sno

n

Čislo 246.

v

Praze, dne 7. září 1900.

Ročník IV

Redakce, sdministrscea expedics: Praha. Pštrossova ulice, číslo 200 - Hefrankované dopisy se nepřijímají, rukortsy se nevracejí oxpčoter Inserty účtujeme levně pii častějsí inserci po- skytujeme výnnáv. Vycházejí denně c seslé hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanacte ho dině polední. Jednotlivé číslo za S Telefon redakce č. 1.28.

KAIUCKt

l

Předplatae pro Prana a donáskou do domu měsične.. . . K 2 803 čtvrtlenué . . . K B.4 K 8 n celörocn Pro tuzsmako postoji: 3.— měsične čtyn K 9. celoročné . . . K 36.— Předplatné do cizozarn- ska: Némnecka a Srbske: 2 čtvrtletné 2. celoročně Předplatné dc Amieriky. rancie. Švýcarska ta- lie. Belgte s Analle: K 13.20 n n K 52.80 Tejet. zdministrace fi20.

Slunce vychází v 5 hodin 24 minuty ráno. Slunce zapadá v 6 hodin 31 minutu večer.

Pátek: Sv. Reginy.

ta

otunná pobožnost v chrámu P'áně na Karlově na Nov. Městě od 6.—9. září.

Bída a vystěhovalectví.

—a. V poslední době upoutaly na sebe po- zornost tlupy židů, které přišly z Rumunska do Vídně, do Mnichova, Norimberka a jinam. Židov- ské listy přinášely sáhodlouhé zprávy o bídě ru- munských vystěhovalců židů, psaly o hrozném pronásledování židů v Rumunsku a volaly o po- mstu, aby vysoká finance citelně ztrestala Rumun- sko za jeho antisemitism. Na všem tom, co psala veliká vídeňská židovka »N. Fr. Pr.« o tomto pro- následování, není ani zbla pravdy. Věci se mají zcela jinak. Rumunsko bylo dvakráte po sobě postiženo úplnou neúrodou. Následkem toho zavládla mezi Valachy (rumunskými sedláky) taková bída, že ne- měli židům co prodávati a následkem toho také nemohli od nich nic kupovati. Prameny židovské lichvy naprosto vyschly, a proto se ocitnul Israel najednou ve veliké nouzi. Když loď se potápí, dají se krysy na útěk. Také je známo, že na světě není národa, aby sestával ze samých zlodějů, poněvadž zloděj od zloděje nemůže býti živ. Kde tedy nastane vše- obecná chudoba, že ani poctiví ani nepoctiví ni- čeho k výdělku nemají, nastává těm, kteří nikdy nezvykli poctivě pracovati, krušná chvíle, ohlížeti se po pastvě jinde. Rumunským židům by nebylo tak zle, jen kdyby chtěli Rothschildové a jiní židovští finanční baroni sáhnouti do kapsy, mohliby hravě uživiti v še- cky židy v Rumunsku. Poněvadž rumunští Valaši následkem dvou neúrod naprosto schudli, nemá Israel mezi nimi co činiti a proto opouští hromadně nevděčný tento kout země a hrne se do Ameriky. Mnohý rumunský žid ovšem uvázne na cestě v Rakousku a Německu. U nás v Rakousku, když uhodí špatné časy, nestěhují se židé, nýbrž křesťané. Židé v Rakousku usedlí nemohou si lep- šího kouta na celé zeměkouli vynajíti; to, co mají zde, neměli ani v Palestině před dvěma tisíci lety. V Rumunsku jest křesťanské obyvatelstvo chráněno trojím způsobem od naprostého vyhu- bení se strany židů: 1. Židům jest v Rumunsku naprosto zakázán podomní obchod. 2. Židé v Ru- munsku nesmějí se z města stěhovati na ves, ne- mají vůbec svobodu usídliti se, kde by chtěli. 3. Nesmějí kupovati pozemky. Tyto tři hradby jsou příčinou, že rumunský lid v ohradě jich dosud žije. U nás v Rakousku jest ve všem naprostá svoboda, a proto, když uhodí některý rok neúroda a když někdo tak daleko to dopracuje, že ničeho již nemá, vezme hůl a chce to zkusiti, zda jinde lze se obživiti. Vystěhovalecká statistika dokazuje, že nejvíce lidí ze všech zemí stěhuje se pryč do zámořských krajin z Italie, a po Italii přijdeme hned my. V pětiletém období vystěhovalo se každého roku z Rakouska do severní Ameriky od r. 1881 do 1885. —19 427 osob, od r. 1886—1890 — 22.400 osob, to jest dohromady 209.135 osob. Jen do Argentiny vystěhovalo se z Rakouska od roku 1876 do r. 1897 — 10.204 sedláků. Za posledních deset let vystěhovalo se z celého rakou- z toho bylo ského mocnářství z Rakouska 1889 55 667 29.000 189016 74 001 38.000 1891 78 524 47 500 1892 74.947 30 700 37.000 65.544 1893 25.566 14.300 1894 j 66.101 38 100 1895 1896 70.353 43 039 40 853 26. 433 1897 1898 55.666 34 197 Vystěhovalo se t dy z celého mocnářství ra- kouského od r. 1889 do r. 1898 úhrnem 607.223 osob, a to z Rakouska 347.289 a z Uher 259.934 Prihlédneme-li k českým zemím, bylo vystě- hovalců

dantole olte ied o

nsob.

z král. českého roku 1891 5.907 1892 v6 180 z Čech a Moravy z Halič inl gsi 1893 2.537 1894 1.973 4.324 18952.709 12 696 1896 1.954 5.767 1897 2.468 12.417 Čísla ta dávají věru znamenité svědectví o »bla- hobytu«, který jest v naší zemi. Obzvláště čísla z Haliče jsou přímo zdroující. Lonského roku 1899 odjelo přes velkou vodu do Ameriky z Rakouska 62.500 lidí, a sice bylo mezi nimi dle newyorské statistiky 16.212 Němců, 2382 Čechů, 3103 haličských chlopů a 30.794 Slováků. Hrozné pak je číslo vystěhovalců z první po- lovice roku letošního. Letošní počet vystěhovaleů z Rakousko-Uherska jest tak ohromný, že čísla takového dosud nebylo. Zde máme důkaz, jak ne- úroda a bída úzce souvisí s vystěhovalectvím. Smutné jest při tom, že vládní kruhy proudu vystěhovaleckému nevěnují přílišné pozornosti. Páni dvorní radové ve Vídni jsou asi toho názoru, že si Rakousko oddechne, když několik tisíc lidí od- pluje za velkou vodu, jest to jakýsi pojistný ventil, kterým odchází přebytečná pára, aby kotel ne- praskl. My jsme však toho názoru, že rozhodující kruhy mají povinnost, aby pátraly po příčinách vystěhovalectví. Jen ten, kdo v otčině nic neztratí a nic nemá, jen ten ji obrací záda. Tam, kde zne- možneno tisícům lidí, abý se poctivě uživili, tam jest asi mnoho shnilých ved. Vystěhovalecký proud měl by právě rozhodu- jící kruhy napomenouti, aby šly do sebe, aby po- ctivě pracovaly na sociálních opravách; jestliže tak záhy neučiní, bude z Rakouska stát takový, který bude znáti jen dvě třídy občanstva: pány židy a křesťany otroky. Praví a prozíraví státníci by však jistě nedo- pustili, aby jich stát, jich otčina pozbývala ročně tolik nejdražšího kapitálu svých vlastních občanů.

lisea

Katolický sjezd v Záhřebě. (Původní dopis »Katol. Listů..)

V Záhřebě, dne 4. září. Po vzývání Dacha sv. o 5. hod. odpol. v pon- dělí, jež měl sám ndp. arcibiskup dr. Posilovi , odebralo se veškero shromáždění do veliké dvorany Hrvatského Sokola, tak že o 6. hod. byl sál již pře. plněn, a četně nových příchozích bylo nuceno odejíti. Celkem bylo přítomno na 1500 lidí, více se do sálu nevešlo. Kněží bylo na 400. Dvorana byla krásně ověnčena a upravena. Na podiu byla místa z předu pro nej l. episkopát. Krátce o 6. hod. nastal ve shro- máždění nepokoj, slovo šlo od úst k ústům: Stross- mayer přichází. Při jeho příchodu byla mu vzdána ovace velmi srdečná. Volání »Živio Strossmayer« t'eskot a mávání šátky byly toho jasným důkazem. Mecenáš byl provázen svým světícím biskupem drem. Voršakem a členem odboru dr. Vrbanicem. Byl to pravý triumf pro velikého Chorvata za jeho práce ipomluvy od nepřátel naň házené. Kromě biskupů včera uvedených, připomínáme tu vynikající hosty ze všech končin chorvatských, z Bosny a Hercegoviny, Dalmacie i žalné Istry, od- kud pozorovali jsme mimo jiné poslance prof. Špin- čiče, který náleží k nejlepším obhájcům práv kato- lického lidu chorvatského v »Lužné Istře«. Ze Slo- vinců byl přítomen kromě biskupa dra. Jegliče po- slanec Povše a Švajger. Z chorvatských poslanců spatřili jsme mezi četnými vynikajícími muži dra. Amruše, dra. Bauera, dra. Bresztyenského, dra. Maz- zuru, který jest zároveň redaktorem »Obzoru«, dra. Dereučina, Modrušina, Tuškana, Vrbaniče, Zahara, Zorice a jiné. Všeobecně nemile dojalo, že město Záhřeb nevyslalo ani do kostela ani na sjezd svého starostu nebo zástupce. Vládnoucí maďaronská strana nepřeje katolickému sjezdu, poněvadž jeho stoupenci náležejí po většině ke straně oposiční.

Jménem Hrv. Sokola, jako majitele budovy, po- zdravil sjezd jeho starosta dr. Juraj Vrbanic, který vyslovil svoje potěšení z toho, že »Sokol« může dáti svůj dům k dispo- sici tak důležitému podniku. (Co by tomu řekli naši Sokolové? Red.) pjal se slova předseda přípravného od- orui dr. Pavel Gugler, který přivítal sr- dečnými slovy přítomné biskupy a všecky účastníky, načež odejel zvláštní výbor pro arcibiskupa dra. Po- siloviče, který s ním zavítal do schůze. Zatím byl zvolen předsedou sjezdu hrabě Miroslav Kulmer, místopředsedy kníže dr. Kosta Vojnovic, dr. Bresztyensky a kanovník Oršič a více »taj- niků« či zapisovatelů. Když se byl hr. Kulmer ujal předsednictví, udělil slovo ndp. arcibiskupu dru. Posiloviči, který měl zdařilou přednášku o anarchismu a vy- týkal, že pouze křesťanská výchova může tomuto zlu zabrániti, aby se dále nešířilo. Poukazoval na utě- šený zjev, že mládež chorvatská pracuje v duchu katolickém, jak se ukázalo letos při jubileu sv. Otce; 160.000 podpisů mládeže vyjádřil náměstku Kri- stovu svůj hold a úctu a sebralo 5000 lir jako skromný dar. Arcibiskup vyřizuje mládeži osobní dík sv. Otce za tento projev a čte též přípis hlavy církve, kde Lev XIII. vyjadřuje svoji potěchu z to- hoto zjevu a přeje si, aby chorvatská mládež v tomto duchu dále jednala. Předseda hr. Kulmer měl pak řeč o svět- ském panství papežově, v níž dovozoval, že sv. Otec k svobodě a neodvislosti církve potřebuje světského panství. Zmiňuje se o lásce sv. Otce ke Slovanům a poukazuje na encykliku »Grande munus« o věrověstcích slovanských. Po té vyžádal si slovo ďakovský biskup dr. Strossmayer a pravil, že vstupuje do 86. roku a jest mu šetřiti sil, ale přes to užívá příležitosti, aby tu promluvil krátce o svobodě církve i ducho- venstva a prohlásil: »Národ, který má kněze zbožné, učené a řádné, jest nejšťastnější, poněvadž má záruku blahobytu zde na zemi a věčné spásy po smrti.« Prohlásil, aby tento sjezd byl ku blahu církve a národa. Nadšená ovace byla připravena tomuto mecenáši, když povstal arcibiskup dr. Posilovié a oslovil Stross- mayera vřelou řečí, v níž mu děkoval upřímně za jeho dosavadní činnost ve prospěch národa a církve. Ovace nebrala konce a byla přerušena prohlášením předsedy, že ukončuje schůzi o 9. hod. Také druhý den sjezdu, totiž úterý, byl velice animovaný. Za výborových schůzí kromě telegrafických zpráv poukazujeme na žádost administratora Vuče- tice, který žádal, aby na místo sv. Štěpána byl určen za patrona zemského sv. Jeronym, což ovšem bylo zamítnuto, poněvadž tato otázka náleží pouz před forum církevních vyšších úřadů. Z toho návrhu jeho, který doplňoval ještě tím, že nemá býti svátek sv. Štěpána zasvěceným, patrno, že tento člověklnáleží k povahám výstředním a nesnášelivým, který by nej- raději poroučel svým duchovním vrchnostem, jichž ve své liberálnosti ani snad neuznává. V úterní večerní schůzi slavnostní přinesl vřelý pozdrav Slovinců předseda slovinských katol. poslanců Povše, jménem bosensko-hercegovského lidu arci- biskup dr. Stadler ze Sarajeva, načež konaly se oznámené námi přednášky o výchově a o lidumilných spolcích.

Ze Záhřebu, 6. září. (Zvl. tel. »Katol. L.«) Ku včerejší telegrafické zprávě o sezení odborů do- dáváme případ sice nemilý, avšak takový, jemuž se přičítá větší význam, nežli skutečně má. Admini- strator Vučetié dal v tiskovém výboru, když se jednalo o politických listech chorvatských hlavně den- níku »Obzoru« a týdenníku »Katoličkém Listu« na jevo svoji nespokojenost s vedením posledního, který jest orgánem arcibiskupovým, a to z té příčiny, že jest na nepřátelské noze s redaktorem Koreničem, jenž list dovedně řídí a za hájení práv církevních a ná- rodních byl odsouzen k větší pokutě peněžité. Že »Katolički List« nemůže hověti vášním osobním je- dnotlivců, horkokrevný Vučetié nemohl pochopiti. Když