#1
alto_textblock
#1
Strana 6.
#2
alto_textblock
#2
ŽENSKÝ LIST.
#3
alto_textblock
#3
12. číslo
#4
alto_textblock
#4
„Ve jménu zákona — — —
„Zde jsem, pánové, můžeme jít, nabažil jsem
se již života ..
Studená pouta sevřela jeho ruce a chládek ža-
lářní kobky ochladil jeho horkou krev . ..
#5
alto_textblock
#5
Nepřežil ji dlouho.
Byl zachvácen horečkou a z té již nevyvázl.
A když opět příroda probouzela se k životu,
když zazelenaly se první stromy a z nedalekého
háje zavzněl zpěv slavíka, odešel za ní — —
#6
alto_textblock
#6
Marxova náklonnost k dětem.
#7
alto_textblock
#7
* Ze života Marxova napsal různá vypravování
Vilém Liebknecht, který osobně s Marxem se stýkal.
Z vypravování těch vyjímáme místa, která svědčí
o tom, jak Marx měl v oblibě děti.
Liebknecht píše: Marx, jako všechny silné a
zdravé povahy, miloval neobyčejně děti. Byl nejenom
nejněžnějším otcem, který celé dlouhé hodiny si
hraje se svými dětmi — cítil také magnetickou
přitažlivost ku cizím, hlavně bezbranným a nešťast-
ným dětem. Stokráte při putování londýnskými
čtvrtěmi bídy se od nás odloučil, aby dítěti, které
se někde v koutku krčilo, pohladil vlásky a vtisknul
mu do ruky nějaký! drobný peníz. Vůči žebrákům
stal se nedůvěřivým, neboť v Londýně se mnohým
žebrání stalo pouhým řemeslem — a to řemeslem
velmi výnosným, ač vybírá pouze měď. Tedy od
žebráků a žebraček, jimž původně — pokud sám
měl — vždy nějakým dárkem přispěl, nenechal se
dlouho šáliti. Proti jednotlivcům, jimiž byl klamán
umělým vystavováním zmrzačených údů, měl do-
konce velikou zlost, poněvadž kořistění z lidského
soucitu považoval za velkou špatnost a za okrádání
skutečně chudobných lidí. Když ale k Marxovi při-
stoupil žebrák anebo žebračka s plačícím dítětem,
#8
alto_textblock
#8
tenkráte byl rozhodně ztracen, i tenkráte, když
švindl sebe více žebrákovi na očích se nechal po-
zorovati. Prosícím zrakům dítěte nemohl odolat.
Tělesná slabost a bezmocnost působily vždy
mocně na jeho soucit. Muže, který bil svou
ženu — a to bylo v oné době v Londýně modou
— byl by s největší radostí k smrti dobil.
Několikráte v takových případech se dostal do ne-
příjemností.
Ve svých volných chvílích i na procházkách
zaměstnával se dětmi a hrával s nimi nejveselejší
a nejdivočivější hry — krátce byl dítětem mezi
dětmi. Často jsme hrávali „kavalerii“, já jsem vzal
na rameno jedno, Marx druhé děvčátko, pak se ská-
kalo a běhalo o závod, tu a tam také byl sveden
malý boj. Děvčata totiž byla rozpustilá jako hošia
snesla bez zaplakání i tak některou ránu.
Pro Marxe byla společnost dětí potřebnou —
zotavoval se a osvěžoval se s nimi. A když vlastní
jeho děti dorostly anebo zemřely, nastoupili vnuci
jejich místa. Jenny (Marxova dcera), která na po-
čátku sedmdesátých let se provdala za Longueta,
jednoho z komunardů, přivedla Marxovi do domu
několik hochů — divokých chlapců. Zvláště nejstarší,
Jean anebo Johny zvaný, byl miláčkem dědečka.
Mohl s ním činiti všechno, a to věděl. Jednoho dne,
když jsem byl na návštěvě v Londýně, smyslil si
hoch Johny, kterého rodičové poslali z Paříže, že
by mohl Marxe použíti za omnibus. Sedl si na ra-
mena Marxe, zatím co Engels a já jsme dělali
omnibusové koně. V malé rodinné zahradě nastala
divoká jízda.
Hý! Hot! Tak to šlo s německo-francouzsko-
anglickým voláním — Goon! Plus vite! Hurál
A Marx musil běhati, až mu s čela řinul pot. Když
pak Engels nebo já jsme pomaleji cválali, tu ihned
na nás doléhal bič nemilosrdného jezdce: Yon nangty
horse! Ty neposlušný koníku! En avant! A tak dále,
až již Marx nemohl, — pak se s Johnnym vyjedná-
valo a byl uzavřen smír.
#10
alto_textblock
#10
RZNÉ
#11
alto_textblock
#11
ZPRÁVY
#12
alto_textblock
#12
* Obraz neskonalé bídy proletářky. Josefa
Měchurová, 24letá žehlířka z Libně č. 238, ve svém
životě ještě nikdy nic dobrého nezažila. Dle svě-
dectví jedné její přibuzné „chudák Měchurová po
celý svůj život ani jednou pořádně se nenajedla“.
Ke vší své bídě žehlířka loni v létě povila hošíka.
Byla-li bída dříve u ni častým hostem, usídlila se
nyní nouze v jejím příbytku trvale. Měchurová
viděla, že jí díte prekáží v hledání živobytí a že
samo trpí u ní nedostatečnou výživou, ale nechtěla
chuděrku pipraviti o život. Oblékla tedy synáčka
do čistého prádla zavinula ho do peřinky a odnesla
až na hoř. Nové město, kde v ulici ve Smečkách
odložila nemluvně na schodech u sklepa domu čp.
1408-II., načež se chvatně vzdálila. Za nedlouho
potom dítko bylo nalezeno a odneseno do nalezince,
pátrání po matce bylo však bezvýsledné. Až Mě-
churová sama se přihlásila. Mateřský cit přece ne-
#13
alto_textblock
#13
dopustil, aby se dítka úplně zřekla. Přišla si pro
dítě, které ji však nebylo vydáno a ponecháno na
dále v nalezinci. Na Měchurovou podána žaloba
pro odložení dítka dle § 376. tr. zák. a v sobotu jí
pro tento delikt u přestupkového soudu na
Ovocném trhu tajemník Kraut vyměřil třídenní
vězení.
*Zabila se pádem s okna. Když zaplanou
světla plynová a elektrická na ulicích Prahy, mladý
elegantní svet naplní chodníky Ferdinandovy třídy.
Beztarostná procházka, veselé hovory, pozdravy,
pohledy. — V pondělí dne 9. března na Ferdinan-
dově třídě, mluvilo se o smrti mladého děvčete.
Vždyť chodilo se kolem skvrn, po krvi její. U ob-
chodníka Kreidla v Platýze na Ferdinandově třídě,
sloužila 18letá Kateřina Nevolová. V pondělí 9.
března po 9. hod. odp., čistila okna v třetím
poschodi. Náhle sklouzla. Měla sice ochranný pás