále jíti na cestě o
bývalého přezírání žákovy individuality ku
podrobnému studiu žákovy osoby.
A tu právě nastupují svoje důležité úkoly
odbornická paedologická sdružen
a paedologícké ústavy. Není-li lze
nejdůkladnějším zkoumáním každého dí-
těte získati přesných vědeckých dedukcí
pro výchovu každého jednotlivého žáka, bude
možno sdružením horlivých odborně vzděla-
ných paedologů, vyzbrojených všemí potřeb-
nými moderními pomůckami — ovšem že z
přispění praktických učitelů — zkoumati ve-
liký počet žáků stejnorodých, žáků stejného
věku, stejného sociálního prostředí, příbuz-
ných tělesných vlastností a duševních dispo-
sic, a na základě těchto, pokud jen lze, přes-
ných, odborně řízených, technicky správných
a vědecky opodstatněných a uznanými metho-
dami podníkaných zkoumání stanoviti určí
té dedukce a poučky, směrodatné pr
výchovu v určitém věku, určitém sociálním
prostředí a za určitých disposic.
Tak bude lze na základě mnohostranného
paedologického šetření velikého počtu jedin
vyvoditi zvláštní poučky pro výchovu a učbu
dítěte továrního dělníka, zámožnějšího rolník
z kraje, dítěte českého horala, a ovšom i di-
těte žijícího ve velkoměstě. Takovým paedo-
#15
alto_textblock
#15
logickým výzkumem nabude se zvláštních
poznatků, jak vychovávati dívky, jak hochy
jak děti z periferie velkoměsta anebo z těs-
ného prostředí města vnitřního a p. v.
Tyto dedukce arcí nikdy neustrno
v neomylná dogmata. Budou stále na
očích praktických učitelů, budou jimi v praxi
zkoumány, opravovány, doplňovány a vyvolají
potřebu jiných šetření v nových směrech. Vý-
sledků zkoumání velikého počtu žactv
stejnorodého bude použito při žácích jiných
a tu je ovšem samozřejmo, že výsledky ty
budou zkoumány, kontrolovány. Budou tal
věcněji zjišťovány nové potřeby a správněji
oceňovány a posuzovány nové navrhované
reformy, a vůbec ovocem tohoto krásného
pilného a úrodného ruchu — jehož svorn
účastní se psychologové, lékaři i učitelé —
bude větší prospěch ve výchov
naší mládeže.
Nuže, z těchto slibných proposic vznik
nám paedologický ústav král. hl
města Prahy, za jehož založení vděčíme
městské radě a ovšem v první řadě těm
školským odborníkům v jejím středu, kteř
doporučením krásného podniku projevili pří
kladné porozumění pro reformní školské po-
činy našeho velkoměsta. Ovšem bylo by ne-
vděčno nevzpomínati i těch, kdož první dal
popud a zbudíli zájem. Je to univ. prof. dr
Fr. Čáda, neúnavný a obratný propagáton
výzkumu českého dítěte, který z kathedry
pérem, populárními přednáškami i založenín
Sdružení pro výzkum dítěte při české zem-
ské komisi pro ochranu dětí způsobil, že
u nás zájem o paedologii vnikl do řad učitel
ských. A je to dále řed. J. Dolenský, kte
rý dal podnět, aby nejen ke zřízení paedo-
logické společností, ale i založení paedoloi
cké knihovny a paedologického ústavu měst-
ského.
Ústav paedologický zahájil letošního roku
činnost. Podle plánu univ. prof. dr. J. Ma-
tiegky a jeho řízením konána pilná anthro-
pologická šetření. Vedením prof. dra. Čády
koná se výzkum po stránce duševní. Jakse
dovídáme z Besedy Učitelské, která otázce
výzkumu českého dítěte věnuje obzvláštn
péči, konalo se šetření již na 600 žácích obec-
ných, měšťanských pokračovacích, středníc
škol i opatroven.
Pro každého žáka založen byl zvláštn
osobní arch, obsaliující vedle podrobného na-
tionale četné rubriky pro pečlivé vyšetřen
a měření těla a poznámky, klasifikující inteli-
genci, mravy, pamět, prospěch v počítání, na-
dání k hudbě, kreslení a krasopisu. Záznamy
o pozorování dětí dějí se po návrhu profesora
dra. Čády podle těchto hesel: 1. otec, matka
sourozenci, předkové a příbuzenstvo, nacio-
nale, byt, výživa, spánek, zaměstnání doma
pobyt mímo dům, zaměstnání ve škole, cel-
kový zdravotní stav; 2. okruh představ, pa-
mět. obrazivóst, pozornost, soudnost, citové
žití, volní žítí, únava, řeč, četba a vliv její
odpověď k vypravovaněmu příběhu.
Pro ústav zakoupony některé přístroje
pomůcky k měření tělesných proporcí, stly
svalstva a p. Daleko jsme ovšem ještě o
ideálů, jež zakladatelé si stanovili, daleko
jsme za ústavy cizineckými, jakým je na př
bohatě nadaný, veliký ústav paedologický
vydržovaný městem Antverpami. Doufejme
že i u nás soustředěním sil dojde k žádou-
címu rozvoji ústavu nyní založeného a že i my
budeme míti bohatě nadaný, všemí pomůcka-
mí, bohatou knihovnou a laboratořemi vypra-
vený ústav, který bude nejen přednáškami
ale i publikacemi poučovati učitele a vycho-
vatele o výsledcích zkoumání českého dítět
a udávati směr reformě školské práce.
Založením paedologického ústavu král.
hl. města Prahy učiněn zatím nadějný krok ku
předu ve školské reformě. Dosud bylo mnoho
oprávněné nedůvěry k „reformám“ ve škol-
ství. Máme přesmutné zkušeností nejen z pře-
kotných „oprav“, vzniklých prostým napodo-
bením cizích vzorů, mechanicky přenesených
na domácí naší půdu beze všeho hlubšího stu-
dia zvláštních našich poměrů. Máme rovněž
smutné zkušenosti z houževnaté, ztrnulosti
oficiálních šablon, schematů a kuriosních ná-
padů samozvaných oprávců inspektorských
učitelských. Doufejme, že z malého dosu
ústavu vzejde nám veliká instituce, jež bude
požehnáním naší národní paedagogice a při-
nese bezpečný zdar výchovné a výukové prác
našich škol.
Založení ústavu je nám důkazem z vý-
šeného zájmu o práci paedagogi
ckou. Tohoto zájmu je nutně potřebí, aby
se obecně poznalo, že oběti, věnované zdoko-
nalení výchovy mládeže zabezpečují tělesno
i duševní zdokonalení mladé naší generace
tím i lepší budoucnost našeho národa.
F. V. Moravec-
#16
alto_textblock
#16
Lékařství.
#17
alto_textblock
#17
O náušnicích.
#18
alto_textblock
#18
Ani v nejmenším nechci se pokoušeti o ně-
jaké námitky proti modě a tím méně prot
marnívosti ženské, byla by to práce marná, ba
téměř nebezpečná. Vždyť je to vlastně vroze-
nou, vysvětlitelnou snahou každé ženy, aby s
líbila. Lze pozorovatí to u dětí, jimž stačí již
květina, stužka, zapletená do vlasů, tedy také
věc přirodou samou nevytvořená. Tím vybě-
ravější ve výzdobě svého oblíčeje, své hlavy
bude žena dospělá, jež má nejen právo dle zá-
konů přírodních, ale také vždy přání, byť ta-
jené, líbiti se mužům, anebo vzbuzovatí závist
u svých družek, a proto čím vzácnějších pro-
středků může používati, tím spíše bude se do-
mnívati, že dospěje k některému tomuto cíli.
Je to pud, který ovládá lidstvo od pravěku
a jen dle stupně kultury ve svých prostředcích
a projevech jinak, něco odchylně se jeví. Ženy
kmenů afrických do propíchnutých lalůčků
ušních vkládají zpočátku malá, později větší
dřívka, tyčinky bambusové, aby mohly do
otvorů těchto pozdějí vložiti různé ozdobné
knofliky, spirály z palmových listů, anebo kvě-
tiny, jako na Novém Zělandě. Většinou však
provlékají větší kroužky až kruky (stříbrné.
#19
alto_textblock
#19
zlaté), jež svojí vahou prodlužují jak tent
otvor, tak i lalůček boltce. Konečně cos po-
dobného, ač zajisté neúmyslného, víděl jsem
též u jedné naší dámy, jež nosila veliké, těžké
zlaté náušnice tvaru stonku bylinného; násled-
kem tahu prodloužil se otvor v lalůčku do dél-
ky dobře 1 cm. Leč to nestačí marnivým že-
nám krajin rovníkových: umělým způsobem
rozšiřují otvor v lalůčku boltce tak, že do
vnitřku jeho mohou vložiti prsten, kroužek
zlatý, jenž vyplňuje vnitřní okraje otvoru, tedy
nevisí dolů (Meere z Assaimu). Jiným ovšem
je to příležitostí, aby na takováto „ucha“ uší
navěsily řadu kroužků, jichž zajisté vejde se
tam celá řada, jsou-li lalůčky ušní prodlouženy
téměř až k ramenům, jako u Botokudů brasi-
lianských. Někteří kmenové pak nespokojí se
jen jediným velkým otvorem v měkké části la-
lůčkové, ale provlekou as 10—15 otvory v ce-
lém okraji boltce různé ozdobné kroužky. Ženy
lundské pak ozdobují boltec 1—5 knoflíkovi-
tými šperky, složenými někdy opět z několika
kamenů, dle zámožnosti často démantů, jež
jsou na různých místech boltce nejen na la-
lůčku umístěny. A vedle toho podobný šperk
bývá zasazen v levém chřípí nosním. Zajisté
že v tak vzácném, většinou uměleckém rámci
mnohdy krásný obličej tím více ku platnosti
přichází.
Avšak není to jen „démon“ marni-
vosti, ale též „zájem o zdravi“, jenž
vede k takovémuto proděravění boltce. V ně-
kterých krajích je to tak zakořeněným zvykem,
že i muží mívají v lalůčku zasazený stříbrný či
zlatý cvoček. Vždyť tímto otvorem odvádí se
škodné šťávy, nemoci z těla, čistí se krev,
pzdravují se tím zardělé oči, léčí lyšeje hlavy
atd. Ovšem probodnutí levé strany je vždy
mnohem účinnějším nežli strany druhé. A ve
zbožných krajích tyrolských a italských, ale
též i v Braniborsku hlavní péče o zdraví dítěte
spočívá v dirkování uší.
Ale propichování lalůčků ušních nen
věcí tak zcela nezávadnou, jak většinou
se za to má. V častých případech nastane ihne
po proděravění odměšování oné „nezdravé,
zkažené šťávy“ z těla, že až celý lalůček se
rozbolaví, přejde to na okolí, zkrátka vytvoří
se nehezký, nepříjemný, svědivý lyšej, někdy
dlouho vzdorující léčbě, při kteréž nutno vy-
jmouti náušnice, opakující se v těchto místech
po leta dlouho, a zpravidla vedoucí ke zaro-
stění zde udělaného otvoru. Při novém prodě-
ravění těchto míst proces opakuje se pak zno-
vu. Lyšeje takové často rozšíří se zvukovodem
až na bubínek a způšobí tím někdy hnísavé zá-
něty středoušní se všemí následky, zvláště ná-
chylnosti k opakování. Jindy rozšíří se za bol-
tec do vlasaté části hlavy, což u děvčat př
delších vlasech může býti značně nepříjem-
ným, a ne bez vlivu na hojnost i vzrůst vlasu.
tedy také ozdoby ženy
Několikráte nákazou tohoto vpichu vyvi-
nula se růže (erysípelas), zastihující celý
obličeí a ohrožující život postiženého. Bento-
vin popisuje vznik herpes tonsurans,
kde v zápětí choroby této vypadaly vlasy na
ohraničených místech. Při zákroku takovém,
provedeném osobou nečistou, již častějí bylo
pozorováno přenesení nákazy všeliké, jako tu-
berkulosy, příjice (syphilis), a tim po-
škození nevínného děcka pro celý život, pří-
padně zhyždění jeho obličeje, ba i předčasnou
smrt. Ošetřoval jsem na klinice děcko 11/2 roku
staré, jež příšlo již s úplným defektem lalůčku
a zastižením sousední chrustavky následkem
snětivého procesu po propíchnutí boltee
bábou porodní. Po zahojení, za dlouhou dobu
nastavším, scházela s lalůčkem též část chru-
stavky, tedy divná, pravda, nezamýšlená okra-
sa, a přece matka musila býti ráda, že děcko
zůstalo aspoň na živu. Takových gangraen
více již bylo popsáno. Ba také smrt byla jíž za-
znamenána několikráte po takovémto výkonu
znečištěním rány, zvláště po poranění chru-
stavky. Zvláště poranění této vede často k bo-
lestivému zánětu a zduření celého boltce, po
němž zpravidla zbývá nestejnoměrné ztluštění.
někdy nápadné, ba i zkomolení ucha.
Kromě těchto přechodných, byť mnohidy
těžkých affekcí, vytvoří se na boltci někdy
také útváry trvalé. Zvláště častým je vytvořo-
vání se keloidů, jizevnaté to tkaně, o sobé
již bolestivé, jež, jednou se již vyvinuvši, může
i po operaci se znovu opakovati. Čím větší
těžší byly náušnice, zavěšené v lalůčku, neb
čím větší, hrubší zhmoždění vaziva ušního
předcházelo, tím spíše vytvořil se tento novo-
tvar. Scheppegrell popisuje ze svých případů
dva u bělochů, dva u mulatů, ale deset u čer-
nochů.
Vedle těchto popsáno vytvoření se tu-
hých, vazivových fibromů (bradavičnatých
útvarů), chrustavčitých novotvarů chondro-
mů, a zvláště mnoho krevních nádorů hae-
mangiomů. Tyto mohou vzniknouti kromě
přímo po proděravění snadno též již tahem z
boltce, za náušnice během několika hodin.A
často nejen u nás, ale též na jiných klinikáclo
pozorováno bylo roztržení boltce, jež bylo u-
snadněno právě tím, že mohl útočník vydatněji
zachytiti „pevný bod“, ať to bylo o hospod-
ských, posvícenských zábavách, či při domácí
„výměně názorů“
Zřejmo již z těchto málo příkladů, že za-
sazování náušnic není zcela lho-
stejným výkonem, jejž možno die běž-
ného zvyku ponechati buď jen bábám porod-
ním či zlatníkům, jak tomu zvláště na Rusi
bývá. Výkonu tomu dlužno věnovati pozornost
a péči jako každému zákroku chirurgickému.
zvláště již proto, že jedná se zde o tkaň pů-
vodně zdravou, kdy každý otvor do kůže může
býti branou nákazy, každé těleso ať je to z po-
čátku nit, či obrouček z kovu, je cizím těle-
sem, dráždícím obnaženou tkaň boltce. Dále
při neznalostí anatomických poměrů lehko lze
někdy poraniti chrustavku, u malých dětí jem-
nou, tenkou, lístkovitou, a přivoditi tím téžké
záněty její. Po probodnutí nutno do rány vlo-
žiti náušnice čisté, vyvařené, steriliscvzné,
kovu, na nějž nemá syrovatečnína krevní z rá-