Strana 2. Číslo 308

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 9. listopadu 1900

více než 40 hlasů. Poněvadž legislatura v Delaware jak v senátě, tak v domě representantů jest republi- kánská, zdá se býti volba dvou republikánských se- nátorů zabezpečena, budou-li arciť všecky republi- kánské frakce postupovati o volbě svorně. Většina pro Mac Kinleye obnáší v Pennsylvanii 300.000. v Indianě 30.000, v Illinois téměř 100.000 hlasů. Bryanova většina v Colloradu obnáší 35.000 hl. Bryan bude míti v legislatuře tohoto státu velikou většinu. Porážka senátora Woleska jest následkem toho jista. Následkem sázek, týkajících se volby presidentovy, bylo v rozličných krajinách v Kentucky v noci na středu šest osob zastřeleno. Obě strany vznášejí nyní nároky na tři hlasy elektorů v Idaho, 13 hl. v Kentucky a 8 hl. v Ne- brasce. Baz počítání těchto hlasů má Mac Kinley 2841, Bryan 139 hlasů. Veliký počet mandátů ve sněmovně zástupců, kterých republikáni dobyli a sesílená většina jich, která pro senát jest zabezpečena, poskytnou M ac Kinleyovi možnost, aby kongres ovládal. Bryan přeje si po své porážce jako kandidát předsednictva dosíci mandátu v senátě, což se mu však sotva po- daří, ježto, jak se nyní soudí, zákonodárný sbor v Ne- brasce jest republikánský. William Mac Kinley narodil se dne 29. ledna 1843 jako sedmé dítě rodičů, jejichž irští předkové vystěhovali se do státu Ohio r. 1750. Bo- joval za občanské války ve Spojených státech v le- tech šedesátých v řadách soverní armády. Opustiv pak vojenskou dráhu a odbyv si právnická studia, usadil se již r. 1867 v Cantonu v Ohiu, kde zjednal si výnosnou klientelu. R. 1876 zvolen byl poprvé do kongresu, jehož byl později také předsedou. V kongresu dal podnět k zavedení ochranářských cel. Stoupencem zlaté měny nebyl od počátku. Naopak často se vyslovoval pro svobodnou ražbu stříbra. Ale když ucházeje se o kandidaturu pro předsednictví re- publiky — roku 1891 zvolen byl guvernérem státu Ohio — zvěděl, že národní sjezd republikánské strany pojme do svého volebního programu určitě a jasně boj proti svobodné ražbě stříbra, přistoupil Mac Kinley rychle na toto stanovisko, a na konec vedl tuhý boj pro zlato sám. V listopadu r. 1896 zvolen byv za předsedu republiky a uvázav se v březnu r. 1897 v úřad, připravoval ihned politiku výboje. Stanice její značí: Kuba, válka se Španělskem, zabrání ostrovů Kuby a Portorika a konečně také do dnes ještě arciť pochybné zabrání souostroví Filippinského.

Volební ruch. Čechy. Bývalý poslanec Heřman Janda, kte- rému byla nabídnuta kandidatura za obchodní ko- moru v Č. Budějovicích, bude kandidovati za ven- kovskou skupinu jičínskou. — Radikálové kandidují za všeobecnou voličskou kurii litomyšl- skou dra. Sobotku, advokáta na Zbraslavi. Marava. Dae 6. t. m. při volbě, konané za V. a IV. kurii ve Veřovicích, okres novojický. na celé čáře zvoleni volitelé rozhodní katolíci, a sice v V. kurii: dp. farář Jan Halouzka, pp. Jan Fojtík a a Josef Pítr, — do IV. kurie . pp. J. Urbanovský, Jan Bartoň, Josef Be- seda. — Kéž se všu de ten dobrý lid náš vyprostí z drápů židovsko-sociální demokracie, jako u nás! Dolní Rakousy. V Bejdově měla býti vo- ličská schůze voličů IV. kurie, ve kteréž byl od ně- mecko-licového spolku za kandidáta ustanoven tamní starosta Schaumberger. Tento kandidát se ne- dostavil, a rozšířila se pověsť, že se stal obětí útoku a že byl v lese od politických odpůrců přepaden. Schaumberger skutečně den před tím opustil důma když pozdě v noci domů nepřišel, byl v lese hledán pochodněmi. V 7 hodin ráno byl nalezen v lese v příkopě a jeho tělo bylo pokryto mokrým listím. Jen hlava vyčnívala z příkopu. Nešťastník byl dopraven do svého bytu. Lékaři zjistili, že byl polozmrzlý a že ležel několik hodin v lese bez pomoci. Zda-li byl od neznámých útočníků do příkopu hozen, neb zda-li tam padl a se poranil, bude se musit zjistiti. V podstatě je všeobecně rozšířena pověsť, že se starosta stal obětí atentátu.

Zprávy církevní.

Kanovníkem koll. kapitoly u Všech Svatých na Hradčanech jmenován byl řádný pro- fesor morální theologie na české universitě v Praze vdp. dr. Antonín Vřešťál. Vřešťál byl dlouholetým vychovatelem v domě J. Exc. nejv. maršálka Jiřího knížete Lobkowicze, pak supploval na německé uni- versitě na stolici morálky po dru. Frindovi, který byl zvolen za kanovníka kapitoly hradčanské, při zřízení če ké fakulty theologické stal se pak řádným profe- sorem morálky. Se zálibou se zabývá matematikoua hvězdářstvím a vydal věčný kalendář. vydal mimo jiné samostatné spisy o lichvě a úrocích, spisek o hy- pnotismu; mnoho článků jeho jest v »Časopise katol.

duchovenstva«, »Aléthei« a jinde. Byl též děkanem fakulty theologické a následkem toho též proděkanem. Také jest členem církevního a manželského soudu, kníž. arcibiskupským ordinariátním komisařem na ško- lách reálných v Žižkově a Karlíně. Narodil se 23. října 1849 v Praze, na kněze byl vysvěcen 17. dubna r. 1872. Také dlužno podotknouti, že vystoupil na katolickém sjezdu ve vědecké sekci jako řečník o the- orii Lombrosové. Zasedal též ve výboru družstva sv. Vojtěcha k vydávání »Katolických Listů« a jest jeho horlivým členem doposud. Kněžská jubilea. Včera slavil vdp. Josef Marass, farář a děkan v Semněvicích, vikariátu Týna Horšova, svoje 80leté narozeniny. Za své zá- sluhy byl vyznamenán čestným kanonikátem a rytíř- ským řádem Františka Josefa, zlatým záslužným křížem s korunou a jubilejní medalií za 40letou službu. Býval svého času též c. k. okr. školním in- spektorem a ve svém vysokém věku vykonává ještě funkce jako biskupský vikář. Narodil se v Horšově Týně, na kněze byl posvěcen 8. srpna 1844. - V těchto dnech oslaví vdp. Martin Velický, fará v Říčanech, svoji 25letou horlivou působnost v této obci. Narodil se 21. října 1836, na kněze byl vy- svěcen 28. července 1861, působil jako kaplan v Pla- ňanech u Kolína, od r. 1875 pak v Říčanech. Psal poučné články do »Čecha« a »Blahověsta«, zvláště o školství, r. 1870 sestavil spisek »Tractatus de in- fallibilitate« (o neomylnosti), dále studie »Quo anno Dominus noster mortuus est« (Kdy zemřel Pán náš), kde ze 100 pramenů je snesen bohatý materiál. Do- plňky vyšly v českém jazyce. Dobročinnost dal na jevo tím, že na své útraty dával studovati nadané mladíky. V den slavnosti vyjádří mu duchovenstvo vikariátní svoje blahopřání. Za své zásluhy byl jme- nován kn. a. notářem. Úmrtí. Telegrafuje se nám: Ve Veselí nad Lužnicí zemřel dne 8. listopadu vdp. děkan Václav Novák. Pohřeb koná se v sobotu dne 10. t. m. v 10 hodin dop. Zesnulý se narodil 4. srpna 1827 ve Svinech, na kněze byl vysvěcen 2. listopadu 1851. Není tomu dávno, co pro vysoký věk složil úřad bisk. vikáře střídnictví sobělavského. Za své zásluhy byl jmenován konsistorním radou R. i. p. Církevní slavnost. Dnes je slavnost sv. The- odora, narozeného v Syrii, který se zdráhal jako vojín obětovati pohanským modlám a prohlásil se za křesťana. Proto byl uvržen do vězení, kam mu poslal Bůh anděla, aby jej v poji sílil. Po té bylo tělo jeho železnými drápy roztrháno a mučeník na hranici upálen r. 306. Ve 12. stol. byly ostatky jeho přene- seny do Brindisi, hlava se chová v pevnosti Gaetě, v nádherném chrámu jemu zasvěceném, kam přichází ticíce poutníků. Tři částky ostatků jsou uloženy ve chrámu sv. Víta v Praze. Také se koná památka sv. Alexandra, mučeníka soluňského. Duchovní slavnost v Jistebnici. Píše se nám: Práci a přičinění důst. duchovenstva místního podařilo se v osadě zaraziti spolek »Bratrstvo sv. růžence«, jenž v neděli, 4. listopadu, dp. P. Constan- cem Pechočem O. P. z Prahy slavnostním a dojem- ným způsobem zřízen a otevřen byl. Celá osada brala nejvřelejšího podílu přes mlhavé a deštivé počasí na slavnosti této, která od půl 10. až do 12. hod. dopo- lední a zase od půl 3. do půl 5. hodiny odpolední trvala. Chrám Páně sotva dostačoval. Súčastnili se též pan purkmistr s ostatními pp. zástupci obcí při- fařených, pp. vrchnostenští úředníci, mnozí z pánů učitelů a vůbec celá osada byla plně zastoupena. Pří- kladem dojemným předcházela vysoceurozená paní Vi- lemína baronka z Nádherných-Bärenreithrů, kteráž jako členka Bratrstva na prvním místě byla čtenaa posvátným obřadům již od 8. hodiny ranní až do po- ledne a zase od půl 3. hod. dopol. až do konce zbožně obcovala.

Ze soudní síně. Hilsner podruhé před porotním soudem Den XII. (Původní zpráva našeho zvláštního zpravodaje.) V Písku, 8. listopadu. Lk. — Obvyklá návštěva v soudní síni, o ohromném návalu, jak píší některé pražské listy, ani potucby. Dnešní výslech byl dosti zajímavý, neboť dnes vy- slechnuta byla celá řada židů polenských a ti — o pět o ničem nevěděli, nic neslyšeli, nic ne- mluvili. To všechno prý je drzá lež, co o nich svědci říkají. Oni také prý nejsou Němci, nýbrž Češi. Toto tvr- zení vzbudí u každého jistě smích, neboť žid a Čech jsou dva pojmy, které se naprosto vylučují. I jiný moment byl zajímavý — ten, kdy neopatrně dr. Auředníček vyvolal svou řečí oprávněnou nevoli v po- rotě a druhý, kdy soudu přímo směle vmetl ve tvář, že prý věří víc jednomu křesťanu, než dvěma židům. A za- tím soud počiná si objektivně i trefně ukázal k tomu dr. Baxa, že proti jednomu křesťanu svědčí desetžidů. Zajímavo jest, že žádný ze židovských svědků nevyřekne celou přísahu panem presidentem zřetelně předříkávsnou, nýbrž vždy nějaké slovo zapo- mene. Pochopitelný rozruch způsobilo líčení hocha Rappa. který měl viděti Hilsnera v osudný den zavraždění Hrů-

zovy v templu. Očekávání židů však sklaplo — hoch tam Hilsnera neviděl. O třech čtvrtích na 9. hod. ranní zahajuje líčeníp president O. Winter. Když byl udělil novým 11 svěd- kům případné napomenutí přistupuje

k výslechu svědků.

Svědek Karel Reismann, 31letý israelita. obchodník v Polné. Přísahá. Předseda: U vás byl ve službách H. Basch. Svědek: Asi tři čtvrti roku, nastoupil koncem května 189S, odešel začátkem dubna 1899 Neměl žádnou práci, proto vstoupil ke mně do služby, spal u mne a bych tak nebyl sám. Chodil po lidech, nejprv měl 3 zl., potom 4 zl. týdně. Odešel ode mne, aby si hledal novou službu, aby dostal větší plat. Předseda: Dal vám výslovně výpověd Svědek: On povídal, že půjde pryč. Odjel pak do Vídně. Předseda: Spal vždycky u vás? Svědek: On spal skoro vždycky u mne. Dr. Auředníček: Jste to vy, co jste byl na pontí ve Žhoři? Svědek: Ne. Dr. Auředníček: Komu se říká hezký Rajsmínek? Svědek: To je Theodor Reismann, povozník v Polné. Svědek na další věcí se nemůže pamatovat, ani na den 29. března 1899. Hilsner mlčky k výpověděm svědka přitakuje. Dr. Auředníček žádá za předvolání svědka Th. Reismanna Svědek Heřman Baseh, 27letý žid, soustruž- ník v Ústí n. L Přísahá. Vypovídá česky a německy. Předseda: Byl jste mimo Polnou? Svědek: Byl jsem 9 let ve Vídni, vrátil jse m se do Polné r. 1897, abych si tam zařídil soustružnické řemeslo. Bydlil jsem s rodičemi. Otec již zemřel, matka bydlí v Brt- nici u Jihlavi. Obchod první čas šel, pak nešel. Když jsem neměl práci, šel jsem k p. Reismannovi, jenž nechtěl býti sám. Dostával jsem 4 zl. týdně, někdy jsem pracoval. Předseda: Kde jste bydlil? Svědek: U Reismanna. Předseda: Byl jste tam vždy? Svědek: Ano Někdy jsem šel spát domů. Před Velikonocemi jsem mu dal výpověď a odejel jsem do Vídně. Předseda: Pamatujete se na výlet v Březiny roku 18987 Svědek: Byl jsem na něm také Šel jsem tam po obědě a zůstal jsem tam až do konce. Šel-li jsem zpět s hudbou, to je možno. Svědek neví, s kým tam byl; vi- děl tam „ty druhé od spolku“, ale neví, kdo to byl. Po tom výletu šel k strýčkovi K. Baschovi do hospody. Kolik bylo hodin, to svědek neví, ale zdržel se tam do půl 10. hod. večerní, kdy se společnost rozešla. Předseda: Kdo tam s vámi byl pohromadě ? Svědek: Ed. Basch, H. Steiner, J. Aufrecht, B Basch, H. Basch aj. Předseda: Je tu svědek Lang, který vás viděl po 10 hod. na ulici. Svědek: Tonení pravdu. Jás Brety- šem ani s Hilsnerem nikdy nechodíl. Předseda: Ale ten to zde udal. Svědek: Tojeinfémni lež Předseda: To nesmíte říkat. Rada Danzer: Znáte L. Gráfa Svědek: Ano. Rada Danzer: Byl ten tenkrát s vámi Svědek: Já se nedovedu pamatovat. Na výletě byl, to může být. Rada Danzer: Ten taky měl být na večer s vámi. Svědek: Tonení pravda. Tajemník Šonka: Byl jste členem toho děl- niekého spolku? Svědek: Byl jsem členem, ale neplatil jsem to ač jsem to sliboval. (Smích) Tajemník Šonka: Byl tam s vámi Z. Müller a Deutsch? Svědek: Snad byl, ale já se na to už nepa- matuju. Dr. Pevný: Ten hostinec ale bývá už o 9 hod. večer zavřen. Svědek: Toneni pravda, stalo se, že ta hospoda byla otevřena déle. Dr. Pevný: Tvrdíte, že jste ten den tam byl do 10. hodiny. Svědek: To jsem netvrdil; kolem 10. hod. več. šel jsem domů. Dr. Baxa: S kým jste šel z Březiny domů ? Svědek: To já nevím, nemohu se pamatovat. Došlokekonfrontaci svěďka Lang s tímtosvědkem. V obecenstvu napjetí. Předseda: Můžete to určitě tvrdlt, že jste ho tenkrát viděl? Lang: Ano, byl s ním L. Graf, Hilsner a Maa Brettiš. Svědek: Ten svědek se musí mýlit, já jsem s těmi nikdy nešel a také bych ten samotný den nešel s nimi. Rada Danzer: Víte se pamatovat jistě? Lang: Ano, bylo 10 hod. 5—6 minut večer, bylo jasno. Ponocný u Hilsnerova bytu pískal hodiny, když oni vyšli ze židovského města. Svědek: Presím, já toho svědka a n neznám. (Bouřlivý smích.) Předseda napomíná obecenstvo, aby takových neslušností nechalo. Dr. Pevný: Znáte hostinec u Kopla (Basce v Polné. Lang: Ano, chodí tam židé. Tehdy pak bylo po 9. hod. tma. Dr. Baxa: Vy jste řekl, že jste s Hilsnerem nikd, Svědek: Ne. Dr. Baxa: Viděli vás Lang i Cing na Veliký pátek r. 1899. Svědek: To není pravda. Já jsem nikdy do jeho společnosti nepřišel. Lang: Al. Březina stvrdí přísahou, že ten Kopplmanův hostinecbyltehdy v 9 hod. zavřen Svědek: Proč to tenhle svědek neřekl hned? Předseda: To není vaši věcí.

nešel.