#1
alto_textblock
#1
Ročník padesátý třetí.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v neděli 16. března 1913.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 74.
#4
alto_textblock
#4
Ma ranní avečerní llsty
předplání sel
V Prane v administrasti
na měsle.
. . . . SK —
na čtvrt leta . . . . 6 K —k
s dveji denáškont
a měsle. . . .
na čtvrt lsta : . . . 7 K esk
ve Elialkáchí
na měsio . . . . . 2 X 80
Poštoni
na měsio. . . . .
na čtvrt ieta . . . . 9 Kaoh
s dvoji zásilkou
na měsic. . .-
na čtvrt ieta : . . .Ke
#6
alto_textblock
#6
V drobném prodejlt
ranni díslo o sobě . . pa Sh
večernl
.. . . . . za d h
Ve fllálkách na venkovš
ranní čislo . . . . . . . 10h
večerni . . . . . . . . 5h
#7
alto_textblock
#7
Inaeráty
plati se hotově napřed.
Předplaceni a inserty příjima
sdministraco v Marianské ul., l.
Tam nacházejí su těs
redakce, tiskárna a expedice
„Národnich Listů“
Rukopisy se nevrneaii
#8
alto_textblock
#8
Dnešní číslo pro Prahu jest o 20
stranách, s přílohou pro venkov
o 24 stranách.
#9
alto_textblock
#9
Příští číslo „Národních Listů“
vyjde v pondělí dne 17. března v ob-
vyklou hodinu polední.
#10
alto_textblock
#10
Odpověď balkánských spo-
jencův.
#11
alto_textblock
#11
V pouhých šest bodů shrnulí vítězní
spojenci balkánští své podmínky míru s
Tureckem a sdělili je ve čtvrtek zástupcům
velmocí evropských.
Ale nejinak než jakoby každý z těch
šesti bodů byl kaleným šípem, jenž proklál
srdce evropské civilisace, tak soptí a zuři
dnes valná část německého a vídeňského
tisku. Hříchu sebezneuctění prý by se do-
pustili zástupcové velmocí evropských.
kdyby tyto neslýchaně přepjaté a zpupné
podmínky svazu balkánských států Ture-
cku chtěli doporučovat, nad tož vnucovat.
Naopak, nyní ať se zastanou a ujmou ubo-
hého Turecka, které se v druhém oddílu
války tak statečně bránilo, že prokázalo
tím znovu svou životní sílu a zasluhuje, aby
bylo Evropou nikoliv obětováno, nýbrž
podchyceno a zachráněno před úplnou zá-
hubou, jež mu hrozí z neslýchaně krutých
podmínek vítězů.
Vůči tomu poplachu a křiku Turkofili
po Evropě nutno především přihlédnouti k
autentickému znění té odpovědí spojených
států balkánských.
Bulharská úřadní zpráva ze dne 14.
t. m. takto je podává:
„Spojené balkánské státy přijímaj
sprostředkování (velmocí) za těchto pod-
mínek:
1. Za základ jednání o territoriálních
hranicích mezi Tureckem a spojenými stá-
ty budiž přijata čára: Rodosto a mys
Malatra, s vyloučením poloostrova Gal-
lipolského, jenž zůstane Turecku. Veške-
ré západně od této čáry rozlo-
žené území, s Drinopolí a Ska-
drem, musí býti Tureckem postou-
peno spojencům.
2. Turecko postoupí o strovy v mo-
ři Egejském.
3. Ohledně Kréty zřekne se všech
nároků na ni
4. Turecko zásadně svolí ku pla-
cení válečné náhrady spojencům.
jejíž výše bude stanovena při konečném
uzavření míru, jakož i ku placení zvláštních
náhrad za škody způsobené v době před
válkou. Při poradách o tomto odškodněn
zúčastní se spojené státy.
5. V konečné smlouvě o mír vyhražují
si spojené státy balkánské zajistiti ochranu
svým státním občanům a jich obchoduv
říší osmanské, jakož i upraviti otázku ná-
rodnostní a bezpečnost pravoslavných
církví a státoprávní postavení svých sou-
rodáků, kteří jsou příslušníky říše osman-
6. Válečné operace nebudou přeruše-
ny.“ — Toť vše.
Na těchto základech, zní dnes hlučný
soud z táborů Turkofilů, není velmocem
evropským možno prostředkovati, poně-
vadž předem vědí, že Turecko na tyto
vražedné podmínky naprosto a nikdy
nepřistoupí.
#12
alto_textblock
#12
ské.
#13
alto_textblock
#13
„Obzvláště jest úplně vyloučeno, že
by hranice mezi Tureckem a Bulharskem
mohly býti pošinuty až po Rodosto,
t. j. až k Marmorskému moři, poněvadž by
to znamenalo přímé ohrožení Cařihradu
a mořských úžin (Dardanel a Bosporu) se
strany Bulharska“ — soptí ku př. „Ham-
burger Nachrichten“. „I kdyby pak Ture-
cko, mimo nadání, svolilo postoupit Dri-
nopol, tož dlužno ohledně Skadru na
tom setrvati, že sobě velmoci vyhra-
dily rozhodnouti o tomto městě samy,
jest známo, že chtějí nechati Skader Al-
báncům i tehdá, kdyby ho Černohorci do-
byli. Rovněž tak nemůže býti řeči o od-
stoupení egejských ostrovů balkán-
ským státům; neboť i o těchto ostrovech
chtějí velmoci samy rozhodnout, což při
mezinárodním významu ostrovů těch,
vzhledem na rovnováhu ve Středozemním
moři jest samozřejmo. Jak velmocí smýšlí
o otázce válečné náhrady, pruský list do-
sud neví, ale má za to, že i zde vyhradí
sobě rozhodné slovo, poněvadž týká se ta-
to otázka finančních zájmů četných věři-
telů Turecka po Evropě, čímž nabývá rá-
zu otázky mezinárodní. — „Hamburger
Nachrichten očekávají, že velmoci setrvají
na stanovisku své společné nóty, kterou
v prosinci poslaly Turecku. V té prý je dán
základní půdorys budoucího míru „a při
tom musí zůstati“.
Vídeňský tisk s „N. Fr. Presse“ v čele,
bouří proti balkánským spojencům jako
proti svévolným, bezohledným vydřidu-
chům, kteří si z celé Evropy frivolně šašky
tropí a opovažují se požadovat, aby strpěla
takovéto zašlapání Turecka. Však to
mu prý Evropa nikdy dopustit nemůže, aby
Turecko takto bylo pokořeno a z Evropy
vytlačeno, aby skleslo s velmoci evropské
na pouhou asijskou polomoc. Ne, ne, tak
to dále jíti nemůže. Balkánské státy pře-
pialy luk tak silně, že už nemůže se vrátit
do předešlé podoby. Sobě samým zú-
staveny, nebyly by prý balkánské státy
nikdy s Tureckem hotovy (ll)
Proto nechť prý velmoci rychle uchopí se
outku, obešlou zástupce balkánských stá-
tů do Londýna, nařídí ihned příměří na
bojišti, prosadí přijeti společné pro-
sincové nóty své za základ míru a konecí
Rychle, rychle odmrštit požadavky států
balkánských, zní heslo Turkofilů v Berlí-
ně, Vídni i Londýně [„Times“, ať nedojde
ke katastrofě v Cařihradě a k zoufalství
vlády turecké, „Velmoci“, volá berlínská
všeněmecká „Tägliche Rundschau“, „mají
veškeru příčinu přispěti Turecku aspoř
blahovolnou nestranností a zvláště troj-
spolek s Rakousko-Uherskema
Německem v čele. Neboť co se nyní na ji-
hovýchodě evropském dokonává na újmu
Turecka, děje se zároveň též ke škodě
obou středoevropských mocností císař-
ských. Jsouť ony a zůstanou s osmanskou
říší proti germánobornému Všeslovanstvu
přírozenými spojenci. Nechť tedy v posled-
ní chvíli zachrání, co se ještě zachránit dá.“
A sice jde berlínskému listu zejména a pře-
devším o to, „aby nemuselo plati
Turecko válečnou náhradu, poněvadž m
dnes Turecko ke znovu zbudování své říše
peněz zapotřebí víc než kdy jindy.“ Což
Včasně a výborně odpověděl všem
těmto žalujícím a zlořečícím přátelům po-
ražené osmanské despocie včera mi-
#14
alto_textblock
#14
o tol
#15
alto_textblock
#15
nistr zahraničních záležitostí Bulharska
p. Gešov. Když byl přečetl iden-
tickou nótu, poslanou spojenci balkánský-
mi velmocem evropským a upozornil, že
prostředkování velmocí dle čl
VI. haagské konference není závazným
pravil s obzvláštním důrazem:
„Musím kategoricky prohlásiti, že byť s
Bulharsko sebe více přálo miru, tento min
musí úplně odpovídati obrov-
ským obětem předpříměřím a ci
telným ztrátám po znovuzahá-
jení války, tím spíše, že znovuzahájen
toto bylo vyvoláno odporem nové mladotu-
recké vlády přes jednomyslné rady velmoc
a neméně jednomyslné usnesení velkého di
vanu, svolaného Kiamilem. Nejprostší poci
spravedlnosti žádá, aby se nám dal
vícenežto, čím bychom se byli spoko-
jili dříve. Jen lidé s nedostatečnou soud-
ností mohou tvrditi, že po znovuzahájen
války nedocílili jsme pozoruhodnějších vý-
sledků. Že bylo zabráněno dlouho chystané-
mu vyloděníTurků, že byla zničena turecké
obrněná loď v přítomnosti všech válečných
lodí, dále památná porážka u Bulairu, kde
Turci dle vlastního přiznání měli více než
14.000 mrtvých a raněných, pak že nepři-
tel nemůže se odvážiti z opevnč-
ní, za nimižseskrývá, přes veliké
posily, jež stále ještě mohl čer-
pati z obyvatelstva, které je pětkrát
větší než naše, všechno to jsou skutečnosti
které v souvislosti se skvělým dobytím Ja-
niny našimi spojenými Řeky nezvratně do-
kazují, že nepřítel nemá práva nyní žádati
příznivějších podmínek, než j aké mu by-
ly delegáty spojenců předlože
ny během mírového jednání
Londýně a kterétehdy taklehko-
myslně zamítl. Bylo tudiž, jak za to
máme, zcela po právu, že spojenci v zpo-
mněli těchto podmínek v odpo-
vědi, která dnes byla odevzdána velmocem
o jejich sprostředkování.
„Věcí velmocí jest nyní vysloviti se
tom, co se má spojencům dostati po nových
velkých obětech, jež sami nezavinili, a dou-
fáme, že jejich nález bude takový, že přijet
jeho vlastní moudrostí a spravedlností bude
umožněno oběma částem.
#16
alto_textblock
#16
Tak odpověděl bulharský státník z
národ svůj i za celý svorný svaz balkánský
všem nepřátelům a háncům jižního Slovan-
stva v hodině dějinné —— bohdá, v předve-
čer pádu Drinopole a Skadrní
#17
alto_textblock
#17
Posl. dr. F. Fiedler o situaci
#18
alto_textblock
#18
(Řeč pronesená dne 14. t. m. na valné hromadě
mísini organisace národní strany svobodomyslné
v Karlíně.)
Základní myšlenka postupu českých poslan-
ců, která proklestila sí teprve po veletrpkých zku
šenostech mezi nimi uznání, směřovala k tomu.
aby čeští zástupci získali v parlamentě i vládě
vliv takový, který by zaručoval, že v řízení toho-
to státu zavládne trvale směr, odpovídající opráv-
něným tužbám českého národa. Za poměrů, jak se
byly tehdy na říšské radě i českém sněmu vývi-
nuly, ustálilo se přesvědčení, že k cíli tomu bu-
de lze dospěti sjednoceným postupem českým na
sněmu i na řišské radě a odklizením nejsporněj-
ších otázek na domácí půdě mezi Čechy a Němci
Proto zřízen nejprve Svaz sněmovních poslanců
později pak k povalení soustavy Blenerthovy „be,
nás proti nám“ Jednotný klub, a nastoupena ce-
sla svízelného vyjednávání o dohodu česko-ně-
meckou. Šlo o to, aby pro mezidobí, než dohodou
#19
alto_textblock
#19
česko-německou a v důsledku toho úpravou po-
měrů na sněmu i říšské radě a ve vládě by na
dešlo trvalé vyjasnění, volena byla taková cesta
politického postupu, kterou by splnění vytknuté-
ho cíle bylo připravováno, při tom však zameze-
no, aby nebyl zaražen vývoj českého života o-
světového, hospodářského, sociálního, pokud je
na státním zřízení závislý. Tím nastoupena ne-
vděčná cesta politiky vyčkávací se všemi její sví-
zelemi, jaké jsou: zdánlivá nerozhodnost, nevy
jasněnost, těžká pochopitelnost v širších vrstváeh
voličských.
Tato politika vyčkávací vycházela z předpo-
kladu, že politické mezidobí uspíšením dohody če-
sko-německé bude krátké, a že se strany vlády
její orgánů vystříháno bude všeho, co by z naš
strany musilo vykládáno býti jako akt proti nám
namířený.
Předpoklady tyto se nesplnily tak, jak bylo
počitáno. Dohodovací jednání narazila na překáž-
ky mnohem těžší, než jaké byly předvídány. Ne
naší neochotou. V zemském zřízení, ve kterém
soustředěny německé požadavky po národnostn
samosprávě, označíli jsme záhy a zcela přesně
až kam v zájmu jednoty zemské může naše smíř-
livá ochota jíti. Naproti tomu kladen se strany
německé houževnatý odpor, když šlo o naše poža-
davky na půdě úpravy jazykového práva před ú-
řady státními a samosprávnými, takže zde svízeln
a zdlouhavá jednání uvázla, nehledíe k tomu, žev
otázce reformy zemského volebního řádu nenašl
jsme žádoucího porozumění. Se strany vlády pak
porušena byla v náš neprospěch neutralita, již za-
chovávati po dobu vyjednávání bylo nepsanou sice
ale tím vážnější povinností vlády. Byly to jazyko-
vý výnos Hochenburgrův a soudcovská jmenování
jež přivodily dnešní nepříznivý stav dohodovacího
jednání. Zvláště Hochenburgrovým jednostranným
zasáhnutím do jazykových poměrů podnícena na
naší straně nedůvěra, lze-li naditi se spravedli-
vého pro nás rozřešení těch jazykových otázek
při kierých přísluší vládě rozhodující slovo, t.j
otázek, jež shrnují se obvyklým názvem vnitřníh
úřadního jazyka. Proto, postaveni byvše na pod-
zím před otázku, má-li po prázdninovém přeruše-
ní býti v dohodovacích jednáních pokračováno
zaujali jsme toto stanovisko: Předně musíme vě-
děti, zaručí-li nám ostalní v dohodovacím jednán
zúčastněné strany projednání zemské volební re-
formy ještě v prvním období, po druhé musí nám
býti zaručeno, že Hochenburgrův jazykový výnos
nebude vůbec prováděn, a konečně musíme na-
před poznati stanovisko vlády v otázce vnitřního
úřadního jazyka; teprve až v těchto směrech bude
nám dáno vyjasnění, poradí se náši poslanci
rozhodnou, má-lí býti v dohodovacích jednáníc
pokračováno.
Odpověď vládní v otázce vnitřního úřadníh
jazyka neuspokojila. Vláda na místě, aby předlo-
žila nám přesně formulovaně, s naprostou urči-
tostí její stanovisko vyznačující návrhy, obmezila
se na to, že podala nám pouhá, povšechně znějí
a různé výklady připouštějící zásadní hledisk
v těch bodech pak, kde z těchto mlhavých hle-
disek bylo lze vyčísti určitější stanovisko, vyzní-
valo tak, že musili jsme ho uznati s našeho stano-
viska za nepřijatelné. Vláda prohlásila nám a po-
zději i Němcům, že zásadní svá hlediska přepra-
euje v přesné formulace, které nám sdělí. Tim
vlastně otázka, bude-li s naší strany v dohodo-
vacích jednáních pokračováno čili nic, odročena
až dotud, dokud nebudou nám známy přesné for-
mulace vládního stanoviska o vnitřním úřadním
jazyku. Jde při tom o látku obtížnou a spornou.
Neboť v naztrání na rozsah češtiny a němčiny
ve vnitřním úřadování, jmenovitě na zachování
platnosti němčiny v některých úkonech u státních
úřadů a ústavů, panuje podstatný rozdil názorů
mezi námi na jedné a vládou i Němci na druh
straně. Se stanoviska našeho nemůžeme se brá-
#20
alto_textblock
#20
niti proti zachování němčiny jako vnitřního jazyka
jen v těch úkonech služebních, ve kterých z prak-
tických důvodů jeví se toho nezbytná potřeba
(na př. v internacionálních a interterritoriálních
stycích na poště, nebo v korespondenci zemských
instancí s centrálními): u Němců a vlády má vniíř-
ní úřadní němčina širší význam, jsouc prostřed-
kem udržujícím a utužujícím správní centralisaci
zrovna tak, jako na př. jednotná kostra státního
správního ústrojí, soustřeďující konečná rozhod-
nutí ve vídeňských centrálách.
Uvážíme-li tyto obtíže, uvážíme-li dále, že i
otázce zevního úřadního jazyka při státních úřa-
dech zůstavila jednání mnohé mezery, že v olázce
jazykového úřadování samosprávného jsme dnes
vlastně tam, kde jsme byli na samém začátku do-
hodovacích jednání, přimyslíme-li si k tomu ještě.
že o bezpečném projednání reformy zemského vo-
lebního řádu nebylo nám dosud dáno žádaného
ujištění, ač prohlásili jsme to za nezbytnou pod-
mínku prvního období vyrovnacího, snadno změ-
říme, jaké balvany překážek musí býti ještě pře-
konány, aby došlo se k zakončení jen prvního ob-
dobí jednání českoněmeckého. A k tomu ještě ne-
utěšené poměry politické uvnitř českého tábora
jaké nastaly po rozchodu sněmovního Svazu a říš-
ského Jednotného klubu, které nejsou podle to-
ho, aby upevňovaly smiřlivou náladu, zvláště když
účastní se nyní dohodovacích jednání činně ze
všech českých stran jen dvě.
Situace vyrovnání je tedy nejistá, nejisté její
zakončení. Na tom nezmění nic hrozby o finanč-
ním vyhladovění země, které měly by mířeny býti
jen do zodpovědných řad německé obstrukce. Ale
říšská rada nestojí. Malý finanční plán, jimž splá-
címe dluh státnímu úřadnictvu a zřízenectvu a po-
síliti chceme zemské finance, není ani hotov a již
posunují neviditelné ruce pod různými tituly na
jeviště velký finanční plán, již ohlašují se účty ne-
šťastné politiky zahraniční ve formě úhrady ste-
milionových nákladů mobilisačních, po neblahém
příkladu německého, francouzského, ruského se-
silování vojska začinají i u nás ostýchavě, n
zkoušku proskakovati zprávy o zvýšení kontingen-
tu branců a kdož ví, jestli miliardová válečná kon-
tribuce, projektovaná v Německu k účelům vojen-
ským, nenadchne některého berního přehorlivce
Rakousku k následování. Bude možno, aby čeští
poslanci za poměrů takto se připravujících se-
trvali v pološeru dosavadní vyčkávací politiky,
aby svou říšskou politiku udržovali na dále v zá-
vislostí od osudů dohody českoněmecké, ač osud
teto není jenom v jejich vlastních rukou, nýbrž
daké v rukách Němců a vlády? Nechť bude osud
vyrovnání jakýkoliv, sama sebou příkvačí nutnost.
aby čeští poslanci rozhodli se o určitém, vybra-
něném směru politickém.
Jaký by to měl býti směr, o tom mluviti dnes
bylo by předčasno. Rozhodnými budou poměr náš
ke vládě a parlamentním stranám, ale ještě více
poměry mezi stranami v českém táboře. Na těchto
poměrech záviseti bude, zda sledovati budou jed-
notlivé české strany každá na svůj vrub dále svoji
dnešní stavovskou, třídní, sociální politiku, hledice
při tom ovšem také k běžným, to jest takovým
otázkám národním, které událostmi dne vynořují se
nad hladinu našeho národního života a rozčeřují
tuto na chvíli, či zda dovedou se povzněsti k to-
mu, aby vedle této dojista nezbytné a oprávněné
zájmové politiky sledovaly také programovou poli-
tiku národní vyššího slohu. Jinými slovy, směr pří-
štího postupu českých poslanců záviseti bude na
tom, podaří či nepodaří-li se sjednati mezl nimi
aneb aspoň mezí většinou z nich ne snad jednot-
nost, kterou hospodářské, stavovské, sociální růz-
nosti a vyhraněný strannický smysl voličstva vylu-
čují, nýbrž nějakou — ať již formálními stanovami
zpečetěnou nebo jen od strany ke straně bez sta-
nov smluvenou — shodu o společném postupu v
oboru takových záležitostí, jež zasahují bezpro-
#21
alto_textblock
#21
FEUILLETON.
#22
alto_textblock
#22
— (Kronika.) Touláte se rádi kra-
jem a máte své zkušenosti. Jako lidé a kniby.
také místa v kraji mají své osudy. O prázd-
ninách navštívili jste proslulý bod, kam jste
už dávno měli namířeno. Má takovou po-
věsť. Tisíce a tisíce lidiček sem se sbíhá
aby viděli a poznali. Uprostřed šumného
nadšení davu sklamáni se tážete: co sem
vlastně přilákalo takové množstvi? Jinde
zase, osamělí poutníci, stanuli jste nad obra-
zem krajiny, který vás unesl. A opět se tá-
žete: proč tu není nikoho, aby s vámi stejně
viděl a žasl? Čím to, nikdo sem nepřichází.
nikdo o místě neví, nikdo na cestu sem ne-
mysli? Mají tak své osudy mista v krajil
Proslulý Brocken v Harzu je takové
požehnané místo. Na sto tisíc lidiček z ši-
roka, daleka putuje sem do roka. Zvláštní
ozubená dráha vede nahoru. Dlouhé vlaky
vozů, přeplněny národem dychtivým, pohodlně
vykonat cestu, usnadňují tužbu davů. Mimo
to s různých stran pěšiny se vinou hlubokým
lesem vzhůru k lysému vrcholku. Po pěši-
nách nahoru i dolů jako mravenečků cupotá
pěších turistů všeho kroje, stáří a pohlaví.
Rozsáhlý hotel nahoře vítá unavené pout-
niky. Je tu vysoká zděná rozhledna, zvláštní
museum přírodní, botanická zahrádka místní
a množství krámů, bez jakých už se neobejde
pravé poutnické misto. V prostrannýchjí-
delnách hotelu od rána do večera je tlače-
nice. S těží dobudeš místečka. Jsi rád, zjed-
náš-li si nějaké pozornosti služebných duchů
zde v potu tváři se ohánějících mezi obe-
censtvem hladovým a žíznivým.
A všechen ten hluk a shon? Jaký má
vlastně popud a důvod?
Na široké pláni venku před hotelem
vyšplhali jste se na veliký balvan. Nějaká
prasíla přírody rozehnala jich tu po holém
temeni celé stádo. Rozblížíte se vůkol po
dalekém obzoru. Rozhled není špatný. Moře
#23
alto_textblock
#23
tmavých lesů vlní se do kola od samého
svahu vrchu širokým pásem porostlých kopců
a hřbetů. V dálce pak jako z mlhy prokmi-
tají světlé pruhy roviny s nejasným náčrtem
míst, vesnic, samot. Obvyklé panorama vý-
šek. Možná, v pozdější hodinu, někde k
slunce západu, rozhled s temen snad vý-
hodnější hrou světel mocněji povzbudí obraz
nost, vyvolá náladu příznivější. Ale tak?
Brzo jste se pohledu s výše nasytili.
— A to je vše? . . . opakujete skla-
máni.
Na mou věru, podobných dojmů krají-
nářských, ne-li úchvatnějších, kolikrát jste
už zažili za svých domácích toulek po vlasti
Neměně rozsáhlých a vděčných! A přece
žádný přival turistů, dychtivých požitků, ne-
hrne se za léta k temenům našich Blaníků-
Třemšínů, Mehelníků! A přece jsou to vrchy
také obestřené předivem pověsti vlaste-
necké. Jenže naše putochtivé ochotnictvo
je dosud tak stísněno. Milujeme u nás také
svoji půdu, ale zvyk a obyčej, šlapat horlivě
krajem, stékat překážky, překonávat tihu
liné hmoty, je u nás dosud jen slabě vy-
vinut. Máme také svoje turisty a milovníky
toulek, ale ti se zatím trousí krajem leda
po samotářsku, po malých hloučkách a drob-
ných společnostech. Třeba pěknému zvyku
dopřát času. Rozmůže se bohda pomalu,
vynutí si časem také svoji pozornost. Potom
na místech památnějších vzniknou také po-
třebné závody a přivodí žádoucí radostný
šum a hluk. Časem, časem! Třeba mít
strpení.
Zatím, ovšem, jen bloudíme osamělí
s větší námahou a menším pohodlím po
svém kraji a odskakujeme občas do sou-
sedství a — srovnáváme.
*
*
#24
alto_textblock
#24
Přehodit pinkl přes rameno, vydat se
na toulky přes hory a doly, starý německý
mrav! Nikde ve světě »vandrácká rozkoše
tak horlivě se nepěstuje. Také turistik
nikde není tak v plnou životní sousťavu
#25
alto_textblock
#25
uvedena jako v Němcích. Na svůj pohád-
kový vrch, opředený kouzlem pověstí, putují
Němečkové už od nepaměti. Výlet do Harzu.
výstup na Brocken náleží ke tradici národni
Přenocovat jednou na temeni v tajuplné
letní noci, patří mezi rekovné sny německé
mládeže. Už před sto lety návštěva vrchu
byla tak hojná, že se ukázala potřeba roz-
sáhlého hostince. Před tím stávala tu pouhá
horská chata. Sám autor »Fausta« vnukl
myšlenku nákladnějšího přístřeší majiteli pan-
ství, knížeti Wernigerode. Také kamenná
rozhledna už tehdy postavena. Za let třicá-
tých, když Jindřich Heine za své rozmarné
»cesty Harzem« udýchán se vyšplhal k te-
menu vrchu, byl překvapen množstvím ná-
vštěvníků. Dnes roční návštěva Brockenu
páčí se na sto tisíc duší. Starosti a péče
o blaho a pohodlí poutníků dávno se chopila
spekulace. Nahoře je, rozumí se, o vše možné
jak náleží postaráno.
Pohádku z noci Walpurginy zná každé
německé dítě. Také šprýmovnou »Cestu
Harzem« s poetickou romancí o čarovném
zámku princezny Ilsy četl každý německý
student, libuje si persifláže německého satyo
rika-romantika, posmívá se podobiznám sta-
rých německých císařů na ctihodné radnic
v Goslaru, že tak vskutku připominají »pe-
čené universitní pedely« a podobné vtipy
Kdož by nezatoužil, tak zabrán do svýci
fantasií, ubírat se vyšlapanou stezkou?
— Čím výše vzhůru, jedle a smrky se
krátí a krčí, jakoby se scvrkaly, až nakonec
nezbývá než hloží, borůvčí a různé kořání
horské. Už se také vůkol hodně ochladilo
Pomalu vystupují podivné skupiny obrovi-
tých žulových balvanů. Těmi asi jako míčem
za noci kouzel zlí duchové pohrávají, jak-
mile čarodějnice na pometlech a vidlích s
objevily a jiné zjevy hrůzoplodné, o jakých
nám babičky vyprávěly. ... Téžko nemí
plnou hlavu té mystické národní tragedie
o Faustovi, když se člověk drápe k horn
části tajemného vrchu a.
#26
alto_textblock
#26
A princezna Ilsa je vlastně vodní a lesní
panna nedaleké studánky, odkud horský po-
tůček prýští, dál úbočím vrchu několika pra-
ménky hravě poskakuje, až dole u Harcburku
už na slušnou horní bystřinu vzrostl. Pout-
ník za parného letního dne rád si cestou
vzhůru odpočine, občerstvív se z křišťálo-
vého pramene. Je-li mlád a má-li ještě smysl
pro poesii, napne sluch a v bublotu vody
rozezná teničký zvonivý hlásek, který pěje
Já jsem princezna Jizla.
tam dole je můj byt.
mám tu čarovný zámek,
přijd sem se poveselit . ..
A nahoře je tak živo! Jaký div! Všeck
kouzla nad- i podsvětí pomáhají sem lákat
Je to jakás národní pouť, příjemná povin-
nost, podepřená rozkoší turistických požitků
Brocken vedle Kyffhäusera plati Němcům
za vřch čistě národní.
— Chápeme už povahu hory! namlouvá
si básník. Je to německá povaha po svých
přednostech i svých nedostatcích, Brocke
je Němec . . .
Není pochyby, dnes je Brocken Něme
A všecky půvaby bytu, všecka rozkoš na-
hoře i vůkol do šíré dáli jde právem n
vrub německé současnosti. Však původ bájí
a dávná minulost širého kraje? Tísíc doku-
mentů v místopisu kraje nesmazně jiné vy-
dávají svědectví!
.
#27
alto_textblock
#27
U věcech vlastenecké turistiky nemů-
žeme se zatím se svými sousedy nijak
rovnat. Na pořadu naší toulkářské potřeby
a povinnosti domácí není ještě žádný Bro-
cken. Máme sice také svoje temena a hřbety
v kraji, opředené věncem lidových pověstí
své Řipy, Svatobory a Blaníky, leč skrom-
nou návštěvu těch památných míst, kterak
ji postavit vedle skutečného přívalu davů
onde? Jsme tu s rozvojem své praktické
vlastivědy ještě dost pozadu. Ne svojí vinou.
arci. Mohli jsme začít teprv pozdě. Za ně-
jakých dvacet, třicet roků možno-li být
#28
alto_textblock
#28
tam, kam jiní dospěli za celé století, bai
za víc? Vždyť nám i vědomost lidové báje
německé prozatím je věru úsilovněji přibli-
žována a více zběžna, nežli vlastní domácí
látka. Kdež honem sehnat takové populárné,
básnické dílo, aby v jeho záři slunilo se
temeno té oné vlastenecké hory! Třeba
teprv poměry statečně překonávat!
U nás snad prozatím jediný Radhošť na
Moravě může se pochlubiti čilejší návštěvou
celoroční. Praktická Jednota místní uchopila
se díla, zřídila letařskou osadu na temeni.
Zde aspoň turista v každou dobu s důstatek
má postaráno o střechu i všecko pohodlí.
Ba i vzletnější tužby možno ukojit. A tak
tu bývá po celé léto a občas i v zimě
dost živo i veselo.
Na české naše pohádkové vrchy snad
teprv časem dojde. Není jiné cesty! Třeba
zvýšit vábivost místa, podnítit fantasiii
chut! Přední náš spolek odborný po té
stránce jistě se činí seč jen jsou síly. Za
krátké desítky let své působnosti dobyl
řadu temen a vrcholů vlasteneckého kraje.
Postavil rozhledny, chaty, hotely, kde se
událo. Ani do ozubené horské dráhy se
pustit se nelekal. A mnohý místní odbor
čile si pospišil za pěkným příkladem. Pro
by časem i tu neměla být činnost idejně
zúrodněna a rozšířena? Jinde na místech
památných umná podnikavost kouzlí ze
starých ssutin a zřícenin velkolepé hradya
zámky, hodné podivu. Otázka šťastné shody
obou zájmů, majetníka a turistiky! Mají-li
Němci svůj Wartburk, chlubíme se my svým
Karlotýnem. Tu i tam se nalezl mecenáš.
Vždyť i pouhý hostinec v podobě středo-
věkého hradu, někde na šťastném vrcholu
vztýčený, není právě hračka. Možno však
idejně podněcovat! Možno získávat činitele,
spřáhat a polčit síly. Proč by časem i tak
chudý a pustý dosud po té stránce náš český
jih neměl dostat svá turistická střediska?
A s nimi letní svůj čilý ruch milovníků
vlasteneckých toulek! K temenům Blanika,