ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 4 3644d5d0-66ef-11dc-9d00-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 4
ALTO TextBloky — 19
#1 alto_textblock #1
ve všem chváliti — a Lenz haní někdy velmi ostře a slovy nevybíranými. Ale Lenz dovede se také po- klpniti před jeho zásluhami národními i literárními — to pak aspoň omlouvá některé příkré výroky. s nimiž nestranný posuzovatel nemůže souhlasiti. Lenz arci se stanoviska přísného kanonisty vykládá. že Hus nezemřel za své přesvědčení, že není mu- čedníkem atd., správně, pokud se církevních kanonů dotýče. Ale přece každému pozorovateli jest patrno, že Hus za své přesvědčení zemřel, že ho Čechové obecně za mučedníka pokládali — jsouť i jiná hle- díska oprávněna. Lenz také opakuje starou fikci, že Husa upálilo rameno světské, že církev prosila za šetrné potrestání — je to asi taková fikce, jako když pruský generál dával ve Francii rozkaz přísně po- trestati zodpořilé vesnice: velící důstojník pak pálil a vraždil, ač mu takové »potrestání« přece výslovně nebylo nařízeno. Otcové shromáždění věděli přece dobře, co Husa čeká, a rozmlouvali se Zikmundem v soukromí o Husově upálení jako věci docela spra vedlivé i náležité a nijak se nehleděli přimlouvati za ušetření jeho života. Výtah jakýsi z díla Lenzova jest »Mistr Ja Hus« od Františka Libora. Tendence i výklad je stejný. Jest to přísně a krátce vymezené stanovisko římského katolictví proti husitství, ponenáhlu mohut- nějícímu. Toto husitství v rámci katolickém, arci staro- katolickém, představuje nová brožurka dra. Išky »Kazatel betlemský«, jež rovná se celkem staršímu spisku »Mučedník kostnický«. Dále již stojí knížečka Fr. Žilky »Památce Husově«, jež Husa líčí ve smyslu protestantském. A to ve smyslu tak rozhodném, že věstí dokonce nové boje prý význam Husův bude stoupati a stoupati, až ko- nečně národ přilne zase k reformátorským zásadám a odtrhne se cele od Říma. Zdá se při tom, že p. Žilka zapomněl na známou poučku historickou, že dějiny se neopakují. Ale ještě dále došel Fr. J. Musil-Černo- horský. Tento u firmy »Václav Havlíček, křesťan- ské nakladatelství« začal vydávati »Galerii českých reformátorův a bojovníků Páně« na 500letou oslavu r. 1415. »Kniha I.« této galerie přináší »Sebra né básně. M. Jana Husi životopis a povaho- pis doby tehdejší«. Je těžko říci, jakým do- jmem toto patrně široce založené dílo (32 str. veli- kého formátu je patrně jen prvý sešit) na čtenáře působí. Již konfusní titul (neboť v díle nejsou »se- brané básně Husovy«) a taková též knihkupecká r- klama (podobizny prý budou »na velikém foliant u«) působí podivně; ale ještě hroznější jest obsah. Aby chom předně o »sebraných básních« se zmín li: jsou to básně náboženské, nad něž plody nebožtíka Stulce vynikají ještě jako Chimborasso nad krtčí hromádku. Na okus předkládám čtenáři úryvek z básně, jejíž autor skromně zůstal neznám; opěvá »politiku bez Krista« a praví mimo jiné:
#2 alto_textblock #2
»Chcešli by tvá politika Byla spásou národům, Nenásleduj ukrutníka, An se koří přeludům,
#3 alto_textblock #3
Nevinnou krev lidskou střebá, Co zubřice litá, Nepřeje svým dítkám chleba, Slepec — i kdy svítá.«
#4 alto_textblock #4
vzbudilo nesmírné nadšení a stalo se také vlast- nictvím národa. V. Brožík, kterého od mládí doba husitská vábila, volil scénu, jak už víte, ne- novou, znova postaviv Husa proti shromáždění koncilu, jenom že šel dějově dále, až k samému rozsudku, ke chvíli, kdy proň, Brožíka, všechno nepřátelství protivníků Husových kulminovalo, kdy tento vůči nim jako zkrocená a zatracená oběť stojí. Potom pouze A. Mucha v trefné illu- straci k francouzské knize dějin a Václav Černý ve velkém, z reprodukcí známém kartonu, šli dále, až na popraviště za Kostnicí. První si vede jako dovedný a obratný kom- ponista pitoreskních scén, druhý si možná při pomněl Piglheinův obraz »Morituri in Deo« když koncipoval svého Husa na hranici a oblačný zjev Krista, čelo přesvědčeného horlitele líba- jícího a, bezděky sblížil se tu zároveň s minia- torem litoměřickým. Na místě historie — apo- theosa. Švéd C. G. Hellquist byl, pokud vím, poslední, který (1887) Husa postavil do histo- rického obrazu. Také jej, podobně jako před tím Lessinga, přivedla k němu cesta od zauja- tosti pro děje protireformační, přišel k němu od svého »Plenění Wisby« a od švédských reformátorů a jako Lessing volí moment před vstoupením J. Husa na hranici. Rozdíl mezi nimi tvoří právě těch pětadvacet, třicet let, jež malířství bylo prodělalo. Historická ideovost a snaha po dějinné velikosti ustoupila jednoduché realistice, umělost koloristická snaze po pravdi- vosti světla a tonu, epičnost realistní karakte- ristice. Na konci tohoto chvatného a neúplného přehledu stojí nerozluštěná otázka Husova pomníku v Praze. První pokus o její uskuteč- nění přinesl r. 1894 asi tucet konkurenčních projektů, z nichž žádný nedospěl k té zralosti a výraznosti, jakou máme všichni v představě o tomto monumentu. Druhý, letošní pokus je dosud v živé paměti všech, kdo jej vidéli aneb o něm četli. Musí dojít, jak známo, k novému, třetímu. Co ten přinese, tají v sobě budoucnost. Karel B. Mádl.
#5 alto_textblock #5
Takovými »básněmi« prokládá autor text; ale text je, možnáli, ještě zajímavější nežli tyto básně. Text jest hotový chaos: mluví se v něm trochu o křesťanství a trochu o valdenství, trochu o pravo- slaví a trochu o pohanství; něco o coelibátu, něco o papeži — všechno na úrovni jazykové a vědecké, jak se psalo asi před padesáti lety. Autor čerpá brzv z čítanek, brzy z německých brožurek XVIII. století. brzy konečně z novin a letáků; nemá žádného vlast- ního úsudku a píše klidně, nehýbaje brvou, největší historické nesmysly. Sám dokonce reformuje, arci nevěda proč a nevěda jak; ubohého Pia II. píše — bůh ví podle jaké předbřeznové brožury — stále »Silwiuse; zrovna tak píše »Witěbsk«, »Wilno« atd.; Matěje z Janova nazval »Matiá- šem«; ale čtenáři zase ukázka postačí k charakte- ristice: »Viklef sepsal mnoho spisů a obstaral překlad biblí. Vše to bylo v Anglicku úplně zničeno, ale Lollardé zanesli jich hojné do Čech, kde Hus byl již zápas svůj zahájil, a ač Zbyněk Abeceda k 200 svazků spáliti jich dal, přece zachovány jsou téměř všechny a nalézají se v císařské knihovně ve Vídni, kamž se dostaly příhodami válečnými. Je to hotové povídání u džbánku. »Spisy« Vikle- fovy nezanesli Lollardé do Čech, nýbrž opisy jich vznikly v Anglii a v Čechách od Čechů; jistě nej- větší část Zbyněk spálil a proto nejsou zachovány téměř všecky; nejsou v »císařské«, nýbrž ve »dvorní« knihovně vídeňské (a jsou i v Praze, v klementinské. v Olomouci, ve studijní atd.) a nepřišly tam »pří- hodami válečnými«, nýbrž při rušení klášterů na rozkaz císařský. Také v Anglii nebylo »vše úplně zničeno«, Hus »zahájil zápas« až po donesení knih Viklefových atd. Je to všechno holé povídání — a to ještě jedno z nejlepších. Klassické jsou autorovy vý- klady o pravoslaví v Čechách před Husem, o valden- ských atd. atd. Ale kniha jeho musí se čísti pomalu plete rozum a točí se nad ní hlava. Nejdále v takových pouhých frásích, většinou neztrávených a nezpracovaných, pokročil Frant Horálek: Význam M. Jana Husi pro člo věka každého století (jsou i jiné další bro- šurkv). Každá jiná knížka jest poučnější — i z ne- šťastné »Gallerie« se člověk více doví, nežli z těchto brošurek. Stranu radikálně pokrokovou zastupuje A. Hajn Jan Hus; je ještě nejlepší ze všech těchto drobnýcha strana národně-sociální vydala letáky: V. Cho »Jan Hus, jeho doba, život a význam« a A. Ne- čásek- Pazdernický: M. J. Hus čili kře- sťanství a klerikalismus. Jsou to letáky právě jen potřebám nejširších vrstev určené.
#6 alto_textblock #6
III.
#7 alto_textblock #7
Ostatek.
#8 alto_textblock #8
Leč literatura nevšímá si jen přímého poučení o Husovi, ať již se stanoviska jakéhokoli, nýbrž hledí i sbírati, co o něm mluvili a psali jiní. »Co na- psal K. Havlíček o M. Janu Husovi« otiskla znova redakce časopisu »V boj« v Blatné«; totéž spolu s míněním Sladkovského »O Husovi) vytiskl Neubert v Jilemnici; nejcennější však ze všech je dílo Jana Hejreta: Mistr Jan Hus (Posud- kové o mučedlníku kostnickém od zrušení jesuitského řádu), díl patrně prvý, str. 326 a 95. Je to velmi dobrá snůška rozmanitých úsudků a básní o Husovi od r. 1773 do 1900, ale arci značně neúplná. Dílo patrně nebylo hotovo předem, není znáti žádného plánu a thema se brzy značně rozšiřuje, někdy až do nedohledna. Jsou to úsudky nejen o Husovi, nýbrž i o Žižkovi, Husitech, Českých Bratřích . . . dílo se ztrácí v mlhách. Rovněž není jasno, jak vybírány básně; mnoho schází, mnoho uvedeno na nepravém místě; »Adamité« Čechovi měli býti uvedeni dávno před r. 1897, naproti tomu části Mokrého »Jiho- českých melodií« neměly býti roztříštěny atd.: báseň Palackého otištěna dvakrát, naproti tomu Krásno- horská má čísel husovských mnohem více, nežli u Hejreta otištěno. Výňatek z Vocelova »Labyrintu slávy« unikl, unikla i první zmínka v »Šotku« Čechově, vynechány různé narážky Nerudovy atd. Ale přece i v této nedokonalé formě kniha jest užitečna, hodí se zejmena pořadatelům různých slavností. Pro po- kračování bych důrazně doporučoval omeziti thema na zmínky jen o Husovi, neotiskovati zvláštních článků (jako u Havlíčka), nýbrž jen registrovati, básně vy- bírati jen skutečné (ne pobožná rýmování neb prázdné fráse) a celek uspořádati přísně chronologicky. »Kdo ctí národ — všeho rád si všímá« — a tak ke dni Husovu zjevují se již i publikace neliterární. dokumenty a vzpomínky různého druhu. Vyšly do- pisnice husovské, vyšly plakáty transparentní, vyšla »hymna Husova«; nejcennější ze všech těchto pa- mátek jest edice »Společnosti přátel staro- žitností českých«, jež vydala známý protestní list panstva českého sněmu kostnickému pro upálení Mistrovo. Reprodukce exempláře jednoho (bylo jich osm) z majetku university edinburské provedena jest velmi krásně; jest přidán i list s vysvětlivkami, pře- pisem a překladem. Celek činí velmi úhledný dojem a náleží k nejpěknějším plodům husovského týdne. A tím bychom byli s přehledem u konce. Lite- ratura husovská, jak patrno, rozlévá se do šíře kvantum stoupá. Ale nestoupá vždy kvalita; vlny jdou málo do hloubky. Snad časem svým vyryjí si i hlubší řečiště. Doufejme! V. Flajšhans.
#9 alto_textblock #9
Hus a krajané v cizině.
#10 alto_textblock #10
Známa je píseň našich exulantů:
#11 alto_textblock #11
»Nevzali jsme s sebou nic, po všem veta, jen bibli Králickou, Labyrint světa.«
#12 alto_textblock #12
Exulanti také s pravou vroucností pěstili v ro- dinách svých vzpomínku na Mistra Jana Husa, v pís ních, modlitbách, ve vyobrazeních a jiných tradicích Emigranti čeští založili r. 1748 osadu Husinec pruském Slezsku, na Vratislavsku u Střelína. Žádná osoba naší historie takové úctě se netěš mezi zahraničními Čechy jako Mistr Jan.
#13 alto_textblock #13
Jest přirozeno, že v památné Kostnici čeští ro- dáci povždy vzpomínali Husova úmrtí, zvláště od vystavění pomníku na počátku let šedesátých. Roku 1868 dleli zde čeští poutníci, mezi nimi Olakar Jedlička, Jan Otto, Jaroslav Čelakovský, Sabina, Podřipané, Sokolové, z Plzně Frant. Schwarza mnozí studující; také Jos. Vclav Frič, český exulant tehdy dlel zde. Odtud již častěji za- vítávali sem krajané složiti hold národnímu světci. V časopise zahraničních Čechů ve »Vlasti« roku 1876 dán podnět ke každoroční oslavě Husově. Odtud vyšel i podnět ku pořízení Husovy desky v Kostnici. Mnohé spolky zahraničné honosí se jmenem Hu- sovým, tak českoslovanský spolek »Hus« v Halle n. S., »Hus« v Hannoveru, »Husité« v Brémách, »Hus« v Curychu« Kostnici atd. Spolky ty mezi každoroční slavnosti své kladou Husovu oslavu. Po známé debatě Husově na sněmu království českého r. 1889 Čechové zahraniční účastnili se hor- livě protestu proti výroku prince Karla Schwarzen- berga a přispěli na zřízení pomníku Husova. Na půdě svobodné země Washingtonovy krajané naši rovněž se hlásí k Mistru Janu. I klerikálové američtí jsou snášelivější ve svém úsudku o Hu- sovi. Novoyorský českobratrský chrám byl r. 1888 posvěcen památce Husově. Američtí Čechové nejed- nou zakročili na obranu českého národa v angli- ckých novinách, špatně zpravených o nás a r. 1888 ve »Woridu« novoyorském podávají vysvětlení na doklad významu národa českého, odvolávajíce se na Mistra Jana Husa i nepřemožitelného Žižku a zakla- datele vědy paedagogické Jana Amosa Komen- ského. Kostničtí Čechové zdobí každoročně pomník Hu- sův, k němuž putují krajané z vlasti i jiných zemí. Horlivým šiřitelem kultu Husova v cizině byli potomci Husitů a českých bratří, mezi nimiž evan gelický farář ve Velkém Táboru v pruském Slezsku Jos. Kačer (zemřel 25. ledna 1871), jenž v básních opěvoval činnost a smrt obou mučenníků víry,i všecku dobu husitskou a Jiříkovu. Těšil se, že za- svitne Čechům opět lepší budoucnost v duchu Husově. V době všemohoucího absolutismu udržovala se úcta Husova v cizině bezzávadněji, pokud leda ne- byla zatlačována kultem Luterovým. V Německu ti- štěny knihy, jež by nebyly za naší censury prošly. Tak Palackého Předchůdcové v překladu Jordánově. německé vydání Husových dopisů v Lipskn r. 1850. I ve Vídni, tím spíše v Pešti prošla kniha s básní neb pojednáním o Husovi, tak Kollárova Kázá ní (s kázáním o Husovi) r. 1844 v Pešti a báseň hu- sitská v »Žehrách« od Jonáše Záborského r. 1851 v Vídni. Čechové bělehradští v r. 1870 provedli předsta- vení Tylova »Jana Husa«, jemuž přítomen byl ta ké kníže Michajl. R. 1877 na 40 Čechů bělehradských v den Husův dne 6 července přestouplo na pravo- slaví za všeobecné pozornosti ostatních Čechů a Srbů. Na Rusi v tiskopisech českých nebo česko- ruských vyličován Mistr Jan našimi krajany jako po- kračovatel v díle velehradských pracovníků všesto- vanských, sv. Kyrilla a Methodija, učitelů slovan- ských a v duchu Novikova, Hilferdinga a jiných, odvolávajících se též na Komenského, líčen HIus jako pokračovatel slovanských apoštolů v duchu pra- voslavné církve, stejně jako Palacký přiklonil se k názoru, že kořeny hnutí husitského sahají hlou- běji, nežli se obyčejně za to má. Na Rusi v duchu tom pravoslavní tím okázaleji oslavovali Husovu památku r. 1869. Po prohlášení papežské neomylnosti nastalo hnutí mezi Čechy k přestupování na pravoslaví a tak přestoupilo 1. října 1870 prvních 14 Čechů petro- hradských. Byli to: Uličný z Luže, Klofanda z Jano- víček, Majer ze Straškovic, Kokeš z Hořovic, Zástěra ze Skuče, Hampl z Jílma, Maršálek z Chrudimi (nyní mnich v ruském klášteře). Václav Jezbera z Hořic, Frant. Halat z Nového Bydžova, Růžička z Chru- dimi, Fojtík z Knižovic, Slanička z Ryngolca, Sum z Kutné Hory a Rostočil z Prahy. Přípravy a obřad církevní konal sám rektor duchovní Akademie pro- toijerej Janyšev, požehnání udělil metropolita Isidor. Při slavnostní hostině vzpomínáno slovanských apo- štolů a Mistra Jana. Podobně bylo za přestoupení Čechů v Moskvě, na Volyni, na jižní Rusi atd. V témže duchu jsou i složeny pravoslavné ka- lendáře české na Rusi, v Kvjevě vydané, kde psal zvláště Feodor Jareš a duchovní otec v Žitomíru Manuil Němeček, rodák od Uherského Hradiště. Dlužno zde ještě vzpomenouti dobrého přítel našeho v Kostnici, městského rady Ludvíka Leinera, čestného člena českoslovanských spolků zahraničních, jenž zemřel 2. dubna v Kostnici. Byl ochráncem Husovy a Jeronýmovy památky v Kostnici a Husova památníku, jejž ozdoboval každého roku věncem. Byl horlivým rozptylovatelem předsudků proti národu českému u svých německých rodáků. Kdo nám tako- vého šlechetného člověka nahradí? Tak žije památka Husova u vděčné mysli našich zahraničních krajanů, kteří v tyto dni opět dlí s námi v duchu při oslavách Husových.
#14 alto_textblock #14
Jan Hejret.
#15 alto_textblock #15
POSTILLA MISTRA JAN
#16 alto_textblock #16
HUSl.
#17 alto_textblock #17
V novou češtinu převedl prof. dr. V. FLAJŠHANS. S čet. barev. a čern. illu- stracemi L. Nováka a s dekorat. ornam. V. Skrušného. Starobylá typografická úprava. Dvoj- barevný tisk. K 7.80, skv. váz. v plátně K 10.50, v deskách z vepřoviny K 12.—. Nakladatelství Jos- 16690 R. Vilímka v Praze.
#18 alto_textblock #18
J. HUS-PBOTI NĚMICŠM el
#19 alto_textblock #19
(Obrana kutnohorského man- dátu Václava IV.). Preložil ZU.te. dr. V. FLAJŠHANS. 60 hal. Nakladatelství Jos. R. Vilimka v Praze