ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 4e70eca0-66a6-11dc-8635-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 42
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXX.
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve čtvrtek dne 26. dubna 1900.
#3 alto_textblock #3
Číslo 14.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a edpol. listy pžsdpláeí se- v Praze v administr mi e . k - n. 4rolí donáško- : : k o s ne i s K o n rrk nni e dvoji skraniie
#5 alto_textblock #5
NAR
#6 alto_textblock #6
Nl
#7 alto_textblock #7
Y.
#8 alto_textblock #8
V drobném prodejii raprlodni. . . . . se sb
#9 alto_textblock #9
ve dlialkách na venkovií
#10 alto_textblock #10
pele ánl°. . . . . . .. . . . .
#11 alto_textblock #11
9i
#12 alto_textblock #12
Inseraty rlati se hotově sayle Předplacení a innerty přijín strace v Mtarissskjiidlal-
#13 alto_textblock #13
tiskárna a epadic rodnies l- Bekopiny se novraeei
#14 alto_textblock #14
Dnašní číslo pro Prahu Ie o 10 stranách.
#15 alto_textblock #15
Hrozba? Zkoušejí to s námi všelijak, aby ná ohnuli, ošidili, přemohli, porobili, potlačili. Slibův, úskokův, klamův, nátiskův, hrozeb vyčerpali střídavě už takovou sílu, že by tím zastavil Dunaj. A posavadní výsledek všeho úsilí jejich? Jen ten, že jsme je vše- stranně a dokonale poznali v jejich neupřím- nosti a panovačnosti, že nikomu, nikomu z nich už nevěříme ani to, co se modlí, že jsme až na dno prohlédli všechnu mravní nicotu jejich, že nás ani neoklamou ani ne- přemohou. Pravili jsme na těchto místech, než opět se otevřela sněmovní síň králov- ství českého, že poslanci čeští strhnou mi- nistra Körbra s mrtvého bodu, na němž ve své politice se uvelebil. Dnes už lze říci, že předseda ministerský, pokud se týče nej- životnější otázky soustátí rakouského, totiž otázky české, národní i státoprávní, ve sv pravé podobě stojí před námi. Trabanti jeho v táboře vládním i ně- mecko- nacionálním sice se namáhají, aby popřeli, že zásady a podrobnosti jazykového zákona pro státní úřadování v království českém, uveřejněné námi neděle právě mi- nulé, nejsou jednak přesné, jednak úplné však nepoučují nás, v kterých kusech nejsou přesné a úplné, a pokud tak neučiní, trváme na tom, že sdělení naše jsou zcela správná. Tvrdí-li se v kruzích vládních při tom na- pořád, že dr. Körber má svůj návrh jazy- kového zákona pro státní úřadování v krá- lovství českém už na dobro hotový, bylo by zajisté jen v jeho vlastním prospěchu, aby šíření všelikých nesprávnosti o něm se uči- nila rázem přítrž uveřejněním jeho. Takove přímosti se strany dra. Körbra jeví se po- třeba tím větší a nalehavější právě v těchto dnech, když na sněmě království českého s obou národních stran se točí prudký bo o jazykovou otázku ve státních úřadech to- hoto království. Však pan dr. Körber marně a zbytečně strká svou hlavu do německého písku. Náro český už dávno ho poznal až do kosti av o něm s neklamnou bezpečností, že on jest předně odpůrcem úplné, všemi staršími zákony státními zaručené rovnoprávnosti jazyka če- ského s jazykem německým v zemích koruny české, a za druhé, že jest odpůrcem a pro- tivníkem korunovačními přísahami tolika králův českých a konečně samým diplomem říjnovým slavně na samém trůně uznaných a stvrzených státních práv zemí náležejících od věkův ke koruně české- V obou těchto vlastnostech dr. Körben stojí před národem naším v jasné, nepo- píratelné pravdě. Žádné jeho vytáčky, okliky nejsou tu pranic platny, rovněž jako všechny jeho sliby a hrozby jsou tu úplně marny. Řeči poslanců českých, proslovené ve dnec právě minulých na sněmě tohoto království, mohly ho o tom poučit. A ty řeči jsou nej- věrnějším ohlasem myšlenek a citův celého národa českého. Spolehá-li se dr. Körber na nějakou vládní stranu v našem národě, litujeme, že tak málo zná pravé poměry v tomto království. Několik odpadlíkův o hlavních zásad velikého programu českého, jazykového a státního, nepomůže mu v Čechách na nohy. Dnes může býti ubezpečen, že má proti sobě v nejrozhodnější oppo- sici ono veliké, zdravé, duchovně nepo- rušené těleso, které se jmenuje: náro český. Našeptává-li, donáší-li mu někdo něco jiného z Čech a o Češích, jest to lež A opposice celého národa českého ne- leká se žádných hrozeb, které p. dr. Körben ve svých buď povinně nebo ochotně služeb- ných listech dává proti nám rozhlašovati.
#16 alto_textblock #16
stále ohromný nával. Chaos výstaviště byl tm ještě větší, rušné zástupy hemžících se dělníko mísily se s massami zevlujícího, promenujícího obecenstva. V posledních dnech bylo vykonáno velmi mnoho, ale přece v celku jeví se výstava ne hotovou. Pořád vyhlíží jako nesmírné staveniště, staveniště věže babylonské i s příslušným zmat- kem jazyků dělníků všech národů. President Loubet, který před osmi dny za- hájil výstavu jen na oko, musí teď jednotlivě zahajovati různé skupiny, jak se dokonávají. Čeká ho pěkná práce snad na celé léto. Co nejdříve přijde též zahájit rakouské oddělení. Česká část je v něm zcela hotova. Pan prof. Koula a ředitel pan Stibral ukončili již instalační práce v inte- rieuru českém a umělecko průmyslové školy. Mohou spokojeně odjeti, dílo jejich dělá čest české práci. Slyšeli již mnoho lichotivých kritik. Včera prováděl jsem v českých interieurech vynikajícího, známého publicistu pana A ndré Chéradama, který neskrblil pochvalou. V nej- bližších dnech přijde si prohlédnouti české ex- posice několik francouzských literátů a novinářů a mnohé vynikající osobností slíbily též návštěvu našeho oddělení. Nemáme tu žádného podnika- vého impresaria českého, který by dovedl tak arranžovat reklamu, »dělat náladu« pro naši věc. jako mají na př. Maďaři a výstava bosensko- hercegovská. Avšak aspoň takto podaří se vzbu- diti zájem v těch kruzích, které mají větší vý- znam nežli boulevardní, židovská Paříž, které representují Francii pravou, národní a intel- lektuální. Z výstavy jsou dosud zcela hotovy tyto části: v koloniích velkolepá, nádherná výstava ruské Asie (byl v tom jakýsi akt ruské zdvořilosti, že právě toto oddělení bylo nejdřív a v čas dokončeno), vládní francouzská výstava alžírská, krásná výstava z ahradni c ká ve dvou monumentálních sklennfcích na nábřeží Cours la Reine, na Poli Martově čásť výstavy textilní v pravém paláci, z velké části též výstava věd a vyučování. Z eizích pavillonů jsou již obecenstvu přístupny: Řecko, Bosna- Hercego- vina, Srbsko, republika San-Marinská. Oba paláce v Polich Elysejských, jež budou obsahovati výstavy umění francouzského a mezi- národního, jsou v největším ruchu činnosti, in- stalujíce již díla umělecká. Ve středu snad bude »vernissage« a v sobotu slavnostní otevření za přítomnosti presidenta republiky. Jinak ve všech svých nesmírných rozlo- hách poskytuje výstava obraz zmatku. Pod žár- nými paprsky slunce zvedají se mraky prachu, vracíme se z procházek výstavních jako vojáci z manevrů, pokryti bílým prachem, utrmácení lezením po všelijakých lešeních, přeskakováním děr a škarp, šplháním po barikádách dřiví cihel a s různými stopami laku a čerstvých barev na svrchnících. To jsou naše výstavní příjemnosti Výstava má též drobné trampoty své. Ne- může se stále hnout z místa a tam, kde byla již v plném běhu — najednou se zastaví. Týká se to podivuhodného »splašeného plotu« — pohyblivého chodníku. Včera k velikému pře kvapení obecenstva neučinkoval. Něco se při hodilo v elektrickém pohonu, který je prý ne dostatečný. A i ta Eiffelova věž, která by mohla bj hotova již od roku 1889, přizpůsobila se le- tošní výstavě — není ještě v pořádku. Stál se v ní vznášejí v závratné výši jako mal opice dělníci, cosi kutí v její železných útro- bách a obecenstvo má vstup pouze do prvníh
#17 alto_textblock #17
Ku podivu, že tyto hrozby ve vyšší tonině a se zdvojeným důrazem rozezvučely se proti národu našemu právě od minulé neděle, tedy od té hodiny, co jsme vynesli na světlo denní veřejně »tajemství« jazykového zákona Körbrova. Už tato okolnost mohla by každého soudného pozorovatele domácí politiky vládní a každého jen poněkud vycvičeného znalce co v Rakousku znamená vládní zapírání, přesvědčit, že jsme, jak se říká, p. Körbrovi uveřejněním jeho »šalomounského« zákona jazykového dříve než on si toho přál, vy- pálili rybník a že jsme tím v národě českém udeřili proti němu na poplach l Odtud ten náhlý poprask v listech vlád- ních. Poprask zajisté svrchovaně směšný Vzdyť tyto listy samy povídají, že jazykový zákon Körbrův znají už po několik neděl nejen všichni pohlaváři německo-nacionální. ale i někteří poslanci čeští; jen že prý tito musili dru. Körbrovi slíbit, že budou n veřejnosti o něm mlčet, poněvadž prý ještě leccos na něm bude změněno. Ale vůdcové někdejší obstrukce německé byli s návrhem jazykového zákona Körbrova úplně spokojeni, poněvadž to byl vlastní je- jich diktát; z čehož následovalo, že na před- loze už pranic se nezměnilo a změniti ne- smělo a že poslanci čeští, kteří do toho ta- jemství byli zasvěceni a slíbili mlčení, byli jen taháni za nos, aby český národ zůstal ještě nějakou dobu v nejistotě, jakou krásnou budoucnost nynější vláda v zemích jeho rod- ných mu chce připraviti. Teď už celé to ple- tivo zákulisních pletich jest přetrženo, pravda vyšla na jevo, a v zápět za ní hned veliká hrozbal Jestliže prý národ český tento náv h jazykového zákona Körbrova nepřijme a jestli že poslanci jeho k vůli tomu na radě říšsk budou provozovati takovou obstrukci, že b všechna práce parlamentní byla zhola ne- možnou, že vláda sněmovnu posl- neckou rozpustíl Této vládní hrozby národ český se má leknout! Kdo se tu směje? Národ náš ne- lekl se už ani dvojího stavu výminečného s dragonádami Kollerovými a se soudy Thu- novskými, pohřbil pod svýma nohama a šťastně přežil jen v době ústavní už dva tucty vídeňských ministerstev, on zajiste v úplném zdraví přežije i p. dra. Körbra s jeho naivní hrozbou, že patrně za trest na nás — rozpustí poslaneckou sněmovnu! Roz- pusťte si ji raději už dnes: národ český on vůbec nedbá, pro něj celá ta ústavní krá sotinka nemusila a nemusí býti na světě. chcete-li ji rozpustit, raději navždy ji od- straňte, jako ústavní těleso, které už dávno si zasloužilo věčného odpočinku . . . ale pro bůh, nehrozte nám ani jejím úpadkem, an jejím skonem. To jest zcela vaší věcí, jak se budete motat dále, než vůbec motat s přestanete! Spoléhá se snad vláda Körbrova na příznivější pro její záměry výsledek nových voleb v národě českém do no vého parlamentu vídeňského? Čerpá-li ně- jaké své naděje v tom směru z tábora Masa- rykova a sociální demokracie mezinárodní, přesvědčí se, že politické účty její dopadnou jinak. Národ český jest stále silný, rozumný poctivý a neporušený dost, aby obhájil svého života, svých práv, své přítomnosti i budou. cnosti proti všem škůdcům svým vnějším
#18 alto_textblock #18
domácím
#19 alto_textblock #19
patra.
#20 alto_textblock #20
Světová výstava v Paříži.
#21 alto_textblock #21
Dnes večer bude výstava poprvé osvětlena. Dosud byla večer temná a liduprázdná, po 7. hodině za víření bubnů, ohlašujících zavřen výstavních vchodů, musilo obecenstvo odejíti. Vlahý jas překrásného dne přiodívá vý- stavu poetickou nádherou jarní, všude. prosvit svěží, ranná zeleň, stromy počínají již kvést
#22 alto_textblock #22
v Pařízi, 22. dubna.
#23 alto_textblock #23
Výstavní kronika. Za krásných dnů trvavších celý minulý týden dostupovavších žáru letního, byl do výstavy
#24 alto_textblock #24
— a výstavní fantastické, feerické panorama, s těmi křivolakými, bizarrními, pyšnými a exo- tickými liniemi města pohádkového rozprostírá se před námi úchvatné a malebné po obou bře- zích Sekvany. A výstavištěm již teď dopoledne. kdy na rvchlo končím svůj výstavní list na terrase orientální kavárny, proudi velké davy. veselé, pestré pařížské davy sváteční, proset cizinci, cizokrajnými úbory, kostymy dalekých krajů. Obraz ohlušujíci a oslňující barvami — obraz hodný nejhýřivější, nejbujnější palety maliře impressionisty, opojeného slancem V. H.
#25 alto_textblock #25
Politické zprávy domáci. V Praze, 25. dubna. (Poláci a S1 - vinei o situaci.) Marně si »Fremdenblatt« hned v pondělí pospíšil s popřením naší zprávy o Körbrově osnově jazykového zákona. Samy vládě blízké vídeňské listy byly nuceny uznati ji za správnou. Takově vyznání učinil Szepsův »Tagblatt« i »Volks-Ztg.« který na omluvu dra. Körbra nemá jiného, než poznámku, že vláda se svým elaborátem není ještě definitivně hotova, ba že dr. Körber vzhledem k přijetí, jakého s jeho osnově dostalo v Čechách, vyjednává znov se zástupci českého i německého národa stran nových konferenci, v nichž má býti učiněn po- kus o kompromiss. Jaké odpovědi se mu dostane se strany české, dá se předvídati. Körbrovu osnovu v tom stavu, v jakém se nalezala minulý týden, máme nejen my za nepřijatelnou, ji uzná- vají za nemožnou i Poláci. Krakovská » Nová Reforma« praví o ní: »V té formě a s tím ob- sahem, jak Körbrovu osnovu uveřejnily »Národní Listy«, nemohla u Čechů dojíti příznivého při- jetí. Konec konců vlastním úřadním jazykem jak pro Čechy tak i pro Moravu zůstal na dále jazyk německý, v němž všechny státní úřady jsou povinny dopisovati si s centrálními úřady.e »Gřos Narodu« předvídá, že příští zasedání říš- ské rady slibuje býti bouřlivým. Čechové přijdou do Vídně s pevným rozhodnutím, zmařiti všeli- kou činnost parlamentní a kdo je zná, nemůže ani na chvíli pochybovati, že, nebudou-li zdržo- vati je nějaké ohledy, dovedou svůj záměr uči- niti skutkem. Orgány kola polského zaujímají už stano- visko vůči příští české obstrukci. Dnes se oní vyslovuje »Dzien. Polski«. Připouští, že vitězství německé obstrukce musí působiti lákavě na če- skou delegaci; uznává, že hr. Clarem spácháno bezpráví na národu českém, ale zdá se mu, že vina Clarova pomstěna dostatečně jeho pádem. Proto má obstrukci proti vládě Körhrově z nedůvodnou a z toho odvozuje důsledky pro kolo polské. Poláci prý zůstanou i na dále věr- nými spojenci Čechů v boji za jejich práva, ale taktiku obstrukční nejen nebudou podporovati, nýbrž oprou se jí s veškerou energií. »Doku se vyjednávalo o smír — praví »Dz. Pol.« — kolo polské musilo hráti trpnou úlohu. Avšak jakmile toto stadium bude skončeno a vyskytne se pro parlament otázka »být či nebýt?«, trpnost musí ustoupiti a kolo polské bude po- vinno vystoupiti činně, aby, zaručujíc Čechům trvalou a energickou podporu, přiměloje k upuštění od taktiky obstrukční . . . « S druhé strany přimlouvá se orgán kleri- kálních Slovinců »Slovenec«, aby česká dele- gace upustila od obstrukce proti investičním předlohám, jež nemohou býti provedeny pomocí § 14., a bez jichž provedení by Jihoslované utrpěli velikou hmotnou újmu. Také osud pra- vice leží mu na srdci; soudít, že rozbije-li se pravice následkem české obstrukce, nikdy už se nesklíží. Připouštíme; ale co byla pravice platna rakouským Slovanům? Nedovedla-li za- brániti ani tomu, aby nejsilnějšímu slovanskému kmenu v Rakousku nebyl násilím vyrván ždibec práva, jehož se domohl dlouholetým bojem, nač vlastně ta pravice byla? Nemůže přece býti účelem jen sama sobě.
#26 alto_textblock #26
V Praze, 24. dubna. (Kčrbrov osnova jazykového zákona.) Z vlád- ních kruhů inspirovaná »Volks.-Ztg.« píše dnes: Není pochybnosti, že publicista, jenž jazykový zákon z části v »N. L.« uveřejnil, byl velmi dobře informován... Ale není pravda, že osnova jest už vypracována definitivně. Naopak některé částky její jsou dosud předmětem rozhovorů, jichž se účastní (?) i mladočeští důvěrníci. V posledních dnech byly s obou sporných stran žádány změny, čemuž skutečně vyhověno. To je také příčina, proč celý elaborát nebyl dosud uveřejněn. Ale již v nejbližší ministerské radě bude osnova definitivně schválena, načež bude
#27 alto_textblock #27
uveřejněna
#28 alto_textblock #28
Politické zprávy zahraničné.
#29 alto_textblock #29
V Praze, 25. dubna.
#30 alto_textblock #30
Milan a Alexandr. Vídeňský desítidenník »Die Fackel« přináší v posledním čísle stať »Goluchovský a Milan«, jež sice pro nás neobsahuje nic nového, je však pozoruhodna tím, že pocházi z pera stoupence strany napredňácké, strany, která v přátolství Rakousko-Uherska viděla záruku zdárného roz- voje srbského státu a dosud zcela nevzdala se naděje, že Rakousko-Uhersko Srbsku pomůže. Vážnost Rakousko-Uherska v Srbsku utrpěla ne- smírně, že zahraničná politíka hr. Goluchov- ského zjevně v Srbsku podporuje »režim, jehož terror a korrupce předstihuje vše, co se dál v království neapolském v' předvečer revoluce 1848 a po ní, a co jest hanbou evropské ci- vilisace a attentátem na veřejné svědomí a mrav- nost.« Režim ten nebyl by možným, kdyby ne- měl souhlasu Rakousko-Uherska, ba co dím: kdyby se mu z Rakousko-Uherska nedostávalo povzbuzení. Milan je si vědom, čím je hr. Goluchov- skému zavázán a proto v bělehradském konakn jako puma účinkovala zpráva, že Goluchovský padne. Následuje charakteristika obou králů. O Milanovi mají všichni poctiví lidé svět stejný úsudek, stejný pocit ošklivosti a hnusu; jen v tom se rozchází minění, patří-li tento ža- lostný majestát spíše do kriminálu nebo do ne- mocnice. Není ničemnosti, není zločinu, aby tento člověk nebyl se v něm pokusil, pokaždé s dokonalou nestydatostí a mistrovstvím. On kradl, falešně hrál, vrahy najímal, ženy otravo- val, bezbranné občany uvězňoval, křivé svědky kupoval, práva zeměpanská i dynastická za- čachroval, prospěchy vlasti dal na buben, těžil z náboženských citů své ženy, jíž hrozil, že se stane sebevrahem, nezaplatí-li mu. Až bude jednou sepsán úplný jeho životopis, bude to pravzor mravné sešlosti a svět udiven bude se ptáti, jak bylo možno, aby takový netvor na sklonku XIX. století trpen byl na jednomz trůnů středoevropských. Řádění Milanovo v poslední době jest ještě nebezpečnější a zločiny jeho nabyly ještě vět- ších rozměrů. Příčinou jest jednak, že smysly jeho se zatemňují následkem nemírného poží- vání lihových nápojův a následkem jistých za- staralých nemocí; mimo to objevuje se u něho ten duševný stav, kterému neujde žádný zloči- nec, stav, který jej zbavuje rozumu a všude mu ukazuje nepřátele a mstitele a bičuje ho až do posledního vydechnutí. Milan už dospěl tak daleko, že tříská ko- lem sebe v pravo v levo, vida všude spiknutí a zradu. Ví, že se dopustil přemnohých křivd a násilí a bojí se pomsty každého a všech, komu ublížil. Je si vědom, že jeho politika při- nesla zemi záhubu a zbavila ji vážnosti a při tom přivedla na mizinu, a bojí se všech, o kte- rých se domnivá, že ještě vlastenecky cítí. Bez- uzdnosť jeho zločinných vášní je tak divá, že- často slepé stvůry jeho odpírají mu poslušen- ství. Proto i v nejbližším jeho okolí vládne
#31 alto_textblock #31
nejistota a strach.
#32 alto_textblock #32
FEUILLETON.
#33 alto_textblock #33
V Praze, 25. dubna. š— (Kronika.) Malé nepohodlné diva- délko u Libuše na Smíchově dožilo se letos přace jen své události. Pašijová předsta- vení, provozovaná v období velikonočním. měla na venek všecky příznaky divadelní sen- sace. Rozruch v obecenstvu, den za dnem vyprodaný dům, zvýšené ceny, záznamy na celé dny napřed, večer co večer dávno před započetím hry zavřené pokladny! Pravá, nefalšovaná sensace! Některý den před Zeleným čtvrtkem spě chali jste sami po sedmé večer, přesvědčiti se, co pravdy na těch neslýchanostech. — Už se tam nedostanete! varuje známý kterého jste potkali na dřevěném mostě. — Však nebude tak zle! Kdo se trochu v divadelnictví vyzná, vždycky se do hledišté dostane! Ale nedostal se. Tak stály věci. Na přístup do divadla pět minut po sedmé nebylo zkrátka ani pomyšlení. Na dvorečku u Libuše několik zřízenců slavnostně naladěných přešlapovalo Vitali opozdéné příchozí se zvláštní škodolibou — Což? Nebude ještě nějaké místo? — Dnes? Kdepak! Takhle po svátcíeh snad ! Popošli jste do zadu dvorečka, kudy ma- lou předsiňkou vcházívá se do malého přízemku smíchovského. Aspoň nahlédnout do hledistě Ale ani nahlédnout není možná. Nejde to prostě. Je přecpáno, k utlačení nabito. Poote- vřenými dveřmi vidíte jen záda a nohy nejzad- nějších, kteří se staví na špičky. Takového něco tu ještě nebylo! Obracit se k odchodu. Ještě spasná myšlénka
#34 alto_textblock #34
ironií.
#35 alto_textblock #35
— A což, l6že ! Nebyla by? — Kam pak, lóže! zase úšklebek, tím vl tězoslavně ironickým tónem. A tak nezbývalo než dáti na dobrou radu Až po svátcích ! Jednoho večera po svátcích — bylo čtrnácté představení — podařilo se vám dostati se dovnitř. Aspoň na chvilku, nemáte- náhodou více volného času. Třeba na jeden akt. Nebylo tentokrát přecpáno, ale vypro- dáno bylo zase. Jen tak, že opozděný divák nepotřeboval se přízemkem ku stání zrovn
#36 alto_textblock #36
tlači
#37 alto_textblock #37
Dokonalá sensacel
#38 alto_textblock #38
Zajímavá zkušenost pro naše mladé diva- delnictví! Je tedy i u nás možné, co dosu dovedli vždycky jenom jinde. Čtrnáct, dvace představení po sobě, a denně plný dům.a o lístky rvačka. A při cenách zvýšených ! A n předměstí, kde prý není dost obecenstva pro divadlo! Kde se neustále podnikají dýchavičné pokusy se všelikými, z daleka přiváženými vnadidly a kde to nejnevázanější fraška stěž přivede na pět slabě navštívených večerů A najednou den za dnem dvacet plných domů! Či to není takřka pařížský úspěch Už je tomu tak. Obecenstva je patrně dost. A kde je obecenstvo, tam je půda pro divadlo A kde ta je, tam netřeba, než povolané tvůrě akce, aby vzkvétalo divadlo silné, zdravé, samo- statné, svoje. Divadlo, které by znárodnělo, stalo se institucí, ústavem srostlým se životem lidu, jakým má divadlo být, jak si pravé divadlo představujete. A šlo by to, jak vidět, zcel čestně a opravdově. Šlo by to bez nízkých drá- ždidel, bez sprostých frivolit, bez vypočítavých rafinovaností. Šlo by jako na másle. Šlo by všecko, kdyby Ale právě to prožluklé kdyby ! On veliké tajemstvi, ono kouzlo velikého úspěchu
#39 alto_textblock #39
kdyby divadlo dovedlo se sejít se svým obe- censtvem, kdyby mu dovedlo trefit do pravé noty, ovládnouti je a sobě podrobit. A nen k tomu, jak ukázal příkladu ani zapotřebí těh oblíbených a tolik opotřebovaných nadháněcí prostředků. Jde to i bez reklamního bubinku. bez úsilovného zvaní a shánění návštěvy, bez křiklavých návěští, bez úpěnlivých proseb k vla- stenecké obětavosti, ba i bez nákladnější výpravy Jde to všechno samo od sebe, přirozeně, bez ná- tlaku. Jen do noty trefit! A obecenstvo se hrne. obléhá pokladny, přeplácí mísťa, přichází ochotně. v davech, v houfech, chce vidět, vidět, odnáše si dojmy, dojmy, po kterých žízní- Divadlo není právě jiného nic, než ústav pro vyvolávání a odnášení dojmů, pro ukájen oné žizně po dojmech, která je v přírodě obe- censtva obsažena a kterou třeba nějak ukojit A kdo ji vhod dovede ukojiti, ten ovládne těle sem obecenstva a kdo tím vládne, je pánem je mistrem divadlal Víte, co vám namítnou. — Úspěch Pašijové hry nevysvětluje mo ment divadelní, ale náboženský Pouhá vytáčka! Jakobyste řekli, úspěch Sardou-ovy »Vlasti« že nevysvětluje moment diva delní, nýbrž vlastenecký! Anebo úspěch »Cesty kolem světa« moment zeměpisný a ne divadelní Nějaký svůj obsah má přece divadelní hra vždycky. Ať náboženský, filosofický, právnický nebo spo- lečenský! Aby však měla úspěch, aby získala obecenstvo, pak je podmínka neodbytná: mus trefit do noty zástupu, uchvátit jeho duši. Jak že? Pravý muž, dokonalý umělec že naopak pohrdá zástupem Jaký sebeklam ! Anebo jaká — licomě- nost! Kdo pohrdá zástupem, davem, nesmí pře- devším, s divadlem vůbec mít. Nesmí na divadl hrát, pro divadlo psát, nesmí divadlo pod- kat a divadlu kusy zadávat. Neboť divadlo be davu se nedá myslit, není zivota schopná by-
#40 alto_textblock #40
tost. Diváctvo ve hledišti je vždycky dav adi- vadlo je davový ústav. Kdo pro divadlo pra- cuje, pracuje pro dav, slouží davu a měl by si toho býti vědom, ač-li nedává přednost čin- nosti bezvědomí. A kdo by chtěl přece pohrdati — a s vědomím — bytostí davu, ať se zavř do svého individualistického pokojíčka, ať pozve k sobě své přátele a opravdové ctitele svého nadání a směru, na prstech počítané, ať jim předčítá své plody a vyzývá jejich obdiv a spisy své ať v obmezeném počtu výtisků dá rozmno- žiti na hedvábném papíře. Pak teprv bude cti- hodným, protože přesvědčeným a důsledným individualistou a pyšným opovrhovatelem davu. Ale věnovati práci divadlu, slibovati si úspěch, těšiti se na úspěch a počítati s ním teprv, když se úspěch nedostavil, spustiti zná- mou odrhovačku o davu a o nízkém rodu jeho pudů a choutek — či to neupomíná příliš na přitrpklé hrozny neschopného lišáka z bájky
#41 alto_textblock #41
Dvacet plných domů lidové národní hy která obecenstvu trefila do noty, zajela mu do duše, protřásla trochu vrstvy společenského t- lesa — to už dá přece nějaký úspěch! C myslíte? Rozblížíte se trochu po domě. Zvláštní obe censtvo! Mezi hrou neodvrátí oko od jevište Je zaujato, hypnotisováno představením. V mezi- aktí pohrouženo do sebe, tráví potichu svůj dojem. Nehovoří, nebaví se, neodvraci nikam pozornost. Nikdo se neohliží, nikdo nekoketuje s nikým. Vešli jste do plného sálu a jetu ticho, jako by byl sál prázdný. Divné obecenstvo Patrně neovšednělo dosud ve hledišti, je nové, čerstvé, neomakané dosud. Přišlo do di- vadla k vůli divadlu a z žádných ohledů ji- ných. Ani proto, že neví, jak zabíti večer, ani aby si odsedělo abonovanou povinnost, s někým si poklepalo anebo od někoho bylo viděno.
#42 alto_textblock #42
Nic. Má jedinou starost, aby vidělo a mohlo se cele odevzdati představenému ději Ideální obecenstvol Je tak zabráno hrou, tak vytrženo ze sebe, tak neschopno obvyklé konvence, že ani ne- zatleskalo, když opona spadla. Hluboce dojato, zůstává němo sedět. Či není ideálem všeho divadelnictví získati takové obecenstvo? Dostati je do domu, půso- biti na ně, ovládati je, vnukati mu svoje idey. svoje city, svoje nálady mocí umělecké suggescer A možno-li to jinak, než uměním, které dovede si najíti cestu k jeho srdci, k jeho duši ? Není autora, není umělce, není podnikatele divadla. který by nedal za to nevím co, aby mohl psáti, hráti, pracovati pro takové bezpečné, opravdového dojmu schopné, svrchované ode vzdané a vděčné obecenstvo! Kde je hledati Jak si je zabezpečiti Je to patrně obecenstvo nejširších vrstev, nevázané žádnými podminkami a pravidly, při- cházející do divadla jen ze skutečné potřeby, když zvědělo, že tu najde po čem touží, po čem práhne široká, věrná jeho duše. Že není nejvyšší umění to, které se ucháze o přízeň nejširších vrstev? Snad není. Snad vůbec umění divadelní vskutku není nejvyšší z Uměn. Kdož to vi? Jindy soudívali jinak, jak víte. Ale také není třeba, aby bylo nízké, co uchvacuje duši zástupu. To jest jisto. Záleží ostatně na schopnosti. Kdo pak zabrání talentu, abysi netroufal rozechvěti struny nejširší lidová duše a při tom housti píseň, která by se vzná- šela k nejvyšším sférám idejním? Či chcete pravé tvůrčí sehopnosti klást nějaké meze ? Pěkná zkušenost, ten letošní pašijový úspěch na Smíchově! A stojí za pamětnou ——