#1
alto_textblock
#1
Strana 2. Číslo 171
#2
alto_textblock
#2
KATOLICKÉ LIST.
#3
alto_textblock
#3
Dne 24. června 1900.
#4
alto_textblock
#4
českými sympatickým. Pouze v neobmezené důvěře
v upřímnou vůli svých poslanců nečinili voličové
katolické lidové strany proti tomu žádného odporu.
Když však následkem mladočeské obstrukce hospo-
spodářské zájmy alpských zemí těžce byly poškozeny,
měly se věci jinak a skutečně byl také nejvyšší
čas, aby klesající loď byla zachráněna. Třeba toho
litovati a vinníky odsouditi, ale ta skutečnost jest
jista, že pravice jest rozbita. S touto skutečností
musí se počítati. K vinníkům však nepatří ani
polský klub, ani katolická lidová strana. Ku konci
se praví: »Základní pilíře pro pevnou majoritu jsou
zde a nabídnou-li se strany, které státu za všech
okolností chtějí dáti, co mu patří, pak to nebude
žádným sebezahazováním, nýbrž jediným světlým
bodem ve smutné temné noci. Bude to věcí vlády,
aby si majoritu zabezpečila. Prohlašujeme, že nám
nezdá se úkol tento býti příliš těžký. Opakujeme,
že jest svrchovaný čas, a že jestli někdy, právě nyní
jsou oprávněna slova: »Vlast jest v nebezpečenství«.
Podotýkáme k tomu, že za autora brožury, k níž
ovšem ještě se vrátíme, prohlašují levičácké listy
posl. — dr. Ebenhocha.
Potvrzený zákon. Císař schválil přijatou od
sněmu dolnorakouského osnovu zákona, podle něhož
povoluje se městu Vídni uzavříti půjčku v obnosu
12 mil. K.
Zemská přirážka na daň z kořalky.
Příští pondělí konati budou v ministerstvu financí ve
Vídni zamští maršálkové a zemští hejtmani zvláštní
konferenci, ve kteréž bu de rokováno o zavedení zem-
ské přirážky na daň z kořalky. Poloúřední listy na-
povídají, ža bude při tom jednati se popředně o vy-
rovnání oněch růzností smýšlení. kteréž vyšly na jevo
z došlých projevů zemských výborů v této, o uspořá-
dání zemských financí usilující záležitosti.
Uhry proti rumunským židům. Uherská
vláda nařídila, aby rumunské hranice byly co nej-
přísněji střeženy za tím účelem, aby zamezeno bylo
stěhování z Ramunska vypovězených židů do Uher.
Mezi uherskou, rakouskou a německou vládou se
tou dobou vyjednává o to, aby vypovězeným židům
bylo povoleno, aby mohli projeti říší naší a Ně-
meckem až do Hamburku. Rakouská vláda rozhod-
nutí své v této záležitosti ční odvislým na rozhod-
nutí německé vlády, jež posud se nevyslovila.
Na černohorsko-turecké hranici udály
se v posle dní době rozličné nepokoje. Porta rozkázala
následkem toho, aby Chemzi paša odebral se do
toho pohraničného území a přesvědčil se zvláště o po-
měrech, panujících v krajině kolem Kolašína Akovy.
Ministerská krise v Itaiii trvá dále a ne-
jeví se ani příznaky, že by se blížila ku svému
konci. Sarracco koná ustavičné porady s Gallema
Sonninem. Požádal také telegramem viceadmirála Ma-
rinu, jenž právě byl jmenován senátorem, aby ihned
přijel do Říma. Sarracco chce mu nabídnouti mini-
sterstvo pro námořnictví. Že všemožně se přičiňuje,
aby Visconti-Venosta přešel také do jeho kabinetu,
jako ministr zahraničních záležitostí, zaznamenali jsme
již včera. Ale Sarracco si přeje, aby v novém kabi-
netu zasedal také nynější ministr vojenství Ponza di
Stn'Martino. Velikým odpůrcem snah Sarraccových jest
prý G olitti.
Francouzský senát schválil návrh Josefa
Fabra, aby urážky nejvyšší hlavy státu, členů parla-
menta a vysokých úředníků, spáchané tiskem, nebyly
#5
alto_textblock
#5
souzeny před porotou, nýbrž před kárným policejním
soudem. Návrh ten byl přijat teprve po veliké a živé
debatě, ve které nejostřeji se postavili proti němu pří-
vrženci pravice.
V Madridu a madridské provincií z-
veden byl, jak známo, výminečný stav. Hlídky
jízdního četnictva pečují o klid v ulicích, v nichž
obchodní krámy a skladiště jsou zavřeny Také loni
použil tohoto universálního prostředu proti odpírate-
lům daní kabinet Silvelův, který tehdáž asi kolem
nynější doby ujal se vlády. Tenkráte ještě nebylo
arciť protestní hnutí soustředěno, jak nyní je tomu,
v Národním svazu, tak že až na několik výtržností
uplynuly věci klidně. Nyní zavedená akce má však
ráz revoluční. Proto patrně, že vláda neodpověděla
na bouřlivé volání po opravách, kteréž od doby
dlouhé již zavznívá ze živnostenských a obchodních
kruhů, žádným rozhodným skutkem na poli správní
opravy. A naprosto jest nepochopitelno, že členové
výboru madridského spolu obchodnického, kteříž teprv
nedávno byli přijati od královny-vladařky, budou za
stížnosti, jež pronesli v tehdejším slyšení, stiháni soudně.
Slyšení toto učinilo, jak dodatečně se praví, trapný
dojem. Nikdy prý od časů Karla III. žádná deputace
nechovala se hrdopyšně vůči hlavě státu, nebot
uložila přímo královně-vladařce, aby vládu buď pro-
pustila, neb vydala se nebezpečí, že věci špatně se
skončí. V zámku a v ministerstvu bylo umluveno,
aby vláda nebyla proti povolení slyšení, kdyby de-
putace se zavázala, že bude mluviti jiným tonem,
než jakým mluvila při první své prosbě. Byly proto
vladařka a dvůr nemálo překvapeny, když mluvčí
deputace opakoval obvinění, týkající se úlohy vlády,
Banky španělské a bankéřů při vyjednávání o půjčku.
Vladařka hleděla slyšení přerušiti, řkouc, že není
zde k tomu, aby poslouchala podezřívání a veřejné
hlasy. Přes to ujali se slova neméně nežli čtyři čle
nové deputace. Všichni mluvili velice rozčileně. Nej-
více zástupce průmyslníků Maluruoa, jenž skončil
prohlášením, že spočívá v rukou vlády, aby celý
spor urovnala v 48 hodinách, jinak že bude zle.
V projevu Malurunově shledala vláda patrně urážku
Veličenstva a následkem toho zavedeno je trestní
stíhání.
Francie a Maroko. »Times« se dovídají,
že marokánská vláda formálně vyzvala dne 9. t. m.
francouzskou vládu, aby dosazen byl evropský roz-
hodčí soud, kterýž by rozřešil sporné otázky, vznik-
nuvší mezi oběma vládami následkem toho, že Fran-
couzové obsadili oasy Tuaf, Tidikelt a Guraru, jakož
i újezd Igli.
#6
alto_textblock
#6
Listy z Krajiny
(Původní dopis »Katol. Listů«.)
V Lublani, v červnu.
(Županska zveza. — Cesta do Paříže. — Různé.)
L 19. Hribarovo »Župansko zvezo« šťastně
máme, pravím šťastně, neboť se zase osvědčilo staré
pořekadlo: Parturiunt montes, nascitur ridiculus mus.
Hribar a jeho druzi snili o celých řadách slovinských
starostů, kteří na svatodušní pondělí zavítají do
Lublaně a tak klerikální straně ukážou, že jí již od-
zvonili, že jsou pány situace příslušníci strany libe-
rální. Než, jaké to zlamání! Všech slovinských sta-
rostů je 980, k »zveze« se přihlásilo 96 členů, po-
čítaje v to i radní, a těch je jen v Lublani přes 30,
#7
alto_textblock
#7
a ke schůzi jich přišlo celých sed'madvacet.
Ale i s tím počtem je Hribar spokojen, totiž spo-
kojen býti musí, a proto se přítomným poděkoval,
že jich tolik (!) přišlo. Nemohl též jinak, nýbrž musil
vinu tak malého počtu přihlášených svésti na kle-
rikály, kteří prý proti zvezi brojili, a jejichž útoky
jsou mnohdy neodůvodněny — někdy tedy odůvod-
něny jsou. Děkujeme za přiznání. Volen i výbor,a
tu voleni i nepřítomni. Podotknouti dlužno, že mezi
96 členy nového sdružení je 45 Štýřanů.
Hribar by byl rád poslal d) pařížské výstav
náčelníka stavebního úřadu Duffea, Kocku, od ele-
ktriky Cinhu a městského fysika dra. Kopřivu na
útraty města. Každý měl dostati 600 korun. Prot
tomu byl ale finanční výbor, jenž povolil jen dru.
Kopřivovi podporu 300 korun. Na to řekl Hribar,
že dá Daffeovi 600 korun ze svého. Plat. se mu
zvýšil, a tu dává ročně 600 zl. na to neb ono. Letos
chce dáti tedy podporu náčelníkovi Duffeovi a k tomu
4týdenní dovolenou.
Stávka ve Vevčah je skončena. Dělníci dostanou
o 10 kr. více, dělníce pak o 5 kr. Zavřený Bricelj
byl propuštěn. Co se zmeškalo, musí se nyní doho-
niti, a proto se pracovalo i na Boží Tělo, tak že děl-
níci nemohli ani na mši sv.
»Slovinský« kazatel Chrásta odsouzen k pokutě
5 korun, protože rozšiřoval po vipavském údolí prote-
stantské spisy. Hájil jej dr. Tavčar.
V Kranju zemřel tamnější děkan Měznara.
Toto město bylo jeho jediným působištěm, prodlel
zde přes 42 let jako kaplan, administrátor a děkan.
Pohřbu se súčastnilo 68 kněží.
#8
alto_textblock
#8
Zprávy církevní.
* První výroční den úmrtí J. E. kardi-
nála Schönborna. Zítra, t. j. 25. června, jest prvý
vyroční den úmrtí v Pánu zesnulého arcipastýřea
kardinála Františka de Paula Schönborna. Knížecí
arcib. seminář, vzpomínaje vděčně v Pánu zesnulého,
koná tuto památku tím, že o 6. hodině bude v se-
minářském chrámu Páně za zesnulého slavné re-
quiem. — Dnes o 5. hodině odpolední konají se
v metropolitním chrámu Páně u sv. Víta hodinky za
zesnulého knížete arcibiskupa, kardinála Schönborna.
Zítra o 8. hodině ranní ve výroční den úmrtí zesnu-
lého arcipastéře slouženy budou u sv. Víta zádušní
služby Boží.
Církevní slavnost. Dnes se koná památka sv.
Jana Křtitele, předchůdce Páně, syna starozákonního
kněze Zachariáše a Alžběty. Když Zachariáš kdysi konal
službu v chrámě, zjevil se archanděl Gabriel a zvěstoval,
že Alžběta bude míti syna, jejž má nazvati Janem. Za
trest, poněvadž Zachariáš nechtěl uvěřiti, oněměl až do
narození Janova. Místa na kterých působil sv Jan, jsou
doposud velice uctívána ve svaté zemi. Směrem jihovýchod-
ním z Jerusaléma k Jordánu v poušti Judově leží městečko
zvané nyní Ain Karim, to jest sv. Jan. Uprostřed jest fran-
tiškánský kostel, a kostel zaujímá místo narození sv. Jana.
Na levo po schodech přijde se do jeskyně osvětlené čet-
nými lampami a ozdobené stkvostnými obrazy, které před-
stavují narození Janovo. Uprostřed jeskyně je zazděn ku-
latý kus mramoru s nápisem: „Hic praecursor Domini
natus est“. „Zde se narodil předchůdce Páně“. Z této
vesnice dvě hodiny dále jest jeskyně skalní, kde žil svatý
Jan od svého mládí do 30. roku, živé se kobylkami a di-
vokým medem. V předvečer slavnosti světcovy o půlnoci
putuje většina Františkánů k této jeskyni, kde zřídí dva
oltáře a slouží mši sv., načež k ránu se vracejí.
Jubileum. Ve dnech 16., 17. a 18. července t. r. sla-
viti budou na sv. Hoře u Příbrami památku svého 25letého
vysvěcení na kněžství kolegové z diecése budějovické dpp.:
#9
alto_textblock
#9
musí poslouchati Němce a kdo by nechtěl, tomu
ukážeme svou německou pěsť.
Němci nazývali 19. století věkem německé filo-
sofie. Jako pražští lufťáci všude jsou k poznání po
zanechaných papírech, tak zase Němci všude za sebou
trousili filosofické theoriemi. My v Rakousku víme
nejlíp, jak ty německé theorie ve státním útvaru vy-
padají a jak se osvědčují. Největším německým filo-
sofem zrovna na závěrce století je Nietsche, jehož
filosofe o německém nadčlověku německému ná-
rodu přešla v tuk a krev. Nebyl to nikdo jiný,
než veliký Mommsen, jenž úplně pochopil
Nietschea. Mommsen z filosofie theoretické rázem pře-
skočil do filosofie praktické. On vyřkl veliké slovo,
aby Čechům byla ukázána superiorita Němců —
pěstí. A od té chvíle německá pěsť cvičí se na
českých lebkách. V pěsti tedy bude vrcholiti německá
filosofie v nastávajícím věku.
Nyní by ještě na přetřes měla býti vzata otázka:
komu přísluší prvenství v této nejmodernější boxo-
logii, zdaž Němcům anebo Číňanům, která z těch
dvou je originálem a která plagiátem?
Čiňané honosí se, že jejich filosofie je nejstarší.
O tom nechť rozhodují učenci, já se jim do řemesla
nechci plésti. Jen tolik bych si troufal k usnadnění
záhadné otázky ještě dodati, že prvním boxerem, tako-
řka prvotypem boxerů byl — Kain. Kain to byl
jenž dospěl ku praktickému náhledu, že rána pěstí
je o mnoho vydatnější, sesílí-li se pěst palicí. Vyná-
lez ten o něco později zdokonalil Tubal-Kain, první
to kovář a zároveň mečíř.
#10
alto_textblock
#10
Tak bychom tedy měli dvě epochální pěstě, jež
v příštím věku budou rozhodovati o osudech národů
pěst čínská a pěst německá.
Z těchto pokynů čtenář pozná, že klíč k roz-
luštění otázky české třeba hledati v Číně. A až jen
naši státníci seznámí se poněkud důkladněji s poměry
čínskými a až podle možnosti a příležitosti zkusí tu
čínskou pěst třeba na svých zádech, pak hravě roz-
řeší otázku českou — jak jsem již byl pověděl
cesta z Vídně do Prahy vede přes Peking.
Včera jsem se po celé Praze sháněl po čínské
mluvnici; každý knihkupec se na mne tak všelijak
díval —
Nepraktičtí lidé. Právě teď měly by skříně knih-
kupců přeplněny býti čínkými gramatikami a slov-
níky — budeme čekati tak dlouho, až nás i v tom
Němci předejdou.
Němci budou teď o překot učiti se čínskya
jakmile jednou pustí se do čínštiny, jsou již v če-
štině.
Průpravou čili mostem k češtině pro Němce
bude čínština. Proč se naši Němci nechtěli učiti če-
štině? Protože neměli k ní mostu. A tak se hravě
otázkou čínskou rozřeší otázka česká. Quod erat de-
monstrandum.
Právě teď by měly naši slovíčkáři psáti knihy
s nápisem: čínsky v 10—12 hodinách správně
mluviti a psáti — bez učitele. Já sice již trochu
čínsky umím, protože dostávám často dopisy z Číny,
ale rád bych se ještě v čínštině zdokonalil.
#11
alto_textblock
#11
Také by nám nemálo prospělo, vydávati vůdee
po Pekingu, vůdce po Nankinku, vůdce po Číně.
K čemu jen samé vůdce do Paříže?
Četl jsem tuhle nářek vídeňských hotelierů na
prabídnou návštěvu Vídně. Evropa prý se Vídni
vyhýbá. Všecko prý do Paříže, do lázní a do Švý-
car jede přes Berlín. Zde to máme. Až do nedávna
svět vyhýbal se naší Praze a teď již i Vídni. Avšak,
čtenáři vědí, proč? Protože při posledních volbách ve
Vídni byli poraženi židé. Nyní byla od nich dána do
klatby Vídeň. Třes se Vindobono!
Ostatně teď je třeba peněz do Paříže, na Vídeň
a na Prahu až co zbude. Přítel mi z Paříže psal.
jaká prý tam panuje drahota. Za osm dní utratil
prý skoro 300 zl. Divím se vůbec, že se tomu diví.
K čemu pak pořádají se výstavy, než aby se do nich
vozily peníze. A mají-li v Paříži též ochutnavárny,
pak aby člověk měl tisíce.
Všecky výstavy jsou vlastně ústavy na odírání ka-
pes. Člověk teho dívání se na ty všecky krásy má za tři
dny po krk. Pak kdyby mu ukazovali třeba nebe, říká;
dejte mi s tím již pokoj, já si raději sednu někam
do chládku. Takový bývá obyčejný refrain na všech
výstavách — zejména u ženských. A když se z vý-
stavy vrátí domů, říkají: Zaplať Pán Bůh, že jsme
zase doma! Co je povšem. A refrainem z výstavy
pařížské — jako bych to slyšel — bude: stálo to
strašně peněz. Slovem: kocovina. Brzy však pře-
stane se jezdit i do Paříže a bude se jezditi do Pe-
kingu! Vzhůru tedy do Pekingu!