#1
alto_textblock
#1
Číslo 55.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 25. února 1902.
#3
alto_textblock
#3
Ročník VI.
#4
alto_textblock
#4
Bedakco, sdrinistracea
ezpedics
Preha, P'štrossova ulice.
číslo 200—I.
Nefrankované dopisy s
nepříjímají, rukopisy se
nevracejí
Nezapečetěné reklamace
jsou porta prosty.
insgrty účtujeme levně
a při častější ineerci po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o aesté
hodině ranní.
V pendělí a po svátku
vzdy o dvanácté ho-
Jednotlivé číslo za 8 h.
Telefon redakce č. li26,
#7
alto_textblock
#7
dst k vetovni pntely k. spo. zso
#9
alto_textblock
#9
Předplatné pro
Prahu
domu:
s donáškou do
2.80
měsíčně . . . ..
8.40
čtvrtletně . ..
K 33.60
celoročně . . ..
poštou:
Pro tuzemsko
3.—
měsíčné . . . .
9.—
eron. K a8.—
Předplatné do cizozem-
ska: Kěmecka a Srbska:
čtvrtletně . .. K 12.—
celoročně.. .. K 48.——
Předplatné do Ameriky,
Francie, Švýcarska. Ita-
lie. Belgie a Anglie:
K 18.20
čtvrtletné
celoročně .. . K 52.80
Telst, administrace li26.
#10
alto_textblock
#10
Slunce vychází v 6 hodin 56 minut ráno.
Slunce zapadá v 5 hodin 32 minuty večer.
#11
alto_textblock
#11
Úterý:
S v. Valburgy.
#12
alto_textblock
#12
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně
u sv. Petra a Pavla na Vyšehradě od 21.-25. t m.
#13
alto_textblock
#13
André Chéradame o naší otázce.
V Praze, dne 24. února.
Česká deputace do Paříže bude aspoň míti
ton výsledek, že známost o nás a naše právoa
boj za něj nabude nových přátel. Necháváme slav-
nost V. Huga bez podrobnější zatím zmínkya
chceme ukázati na první zjev ve veřejném mínění
francouzském o nás.
Nový list »La Voix Nationale« přinesl uvod-
ník o nás z péra publicisty André Chéradame,
o jehož knize o naší politice rakouské nedávno vy-
dané jsme se zmínili. André Chéradame jest na-
ším mluvčím ve Francii, kde toho jest nanejvýše
potřebno, neboť geografické a národnostní znalosti
o nás a o Rakousku jsou tak popleteny i v kru-
zích intelligence, že si pletou Uhry s Cis a Ma-
dara s Čechem, jak se ku př stalo i zesnulému
kardinálu Schönbornovi, když meškal v Lúrdech,
kdež pronesl naň kdos zdravici jako na biskupa
z Uher, proti čemuž ovšem musil dáti prohlášení.
André Chéradame ujišťuje, že dnes Francouzi už
nezaměňují »Boheme« za »Hongrie«. On zajisté
bude dobrým tlumočníkem, jak ukázal ve spise, na
který tímto dle slibu blíže chceme upozorniti. Ve
spise o naší politice a náboženství v Rakousku
praví Chéradame, že aatiklerikalismus jest při
hnutí »Pryč od Říma« ponechán jako oblíbená
zbraň pangermanů a že není nic náboženského za
celým hnutím. Nábožensky vzato jest hnutí »Pryč
od Říma« negativním a politicky vzato jest vlasti-
zrádným. »Pod pláštěm obrácení se ke
protestantismu skrývá se pokus zni-
čiti oddanost k domu Habsburskému
a jeho katolických poddaných. (Dopo-
ručujeme pozornosti dru. Körbrovi, který má zed-
nický chlad v této otázce)
Chéradame potvrzuje, že hnutí »Pryč od
Říma přirozeně učinilo malých pokroků, protože
schází mu vnitřní síla přesvědčení. Jeho cíle byly
označeny v Štýrském Hradci v roku 1899, kde
byl pruský příslušník zatčen za kompromitujících
okolností.
Francouzský publicista zjevně tvrdí, že se
jedná o zničení Rakouska a ne o odlou-
čení od Říma. Odsuzuje toto mrzké zneužívání nej-
vznešenějších citů jako bídných zbraní.
Přítomnou akci přisuzuje pangermánské lize,
o níž přináší věrný a věcný obrazec a líčí její
program, jenž jest: »větší Německo«. »Německá
říše není Germanie (pravil dr. Wislicenus, rektor
university lipské v r. 1894 v přípitku ve Vídni
proneseném ku Germánům ve Vídni.) Praváa
skutečná Germanie jest tak veliká, až kam řeč
sahá. Kdyby Germanie byla jen německou říší,
byla by příliš malou.« Tu máme novou Irredentu
Dle této theorie jest mnoho »nevykoupených«
Germánů: 6 v Rakousku, 2 ve Švýcarsku a
1 v Rusku a 8 mil. v Nizozemí. Účelem jich ligy
jest sloučiti s Germanií německou čásť říše Habs-
burské. Na účet této ligy třeba dáti všechna pro-
následování Francouzů v Elsasku, Poláků v Poz-
nani a Dánů ve Šlésviků. Liga pangermánská trvá
od r. 1886 a v posledních 5 letech členstvo její
vstouplo ze 20.000 na 30.000, které působí ve
184 střediskách. Náboženství jest jim jen poli-
tickým štítem, praví francouzský publicista. Pře-
kážkou v jich činnosti jest: předně oddannost
k panovníkovi Františku Jesefovi a za druhé, ka-
tolictví.
Pod hegemonií Pruska jest pro Lutherány
příbytek 6 milionů katolíků nebezpečím politickým,
proto se chopili Pangermáné náboženské štvanice
v německých krajích Rakouska.
André Chéredame píše též o hospodářské
otázce naší, která prý sbratřuje nejrůznější živly a
tak i Němce rakouské a Čechy činí hospodářskými
spojenci; že píše správně, dosvědčují schůze
v plodinové burse, kde byly póly různé ve srozu-
mění vzájemném. V hospodářském nebezpečí vidí
Chéradame nebezpečí pro pangermanismus, který
Němcům ničeho nedává, nýbrž naopak mnoho bere
jako vzal ku př. obchod v Poznaňsku, kde opa-
#14
alto_textblock
#14
nuje tržiště průmysl český a ruský a způsobil, že
Poláci a Rusové jsou si bližší, než byli.
Poukazujeme ku spisu francouzského publi-
cisty, jenž objasnil náš boj a tak přispěl též pro
naše právo. Nezbývá jiná cesta, než v jazycích
světových dáti na pranýř všechnu nahotu teuton-
ského hesla »Pryč od Říma!«
#15
alto_textblock
#15
Zprávy politické.
V Praze, dne 24. února.
Situace. Předseda nedopřál poslancům ani mo-
drý pondělek a dal schůzi hned na pondělí, což vy-
svétluje chvat, s jakým se chtějí prosaditi v tomto
období předlohy: nová smlouva rakouského
Lloydu, která bude žádat nových obětí, dále kon-
verse 4 a půl proc. obligací na místě akcií
dráhy Karla Ludvíka a předloha o přirážce na
jízdní lístky, o kterých jsme psali v sobotu.
Tato předloha zajisté pro svůj lidumilný nátěr aspoň
v první době těší se přízni, že byla ve výboru od-
blasována. Dr. Gross ustanoven zpravodajem této
předlohy, pro niž v parlamentě není dosud většiny.
Pri odůlasování zákona o pensích byla docílena ve
sněmovně po celou dobu jejího trvání první a jediná
jednomyslnost všech poslanců, tak že bylo možno vztý-
čiti bílý prapor nad sněmovnou. Poněvadž prvý výnos
nové daně z jízdních lístků má podobný účel, lze
doufati, že aspoň většiny předloha dosáhne.
Předsedové levice konali schůzi, na níž
jednali, jak se mají zachovati k jednotlivým českým
položkám.
Proti Luegrovi uzavřeli volební kartel ně-
mečtí lidovc, Všeněmci a třetí z lístku — soclální
demokraté. V Hornu v neděli uzavřen první akt nové
volební člnohry. Dr. Lneger bude, míti tuhý boj,
však slavné vítězství, jestli nězmůže více heslo »mo-
ney ta lks«.
Italta trredenta v Terstu. R. 1382 požá-
dali konšelé městečka Terstu ve Vídni za ochranu
před mocnou S gnorinou Venetie a od té doby jest
Terst a jeho území pod žezlem habsburským. Na za-
čátku let 30. předešlého století utvořila se politická
strana v Terstu pod názvem Italianissimi, a touhou
strany té bylo připojení Terstu k Italii, které ovšem
ještě nebylo. Od r. 1866 se však karta změnila. Sje-
dnocená Italie stala se eldoradem terstských Italiani-
ssimů, jako annexe »Ostmarky« pánům Schönererov-
cům. Od té doby neminulo ani jednoho roku, kdy by
na půdě Terstu nebyly padaly anarchistické pumy.
Strana tato dala si oficielní jméno »Italia irredenta«,
to jest Italie dosud nevysvobozená, rozuměj od pan-
ství habsburského. Vláda ve Vídni dobře zná ohnisko
irredentistů, ale hraje vůči ní dosud pštrosí politiku.
Jen aby se tato pštrosí politika nevymstila jednou,
jako hýčkání Všeněmců.
Terst a Barcelona. Pod tímto přlnáší »La
Croix« na místě úvodním: Po Terstu Barcelona.
Jsou tu analogie nápadné co do situsce politické. Tyto
dvě obchodní metropole počínají si veskrz separati-
sticky. Obě nedůtklivě nesou svazky vížící jednu
k Rakousku, druhou ke Španělsku. Terst vydává se
za město italské. (Následkem nepochopítelného hovění
a shovívání rakouské vlády, jež dovoluje živel slovan-
ský v Terstu a okolí potlačovati. Pozn. red.) Obyva-
telstvo Terstu nenávidí těžkopádné Němce a mluví
veřejně o konci Rakouska. Třeba jen vyposlechnoutl
hovory terstských kramářů o Němcích, jež nenazývají
jinak, než »žrouty zelí a omáčky.« Onisi
nedají namluviti, že by při rozkotání říše rakouské
nestali se pány Terstu Italové, nýbrž Prušáci, kteří
sní již o vyhřívání se pod modrým nebem v Mira-
maru. V Barceloně snějí zase o samostatnosti K a-
talonle, mnozí mluví též o připojení se ku Francii
pro případ, že by trůn v Madridu se sřítil. Katalonci
vyčítají Castllisnům (Madridu), že je musejí svým
potem živiti, protože jsou lenochy. Z té příčiny je
Barcelona stálým hnízdem revoluce. Terst i Barcelona
jsou pařeníšti mikrobů anarchistlckých a socialistických.
Povstalecká zimnice bere na se již ráz růžovky. Ze-
dnáři v obou městech jsou hlavními podněcovateli
stávek a výbuchů. Organisováním stávek spojených
s nejhrubšími výtržnostmi má býtl uměle vyvolaná
#16
alto_textblock
#16
nouze mezi obyvatelstvem, kteréž by se pak k revolu-
cionářům přidalo. Tajemství velikosti Španělska po-
zůstávalo v živé víře, v náboženském přesvědčení.
Proto spiklenci ve Španělsku nejvíce zuří proti klá-
šterům. Liberalismus, jenž v předešlém stolen ve ,
nělsku vládu na sebe strhl, je neštěstím Španělska
— stejně jako Rakouska.
Studentské výtržnosti v Rusku stále
vzrůstají, což mělo za následek, že university v Petro-
hradě, v Charkově, Dorpatu a Kyjevě byly uzavřeny.
Studentstvo domáhá se svobody pro ruský národ.
Zdá se však, že sami dosud nevědí, v čem ta svo-
boda má záležeti. Mají-li ruští studenti na zřeteli libe-
ralismus západoevropský se všemi vymoženostmi velmi
pochybné ceny, snad i s tím parlamentarismem, který
sám sebe v západní Evropě přivádí ad absurdum, pak
by svoboda taková byla jen k záhubě Ruska. Svo-
boda ruského národa musí býti samorostlá, musí se
rozvíjeti na základě zemstev poznenáhlu k sebesprávě.
Dříve však musí se rozvíjeti školství na základě kře-
sťanském. Ruským studentům vjely do hlav neprakti-
cké idee Tolstého, na něž se i ve svých peticích od-
volávají. Tolstoj je sice křesťanštějším nežli Rousseau,
kdyby však ruská společnost měla se přetvořiti vedle
jeho plánů, byl by konečný výsledek její — rozklad.
Filosofické ideály na papíře snadno se píší, avšak
špatně se provádějí v praxi. Tolstoj je ruským Rous-
seauem, a kdyby Tolstoj nebyl Tolstým, již dávno by
za své spisy pykal na Sibiři. Pleta, jakou k němu
jakožto starci nad hrobem ruský car chová, chrání ho
před následky jeho heresie nad jiné nebezpečnější.
I Rusko jednou ocitne se před velikou vnitřní krisl,
nedovede-li jeho cesaropapát ruský lid postupně vzdě-
lávati a povznášeti. Největší ruští spisovatelé od Go-
gola až k Tolstému a Maximu Gorskému umějí jen
rány ruské společnosti a bezednou sociální bídu od-
krývati, ale nikoliv léčití. Vyšší ruská společnost je
prohnílá a ubohý mužík hyne ve hmotné bídě. Jediné
jeho Ideální víra udržuje ho na mravní výši. Ruští
studenti, dovolávající se hřmotně různých svobod,
jsou syny vyšších činovníků, popů a zadlužené šlechty,
jsou to synové svých rodičů, a proto se jim za to
mnoho nestane.
K italské trůnní řečí. V trůnní řeči ozna-
muje italská vláda následující: »Moje vláda podá
návrh zákona, kterým ideální názor o nerozlučitel-
nosti civilního sňatku dle vzoru podobných zákonů
jiných zemí bude zmírněn. Pokud se týče poměru
státu a církve, hodlá moje vláda říditi se zásadou
přísné rozluky státní a církevní právomoci, kněžstvu
dáti jeho čest, ale činnost jeho obmeziti pouze na
působiště čistě církevní.« Italská vláda oznamuje tedy
světu, že míní nestoudný její attentát na přirozené
božské právo, na mrav a náboženství, na svatost
manželství a čistotu rodiny provésti pod názvem:
zmírnění nerozvížitelnosti svazku manželského. Zločin-
nějšího cynismu již býti ani nemůže, než jest tento.
Italská vláda hlásá do světa, že stojí na stanovisku
úplné rozluky státu a církve a proto zrušila kláštery,
konfiskovala majetek církve, zavedla civilní sňatek,
vydala zápověď církevních průvodů, vleče k soudu
kněze a biskupy, míchá se násilně do jmenování bi-
skupů atd., a to se jmenuje úplná rozluka církvea
státu. Neměla dosti odvahy odsouditi skandály
v »Banca Romana«, nesměla vystoupiti proti »Mafil«
sicilské a neapolitánské, ale má odvahu na svaté
přesvědčení katolíků. Projevy v Neapolitánsku, které
udávaly v politice tón, nesmí se podceňovati, jest to
skutečný lid a ne snad některé třídy, které mluví
proti předloze Italské.
Francouzští katolíci a všeobecné volby.
Po velikých ranách, které stihly katolickou církev
v posledních letech od zednářsko-soeialistické vlády,
chystají se všichni Francouzové dobré vůle k nastá-
vajícím volbám pod heslem: »Groupe parlementalre
de l'action libérale.« Jak »La Croix« uvádí, sebráno
k tomu účelu již 445.937 fr. 94 c. Dojemná jsou
hesla, kterými provázeny jsou dary k tomu účelu za-
slané a jež svědčí nejen i o něžné lásce k církvi, ale
I o vroucí láace k vlasti. S heslem »Pro Boha, cír-
kev a Francii!« obětují dary své a prosí při tom
»Saboa nos Domine perlmus«. »Pane, zachovej nás,
hyneme.« Jistě vystlh správně povlnnost katolíků