#1
alto_textblock
#1
Ročnik XXXXV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek dne 1. prosince 1905.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 331.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. listy
předplácí see
v Praze v administraei
ns čtvrt leta. . . . 6 K —
s drojí čenáškoe
pa mněsí
... . 7K0
na čtvrt leta
ve úlialkách
na měsíe . . . . . . 2 K 30 n
Poštou:
a měsíe
n čtvrt lels . . . . 9 R eo
s dvojí zlsilkou
a měsí
na čtvrt tota . . . . 11 K soh
#6
alto_textblock
#6
V drobném prodejl:
ranní číslo o sobě . . . za 8b
odpsladní . . . . . . . za 2
Ve filialkách na venkově
ranní čáslo. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . 8 b
Inserátr
platí se hotově zapřel
Předplscení a inserty přijími zdmini-
strace v Marisnské alici č.a
Tam nachisejí se těl rodakee
tlslárna a expučice , Národnich Listi“
Lukoplsy se novracnji.
#7
alto_textblock
#7
Daešní číslo pro Prahu Je o 10 stranách.
#8
alto_textblock
#8
Volební geometrie
#9
alto_textblock
#9
Hned po prvním přečtení úterní řeč
Gautschovy bylo nám zejmena z její vět o bu
doucím nestejném rozdělení voleb
ních okresův v jednotlivých královstvíeh
a zemích, jasno, kolik opět v Rakousku pro nás
uhodilo! Že ani tentokrát při zavádění vše-
obecného práva hlasovacího ne-
bude nám Slovanům a Němcům as
měřeno poctivě stejným, nýbrž opět jen tlm
pověstným dvojím loktem, že hro z
nám nové, možno-li — ještě rafinova-
nější vydání staré schmerlingov
ské křivdy, jen další pokračován
v posavadním privilegování živlu
německého na úkor náš všemi umě-
lými prostředky tendenční volební po-
litiky a volebni geometrie.
Obavy naše potvrdila v týž den, kdy jsme
je vyslovily — úvaha vídeňského zpravodaje
„Bohemie“, který ve své kritice Gautschov
reformy upozorňoval německou veřejnost na to,
kterak hlavní věcí při celé novotě bude
nové rozdělení volebních okre-
sův, tu že jest vlastní bojoviště, na němž Slo-
vané a Němci budou spolu zápolit o kořist ví-
tězův: nuž a tu že právě bar. Gautseh
slibuje Němcům veškeru pomoc a z-
štitu vládni.
„I dnes ještě,“ liboval si kritik německý
— „trvá vláda na jednom obmezení vše-
obecného, rovného práva, na obmezení, ktere
naznačil baron Gautsch již ve své první re-
formní řeči a která u sociálních demo-
kratův nebudí žádného odporu. Okmozením
tím jest zásada národní rozluky a utvo-
ření malých volebních okresův,
malých sice lidnatostí, ale značných
svou poplatní silou, jakož i významných
svou vzdělanosti, kterým by se udělilo
rovné volební právo, jako okresům
mnohem větším a lidnatějším, které však
v ohledu hospodářském a kulturním jsou po-
zadu. Tato zásada zamlouvá se již dnes sku-
pině strany německo-nacionální jako
most, po němž lze dojiti k rozsáhlé volební re-
formě za heslem: „Rovné volební prá-
vo v nerovných volebních okre-
sech“
„Nepochybně chtěl tím předseda mini
sterstva Němeům ukázat vyhlídku, jak hodlá
tímto způsobem vyhověti velkému vý-
znamu německého národa v Rakou-
sku a jak chce Němcům vyhradit
větší počet mandátů, než by jim
dle počtu hlav příslušel... Pro Němce
nyní na tom vše sejde, aby vykonávali na pro-
vádění této vládní reformy volebni směro-
datný vliv. V tom ohledu nechť se Něme
drží jednoho slova z dnešní řeči předsedy mini-
sterského a nalehaji na to, aby slovo to stalo se
skutkem: míníme tím ono místo, kde mluvil
baron Gautsch o ochraně národních
menšin proti přesile počtu hlav.
Češi a Slovinci mručeli při těchto slovec
poněvadž dobře postihli, že byla promluvena
pro Němce.“ —
Tak sobě orgán zdejšího německého ka-
sina celkem „v hlavní věci“ pochvalo-
val reformu Gautschovu jako pro Němce dosti
nadějnou a vlastně jen to ho mrzelo, že chce
Gautsch také současně zostřit jednaci řád sně-
mevny poslanecké, aby v ní pro budoucnost
zamezil všechnu (tedy i německou) obstrukci.
Avšak ani tím nebyla mysl „Bohemie“ valně
popuzena, ani na to neodpověděla, že by pak
současně musila také padnouti hlava — para-
grafu čtrnáctého. A proto jsme přijímali
všechny následující zprávy vídeňské o velikém
nakvašení mezi Němci proti Gautsehovi, ba
dokonce o nebezpečném komplotu německo-
polsko-šlochtickém proti životu vlády jeho s po
chybností nevěřícího Tomáše, znajícího Gaut
sehe i jeho — „Pappenheimské“. Nuže a co se
objevuje v proudu zahájené velké debaty ve
sněmovně vídeňské?
Ke slovu dostala se již řada německých
řečníkův: dr. Sylvester, prof. Skedl, dr. Adlen
a Glöckner. Myslíte, pak že se jeden po dru-
hém zuřivě vrhali na Gautsche a jehe zásady
jeho volební reformy? Že dštili naň oheň svěho
hněvu a síru své zášti vášnivé, hřmíce prot
němu své „Abzůg?1
#10
alto_textblock
#10
Ani pomyšlení. Naopak, všichni si vedli
nadmíru krotce, ba smiřovali se s nezbytím
a uznávali Gautschovy zásady poměrně za roz-
umné a správné. Nejzajímavější však byla řeč
libereckého poslance a dra. Adlera. Tento
hlavně českými dělníky zvolený pohlavář ra-
kouské sociální demokracie je s Gautschovým
problášením naprosto spokojen: shledává
je: rázným a rozumným, ba neváhá vyslovit.
že prý zásady ministerského před-
sody „zeela dobře soublasily s tím, co se
touž dobou událo před vraly parlamentu a ve
všech něstech Rakouskal!“ —
„My, sociální demokraté“ — pravil do-
slova. „trváme sice na zásadě docela stejných
volebních okresův podle počtu obyvatelstva.
Protože však víme, že jest vylou-
čeno, abychom se toho domohli (1!)
pravíme: co jest rozumno, tomu se
podrobímel A máme také důvod pro roz-
lišování počtu voličův jednotli-
vých volebních okresův... Přijí-
máme utvoření větších (t. j. lidna-
tějších) volebních okresův na Vý-
chodě (Rakouska), nežli v zemích ně-
meckých a českých, poněvadž tím eskom-
ptujeme — velmi blízkou budouc-
nost! Kdybychom dnes na př. řekli: Vídeň,
Brno, Kladno, Plzeň, Liherce volí stejně
jako rolnické okresy na východě, na
61.000 obyvatel jednoho poslance, tož by snad
již za pět, ale jistě za 10 let objevil se rozdí
v poměrech populačních na újmu městského
cbyvatelstva“ — jelikož prý se z venkova
mnoho dělného lidu stěhuje do měst.
Tak v hlavní věci: v nakrájen
nostejně velkých volebních okre-
sův „od oka“, t. j. podle libovolný ch
vládních a německých měřítek,
ohledův a protekeí, dr. Adler ve jménu
rakouské sociální demokracie dává
Gautschovi předem souhlas i absoluci za
všechny křivdy, nerovnosti a nespravedlnosti.
co jich může býti a bude napácháno na rovném
právu lidu slovanského. Tážeme se: mani-
festoval pro to český lid pospolitě s českým
sociálními demokraty dne 28. listopadu na ná-
městí Staroměstském? Představoval si kdo ze
všech tisícův a tisícův, nadšených pro myšlen-
ku rovného práva takto jeho uskutečnění,
aby vláda „za rozhodujícího vlivu Němcův“,
za souhlasu pana Adlera sice udělila všem do-
spělým, 25letým mužům rovný hlas , avšak
libovolně ustanovila: v tomto okresu německém
má právo na jednoho poslance již 20.000 lidí,
v onom, slovanském, však teprv 61.000 lidr?
Teto německé fubriční město v severních Če-
chách obdrží poslance již na svých 15.000 oby-
vatel, ono české krajské město však na svých
35.000 obyvatel, také jen jednoho, poněvadž
má méně fabričních komínů než ono. Tomu
budou sociální demokraté říkati: lidská rov-
nost ?!
Spravedlivý cit všech řádných lidí musil
by se bouřiti proti podobnému volebnímu řádu,
který by neznamenal žádný poctivý pokrok,
alébrž setrvání ve starých zlořádech,
v bahně starého schmerlingovsko-
lasserovského bezpráví jen no vou
nespravedlivost, nový politický
podvod na škodu většiny slovanského lidu
télo říše.
V jednom okresu byli by občané vyšší
sorty, ve druhém, třeba hned sousedním, však
občané druhé třídy. Tam by mělo 10.000 lidí
právo na volbu 1 poslance, zde teprv 50.000)
Oni by byli nadáni tudiž pateronásob-
ným, plurálním hlasem proti těm-
to — ale vojenské povinnosti by mu-
sili dostáti všichni stejně!
Ať nám pan Adler nepřichází se svým
eskomplováním budoucnosti: v té se dá vo-
lební řád vždy dle potřeby opravit — ale at
novraždí rovné právo lidu v přítomnosti.
Kde pak to stojí psáno, že jest „vylou-
čeno“, aby se národové rakouští do-
mohli jedině spravedlivé výměry
slejných volebních okresův dle
počtu lidu, jakož tomu přirozeně všude,
ve všech říších a státech, kdekoliv jest zave-
deno všeobecné, rovné hlasovací právo: od
Francie, Spojených států amerických až po Ně-
mecko a Švýcarsko? Divně by se tam podívali
na takového demokrata, který by uči
a hlásal, že dlužno dělati rozdíly v právu
občanů v dle toho, kde s ídlí, zdaliv
#11
alto_textblock
#11
okresu průmyslovém nebo převahou rolnickém,
bohatém neb chudším, městském neb venkov-
ském. Všude tam plati: Co muž, to hlas
stejnému počtu mužův stejný počet zástupcův
v radě národní.
Rozhodně nikdo neoprávnil p
Adlera, aby v majestátním plurálu
za veškeré organisované dělnictvo národův této
říše prohlásil: „Protože jest vylo uče no,
abychom se domohli uskutečnění zásady;
stejnému počtu lidu po jednom po-
slanci, podrobíme se tomu, co jest roz-
umno a rozumným jest, co chee
vláda, stejné volební právo alev
nestejně velkých volebních okre-
sech, i akceptujeme větší volebn! okre-
sy pro východní (slovanské) země nežli pro
západní německé.“ Takové demokracii, takové
svobodomyslnosti a spravedlivosti náš český
cit nerozumí. Buď poctivá rovnost pr
všechny, anebo jsme opět ve stare
kaluži nadpráví, privilegil, vý
sad mezi občany a národy, kde j s m
byli a války nebude koncel
#12
alto_textblock
#12
Říšská rada.
#13
alto_textblock
#13
Poslanecká sněmovna
357. schůze.
Z Vídně, 30. listopadu.
(Pův. a tel. zpráva »Nár. Listů«. )
Rozprava o prohlášení bar. Gautsch eje
vlastně rokováním o změně volebního řádu pro
sněmovnu poslaneckou. Ve smyslu rovného práva
blasovacího býla povznesena dnes na výši řečmí
poslanců dra. Adlera a dra. Kramá ře.
Jen mimochodem podotýkáme a konstatujeme
že také všichni ostatní mluvčí dnešniho dne: ně-
mecký lidovec dr. Sylvester, professor čer-
novické university dr. Skedl a »divoký« po
slanec Glöckner, vyslovili se pro rovné právo
hlasovací, jakkoliv každý měl své bolesti.
Zástupee pálé kurie liberecké jest řečníkem
ve věcech sociálně demokratických osvědčeným,
ale pro neakustičnost parlamentu měl hlas tuze
slabý a kromě toho chraptěl. Upoutal však přece
pozornest zajímavými výklady svými nejen pouze
jako »homo novus«, nýbrž jako novinář, jenž
dovede něco provésti a jenž má smysl pro aklušl-
nost. Četl Němcům Rakouska, četl Němcům
v parlamentu důrazné levity a to v příčině tak
zvané státní němčiny. Podáváme tyto jeho výroky
v referátu.
Mistopředlseda klubu poslanců českých v
smál se právem »koalici tajných radů« hr.
Stürgkhovi, dru. Bärnreitherovi, hr
Sylva Taronecovi ahr. Piniňskému
proli volebnímu právu rovnému a připomenul
jim, že jsou generály bez armády, kterých ne
bojí se pranikdo. Mohl jen dáti jim na sroz-
uměnou, že se velice klamou, domnívají-li se,
že podaří se jim, co se jim podařilo proti vo-
lební opravě hr. Taaffa, také tentokráte. Ne
podaří se, prostě proto, že mezi jindy a nyní
jest veliký rozdil — totiž dole. Tím nemyslím
pouze ulici, tím myslíme lid vůbec, lid však,
jak se presentoval předevčírem v metropoli krá-
lovství českého zvláště.
Co nejrozhodněji protestoval poslanec za
Tábor proti pokusu bar. Gautsche stlačiti
sněmy zemské na pouhé sbory samosprávné
Rádi věříme, že by ve Vídni rádi viděli, kdyby
z těchto sněmů byla politika vyloučena vůbec
a kdyby sníženy byly na korporace, ve kterýeh
jedná se jen o záležitosti na př.: péče o ple-
menné býky. Ale dr. Kramář poucil před-
sedu ministerstva nejdůrazněji, že dle platnýeh
zákonů jsou zastupitelstva zemská říšské radě
nejen přiřaděna, nýbrž nadřaděna, že jsou par
lamenty zákonodárnými a že se bar. Gaut seh
se špatnou potázal, když v debatě.
ve které se zavádí pro vídeňský
parlament rovné právo hlaso v ací,
vážnost a váhu zastupitelste
zemských na soudě nejširším kali
a klame.
Se stejnou rozhodnosti opřel se dr. Kra-
mář nance, že při reformě volebního řádu má
býti petrifikován dosavadní stav vůbec a zacho-
vána zvláštní německá država 205 mandátů
mezi 425 pro 9 millionů se 25 milliony oby-
vatel cislajtanských a prohlásil, že ta-
kový experiment, kdyby podporo
ván byl vládou, způsobil by bour
#14
alto_textblock
#14
nevole, která by smetla jak kabine
tak všechny, kdož by se této šíle-
nosti zúčastnili. Pevnou naději chová
tento český politik, že ve sněmovně, vyslé
z rovného práva hlasovacího, bude smysl pro
kulturní potřeby všech národů a pro de-
centralis a ci.
Následky a důsledky volebního práva tako-
vého vyložil bez optimismu a bez veškeré ani-
mosity vůči Němcům v ten rozum, že restaurace
rovného práva národů neněmeckých neznamená
žádné bezpráví Němcům a že bude míti také
výhody sociální a hospodářské. Liče tuto bu-
doucnost dr. Kramář stal se hlasatelem
osvěty, vzdělanosti, rovnosti, svobody a sociál-
ního míru i vznesl vroucí výzvu k majetným
vrstvám, aby konaly povinnost ke třídám méně
zámožným a nezapominaly, že jejich odpor jest
marný proti snahám, kterých nedomáhají se
toliko a pouze sociální demokratě, nýbrž cell
a velicí národové, v první řadě národ český.
Celá řeč dra. Kramáře provanuta byla
duchem v pravdě demokratickým a lidovým.
Byla prosta veškerého nepřátelství proti komu
koliv, vyjímaje odpůrce národní stejnocennosti
společenské spravedlnosti a moderního pokroku
Poslouchána byla celou sněmovnou, ministry
v to počitaje a hlučným odměnčna byla potleskem
poslanců českých.
Národní strana svobodomyslná ujala se
v otázce rovného práva hlasovacího, v otázce
největšího dosahu pro veškeré útvary budoucí
vedení kampaně podzimní a ona tolo vedení m
také v kampani zimní.
#16
alto_textblock
#16
Předseda hr. Velter zahajuje schůzi o 11. hod
10 min, a sděluje, že poslanec Pernerstorfer a soudr
odvolali svůj pilný návrh, podaný 26. září o vystou-
pení předsedy ministerstva proti všeobecnému právu
hlasovacímu v Uhršch.
V nouzové záležitosti podali posl. Hola nský
a soudruzi pilný návrh.
Interpellace podali: Posl. Březnovský
a soudr. v příčině rychlejšího vyřizování podáni spo-
lečenstevních nemocenských pokladen v Praze ok
hejtmanstvími: posl. Ryšánek a soudr. v příčině
nedostatku železničních vozů na státních a soukro-
mých drahách; posl. Hybeš a soudr. v příčině
krvavých událostí, způsobených praž-
skou policil dne 4., 5. a 6. listopadu. Inter-
pallánti táží se, učiní-li ministr potřebná opatření,
aby postup pražské policie a ostatních úřadních or-
gánů ve dnech 4. až 6. listopadu byl důkladně vy-
šetřen, a to osobami, které nebyly přímo při tom
zúčastněny, jako pražský místodržitel, policejní ře-
ditel a náčelník státního zastupitelstva, aby takovým
způsobem byly předloženy vládě správné a nestranné
informace, dále, je-li vláda ochotna zjednati dle vý-
sledku vyšetřování bezohledně zákonu platnosta
všechny vinníky bez ohledu na jejich hodnost po zá-
konu potrostati?
Posl. Hybeš a soudr. interpellují ministra zem-
ské obrany pro události ve Slavkově dne 28. t. m.
Poukazují k tomu, že již se podařilo zjednati pokoj
mezi demonstranty, demonstrace chýlila se již k
konci a dělníci chtěli právě odtáhnouti, když náhle
objevilo se četnictvo, vedené strážmistrem Schmie-
dem a aniž se orientovalo, je-li ho třeba neb není,
volalo za odcházejícími dělníky: Zpálky! Strážmistr
Schmied dráždil ještě lidi, nabízeje jim dvouhaléř
za nadávku. Dav házel na to na čelníky blátema
kamením. Ředitel cukrovaru sám žádal prý četníky,
aby ustoupili. Ti však tak neučinili a brzy na to
zahřměla salva, po níž rychle následovala druháa
kopec lidí, jeden mrtvý a 20 raněných i mnoho prcha-
jicích válelo se v krvi a v silničním blátě. Dcera ji-
ptého dělníka, která nesla otci oběd, byla postřelena.
Dle prohlášení lékařů většina raněných měla roztří-
štěné kosti a někteří z nich podlehnou svým ranám.
Četníci stříleli prý zůmyslně do tvrdé půdy, aby oce-
lově pláště na koulích nárazem se roztříštily a pů-
sobily pak veliké rány. Tento neslýchaný případ, jenž
jest tím horší, poněvadž strážmistr Schmied jest
znám městskému zastupitelstvu slavkovskému jakožto
člověl nehodnověrný, přiměl interpellanty k dotanu.
hodlá-li ministr zavésti hned přísné vyšetřování o
těchto opatřeních a potrestati spravedlivě vinníky
a co hodlá učiniti, aby nespolehliví lidé při četnictvu
neměli více velení.
Posl. Grössl a soudr. interpellují ve příčině
zavedení dvouleté vojenské služby; posl.
König a soudr. ve věci zřízení zeměděl-
ského oddělení na české technice v Pra-
z e od zimního semestru 1906-7; posl. Choc a soudr
o nepovolení účasti dělníkům želez.
dílen státních drah při volební demon-
straci 28. listopadu; posl. Holanský a soudr
za poskytnutí podpory nouzové pro politický okres
českobudějovický; posl. dr. Sylvester za splnění
požadavku poštovního úřadnictva a služebnictva;
posl. Hoímann za vpočítání aktivních přídavků
státních úřadníků do pense a snížení služební doby
na 35 let: posl. Hauck, Schönerer a soudr
stran poskytnuti snížení ízdného pro účastníky k
katol. sjezdu.
Sněmovna pokračuje pak v debatě
o prohlášeni ministerského předsedy.
Posl. dr. Sylvesler lituje, že smutné poměry ve
sněmovně činí nemožným dospěti k nějakému usne-
sení vůči Uhrám. V příčině volební opravy řečník ne-
chce předstihovati officiální prohlášení svě strany
#17
alto_textblock
#17
Vývody předsedy ministerstva o jednotě armády na-
bádají k pozornosti. Neshodují se nikterak se skuteč-
nými poměry. Předseda ministerstva trvá sice při
pospolitosti vojska a řeči služební i velici, ale po-
jednává o plukovní řeči způsobem, jak nemluvil o ní
ani ministr války ještě nikdy v delegacích. Plukovní
řeč, kterou požadují Uhři, jest podstatně povahy
státoprávní. O společné armádě nemůž
býti nyní vůbec řeči. Pospolitost skutečně
přestala. Ale, půjde-li se v ústupcích stále dále, a bu-
de-li utvořeno samostatné uherské vojsko, pak mu-
síme požadovati, aby Uhry samy vydržovaly své
samoslatné vojsko. Také v příčině všech ostatních
pragmatických ustanovení jeví se stálé kolísání a
ustupování se strany rakouské vlády, tak na př. v při-
čině názvu císařova, císařské koruny, rázu říše, říš-
ské vlajky a říšského znaku
Řečník poukazu'e na různé pojímání povahy pa-
novnických práv a postrádá příslušného prohlášení
vlády. Pokud se týče delegací, řečník myslí, že před-
seda ministerstva oddává se dobře vypočtěné illusi,
dává-li si zdání, že delegace v tomto roce snad přece
ještě budou zvoleny. Proto nechce předložiti zmoc-
ňovací zákon, nýbrž učiniti tak teprve v roce příštím.
Pro letošek společné výdaje nemají býti schváleny
nýbrž opatřeny zálohou. Proti tomu musíme podati
protest a prohlásiti, že platy nesmí sáhati dále, než
činí spotřeba cislajtanského vojska.
Pokud se týče výdajů ministerstva zahraničního,
laké pro ně má platiti kvola 507%, poněvadž ani na
venek není více rakousko-uherského mocnářství, ný-
brž ministr zahraničních záležitostí jest ministrem
pro Rakousko a Uhry. Pro ostatní společná zřízení
může platiti nová kvota dle míry poměrů. Společné
ministerstvo financí může zcela klidně býti zrušeno.
Jest velmi smutno, že parlament nemá jednotné vůle
v příčině státního celku. Řečník však doufá, že snad
přece v poslední chvíli výbor, dosazený pro poměr
k Uhrám, se vzmůže a dospěje k nějakému odhodlání.
Zejmena po posledním prohlášení předsedy mini-
sterstva.
Řečník liluje, že minislerský předseda nezmínil
se o námořní demonstraci, která nás bude státi
20—30 millionů; když nezasedají delegace, měl podati
vysvětlení, nesedla-li říše přec jen na vějičku An.
gličanům a je-li vůbec naděje, že tam možno po-
řádek zavěsti. Rtečník končí prohlášením: Vynasna-
žíme se, aby volební otázka neuvízla, ale nesmíme
zapomenouti za včas se zaříditi vůči Uhrám
Posl. prof. Skedl mluví jměnem strany pokrokově
a přimlouvá se za všeobecné, rovné a přimě volební
právo při šelžení národních a kulturních zájmů. Vítá
projev Gautschův o rozdělení na malé, národně uza-
vřené volební okresy a možnost voleh dle národního
katastru: zároveň žádá oddělení měst od venkovských
obci a vílá reformu panské sněmovny. Prohlášení mi-
nistrovo o poměru k Uhrám pokládá za optimistické.
Posl. dr. Adlsr obírá se vývody předsedy mini-
sterstva a praví: Není v tom nic nového, že potřeby
státní vydávají se za potřeby lidu. Ale co žádají so-
ciální demokraté, jest, aby potřeby lidu byly také po-
třebami státními. Prohlášení předsedy ministerstva o
volební opravě jest rázné a rozumné a v základních
rysech dobře hodilo se k tomu, co událo se téže chvíle
před branami parlamentu a ve všech městech rakou-
ských.
Nejlepší a politicky nejjasnější čásť všech národů
rakouských prohlašuje, že nehodlá snášeti, aby ná-
rodové rakouští zůslali bez zastoupení.
Co se týče poměrů k Uhrám, vývody posl. Syl-
vestra byly věrným výrazem stavu této sněmovny.
Ale nebyli jsme ještě lak ubozí, abychom od vlády
neslyšeli ani slova o takových věcech, jakou jest ná-
mořní demonstrace proti Turecku. V mlčení vlády jest
důvod odstraniti tuto bezmocnou sněmovnu. Řečník
srovnává uherský parlament s naším, jenž jest zcela
zbytočný, poněvadž není k ničemu schopný, kdežto
uherský má dosti síly, i když chce něco nepravého.
Nlečník appelluje na poslance, aby se nestavěli
proti volební opravě. Bitva jest rozhodnuta a stavěti
se proti vítězné myšlénce, jest zbytečným plýtváním
sil. Veškery námitky slouží jen k tomu, aby otrávily
boj. Jest potěšitelné a zcela nutné, že koruna dala
souhlas k volební opravě a to souhlasí se stanoviskem,
které zaujmouti musila k Uhrám. Demonstrace ze dne
28. listopadu musila v každém, i nejzapřísá hlejším
odpůrci dělnictva vzbuditi úctu před energií a sebe-
zapřením zástupů. My nevyhrožujeme, ale musíme
poukázati na skutečnosti. V dělnictvu a daleko za so-
ciálně-demokraticky organisovaným dělnictvem jes
rozechvění a to vědomí, že nebude-li provedena vo-
lební oprava, třeba přiněsti každou oběť k dosažení
jejímu. (Souhlas u sociálních demokratů.) Každé slovo,
které padne od nepřátel volební opravy, pojímá se za
zrádu na lidu a jest způsobilým zvětšiti rozechvění.
Sněmovna musí míti vědomí, že všeobecné a rovné
volební právo musí býti zavedeno a tudíž musí pokud
možná zmenšiti oběti, jež ukládá sobě a lidu.
Řečník poukazuje ke krvavým srážkám ve Vídni.
v Praze a na Moravě v jednotlivých místech dne 28.
listopadu, jež dlužno jen brutální hlouposti jednotli-
vých továrníků připsati.. Za krveprolévání 2. listo-
padu ve Vídni jsou všichni zodpovědni až k ministru
a sice z té příčiny, že nechali zločiny policie také při
dřívějších příležitostech bez trestu. Z těchto příklado
může se viděti, jakého rozruchu by nabýti musilo
hnutí, kdyby se volební opravě kladly větší překážky.
Řečník doporučuje proto sněmovně, aby prohlášení
ministerského předsedy brala velice vážně a zby-
tečně věc neoddalovala.
Můžete si, pánové, představiti horší sněmovnu,
nežli je nynější? — pokračuje řečník. Zkaziti něco na
rakouském parlamentu nelze, k čemu tedy takový
strach o parlament?
Ale Němci prohlašují, že mají strach o německou
národnost. Tento strach vyjímá se velmi podivně.
Němci v tomto domě nemohu přece tvrditi, že jakožto
privilegovaní poslanci představují německý národa
následkem toho vypadá jejich strach o německý národ
jako strach před německým národem! (Pochvalau
sociálních demokratů.)
#18
alto_textblock
#18
FEUILLETON.
#19
alto_textblock
#19
V Praze, 30. listopadu 1905.
H. (Odměna a chvála cnosti.) »Co
je krásnějšího, nežli krása?« »Zména!« odvěti
duchaplný myslitel.
A co pravi básník?
»Nic není nesnesitelnějšího, nežli řada krá
sných dnů, jdoucích za sebou.«
Který myslitel a který básník lak moudře
hovořil, bude čtenáří asi lhostejno. Ne-li, ne-
mohu mu pomoci, poněvadž to sám nevím.
Jisto je, že změny a kontrasty usmiřují se
životem i nejpessimističtější škaredohlidce. Stálý
pohyb, převrat, proměna nás jedině bavl a musíme
mlli střídání světla a stínů, noci a dnů. Neko-
nečnost polárního dne i polární noci umrtvuji.
A jako v přirodě a v životě máme rád
změnu, tak zejmena ji oceňujeme v lásce ..
Ne... o tomhle thematě mluvit nebudu ..
Za jedno: nedovedl bych býti nestranným a spra
vedlivým. Ano, uznáváme, libujeme si změnu
my, muži. Ale jakmile nás některá krasavice pře-
svědči, že sdíli a prakticky provádí podobné zá-
sady, hned spustíme jinou.
»O ženy, ženy, tvorové slabí a zrádní . . .«.
deklamujeme s hrdinou »Figarovy svatby«.
#20
alto_textblock
#20
»O ženo, vrikavost je tvé jméno«, vzpo
mínáme si na Shakespeara.
»Donna e möbile«, zpíváme po Verdim.
A za druhé: umínil jsem si, že dnes —
k vůli změně — budu mluvit o cnosti, a tudíž
přirozeně musím mlčet o lásce.
Je to těžké a choulostivé hovořiti o cnost.
Mně se to aspoň špatně vyplatilo, když jsem
nedávno vyslovil uznání enostnému a bohumi
lému životu jednoho z našich básníků. Posta
na mne vylit' a jakživ mi nikdo tolik nevynadal
jako něžný a rodinný básník za to, že jsem
vysekl poklonu jeho cnosti.
#21
alto_textblock
#21
*
O enosti pěti a řečniti je věc obtížná.
Hřich je daleko zajímavější. Literatura až skun-
dálně protežuje neřesť. Napsal někdo o panenské
divce tak dojemné drama jako o »Dámě s ka-
meliemi«, nadehla věrná a spořádaná panička
romanopisce tak jako Paní Bovaryová a Anna
Karenina ?. A což teprve noviny! Každý den
najdete v nich celou kroniku všech špatných
skutků, spáchaných v posledních 24hodinách.
Lokálkář svědomitě zaznamenává, co kdo ukradl,
zpronevěřil, kde byla jaká rvačka, rozepisuje se
s homerovskou šiřkou na několika sloupeícho
sensační vraždě.
Přinášejí se lokálky o dobrých skutefch
Vénuje se cnostným a pořádným lidem tk
#22
alto_textblock
#22
lichotivá pozornost jako zlodějům, vrahům, de-
fraudaniům?
»A přece je jeden den v roce, kdy enos
je odměněna,« pravil Renan.
Ovšem, je to v Paříži. V té frivolní, zne
mravnělé Pařiži, nad niž krčí rameny naš
mravokární spisovatelé kalendářoví.
Jednou do roka uspořádá si ten spusllý
Babylon nad Seinou švandu a rozděluje »cený
cnosti.« Ve sboru nesmrtelných, v Akademii
pronášejí se vážné, dojemné i vzletné řeči o dobru
mravnosti a enosti. Na tribunu pod kupoli býva
lého paláce Mazarinova na nábřeží Conti vstu-
pují elegantní a duchaplní řečníci, kteří o těchto
věcech mluví jinak nežli kazatelové kapucinšt
Ale jejich slova jdou často hřejivě k srdci,
je pronáší nevěrec Renan, nebo salonní filoso
a dramatik Pailleron anebo jako letos výmluvný
a uhlazený politik Paul Deschanel.
A tu v slavném shromáždění sboru, kter
representuje duševní noblessu Francie, v Akade-
mii, vzdává se čest skutkům dobrých ildí, hrdin
ství skromných srdcí.
Stará ošetřovatelka nemocných, jež obět
vala svůj život ulehčování bolestí svých bližních
švadlena, jež při denní mzdě 4 franků živí čigr
své nedospělé neteře, vesnická učitelka, která
po čtyřicet let je matkou a dobroditelkou det
chudých, rvbář, který již nesčetněkráte za bouře se
#23
alto_textblock
#23
vydal se svou loďkou do rozlíceného moře, aby
přispěl tonoucím, a jenž zachránil množství lid-
ských životů — tak defilují ti skromní, beze-
jmenní, obskurní hrdinové: dělníci, rybáři, ošetřo
vatelky, učitelky, jeptišky, ve skvělém shromá-
ždění výkvětu intelligence.
Jeden ten den, věnovaný odměně a chvále
enosti, je krásným svátkem duší. Přibližuje
rafinovaný svět k nejnižší prostotě, neboť chu-
dina je bohatá dobrými skutky a velkých činů
srdee a citu jsou schopni zejmena malí lidé.
A povznáší mysli k nejjasnějším představám
o snech a ellech lidskosti, jež jsou výronem lásky.
soucitu a bratrství.
Paul Deschanel pronesl při letošním rozdí-
lení ceny cnosti dne 25. listopadu jednu ze
svých nejkrásnějších řečí. Vzrušeně a vroueně
vyznačoval bývalý president sněmovny úkoly
cile dobra a vzájemné lásky. Dojemně vylíči
život prostých dobrých lidiček, jimž z odkazu
Montyonova Akademie udělila ceny za skutky
dobré a život enostný.
Též vzpomněl podniků a skutků dobročin-
ných, vykonaných citem vzájemnosti ve společ-
nosti. Zejmena mluvil o spolku »Mateřské
vzájemnosti«. Sněm ustanovil, že matka smí do
práce až za čtyři neděle po porodu. Ale jak
má chudá dělnice zaříditi svůj rozpočet pro tak
dlouhou dobu nečinnosti? Ponövadž státs
#24
alto_textblock
#24
neměl k činu, uchopil se věcí lidumil Feli
Poussineau a roku 1891 založil spolek »Mateř-
ské vzájemnosti«, nejdříve pro švadleny. Dělnice
odevzdá spolku 3 franky ročně.
Když ulehne, dostane po porodu 12 frank
týdně a když sama kojí dítě ještě obdrží při-
davek 10 franků. Tak je pojištěno zdraví mladé
matky, jež nemusí ještě chorá, sesláblá, potáce-
jící se do práce, může se zotaviti v klidu
tak je též částečně postaráno o budouenost
proletářského dítěte.
Deschanel vytkl povinnosti vzdělané spo-
lečnosti k sociálním potřebám společnostia
znamenitě naznačil poslání Akademie. Dotyčný
odstavec stojí za citování:
»Akademie francouzská, jsouc nejsilnějšt
literární institucí, kterou kdy který národ měl,
má též povahu sociální a mravní. V každé době
plnila vysoké a prospěšné poslání. V 17. stolel
přispěla k udržení a vypěstování ušlechtilého
jazyka, jenž je nejlepší disciplinou myšlenky
francouzské; v 18. století byla střediskem filo-
sofie a svobodné úvahy; v 19. století byla
ohniskem neodvislosti politické a morální. Nyní
připojuje se Akademie k tomu velkému hnutí,
o němž Michelet již pravil: »Francie je zosob-
něné bratrstvi.«
A touto souvislostí s živolem a lidskost
žije vše, myšlenka, literatura i uméní.