Wfod jeho «pedi todli do čtraácUhe atoletl před Kristem. Jest to ■onolit в—7 metrá dbehý. Nelesen bjl u kostelem Mioerrp. étfedosemal moře nstapaje ed břehů éi Jinak řeáono, břehy Itelské vystopojt. BenAtčené boji se jil o svá laguny, pamatujíce na osad Adrie, která dříve byla přistavem a teď je na 20 legai od niho vidilena. Týt osad stihl Ravenna i Pisa. Oprava. Ve vóerejilch .Pabérkách* v předposledním odstavci mleto „honců" stát! má „boneů* (Ind. kniil.)

Politický přehled domácí. V Prase, dne 26. íervna Demonstrace proti poctivéma Němci Маав- senovi trvají stále, ač dostoopivie adresou nedůvěry­ sborn profesorského svého vrchole, nyní pozbývají své ostrosti. Tato adresa není vsak ponte vrcholem vídeňských fakcióinlch demon- atrae, ona jest vůbec vrcholem váinivýcb, mezi neznajících výbuchů nepřátelstva Němců vůči viemn což českého, čeho nám očebávatl lze od sprostých štváčů německo-národnich, když takovýmto nedůstojným spůsobem dávají se do prondn plemenné sbdsilosti strhnonti i vážni mnžové opravdové, přísné vědy. Mezi 74 pro- fessory, mezi nimiž přemnozí json učenci par excellence, jména evropského, nalezlo se 63, kteří zahodivše jedním škrtnutím péra svoji dů> stojnost, ba svoji čest, propůjčili se za nástroj nízké záště, která nad to vše jest neoprávněna, nespravedlivá, ba i nezákonná. Mezi těmi, kdož adresu nepodepsali, nalézají se zejmena professori­ Hoff nan, Albert, Weyr a Miklosič. Adresa sama zul takto : „Vaše Magnificence ! Vzhledem к Vaši řeči ve schůzi dolnorakou- ského sněmu, konané dne 20. června, vidi se nlžepsanl řádní professori tři světských faknlt této university nuceni к tomuto prohlášeni : Uznáváme formální právo dočasného rektora, že smi užlvati svého virilnlho hlasu ve sněmu jediné­ dle svého osobního náhledu, byt i odporoval­ tim přesvědčení, které mezi členy sborn, jejž zastupuje, panuje. Ale co učitelé prvního německého vyučovacího ústava v říši pokládáme v tomto případě za naše právo a povinnost, abychem veřejně poukázali к stávající neshodě. Za tou příčinou prohlašujeme, že nesdílíme politické­ a národní náhledy, které Vaše Magnificence­ ve zmíněné řeči pronesla V povinné zdvořilosti­ vůči své zvolené hlavě oznamujeme Vaši Magnifisenci obsah této adresy, nežli bude uveřejněna.­ Ve Vídni, dne 21. června 1883.* — Zemský sněm solnohradský byl v sobotu uzavřen a včera zahájena byla činnost nově zvolených zemských sněmů krajinského a dalmátského. Z Těšína. Dne 20 června odbývala se v Těšíně první schůze výboru spolku ka- tolicko-politického. Přes nepříznivé počasí dostavili se do schůze veškeři členové. Nejprvé vykonána byla volba. Za předsedu zvolen­ byl zemský poslanec a učitel náboienstvl Igo. S w i e z y, za místopředsedu pan Kania z Poremby, za pokladníka spolku dr. Josef Fischer a za tajemníka dp. Pazdziora, farář v Heinzendorfu u Bělice. Na to ustanoveni­ byli důvěrnici pro všecky obce vévodství těšínského, kteří jscu se správou spolku v bezprostředním­ spojeni a jichž úkolem bude zájmy spolku ve svém okol! zastávali a šlriti.

Politický přehled zahraniční. V Praze, dne 25 června IVémocliO. Církevně -politická­ předloha zákona byla včera definitivně­ sněmovnou a sice 224 proti 107 hlasům přijata Osm svobodně konservativních poslanců zdrželo во hlasováni. Vůdce této frakce snažil se sice popřlti tvrzeni „Nordd. Ailg Ztg “ o roztržce­ strany té, leč při hlasováni se osvědčila snaha jeho marnou. Frakce svobodných konzervativců­ rozpadla se na tři částé; jedna z nich, к niž nálet! též Bismark a Fiedemann (Labi-

FEUILLETON.

Kulturní listy. *) (Od Petra Kopřivy.) L

Noviny nedávno přinesly pikantní zprávu, j že v Číně zločince dosud odsuzují к nej ukrutnější snad smrti, jaké možná si jen vy mysliti, к smrti totiž nespaním. Zavrou prý odsouzeného, dají mu jíst a pít co jen ■rdce ráčí, ale dají mu též pochopy, kteříž usínajícího chuďasa musí vždy ze sua vybur- cov&ti. Vydrží prý to človék při nejhroznéj- ších mukách 15—20 dní. Chuďas taký prosí a zapřísahá své hlídače, aby jej raději zabili,­ konečně zšílí a asi ve čtrnácti dnech umírá. Mám za to, že není třeba, běžeti až do Číny, aby našinec, na takého ku smrti ne- epaním odsouzeného chuďasa se podíval. Můžeme­ na něho dívati se každodenně u nás — те dne i v noci. Známe dobře nejen к nespaní­ odsouzeného, ale i pochopy, kteříž onoho křikem, řvaním, lechtáním, tlučením, pícháním, štípáním ze sna ustavičně burcují A ku podivu chuďas tento má tak pevnou náturu, že za celá tři leta, co jej ze sna burcují,­ dosud neumřel. Herbst, Russ, Plener, Schmeykal. Suess, slovem rajchrátovšlí fakcio- sové ubohého Michlíčka u nás ku smrti

*) Nastávajícím novým půlletím tačínáme delt! řado těchto liste, v niobžto spfisobsm tiba vně poni- ným bude se pojednávatí o otiskách náboženských, sociálních i politických.

■ehln), hlasovala pro předlohu, druhá proli ni, isvedl ■ tamní židovkou protokol a postavil óet- Estherčina vlak tvrdl, le Vaaoaiová Ettharka ani třetí vídala ae hlasováni. — Střed, kouaerva- niky před její dům. liáno v neděli pak odjel Bary I nemala. Dalli svědek jeit Josef Juhaes, Uvei a Poláci hlasovali pro předlohu co jeden 1 spět do Nyiregybaiy. četník. — Předseda: Byl jste přítomen muž; proti ni, jak se aamo sebou rozumí, ni-| Při přeplněném domě započalo včera o 9. ‘ ' ------ rodní liberálové. Z oditěpenců hlasoval pro | hodině další pokračováni přelíčeni. Předaeda předloha HOnika a nékolika pobrokáři. Návrh oinamoje, že obdržel od mistoiopena připil, na nějakou změnu nebylo lie ie žádné Hrany že kdosi tvrdl, že mu mámo, kdo dodal žaty očekávat!, pročež mèlo se sa to, že bado třetí’pro mrtvolu dívky naletené v Dadé. Drě oioby, čteni krátké a klidné. To vink nemohli pripu* ' jel jsou v podetřeul, jsou pod dohlídkou. Za eUti „bezhlaví* národní liberálové a jich řeč- tou příčinou vyilán byl vyietřoveci soudce Bary do Tisia-EsUáru, aby vše vyšetřil; byl však již opět odvolán. — Státní zástupce žádá, aby obé zmíněné oioby byly předvolány к výslechu­ před soud a aby sproštěuy byly dohlídky,

nlci Ěynern a Qötting vychrlili celouipoustu jedu a žluča na střed a na veškeré přátele míru. Následkem tobo došlo к diskusi, jil nazval Windhorst velmi případné extraktem sta­

rých, kulturně boj vných debat. Posi. Dotting jež prý jest zbytečná —Obhájce EOtvOs jest

pokoušel se přivésti к platnosti své nepodařené studie v Onryově morálce sposi. Eynernepu« stil stereu písnička о Саповво, к oíž přidal ně* kolik veršů narážek na dřívější výroky Bismar* kovy a ostatních ministrů. Pánové ti pokládají se ia právní dědice Bennigsenovy a proto tedy mysleli, ie musi svou hřivnou přispě l (v pokračováni­ jeho řečeih o „evangelickém císařství*), к štvaní protestantského sebevědomí proti malým splátkám na staré dluhy náboženské svobodě katolíkův. Otoky jich byly však tak důkladně odraženy, až z toho vzešla veselost celé sněmovny.­ Ministr kolta, Dossier, opřel se útokům liberálův sice věcně, eie velmi šetrně. I^rjAnol©. Téměř veškeré listy pařížské­ zabývají se nyní, spůsobem jich oviem důstojným, dopisem sv. Otce na předsedu Dré- vyho. Dambettovci a radikálci přímo závodí ve svých nezřízených útocích na hlavu Církve a oznamuji, že v nejbližšl ministerské schůzi bude dopis ten předmětem porady. Pri tom však činí pronásledování Církve a kněžstva ohromné pokroky.­ Ol prvního července vypuzeni bndon z nemocnic almužníci a na doléháni pastora Sheega v Bordeaux chce ministr Thibandin změ- niti vojenský řád v ten smysl, že se bndoocoě nehode smět použiti jako posud průvodu vojska při procesích. — ,Moniteur de Rome* plže ve svém posledním úvodním článku, nadepsaném „Lev XIII. a Francie* takto: „Co si máme my- sieti o ministerstva, které, slibivii slavně a opě tovaně zachováni konkordátu, zadržuje chudým knéžlm skrovný plat jich pouze proto, že proti zapovězeným školním knihám protestovali ? Mysli snad ministerstvo, že tímto jednáním konkordát netrhá neb že nečiní dosti oněm závazkům, jež jim on ukládá? Jest to otázka cti vlády a blaha Francie, aby systém tohoto kolísáni a dvojsmy- slnosti byl nhončen. К poctivé a opravdové politice­ nenáleží pouse sliby činit a částečně na ně zapomínat, minul-li okamžik hrozivého nebezpečí.­ Člm vice trpělivosti a velkodušnosti osvědčuje papežství, tím větil zodpovědnost bére na sebe viáda setrvává li ve svém odpora а jestliže lehkomyslně připravuje roztržku, jež by mèla pro Francii nezměrných následků.

Vražda tisza-eszl&rská. (Den šestý.) Následkem posledních ndálcitf zmáhá se mezi obyvatelstvem v Nyiregyhaze neobyčejné rozčileni, к němuž ovšem ntjvice přispěly zprávy, ее byly vypátrány nové závažné důkazy viny obžalovaných ze zavražděni Entnerky Sollymos- syovy. Rovněž proslýchá se, že bode mit přelíčeni­ ještě svoji dohra, an prý podal státní zástupce Sieiffert na časopis „Ftiggetlenaeg“ žalobu pro urážka na cti. Přinesli jsme včera některou ukáskn z listu tchoto, jenž obviňnje Szeifferta ze strannictvl: aviak tvrzeni „Fúgget* lensegn* šlo mnohem dále, něhot nařkant byl Szeiff.r: přímo, že jest podplacen od židů. Následkem­ tobo podal na list ten žalebn. Dle dali! zprávy vyznal ji-tý důstojník na sonboj obhájce Friedmann, jelikož tento v sobota upozornil­ předsedo sonda na to, že jistý stáhni důstojník mluvil v síni pro svždky s jedním z předvolaných svedků. Odvolací rozkaz došel vyietřojle ho soudce Bary ho v sobotu v Tisza-E-žiaru, leč Bary přec

nespaním míní utrápiti. Trápí jej tak již několik­ let. Z počátku jej toliko péřím pod nosem šimrali, lechtali na patách a pod pážemi­ ; a když Michlíček lechtání tomu přivykl a vždy tvrději spáti začal, dali se do křiku: hoří hoří! Leč i tomu zvykl. Dnes ubožáka již štukují, píchají, štípají, za uši a nos tahají ren aby neusnul. A tak nevím, jak dlouho ío Michlíček ještě vydrží. — Kdyby takhle Číňanu odsouzenému к nespaní někdo tajně dal notnou hůl a pošeptal mu něco není třeba dlouho hádati, jak by si Číňan holí tou počínal. Snad konečně i Michlíček u nás dopálí se a V žádném snad starším věku neděly se národní štvanice v té míře jako dnes. Němec štve se proti Slovanu, Francouz proti Němci, zemích kře-

erozuměn návrhem státního zástupce a kárá rozhodně­ střeženi obou osob s nasaieoými bodáky. Spatřuje v tom obme:ováni zákonem zaručené osobní svobody. Protož žádá soud, aby upozornil­ mistožnpana na neiákonoitost tohoto skutku. —-Státní zástupce tvrdí, že к ničema podobnému není soud oprávněn. — Předseda: Moric Scharf vyřkl jiěhem závěrečného přelíčeni, že v archiva četl výnos ministra vnitra, v němž se praví, že o jeho budonenost hade postaráno. Výpověď ta je zcela beipodstatna, protože takého výroku není a nikdy ani nebylo. Pokračuje se u výslechu svědků. Rosenberg­ viděl E itherku, když ila z templu. Bylo po 12. hodině. — Předseda: Smilovicz vám z vězeni psal — Rosenberg: Psal mi, bych ran jeho stav ulehči!, ale já Smilovicse ani neznám.­ — Předseda: Hegedúr svědčil proti vám. — Rosenberg: To je opilec, které skoro celý rok neal doma. — Předseda: Dra svédei pravi, že jste ojištoval, že Estherka do 3 dnů se najde.— Rosenberg: Tonen! pravda; kdo to říká, lže. — Předseda: S kým jste žel z templa domů? — Rosenberg: S košeráky Branném, Schwarzem a Taubem. U mne asi čtvrt hodiny posnídali a pak odežli к Tanbovi, kam jsem po jídle p<iíel s vínem. — Předs. konfrontuje svědka tohoto se Žof. Sollymossy a táže se ji: Kdy přiiel Rosenberg v soboto domů? — Žof. Sollymossy: Navlm. Předseda: Byli hosté u Roseoberga? — Ž. Sollymossy: Nebyli. — Předseda: Nesla j4evlno к Tan- hovi? Ž. Sollymossy: Nesla. Rosenberg (k Žofii): Jak můžei říci, že n mne nikdo nebyl,­ jen se rozpomeň. — Předs.: Pravila, že tam nikdo nebyl a vy tvrdíte opak. Tlm je věc vyřízena. — Rosenberg (k Žofii): Ty’s mi tenkráte řekla, že Estherka je smntaa, a několik dnů na to: Jak to bylo ode mne hloupé, že jsem se ji ptala, zda-li je smntna. Ž. Sollymossy:­ To neoi pravda. — Obhájce E ö t v ö в : Byl jíše uvězněn a do vězeni vám dodali list? — Rosenberg: Auo, dostal jzem p-anl a oznámil jsem to hned vyšetřujícíma soudci. — Předseda: Té otázce nerozumím. — Obhájce E 5 t v ö s: Chtěl jsem jen konstatovat!, že dohlídka­ ve vězeni nebyla taková, jako měla býti. — Paní Rosenbergová vypovídá jako jeji muž. Následuje výslech paul Einhornové, jež dokazuje vdově Sollymossy některé nepravdy v její výpovědích. — Žena žebráka, W o 11 nero­ ?á tvrdl, že jeji mnž onu soboto skoro celý den ležel. Výpovědi její oplývají odpory. — St. zástupce: Prosím npozoroiti svědkyni, ie není povinna vypovídali, protože její mnž sed! na lavici obžalovaných. — Svědkyně Süss- mannová slyšela od Hantalovshého, že viděl Estherka ještě odpoledne. — Svědkyně Rosa SUssmannová vypovídá v sonblasn se svoji mstkou. Mluvila к večera s pani Hory a ta ji řekla, že Eitherka se ztratila. — Svědkyně Sali SUssmannová a Taubovásenedostavily. Pak přelíčení na chvíli přerušeno. Pak započal výslech svědkyně Varno- s i o v é. Tato odává, že viděla o 1. hodině Estherkn Solymoseyovn vraceti se domů. — Předseda: Jsi tlm úplné jista ? — Svědkyně:­ Vlm to zcela jistě. Konfrontována s Žofii Solymossyovon tvrdl viak svědkyně, že potkala Eíterku mezi 11. a 12. hodinon. Matka

Irčan proti Angličanu a to v stanských v našem devatenáctém věku! Rekové­ všechny neřeky nazývali sice barbary, ale proti nim neštvali. Americký divoch svého jistému ^ komitétu do cizorodého nepřítele skalpoval, australský — 4~/1*A '“if pokud pravda jest, co o něm evropští vydí raví turisté vypravují, cizince požírá. V mravném­ rozumu což lepšího civilisovani divo-

sv. Štváč Am au skončil na šibenici. Kéž by všichni tací nenapravitelní štváči podobně­ končili — jeden samovraždou, druhý na šibenici — čím dříve tím lépe. Co nás Čechů se tkne, tu věru časem nemohu odolat! pokušení, jež mne nutká ku přání, abychom v této naší smířovací éře aspoň na několik let stali se — židy. Pak by vlasy na hlavách našich byly sečteny. Jsem tomu po vděčen, že prof. Rohling byl s námitkami svými odmrštěn, jelikož při bezohledné spravedlnosti, jakáž se u nás koná, mám tisíc nadějí, že stejně přísné bude se spisy těch tisíců a tisíců Roh- lingů naloženo, v nichžto v těchto dnech ve Vídni proti nám Čechům a e štve. To bude podívaná I Chtěl jsem sice putovati do Kostnice, protože tomu

výslechu Morice Scharfs ? Juhaes. Nebyl. Předseda. Neal vám snad saámo, jakým spůsobem se tento výslech dál? — Juhaes: Nent. — Obhájce Friedman: Vedl jste Mor. Scherfs ? — Juhaci: Nevedl. — Obžalovaný­ W e i s s t e i n : Pamatujete se, jak jste mi tehdy řekl, když jsem byl se Scharfem naspít přiveden: Všecko se nám povedlo, teď a< si dají židé na sebe pozor! — Juhaes: Neřekl jiem nic takového. — Následující svědek­ pandor В а к o vedl Morice Scharfe do vozu, ale nepromluvil s nim ani slova. Kdýi se pak vrátil do světnice, stál tu Moric Scharf zase. Předseda: Slyšel jste něeo o tom, co se stalo ? — В а к o : Ano, Moric se přiznal­ Předseda: Byl močen ? — В а к o : Nebyl. — Předseda: Co dělal vyšetřující soudce ? В а к o : Řekl : Morici, tvůj otec se ke všemu priznal, přiznej se také. (Seusace.) Předseda: Co se stalo dále? — В а ко: Moric dal svoji výpověď do protokolu. Tento mu hýl pak předčítán a tázali se ho, zda-li jo to všecko pravda. Oa přisvědčil. Kromě zmíněných­ byly přítomny ještě tri osoby. Byl ta i policejní komisar Recski, jenž byl zavolán proto, aby se snad neřeklo, že Morice Schaifa mučili, aby se přizual. Obhájce Friedman: Upozorňuji soudní dvůr, že se vyšetřující soudce Bary nalézá v soudní síni, ač nemůie býti zjištěno,­ še nebude muset být předvolán co svědek.­ (Bary odešel ze sálu.) — Svědek Kol. P e c z e 1 y, sám soudce, pravi, že byl velmi nemocen,­ když byl к němu Moric předveden. Pravil prý к Moricovi : Vypravuj, co vil, in~ chráníš tlm svého otce. Na to pravil chlapec : Jest li řeknn pravdu, zabiji mne buď židé nebo můj otec. Já na to řekl : Pověz pravdo a sond tě vezme pod svon ochranu. Na to vyznal Moric Scharf vše, co uynl zuámo. To se stalo večer; ráno dostavil se vyšetřujíc! soudce Bary a zanesl výpověď jeho do protokolu. — Předseda:­ Byl jste tomu přítomen ? Svědek: Nebyl. Štátni zástupce: Obdržel jata hocha s jakýmsi zvláštním rozkazem ? Svědek:­ Ne. S t. z á s t. : Jak jste tedy pohnal hocha к řeči ? Jaká byla vaše první otázka ? Svědek: Tázal jsem se ho, kdo zavolal Estherkn de templu : S t. z á s t. : Odkud jste věděl, že někdo Estherku tam zavolal? — Peez­ e 1 у : Já to slyšel. S t. z á s t. : Vaše výpověď­ je podivná ; jak vám jen mohlo napad- nouti, že někdo dívku do templu volal ? Те spisech a aktech nebylo o tomto podezřeni dosud ani zmínky. Jaká byla vaše druhá otázka? Peczelly: Zdali chlapec znal Estherku So- lymossy. S t. z á s t. : A on odpověděl ? Peczelly:­ Že ji znal. Obhájce Heumann: Prosim, by se konstatovalo, že svědek teď říká, ie Moric Scharf odpověděl, ie R itherku znal, kdežto v protokolo stoji, ie chlapec Estherka neznal. Svědek řekl tedy nepravdu. Předseda­ konstatuje, že Moric Scharf ve svých prvních výpovědích udal, že znal Estherku 8o- lymossyovou jen potud, že ji jeho otec oslovil jmenem : Esthcrko ! Mezi tlm povstal obžalo­ vaný Josef Scharf, otec M.ritův a volá na Peczellyho : „Yy jste byl první, jenž jste hocha donntil к falešnému vyznání ; vy jste jej svedl kn lži. (Hlnk v obecenstva.) Předseda přerážeje Scharfs, tento však povýšeným hlasem opětuje svá slova. Vzav vyslechnuté svědky do přísahy, odložil předseda přelíčeni na drahý den. Does bade svědek Peczelly poznova vyslýchán.­

Kronika církevní. * V pátek 29. t. m. v slavný den sv. apoštolů­ Petra a Pavla bude se konati výroční pont na Vyšehradě, kdež v kolleg. chráma Páně bndon ve čtvrtek před slavnosti o 3. hod. odja slavné nešpory, v pátek pak o slavnosti bode v 9 hodin splvaná ranni mše sv., v 10 hodin

neztrpí žádné Roh-lingy at si jsou kdekoliv.­ Jaký pocit šlechetné hrdosti naplňuje každého čtenáře novin neohrožený spůsob, jakým ku př. substitut vrchního státního zastupitelstva­ pan S z e i ffe r t bájí kulturní zájmy člověčenstva! Tam v Uhrách přece je život, tam jsou kubíci 1 Nu a teprv те Vidui, tam s R o h 1 i n g у umějí točit Ne opravdu, všeho moe škodí. Potrestat by je měli, pokutovat a třeba i pozavřít, ale tak ukrutné to u nás odbude se to mnohem kulantněji. Kdyby dnes Alexandr s Diogenem žil, onen ovšem na trůně a tento v bečce a já si měl, neb musil voliti mezi Alexandrem a Diogenem, tedy bych rozhodně si volil býti Alexandrem a to z příčin velmi pochopitelných.­ Kdybych však voliti si měl mezi Diogenem v bečce a profesorem Rohlingem,

tří set několik 8еЦапеЬ i rektorem Maassenem na křesle aulae poutníků ještě schází, avšak nepojedu- Di-1 matris, pak bych rozhodně volil si býti Dio- vadlo budu miti rozkošnější те Vídni, ažtam!geDem. Ted už aby všichni professori a

budou chytali všechny Roh lingy. Asi před čtyřmi roky napsal jakýsi R o h-ling

chové v Evropě činí. Profesionelní štváče .Mravouku bible«, kdež spůsobem úžasné proti jiným národům mají dnes jen k u 1-, prolhaným, křesťanské city velice «rážejícím, turni národové. Takého štváče jednotlivec>ST*tě děje starého zákona lidu byly vyklá- měli i Římané v osobě republikána jak ee'^ny ™ ,й'“* - Нв{” ««b,.Wrh

říká plnokrevného, starého to mrzouta : Catona z Utiky, jenž za úkol života si učinil:­ národ svůj proti národu punickému rozoštvali.­ Podařilo se mu to, ale štváč sám

Od roku 1848 na tisíce všelijakých Ro h-lingů křesťanskou víra i mrav hanobí — dnes konečně všechno šmahem

kantoři před žáky svými zalezali někam do beček a kdyby to bylo třeba v „Černém pivovaru.*­ Dnes maličtí žáčkové budou oblíbeným učitelům provolávali po buršáeku: prosti a na neoblíbené, kdyby je totiž některý kamsi plecnul, budou pokřikovali: peretti Radil bych, aby naši čeští žáčkové místo do

Dnes to již tak nepůjde jako jindy, na ' feriálních kolonií aa venek, poaýláni byli n- př. za doby liberální, že si smél proti Čechům j déji do Vidné na universita, kdežeby téJtaU-

skončil samovraždou. Jiný kulturní ni- a křesťanům každý nekřtéuý, neb i křténýiture troebu názorné se přiuóili. rod měl vysoce postaveného štváče, jenž velmi nedouk napsali co chtěl Dnea dělá se jiný lékové, jsme v téchto věcech až moc poieám, názorně se líčí v nejstarší knize světa: písmě pořádek, dnes ta bohyně s obvázanýma očima1 proto si nás nechce již nikdo více vážitL