Číslo 209.

v

Praze, dne 1. srpna 1900.

Ročník IV.

Redakce, administracea expedice: Praha, Pštrossova ulice, číslo 200 -II Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Nezapečetěnéreklamace jsou porta prosty Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácté n dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h. Telefon redakce č. 1125.

KAl

UICKt LlS

Prahu Předplatné pro domu: s donáškou do 2.80 měsíčně. . . . . K 8.40 čtvrtletně . .. K 83.60 celoročně . . . Pro tuzemsko poštou: 3.— měsíčně. . . .. 8.— čtvrtletně . .. celoročně. . . . K 36.— Předplatné de cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně. . .. K 48.— Předplatné de Ameriky. Francie, Švýcarska, Ita- lie, Belgie a Anglie; K 18.20 čtyrtletně loročně 52.80 Telet. administrace l126.

Slunce vychází ve 4 hodiny 29 minut ráno Slunce zapadá v 7 hodin 42 minuty večer

Středa:

Sv. Petra v okovech.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Tomáše na Malé Straně od 1.—4. t. m.

Krokodýlí slzy.

V Praze, 31. července.

I rozkvílil se celý žurnalistický Israel nad zavražděním krále italského, tentýž Israel, jenž při každé příležitosti vynasnažuje se křesťanské zá- klady států podrývati, t. j. anarchismus theoretický šířiti. My za hlavní, čili za prazdroj kralovražd jež tolik četně v žádném předešlém věku se ne- páchaly, jako za posledních 50 let v Evropě, pova- žujeme anarchismus náboženský, v němž kralovrahrové kalí své střely. Nepřátelé církve sice tvrdí, že vycházely též kralovrahové z fanatismu náboženského, avšak vůči tomu tvrdíme, že všecky případy druhu toho lze za celých 1900 let křesťanské éry spočísti na prstech jedné ruky. Tři sta let největší persekuce křesťanů za starého Říma, nevykazují ani jediného kralovraha křesťana. Mnoho padlo římských císařů rukou zákeřnickou, ale ani jediný rukou křesťan- skou, jakkoliv mnoho pohnutek na straně křesťan- ské k pomstě bylo. Cím více který křesťan pro- niknut byl naukou kříže, tím více při všem pro- následování pamatoval na slova Hospodinova Má je msta! My proto na základě tomto tvrdíme, že čím více z národa, anebo z jednotlivce vymizí křestan- ské přesvědčení, že tím více i přibývá vražd všeho druhu vůbec a kralovražd zvláště. Nám z příčiny té skoro směšné připadá to kvílení listů liberálních a židovských nad zavra- žděním krále Humberta. Zejména z republikán- ských listů francouzských ozývají se žalozpěvy nad jeho smrtí; z listů pravíme, které skoro denně kážou veřejnou loupež na církevních a řeholních statcích, z listů, jež omlouvají prznitele svatyň, jež pro nejhorší vrahy vydobývají amnestie, a jež pro nejhorší zločince přimlouvají se, aby dáni byli na oddělení psychiatrů. Četl-li kdo ku př. úvodník vídeňské židovky, musí bezděčně se zasmáti tomu židovskému bom- bastu: — Italie kvílí nad rakví (doposud v ní ne- leží!) svého krále. Do hoře mísí se pocit studu, že mohl jeden z poddaných na život krále sáhnouti. Každý prý se musí diviti, že Italie mohla se státi klasickou zemí kralovrahů. (My se tomu pranie nedivíme, my to shledáváme za zcela přirozené!) Bylo-li prý bolestné, že byla to dýka italská, jež srdce zvěčnělé císařovny probodla, je prý ještě bolestnější, že se našla ruka italská k proklání italského krále. Italové prý dnes bědují: celý svět má právo Italii za nešťastnou zemi prohla- šovati. Na to »N. Fr. Pr.« líčí všecky dobré vlast- nosti + krále, proti nímž v této chvíli ničeho ne- namítáme, avšak zasluhuje býti uvedeno jeho oslovení básníka a universitního profesora C ar- ducciho, jenž, jak známo, napsal ódu na dábla: Moje politické názory — pravil k němu král — různí se sice velice od vašich, ale já obdivuji vaše básně a moje choť zná mnohé z nich z paměti. — (Věru, podivný to král, jenž největšího nepřítele monarchie a opěvovatele zlého principu odměňuje hodností senatorskou a jeho manželka učí se jeho básním na paměť! Zdaž tu není mnoho shnilého ve státě — dánském?) Ovšem mezi senátorem a profesorem Car- duccim a mezi kralovrahem je veliký sociální rozdíl, avšak v něčem oba se podobají přece: Carducci nevěří v Boha a Bresci nevěří též v Boha. Jednoho nevěra vyšinuje na místo profesorské a druhého na šibenici, jež ostatně v Italii se již nestaví. Taková je odměna tohoto světa pro an- archistu theoretického a anarchistu praktického. Dále tentýž list Humberta vychvaluje, jak prý uměl energicky odrážeti »přehmaty« duchovenstva a jak prý při vší zbožnosti (!) uměl se stavěti Va- tikánu na odpor. Hned po vídeňské židovce dovo- lujeme si citovati »Čas«, který šťastně odkryl, že na této královražkě nese vinu — papežství. Nuže slyšme včerejší »Čase:

»Zajímavo je, že většina útočníků, kteří byli na- zváni anarchistickými, vyšla z Italie. Je to zjev na- hodilý? Stěží. Vzpomenete na dějinný vývoj Italie, jenž je značen nejhorším despotismem církevním a státním, na spoutání ducha lidu cír- kví katolickou, která vždy žehnala zbraním, jen když jich bylo užíváno v její prospěch, a jež vytvořila až učení o královraždě. Zde je živá vina kolektivní, kte- rou hledají hluboce lidští spisovatelé ruští a kladou ji místo pochybné viny individuelní. Ale poznání viny kolektivní vede také k poznání pravých cest nápravy. A těmi nejsou věznice a šibenice.« Na to si může »Čas« vzíti patent. Oč tu přesnější je posudek »Práva Lidu« — jež pro tentokráte pro zajímavost též citujeme: »Skutek ten je zvláště pozoruhodný tím, že se stal na půdě italské, a že jeho obětí se stala hlava italského státu; toho státu, jenž je skrz na skrz pro- ryt nekonečnou krisí, jenž je semeništěm zoufalství, hladu a bídy, kde krvavá povstání v Miláně jdou z hladovými bouřemi v Sicilii a za výtržnostmi v Římě a celé řadě jiných měst, kde celá veřejná správa je prožrána korupcí, a státní bankrot visí věčně nad hla- vami vlády jako Damoklův meč a odkud rok co rok prchají tisíce nahých a hladových italských proletářů do ciziny, aby tu v nejtěžší nádennické práci uhájili nejprimitivnější lidskou existenci. Jen tak je pochopi- telno, že útočníky jsou v těchto případech takřka z pravidla Italové. Ale o tom nemůže býti žádného vážnějšího sporu že vina za monzský atentát padá v prvé řadě na pa- nující systém italský, padá na italské kruhy vládní, jež svou nešťastnou politikou přivedly zemi na pokraj záhuby a z Italie učinily pařeniště sociální bídy a zoufalství celých tříd.« Co tu bude ještě krokodilích slzí pro- lito od těch různých žurnalistických dravců!

O užitku zakládání obilních skladišť rolnických.

(Ve valné občasné schůzi Katolicko-politické jednoty pro království české, konané dne 29. července 1900, promluvil dp. J. Mačí, farář davelský.) Vaše Excellencí! Velectěné shromáždění! Především pokládám za svou povinnost vzdáti Vaší Excellencí jako vysoce zasloužilému předsedovi slavné Katolicko-politické jednoty pro království české vřelé díky, že ráčil jste poctíti svou přítomností naše starobylé městečko Davli a vůbec osadu Svato-Kilian- skou. Tato osada stála vždy věrně k církvi sv. kato- lické, tak věrně jako ku své drahé vlasti, a dnes, kdy hostí ve svém středu šlechtice tak vznešeného, vyno- řily se zajisté v duších osadníků zdejších mnohé vzpomínky blahé i bolestné, myslím vzpomínky na Jeho Eminencí j ndp. kardinála Šchönborna, jejž před 12 lety vítala osada zdejší a jehož ztráty doposud bolestně želíme, vysoce urozeného bratra Vaší Excel- lence. Jemu budiž věčná vděčná naše paměť za- chována. Aby mně velectěným shromážděním nebylo v ne- skromnost vytýkáno, že uvázal jsem se v přednášku o předmětu tak důležitém jako jest zřizování obilních skladišť, prosím, abyste vzali laskavě na vědomí, že předně byl jsem k tomu slavnou Katolicko-politickou jednotou vyzván, a za druhé jako syn českého rolníka cítím s tímto stavem upřímně a nechovám vroucněj- šího přání nad ono, aby tomuto stavu selskému da- řilo se lépe, aneb aspoň tak, jak pro svou důležitost ve státě zasluhuje. Ale, bohužel, stavu tomu daří se čím dále tím hůře. Že dnes rolnictvo potřebuje ochrany veřejné, není pochybnosti. Když vláda rozeslala různým rolníkům dotazníky s otázkou: Možno-li dnes v hospodářství slušně se uživiti, a možno-li dnes rolníku vyjíti, odpověděl jeden: Rolník se v hospodářství uživí, poněvadž musí. Jiný odpověděl: Jen s největším namáháním celé ro- diny a velikou šetrností se rolník dnes udrží — při- hlížíme-li k tomu, že plodiny zemědělské valně klesly na ceně a proto důchod rolníka se ztenčil. V letech padesátých platil metrák pšenice 12 at 16 zl. i více, kdežto v letech devadesátých, tedy

v posledním desítiletí přijde metrák pšenice na 9 zl 13 krejcarů. Průměrná cena obilí za jeden metrák utvořila v desítiletí se takto: v desítiletí od r. 1870—1879 od r. 1890—1899 stál metr. cent stál metr. cent pšenice 12 zl. 80 kr. pšenice 9 zl. 13 kr. žita 9 zl. 91 kr. žita 7 zl. 91 kr. ječmene 8 zl. 40 kr. ječmene 9. zl. 50 kr. ovsa 8 zl. 20 kr. ovsa 7 zl. 32 kr. Tyto číslice poskytují nám jakýsi obraz, jak se během třicíti let změnily příjmy našeho rolnictva ná- sledkem klesání obilních cen. Na druhé straně nelze mlčením opomenouti, že těžební náklad při polním hospodářství neustále stoupá. Vypočítati přesně, na jak vysoko přijde dnes každému rolníku sklizený, resp. k prodeji připravený metrák obilí, jest velmi těžko, poněvadž počítání břemen a výdajů jest u kaž- dého rolníka různý. Rolník zadlužený a výminkem stižený má větší výdeje, větší těžebný náklad nežli rolník nezadlužený a bez výminku. Také pole nejsou stejná. Někde jsou vysazena častým živelním pohro- mám, povodni nebo nesnadno přístupna či příjezdna, nebo vzdálena a rozstrkána. Dále dlužno připočítati do nákladu výrobního také veškeré výdaje na čeleď a tu panují také dle různosti krajin veliké rozdíly. Nářky na nedostatek zemědělského dělnictva množí se den ode dne. Zvláště na blízku továren nemožno rolníku neb chalupníku sehnati čeleď. Co si tu rolník neudělá sám, nemá. Byly učiněny pokusy odhadnouti ceny obilní, jaké by měly býti, aby rolník slušně svou existenci uhájiti mohl. Dle toho rolník, který má usedlosto 60 korcích polí, by měl stržiti za metrák pšenice aspoň 10 zl. 90 kr., za metrák žita 8 zl. 60 kr., za ječmen 8 zl., za oves 7 zl. 32 kr. Že však tyto ceny neshledáme na trzích obilních, ukazují dříve uvedená čísla. Může se vším právem tvrditi, že hospodaření dnes málo vynáší. O tom praví zpráva českého od- boru zemědělské rady následující: Stav zemědělský soustředuje se v Čechách ve 2 skupinách, které jsou velkostatky s pozemkovou državou nad 200 jiter a zahrnují v Čechách 37.34 proc. půdy a střední stav sel- ský s výměrou od 10—15 jiter, jenž spravuje 78.13 proc. veškeré půdy v Čechách, jak jsou zde s poměrně malým zastoupením ještě dvě skupiny, a to skupina drob- ného stavu selského s výměrou od 5—10 jiter a většího stavu selského, jenž by označen býti mohl jako zemánský s výměrou od 50—200 jiter. Ve všech těchto skupinách jeví se účinky hospodářské tísně, spůsobené nízkými cenami obilními jinak. Velkostatky, jež by obmezovaly se výhradně na pě- stování obilin pro trh a na hospodářství lesní, sotva by mohly hospodařiti úspěšně. Nejlépe objasní to případ určitého velkostatku, jehož jména ovšem nelze uvésti, poněvadž odpovědím na vládní dotazník za- ručena byla plná důvěrnost. Výsledek hospodaření na tomto velkostatku zabývajícím se rolařeníma lesním hospodářstvím je dle číselných položek takový, že čistý roční výnos dle několikaletého průměru rovná se 0.14 setin procent zúročení veškeré ceny velkostatku toho! Jiný velkostatek zabývající se polařením, dobytkářstvím a rybníkářstvím vykazuje za poměrně příznivý rok 1898 čistý výnos, rovnající se 1.5 procentnímu zúrokování ceny statku a jeho zařízení. Při takovém stavu věci není pochybnosti, že stát v přední řadě jest povinen chrániti zájmy rolnického stavu. My doposud jsme státem převahou rolnickým a zůstaneme jím. Od zemědělství žilo dle posledního sčítání lidu v roce 1890 v Čechách 2,375.146, na Moravě 1,138.791, ve Slezsku 249.788, v celém pak Rakousku 13,351.379 osob! Továrníků a živnostníků bylo r. 1890 v celém Rakousku 597.847, kteří měli 39316 úředníkůa 2,243.734 dělníků. Porovnáme-li tato čísla vidíme, dle posledního sčítání lidu, že naše zemědělství zaměstná- valo čtyřikráte tolik dělnictva než továrny a řemesla a přece není o dělnictvo zemědělské ani zdaleka tak postaráno jako o dělnictvo při průmyslu a řemesle. Na- mítá se právem, že rolnictvo nemůže snášeti břemena nemocenského a starobního pojišťování zemědělské chasy a že tu musí býti nápomocen stát.