Vyeházi každý den Bimo у neděli • svátek.

Předplácí m « administraci ••«řevni allo* 1ВОЯ-П. » Pra«: poítoo:

■Mča« .... —

tl. 90 kr. I

1 sl. íb kr.

étvnletné .. 1

. 70 „ i

3 • *

púlietoé ... &

. 40 ,

celoročné .. 10

. 80 . 1

15 g — »

Jednotlivá čísla po 4 kr. Za donáicnl do doma médóué 10 kr.

OOFMSY traakované a podepoané pMJtmA r e dl m.lc c e ▼ Ostrovní alici б. 1Б08-П. Rukopisů« ■errkcime a aepodrpsanýcb nedbám«. REKLAMACE uupeieténé poaýlány buďte* ne trna* korány. Initráty počítáme co n»]lerné]L

^islo 144.

V Ргаже, v úterý dne *6. června IW«3

Ročník ЖТ.

Kandidátní listina pro "volby poslanců, do sněmu, zemslcélio.

III. Pro volební skupiny venkovských obci. (Volba dne 28. června 1883.)

1. Benešov, Neveklov, a Vlašim : Fr. N e u b a u e r, purkmistr a okre ni atarosta те Vlašimi. 3. Boleslav mladá, Hradiště mnichovo a Bělá: Josef V e p ř i к, okr. starosta v Sndomšři. 3. Brod Německý, Humpolec, Polná, Štoby a Při byslav : Jan Pleva, Okr starosta ve Sferejš ivé. 4. Breznice, Blatná a Mirovice : Jos. Kořán, kvestor ieské university v Prase. 5. Budějovice, Lišov, Sviny Trhové, Hluboká a VI- tavo-Týn : Dr. Ang. Zátka, advokát v Bodéjovicich. 6. Bydžov Nový a Chlumec : JUDr. Jan Jeřábek, v Praze 7. Domažlice a Nová Kdýň : MDr. Ant. S t e i d 1, v Bal- dové n Domailtc. 8. Dvůr Králové a Jaroměř: VAcl Pražák, statkář v HoMnévsi. 9. Hořice a Nová Рака : Václav m u n z a r, pnrkmistr v Bělohrade. 10. Hořovice a Zbirov : Ludvik V o r e 1, soukromník na Smíchově. 11. Hradec Jindřichův, Lomnice, Třeboň a Nová Bystrice­ : JUDr. Matonš Talíř, prof na £e«ké nniversité v Praze. 13. Hradec Králové a Nechanice : Čeněk Hevera, mě- itan v Kolíně. 13. Chotěboř a Habry : Fr. F á ě e к, с. к notář v Jindřichově­ Hradci. 14. Chrudim a Naeavrky: Jos. Klimeš, statkář a továrník­ v Chrudimi.

16. Jiřin, Lomnice, Sobotka a Libáň : Josef Ladislav m a š e k, továrník a okresní starosta v Hové Vsi n Lomnice. 16. Karlin, Brandýs n. L. a Vinohrady : Ant. O Zeit- hammer, městský radní v Praze. 17. Klatovy a Plánice : JUG. Jan Sedlák, majitel hospodářství­ v Ostřeticlch (Klatovy). 18. Kolin, Kouřim a Vblířeké Janovice: K. Adámek, okr. starosta v Hlinsko. 19. Kutná Hora a Čáslav: JUDr. Jar. Čelakovský v Praze. 20. Ledeč a Dolní Královice : Ang. Kahles, statkář v Křivsondě. 21. mělník a Roudnice: Jos. Pražák, statkář v Cho- rouškácb. 22 milevsko, Sedlec a Bechyň : Karel Faber, měitan v Bechyni. 23. Nové město, Náchod a Úpice, Skalice a Opoéno: JUDr. Jos milde, advokát v Prase. 24. Nymburk a Benátky Nové: Jos. Vraný, starosta okr. benátského v Mladě Boleslavi. 25. Pardubice, Holice a Přelouč : Frant m o r á v e k, mlynář v Cpatoviclcb. 26. Pelhřimov, Pacov, Kamenice n. L. a Počátky : Václ. N e d O m a, redaktor rasopisn .Politik* v Praze. 27. Písek a Vodňany : Václav В 6 b m, pnrkmistr v Pro- tivfoé. 28. Plzeň a Královice: JUDr. Vád. Peták, advokát v Plzni. 29. Poděbrady a Králův městec : Alois Václavi k, miedst, starosta okr. v Žeháni.

30. Prachatice, Netelice a Volary : P. Ad. R o d 1 e r, farář v Husinci. 31. Přeštice a Nepomuk: Karel Duchek, prrfesor v Praze. 32. Příbram a Dobříš: JUDr. Edmund К a i z 1, advokát v Karlině. 33. Rakovník, Křivoklát, Nové Strašecí a Louny : JUDr. A Pravoslav Trojan, e. k. notář v Praze. 34. Rokycany a Biovice : Fr. Schwarz, okr. tajemník v Plzni. 35. Rychnov a Kostelec n. O. : Jan $ a b a t a, starosta okr. zastupitelstva v Kostelci nad Orlici. 36. Semily a Železný Brod : JUDr. Fr. Lad. Rieger, v Praze. 37. Slané, Velvary a Libochovice : Vilém T e к 1 ý, ředitel boapodářské ikoly v Hracholaskácb. 38. Smíchov, Zbraslav, Beroun a Unhošt: Jan Zabranský,­ okr. starosta v Nootonicfcb, 39. Strakonice a Volyň: P. Matěj Knbíéek, vikář v Češtících. 40. Sušice a Horažďovice : JUDr. Karel melchers, advokát ve VodĎanech. 41. Tábor, mlada Vožice, Soběslav a Veselí: Emanuel Kleteěka, statkář na Obratiči. 42. Tnrnov a Český Dnb : Fr. H a r 11, okresní starosta v Sedlovicich. 43. Vrchlabí, Rokytnice, Jilemnice a Vysoké : Jan hr. Harracb у Praze. 44. Žambérk a Ústi n. O. : JUDr. Albín B r á f, profesor na českě universitě v Praze.

V Praze, dne 26. června. Fakciosové každým dnem stávají ве smělejšími,­ vyzývavějšími. Nelze upříti, že vůči této vyzývavosti postavení vlády čím dál stává se choulostivějším a řekněme přímo nejistějším. Naposled každá vláda mnsí vykázali­ se nějakým úspěchem své politiky. Vláda hr. Taaffeho vytkla si za program svůj rakouské národy smiřovat i. Dobře-li slovu tomu rozumíme, znamená to: smírné Živly posilňovali a nesmi mé, fakciosní seslabovti. Nuže, poroz- bledněme se kolkolem v říši naší, zdaž takto vskutku se děje. Při všech dosavadních volbách do sněmu postavila se smiřovací vláda hr. Taaffeho tak vysoko nade strany, že zdá se, jakoby slunce její přízně na živly smírné již jen jako malá hvězdička svítilo, kterouž fakciosové oblaky lží na dobro již zahalili, což na mnoze i úřadnictvo v domnění­ upevnilo, že smiřovací vládě hr. Taaf feho na tom nezáleží, zdaž při volbách zvítězí­ smírní konservative], neb nesmiřitelní fakciosové. Tak aspoň osvědčilo se při volbách­ v Tyrolsku. Nedej Bůh, aby též tak osvědčilo se i n nás v Čechách. Této nestrannosti hr. Taaffeho fakciosové bledí hojnou měrou vy- či lépe zneužiti ve sně- niku dolnorakouském. Co tam se v posledních­ dnech dělo a dnes dosud děje, přesahuje­ všechny již meze, jaké vláda sebe smířlivější­ a ústupnější fakciosům dovolili může. Zákon, nejvyšší autoritou schválený bral se tam s fakciosní neurvalostí na přetřes, jako by teprv v prvním stadiu poradním se na lézal. Konečně fakciosové prolomili brány aulae matris — vídeňské university — kdež horkokrevné studentstvo proti smiřovací vládě vyslalo se do boje. A nejen studentstvo vyšlo do boje, nýbrž i převalná většina profesorů­ tří světských fakult studentstvu postavila­ se v čelo, zdánlivě proti rektoru dru. Maassenovi, skutečně ale proti vládě hraběte Taaffeho. Vida se stolců profesorských sestoupila­ na ulici a přidala te к pouličním štváčům. Zdaž aspoň nyní míra trpělivosti hraběti Taaffemu dojde? Krásné, bohumilé jsou vlastnosti člověka : smířlivost, trpělivost, křivda raději trpěli, než-li činiti, odpouštéti nepřátelům, dobře činili těm, kteří nám protivenství činí s modlili se i zs své nepřátely ; my vfttk ■láme ze to, že hrabě Taaffe, když nastupoval­ na křeslo ministerskěho předsedy, nevstupoval­ do nějaké řeholní kongregace, kdež ■etsviěné sebezapíráeí nejblavnéjší jest po vimostí, nýbrž že stal se náčelníkem veliké

kongregace, v nížto každý člen milionovým jest národem a kdež к udržení pořádku nevyhnutelně­ jest třeba, aby mír a pokoj mezi členy naproti fakeiosním rýpalům rázně byl udržován. Bohužel této ráznosti jsme na hraběti Taaffeovi toliko v nej řidších případech znamenali,­ což nám ostatně slibným je svědectvím­ a zároveň zárukou, že ctěný pan ministerský­ předseda umí býti rázným když — chce. Až dosud osvědčil se hrabě Taaffe rázným v tom, že antisemity přísně držel v mezích zákona. Této chvály mu ani jeho nejfakciosnější nepřátelé neuprou. My tuto ráznost jeho v potlačování antisemitismu plnou měrou uznáváme & že uznáváme, přejeme si, aby ji ve všech náboženských, sociálních, národních i politických odborech stejnou měrou proti antičechům, antislovanům a všem antirakusanňm osvědčoval.

К neuvěření — osmistovl professori theologie. (Původní dopis „Čech».“) V rozmluvě, kterou jsem před nějakým časem měl s jedním P. T. zasloužilým doktorem­ a profesorem bohosloví, přišla řeč i na to, jak jsou postaveni tito mužové védy, kteří vzdělávají dorůstající duchovenstvo pro Církev i stát s n&maháním nemalým a sebe- zapíráním ustavičným. Dlouho se nechtěl dotknout! učenec této otázky, aneb v pravdě zející rány, z které, jak jsem později s úžasem­ seznal, jeho atav krvácí. Však ale, jak jsem se zhrozil, ano nechtěl jsem tomu ani věřili, slyše konečné z úst páně profesora s jakousi ostýchavostí a trpkostí významně pronešená slova: „Jsme postaveni hůře než katechéti na obecných školách, máme 800 zl. služného beze všech přídavků a kvinkve- nálek.“ „To není možná, tomu nevěřím,“ pravím rozhorleně a honem byl bych vyskočil­ se stolice, sn se oběh krve v mém těle skoro zdvojnásobil. Byl jsem totiž, a se mnou, trvám, všickni slušně a spravedlivé­ smýšlející lidé, toho mínění, že tito vědátoři a pěstitelově nastávajících duchovních,­ postaveni json jako jiní fakultní pro- fessoři (a semináře jsou přede vyiší boho- slovná učení), an mají táž studia, stejně přísné zkoušky, předměty i povinnosti. „Ne, pane profesore, opakoval jsem, to nemůže býti I* „Někdy json možné i nemožnosti,* odvětil nčenec ■ patrné uraženým citem spravedlnosti a téměř pohrdlivě doložil : „Mám Vám ukázat! platební arch?* Každé z těchto slov, ba každá slabika, z nichž tato slova so skládají, byla takovým taném a

vnitřním pohnutím proneiena, že mně až zdrcovala a bezděčným studem musela se při tomto výroku rdíti moje tvář. Odmlčel se, ale v jeho oku i v tváři bylo čisti zraku psychologicky jen poněkud vzdělanému, ne výslovnou nevoli, sprovázenou nejtrpéí ironií n hlubokým bolem. „To< do nebe volající — tot neslýchaná nespravedlivost, — tot zapomenuté­ stanoviště I A proč se ta věc od příslušných orgánů již dávno nenapravila, když všem všudy gáže se zlepšovaly? proč tato neslýchaná anomalie ještě trvá?“ volám, ba spíše křičím, pravidel slušnosti na okamžik­ pustiv z mysle. Na tyto otázky nedostal­ však jsem kromě trpkého úsměvu žádné odpovědi. „S Bohem, milý příteli, bude čas к vlaku * pravil za několik okamžiků­ ctěný profesor a rozloučiv se se mnou, bral se к nádraží. — Po této krátké sice, však důležité rozmluvě, měl jsem toho plnou hlavu ; dlouho hleděl jsem v onu stranu, kde leží nádraží a zamyslil jsem se celý do těch nemnohých, avšak bromo pádných slov, jež byl učenec prohodil. „Tak tedy jsou — rozjímal jsem as — doktoři a professori bohoslovného učení placeni hůře než katechetové nejnižších obecních škol ? 1 Tedy nejsou mužové, již dosáhli hodnosti akademické nejvyšší, ani katechetům při středních ústavech na roveň v platu postaveni­ ? I ! Mezi jinými a fakultními profes- sory bohosloví jest tedy nesmírná propast, an se přede stejným předběžným i vyšším vzděláním vykázali mohou a týmž povi- nostem zadost jako tito činili musí?!“ Jaké to, tázal jsem se sebe sama a uvažoval, měřítko,­ tot pohrdání vzdělaností a zneuznáním zásluh oněch professorů, kteří, jak vím ze zkušenosti i z výroků samých universitních professorů, vědou, prací i výsledkem úplně se jim vyrovnají. Co tedy, soudil jsem, spravedlivo jednomu, má býti spravedhvo a přisouzeno i druhému Vůči tomu vyjímá se ve světle zcela zvláštním ona petice učitelského­ sjezdu (tuším v Plzni neb v Liberci),­ kterou se žádalo, aby professori učitelských­ ústavů byli postaveni na roveň pro fessorům bohosloví. Co si asi tito zneuznaní a jakoby v zapomenutí přišlí professori a mužové védy při tom myslili ? Difficile est satyram non scribere. Proto soudím a zajisté každý poctivec stejně usoudí se mnou, že jest již více než jedenáctá hodina, aby se v této naléhavé a neodkladné věci učinila žádoucí a spravedlivá­ náprava a dlouholeté bezpráví od příslniných míst co nejdříve se uklidilo v době, v které se hlásá: „stejná práva všem* a v níž i aami pensisté něčeho se dočekají. Staví >e nádherné budovy soudní,

fakultní, gymnasijní a přemnohých jiných více, bude tedy i prostředků, aby se slušně a důstojně upravilo služné osmistových professorů­ bohosloví.

Paběrky. —к— Nova pracovní kolonie zřízena hade v provincii Brandenbarga nu panství­ Friedrichsville. Blahodárný ústav ten hade jednak trestance prací zabývati, jednak potulným­ lidem, kteří jion doživotními vandrovnlmi a i těm, kteří pracovali mohou a chti, práci poskytne, ovšem s celým zaopatřením. Zároveň bndon zřízeny stanice pracovní, na néi se každý dopadený tn'ák hned zavede. Tlm přetrhne te snad konečně v těchto zemích zobecnělé lajdá- ctvl. Na ústav dotčený, jenž vyžaduje jeitě nákladu­ 200.000 marků, konají se četné sbírky. Nej vyšil a nejdeiil visecí most na světě, spojující New-Tork přes rameno moře s městem Brooklynem, odevzdán jest právě v těehto dnech po 141eté stavbě veřejné dopravě. Most má 6989 stop délky a 80—85 stop šířky a spočívá na ocelových lánech, 15s/« palce v průměru, kteráž zavéseoa json na dvou věžích 1995 a půl stop od sebe vzdálených, ve výii 276s/4 stopy, ne však připevněna, nýbrž tak nesena, že dají se výše neb nlie poiinonti. ocelová lana opevněna jsou teprv na březích 930 stop od věže vzdálených. Po délce ros- délen je most na pět cest. Proatředoi dvě určeny json pro dráha a obě obě zevnější opatřené zábradlím­ osmi stop vysokým pro vosy. Nad těmito silaicemi mosta ve výii 12 stop položen jest chodník v ilřl 15 a půl stop tak, ie chodci mají krásnou vyhlídka na obě moatem spojená města a okolí. Váha celého mosta visícího jest 6740 tnn. Největší obtěikánl je 1380 tnn; anese tndiž dohromady 8120 tnn. Sila motta jest ovšem několikanásobné větší. Nejpracnějit byle při stavbě mosta kladeni lan. Napřed te připevnily­ jen dva drátěné provazy od věše к věší a na těch zřídil se běhael můstek pro dělníky. Teprv pak se počalo a kladením ocelových lan spletených vždy a 19 pramenů, jednoho to drita nepřetržitého jako vlákna, kterýž as milion stop je zdéli a 18 palců > tloaitl. Každý z těchto pramenů mnail od hřeha na břeh se vléci a tam na železný polokruh ku břehu připavněný navlečen­ po celé délce opět splétali. Egyptský nálet vfilmě. Jak známo, bylo ta dob císařských mnoho obelisků z Egypta do Říma přepraveno. Ustavičnými boařemi za ttěbeváni národů byly povaleny a sabázeny; přišly v sapomenatl. Za tieio let opět čtyři ■ nich nzřeli avèllo boil. Tenkráte vykopali dal je papež Sixtna. Před několika day pak byl opět jeden i niob objeven. Poehisi ■ doky fa* nona Ramiasa XI., 19. tkebáaiké dynastie-