#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v sobotu dne 3. prosince 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 334.
#4
alto_textblock
#4
Na rauní a odpol. listy
předplásí se:
v Praze v zdministraei
ni něsíc . . . . . .
na čtřrt lota . . . . 6 K —
s dvojí donáškou
na nainí
ksk
zs čtnit lets “ .
na něsíe . . . . . . 2 K 30h
Foštont
nisí
e
nk atnrt leta“ ! ! :
s dvojí zásilkou
a měst
la. . . nKi
#6
alto_textblock
#6
V drobném prodejie
ranni číslo o sob5 . . . za 8h
. . . . za 2h
odpolední .
Ve dlialkách na venkově
ranní čéslo. . . . .
. . . . . . .
odpolední
Inserá t
platí se hotově rapřeš
Předplacení a inserty přijímá adminl-
strace v Marianské ulici č. z.
Tam nacházejí se též redakee
tiskárna a sapečice „ Národnich Listu“
Rukoplsy so nevracejí
#8
alto_textblock
#8
Cnešní číslo pro Prahu le o 12 stranáel.
#9
alto_textblock
#9
Válka.
L. Z Petrohradn, 2. prosince. (Pův
telg. zvl. zpr. »N. L.«) Na cestě kolem
Rajkalského jezera a v lrkutsku jsou
nchystány nemocnice pro 3340 raně-
ných. Červený kříž doufá zřídit v nich
ale až 4000 míst pro raněné.
Dopisovatel »Rusi« sděluje z1.
prosince, že na pravém křídle udály
se bitky mezi vesnicemi Cantonem a
Sinočejcenem. V noci několik setnin
japonských s jízdou pokusilo se roz-
trhnouti obrannou čáru naši na pra-
vém křídle, jež tu vybočuje v dlou-
hém úhlu k jihu, aby překážela tak
obkličovacím pochodům a aby chrá-
nila operace proti pokusům takým.
Útok Japonců byl odražen.
Z Massavy, 2. prosince. Ruské lod-
stvo proplulo v minulé noci mořským
průlivem perimským. »Catarina« od-
plula 30. listopadu jižním směrem.
Z Petrohradu, 2. prosince. (C.- B.)
[Úradní zpráva.] Generál Kuropatkin
telegrafoval ze včerejška: Kozácké
sotně, jež byly vyslány ku proná-
sledování nepřítele, hnaly
nepřítele vsí Suidnnem až
k Taicihu, zničily při tom telegrafní
spojení podle údolí a odnesly s sebou
dráty telegrafické zdélí asi jednoho
kilometru. Za palby z pušek zapá-
lili Japonci skladiště zásob
ve dvou vesnicích v údolí Taicl.
Měli jsme dva zraněné.
Od jiného oddílu, vyslaného ke
stíhání nepřítele, nemám dosud žád-
ných zpráv. Číňané sdělují, že Ja-
ponci odvezli na vozech asi 50 mrtvých
a 150 raněných. My sami nalezli jsme
23 mrtvol a zajali 7 Japonců. O noci
na den 1. t. m. nedostali jsme žád-
ných zpráv.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy vi
na straně 4.)
#10
alto_textblock
#10
Světla nepřibývá.
#11
alto_textblock
#11
Podzimní zasedání uherského říšského
sněmu bylo náhle uzavřeno po násilném od-
hlasování většinou o návrhu na zavedení pro-
zatímního jednacího řádu, jimž se měla znemož-
niti obstrukce, a zápas, dotud zmítající sně-
movnou uherskou, přenesen na širší forum
voličstva a veřejnosti. Obě zápasící strany tvrdí
o sobě, že chtějí zachrániti ústavu uherskou,
obě strany si vytýkají, že obstrukce svým způ-
sobem, a hrabě Tisza svým způsobem po-
rušili základy ústavy, že učinili do ní průlom.
Než tento vnitřní boj v Uhrách uvedl zá
roveň do popředí výkvět maďarské politické
intelligence, zápasníci obou stran vysílají do
středu voličstva, do středu národa nejlepší své
řečníky a politiky, kteří slovem i písmem usilují
o to, aby získali pro své záměry souhlas národa.
Možno říci, že to, co bylo po 18. listopadu takto
v Uhrách lidu pověděno, jest nekonečně cen-
nější, než bylo náhle ukončené jednání sně-
movní; vědomí a dosah ústavních práv vneseny
takto do vrstev nejširších, a ať zápas skončí ve
prospěch hr. Tiszy, či hr. Andrásse, či barona
#12
alto_textblock
#12
Szella, kteří vysloupili z vládní většiny, anebo
ve prospěch hr. Apponye, kterýž různé skupiny
opposice sjednotil, nebo ve prospěch Ference
Košuta, kterýž stojí v čele nejsilnější skupiny
opposiční, myšlenka ústavnosti uher-
ské bude zápasem tímto v národě neoby čejně
posílena.
Avšak to jest pouze jedna stránka poměr
uherských, jež se týká tamní domácnosti, jinak
se to má s otázkou, vyjasní-li se tímto vnitřním
zápasem a případným jeho rozřešením také po-
měr Uher k Vídní a k této polovině soustátí?
A na tuto otázku není nijaké spolehlivé odpo
vědí, ač jest to právě tento poměr, z něhož ny-
nější zápas Tiszův s opposicí vznikl.
I v Uhrách panuje všeobecné přesvědčení
že to není jednací řád, jenž jest vlastní zárukou
svobod ústavních, ale že jest to věené plnění
oněch požadavků, jež se činí v rámci platných
ústavních zákonů. Dle mínění opposice nejsou
všecka ustanovení vyrovnací dosud provedena.
protože se tomu činí nepřekonatelné překážk
v kruzích, mimo parlament stojících, a protože
žádná z posavadních vlád liberální většiny tyto
překážky nedovedla překonati. Baron Szell, kte-
rýž svým nazíráním na ústavní práva nejblíže
stál těmto názorům, padl proto, že nedovedlv
čas dostáti úkolům, jež na se převzal jakožto
důvěrník králův.
Sesílení ústavního vědomí nynějším bojem
hr. Tiszy s opposicí povede tudíž i k dalšímu
přiostření onoho mimoparlamentního poměru,
jenž jest vlastním zdrojem zápasu. Po této
stránce nedá se tudíž očekávati, že situacev
Uhrách záhy se vyjasní.
Možno-li ještě povážlivější jest situace
v této polovině říše. Na radě říšské není tako-
vých přesvědčených stoupenců ústavnosti jako
v Uhrách, ani v oněch stranách, jež kdysi oso-
bovaly si výhradně tuto vlastnost; nejnovější
případ barona Offermanna, jenž osmělil se pro-
nésti slovo pro upřímnou ústavnost, jest dů-
kazem zdrcujícím. Říšská rada vůbec nebyla
nikdy sborem, jenž by bral poslání své tak
vážně, jako sněm uherský. Pokud Němci mohli
používati umělé většiny a majorisovati skuteč-
nou neněmeckou většinu národů, tvářili se
jakoby byli stoupenci a zastanci ústavních svo-
bod. Od té doby však, co přirozenou silou po
měrů pozbyli této umělé převahy, odhodili i
někdejší ústavní škrabošku, a zaujali posici —
terroristů. Do nedávna terrorisovali skutečnou
většinu rady říšské a vládu, nyní, jak uvedený
případ svědčí, terrorisují již i své vlastní lidi.
Za těchto okolností musily v řišské radě na-
stati poměry nesnesitelné, a to tím spíše, že
vládám videňským na tom vždy záleželo, aby
národnostní zápasy noutichaly. Za dra. Körbra
ačjiž po pět let sedí u kormidla státní lodi a ač
se v létě v Haliči prohlásil za kurátora státu, ne-
jenom se nic nenapravilo v tom, co za jeho
předchůdců bylo zadrhnuto v pravý gordický
uzel, ale sporů ještě přibylo. Tak zvané pokusy
o zjednání dělnosti parlamentu vyzněly vždy na
prázdno, protože ve Vídni si oblibili jediný člá-
nek ústavy a to je čl. 14. Řišskou radu sice ještě
neposlali na vánoční prázdniny, ale ani o ny-
nějším zasedání nelze říci, že by po celé léto
hlásané přípravy, konané vládou, aby byla děl-
nou, byly někde patrné. Bez opravdového národ-
ního smíru nemůže se parlament státi dělným, a
smíru takového nemůže Vídeň pro svou houpač-
kovou politiku potřebovati, a Němci — hovící
si ve svých „vi, clam i praecario“, zabraných
državách — zapomínají naprosto, že ještě ničí
stromy nedorostly do nebe.
Jak má za těchto poměrů se vyvinouti
opravdová, života schopná ústavnost, jak dělný
parlament, a jak mi nastati vyjasnění?
Ve své řeči při zahájení nynějšího zasedán
rady říšské vyzýval dr. Körber mimo jiné ve-
škeré poslance, aby učinili „stát hospodářsky
silným a kvetoucím“.
A když tato slova pronášel, vedlo soustát
#13
alto_textblock
#13
rakousko-uherské důležité vyjednávání o ob-
chodní smlouvu s ministrem říše německé, stát-
ním tajemníkem hr. Posadowským; vyjednávání
toho zúčastnili se i oba předsedové minister
stev, hr. Tisza za Uhry a dr. Körber za tuto
polovinu říše; stav toho vyjednávání tehdy
polovině listopadu nebyl tak nadějný jako slova
dra. Kórbra k poslancům pronešená, a přece ni-
kdo o tom nepochybuje, že dobrými obchodním
smlouvami se může mnohem více prospěti ho-
spodářským zájmům státu, než to mohou pán
poslanci. Vyjednávání s Německem skončilo —
říká se, že jen prozatím nezdarem — ale jak
mají páni poslanci přispívati k tomu, aby stát
hospodářsky rozkvetl, když vlády nejsou s to
připraviti pevné základy pro jakoukoliv činnost
hospodářskou?
A vyjma Italii, nedospělo Rakousko- Uher-
sko dosud k žádné obchodní smlouvě, ač posa-
vadní uplynuly koncem r. 1902.
Uváží-li se, že přípravy k obnově smluv
takových bývají ukončeny před uplynutím smluv
starých, ztracena jsou tři důležitá léta, plná ne-
jistoty hospodářské a není valné naděje, že bu-
doucí rok neskončí jinak.
Nepřibylo tedy jasnosti ani v oboru hospo
dářských styků s ostatními státy.
Jsou okamžiky, kdy v osudy států zasahuj
nejasné poměry tíhou nepřekonatelných sil; jak
dlouho mohou zdejší vlády ještě udržovati tak -
véto nejasné poměrr?
#14
alto_textblock
#14
Konec vyjednávání.
#15
alto_textblock
#15
Ve Vídni, v listopadu.
V popředí politických události je té doby
ne snad otázka, co bude s vídeňským parla-
mentem, nýbrž nezvratné faktum, že vyjedná-
vání s Německem o obchodní a celní smlouvu
stroskotalo.
Ze hlediska hospodářského bude událost ta
oceněna dojista v rubrice jiné, na tomto místě
stůjtež zde některé poznámky o politickém vý-
znamu tohoto nad jiné významného fakta.
Když přibyl státní ministr pruský hrabě
Posadowsky do Vídně, roztruboval německý tisk,
jakoby to byl doklad bůh ví jaké complaisance
naproti Rakousku, jakýsi zvláštní důkaz úcty
sousedního státu oproti této fíši. Jakkoli šlotu
o věc důtežitou, bylo přece nápadno,ž
sám ministr opustil své působiště, aby po
delší dobu v táboře druhého kompaciscenta urov-
nával půdu pro hospodářskou shodu. Dne
ovšem je jasno, proč přijel sám místr a proč
nesvěřil úkol ten, jako se zpravidla děje, vy-
jednavatclům podřízenějším.
Dnes je jasno, že osobní infervenče pru-
ského ministra nebyla komplimentem pro tuto říši,
nýbrž že dostavil se, aby váhou osobnost
své vynutil na Rakousku podmínky, o nichž Ně-
mecko patrně zpředu bylo přesvědčeno, že ne-
budou-li ředitelové této říše chtít ne snad po-
škodit, ale v pravém smyslu slova toho ubí
zájmy nejdůležitějších v hospodářské organisaci
výrobních vrstev, zničit obecný blahobyt, n
podmínky německé ztěží přistoupl.
Jen proto, že zdál se býti i Německu úkol
který si bylo ve vyjednávání s Rakouskem vy-
tklo, příliš veliký, vypravil se pan hrabě Posa-
dowsky sám do Vídně.
Spekuloval patrně na slepou oddanost roz-
hodujících činitelů v télo říši k Německu, n
slabost Rakouska následkem rozháraných po-
měrů před i za Litavou a spolehal na starou
tradici Rakouska, jež zvyklá byla vždy podři-
zovati otázky hospodářské domnělým interesům
politickým, že přes všechno ve Vídni a u spe-
ciálních přátel v Pešti přijetí německých pod-
mínek vytlači.
Jsme přesvědčeni, že kdyby nebyla zřídl
finanční síly v tomto státě i za Litavou až na
dno vyčerpána, kdyby v rysech až přiliš ostrých
a ve scenerii neodvratné hospodářské zkázy ne-
#16
alto_textblock
#16
byla se jevila hospodářská situace těm, kteř
právě nyní chystají se v zájmu vojenském pod-
niknouti nový attentát na kapsy poplatníků, byli
by povolili a hrabě Posadowsky byl by se vrátil
z Vídně do Berlína jako vítěz, však nebylo
k tomu zapotřebí ani zvláštní proziravosti, stát-
nické moudrosti, pevnosti a nepoddajnosti odmít-
nouti požadavky pruského vyjednavatele.
Proto nemají příčiny satellité obou vlád
i vlády společné vynášeti nyní do nebe stateč-
nost a státnický důmysl svých patronů. Hrozí-l
na jedné straně nezdar, na druhé neodvratná
zkáza, v takovém případě dle našeho domnění
není k rozhodnutí zapotřebí ani zvláštní geniál
nosti, ani zvláštní kuráže.
Však se asi s krvácejícím srdcem rozlou-
čili s německým vyjednavatelem, který ostatně
potěšil vídeňské pány projevem naděje, že snad
není ještě vše ztraceno. Nám ovšem zdá se,
že Německo, nalezající se ve vleku svých
agrárníků, kteří jsou tam zcela jiným faktorem
než u nás, nebude moci od svých nestydatých
podmínek ustoupiti k žalu všech těch, kteří
spatřují v negativním výsledku vyjednávání stro-
skotání snů o velké středoněmecké celní a ob-
chodní unii, jinými slovy o hospodářském a později
jak by bylo nezbytno, též politickém připoutání
téso říše jako podruha k říši německé.
Velmi nemile překvapeni byli zmarem vy-
jednávání vůbec všichni ti, kteří spolehali na
to, že »vroucí« přátelství Německa bude míti
v důsledcích svých ochotu ve vyjednávánío
obchodní smlouvu. Fantasti všeněmečtí a ně-
mecko-nacionální, kteří zavléci chtějí Rakousko
do celní jednoty s Německem, dnes trpce jsou
zklamáni.
Přesvědčili se, že Německo ze svých hmot
ných prospěchů za přátelství k Rakousku nemá
chuti obětovati ani sebe menší zájem a že stoj
na zcela jiném slanovisku, než pan hrabě Golu
chowski, jenž před několika léty prohlásil
v delegaeích, že hospodářské prospěchy ustoupit
musí před velikým interessem politickým, jaký
uložen je ve shodě Německa s Rakouskem ..
Přátelství německé osvědčilo se opět zname-
nitě a je zajímavo právě v tomto okamžiku
připomenouti si, jak rychle projednána byl
před rokem obchodní smlouva Německa s Ruskem.
Politováno býti musí naše zemědělství, jež
zmarem vyjednávání utrpí, však uvážiti sluší
že přijetím podminek německých byl by byl
zničen rakouský průmysl.
#17
alto_textblock
#17
Říšská rada.
#18
alto_textblock
#18
Poslanecká sněmovna
(Původní a zvláštní zpráva »Nár. Listů«.)
Z Vídně, 2. prosince.
Poslanec Malik, jenž přešel z tábora ně
mecko-lidového do všeněmeckého, dnes promlu
vil. Hodně dlouho mluvil. Celé dvě hodiny
ale bez interessu a pozornosti poslanců. Napínal
hlas do krajnosti, ale křičel do prázdna. Ne-
upoutal ani bezděkým svým humorem a neroze
chvěl nikoho svými útoky na ministerské lavice
na německé lidovce, na socialní demokraty i n
jiné strany německé. Když socialní demokrate
ho upozornili, že žádný člen kabinetu ho nepo-
slouchá, zvolal sebevědomě: »Však oni již mou
řeč si přečtou !«
Poslanec dvorní rada Šuklje náleží ben
odporu k nejtalentovanějším mužům slovinskéh
národa. Pravíme tak bez ohledu, že po svobodo-
myslném jarém a mužném věku přešel ve stáří,
kdež odebral se na odpočinek z vrchního státního
knihoskladu do tábora, jemuž v Kraňsku říkají
»biskupský«. Šuklje pro své národní a liberální
přesvědčení zakusil leckterou persekuci. Je mez
politiky slovinskými nejstarší a nejrozmyslnější.
při tom však rozhodným a rázným. Vyličoval.
kterak administrativa nepřátelská rozhoduje prot
#19
alto_textblock
#19
jeho soukmenovcům, kteří tlačeni jsou se tř
stran: exekutivou z Vídně a doma Vlachy s jihu
a Němci se všech stran.
Čeliti tudíž odpůrcům na tři fronty jest
těžko národu početně a hospodářsky silnějšímu,
než jsou Slovinci, jimž krom obrany vlastních
statků připadl v této monarchii ještě svízelný
úkol, stát na stráži proti vlivům zahraničním.
Stojí nejen bedlivě, ale i statečně a vytrvale.
Však nejen že nedostávají žádného vděku, jsou
ještě odstrkováni. Není rakouštějšího národa
nad Slovince, ale Rakousko vůči nim nezacho-
vává ani nejprimitivnější příkaz vzájemnosti.
Proto jest nevole jejich proti celému systému
vládnímu důvodna. A když dnešní jejich mluvči
vytýkal vládě, že setrvává v otázce národnostní
na stanovisku netečnosti a nečinnosti, byl to
soud — umírněný. Kdyby výkonná moc nepra-
covala na neprospěch Slovinců, tito leckde by
se ubránili, ale v tom sdílejí náš osud, že po
celá desítiletí veškerý apparát byrokratický pra-
cuje proti nim a nám. Na jihu i severu říše
Kde je tu státní raisona nejde nám do hlavy.
Také ta chyba se pozná. Jen aby nebylo
pak pozdě!
#20
alto_textblock
#20
Z Vídně, 2. prosince. (C.-B.)
Předseda hr. Vetter zahájil schůzi v 11.40 hod.
dopol
Došlé spisy čtou se do slova. Je tu zpráv
imunitního výboru o vydání poslance Herzoga.
Fresla, Breitera a Fijaka pro přestoupení tiskového
zákona, urážku na cti a pro přestupek proti tělesné
bezpečnosti
Posl. Pražák, Fiedler, Hruban, Su-
steršič a sp. podali známý pilný návrh vládnío
nouzové předloze.
Jiné návrhy podali posl. Doležal a spol. z
povolení 5proc. provise hostinským z prodeje dout-
níků a cigaret a Schücker a spol. po změně pra-
videl o úpravě aktivního přídavku definitivných stát-
ních úřadníků.
Posl. Březnovský a sp. podali na ministna
vnitra tento dotazi
»Jak se v denních listech oznamuje, stává s
denně, že následkem rusko-japonské války přechází
mnoho vojenskou službou povinných
židů z Ruska přes hranice do Haliče. Počet
ttěcho vojenských uprchlíků jde do tisíců. Jak
»Neue Fr. Presse« sděluje, utvořil se ve Vídni
zvláštní komitét, který vojenské uprchlíky v jieh
zločinných skutcích podporuje penězi a volnými
lístky, aby se dostali do Ameriky. To je zřejmé po-
rušování neutrality Rakouska a stranění Japoncům.
Jak jinak počínala si r. 1873 rakouská vláda z
polského povstání! Tenkráte polští uprchlíci, kteř
překročili rakouské hranice, byli zavírání a osoby,
které jim pomáhaly k útěku, byly trestány. Násled-
kem tohoto strannického chování mohly by vznik-
nouti pro Rakousko zahraniční zápletky a protos
táží podepsaní, jak hodlá tomuto porušování neutra-
lity pan ministr zabránit?«
Posl. dr. Sláma a sp. podali dotaz na ministra vy-
učování:
Všem nám zní do uší stálé ubezpečování vlády
jak stejně spravedlivá je ko všem národům a jal
stejně spravedlivě pečuje o jich kulturní potřeby
Mezi nesčetnými doklady o nesprávnosti tohot
tvrzení je záležitost náchodské vyšší rtálky.
Důležitost a potřeba ústavu tohoto byla tu mno-
hými peticemi i ve stenografickém protokolu otiště-
nými dokázána. Město Náchod čítá přes desel tisío
obyvatelů, rychle se rozvíjí průmyslem a nemá žádné
střední školy než vyšší reálky, kterou obec po mnohá
léta vydržuje a pro kterou s ohromným nákladem vy-
budovala budovu v naději, že slát podle povinnost
své převezme ústav tento, dobře spravovaný, žactvem
četně navštěvovaný a pro celou krajinu velenutný, do
správy své. Ležíť v nejbližší blízkosti průmyslová
města Červený Kostelec, Hronov, Nové Město nad Me-
tují. Úpice, Česká Skalice, Opočno, Dobruška atd.
která taktéž žádné střední školy nemají
Málo krajů v říši rakouské jest tak poplatných
jako kraj tento, ale město Náchod marně domáhá s
sestátnění své vyšší reálky
Kdežto nepoměrně veliká řada ústavů německých
vydržována jest od státu a nové vždy dále se zřizuji
vyšší reálný ústav náchodský musí vydržován býti o
obce, která rychle se vyvinujíc beztoho má mnohé
potřeby neodkladné, na které síla poplatnictva ne-
V rozpočtu na rok 1905 po mnohých žádostec
zvýšena subvence státní pro tento ústav pouze o 2000
korun a tím též žádost o sestátnění vyřízena
Toť ta spravedlnost vlády, stojná prý ke všem
národům! Není divu, že celé město i celý kraj macei-
#21
alto_textblock
#21
staěi
#22
alto_textblock
#22
FEUILLETON.
#23
alto_textblock
#23
H. (Kronika.) »Čechy! Ah to je někde
vedle Uher a Balkánu . . . podíváme se. Okažte
mi Čechy!«
Z knihovny vyňal malý příruční stlas
nasadil si monokl se zlatou obrubou. Vyhledal
jsme na mapě Rakousko, kde leží česká země.
»Kolik je vás?«
»Tak šest millionů.«
»A dorozumíte se s ostatními Slovany?
S Rusy též?«
Přisvědčuji horlivě. Příbuznost jazyková
kmenová atd. Malá poučná přednáška o slovan-
ských sjezdech, na nichž neužíváme ani světové
diplomatické řeči: frančiny, ani bývalého vše-
slovanského jazyka: němčiny, ale každý po svém
hovoříme a dobře se dohodneme.
»Hm, šest millionů . . . to není mnoho ..
a již se pamatuji, znám též vaše krajany. Kníže
Holienlohe, hrabě Kinský . . . ti jsou od vás?
Hesběnka Thurn-Taxisová je Češka? Řikali mi
že mají statky v Čechách.«
Odpověděl jsem neurčitě a pokrytecky, ne-
chtéje se zříkati tak vznešených krajanů
zmenšovati zajímavost své vlasti před zvědavým
tazatelem.
Zábavná tato rozmluva konala se v pra-
covně velmi umělecky a důstojně upravené,
tvoříci distingované pozadí k nevelkému, zavali-
tému gentlemanovi s hnědým, silným knírem
v dosti oblě, jemné tváři. Monokl ve zlatém
proužku dával tváři s důmyslným čelem výraz
jakésí bádavé přísnosti i anglomanského dan-
dysmu.
Elegantní muž, mající tak mlhavé a ari-
stokratické představy o Čechách, je jeden
z nejtuláčtějších kosmopolitů naší doby — pan
Paul Bourget.
Na své literární a umělecké pouti po P-
tiži zabloudil jsem i do bytu slavného autora
#24
alto_textblock
#24
»Žáka« a »Cosmopolis«, jenž zajisté patří k nej
roztomilejším zpátečníkům moderním. Neche
říci, že jeho mravní, filosofické a sociální ná-
zory, zejmena jak je vyjadřuje ve svých po-
sledních románech, psaných příliš stylem » Revue
des Deux-Mondes« a směrem klerikálních ari-
stokratů, koketujíeích se socialismem, jsou m
nějak sympatické. Je to vše příliš salonní
akademické, zrovna tak jako anarchismus Ana-
tola France. Když již má o těchto věcech
mluvit posta nebo romanopisec, jsem spíše pro
upřímnost Julesa Vallésa nebo bezprostřednost
Maxima Gorkého.
Slavný akademik, modní romanopisec, psy-
cholog velkého světa pařižského i kosmopoliti-
ckého, je snad nejzcestovalejším autorem fran-
couzským. Zná dokonale Anglii do hlubin jejt
kultury vnořil se v tichu knihoven a zahrad
oxfordských. Do Německa si vyjel, aby zbožně
se poklonil místům, kde žil Goethe a kochal
se v kouzlu obdivuhodného, tichého a poeti-
ckého Výmaru, kde v omšelých, starodávných
ulicích se otihodnými domy patricijskými, útul-
nými pivnicemi a vinárnami filistrů, živěs
představujete důstojně, s dvořanskou eleganeí
vykračující si Excellenci, poslouchající poví-
davého Eckermanna. Nikdo nezná lépe Italii
jak Paul Bourget, který ji učinil jevištěm ně-
kterých svých románů a zobrazil ji v mnoha
skizzách z cest. Byl aspoň čtyřicetkrát za
Alpami, jak mi pravil. Za oceán podnikl cestu
studijní a vylíčil život severoamerický ve dvou
velkých svazcích.
Na svých cestách přehlédl úplně, že kdes
ve středu Evropy je země zvaná Čechy, o níž
měl pouze nejasné zdání, že se tam čtou a pře-
kládají jeho knihy a že tam bydlí v pyšných
sídlech někteří jeho známi i ze světa kosmo-
politicko-šlechtického, v němž si snobismus jeho
tak libuje. Avšak již tehdy — bylo to na po-
čátku listopadu roku 1899, kdy jsem navštivil
autora »Essayí moderní psychologie« — vědě
#25
alto_textblock
#25
o nebezpečí hnutí pangermánského a s radost
vyslechl vypravování o sympatiích českých pro
Francii a její kulturní idey.
Když jsem opouštěl byt proslulého autora.
jenž na mne učinil svou osobou, svou milou
prostou rozmluvou nejvlídnější dojem, vzpomněl
jsem si na jiné případy úplné neznalosti českých
poměrů v nejosvícenější společnosti francouzské.
Chápal jsem a vysvětloval jsem si bez pohor
šení vše. Když ani Paul Bourget . . . Jak se
diviti těm, jejichž svět končí na náměstí Bastilly
a kteří přes všechny allianční slavnosti a pro-
jevy měli o Rusku stejně jasné ponětí jako
o Patagonii!
Vzpomněl jsem si na svou návštěvu u Pau
Bourgeta, když onehdy mluvilo se o postupu
české agitace a propagandy ve Francii.
Za několik let byl učiněn velký pokrok.
Teď již i učení členové Akademie francouzské
počínají rozeznávati Prahu od Pešti a Bukurešt
a i modní žurnál »Figaro«, který do nedávna
neměl tušení o existenci české otázky, uveřej-
ňuje vroucně psané články Coubertinovy o če-
ském národě.
Poznání české věci a její důležitosti pro
Francii znenáhla a úsilovným přičiněním něko-
lika pracovníků proniká do všech kruhů, do
všech stran i do mass lidových ve Francii
A mezi Prahou a Paříží je bystrá výměna sym-
patil, jež od zevních okázalostí vzájemných ná-
vštěv, slavností a banketů jde k tiché, účinné
akci, vzbuzené heslem památných slov Descha-
nelových: »Otázka česká jest otázkou fran-
couzskou!« Tato akce se zračí i ve zjevech,
ještě před několika léty netušených, Francouzšt
spisovatelové a politikové zanášejí agitaci česko-
francouzskou i do sloupců našeho žurnálu
máme potěšení mezi své zahraničné kollegy čí-
tati Chéradama a René Henrya, kterýž právě
v posledním »Lumíru« ve článku výmluvném
duchaplném volá z Paříže do Prahy: »Plus que
jamais franco-tehěques!-
#26
alto_textblock
#26
Není divu, že našinci nalezají v Paříži stále
příznivější půdu, stále srdečnější přijetí. A již
docela padla naivní povídačka že se bratři-
čkujeme pouze s francouzskými nacionalisty.
Proti autoru těchto řádek bylo pronešeno
hrozné obvinění, že vyhledává za hranicemi re-
akcionářské styky. Za doby Fouquiera-Tion villa
bylo by mne toto podezření přivedlo pod ostr
guillotiny. Teď možno míti obavu jen o hlavu
našeho jakobína, z níž vyšel tento velkolepý nápad
A jsou-li zpátečníky muži jako Paul De-
schanel, jemuž za skvělou antiklerikální řeč
volal »bravo« jeho odpůrce, vůdce socialist
Jaurés, nebo veliký historik Albert Sorel a jeho
žáci, zabývající se mezinárodní politikou, pak
s nadšením bych raději vstoupil do této »Chasy
Temna«, než do řad některých našich »Rytíro
Světla«, takových pokrokových reformátorů, osví-
cených estetů a modernistů, kteří mají espri
sluhů, pochytivších několik slov cizích z rozmluv
svých pánů.
Bulletiny z posledního pobytu pražské dele
gace městské v Paříži zněly velmi přívětivě
Nejen na radnici, jež i při své nynější sociali
stické většině zůstala čechofilskou, ale i v salo
nech ministrů Valléa a Chaumiéa byla prokazo
vána našim konšelům nejpřátelštější pozornost
Bývalá netečnost a nedůvěřivost jistých kruhů —
snad komandovaná z Vídně — je zlomena. D
konce i rakouské vyslanectví neignorovalo zá
stupce Prahy a vyslanec hr. Khevenhüller-Mesei
je překvapil při déjeuner, na jejich počest jim
pořádaném přípitkem, proneseným v bezvadné
plynné češtině.
V nejlepší náladě se vrátili tentokráte
z Paříže zástupci města Prahy. Vykonali své
oficiální poslání a opětně posloužili myšlence,
která je velkým, do budouena se rozvírajícím
pozadím morálním a politickým a všech těch
projevů, jimž někteří do nedávna upírali prak-
tický význam. A musíme uznati, že naši konše-
lové platně působí pro styky česko-francouzsk
#27
alto_textblock
#27
Byli to socialističtí členové městské rady
pařížské, kteří vyslovili nejrázněji své přiznivé
pocity, když navštívili před málo týdny Prahu.
»Jsme nadšeni Prahou«, pravil jeden z nich,
»je nám zde volně a útulně, jsme mezi lidmi,
kteři cítí pro Francii.«
A porovnávali nálsdu pražskou s Vídní.
Na pražské radnici s nimi mluvili členové sboru
a rady jejich mateřštinou. Zcela jinak tomu bylo
ve fešácké Vídni. Ani starosta Lueger, ani ostatn
radové městští nedovedou se vyjádřiti jinou řečí,
nežii lahodným jargonem vídeňáckým. Tím větš
bylo překvapení francouzských občanů, když při
bankelu mezi pražskými obecními staršími vy-
vstal prostý řezník a zcela nenuceně řečnil po
francouzsku.
Před nějakou dobou mluvilo se a psalo s
o jakémsi mlhavém projektu české výstavy
v Paříži. Zmizel stejně tiše a kvapně, jako byl
vyvolán.
Snad by se dala spíše uskutečnit výstava
českého umění výtvarného. V době svobodné
výměny umělecké, kdy naši umělci mladí vysta-
vují hromadně v Mnichově a ve Vídni a do
Prahy »Manesu« posílají se kolekce moderníeh
Francouzů a Worpswedských, snad by se dalo
provésti něco podobného. Naše výtvarné umění
je zralé pro export podobně jako česká hudba.
A zcela dobře by se vyjímala taková výstava
českých moderních umělců v Paříži, odkud by
mohla putovati do Londýna a sloužiti českému
jménu. O českém výtvarném umění scházejí ci-
zině náležité informace, nějaké přehledné a vy-
stižné pojednání o duši a povaze umění našeho.
Výstavu českého umění by mohla provázet
tisková representační publikace v jazyku fran-
couzském, jež by však vyžadovala péra literár-
ního a ducha kritického, neboť v podobných
případech i nejhorlivější snaha diletantskáje
spíše na škodu uměleckému podniku.