Česlo z20

KATOLICKÉ LISTY

Dne 21. srpna 1902.

čísle »Zukunft« bylo dokázáno, vztahuje se zákoa o povinnosti řeholí a škol, žádati za uznání (auto- rlsaci), jen na ty kongregace, které po červenci 1901 založeny byly, a jen libovolně užívá se téhoži proti kongregacím starším. Odporující správy škol ne- jsou tudíž zcela v neprávu, označují-li jednání toto jako protlzákonné. Ministr vojenství André byl již nucen, aby nahradil ztrátu popularlty, prosloviti odvetní řeč. Méně šťastná vnitřní polítika se ale ne- vhodnými hrozbami na venek ještě zhoršuje. Tomu všemu říká se u nás »násllnosti«. Švédský státní kancléř Oxenstierna, jak známo, řekl, že se ve světě s málo rozumem vládne. V dnešní Francil, jak se zdá, si vládnoucí kruhy s následky své politiky už vůbec ani hlavy nelámou, nebo jen tehdy, když jiml hrány klášterních škol stékají. Nevyhnutelným ná- sledkem toho bude, že stoupne vážnost du- chovenstva, kteréž u mass slávou mučenickou bude ozářeno.« Tak soudí provokaci francouzských vládních kor- midelníků list — nemýlíme-li se — protestantský. Mlnistr, zasedající v kabinetu vlády, která sama drze šlape zákony, odvažuje se veřejně připomínatl ducho- venstvu, že má zachovávati zákony. To již opravdu přesshuje všecky meze.

Zprávy politické. V Praze, dne 20. srpna 1902. Česko-německé dorozumění vynořilo se opětně na povrch veřejnosti. M. j. zmiňuje se o něm také »Budivoj«, jenž v situačním článku z Vídně zabývá se vyhlídkami, jaké jsou pro parlamentární vyřízení rakousko-uherského vyrovnání a dokládá, že upravení jazykové otázky má býtl odročeno až do vyřízení rakousko-uherského vyrovnání. Dru. Kör- brovi záleží prý velice na parlamentárním vyřízení rakousko-uherského vyrovnání. Dále zabývá se »Bu- divoj« vyhlídkami mladočeské obstrukce, opovězené pro ten případ, že by vyřízení jazykové otázky bylo odloženo a praví: »V kruzích vládních se soudí, že strana mladočeská ve svém vlastním zájmu dobře si rozmyslí, má-li opravdu sáhnouti k obstrukci i potom, nebude-li jejího ultimata, daného na sklonku posled- ního zasedání říšské rady, možno dbáti. Jest tedy opravdovou snahou, u vlády i koruny, český národ aspoň částečně uspokojiti. Právě v těchto dnech hor- livě se přetřásá výrok císařův z nedávné doby: »Znepřátelíti se s národem je možno za 3 dni, ale smířiti se s ním není možno ani za tři leta!« Je pro nás opravdovým neštěstím, že je panovník o českém národě nejhůř informován a to ministerským předse- dou samým. Zračilo se to zřejmě v rozmluvě, kterou měl císař s drem. Heroldem, když týž byl se mu poděkovati za udělení komtúrského řádu. S výtkou prohodil k němu, že jsme věčně nespokojeni a neu- kojeni. »Až dostanete vnitřní úřadní řeč českoua druhou universitu, budete zas chtít něco jiného!« — »Veličenstvo,« odvětil mu dr. Herold, »národ není žádnou zkamenělinou; národ je jako rostlina, která denně potřebuje ke svému životu světla, tepla a vzduchu.« — Dru. Heroldovi a zejména dru. Žáč- kovi poštěstilo se napraviti u koruny to, co zlý úmysl dra. Körbra zavinil. Proto také císař teď velice ener- gicky naléhá, aby Čechům přátelsky vyšlo se vstříc. České delegaci bude nabídnuto, aby se posečkalo rok s úpravou otázky jazykové; za to je vláda ochotna dáti nám cennou náhradu na poli kulturním a císař sám dvojím způsobem rázu politického, z praerogativy koruny plynoucího, dá na jevo, že si Čechů váší. Tyto dvě věcl, ač mají opravdu charakter eminentně politický, nicméně jsou takového druhu, že Němci jimi nijak nebudou poškozeni ani zkráce ni.« Na jiném místě přináší »Budivoj« zprávu z Prahy, že císař od- ložil návštěvu své vnučky, kněžny Windischgrätzovy v Praze do té doby, až bude moci současně spojiti dva účely, což snad nadejde v listo- padu r. 1902. Ale i pak, až k cestě dojde, bude míti tato ráz čistě soukromý a rodinný. Otiskujeme prozatím jen se vší reservou. Otázka jihotyrolské autonomie. Tyrolský místodržitel bar. Schwarzenau pronesl, jak známo, při nedávném odhalení v Sachsenklemme delší řeč, ve které zmínil se také o tyrolské autonomli. Veli- kou sensaci způsobil zvláště jeho tehdejší výrok, že vláda J. V. trvá na tom, aby Tyrolsko zůstalo zemí jednotuou s obyvatelstvem sjednoceným. Těchto dnů měl bar. Schwarzenau rozhovor s vydavatelem »Boz. Zslt.«, v němž dovozoval, že tento jeho výrok nikte- rak neodporuje projektované autonomii jižních Tyrol. Autonomie, vůči kteréž zaujímá vláda vyčkávací sta- novisko a k níž dojíti má nikoli z nějakého dooucení, nýbrž po vzájemném dorozumění obou národů zemí obývajících, nemá prý zavésti nesvornost, nýbrž právě sjednocenost mezi obyvatelstvem Tyrolska. Pochybu- jeme, že budou jihotyrolští Vlachové spokojeni tímto výkladem. Kulturní boj ve Francii. Mlnisterské fran- couzské listy nepřestávají rozhlašovati, že předsedu

mlnisterského docházejí z rozličných stran blahopřání k jeho ráznému provádění zákona o spolcích. Nu, jest více než dobře známo, jak takovéto blahopřejné telegramy a adresy uskutečňovány bývají. Podnět k tomu zavdává obyčsjně několik úředníků, kteří na- sazují pak všecky páky, aby sehnali žádoucí počet potřebných podpisů. Hned na to dočítá se překva- pený čtenář v časopisech »ministerských«, že manu militari provedené uzavření »svobodné« školy v X nebo Y stalo se k největšímu dostiučinění a uspoko- jení tamního obyvatelstva. A slabomyslný čtenář zhusta se pak domnívá, že tento souhlas pochází od zvolených korporací, krajských neb obecních zastu- pítelstev. Přirozeně však neuveřejňují tyto časoplsy mnohem četněji vyskytující se protesty skutečných zvolených korporací proti použití pověstných dekretů. A projevy tyto byly by ještě četnější, kdyby saml prefekti nepačovali o to, aby jim zabránill. Tak čteme na př. v jistém, vládě velmi blízkém orgánu: »Pre- fekt v Loir-et-Cher zrušil usnesení, jež učinily obecní rady v Chade, Monan-sur-Loire, Sculmesu, Valliéresu atd. »proti provádění zákona, týkajícího se asso- clací.« A v tomto případě běželo o úřední usnesení obecních zastupitelstev a nikoliv o projevy nějaké skupiny soukromníků neb úředníků. Dodáno budiž ještě, že departement Lolr-et-Cher patří mezi ony de- partementy, ve kterých Combesovy dekrety potkaly se dle tvrzení vládě nakloněných listů s »nejmenším od- porem«. Na základě toho můžeme snadno posouditl cenu souhlasů se »zmužilou rozhodností protiklerikální politiky«, zaslaných z jiných departementů. Ostatně padá na váhu, co soudí o kulturním boji ve Francii v pravdě svobodomyslný cizínec. Známý publicista Harden na př. rozepsal se o něm ve svém listu »Zukunft« m. j. takto: »Ať již obrátíme zraků svých kamkoli, všude spatřujeme, že Jakobíni, kteři v ně- které obci zmocnili se správy, táhnou s divokým vá- lečným pokřikem do pole proti klerikalismu. Poku byli v opposici, popírali všeliké vlády, popírali každou autoritu, nazývali lid jediným souverénem, úředníky jeho sluhy a stát sám strojem, poslouchajícím tlaku jeho prstu; nyní však má vláda, jež rekrutuje se z jejich lídí, míti všecka práva, stát má býti Bohem, lid otrokem bez vůle. Takovýto odpor mezi slovem a skutkem mohl by vyplašiti zá- stupy lidu v jejich táborech; musí proto býti jim ře- čeno: Potřebujeme silné státní moci, musíme, protl vlastnímu přání, mysli upoutatí ještě pevnějí, protože nás ohrožuje — kněžour, my pak můžame tohoto nejnebezpečnějšího nepřítele z nepřátel svobody udo- lati jen mocí diktátorskou; ale až bude udolán a po- valen, pak také nadejde konečně blahostný den tlsícileté říše. Ale to pomůže jenom na chvilku. A než-li lid pocítí klam a podvod, rozbřeskuje se jíž jítro thermidoru, a svržení mužové hrůzovlády mohou naříkati, že v dokonání jejich vykupitelského díla zabránila jim potměšilost osudu a lesť hierodulů. A Francie obnovuje právě zase tuto známou a starou zkušenost.« Jsme přesvědčeni, že tato pravdlvá slova splní se také na panu Combesovi a jeho poddaných stvůrách až do poslední písmeny, a to co nejdříve. Bohatství francouzské kongregace a ži- dovských ústavů. Liberálním francouzským časo- pisectvem koluje právě článek, jejž v »Siéclu« uve- řejnil markýz Ives Gurjot a v němž obsažena jsou některá sdělení o bohatství »Sester od sv. Ducha« v St. Briene. Podle sdělení těchto drží prý tato, dne 13. listopadu 1810 schválená kongregace pod vlast- ním jménem 260 hektarů a 93 arů půdy, z níž nájem obnáší 67,836 franků, a kteréž představují prodejnou cenu v obnosu 1,893.000 franků. Kromě toho patří prý jim ještě 56 hektarů a 58 arů pozemků, kteréž mají cenu 1,958.000 franků a vynášejí 88.000 fr. nájemného, kteréž však jsou připsány na cizí jméno. Bylo by to tedy úhrnem 317 a 51 hekterů s ná- jemným 155.800 franků a v ceně 3,853.000 franků, což věru při rozsáhlé činnosti kovgregace, jež vydržuje celou řadu škol a dobročinných ústavů, nepříliš mnoho. Ani jediný světský úřad nedokázal by ani z daleka těmito prostředky tolik, co až doposud s nimi vyko- naly jmenované sestry. Než »Gazette de France« po- ukazuje jmenovaného pisatele článku na stejnorodé židovské ústavy, které svým ohromným majetkem katolické ústavy přímo zastiňují. Podle »Gazette de France« má židovská normální škola v Paříži 4 mi- liony, výpomocná pokladna této školy 3 miliony, »Alliance israelite univergelle« pro vychovávání chu- dých dítek 3 mill., nadace bar. Hireche 6 mill., ži- dovský asyl v Londýně 3 mill., židovský ústav v Montréalu 600.000, asyl pro židovskou mládež v Novém Yorku 3 mill., nadace bar. Hirsche pro žl- dovské školy v rakouském Polsku 5 mill., fondy pro vydržování těchto škol 6 míll., výbor v Paříži pro půjčky a almužny 5 mill., filantropická společnost 1 mill., židovské kolonisační sdružení 10 mill, Hlr- schova škola v Secreforské ulici v Paříži 1 mill., ži- dovská škola v Jerusalémě 3 mill., nadace Arona Hirsche pro dobré skutky 580.000 marek a konečně nadace pro dobré skutky, kteréž ne slce výhradně,

ale přece jen většinou mají konány býtl na prospěch židů, 161/% milllonů. Liberální a židovský tisk roz- šiřoval až doposud pravé báchorky o bohatství kon- gregací, ale zapomínal při tom vždycky, aby současně poukázal též na bohatství židovských ústavů a spolků náboženského a obecně užitečného rázu. A při tom nemůže uvedený seznam ani z daleka býti považován za úplný. Obsahuje, jak se zdá, jen ty nadace, které byly zřízeny z mílionů barona Hirsche, ale vykazuje již i přes to obnos, převyšující 70 millionů. Ale bylo by marnou nadějí, očskávati, že jmenovaný tisk po- ukázal by také na »bohatství mrtvé ruky« u židov- stva. Naopak tento tisk bude také nadále vynasnažo- vatl se, prohlašovati nadace v dobročinných ústavech a institucích katolické církve za »majetek mrtvé ruky«, o majetku židovských nadací a ústavů bude hezky z ticha mlčet. Kdyby nebyl to výhradně židovský tisk, kterýž ode dávna stal se nepřátelům katolické církve dobrovolným a za všech dob ochotným poma- hačem, pak by věru nebylo ani potřebí, zmiňovati se o tomto »znamení doby«, ale takto donucuje nás již pouhá sebeobrana, abychom vytkli uvedená již fakta. Zajímavo bylo by také, aby jednou již pátráno bylo po původu darův učiněných, t. j. aby odhaleny byly prameny, z nichž tyto obnosy původně pocházejí. Na jedné straně závětné odkazy, vlastní úspory kongre- gací, dary vysokých I nízkých, na druhé straně však namnoze přebytky bursovních jopperů, kteří svých millionů způsobem poctivým vždycky věru nenabyli. Zednáři drží nítky v ruce. Není žádné pochybnosti o tom, že celé válečné tažení proti kato- líkům ve státech evropských řízeno jest z loží svo- bodných zednářů. Na doklad toho můžema dnee uvésti svědka zajisté věrohodného velmistra zednář- ských loží italských, žida Nathana. Týž zaslal zednářům francouzským následující blahopřání: »S na- dšením pozorujeme boj vlády a poslanců francouz- ských proti náboženským společnostem, těmto semenl- štím nepřátel vlasti Viktora Huga a člověčenstva. V tomto odvážném a blahodárném díle snadno lze poznati neunavé, sta- tečné a obdivuhodné snažení svobod- ného zednářstva.« — Je to tentýž Nathan, který v bouřích španělských blahopřál zednářům ta- mějším a nyní opět dosvědčuje svým francouzským bratřím, jakož i celé veřejnosti, že systematický, v celé Evropě vedený protikatolícký boj jest vlastně bojem zednářstva proti církvi Kristově. Tím se také vysvětluje ona ochota, s kterou ochotní služebníci zednářských loží, sociální demokraté propůjčili se ku pouličním projevům proti znásilňovaným katolíkům. A poněvadž v ložích zednářských žídovstvo hraje prím, osvědčuje se býti pravdou, že zavírání katoli- ckých škol ve Francii jest židovskou pomstou za od- souzení zemězrádce Drey fusa. V Belgii vypukla ministerská krise. Ubezpečuje se totíž, že odstoupí ministr pro průmysl a práci baron Gurmont de Volsberghe a jeho nástupcem že stane se poslanec za Luttych Francotte. Bulharský kníže Ferdinand vrátil se z své cesty po cizíně zcela neočekávaně do Trnova. Vládní bulharské kruhy ubezpečují sice, že nestalo s ze žádných důvodů politických, ale přes to věřiti lze tomu jen s těží. Nesmíme totiž zapomínati, že zasedal právě macedonský kongres, či lépe řečeno, že zase- daly dva macedonské kongresy, k jejichž rokování nemohla bulharská vláda přihlížeti jenom tak klidně. Patnáct učitelův a úředníků, kteří se súčastnili těchto kongresů, ačkoliv jim to vláda zakázala, bylo potre- stáno propuštěním ze služby. K vyjednávání španělské vlády s Vati- kánem sděluje »Pol. Corr.« co následuje: »Politické kruhy ve Španělsku očekávají s velikou netrpělivostí sdělení o stavu vyjednávání s Vatikánem, kteréž má za účel jisté změny nyní platného konkordátu. Na místech směrodatných vyvolává jistou nelibost příliš dlouhé trvání nynějšího vyjednávání se sv. Sto- licí, poněvadž vláda byla by uvedena do značných rozpaků, kdyby v okamžiku, v němž opětně sestoupí se kortesy, nebyla s to, aby mohla poukázati na určité výsledky v této záležitosti. Aby docíleno bylo takovéhoto výsledku, musila by celá akce, kteráž průběhem více měsíců nedoznala žádného vývoje, pro- váděna býti v poměrně krátké době až do zahájení zasedání z obou stran s neobyčejnou horlivostí. Po- slední podrobné úřední sdělení, které španělský vele- vyslanec při Vatikánu učinil kardinálu státnímu ta- jemníku s výrazem naléhavého přání po brzké odpo- vědí na návrhy španělské vlády, stalo se v červnu. Ale že nebylo pokračováno v této záležitosti, zavinila okolnost, že papežská kongregace, kterék bylo by příslušelo, zabývati se spanělskými návrhy, nekoná v nynější výroční době žádných porad a za- hájí je teprve v měsíci září. Madridský kablnet po- žádal, jak se praví, kardinála Rampollu co nejdůtkll- věji, by přičinil se o to, by tyto kongregační porady byly co nejdříve zahájeny. Přání tomuto bylo vyho- věno, i domnívají se následkem toho španělské vládní