Číslo 229.

V Praze, dne 21. srpna 1902.

Ročník

Redakce, administrace a ex- pedice: Praha, Pštrossova ulice, číslo pop. 200—II. Nefrankované dopisy se ne- přijímají a rukopisy se ne- vracejí. Nezapečetěné re- klamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci poskytu- jeme zvláštní výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. — V pondělí a po svátku, vždy o dva- nácté hodině polední. Jednotlivé číslo za 8 haléřů Účet cís. a král. poštovní spořitelny číslo 860.790. Telefon redakce číslo 1126a).

KAl

ULILKÉ LIS

Předplatné pro náškou měsíčně. . . K 2.so čtvrtletně . . . . . . K 8.40. celoročně . . . . . . K 33.60 Předpl. pro tuzemsko poštou: měsíčně . . . . . . . K 3.— čtvrtletně . . . . . . K 9.— celoročně . . . . . . K 36.— Předplatné do cizozemska; Německa a Srbska obnáší: čtvrtletně . . . . . . K 12.— celoročně . . . . . . K 48.— Předplatné do Ameriky, Fran- cie, Švýcarska, Italie, Belgie a Anglie: čtvrtletně K 13.20 celoročně K 52.80 Telefon administrace i knih- tiskař. závodu číslo 1126b).

Slunce vychází ve 4 hodiny 58 minut ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 7 minut večer.

Čtvrtek: Sv. Anastasia.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu P'áně u sv. Kajetána na Malé Str. od 21.-24. t. m.

Mezinárodni sjezd pro zlepšení osudu slepých.

Doba prázdnin jest ode dávna dobou kongressův a sjezdů. Letos od 6. do 9. srpna zasedal v Brusselu mezinárodní kongress v paláci »des Academies«, který si vzal účelem zlepšiti osud ubohých slepců. Do schůze dostavilo se veliké množství hostí, mezi nimi byli zá- stupci 21 cizích vlád (t z Číny a Turecka). Mezi delegáty zasedlo také 30 slepců. Katolická církev, která plní své sociální poslání, ujímajíc se slepých, hluchoněmých, málomocných a nevyléčitelných, a to tak vřele a obětavě, jako matka vlastních dětí, poctěna byla na mezinárodním sjezdu brusselském veřejně a okázale: předsedou sjezdovým zvolen byl Pater Amadeus Skockmans, převor milo- srdných bratří v Gentu. Kongress měl tento průběh: Belgický ministr spravedlnosti van den Henvel pozdravil jménem krále a jménem vlády účastníky kongressu, načež kongress ihned se dal do pilné práce. Prvním bodem jednacím byla otázka: která řemesla by slepé nejlépe zaměstnala a poskytla jim nejlehčí obživu. O tomto bodu se rozhovořili: Hauptvogel z Lipska, sám slepý, který doporučoval saský systém, jenž slepé raději ponechává v rodině, nežll v ústavu; dr. Essad bey líčil poměry v Turecku; Pater Isidor Elé z Brusselu referoval o pracích, kterými slepci v Belgli jsou nejčastěji zaměstknáváni; delegát Martuc- celi podával zprávu o poměrech slepců v Italll. Přl- mlouval se za to, aby slepců bylo používáno v úřa- dovnách telegrafních a telefonních, a dokazoval, že slepci, kteří mají velmi vyvinutý a jemný sluch, pro telefonní a telegrafickou službu znamenitě se hodí. Co u normálního telegrafisty jest výminkou, bývá u slepého telegrafisty pravidlem: čte telegram dle kle- pání stroje. Mnozí řečníci přimlouvali se, aby slepí se na- učili dvěma řemeslům; — »to již v Dánsku máme,« pravil Moldenhauer z Kodaně. Zároveň poznamenal, že vedle telegrafu a telefonu vyskytla se pro slepce nová obřiva, a sice massáž, čili tření. Massáž moderní lékaři nyní velmi zhusta předpisují, a jest celá řada nemocí, které hnětením a třením, jež vykonávají ruce odborníka dle předplsů lékařských, mohou býti úspěšně vyléčeny. A pro tření má slepý, který vedle sluchu 1 hmat má velice vyvinutý, zase přednost před kaž- dým normálním masseurem. Těmito debattami vyplněno sezení dne prvního. Ve druhém sezení vykládal Monnier (ze Ženévy)

o poměrech ve Švýcarsku, a pravil, že péče o slepé jest úplně přenechána dobročinným, soukromým ústa- vům, poněvadž kantonální vlády, do jejichž oboru péče o slepé spadá, pro slepce nic nečlní. Kongress, probrav důkladně sem spadající otázky, přijal několik resolucí, ve kterých žádá: aby obor práce slepých byl co nejvíce rozšířen, aby zřízeny byly vzájemné svazy slepců, aby založeny byly spo- lečné dílny a společná nákupní skladiště. Jako užl- tečným opatřením uznal kongress, aby v dílnách slepců pomáhali vidomí dělníci, kteří by vykonávali za slepce práce, které jsou obtížny a jdou jim pomalu od ruky. Musí však i v tomto případě zůstati zása- dou, že vidomý dělník jest jen pomocníkem slepého, který jest dělníkem hlavním. V dalších svých sezeních vyslovil se kongress že jest přípustno, ba že jest si přáti, aby do ústavů a dílen pro slepce přijímáni byli také lidé, kteří mají velmi slabý zrak, a kteří pro tuto chorobu nejsou s to, aby navštěvovali školy a dílny jiné. Nikdy ne- smí býti odmítnuty děti, o nichž lékař prohlásil, že v krátké, nebo delší době úplně oslepnou. Kongress ustanovil též, že pro slepé obojího pohlaví mají se zaříditi hříště, kde by slepcl, nebojíce se úrazu,a jsouce pod dohledem, mohli si hráti a se pohybovatl. Příčiny slepoty a prostředky, aby slepoty ubylo, byly předmětem dalšího obsáhlého jednání. Kongress prohlásil: slepotu zaviňuje všeobecná disposice tělesná, ať jest přirozená, nebo později nabytá; dále nákaza a úrazy, ať náhodné, ať řemeslem nebo prací způso- bené. Aby slepoty ubylo, přeje si kongress: školy, ústavy a dílny buďtež pod dozorem lékařským, byty buďtež zdravější, poměry pracovní zlepšetež se; necht zřídí se »lékárny chudých« pro choré očima, necht oddělí se lidé nakažení od lidí zdravých. Vlády at neopomenou poučení o tom, jak vésti si u novorozenců s bolavýma očima, rozšířiti až do poslední vesničky. Ve schůzi závěrečné bylo usneseno, aby řiditel- ství železnic a správy poštovní dopravy ve vozech učinily pro slepé, co činí pro ně Francie: ve Franci kupuje slepec pro sebe a svého průvodce jen jeden lístek jízdní. Korrespondence se značkami systému Brallleova mají býti dopravovány jako tiskoviny. Kongress příjal mimo to návrh, aby vlády zakázaly trestníkům dělati výrobky, které konkurrují s pra- cemi slepců. Ve vedlejším sále v Palals des Academies byl

zároveň co kongress zasedal, otevřena bohatá výstavka prací slepých, která měla mnoho hostů a došla hojné pochvaly. Druhé sezení sjezdové vyznamenal svou přítom- ností arclbiskup mechelnský, kardinál Goosens. -ab-

Francouzská vláda a protestantism.

V starém historlckém městě francouzském, Be- sanconu odhaleny byly minulé neděle dva po- mníky. Slavnosti tyte platily dvěma vynikajícím mu- žům francouzským, z nichž každý jiný světový názor zastupoval: Viktoru Hugovl, patronu čirého mate- rlalismu a Ludvíku Pasteurovi, učenci jména světového a horlivému katolíku. Při každé z obou slavností pronesl slavnostní řeč jeden ministr. Ministr orby Mougeot velebil Pasteura jako dobrodince lid- stra; ministr obchodu Troillot dal výraz vážnosti, kterou nynější vláda chová pro vše to, co Viktorem Hugem vytvořeno bylo. On prý vzbudil v lidu lásku ku svobodě (jak jí totiž rozumí Combesoví druzl)a byl mocným průkopníkem nynější republiky (která svobodu drze nohama šlape — říci zapomněl.) Ministr Trouillot se ale ještě i jinak v Besan- coně zachoval. Když mu byli představeni zástupci protestantské konsistoře, pravil k nim: »Vláda zastává svobodu vyznání. Mělo-li by ale ně- které vyznání míti přednost, bude to protestantské.« Na to představeno bylo gene- rálním vikářem duchovenstvo katolické, při čemž týž vůči ministru prohlásil, že duchovenstvo pracuje pro blaho Francie a církve, načež ministr odpověděl: »Aměl jste ještědodati, také problaho republiky. Duchovenstvo musí přede- vším dbáti zákonů.« Po těchto slovech se ge- nerální vikář vzdálil. K těmto provokativním slovům francouzského ministra obchodu dodává »Deutsche Warte«: »Že jsou protestanté miláčky nynějšího fran- couzského kablnetu, to ovšem neděkují ideálnímu, osvícenému názoru vedoucích kruhů, nýbrž výhradně spolčením těchto se socialisty a žl- dovskými peněžníky vzniknuvšímu záštiplnému boji protl ústavům a ško- lám. kongregací. Boj tento po našem soudu překročil již oprávněné hranice a rovněž tak nemů- žeme za moudré považovati, jestliže některý ministr náboženské city převeliké většiny všech státních ob- čanů ve veřejné řečl uráží. Jak v nejnovějším

FEUILLETON.

Lady Nithsdale. Vypravování z časů bojů pro Stuartovce. Od J. Spillmanna T. J.; zčeštil J. Tichovský.

(Pokračování.)

Hrabě Nithsdale povstal, vzal svoji choť za ruku a pravil: »Ženo, v tvých žilách proudí krev vévodů z Powls a Montgawerl! Že jsi ochotna, za svatou věc práva a náboženství obětovati vše, věděl jsem; ale těší mne, že jsem to též slyšel z tvých vlastních úst. Tedy slyš, my jsme odhodláni jednati. Jenom abych tvoje srdce předčasně neděsil, neříkal jsem ti nic o našich plánech. Princ sám příjde do Škotska. Já jsem se zaručil náčelníkům výšlny Skotska. Jakmile k nám dojde zvěsť, že oni v horách pozvédají se pod heslem Stuartů, potáhneme i my lordové Deventwater, Wíddrington, Keumure, Nalru, Carnwath a jiná hra- bata a páni dolů na Londýn, abychom podali ruku Torlům v Anglil k pádu uchvátitele a ke korunovaci našeho dědičného pána.« »Bůh žehnej vašemu počínání!« zvolala hra- běnka. »Kdo jest váš vůdce?« »Zde ve Skotsku hrabě z Maru; oddělení pak které potáhne k jihu, povede lord Kenmure«, odvětil Nithadale. »Lord Kenmure?« tázala se s podlvením Wini- frlda. »Ale vždyť ty vynikáš nad něho jak hodností, tak válečnou zkušeností.« »Avšak já jsem katolík; páni myslí, že by to odvrátilo od nás presbyteriány«, odpověděl tiše hrabě. Po krátké přestávce pak pokračoval: »Čekám každou hodinu posla z hor. Až příjde, rozloučím se s tebou,

a zanechám tě samotnu s dětmi v Terreglesu. Kdyby se mí něco lidského přihodilo, Bůh tě potěš. Modli se pak za mne, vychovávej naše dítky v bázni Boží a vtiskni jim nezničitelně v paměť přísloví jejich otce : »Věrnost církvi a Stuartům!« Při tom přivinul hrabě Winlfridu k srdci svému; ona ovinula své rámě kolem jeho šíje a slzíc, líbala jej. »Hle«, pravil, »domníval jsem se, že's zmužilou, a vše jsem ti vypověděl a teď pláčeš!« »Já jsem též zmužilou, Wíliame«, odvětila, »moje vůle jest pevná a sllná, třebas by moje slabé srdce se chvělo.« Nastala pomlčka; předvídajíce brzké loučení. hleděli oba mlčky v noc. Měsíc právě vyšel; u jejlch nohou rozprostírala se krajina jako tmavý koberec. Stromy stály nepohnutě, slavnostním tichem ozývalo se jen šumění vodotrysku, jehož zářící proudy vy- střikovaly a padaly dolů v měsíční září jako tekuté stříbro. Po malé chvíli pravil hrabě: »Ještě něco, mllá Winifrido. Musíme býti na vše připravení. Dejme tomu, čemu však nevěřím, že by celý náš podnik se nezdařil, musil bych nutně utéci, a v Londýně jistě by si přispíšili, by celý můj majetek, jakožto jmění vlastizrádce zabavili. Pak nezapomeň na bezpečné místo schovati tu železnou skříňku, která v tajném úkrytu mé skříně náhoře v mé ložnici stojí. Skrývá v sobě doklady, které pojišťují mému synu dědlctví Manvellů. Kdyby našim nepřátelům padly do rukou, pak by jistě nevlnné dítě pykalo počínání svého otce; zůstanou-li však skryty, až přejde první nával zlosti uchvátitele, přejde na syna dědictví beze všech překážek. Však poslyš — již blje desátá hodina. Za-

jisté již na nás čeká čaj v sále; osuš si oči a necht nikde se o tom nedoví, co jsme mluvili«. Přiléhající síň, do níž vstoupili hrabě s hra- běnkou, byla světle ozářena visacími svítllnami, stůl byl již pokryt a připraveny již stály vycpané stolice, ozdobené znaky Nithsdalů. Hraběnka zatáhla za zvonec: starý sluha vstoupil, poklonil se a přinesl v stříbrných nádobách, tenkrát ještě velice vzácný, příjemný nápoj vzdáleného východu. »Nehlásil se žádný cizlnec?« tázal se hrabě. »Nikdo, mylorde«, odvětil stařec. »Totiž, jeden zde právě byl, otrhaný horal se svými dudami, přál si drze okamžitě s vaší milostí hovořlti; ovšem, že jsme mu to nedovolili.« »Horal? Nepravil, že jde ke mně s jakýmsi poselstvím?« »Ovšem, tak pravil«, odvětil sluha, »ale známe takové žebrácké nápady. Já mu dal almužnu, kterou mi vrátil, to mně bylo divné, tedy jsem jej vystrčil ze dvéří. Avšak, mylorde, snad ráčí vaše milost sly- šeti, ten horal jest tak drzým, že se opovažuje ted, tak v pozdní hodlnu dole na dvoře dudati na svoje dudy.« A vskutku již doznívaly jasné zvuky dudácké až nahoru. »Doveď sem okamžitě toho horala, Rlcharde, slyšíš?« zvolal hrabě, nemoha utajíti svého pohnutí. »Toho dudáka? — Sem do toho sálu?« — tázal se sluha, nemoha věřiti svému sluchu. »Ihned!« — opakoval naléhavě lord Nithsdale. Když sluha za sebou zavřel, pravil hrabě ke své choti: »Vzmuž se Winifrido! Neklamu-li se, dostá- váme rozhodnou zprávu.« (Pokr.)