Číslo 49.

V Praze, dne 20. února 1900.

Ročník IV.

Rsdakce, administruce expedice: Preha. Pětrossova ulice. číslo 200—I Vefrankované dopisy se nopřijímají, rukopísy se nevracejí oxapečetěnéreklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně z při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně ošesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho dině polední Jednotlívé číslo xa S Telefon redakce č. 1126.

KAl

LILKt LIS

Předplatné pro Praku s donáškou do domu: měsíčně . . . .. K 2.80 čtvrtletně . .. 8.40 celoročně.. . . K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně... .. K 3.— čtvrtletně ... K 8.— celoročně.. . . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . . . K 12.— celoročně.... K 48.— Do Ameriky, Francie. Svýcarska, Italie, Bel- e, Anglie a Ruska: čtvrtletně . .. K 19.20 loročně ... K 52.50 Telefon redakce č. 1126.

v 7 hodin 4 minuty ráno. Slunce vychází Slunce zapadá v 5 hodin 25 minut odpol.

Úterý:

Sv. Eleuther, biskup. — Sv. Eucherius, biskup.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Potra a Pavla (Vyšehrad) od 20.-24. února.

Církevní krise v Rakousku.

II. — Diefenbach ve své brožuře píše, že klerus rakouský »jest spokojen sám sebou, když úřadní duchovní správu, sloužení mše sv., kázání, slyšení zpovědi, křtění, kopulování, pochovávání a kate- chisování věrně vyplní.« Jest pravda, že nová doba vyžaduje vždy no- vých prostředků a nových cest, ale jen tak baga- telně pohlížeti na duchovenstvo, když věrně koná duchovní správu a říci, že v tom případě nekoná svou povinnost a že nechápe úkolu nové doby, jest upřílišněno. Diefenbach, když se mu dostalo od- povědi v »Köln. Volszcitungu«, kde vzat byl ra- kouský klerus v ochranu, odpověděl citátem z Alb Weisse, kde se praví, že čásť duchovenstva ještě ne- pochopila úkolu nové doby a hlavně úlohu sociální. Hlavně, co napsal Alb. Weiss v »Hist. Pol. Bl.«: »spokojen se šablonou denních výkonů, pokládá (část kleru) své horlivé spolubratry jako rušitele pokoje, kteří si všímají potřeb času a jim vyhověti chtějí. Dle toho musíme říci, že čásť rakouského kleru ještě nekoná to, co by vykonati měla a co za stávajících okolností jest jeho povinností. «- Dáváme úplně za pravdu Alb. Weisseovi, když mluví o úřední šabloně denních výborů a o části ducho- venstva, avšak nedáváme Diefenbachovi za pravdu, když odsuzuje výkony duchovní správy (—— nedějí li se šablonovitě —) jako nedostatečný prostředek pro sociální úlohu v přítomnosti. V tomto směru se můžeme dovolávati právě Alb. Weisse, jenž r. 1894 mluvil ve Vídni o sociální úloze duchovenstva a na prvním místě, pravil, patří »k sociální úloze především kázání. Ta však nemají býti č aso vá kázání, nebo to vlastně jsou nejvíce nečasová. Ča- sové a sociálně působivé jest kázání tehdy, když se předvádí právě to, co nejméně se slyší a nej- méně slyšeti chce.« (Viz Soc Vorträge 1894 Leo Geselschaft str. 139). K sociálním úlohám patří dále — praví týž Alb. Weiss — Katechese — když duchovní nic více nedělá, než že svou katechesi dobře koná, pak vyplnil velikou sociální úlohu, tak vznešenou úlohu, že bych na kolena před ním padl a jemu za to nohy po- líbil, a to tím spíše, čím více tato úloha denní těžší jest, čím méně při tom bývá podporován a čím méně za to chválen.« (Tamtéž str. 140.) Na tomto citátu, který pisateli zachoval v pa- měti a znovu ho v tištěné zprávě vyhledal, by- chom mohli ustati. Neboť co tvrdí Diefenbach, nepraví, aspoň ne v tom smyslu, Alb. Weiss. Plnění povinnosti bez šablony duchovní správy jest velikým úkonem sociálním, jehož nelze tak lehce oceniti. Alb. Weiss jde ještě dále a praví tamtéž: »Kdyby kněz na venku nevykonal nic více, než že by rolník a měšťan nešel do hospody a zůstal u své rodiny a zde svůj čas trávil, jest tento kněz již sociálním dobrodincem velikých zásluh.« Pře- stáváme na tomto citátu, poněvadž jím jest Diefen- bachova výtka o duchovní správě jako nedostačná pro sociální dobu — vyvrácena. Koho se chtěl dovolávati, ten jej vyvrací. Zajisté mimořádné pro- středky neolupují o cenu prostředky řádné du- chovní správy. Nepravíme sice, že by vše bylo, jak by býti mělo, ale na to musíme ve veřejnosti poukazovati že není dovoleno starých cest tisíciletých opuštěti k vůli novým jen proto, že nové jsou. W. Stead vydal spis, jenž před 10 lety činil jakousi sensaci: »Co by činil Kristus, kdyby při- šel na svět? Nadšený anglikán sosnoval v něm celou spoustu plánů a myšlének pro sociální pří- tomnost. Weiss pojednávaje o tomto spisu, dodával vždy v odpověď: »Kristus by činil to, co činil.« V tom jest dostatečná odpověď na četné ony mo- derní návrhy, které pro samou novotu zapomněly na staré evangelium. V tom není krise náboženská v Rakousku, že snad by jen starých prostředků bylo používáno, ale spíše v tom, že jest při starých prostředcích

též starého ducha a starého nadšení potřebí. Šl Hertling ve svém »Das Princip des Katholi- cismus« píše na str. 89: »Svobodné odhalení jistých nedostatků ve vlastním táboře zdá se mi býti nej lepší cestou, aby byly odklizeny.« V té příčině musí kde kdo souhlasiti s Hertlingem, který vytkl totéž, co Pius a co Lev XIII. jinými slovy vytkli: K Pastorovi pravil Lev XIII.: »Evangelium nám vypráví o jednom zrádci ze dvanácti apoštolůa nemlčí o něm, proč bychom měli my mlčeti o vlast- ních chybách? Na straně katolické nezavírají se oči k nedo- statkům a chybám a třeba zlořádům, zde jest touha po odklizení jich — jak příští úvaha ukáže — ale právě tato očistná touha potkává se s největším odporem u těch, kdo chtějí vytýkati církvi vady její a to především — kleru. To jest ta krise naše, že veřejné mínění staví se na odpor každé oprav- dové nápravě a že jistá část katolíkův a věřících křesťanů souhlasí s tím na úkor nápravy.

Zprávy politické.

V Praze, 19. února. Říšská rada, která sejde se opět dne 22. t. m., zavdává časopisům všech stran hojně pod- nětů k úvahám, bude-li dělnou čili nic. Vládní a polovládní listy chovají ovšem v té příčině nej- lepší naděje a dokazují jen což, že říšská rada v nastávajícím zasedání dělnou býti musí. Odvolá- vají se při tom na nevyhnutelné vyřízení hospo- dářských potřeb obyvatelstva. Uznáváme tuto po- třebu z plné míry, a přáli bychom si zajisté již pro zachování nezkaleného párlamentarismu, aby dělnost parlamentu si učinily povinností a poža- davkem všecky naše strany politické. Ale vzpomí- najíce, jak málo přimlouvaly se za to vzpomenuté vládní a polovládní listy v dobách, v nichž kvetla němocká obstrukce, máme za to, že již ten- kráte byly by potázaly se s dobrou, kdyby s tímže úsilím jako dnes, lámaly kopí za zachování kon- stitučních a parlamentárních poměrů. Kazíť právě špatné příklady dobré mravy. A poněvadž docela zbytečná, ba zbůhdarma vyvolaná německá obstrukce vedla k vítězství křivdu a právo, proč že by pří- padná česká obstrukce, kteréž bychom arciť jinak želeli, nemohla dopomoci k vítězství právu a spra- vedlnosti? Pondělník ústaváckého velkostatkářstva, jenž zabývá se příštím sestoupením se říšské rady, píše: »Můžeme toho jen litovati, že svolání říšské rady ukončuje prozatím dorozumívací konference. Jsou však důvody pro svolání říšské rady, ostatně pak jest bez užitku, příti se s dokonanými udá- lostmi. Mnohem důležitější jest otázka: kterak mohou získané plody konference býti zabezpečeny, doplněny nebo sklíženy? Celý politický plán mini- sterstva musí dle našeho zdání závislým býti učiněn na správném zodpovědění této otázky. Budiž předem zjištěno, že zasedání říšské rady poskytne dostatečného čosu pro vyřízení nejdůležitějších soci- álních, politických a hospodářských státních potřeb, kteréž dovolávají se rozřešení, že však jest možno brzy opět učiní říšská rada místo pokračování kon- ferencí. Dnes jedná se pouze o postupné ozdravění našich poměrů. Za první částečně úspěšnou eta- povou konferencí následovati bude nyní, jak dou- fáme, částečně úspěšné zasedání říšské rady. Bude-li učiněn pak druhý krok na cestě konferenčního je- dnání, budou možná říšská rada a sněm s to, aby zjistily a zabezpečily výsledky konference a ná- sledkem toho stanou pozvolna naše kroky na pevné půdě parlamentární.« Předlohy, jež podá vláda říšské radě, jsou většinou, jak jsme již zaznamenali, povahy národo- hospodářské. Časté rozličné změny, kteréž nutny jsou od předložení státního rozpočtu r. 1900, vy- žadují také příslušného dodatečného úvěru k roz- počtu, kterýž podle všeho předložen bude říšské radě taktéž. Změny ony týkají se hlavně zmenšení kvoty pro společná vydání, zvýšení platů gážistův činného vojska, zeměbrany a četnictva, nového pří- kazného řízení při potravní dani a úbytku, jenž

vzešel následkem zrušení novinového a kalendář- ního kolku. Větší vydání, která stala se potřebou, uhražena budou částečně zvýšením uherské pří- spěvkové kvoty na společná vydání, částečně vět- šími výnosy důchodů z kolků a poplatků a výnosy jiných příjmů. Předseda poslanecké sněmovny dr. Fuchs zamýšlí hned po sejití se říšské rady svo- lati všecky předsedy klubů, aby probrán a usta- noven byl předvelikonoční program parlamentu. Jazyková otázka na Moravě. Vláda před- ložila moravské vyrovnávací konferenci tyto ná- vrhy: Čl. I. Jazyk ústního a písemníh jednání se stranami (vnější jednání slu- žební) řídí se jazykem strany (jazykem žádosti, po- dání). Tento je zejména rozhodujícím pro jednání ústní, pro vyhlášení a vyhotovení nálezů a pro vedení protokolů. Ve věcech trestních sdělují se obviněné straně obžalovací spis a všechna, jí se týkající snesení, která se dějí mimo líčení, její ja- zykem. Státní zástupce a obhájce pronášejí své řeči jazykem strany obviněné. Jazyk, ve kterém podává se žádost, je konečně rozhodujícím pro vklady do veřejných knih (zemských desek, knih pozemkových, knih horních, knih depositních atd) a do rejstříků společenstev a jiných veřejných rej- stříků, jakož pro intabulační klausuli, která se při- kládá k listinám. Při výpisech z těchto kniha rejstříků budiž užíváno jazyka vkladu. Čl. II. Úřadní vyřízení, které se nestalo po žádosti stran nebo se nevydává osobám, jež věc zavedly, děje se jazykem, jehož užívá strana, které se úřadní výkon týká, nebo které se vyhotovení dodává. Není-li tento jazyk znám nebo není-li to žádný z obou jazyků zemských, budiž užito jazyka, který může se předpokládat podle povahy věci, zvláště- pak podle bydliště strany. Čl. III. Ústní lí- čení, jehož jest účastno několik osob, neužíva- jících téhož jazyka zemského, děje se jazykem, o které se účastníci shodli. Nedohodnou-li se, koná se oběma jazyky zemskými. V případě druhém protokolují se vyjádření obou stran jich jazykem. Nálezy vynášejí a vyhotovují se oběma jazyky. Budiž však úřadem o to postaráno, by strana ne- znající druhého jazyka zemského nabyla úplné vě- domosti o vyjádřeních a výrocích, tímto jazykem za líčení učiněných. Ve věcech trestních sdělují se obviněné straně, obžalovací spis a všechna jí se týkající snesení, která se dějí mimo líčení, jejím jazykem. Hlavní líčení proti několika osobám ob- viněným, nemluvícím tímže jazykem zemským, budiž konáno jazykem, který soud uzná účelným. Čl. IV. Při úřadních úkonech, jimiž vyřizují se bez líčení žádosti nebo podání několika stran, uží- vajících různých jazyků zemských, užívá se obou jazyků zemských. Vyřízení vyhotovují se v obou jazycích zemských. Čl. V. Z ustanovení čl. I. a II. o platnosti jazyků v řízení trestním, může učiniti se výjimka, nejsou-li vzhledem na poměry usku- tečnitelna. Zejména se zřetelem na složení porot anebo je-li obviněná strana sama srozuměna, by se užilo druhého jazyka zemského. Čl. VI. Svěd- kové nebo znalci mohou užívati každého ja- zyka zemského. Jejich výpovědi protokolují se ja- zykem, kterým se staly. Čl. VII. Příloh a ji- ných pomocných listin, sepsaných jedním z obou jazyků zemských, netřeba překládati. Čl. VIII. Úřední vyhlášky, určené pro obecnou známost v celé zemi, vydávalí se v obou jazycích. Jen jsou-li určeny pro jednotlivé okresy nebo obce, jazykem tam obvyklým. Čl. IX. Štíty, pe- četi a razítka úřední jsou dvoujazyčná Oprava volebního řádu v Prusku byla podána pruskému sněmu, která má za účel vyro- vnati protivy, které nastaly v jednotlivých 3 tří- dách následkem berní opravy. Tím má býti poji- štěna však skoro veškera hlavní moc bohaté třídě, aby takto národně-liberální strana se všude na dlouho udržela. Souboj v Karlsruhe, konaný v srpnu mi- nulého roku, byl nyní soudně vyřízen. 55letý svob. pán Schilling z Cannstadtu, bývalý dvorní lovecký mistr, byl pro souboj s poručíkem Grohem, kte-