#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVII.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v neděli dne 20. ledna 1907.
#3
alto_textblock
#3
Čísio 20.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. Iisty
přodplácí nor
v Praze v administraei
na měsíe
.
nk čtvrt leta“ . . . . 6 K —h
s dvojí čonáškou
n 1a . . . . 7 K8ok
ve dlialkácko
za městc . . . . . . 2 K 30
Poštou:
n čtrrt leta . . . . 9 K 60
s dvojí zásilkeu
na měsíe,
vrk roa
#7
alto_textblock
#7
V drobném prodejii
ranní číslo o sobě . . . za S
pdpolední
. . . . na zh
Ve flialkách na venkověi
ranní číslo. . . . . . . . 10h
odpolední
. . . . . . . 4h
Inseráty
plati se hotově napřed
Předplacení a inserty přijímá sdmini-
strace v Masianské ulici č. 3
Tam nacháaejí se též redakee
tiskárna s erpečíse „Národnich Liste“
Rakopísy se novracejí.
#8
alto_textblock
#8
Dnešní číslo pro Prahu le o 20 stranách.
#9
alto_textblock
#9
Otázka sněmu českého.
#10
alto_textblock
#10
Otázka, bude-li příštího měsíce svolán
sněm království českého ku delšímu a poli-
ticky významnému zasedání, zůstává pořád
otázkou. Neboť vláda zahaluje své zámysly
posud až přes bradu v plášť státního tajem
ství, naslouchajíc asi zatím bedlivě diskusi
jaká se o tuto důležitost zemskou a národní
v Čechách vede.
Jak známo, zasáhli v ni co nejživěji
němečtí pokrokáři, kterým je svo-
lání sněmu českého v nynější době náramne
proti mysli; byli to zejmena dr. Eppin-
ger a obstrukční kohout německý prof
Bachmann, kteří přímo vášnivě se opí-
rali domnělému plánu vlady Beckovy svo-
lati český sněm buď za návštěvy panovníkovy
nebo před ní a předložiti mu poněkud po-
změněnou Gautschovu osnovu z před
loňska o změně zemského voleb-
ního řádu s připojenou předlohou o roz-
dělení sněmu na volební kurie ná-
rodní, jako želví polévku, kterouž by se
zahájila další smiřovací hostina
v Čechách. Nuže, k této vládou prý chy-
stané hostině nemají němečtí pokro-
káři, jichž jest na sněmu českém 26, vedle
27 svobodných Všeněmců (Wolfiánů) a 13
nacionálů — naprosto chuti přisednouti.
předstírajíce všechny možné důvody a ná-
mitky, jenom ne ten pravý, sobecký: že
se tetiž obávají, aby v budoucím sněmu po
jeho rozdělení v národní kurie
nestala se sama ta vlastní německá ku-
rie — hrobem jejich strany, když
by se v ní Všeněmci spojili s něme-
ckými nacionály proti nim. Pak by třebas
němečtí pokrokáři nedostali ani jediného
svého zástupce do — zemského vý-
boru (kde dosud mají v něm dva) — ani
do ředitelstev ostatních ústavů zemských
Proto by tedy raději viděli, by zůstalo vše
při starém, aby se nehýbalo starým řetězem
volebního řádu a zemského zřízení Schmer
lingova, proto nechtějí o svolání zemského
sněmu ani slyšet.
Z těchže strannických pohnutek všal
naproti tomu Wolf se svými 26 V še
němci přejí si, aby český sném byl svolán
co možná hned a výhradně jen ku povo-
lení národních kurií volebních.
poněvadž doufají, že o příštích volbách do
sněmu českého, jehož období letos vyprší.
dobudou tolik mandátů, že dosáhnou v přiští
německé kurii sněmovní bezpečné většinu.
Rvou se tedy páni Němci mezi sebou
již dnes o kůži medvěda, který ještě po
hvozdech běhá a podávají tím všem myslí-
cím lidem nejlepší a nad jiné přesvědčující
poučení, jak chatrná, ba zpozdilá je celá ta
myšlenka rozdělování sněmu našeho v kurie
národní, kdyžtě již při pouhé jich funkci
volební mohou vznikati podobné obtíže.
Jako se brzy ukáže v praxi osudná zpozdi-
lost na Moravě zavedených katastrů ná-
rodních pro volby sněmovní, rovněž tak
se záhy ješté hůře osvědčí ty národní
kurie v lůně sněmu moravského, tím buďme
jisti. A proto v poslední snad chvíli napomí
náme a varujeme vládu Beckovu důtklivě
aby z pozůstalosti Gautschovy nepřijímala
bez rozmyslu i tento pochybný a národu
našemu naprosto nesympatický odkaz, nýbrž
raději uvažovala o mnohem zdravější my
šlence poměrného skrutinia, kterou
se dů dosíci ve všech sborech posavadním
způsobem volení spravedlivé za stou-
pení stran, beze všech kurií a přehrad
V našem táboře českém zasáhl do de-
baty břitkým slovem zejména dr. Strán
#11
alto_textblock
#11
ský. Má za to, že vláda hodlá svolati co
nejdříve český sněm a vyzvati jej ku při-
jetí předloňské osnovy voleb-
ního řádu Gautschova, jakož i ku
riátního zákona; strachuje se, aby
chom pak nebyli my v Čechách podobně
povolnými, jako byli našinci na Moravě při
paktu brněnském, protož by si přál, aby vůd-
cové naši v čas a otevřeně pověděli národu, jak
hodlají k eventuálním návrhům smiřovacíma
předlohám vládním se postaviti, t. j. jsou-li
ochotni s volební Gautschovou předlohou
z r. 1905 se spokojiti, či domáhati se též
pro sněm český zrušení kuriatního zastou-
pení zájmového a zavedení demokratického
volebního řádu na zásadě všeobecného rov-
ného práva hlasovacího.
Nuže, dle svého programu a dle celé
své minulosti nemohou sněmovní poslanci
národní strany svobodomyslné bojovati než
za spravedlivé zastoupení če-
ského národa na vlastním sně-
mu a nemohou se tedy spokojiti se žádným
jiným volebním řádem, než který národu
našemu zastoupení takové co možná nejlépe
zaručuje. Avšak dálo se tak návrhem vo-
lební opravy Gautschovy? Přihlédněmežl
Dosavadní sněm náš vypadá takto:
všech poslanců je 242; z těch máme my
Čechové 99. Němci 69, konservativní šlechta
49, ústavověrná šlechta 21; kromě toho
jsou tu 4 biskupové. — Příští sněm
český dle předlohy Gautschovy má však
čítati 305 poslanců a má býti složen takto
My Čechové 2 vírilní hlasy (rektorů
české university a techniky), města naše 55
poslanců, venkov 53, obchodní komory 8,
všeobecná kurie 22 poslance. Úhrnem tedv
140 českých poslanců, tedy ani ne prostá
většina, nýbrž pouhých 46 procent.
Konservativní velkostatek: 4 bi-
skupy, 16 fideikomisních a 33 alodních
poslanců, úhrnem tedy 53 poslanců, čili 17
proc.; Němci pak 2 rektory, 21 velkosta.
kářů, 37 poslanců městských, 31 venkov-
ských, 7 za obchodní komory a 14 za vše-
obecné kurie: úhrnem tedy 112 poslanců,
čili 37 proc. zastoupení.
Jak viděti, záležel vtip Gautschovyt
volební reformy v tom, že nám toli ko
dohromady s velkostatkáři udílel
přiměřené zastoupení, kdežto bez velkostat-
kářů jsme zůstávali zkráceni o 17 procent;
jako jsme dnes svými pouhými 99 hlasy na
snému vlasti své v menšině, nepřidají-lí se
velkostatkáři k naší věci, tak má zůstati dle
Gautschovy předlohy i na dále. Tato zá-
vislost národa tak četného, tak vzdělaného
na milosti nenárodní aristokracie, jest věru
bolestná a pokořující k nesnesení a pouze
list velkostatkářům tak oddaně sloužící, jak
zdejší »Politik«, může kárati poslance naše,
že již v listopadu r. 1905 šmahem nepřijali
tento prý nám dosti výhodný volební řáda
srážeti důtklivě zástupce lidu českého, aby
se domáhali všeobecného rovného hlasova-
cího práva též pro sněm český.
Straší nás německou geometrií, jakou
jsme byli zkráceni v hotovém právě voleb-
ním řádu říšském, podle níž prý by nám
mohlo býti se strany Němců naměřeno stejně
křivě též ve volebním řádu zemském. Vždyt
prý již Němci se ozývají s požadavkem, aby
bylo při rozvrhu mandátů pro sněm český
mezi nás a Němce užito téhož falešného
klíče 75: 55, což by znamenalo pro nás ast
174, pro Němce však 126 poslancův. —
K tomu naše prostá odpověď: Prah
není Vídeň. Zde bychom nebyli při opravě
volebního řádu v tak mizící, bezmocné men-
šině, jako jsme byli tam ve volebním výboru
i v plenu a proto bychom si zde v Praze
nikdy nedali líbit co se nám dělo koalicí
#12
alto_textblock
#12
Němcův, Polákův a vlády tam. Avsak i kdyby
čehož popíráme, i zde na sněmu došlo proti
nám k nejhoršímu, a my dosáhli pouhých
těch 174 českých poslancův proti
126 německým, tož bychom přece vždy byli
lépe v tom, nežli za trvání privilego
vané kurie velkostatkářské o 70
její zástupcích. Měli bychom aspoň na sněmu
sami o sobě prostou svou většinu
vůči Němcům, kdežto nyní ji — ne-
máme — a pokud nebude bezpříkladnýa
ničím neomluvitelný privilej 70 hlasů velko-
statkářské kurie zrušen, neb aspoň spra-
vedlivě, dle poměru daňového, na polo-
vinu snížen, nikdy jí míti nebu-
deme — což jest postavení pro čtyřmili-
onový národ naprosto nehodnéa
urážlivě nesnesitelné. To přiznati
musí každý, kdo má cit pro čest národa
pro spravedlivost vůbec. A proto opětně
varujeme vládu, aby nepřicházela nám s ně-
jakou volební opravou, která by se příčila
i spravedlivosti i důstojnosti uvědomělého
národa českého!
#13
alto_textblock
#13
Změna v presldiu
#14
alto_textblock
#14
Živnostenské banky
#15
alto_textblock
#15
(Karel Dimmer.)
#16
alto_textblock
#16
Před 40 lety konány v Praze porady nej-
přednějších mužů našeho tehdejšího života ho-
spodářského a veřejného o tom, jak by jarý ruch
záloženský, jenž v plném rozmachu své počá-
teční síly se nalézal, na široké a pevné základy
mohl býti postaven. Mlezi účastníky nalézal se
i Karel Dimmer, obchodnik na Smichově. De
bata vyvreholila v usnesení, aby založeno bylo
finanční středisko, kolem něhož by záložny v
zemích koruny české se seskupily se svými po-
třebami úvěrovými, vkladovými a jinakými. Pa-
mátná schůze konečná konula se v tehdejším
mikulásském, nyní ruském kostele na Velikém
náměstí v Praze. Novému záloženskému ústavu
peněžnímu dáno jméno »Živnostenská banka«
v r. 1869 zabájila první česká banka svoji čin-
nost. Do správní rady zvolen i Karel Dimmer.
jako zakladatel Občanské záložny na Smichově
(1861), jejímž je předsedou od jejiho založen
až do dnešního dne.
Počátky českého života hospodářskél o byly
svrchované obtížné. Nebylo zkušeností, vzorů,
příkladů, tradic a prolo nebylo pracovníků způ-
sobilých. Výmluvne tom svěděl na př. ne-
blahé konce velikého počtu českých selských
cukrovarů z let šedesátých a sedmdesátých. Je
přirozeno, že i Živnostenské bance bylo pote
stránce překonávati značné obtíže, jež zvyšovány
byly těžkými poměry hospodářskými počátkem
let sedmdesátých (bursovní krise vídeňská)
osmdesátých (krise na světovém trhu cukerním).
Ale banka pod obezřelným vedením vítězně pře-
konala veškeré překážky, jež jejímu vývinu
počáteích v costu se stavěly, a zvolna, ale tím
jistěji, rostla až vyspěla v dnešní svou velikost.
Vliv Dimmerův na vedení banky byl patrn
již od prvních počátků. Vynikalť Dimmer vlast-
nostmi muže dokonalého. Jeho láska a poroz-
umění pro práci hospodářskou, jeho pilné ruce.
svědomitost a důslednost ziskaly mu záhy sym-
patie všech členů správní rady tak, že jej v r
1880, jako svého seniora, jmenovali svým před
sedou.
Karel Dimmer i ve svém vlastním obchodě
rychle spěl ku předu. Byl příčinlivý a dobře
hospodařil a proto záhy stal se prvním obchod-
níkem svého druhu na Smíchově. Důvěrou spolu-
občanů byl zvolen starostou města Smichova
zasedal po několik let i na sněmu království
českého. Za starostenství Dimmerova byla ve-
liká péče věnována veřejnému školství a zdra-
votnietví. Největší část města byla znovu vy-
#17
alto_textblock
#17
dlážděna a finance městské nalézaly se ve vzor
ném a zcela urovnaném stavu. V pozdějších
letech, když věku přibývalo, odevzda! K. Dimmer
obchod svému synovi a zcela se věnoval čest-
ným funkcím, k nimž vedle Živnostenké banky
i v různých jiných akciových společnostech dů-
věrou akcionářů byl povolán, stav se během leo
předsedou České společnosti pro průmysl eu-
kerní, Akciové strojírny dřive Breitfeld, Daněk
a spol. a České společnosti pro rafinování cukru
(Modřany). Po několik lel zastával také úřa
předsedy Pražskoduchcovské dráhy.
Za předsednictví Karla Dimmra vzrostl
zejména Živnostenská banka v silný organismu
peněžní, jsoue dnes největší českou bankou.
Podstatnou zásluhu o rozkvět Živnostenské banky
dlužno přičítati K. Dimmrovi, jenž zejmén
v její prvních a těžkých dobách spolu s něko-
lika stejně vytrvalými soudrahy (jmenovitě Outo,
Topinka) věrně při bance stál a s nimi různá
úskali, jež mladému a tehda ještě slabému
ústavu v cestu se kladla, obeplouti pomáhal.
Co znamenala a znamená Živnostenská
banka pro veškeren náš život hospodářský, lz
změřiti na tom, co banka dodnes vykonala.
Budiž dovoleno krátkými slovy o věci se zml-
niti. V první řadě dlužno poukázati k dom-
címu záloženství, jež teprve založením
Živnostenské banky k vlastnímu rozkvětu do-
spělo. Živnostenská banka pomáhala radou
úvěrem nejen tam, kde byl zdravý a úspěšný
vývoj, ale i tam, kde hrozilo nebezpačí. Dne
můžeme v zemích koruny české honositi se té-
měř nekonečným počtem záložen, jež zúrodnily
domácí půdu hospodářskou ve vynikající míře
zvláště na poli zemědělském. Za vydalného
spolupůsobení Živnostenské banky a přispěním
její předáků zřídily si záložny během let svou
»Jednotu záložen«, která je dnes jaksí
nejvyšším strážcem veškerých zůjmů záložen-
ských.
Současně věnovala banka svou péči i pod-
poře podnikání průmyslového, založivši během
doby za přispění své klientely následující pod-
niky průmyslové:
Akeiovou strojírnu dříve Breit
feld, Daněk a spol. a První česko-
moravskou strojírnu, obé se sídlen
v Praze. Tyto oba závody jsou dnes chloubou
nejen českého, ale i rakouského strojnictví
vůbec a poživají pověsti svělové. Strojírna dřív
Breitfeld, Daněk a spol. zřídila během doby tr
poboční závody a má klienty po celé zeme-
kouli. Česko-moravská strojírna vynikia v po-
sledních letech i výrobou lokomotiv, ve nicht
se jí dostává pravidelných objednávek téměř ode
všech drah rakouských ;
Českou společnost pro rafino-
vání cukru, jež svým závodem v Modřa-
nech zaujímá vynikající postavení v domácím
průmyslu cukerním;
Českou společnost pro prů-
mysl cukerní, která provozuje cukrovarství
v Mochově, Vranovicích a v Bašnicích a v r-
finerii cukru v Domažlicích. Technické zařízení
ve všech těchto závodech platí za vzorné;
Elektrotechnickou akc. spo
lečnost dříve Kolben a spol., která
se záhy vyšinula na odborný závod prvníh
řádu, zařídivši i vlastní slévárnu a ocelárnu
Objednávek se ji dostává i z nejvzdálenějšíeh
zemí zahraničních;
Západočeské továrny kaoli-
nové a šamotové v Horní Břize u Plzně
Závod je největším toho druhu v celé říši a
výborně prospivá. Letošním rokem vstoupi
v život středoevropský kartel kaolinový, jehož
celkový výrobní kontingent obnáší 14 000 vagonů
kaolinu. Podíl hornobřizského závodu obnáší
4000 vagonů, tak bezmála jednu třetinu;
Akciovou svíčkárnu a voskárnu
»Monopol« v Ml. Boleslaví, která posud ne-
#18
alto_textblock
#18
překonala počáteční obtíže podníku nově zalo-
ženého.
Pod patronancí a s kapitálovou účastí
Živnostenské banky založeny byly:
Haličsko-bukovinská cukerne
společnost v Przeworsku, jež provozuje
dva veliké závody, a sice rafinerii cukru v Prze-
worsku a cukrovar v Zuezce, v Bukovině,
má 190000 metr. centů kontingentního podílu
v kartelu rafinérském;
Společenský pivovar pražských
sládků v Bráníku a Chorvatsko-sla-
vonská akciová cukerní společ-
nost v Osěku.
Vlastní působiště Živnostenské banky, jako
každého ústavu bankovního, spočívá však v ob-
chodech čistě bankovních a i v tom směru vy-
šinula se banka na ústav významu nejpředněj-
šího i s hlediště širšího, než je naše domácí
hlediště české. Nejpřednější místo zaujímají její
rozsáhlé obchody úvěrové. Téměř veškerá od-
větví průmyslová, obchodní a živnostní jsou
bankou poskytováním bohatých úvěrů vydatně
zúrodňována. Úhrnný eskont směnečný dosáhl
v r. 1906 obnosu K 360,000.000.—.
Banka zřídila během doby 10 filiálek
(Brno, Budějovice, Jihlava, Krakov, M. Ostrava,
Pardubice, Plzeň, Prostějov, Tébor a Vídeň —
tato s třemi expositurami —) a obchod
s uhlím v Ústí n. L. a založila s vlastní
kapitálovou účastí Lublaňskou úvěrn
banku v Lublani jako samostatný ústav pe-
něžní, jenž s lublaňským starostou, drem. Hri-
barem, v čele, výborně svůj úkol koná.
Zvláštní zminky zasluhuje velice rozvětvený
cukerní obchod komisionářský, jejž banka ve
své pražské centrále již od mnoha let provozuje.
Jako komisionář prodává banka cukr pro 12
surováren a pro 4 rafinerie nejen v tuzemsku,
nýbrž i do ciziny, vyvážejíc každého roku
značná kvanta bílého cukru do Anglie, Švýcar,
na Balkán, do Indie atd.
Živnostenská banka po dlouhou řadu let
udržuje pravidelné styky se všemi nejpřednějšími
peněžními trhy evropskými a americkými a při-
slušné její obchody téměř den ze dne stávají s
živějšími a rostou do obratů stamilionových.
Ona byla první, která svými přímými styky
s Petrohradem zavedla ruskou rentu na trh
rakouský. Teprve rok po ní všimly si ruských
rent i banky vídeňské.
Ve všech svých obchodech docílila Živno-
stenská banka za minulý rok celkového obratu
12 miliard korun. V centrále i ve filiálkách
zaměstnává banka celkem 500 úřadnických sil.
Důvěra k ústavu je tak neobmezena, že
vklady na knížky dosáhly u ní koncem r. 1906
K 71,500 000.—.
Živnostenská banka chystá se letošního
roku v příhodné době rozmnožiti svůj akciový
kapitál o K 5,000.000.—, z 25 na 30 milione
korun, aby rostoucím požadavkům doby v plné
míře hověti mohla. Bilančně vykázané reservní
fondy banky obnášejí okrouhle K 7,000.000.—.
Doufáme, že jsme laskavého čtenáfe ne-
unavili uím, že jsme se poněkud uchýlili o
vlastního předmětu dnešní úvahy. Načrtnuli jsme
stručný obraz posavadní působnosti Živnostenské
banky, použivše dané příležitosti, abychom uká-
zali, jak rozsáhlá činnost soustřeďuje se v pe-
něžním ústavu takového významu, jaký má
dnes Živnostenská banka.
Dnes, kdy máme i svůj Národohospodářský
ústav, dlužno Živnostenskou banku nazvati jeho
nejpřednějším průkopníkem. Ona za posavadní
dlouhou řadu let vykonala obrovský kus poctivé
práce národohospodářské a nevědomky sice, ale
odhodlanou rukou pomáhala raziti cestu, aby-
chom dospěti mohli tam, kam nás dnes postavily
štědrá ruka a jasný zrak mecenáše Hlávky.
Z presidia našeho největšího, na širokých
základech pracujícího ústavu peněžního, jak jž
denní listy oznámily, odstupuje pro stáří muž,
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON.
#20
alto_textblock
#20
V Praze, 19. ledna.
#21
alto_textblock
#21
8— (Kronika.) Krakovský »Šwiat Sl
waňski« promluvil znovu k otázce slovanskéh
ustrojení. Třeba se vrátit k jeho vývodům.
Zavírá:
— Zdawališmy sobie od poczstku sprawe
že naležy dažyt do utworzenia w parla
mencie wiedeňskim »Kola Slo
wiaúskiego . . «
Tedy »Kolo slovanské« na říšské radé-
Pěkná myšlenka! A co nejlepšího, dokonce ne
nová! Každému Slovanu, který slovansky cítí,
dávno napadla. Je tak přirozeno! Slované na
říšské radé měli by o sobě vědět, měli by spolu
jednat, měli by ve mnohých záležitostech spo-
lečně vystupovat! Však, možno-li vystupovat
společně, bez — společného ústrojí? Mělo by
se zřídit, čeho třeba ! Proč není na říšské radě
žádné »Kolo Slowiaňské«?
A co ještě lepšího, následuje!
Myšlenka napadla skutečně i poslancům.
Jsou dobří Slované, cítí slovansky, přáli by spo-
lečnému postupu a proto — ulvořili jakési
společné středisko. »Kolo Slowiaňské« na říšské
radě skutečně jest. Anebo aspoň bylo. P -
divno leda jest, že o tom nikdo ve slovanském
světě nevěděl. A vysvětlení podává poslanee
Věnceslav Hrubý. V lonské »slovanské anketée
oznamoral:
— Jako poslanec na radě říšské pozoroval
jsem neutěšený stav slovanské vzájemnosti zcela
z blízka . .. Vyšla myšlenka, že právě poslanci
měli by zahájiti kroky k nápravě... A tak po-
kusili jsme se, ustavit »volně združení slovan
ských poslancův« . ..
#22
alto_textblock
#22
A jak to dopadlo?
— Na žal, úmysly tyto nehnuly a
ku předu . .
Většina slovanských poslanců členem sdru
žení ovšem — nebyla. Ne proto, že by většina n
smýšlela slovansky, že by nepřála Slovanstvu
nikoli, ale — z jiných příčin.
A ty jsou na snadě.
Společný zájem Slovanstva obsáhá celou
soustavu otázek. A z otázek plyne soustav
úkolů. Otázkami třeba se zabývat, úkoly třeb
řešit a konat. To dá vše celou soustavu prac
A práce vymáhá sil, vymáhá času, vymáh
prostředků! A toho všeho se poslancům
na říšské radě — nedostává.
— Tím, že celý fond energie vyčerpává s
u nás na zápasy strannické a vůbec na politiku,
takřka jen na politiku . . . vykládá zpravodaj.
A politikou třeba tu rozuměti politiku
drobných zájmů, nikoliv politiku cel ku
národního. Poslanci jsou zahrnuti vlastní s vou
prací, pro kterou byli na říšskou radu posláni.A
posláni tam nebyli, hájit slovanskou nějakou
myšlenku, nýbrž hájit zájmy svého voličstva.
A to je něco docela jiného! A dvojí
práci zároveň je těžko konat! Zůstane jedn
ležet. A tak konal poslanec přirozeně práci,
kterou mu ukládal zájem, jehož byl úřadním
orgánem a práce ve prospěch společné
idey slovanské zůstala ležet, protože zůstala
— bez orgánu.
*
o
Se »Slovanským kolem« v pa rlament
to tedy prozatím nejde. Zkušenost promluvila.
Třeba tedy postupovati jinak, mimo parla
ment!
Tu zas má krakovský Slovan své pochyb-
nosti.
— Nač vůbec národní ideu ustrojo-
vat? Což neví každý Polák dobře »ezeg
potrzeba calej Polsce«? A není snad každ
#23
alto_textblock
#23
»chlopiec ozeski« povinen vědět, »co jest ogol
nie — czeskie« ? . ..
Zajisté je dobře, znát a vědět! A je také
vskutku dost »chlapců«, kteří znají a vědi, co
by mělo být. Ale, zase uči něčemu zkušenost
Ukazuje, že idea proto ještě nežije, vědíli
o ní všichni — chlapci. Každý průměrný občan
zná idey, na kterých je zbudován stát, ví, co je
potřeba veřejného pořádku, co spravedlnost, co
potřeba odvádět daně atd. A přece, jak by to
vypadalo s krásnými »ideami«, kdyby nebylo
potřebných — a parátů! Nestačí idey z nát
třeba je i provádět. S ideou Slovanstv
v říši právě proto stojí věci tak bledě. Je o-
kázána na své »chlapce«, kteří o ní vědí, ale
nemá chlapců, kteří by ji — prováděli.
Další pochybnost!
— Organisace mimo parlament ? Projekt
snie wiodaey do celu !« . ..
Proč nevedoucí?
— Protože myšlenku slovanskou třeba or
ganisovat politicky! . .
Vskutku, velmi rozšířen je názor: C
je mimo parlament, je — »nie politiezne.«
Politika se dělá v parlamentu. Poslanci jsou
politikové, nikdo jiný! Slovo promluvenév
parlameniu, třeba nemělo výsledek žádný,
je politický čin. Dílo stvořené mimo parla-
ment, třeba hnulo životem celého národa,
neni politický čin. Politické je, co souvist
s mocí státu. A parlament s ní souvisí. Al
nějaká »Slovanská rada« mimo parlament
I kdyby měla ústrojí sebe dokonalejší a těšil
se autoritě sebe větší? Co to všecko bude
Leda nějaká váha — mravní. A potence
»pouze« mravné v politice — neplatí!
Náš skeptik krakovský sdíli ten oblíbený
názor: co je mimo parlament »to nie politiczne«,
Jenom, není-li názor pouhým — předsudkem
Pařížský pan Clemenceau na příklad mohl by
o tom něco vypravovat! Má svoji rozlu-
#24
alto_textblock
#24
kovou patalii! Republika má všecku politi-
ckou moc v ruce, sama platí své kněze a bi-
skupy, má právo i moc, denně vypovědět z chleb
něposlušníky a přece, jaké nesnáze! A jaké —
ústupky! A čemu ústupky? Tiché nehmotn
síle, která klade svůj — odpor. Není proste
správno, že by váha tělesa mocně sestrojeného
byť »pouze« mravní váha, nemohla mie
politický význam třeba — kolosálný. Naopak
nezdá-liž se spíše podobným pravdě: modern
politika čím dál více bude závislá na zřetelech
a potencích —. mravních! ..
A třeti pochybnost konečně! Snad nej-
méně úporná!
Každý slovanský národ v říši u stroj
si doma mravně i prakticky svoji národn
ideu. Do společné »slovanské rady« vyšlou
všecka národní ústrojí své zástupce
Také — Polácil
A krakovský ohlas
— Nie možeme na to przystaé! My jest
— my pod trzema paňstwami !
Pravda, polský národ je rozdělen mezi tro
říší! A což Němci? Nežijí ti mimo Německo
také v Rakousku, v Rusku, ve Švýcarech a buh
ví kde? A nejsou všude národně pevně uslro
jeni? Proč by nemohli naši Poláci se zúčastnie
postupu, kterého je třeba, má li říše se státi
čím si a přejeme, aby byla: říší vskutku s lo-
vanskou? A bylo by snad na skodu
Poláků v Německu a v Rusku, kdyby zde mezi
Karpaty a Alpami vládlo se také trochu —
slovansky?
o
#25
alto_textblock
#25
Ještě malé rozpaky ! Jen zcela povšechné.
na štěstí!
— Organisowaé spoleczenstwo, to sta-
nowezo (rozhodně) nie nasza rzecz (věc) ..
míní krakovský soudruh. My obieramy inna
droge: pracujemy nad wytworzeniem programu,
pozastawiajse organizaeyom wykonanie go . ..
#26
alto_textblock
#26
Zcela správně. Úkolem publicisty je disku-
tovat, ne provádět věci. Provádět výsledky dis-
kuse je úkolem organisací. Ať se ho chopí!
Výborně! Hned však otázka:
— A ty organisace — kde jsou?
Diskutujeme už — půl stoleti. Po všecku
dobu, co máme svojí publicistiku národní, disku-
tujeme. Denně si povídáme, dokazujeme si, pře-
svědčujeme se, co by mělo být v našem ná-
rodním a slovanském životě, co by bylo hezké,
kdyby bylo! Ale organisace, které by pro-
váděly, co oddiskutováno? Národní, slovanské
organisace, které by chtěly a mohly něco
provádět?
Není žádných !
— A tak diskutujeme — na prázdno. Mel
mlejnek, mele, pilně drkoce, ale — mou k
žádná! Tak si zatím stojí naše idea slovanskál
Náš krakovský Slavomil už na třetí rok
pilně se obírá slovanským programem, zazname-
nává slovanské hlasy a má svoje potěšení z kaž-
dého souhlasu, kde se jaký vyskytne. Kdyby
»Šwiat Slowiaňski« byl vycházel před desítia
dvacíti léty, mohl už před deseti a dvaceti létr
tím způsobem úspěšně paběrkovat. Vždycky se
vyskytovaly myšlénky, nebyla nouze o návrhy
a byly hlasy pro a hlasy proti! Půl století
se diskutovalo o věcech slovanských, ale
nikdo nic — neprováděl.
Ať se obráti náš soudruh se svojí slovan-
skou myšlénkou k některé z organisací, která
máme! Jakou odpověď dostane? Snad krásná
slova. Ale skutek?
Zde odpověd:
— Máme jiné starosti, panie! . . . Pro-
vádět to, či to? . . To stanovezo — nie nasza
rzeczl
A tak to má jít zase dalších — padesát
let? A to že by už byla »slovanská myšlénkae
— všecka?