ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 2fc85630-7736-11dc-8e6b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 27
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXVIII.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v úterý 2. června 1909.
#3 alto_textblock #3
Číslo 152.
#4 alto_textblock #4
na měsíe
#5 alto_textblock #5
Na ranní a odpol. Histr předplácí sen v Praze v administrael n nst. . . . . 6 K —h s dvojí donáškeu na měale na čtvit lha . . . . 7 K 50h va Glialkách! na něsíc . . . . . . 2 K 30h Toštou: na čtvrt lsis . . . . 9 K 60 s dvojí zásilkon a ... Ke n čtvrt eta
#6 alto_textblock #6
l
#7 alto_textblock #7
V drobném prodejít rnní číslo o zob5 . . . za Sh odpoledtní . . . za zh Ve slislkách na venkovš: ranní čtslo. . . . . . . . 10. odpolodní . . . . . . . . 4l Inserátv plati se hetové napřel. Přečplacení a inserty přijíná sdminí- strace v Marlanské ulici č. 3. Tam nacházejí se též redakce, Uskárna a ezpedite „Národnich Listů“ Lakoplsy se nevracejl
#8 alto_textblock #8
Po Karlových Varech — Trutnov.
#9 alto_textblock #9
Snad nikde jinde v Čechách se Němei mezi sebou tak neštířívali jako v Trutnově. Tam vedla německo-pokrokářská strana po léta nejtužší volební zápasy s německými radikály a byly doby, kdy K. H. Wolí i po svém pověstném skandálu byl v Trut- nově slaven jako rytíř bez vady a hany, ba jako heros Němectva nejskvělejší. — Leč časy se mění a včerejší, nedělní slunce vi- dělo v Trutnově německé radikálya německé pokrokáře svorné a sdru- žené na společném táboru protestním, jakoby se jak živo bylo nechumelilo! A co že smířilo ty dávné soupeře a soky ně- mecké? — Povězme to zkrátka: Stejná jich nenávist proti nám Čechům. Zahrabali své osobní a strannické nechuti a řevnivostia spojili se v zášti vražedné proti na- šincům v Trutnově a na Trut- novsku sídlícím, aby je svorno silou »s veškerou rázností a se vším důrazem potírali.« Ten byl výslovný účel jejich »prote st- ního meetingu«, jemuž prý obcovalo dle referátu »Bohemie« na 2000 Němcův z celého Krkonošska, a který byl uspořádán spojenou agitací radikálů i pokrokářův Veškeří němečtí poslanci z okolí se dosta vili: Pokrokář dvorní rada prof. Bach mann, agrárník Kasper a radikál K. H Wolf; též městské i okresní zastupitelstvo trutnovské se svými starosty Rauchema drem. Klugem. Schůzi předsedal stárosta něm. -pokro kářského spolku městský rada E. Fiedler. který v uvítací řeči vyslovil radostné očeká vání, že docílenou takto svorností Němců budou Češi trutnovští odraženi a Trutnov uchráněn před osudem Budějovic. — Stejně vyložil účel schůze starosta města Rauch: »Zaprotestujme proti obmezování práv Němeů v Čechách a proti nájezdům na ně- mecký ráz Trutnova. Nedopu- stíme, aby kdy Trutnov byl od- národněn! Chceme zachovati dědictví otců svých a zůstati strážci národnosti naší!« Hrůza! Nezní-li to zrovna, jako by stál nějaký novověký náš Žižka nebo Prokop Velký před branami Trutnova a jakoby hrozila panu měšťanostovi Rauchovi od nás Čechů snad podobná nepříjemnost, jaká potkala jeho předchůdce r. 1866 odo — Prušáků, když ho v poutech odvlekli do Pruska v zajetí své. Už jsme se chtěli lekat, na štěstí však po panu purkmistru vystoupi na řečniště ihned německý redaktor trutnov- ského »Wochenblattu« p. Lindenaur který nám blíže vysvětlil, odkud Trut novu a po Trutnově celým východ- ním německým Čechám hrozí ne- bezpečí. Nastojte! Hrozí jim z Vídně, od vlády, která chce Trutnova Krkonoše počeštit posádkami českých úřadníků soudních, politických, poštovních a finančních, hrozí jí od správy státních drah. která hodlá na sekundárce trutnovsko-teplické označit stanice dvoujazyčně a »krom toho použít i českého železničního personálu« ba slyšte, i severozápadní dráha ohrožuje Němce trutnovské, neboť zaměslnává vedle 307 německých úřadníků a zřízenců i — 80 Čechův.
#10 alto_textblock #10
A všecko doložil Lindwurm, či pardon, p Lindenaur, »autentickými« číslicemi: U okres- ního soudu trutnovského je třetina úřadníků Čechů, i přednosta je Čech, u poštovního úřadu jest 61 Němců a 22 Čechů. Razítka jsou oboujazyčná. U okresního hejtmanství stojí 14 Němců proti 11 Čechům; u berního referátu však proti 3 Němcům 7 Čechů. Celní úřad byl dosud německý, ale za to fi- nanční stráž jest úplně česká, a pouze jediný německý komisař jí — velí. . . Jak mohou vůči takovému hroz- nému nebezpečí Němci trutnovští spáti? Ale na tom není dost: Češi chtějí spo- lečně s klerikály založit a zbudovat v Trut- nově »utrakvistickou církev«! Snad tam na- posled nebudou podávat pod obojí? — Ne- pochybně, neboť pan Lindenaur ve smrtelné úzkosti běduje: »V tom spočívá nebezpečí národní, které musí býti v čas odvráceno!e Třetí nebezpečí pak ohrožuje trutnovské Němce i s jejich »drakem« odtud, že ně- mečtí fabrikanti, obchodníci a průmyslníci »drží příliš mnoho českých pracovníků. pomocníků a učňů, jakož německé paničky příliš mnoho českých služek. »Kdežto pak čeští vetřelci« (die czechischen Ein- dringlinge«) zuřil p. Lindenaur dále — »drží se hesla svůj k svému, kupují Němci se zálibou od Čechů.« Má spočítáno, že jest dnes v Trutnově samostatných německých průmyslníkůa obchodníků 760 — českých pak 165; ně- meckých pomocníků 465, českých 265; učňů německých 180, českých 121. Kam to s ubohými Němci dojde? A proto vy- vstává chrabrý bojovník teutonský před Hospodinem, komorní rada p. Hieronimus Siegel i štve a bouří německý fanatism proti klidným, přičinlivým českým spolu- občanům trutnovským doslovně takto: »Uvážíte-li, že pouze národ hmotne dosti silný může prospívati v důstojnosti a vážnosti u jiných národů, shledáte zajisté, kterak jest nalehav nutno, abychom vše to, což v na š em městě českého jest, s veškerou energií a s veškerým důrazem po- tirali!« (Doslovně: »Wie dringend not- wendig es ist, alles das, was in unserer Stadt tschechisch ist, mit aller Energie und mit allem Nachdruck zu bekämpfen«.) — Živá pochvala odměnila prý řečníka za toto rabiátní vyzývání k nepřatelskému pronásle- dování a potírání »všeho, což českého jest«, t. j. všech českých státních občanův v Trut- nově bez rozdílu, jen proto, že jsou Čechy a že dovedností a přičinlivosti svou kon kurují s německými průmyslníky a obchod- níky tamními. — A cosi takového projde zuřivcům něme- ckým za přítomnosti vládního komisaře, ač je to vyložený trestní čin, který byl by přísně stíhán i v nejsvobodomyslnějších státech světa. Což je proti nám Čechům už vskutku dovoleno německým nevraživcům všechno? Jak daleko bývá od podobných štváčských hesel ke skutkům? K tomu odpověděl již před desíti lety výnos tehdejšího mini- stra spravedlnosti na ochranu menšin dne 24. listopadu 1898 ke stát- ním zastupitelstvům vydany který však, jako všechny zákony a nařízení nám svědčící, zůstal na papíře! V zapome- nutěm tomto nařízení, podepsaném odborným
#11 alto_textblock #11
chefem Schrottem, čtou se tato pamětihodná slova: »Vlivem lehkomyslné agitace, kteráž ke svému zachování a existenci zapotřeb má boje, rozeštvány a podníceny stojí na proti sobě široké vrstvy obyvatelstva, nejen od sebe odloučeny, nýbrž i v příkrém ne- přátelství proti sobě ... Štvaním a vzájem ným sočením v tisku počiná obvykle rozklad pokojného spolužití vohledu národním náboženském a sociálním. Zášť, vycházejíe od jednotlivců, přenášívá se na celé stavy celá povolání a vrstvy obyvatelst v tak, že nikdo neleká se pořádání výtržnýcl násilností proti tělesné bezpečno st a cizímu majetku« . . »Že v čele takového hnutí nezřídka osobním, hmotným, jakož i zištným záměrům sloužícího mnohdy se nacházejí osob- nosti, náležející k tak zvané inteligen i s kruhy ji obklopujícími, nesmí zkaliti zrak pro nezákonnost takového boje ... Tento takřka typický způsob vyvolání boje proti menšinám obyvatelstva, na milost a nemilost převaze vydaným, kteréž mají nárok na ochranu se strany úřadů, jak ve svém kmeni, tak i ve svých částech, ukazuje cestu, jakouž se orgány státních návladnictev dáti mají... »Cesta tato jest jak preventivní, tak re- presivní. V prvním směru budiž úkolem tiskové policie vystupovati proti všem ti- skovým výrobkům, kteréž mají za účel při voditi nepřátelské strannictví mezi oby vateli státu. V případech, ve kterých zjištění přestupku dle § 302. tr. zák. opomenuto. budou plenární rozhodnutí nejv. kasačního soudu ze dne 27. října 1896 č. 12 384a 12 385 připomínkou trvání tohoto ustano- vení, sloužícího k zachování veřejného po- koje i rozptýlí případné klamné názory, že by trestní zákon neposkytoval dostatečné ochrany . .. »Jakož pro jednotlivce tělo, život, svo- boda a jmění právními statky jsou, jimž stát ochrany propůjčuje, rovněž tak jest veřejný pokoj právním statkem všeobecnosti, jemuž soudnictví dle své povinnosti nemůž ochrany odepříti. Co se týče re- pressivní činnosti státních návlad- nictev, nesmějí zástupci jejich opomijeti, aby všem hlasům na veřejnosti se ozývajícím v případech ohrožení a r- šení veřejného pokoje a zvlášť potí- rání menšin většinami věnovali poroz- umění plnou pozornost. Kdyby se mělo jevili způsobem násilnickým, jest soukro mý zájem poškozeného souběžn s ohledem na veřejné blahoa tento dvojitý útok na právní ob vody, jež nejsou totožné, vyžaduje zo- stření odvety. Avšak nejen nástroje takových provinění, nýbrž i spoluvinníci účastníci, nechť již duševní a intelektuální či snad účinní, mají býti vydání trestající spra- vedlnosti, pročež v každém případě vy pá- trání takových svůdcův s nej větším důrazem budiž prová děno. — Desítileté neulevující utrpení našti cl českých menšin v celé řadě zněm čených měst, od Rudohoří a Krkono až po Šumavu — od Ervěnic, Aše Chebu, Liberce, Žatce, Mostu až po Pracha tice a Karlovy Vary jest doslovem, jest dokladem, jak ve skutečnosti dopadla sli
#12 alto_textblock #12
bená ta záštita a státem uznaná povinnost k ochraně osobní svo- body, práva majetku, života a národ- nosti klidných občanů jazyka českého přes tento výnos ministerský a přes slavné zaručení čl. 19. státního základního zákona. Dnes dovoleno německým zuřivcům ve- řejně v Čechách brojiti proti nám jako proti »vetřelcům« a prohlašovati za »dringend notwendig«, aby bylo »s veškerou rázností a s veškerým důrazem potíráno vše. což jest českého« — v Trutnově. A při tom ještě ke všemu pan dvorní rada Bach- mann si zahraje na mírného beránka naříká jak — s Němci v Čechách se za- chází se strany vlády »potměšile a zavile«. kdežto Čechům se nadržuje a hoví ! — —
#13 alto_textblock #13
Rišská rada. Poslanecká sněmovna. (Schůze 78.)
#14 alto_textblock #14
Ve Vídni, 1. června. (Původní zpráva telef. »Nár. Listů«.)
#15 alto_textblock #15
Poslanecká sněmovna usnesla se dnes 125 hlasy proti 74 přijati státní rozpočet na r. 1909 za podklad k podrobné debatě. Tyto číslice jsou zajímavy jako celek, zajímavy však jsou také jejich složky. Ze součtu obou těchto číslie je patrno, že při hlasování tak důležítém, jakým byl přechod k podrobné rozpravě rozpočtové, nebyla ve sněmovně ani polovina jejích členů. Proti podrobné debatě hlasovali: národní sociálové čeští, poslanci dr. Stránský, dr. Sláma a prof. Masaryk, obě skupiny ruské, všichni sionisté a poslanci dr. Ofner a bar. Hock. Vše- chny tyto oposiční skupiny nesehnaly více než 74 hlasů, kdežto jen sociálních demokratů sa mých je ve sněmovně 87. Ve většině 125hla sové obsaženy jsou také hlasy sedmi ministrů Dr. Derschatta se opozdil; příšel — po hlaso Nežli se hlasovalo, promluvili jako gene rální řečníci poslanci Němec a dr. Glabiňski. Če ský sociální demokrat, mluvě o cukerní dani zakončil své výkludy provoláním: „Pryč se sně movnou panskou!“ Posl. Tomášek dodal: „Pryč také s Korytowským!“ Pro nynější jazykový bo v království českém nalezl mluvčí českých soci- álních demokratů akcenty velmi rozhodné. Byli bychom si však přece přáli, aby činil rozdí mezi byrokracií českou, která provádí ponze zákony, a mezi německou byrokracií, která plat- né předpisy porušuje. Zajisté kuždý našine souhlasí s výrokem posl. Němce: „Definitivno musí býti odstraněn názor, že ke kulturním ná- rodům nelze počitati také neněmecké národy že stát musí zůstati německým, a že každý po krok následkem toho jest úkladem protiněme ekým a proti státu.o Také zamýšlenou osnovou jazykového zá- kona pro království české zabýval se poslanee Němec a protestoval nejrozbodněji jednak prol nešetření jazykového výnosu Stremayerova, do- kud není jazykovým zákonem změněn, jednak proti záměrům, zříditi v soudnictví v královstv českém tlumočníky. Epilog generálního zpravodaje rozpočtu prof. Steinwendra způsobil velmi prudk, rozpor mezi tribunou zpravodajskou a poslanci, když prof. Steinwender mluvil o snížení daně cukerní Jakkoli jsme zvyklí respektovati samostatné mí nění, přece myslíme, že zpravodaj výboru nen oprávněn ve své funkci zpravodajské zastávati názory své vlastní, nýbrž že je povi-
#16 alto_textblock #16
vání.
#17 alto_textblock #17
nen, vyvarovati se všebo, co jest povahy osobní a soukromé. Zpravodaj má si počínati objektivně a nestranně; naprosto však nemá se připustiti, by poslanec, který jako zpravodaj mluví z ofici- álního místa zpravodajského, vyslovoval se proti sněmovně jako celku a aby se stavěl a stranu sněmovny panské. Podrobná debata, která po řeči prof. Stein- wendra byla zahájena, konala se způsobem no- vým. Rokuje se o několika kapitolách rozpočtu najednou. První rozprava obsahuje kapifoly 1. až VII.; tuto kapitolu tvoří ministerstvo vnitra. Celý rozpočet rozdělen je naznačeným způsobem na několik skupin podle oborů. Jak se bude o rozpočtu hlasovati, není ještě rozhodnuto. Prine Alois Liechtenstein mluví v posla- necké sněmovně velmi zřídka, vždycky všsk za- jímavě. Také dnes byla jeho řeč po každé stránce interesantní. Bývalý vůdce styrských klerikálů, nyní vůdce křesťanských sociáfů dolnorakouský maršálek zemský jest řečníkem velice uhlazeným, dovede však formou nejhladší říci věci nejrozhodnější. Pokud zabýval se zále- ž tostmi domácími, otázkou, kdo má lepšt tisk, zda liberálové nebo protiliberálové, netřeba se u jeho výkladu zdržovati, neboť otázka tato má pro nás zájem podružný. Důležítým a také pozoruhodným jest však politický projev, kterým potvrzena jest úplně naše diagnosa o poměru strany křesťansko-sociální a německo-kleri kální k tak zv. svobodomyslným stranám německým. Čtenáři »Nár. Listů« pamatují se, kterak jsme ve dnech nejtužších sporů pro afáru Wahrmun- dovu a nejtužších rozporů pro záležitosti uni- versitní vůbec ani na chvilku o tom nepochy- bovali, že se křesťanští sociálové a němečtí kle- rikálové a ostatními Němci sejdou proti nám. To se stalo dnes způsobem zřejiným, oká- zalým, ba demonstrativním. Prine Alois Liechlenstein vyslovil povděk, že vůdcové něme- ckých stran liberálních nedali se strhnouti k boji proti křesťanským sociálům a dodal, že kře- sťanští sociálové nabízejí nepokrytě, poctivěa loyálně ruku k zachování a k obnově něme- ckého souručenství, kleré jest jed ným a nej- bezpečnějším prostředkem k zachování práv — rozuměj nadprávi — německého lidu, k zahá- jení poctivého a spravedlivého míru se Slovany na severu a na jihu, k zachování delnosti par- lamentu a k sociálním reformám. Prine Alois Liechtenstein doložil, že sféry jako Wahrmun- dova jsou dosahu naprosto podřizeného a že nemohou způsobiti žádných protiv mezi křesťan- skými sociály na straně jedné a mezi něme- ckými liberály, německými nacionály a něme- ekými agrárniky na straně druhé. Prineem Aloisem Liechtensteinem byla tedy slavně ve sněmovně poslane- cké prohlášena jednota celého ně- meckého tábora pokrokovců a zpá- tečníků, osvětářů a tmářů. Prine Aloi Liechtenstein je diplomat, který dovede poslední myšlenku dobře zalajiti. Netřeha dlouho se dohadovati, jakou t myšlenku sleduji křesťanští socnálové, prohla- šují-li se pro jednotu všech německých stran. Touto myšlenkou jest naděje a víra, ža stra na křesťansko-sociální, rozuměj konsrr- vativně zpálečnická, domůže se v něme- ekém táboře vrehu a vedení, a ž strana křesťansko-sociální získá maršálskou hůl kterou před léty měli liberálové. Pro Čechy zvláší a pro Slovany vůbec jest tato řeč prince Aloisa Liechtensteina vážným
#18 alto_textblock #18
noucí v úpadku, ale stále se zachvívající váš- němi a horečkami té energie a té intensivní ži- vosti, jež způsobily dobu nejgrandiosnějších činů kulturních a nejohavnějších orgií zločinů, našel pravou vlasť pro svou duší skeplickou, dychtivou a zmítanou. Italie stala se otčinou intelektuál- ních psanců, hrdých osamělců, romantických neurasteniků, mezi nimiž mnozí byli geniové mnozí snobové. V ní úrozený poseur Chateaubriand bloudi za vidinami křesťanské mysliky a za dobro- družstvími, v nichž nedovedl ubit svou věčnou Benátské laguny a ulice tiché Ravennya snivé Písy zřely divoký, zneklidňující zjev lorda Byrona. Dva rozkošní a citliví Slované, Gogol a Manes, bloudili Římem, melancholičtí, se ši- lenstvím, probouzejícím se již v jejich chorých a něžných duších. A na březích italské Riviery. na osluněných, horoucích cestách, pod pito- reskními horami Rapalla kráčel největší moderní básník filosofický Nietzsche, blouzníci, impro- visující své poslední stránky v horečných zá chvatech svého genia, nad nějž se již skláněly stíny, zachmuřivší jej na vždy. A za tichými, moudrými sensacemi estetickými spěchali ze svých knihoven k nehynoucím idolům umění. k Venuši Capitolské, freskám Gozzolia, do za- hrady paláce Borghesova a do arkád klášter- ního nádvoři Ludovisi, stojícího na zbyťcíeh Dioklecianových therem římských, učení a jemní vykladači Italie, Hyppolite Taine, Jacob Burek- hardt, John Ruskin. Emil Gebhardt . ..
#19 alto_textblock #19
FEUILLETON.
#20 alto_textblock #20
V Praze, 31. května 1908.
#21 alto_textblock #21
H. (Z italské cesty.) Každý vrací se udivený z míst, která zdaji se ovšednělými při lišným enthusiasmem davů, jichž kroky říd sem příkaz mody a zvyk, přijatý od té doby. co Iialie stala se posvátným cílem poutí všech zbožných vyznavačů krásy a umění. Každý při- náší si poklad dojmů nejryzejších a nejvzác- nějších, jež zůstanou vždy útěchou a rozkoš jeho vzpomínek na vznešenou vlasť antickou vždy oživující nejůsměvnějšími jary v bujících. barvitých zahradách, kde vavříny a mandlovník zkvétají kolem omšených zřícenin chrámů. kde ušlechtilé pinie vrhají stiny na překocené štihlé sloupy se zbytky elegantních architrávů kde keře růžové sypou vonné listky do rozvalin fontan, na nichž rozšklebený faun s kozíma no hama hrál na píšťalu zpívajícím vodotryskům .. Nušel jsem zdroj hlubokých dojm v té zemi nejzářivější a nejušlechtilejší krásy a nejmalebnější a nejveselejší špíny uliček ne- apolských a janovských. My opozdění poutníci chvatně a vroucně kráčíme ve stopách velkých tvůrců, kteří nacházeli v Italii nové vzmachy nové sily pro své genie i rozkošnických dile- tantů, kteří šli sem za nejjemnějšími požitky svého duševního labužnictví. Když jsem protoulal celé jarní odpoledne v Palatinu v zeleni kypíci uprostřed ruin Do mitianova paláce a chrámu Jupiterova a po- hlížel dolů na majestátní, nezapomenutelný obraz Fora a prožival v té chvili celou slávu a tra- gedii Říma antického, imperatorského a když jsem s výšin Fiesole hleděl na čarovnou Fl rencii, spočívající spanile v okruhu zelených zámky a vilami a bílými městy poselých hor. tu pochopil jsem, proč v tyto božské kraje braly se kroky velikých milenců a vítězů živola, něžných snilků i přemožených zoufslců. Chápal jsem, proč do Italie jel Goethe pro nové, osvě- žující opojení svého robustního a harmonického ducha, proč Shelley povznesl se odsud nejvýše do jasu čisté poesie, proč Stendhal v Italii, by
#22 alto_textblock #22
nudu.
#23 alto_textblock #23
Italii moderní není skoro viděti. Ztrácí se v grandiosních stínech, jež vrhá Colosseum Trajanův vítězný sloup a zapomínáme na n v oslnění barev a linil Rennaissance. Vznešená a úchvatná minulost drtí malost a prostřednost dneška. S jakou nechuti odvrátí se cizinec, jenž přichází z kaple sixlinské, kde vidél fresky Michel-Angelovy, od budovy Galerie d'srte mo derní, kde vlající prapory zvou k návštěvě vý- roční výstavy současného výtvarnictva italského. Bylo by mu to rouháním, kdyby měl v takové chvíli ponižiti své zraky pohledem na litěrnou banálnost, ulízanou a malichernou prostřednos nynějších malirů a sóchařů italských.
#24 alto_textblock #24
Ale moderní Italie, která nemá jediného malíře té počestnosti umělecké, jakou se vyzna- čoval i nejskromnější primilivista ze Sienny nek Arezza, vysilá celé legie obratných inženýrů, vyško lených v Německu a ve Francii, do svých požehna ných krajů a měst, aby slavěli nové továrny, křísili průmysl. Oživuje mocně duch bývalých podni- katelů a kupčíků florentinských, janovských benátských, ktuří byli sensály a věřiteli středo věké Evropy. Nynější Řim není již tím neutěše- ným, mdlobou schváceným městem, do něhož vkročil Taine. Na úpati Capitolu, vůkol zřícenin caesarských budov, triumfálních bran, vedle prostých a ušlechtilých sloupů, pozvedajících své jenické neb koryntské hlavy se zbytky římsov jako poslední sledy rozehvácených, se zemí srovnaných chrámů bohů olympských, rozkvět a horlivě se vzmáhá Řm nový, lplný obchod- ního ruchu. Některé ulice římské mají lesklý šum i kramářský hluk, připominající Pařiž Londýn. Corso Vittorio Emanuele a Via Na- zionale i Corso Umberto ohlušují chumelenici vozů, omnibusů, tramwayí a v dobách prome- nády jsou naplněny elegantními davy. Řimský švihák má styl velkoměstský, je uhlazený úzkostlivě pečlivý svého zevnějšku. Nestrpi prachu a bláta na svých lakýrkách. Na nároži ulie všude jsou cidiči bot, klepající kartáči nabízející své služby. Potkával jsem muže, jejichž výrazné tváře a hrdé, pružné postavy zdědily ráz římské ele gance. Antický Řim byl nejen městem velkýei státníků a vojevůdců, mužů honosícíchs enostmi občanskými, ale měl ve svěm rostou- cím bohatství a ve své vzmáhající se světovlád typy skvělých světáků. Mommsen takto charakterisuje Scipia Afri ckého: »muž řecké elegance a mo derníh vzdělání«. Tací byli všichni ti Římané energiču ctižádostiví gentlemani jako Caesar, bri lantní dobrodruzi jako Antonius i veseli filoso ťové života, kteří povalovali se celé dny v nád- herných thermách Caracallových, dbajíce o hygient těla, příjemnou zábavu ducha, dávajíce se mussi rovat a parmufovat, při čemž pohliželi na bron zové sochy, řecká veledila a poslouchali dekla můjící a šklebicí se histriony-
#25 alto_textblock #25
Italie, zbavena papežské vlády světské zhostivší se malých tyranů, kteří ji rozdrobo- vali, oslabovali, ožebračovali, spojivší se pod vládou Guirinalu, osvěžila se a vzmužila se, po- vstala ze svého zatemnění a ponížení a stáváse opět důstojnou věsti dědictví své slavné mi- nulosti. Je splněn sen Petrarkův, vyplněn odkan Machiavelliův. Iialia una! Romantičtí spiklenci dobrodružní revolucionáři Garibaldí a Mazzini chytrý, sublilní státník Cavour a bonvivaniský galantní král Viktor Emanuel vykonali velké dílo Vděčná Italie staví jim palhetické pomniky Vidime Viktora Emanuela, hareujícího na vzpl najícím se koni, strašlivě, jak bůh války, ježi cího své ohromné vousy. Garibaldi v pose přílis heroické pro demokratický kroj vůdce »legie tisíce«, tváří se v mramoru jako velebný spa- sitel vlasti. Nevím, od koho jsou ty ofienáln a národní monumenty, jež jsem viděl v Janově. Římě i v Neapoli. Ale poprsí římských konsulo a jmperatorů v neapolském »Museo Nazionalee i skulptury v císařské komnaté (stanza degl Imperatori) Capitolu jsou nekonečně krásnějšímí duchaplnějšími, nade vše imponujícími projevý uměleckého uctivání památky mužů slavných. Myšlenka národní, nadšení pro soustředěný. zdiseiplinovaný výraz a organisaci racy, věrnost k tradielm a k rodné půdě jsou v Italii, hemžíeí se kosmopolitickými davy, uskutečněny s obdivu hodnou důslednosti a a ohnivou náruživost jihu, kde fantasie a cit jsou silnější nežli rozum a spekulace. Je to jedno z velkých poučení jež si odnáší našinec z té radostné země de své smutné vlasti. A zdálo se mi, že jsem slyšel slova po- vzbuzující, slova hrdé, houževnaté energie, když jsem pod mohulnými klenbami florentinského Pantheonu v kostele Santa Croce stál u hrobu Niceola Machiavelhia, sekreláře florentinské re- publiky. Hubená, důmyslná tvář velkého politického agenta a státnického spekulanta, hledicí z mra- morového poprsí okázalého, málo prostého ná- hrobku, mluvi o trýzních slavného vlastence, který marně plýtval svou výmluvností a učenou chytrostí svých epištol, aby přesvědčil patricie llorentinské i papeže Aloxandra VI. o ideálních
#26 alto_textblock #26
svých plánech na zbudování velké a mocné Ilalie. I na Césara Borgiu obrátil se messer Niccolo, který miloval dle svých slov svou vlast více jak svou duši, a jenž pokládal všechny cesty i všechny lidi, i ty nejhorší, za vhodné, když se jednale o uskutečnění jeho záměrů pro dobro Iialie. Kdežto Petrarca jako básnik-idea- lista horoval o spojení drobných italských států, Machiavelli měl před sebou určitý plán, uka- zoval na cesty vedoucí k cíli, chtěl jiti k němu rázně a bezohledně, za pomoci nadšení vlastenců i ctižádostivých choutek zločinného Césara Bur- gie. Machiavelli, jedna z nejoriginálnějších po- stav Renaissance, byl vášnivým přívržencem kla- sického humanismu. V té době probuzení osvicení, kdy antická krása vílězila nad kře- sťanstvím, kdy bohové Olympu zazářili na tre- skách Vatikánu, kdy Leonardo maloval své zá- hadné postavy a vdechl gracii mladého Baccha do postavy mučedníka sv. Šebastiana, kdy král Alfons Neapolský po vítězné bitvě dal se po- hnout ke všem podminkám míru, jen aby se dostal k majetku starého rukopisu řeckého, byla obrácena mysl sekretáře rady deseti re- publiky flurentinské jen k velikosti a moci sta- rého Řima. V jednolitosti, ukázněnosti a pořádku anti- ckého státu, který si podmanil celý svět, viděl vyjádření největší moudrosti a síly a jen v ní zřel záchranu pro svou Italii, rozháranou, roz- drobenou, jejiž státy a města nevycházely z bojů a seslabeny stávaly se snadno kořistí smělých condotierů i cizích národů. Machiavelli byl po- chmurného, pesimistického názoru světového. Pokládal svět za špatný a lidi za náchylnějšl ke zlu nežli k dobru: »gli nomini sono prů pronti al male che al bene.« Věřil v jedinou ctnost lidskou: v lásku k domovině. A tuto ctnost pokládal za nejvyšší. Když jsem vyšel z ponurého šera chrámu na tiché náměstí Santa Croce se sochou Dan teovou uprostřed zalité mirným jasem zářivého nebe Florencie, eitil jsem uvolnění. Mír a jas poetického města, na prahu chrámu, kde odpo- čivá nejsilnější z jeho synů, vstoupil do mého
#27 alto_textblock #27
nitra.