Ročník II. (XI.)

V Praze, dne 16. října 1902.

Číslo 21.

ZENSKY

LIST

Vychází každou druhou středu s datem následujícího dne. Redakce, administrace a expedice nalézá se Praha II., Myslíkova ulice číslo 1959. Peněžní zásilky, jakož i veškerou korespondenci zasílati nutno jedině na adresu: Svěcený Antonín, Praha II. Myslíkova ulice č. 1959. — Složní lístek poštovní spořitelny číslo 854.151. — Dopisy nevy- placené se nepřijímají, nepodepsané se odkládají. — Reklamace se nezalepují a nefrankují. — Majitel: Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické. — Předplatné: Na rok 2 K 8 h, na půl roku 1 K4 h. Do Německa a ostatních států o poštovné více. — Jednotlivá čísla v drobném prodeji 8h. Stížnosti zasílány buďtež na adresu: Dr. F. Soukup, Praha II. 1959.

Jak ctí klerikálové soukromý majetek

Motto: »Nepokradeš«!

Zatím co zástupcové všech tří klerikál- ních stran v Čechách scházejí se ku společ- ným poradám, jakým způsobem by podnikli nejvhodnější a nejúčinnější atentát na mozky věřících oveček, dovídá se užaslá veřejnost o tom, jak už dlouhá léta v jed- nom velikém klerikálním ústavu podnikána pravá loupežná tažení na kapsy věřících ... Došlo totiž těchto dnů k sensač- nímu odhalení přímo hrůzného řá- dění několika nepoctivců v přední klerikální peněžní baště, »Svato- václavské záložně«, a to dokonce za »veledůstojného« vedení katolického kněze, profesora náboženství, knížecího arcibiskupského notáře, čestného komoří papežského a vlivuplného klerikálního pra- covnika monsignora Jana Ev. Drozda! ... Přes tři miliony korun! zmizelo ve ve- lebných kapsách tohoto zbožného pobertya jeho horlivých spolupracovníků, řiditele zá- ložny Kohouta, pokladníka Herziga, účet- ního Orta a odhadce zastavárny jmenované záložny Huebra! Všichni tito ctihodní sloupové stejně cti- hodné společnosti — až na zesnulého účet- ního Orta — byli po zjištění defraudace zatčeni spolu i s — »fräulein« Annou Madle, ctnou hospodyňkou vydařeného mon- signora, která si u svého štědrého »zaměst- navatele« za několik let »nahospodařila« přes třicet tisíc! Událost tato vyvolala po (celé Praze ohromnou sensaci. A jak by také ne! Vždyt o záložně této, nesoucí jméno české ho patrona, po celá léta vytrubovány do světa ty nejlepší zprávy, v čele jejím stál kato-

lický kněz a horlivý klerikální bo- jovník, ve výboru jejím rovněž za- sedalo několik kněží a podnik sám těšil se u církevních úřadů katolických té největší přízni! A nyní najednou ukázalo se, že všechny ty krásné zprávy o Svatováclavské záložně byly po celá léta falš ovány a že v tomto klerikálním ústavu se kradlo a to, jak »Právo Lidu« podotýká: »kradlo se všemi pěti — ve jménu otce, i syna i ducha svatého!« . .. Jak nemělo to vzbuditi v myslích všech, kteří až dosud záložně této právě pro její katolický nátěr tak bezmezně dů- věřovali, nepopsatelné zděšení, tím více u těch, kteří těžce ustřádaný peníz si uložili právě zde, kdenejvíce oče- kávali poctivosti, vidouce ústav v rukou »zbožných pastýřů«l? Jak ty chudičké ženy, střádající si skrovný peníz na stará kolena, spráskly rukama, když doslechly, jak ten jejich zbožný monsignor, řídící záložnu, obýval šest nádherně zří- zených pokojů, jak měl dvě villy a jak místo opatrování jejich úspor dával se (dle »Nár. Politiky)« podpláceti od úředníků, bral úplatky při odhadování domů a přijímal od každého dary nejen na penězích, ale i na potravinách! Jak asi to působilo na jejich věřící srdce, když se dále doslechly, jak tentýž sluha Páně a veliký nepřítel »volné lásky« má ve Vídni — syna, jak bohatě »podporuje« svoji ku- chařku, její sestru a celé příbuzenstvo! Snad konečně se jim přece jednou rozbřesklo v hlavě, že to s tou klerikální slávou a po- ctivostí ve skutečnosti trochu jinak vy- padá, nežli jak byly o tom už po léta bala- muceny. Snad nyní konečně budou ty ubohé ošálené ženy, jež byly vždy