#1
alto_textblock
#1
Císlo 286.
#3
alto_textblock
#3
Praze, dne 18. října 1902
#4
alto_textblock
#4
Ročník VI.
#5
alto_textblock
#5
Redakse, admlslstrace a es
pedice: Praha, Pštrossova
ulice, číslo pop. 200—II.
Nafrankované dopisy ne ne-
přijímají a rukopisy se ne-
vraceji. Nezapečetěné re-
klamace jsou porta prosty.
Innerty úětujeme levnéa
při častější lnserci poskytu-
jeme zvláštní výhody. —
Vycházejí denně o šestě
hodině ranní. — V pondělí
a po svátku, vždy o dva-
nácté hodině polední.
Jednotlivé číslo za 8 haléřů-
Účet cís. a král. poštovní
spořitelny číslo 860.790.
Zelefon rodakce číslo 1126a)
#7
alto_textblock
#7
UCKt
#9
alto_textblock
#9
Předplatné pro Prahu s de-
náškou měníčně. . . K 2.80
čtvrtietně . . . . . . K 8.40
celoročně . . . . . . K 33.60
Předpl. pro tuzemsko pošton:
měníčně . . . . . . . K 3.—
čtvrtletně . . . . . . K 9.—
neloročně . . . . . . K 36.—
Předplatně do cizozemska
Německa a Brbska obnáší:
čtvrtletně . . . . . . K 12.—
celoročně . . . . . . K 48.—
Předplatné do Ameriky, Fran-
cle, Švýcarska, Italie, Belgie
a Anglie: čtvrtletně K 13.20
celoročně
K 52.80
Telefon administrace i knih-
tiskař. závodu číslo 1126b)
#10
alto_textblock
#10
Slunce vychází v 6 hodin 27 minut ráno.
Slunce zapadá v 5 hodin 3 minuty večer.
#11
alto_textblock
#11
Sobota
Sv. Lukáše
#12
alto_textblock
#12
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně:
u sv. Cyrilla a Meth. v Karlíně od 14.-18. t. m.
#13
alto_textblock
#13
„Nový klerikální trumf“
#14
alto_textblock
#14
Vídeňský liberální list »Zeit«, který zrodll se
z týdenníku »Zelt«, redlgovaného příslušníky vyvo-
leného národa, přlnesl těchto dnů článek, s ho-
řejším nadpisem, který ukazuje, jak daleko sahá
smělost jistých žurnalistův a jakého ducha jest jejich
známý »liberalismus«.
»Zelt« píše: »Bleskové světlo, které občas ostře
ozařuje pozadí rakousko-uherské polítiky, právě nyní
zase zašlehlo. Jest ještě v dobré pamětl, jak svého
času překvapilo, ba, až zarazilo, oznámení křesťansko-
sociálního večerníku, že arcivévoda Frantlšek Ferdi-
nand přijal protektorát nad klerikálním bojovným
spolkem, katolickým spolkem školním. Nemenší sen-
saci působí zpráva, která nyní dochází z Peštl. Pod
vůdcovstvím hraběte Jana Zichyho, náčelníka lidové
strany v Uhrách, sešel se tak zvaný katolický sjezd.
Známo jest, který díl katolíkův bere účasť na kato-
lických sjezdech a jaké jsou cíle a úmysly strany,
která katolické sjezdy pořádá. Kdo zná rakouské,
tak zvané katollcké sjezdy, ví, co si o uherském
sjezdu má myslitl.
A nyní obdržel president uherského sjezdu kato-
líků od baronky Vesceyové, dvorní dámy arcivévod-
kyně Marie Valerie, tento list:
»Vysoce urozený pane hrabě Zichy! Vaše po-
zvání ze dne 26. září datované, ke sjezdu katolíků
16. t. m. v Peštl odbývanému, přijala milosti vě
Její Výsost paní arcikněžna Marle Valerie. Paní
aroikněžna děkuje Vašemu Blahorodí za pozvání. Ll-
tuje velmi, že nyní nemůže odebrati se do Pešti a
podíl bráti na sjezdu katolíků. I prosí tudíž, byste,
pane presidente, pozdrav její vyříd!l pří-
tomným členům, knimž s upřímným
srdcem se připojuje, jak co se týče
všeobecných snah a cílů spolkových,
tak i vzhledem k oslavě jubilea sv.
Otce. Se srdečným pozdravem, baronka Marle Ve-
cseyova, dvorní dáma. — Dáno ve Walisee, dne
13. října 1902.«
»Zeit« píše dále, že nedá se přehlédnouti poli-
tlcký význam tohoto psaní; váhu jeho nelze ani se-
slabitli, ani zapříti. Klerikální strana prý se už po-
stará, aby pomoc tuto, která přichází z kruhů nej-
vyšších, náležitě pro sebe využila. Tím více prý
však musí psaní toto překvapiti uherského minister-
ského předsedu, který, ač jest politickým libsrálem,
ani jedno procesí božítělové prý nezanedbal; dopis
arcikněžnín zarazí též hraběte Alberta Apponyiho,
předsedu sněmovny, který dlouhý čas byl v po-
věsti klerlkálního smýšlení a platí za věrného katolíka.
Všlchni tito, katolícl, kteří žádným katolickým
#15
alto_textblock
#15
kongressem prý nedají si vzíti své katolické smýšlení,
stojí však v rozhodném odporu ke smýšlení, které
chová klerikální lidová strana, která nejen že touží
po revisi církevně-politlekých zákonů, čímž by kon-
fessljní spory byly věčny, nýbrž též, spojujíc se s vý-
středními stranami uherskými, ohrožuje jednotu a bez-
pečnost uherského státu.
Jest tudíž podpora katolického sjezdu totéž jako
schválení snah a účelů, které vláda, uherským
králem povolaná, potírá a kterým odporuje smýšlení
veliké většlny národa. Jest to odsouzení nynější
uherské státní polltiky!
Bude tudíž věcí mužů, kteří stojí v čele uherské
politiky, aby si vyřídill nějakým opportunním způ-
sobem toto rušení svých kruhů. Pro nás před Ll-
tavou má celá událost tato jen symptomatický vý-
znam — jak jsme již řekli, osvětluje jen pozadí ra-
kouské politiky. Klam jest tu vyloučen, mýlka byla
by nebezpečnou. Jen jedno zbývá, co by v Uhrách
I v Rakousku upokojilo: zpráva totlž, že dcera císa-
řova byla o snahách a cílech klerikální lidové
strany v Uhrách špatně informována a že okolí
její neřeklo jí pravdu o chystaném kongressu uher-
ských katolíků.
Tak stěžuje si »Zalt«, jejíž vydavatelé jsou
dr. Jakob Slnger a dr. Jlndřích Kanner, oba vyznání
Mojžíšova.
My však soudíme, že císařova dcera Marie Va-
lerle, která listem svým tak upřímně a neohroženě
ukázala své katolické srdce, nepůjde si dříve do re-
dakce »Zelt« o dovolení, jak má smýšleti a s kým
má sympatisovatl. Psaní její způsobí v Uhrách týž
příznivý dojem v obyvatelstvu, které z většlny jest
katolické, jako v Rakousku vyvolalo velikou radost
prohlášení nástupce trůnu, co znamená vlastně »Pryč
od Říma!« u převzetí protektorátu katolického škol-
ního spolku. Členům panovnické rodiny jest k veliké
cti, že tradlcím rodu Habsburského nepokrytě a ne-
ohroženě dávají výraz.
Po stránce politické není nezajímavo, že arcl-
kněžna Marle Valerle vzkázala své sympatle ke vše-
obecným snahám lidového uherského spolku, o němž
známo jest, že chce spravedlnosti v Uhrách, že chce
provésti politickou i jazykovou rovnoprávnost národů
a odstraniti židy, protestanty a také-katolíky odhlaso-
vané interkonfessljní zákony. Psaní paní arcivévod-
kyně ukazuj, jak se vlastně smýšlí v panovnické
rodlně a posilňuje snahy katollckých spolků před-
lítavských.
Ano, bude to ale trumfem »klerikálův« 1 »kleri-
kálních« sjezdů, že jednají v souhlase a s pochvalou
členů panující rodlny — tak odpovídáme my židov-
sko- liberální redakci »Zsit«.
#16
alto_textblock
#16
Zprávy politické.
#17
alto_textblock
#17
V Praze, dne 17. října 1902.
K situací. Právem řekl včera posl. dr. Pa-
cák předsedovl mlnisterstva, že svou řečí značně přl-
ostřil situaci. Útok jeho na české poslance byl úplně
nemístný a měl také svůj vznik v pochybném před-
pokládání, že český národ nestojí za poslanci. Kdyby
předseda ministerstva byl o smýšlení českého národa
lépe zpraven, věděl by, že politické naše strany se
sice různí v ledačems od sebe, ale v hájení práv na-
šeho návoda že jsou úplně svorny a zůstanou svorny
také nadál. Ostatně byl pan ministrpresident o tom
již poučen, neboť české strany daly vládě na její zá-
sady jazykové společnou a ode všech klubů jedno-
hlasně přijatou odpověď, jež zní: Vaše Excellence !
Pokládáme za svoji povinnost vyložlti Vaši Excellencl
stanovisko zástupců tří stran v rozpravě, jež konala
se 14. t. m., naproti zásadám, které byly nám a sou-
časně veřejnosti odevzdány ve příčině zákonné úpravy
jazykových poměrů při zeměpanských úřadech v krá-
lovství českém a markrabství moravském. Pokládáme
zbytečným ještě jednou důtklivě prohlásiti, že k roz-
pravám o zjednání smírných poměrů mezi oběma
kmeny země koruny české obývajícími byli jsme vždy
ochotnými, jakkoliv těžké bezpráví, které bylo če-
skému národu nezaslouženě způsobeno, odčlněno ne-
bylo a také dnes jsme k zahájení příměří na základě
poctivé, úplné a neobmezené rovnoprávnosti ochotnl,
poněvadž neústupně trváme na tom, že národní mír
jest jedlnou zárukou pro zdárný a zdravý vývoj na-
šeho státu a jeho národů. S politováním tím větším
jsme viděli, že zásady nám odevzdané jsou v přímém
odporu s poctivou, úplnou a neobmezenou rovnopráv-
ností a to měrou daleko větší, nešli dosud rakouská
vláda, ba sama vláda Vaší Excellence ve známé zá-
konné osnově z roku 1901 uznala potřebným a pro-
spěšným. Zákonné stanovení nadpráví německého ja-
zyka v zásadách navržené, k úplnému skoro vylou-
čení sahající omezení platnosti druhého jazyka zem-
ského v jednáních při jednojazyčných úřadech odpo-
ruje tak úmyslně státním základním zákonům, rovno-
právnosi zemských jazyků čl. 19. tak slavně zaru-
čené a tolikéž onomu poctivému, bezvýhradnému, stej-
nému právu, kterého jsme vždy a za všech okolností
hájili pro oba národy, že již nyní prohlásiti můžeme,
že tato ustanovení zásad nepokládáme vhodným pod-
kladem pro mír národní, tak upřímně vytoužený a že
tyto zásady náml přijaty býtl nemohou. Do jednotli-
vostí, myslíme, pouštěti ss nebudeme, ale také v tom
přídadě nalézáme v osnově ochotu vůči tužbám, které
vzhledem na zachová í jednotnosti království českého
a vzhledem na budoucnost státu schvalovati nemů-
#18
alto_textblock
#18
FEUILLETON.
#19
alto_textblock
#19
MĚŠřÁCI.
Dramatická etuda o 4 dějstvích. Rusky napsal Maxim Gorkij
Přeložil dr. Bořivoj P'rusík.
#20
alto_textblock
#20
(Poprvé v Národním divadle ve čtvrtek, 16. října 1902.)
Jméno Maxima Gorkého nedávno rozvlnílo
všechnu literární veřejnost. Spisovatel — tuším —
nebyl přljat v cech vyvolených, v akademil, ježto prý
ani pravoplsně psáti neumí! Že umí něco vyššího, co
zas tisíce jiných pravopisců nedovede — pah! na to
se vysoká rada neohlédla.
Gorklj jest opravdu svérázná, silná Individualita
spisovatolská. Nechci tím snad již říci, že jeho »Mě-
šťácl» jsou skrz na skrz svojí zjevnou tendencí ne-
dotknutelní — ale orlglnality nelze na Gorkim nezna-
menati. Autor, jehož život sám do sebe má mnoho za-
jínavostí. Gorklj, vyšlý z chudoby, sirotek odkázaný
na chléb milosrdenství, učeník ševcovský, pak kre-
sličský, kuchtík na parníku, pekařský dělník, želez-
niční hlídač, prodavač ovoce, písař, pak opět zřízenec
u dráhy a konečně splsovatel povídek, dramatik —
toť zajisté překlikatá čára životní pouti.
Svědčí snad o nestálosti, jež origlnellním duchům
jest vlastní, ale ukazuje též, jak těžko je se probítl
mnohdy životem k povolání, k němuž člověk se
kloní.
Novelly Gorkiho, čerpané z nejnlžší sféry lidové
#21
alto_textblock
#21
ukazující křiklavost panujících poměrů, rozervanost so-
clální, strhly na se zájem veřejnosti.
Rozumí se, že 1 dramatická práce Gorkého vzbu-
díla pozornost. Všude hlásí se o slovo jeho »bo-
sácl«. Vyděděnci, vzdorní filosofové v hadrech, po-
výšenci proletáře, kteří s lahví vodky v ruce resonují
proti svému okolí. Škoda, že své talenty jen utápějí,
nemajíce mravní síly reformovat sebe, a tak počíti re-
formu celé té hamižné společnostl, proti níž v kapse
zatínají pěsti.
I Gorkého »Měšťáci« pestří se známou řadou
figur z jeho belletrljních prací. Dva světy srážejí se
mezl sebou. Svět »měšťáků«, žijících ve svých tradl-
cích, svět postavený na starých zásadách, společnost
lidí, kteří nejsou ovšem bez lidských chyb — a svět
nový, který z touhy po individualismu, volnostl, chce
utécl z kolejí svých předků.
V druhém jednání »Měšťáků«, prvá jeho scéna,
dává nám nahlédnouti v samo jádro děje. Bezsě-
menov, zazobaný měšťan, starší natěračského cechu
a manželka jeho Akulina stojí tu v kontroversl
protl svým dětem. Je to Petr, vyhnaný student unl-
versitní, a Taťana, učitelka. Touží po mužl, povo-
lání svému jen s neláskou, s rozmrzelostí se věnujíc.
Staří v šiku proti mladým.
»Nuž, povězte,« volá tatík k dětem, »jaká je
ta vaše nová pravda? Co jste vykonall, co
chcete ?«
#22
alto_textblock
#22
»Vaše pravda není naše pravda,« odpovídá Petr.
Jlnak deflnovati své zásady a cíle nedovede.
»Ale pravda jest jen jedna,« namítá
otec. -
Zajisté, jen že těžko najít pro ní jedínou krátkou
formuli, nemožno zachytit ji celeu, jako zlatého brou-
čka, do hrsti a pochlubiti se vzácným lovem.
Staří, dle soudu mladých, toužících volně prošít
život, bez ústupků a koncessí, udělali prý morální
bankrot! A vy přece tušíte, že mladí, Petr a Taťana,
udělají jej daleko dříve. Však Taťana je u něho dříve,
než se nadějete.
Mlluje potají NIla, vychovance Bezsěmenova,
strojníka. Je to zdravý a statný representant soclál-
ního života v práci Gorkého. V práci zří radost žl-
vota, právo — v síle svých pěstí. Přijímá materlall-
stlcký názor světový. Nuž, tento Nil zamiluje si Polju,
švadlenu, pracující v domě Bezsěmenově. Taťana, pře-
kvapená, si zoufá. Chce se otrávit.
A Petr, nervosní, bez síly a energle, utíká pryč
s vdovou Krlvcovou. Jest její zajatcem. »Vša k se
vrátí,« fllosofuje typ bosáků, choralista Tětěrev,
»jablko nepadne daleko od stromn.« Až vystřízliví,
otcova pravda stane se I jeho pravdou. Bude z něho
měšťák, jenž mu byl tak do duše odporný.
A vůbec ti »Měšťác!«, jež ai tu autor bere
na mušku, jichž rozvrat věští, jsou vám ve dvou
prvých jednáních lidé zcela sympatičtí, V hádkách,
jež se co chvíll strhují, ukazují svojl ústupnost, touhu