#1
alto_textblock
#1
1908
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#3
alto_textblock
#3
NARUDN
#4
alto_textblock
#4
V Praze, ve čtvrtek dne 12. března.
#7
alto_textblock
#7
K číslu 7l.
číslo v Praze za 2h
a na venkově za 4
#8
alto_textblock
#8
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
#9
alto_textblock
#9
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
#10
alto_textblock
#10
K brněnské řeči ministra Práška o české
universitě.
Z Vídně, 12. března. Korrespondenční kan
celář vydala text řeči, kterou promluvi
včera v Brně v domě besedním ministr Prá-
šek. »N. F. Presse« má zprávu svoji, dle
které český ministr pravil: »Byl bych vám
rád přinlesl českou universitu.
Myslí se, že vláda má více moci nežli skutečně
má; tolik mohu jenom říci, že jsme uni-
versitě blíže než dříve. Musí však býti
ve věci té vyčkán přirozený vývoj.
Výtky, které činěny naší politice, prohlašují za
neodůvodněné, jakkoliv musím říci, že mně
samotnému nelíbí se positivní po-
litika a že jsem si ji představova
mnohem lepší. Bar. Beck vyjednává celé
dny a přemýšlí do pozdní noci, aby našel vý-
chod ze sporu o českou universitu v Brně. Je
nom o české universitě v Brně av
žádném jiném městě nemůže býti nějaké řeči a
kdo připouští vůbec možnost města jiného anebo
o jiném městě mluví, jedná proti jednomyslné
vůli celého národa českého, tak často na sje-
zdech jak v království českém tak markrabstv
moravském projevené.«
Vzhledem k této řeči ministra Práška a vů-
bec nevěříme prostě zprávám dnešních něme-
ekých listů, zejmena »N. F. Pr.« a »N. W
Tgb.«, že Čechové berou za vděk za-
tímní českou universitou v Kro-
měříži. Při veškeré úctě k tomuto českému
městu moravskému a k jeho historické důleži
tosti, musila by se odmítnouti univer
sita v Kroměříži proto též, že my žád-
ným universitním provisoriem se nespokojíme,
majice právo na universitu definitivní. Kdyby-
chom byli chtěli přijati universitu mimo Brno,
mohli jsme ji míti už dávno, hned
za dra. Körbra, buď v Prostějově nebo
v Přerově. Vždyť byli, žel, mezi poslanci če-
skými z Moravy taci, kteří sami tato me-
sta navrhov ali
#11
alto_textblock
#11
Jest pravděpodobno, že Němci navr-
hují pro českou universitu Kroměříž. Patrně
počítají s tím, bude-li jednou česká universita
z Brna pryč, že se tam nikdy již ne-
dostane. Universita není přece bednou, jakou
vozí kramáři z města do města l
»N. F. Pr.« oznamuje, že z ajlišt těl n
jisou většiny pro resoluce dvě: pro
jednu, kterou se žádá vláda, aby zřídila n ě
meckou universitu na Moravě, pro druhou,
kterou se vyzývá, by zřídila českou univer-
situ na Moravě. Obě jsou bez udání mi-
sta pro university, jakož i bez udání ča-
su, kdy má vláda národům vyhověti a přání
jejich realisovati.
Zemský hejtman v Krajině. — Hrozba
obstrukcí.
Z Vídně, 12. března. Z Lublaně se sdě
luje, že zemským hejtmanem bude jme-
nován poslanec a dvorní rada Šuklje a jeho
náměstkem německý velkostatkář Lichten-
berg — Poslanci svobodomyslní hrozí ob-
strukcí, nebude-li při volební reformě vy-
hověno jejich požadavku, aby počet mandáto
městské kurie rozmnožen byl na pět.
Demonstrace pro novou stranu maďarskou.
Z Pešti, 12. března. Četní universitní po
sluchači včera večer uspořádali ku poctě po-
slance Hoffmanna banket, po kterém jich
asi 100 přišlo k místnostem strany neodvislosti,
kde uspořádali lomoznou demonstraci.
na to vyzvali posl. Eötvösa, aby se přidal
k nové straně, jíž Hoffmann náleží. Poslane
Eötvös odvětil, že jest sice poslancem oposič-
ním, že však se nepřipojí k žádné straně,
Slovinský jazyk u vrchního zemského soudu
štyrského.
Z Lublaně, 12. března. Sděluje se, že u vrchního
zemského soudu ve Štyrském Hradci, jakožto
senátu odvclacího ve věcech civilních, slovinšt
advokáti,kteří jsou mocni jazyka německého, žá-
dají, aby se jednalo výhradně slovin-
ským jazykem a v tom jazyku aby by
vynášen také rozsudek.
#12
alto_textblock
#12
„N. Fr. Pr.“ podotýká k tomu, že tento požada-
vek není odůvodněn ani zákonem, ani dosavadní
zvyklostí a že nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 28.
ledna t. r. tento slovinský požadavek odmítl.
Požadavek slovinský jest odůvoa-
něn jak zákonem, tak statutem nejv y,š
šího soudu. Je-li povinen nejvyšší soud
vydávati rozhodnutí svá jazykem, ve kterém projed-
nává se pře v instanci první, pak jest zajisté povinen
také vrchní zemský soud jako instance dru-
há v téže řeči věc projednati. Je-li vrchní zemský
soud pro markrabství moravské a vévodství slezské
soudem v zemi, ve které Němci mají toliko 1/4, po-
vinen v rozepřích v první instanci německy projedná-
vaných vydávati rozsudky jen německé a výhradně
o nich německy jednati, mají zajisté Slovinci, kteří
v obvodě vrchního soudu štyrsko-hradeckého tvoři
rozhodnou většinu, totéž právo, jemuž se
těší do nekonečna favorisovaná německá menšina
na Moravě.
#13
alto_textblock
#13
Chorvatská krise.
Ze Záhřeba, 12. března. Sociální demo
kraté uspořádali včera večer velikou dem oln
straci za příčinou příjezdu nových poslanců do
hlavního města. Veliký zástup, v jehož čele nesen ru-
dý prapor, stál u státního nádraží a uspořá d al
poslancům veliké ovace. Potom bral se
zástup, provolávaje „Sem se všeobecným právem hla-
sovacím!“, „Sláva svobodě!“, „Pryč s tyrany lidu!“
atd. městem k bytu vůdce strany Starčevičovců dra.
Franka. Ulice k němu vedoucí byla policií uzavřena
a chráněna kordonem asi 100 četníků. Ale zástup
Prolomil kordon a tu došlo ke srážce, ve které
zatčeno několik osob.
Na konec byli demonstranti rozptýleni. Do pozd-
ní noci konali Starčevičovci schůzi důvěrnou ve kte-
ré projednávána situace, způsobená demisí presidenta
dra. Franka.
#14
alto_textblock
#14
Telegrafické zprávy.
#15
alto_textblock
#15
Z úřadního věstníku.
Z Vídně, 12. března. (K. k.) „Wr. Ztg.“ oznamuje
Císař propůjčil s prominutím poplatků místodržitel-
skému radovi u místodržitelství v Praze Václavu Sa-
#16
alto_textblock
#16
FEUILLETON
#17
alto_textblock
#17
Za Josefem Hlávkou,
#18
alto_textblock
#18
zakladatelem a presidentem České Akademie.
#19
alto_textblock
#19
Na vždycky se zavřela šlechetná ruka na
šeho mecenáše, velkého našeho šlechtice v nej-
krásnějším smyslu loho slova. Na vždycky pohasl
laskavý úsměv bezměrné dobroty na krásné
tváři tohoto našeho Velikána. Vlast naše truchlí
národ náš hořce želí ztráty nenahraditelné —
to všichni víme. Já však té přítelkyně našeho
trpícího národa vzpomínám, té ušlechtilé bytosti
na břehu krásného jezera v horách bavorských
»Tegernsee«, která vzdálena hlučného světa
v uichosti své vily pohádkově luzné pláče nad
ztrátou vzácného přítele. Paní Otilie Kleinschrod-
Stieler, ktérá přečeštila své jméno v Malybro-
ková, básnířka německá, v útulku svém, plném
poesie, oplakává ztrátu krále našich lidumilů.
ztrátu Josefa Hlávky, presidenta České Akademi
pro vědu a slovesnost. Bylo to v květnu r. 1907
V Halle n. S. u nakladatele Otty Hendela vyšel
německý překlad »Přichod Čechův« od nesmrtel-
ného našeho Zeyera. Překlad krásný, vzorně
věrný, o němž jistě plně platí slova, která pře-
kladatelce po přečtení jejiho překladu svého
»Igora« napsal Julius Zeyer:
— — Četl jsem Váš překlad dvakráte,
poprvé zkoumaje bedlivě, dle Vašeho přání, pak
volně, a mohu říci s pravým nadšením, tak
krásně a šťastně jste svůj těžký úkol vykonala.
Přijmětež můj dík a můj obdiv. Jak se Vám
podařilo podati věc německy a zároveň zacho-
vati její slovanský ráz! To jste zrovna čaro-
vala a mne jste očarovala. Na vlastní báse
svou jsem už dávno zapomněl a tak jsem měl
#20
alto_textblock
#20
jen Vaši báseň před očima a tak se mné tedy
směla líbit, aniž bych se stal příliš neskrom-
ným. Podávám a tisknu Vám ruku a mám jen
ten jaksi kárající pocit, že jsem ničím neza-
sloužil, co jste pro mne učinila. Včera čet
jsem celý, celý večer a prožil jsem ve své sa-
motě vzácně krásné chvíle. Je to tak podivné,
když člověk, cítíci se osamotnělým i mezi svými,
pojednou najde duši spřízněnou, když o člo-
věku zví, jenž daleko za horami, za řekami
s ním cítí, s ním myslí, tlukotu jeho srdce
rozumí. Je v tom něco mystického!« — Dnes
vzpomínám toho krásného překladu »Příchod
Čechův«, který nadepsala pí. Malybroková po
německu: »Heimat« s připomenutím na rubu
listu titulního:
»V originálu zní titul této básně nikoliv
Heimat (vlast), nýbrž »Příchod Čechův«. Dnes
vzpominám na věnování za titulním listem:
Památce šlechetné, bohužel tak záhy ze-
snulé české vlastenky paní Marie Hlávkové roz.
Čermákovy, spoluzakladatelky nadací české uni-
versity a českých vysokých škol technických
posvěcuje tento německý překlad vlastenecké
básně.
Překladatelka.
Dnes vzpomínám těch čarokrásných nocí,
kdy víly ve stříbrných řízách měsičního svitu
tančily po lekninech Tegernsee, co za tím »Paní
u jezera« ve stánku svých Mus, uprostřed
skvostných pláten, stvořených dovednou rukou
jejího otce, Josefa Stielera, král. bav. dvorního
malíře, pilně a nadšeně pracovala na překladu
»Přichod Čechův«. Krása přírody hýčkala bás-
nířku, jejíž talent láska k národu našemu po-
světila. Pochopení práv našeho národa, spra-
vedlivý hněv pro křivdy, kterými je hanobena
snižován, šlechetná touha přispéti ze všech sil
k odčínění té křivdy do nebe volající, účinná
snaha pomoci při dobývání upíraných práv —
#21
alto_textblock
#21
to byly hvězdy, které svítily paní Malybrokové,
když jako věrný stín za pochodní šla básnířka-
překladatelka za Musou Zeyerovou. Krásnou
ozvěnou čisté poesie Zeyerovy jsou cizině pře-
klady Malybrokové. Dnes vzpomínám tohoto
překladu právě, dnes, kdy naposledy vydechl
veliký ten muž, který byl čestným strážcem dě-
dictví Zeyerova v »České Akademii«. Mecenáš
Josef Hlávka šlechetně bděl nad pokladem poasie
Zeyerovy; on to byl, který umožnil vydání
»Vyšehradu« *) v německém překladě pl. Maly-
brokové; on to byl, který umožnil vydání její-
ho překladu »Heimat«. Také odešla již do za-
hrad mysterií, z kterých nikdo k nám se ne-
vrácí, přítelkyně pí. Malybrokové, veliká naše
žena pí. Josefa Náprstková, která osobně vyří-
dila bolestné cesty, po kterých docházejí naše
knihy německých nakladateství.
Vyprávěla mi tehdy šlechetná ta paní, jak
navštívila pana presidenta Hlávku. Slov té vzáe-
né paní zapomenouti nemohu: „Vidíš!“ — do-
jemně začala — „řekla jsem si na schodech
cestou k tomu předobrému muži. Vidíš, kam
jdeš, všude jen jdeš prosit. Nebylo by divu,
kdyby lidé dvéře před tebou zavírali, jak tě
uvidí“.. Slzy zalily poctivé ty oči, když dále po-
kračovala: „Vstoupila jsem, a povídám: Pane
presidente, nehněvejte se, já jdu zase prosit.
Paní Malybrokové musíme pomoci, nemá pro
toho nakladatele na překlad „Příchod Čechův“.
Prosím vás, nedal byste?“ — A ten dobrý pán
mi řekl: „Jen kdyby paní Náprstková sáhla do
kapsy!“ — I povídám na to: Paní Náprstková
již sáhla, pane presidente, ale je tam prázdno.
— „Tak jděte, paní Náprstková, tamhle na psa-
cím stole... Mám to na cestu do Řecka. — No,
pošlete to paní Malybrokové. Do Řecka tedy ne-
*) Vydán r. 1898 v Praze u Rivnáče.