ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 2c2ae420-661f-11dc-8a21-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 24
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXl
#2 alto_textblock #2
V Praze, v neděli dne 1. prosince 1901.
#3 alto_textblock #3
Číslo 331.
#4 alto_textblock #4
sa něie
#5 alto_textblock #5
ae
#6 alto_textblock #6
Na růuní a odpel. lEsty o přilohami („Naněný Obzor“ v středu a „Literární Hlidka v pátek) předplkcí se Praze v admínistraei . . s Ea ptěsi 6k — na čtvrt lota . . . s dvají šonžškou pěsi 7ki k čtvt lota ve aiislkách 9K8o na něsíe a . Peštout za nlsle . . .. . ke! zs čtvrt lela s dvají záslliou re
#7 alto_textblock #7
E
#8 alto_textblock #8
v drobném prodtejtt raasí čísle o sebě . . . sapoladiní . . . za žb Ve nlialkách na venko vsi rarní cialo. . . . . . . . 10h cdpoledií . . . . . . . . 3b Insera t, plati se hstsvě vepčel Přelpcoui a instyty přjáma adnalnl- stiza v Mkrinstae ulici č. z. — Ta psebšeašíse tiz peásbe tiskára k pzprdica , Národluie k l.istde. Rulvriny ss stvracop.
#9 alto_textblock #9
b
#10 alto_textblock #10
Dnešní číslo pro Prahu je o 22 stranách.
#11 alto_textblock #11
Pan Körber není s parlamen- tem naprosto spokojen! Tedy to »Mene Tekel« Körbrovo přece mělo účinek ostruhy? Skoro se podoba. Aspoň se pojednou včera skomírajíci parla ment, jako pobodnutý kůň, vzchopil ze své dřímoty a zabral do tahu. V pěti minutách. bez debaty vyřídil ve druhém a třetím čtení vládní předlohu o úlevách v činžovní dan při assanačních přestavbách v Brně, načez v jediné schůzi projednal všechny tři pilné návrhy na zrušení terminového bursovního obchodu s obilím. Neboť agrárníci všech národů a stran shodli se na společné resoluci, ktérou jednak vyzý- vají vládu, aby svůj návrh na mírnou re- formu plodinových burs vzala jako nedosta- tečný zpět, — jednak ukládají národohospo- dářskému výboru sněmovny, aby nejděle do 6 neděl podal parlamentu hotový návrh zá- kona, jímž se bursovní termínový obchod s obilím vůbec a pod přísnýmí tresty osob- ními zakazuje. — Ještě pozoruhodnější obrat nastal však dnes: i všechny ostatní pilné návrhy na něž p. Körber tak žehral a toužil, jsou po domluvách jeho navrhovateli samými po- odstaveny od obně! Hanebným pádem svého Heřmana Wolfa zkormoucení Všeněmci odložili po přání vlády svůj pilný návrh na projev sympatie Burům, a dobromyslní poslanci jihoslovanšti a ruští učinili ku snažným domluvám s hůry totéž se svými pilnými návrhy na zřízení slovinské university v Lublani a ruské v Lvově. — Tím je konečně dráha, či správněji plotna pro vládní hrnce tak uvolněna, že se nazejtří dostane sněmovna ke svému pravi- delnému jednacímu pořadu, totiž k omšené vládní předloze o závazných hospodářských společenstvech, což je nepopíratelně slušným politickým úspěchem Körbrovy »vášně prosté vytrvalosti« v přemlouvání a krocení parla- mentních stran. Mohlo by se tudíž za to míti, že vysloví za to p. Körber polepšují- címu se parlamentu svou radostnou spokoje- nost, a pochváliv kajicníka, vybídne ho, aby jen vytrval na této dráze dále a stále. Avšak nastojte! Körbrův officiósní tisk zatím nejeví ani nejmenší spokojenosti, ne- tváří se ani dost málo rozveseleným a šťast ným, nevyzvedá toho obratu ani nejslabš pochvalou, nýbrž naopak: mračí a škaredí se dnes na milý parlament právě tak nevrle jako včeral Vládní »Fremdenblatt« začíná dnes svuj článek místo uznalosti tímto šťovíkem V rozpočtovém výboru vleče se porada bídně dále, jeho louda- vost působí olověnou tíhou na činnost sněmovny poslanecké která zas jakoby chtěla svými pilnými usne šeními učinit své výbory a subkomitéty na světě zbytečnými. Sněmovna poslanecká při- jala dnes pilné návrhy na zrušení termino- vého obchodu obilního 230 proti 7 hlasům. To vyjímá se snad velmi imposantně; avšak tato imposantní většina není přece zatím než pouhou zdánlivou většinou, neboť skoro polovice členů sněmovny posla- necké při hlasování scházela.« Pan Körber se tedy na parlament dů- kladně hněvá. Nechce mu odpustit, nevěří v jeho pokání a nápravu, nýbrž hrozí mu dále v officiósních listech svou mikulášskou
#12 alto_textblock #12
metlou — brzkého rozpuštění. Ano celá věc činí dojem, jakoby politika vládní chtěla buď tento parlament schýlit před sebou na kolena, anebo — zůstane li pas- sivně zatvrzelým — jej zničit a novým nebo také žádným nahradit. Ve schůzi předsedů parlamentních klubo pronesl p. Körber proslulou alternativu »Buď bude parlament parlamentem, anebo ho nebude!« Ale dnes prozrazuje »Fremden blatt«, co se vyrozumívá v kruzích vládnieh přáním, aby »parlament byl parlamentem«. Vládní list peskuje dnes sněmovnu po- slaneekou pro její opposiční votum jako školáka. Takový dělný parlament, který většinou 230 hlasů proti 7 hlasům za- vrhne předlohu vládní, se panu Körbrovi na- prosto nelíbí a byť byl pilný jako včela. O chce a žádá včelu bez opposičního žihadla. Nejen pilným, ale povolným a poddajným sluhou vlády má býti ten »parlament«, jinak nenalezne milosti na očích Jeho Excellence. To vyznívá z dnešních officiosův: »Nebudeš-li mi po vůli, zatočím s tebou zkrátka!« Ovšem dlužno spravedlivě uznat, že se pan Körber ociťuje ve velmi ne- příjemné situaci. S jedné strany bouří se proti němu agrárníci, žádajíce přímo od- volání jeho reformní předlohy o bursovních obchodech obilních, poněvadž jim nikterak nedostačuje, na druhé straně opět bouří se proti němu vlivuplní bursiáni, kterým naopak jeho předloha zdá se býti příliš krutou, tak že ředitelstvo bursy hrozí svou resignací, ne- bude-li vláda šetrněji dbáti zájmů bursov ních spekulantů s obilím: Kterak tyto dva protivné soky smířit! Kterak se dostati z tohoto dvojího ohně, v němž se octnul se svým polovičatým návrhem. Snad nejsnáze — rozpuštěním této sněmovny. Tímec by se aspoň zase získalo několik měsíců času a o zejtřek po nových volbách se nestarejme. Zejtřek u boha, Prozatím nevadí podati sně- movně prozatímní rozpočet. Neboť tím se sáhne Cechům na zub — budou donuceni ukázat, co znamená ta jejich volná ruka, zda poddajnost opportunistickou, anebo válku proti centralismu a systému Körbrovu až do krajnosti? Nuž, naši poslanci dovedou zajisté nej správněji rozsoudit, čeho žádá prospěch důstojnost věci české v daném tom případě. Ale dříve, než bude jim zaujati rozhodné postavení ku prozatímnímu rozpočtu, možná, že přijde na jednací pořad sněmovny před- Toha o liospodařských společenstvéch! nuz, a tu očekáváme a doufame od nich, že ne- zvratně obhájí proti této centra- listické předloze vládní zásadn naée stanovisko autonomistícké a státoprávní: neboť tato zalezitost našeho zemědělství naprosto nepatří ve právomoc cislajtán- ského parlamentu, nýbrž jediný sněm království českého jest oprávněným její zákonodárcem. Jakž bychom mohli prohřešit se proti právu svého českého sněm na prospěch centrálního parlamentu Cislaj tanie? Nezadejte našemu právu zemskému voláme my k zástupcům našim ještě jednou, ve chvíli poslední ! —
#13 alto_textblock #13
Chudý parlament. Ve Vídni, 30. listopadu. Pochybujeme, že vídeňský parlament má na nebi nějakou strážnou hvězdičku, neb něja- kého anděla strážce. Kdyby tomu tak bylo, byl
#14 alto_textblock #14
by se anděl dávno již svého nevděčného ře- mesla vzdal a hvězdička byla by dávno již shasla neb s nebe spadla. Ubohý parlament potácí se neustále, mez životem a smrtí a jsou to jednou ti, o nichž se tvrdí, že ho ubíjí a podruhé zase jiní, na něž se žaluje, že usilují o jeho život. O tom, kdo v této periodě parlamentn práci maří v komisích i v plenu, nemů že bý pochybnosti. Jsou to Němci. Tak jakoby měl oni příčiňu k nespokojenosti, tak jakoby vláda byla nezakoupila jejich »ochotu k práci« činen ze dne 17. října 1899. Jaká jest tedy příčina, že uváději ne sna parlamentní práci, nýbrž samolný parlamen v nebezpečí, neboť o tom dnes již nemůže- být pochybnosti, že vláda má tisíc chuti učiniti ny nější povážlivé sněmovní hře konec radikálně že nejde o odročení, neb o uzavření sněmovny nýbrž o její rozpuštění. Vláda a ještě vyšší kruhové jsou v nej větší míře nevrlí nad loudavou prací ve sně movně, která všechny rozpočty a jakýkoli re pertoir ruší a dle názoru činitelů rozhodujících vyřízení nejnutnějších potřeb státních zúplna odděluje. Za to má býti sněmovna potrestána — rozpuštěním. Staneli se tak — co potom? To přirozená otázka, kterou si každý politik položí. Z pra vidla a ve státech s vyvinutým životem ústav- ním odhodlá se vláda k tak radikálnímu kroku když parlament ve velké věci zásadně staví se proti vládě, aneb když vláda je v odůvodněně pochýbnosti, zdali smýšlení voličstva shodujes s jednáním a postupem poslanců. V nynějším okamžiku nelze mluviti anio tom ani o onom. Vláda ovšem tvrdí, že voličové a lid vůbec práhne po hospodářské práci a že nesrovnává se s taktikou, která práci tu odda- luje, však ve skutečnosti zná asi vláda smý šlení v širokých vrstvách zrovna tak, jako je zná každý, kdo jen poněkud o veřejný život se interesuje. Ne nespokojenost s činnosti posla- neckou, ale nevšímavost, rozmrzelost a indo- lence je přiznak veřejného života v tomto stálě a sice všude a ve všech národech. Chybou bylo by v ohledu tom souditi jinak. Nechť vláda sněmovnu rozpustí. Co um získá? Až na malé výjimky vrátí se v nový dům opět ti, kteří v něm sedí dnes. Způsobí tím na- nejvýš spoustu práce svým vlastním úřadům, nepříjemnosti voličům, způsobí tím jednotliveům i stranám ohromné vydání, rozvlní a rozčel veřejné mínění apozryje bahno, jež se zápasu denním usazuje pod zdánlivě čirou vo- dou občanských předností a cností — ale cho- robu, kteráž se vlečo, cislajtánský parlament tím nevyléčí. Což ale na tom Nebude-li dělat dobrotu parlament příšt. bude opět poslán domů a voličové povoláni na novo k urně, tak dlouho vůbec, až změknou a se pokoří. Možná, že se touto taktikou ve Vídni domohou výsledku, po němž tak touží možná ale též, že se přepočítají. Bozohlednos s hora snad vyvolá odpor, zmizí apathie nynější. z níž obratnější vláda mohla by znamenitě těži a že vzepne se konečně přece hrdost a sebe- vědomí zastupifelstva lidu, jenom že v jiném směru, než jak si vláda myslí, že vzepnes proti ní. A co pak? Do tak daleké budoucnosti mysliti nen v Rakousku zvykem. Ubohý parlament a ubohá říše a její ná- rodové, kteři nesrovnávají se s názorem, že jest povinností jejich zříci se pro určitou dobu
#15 alto_textblock #15
normálního života a spokojiti se se živořením a to jen z té příčiny, poněvadž jinde nedostává se chuti ku provádění nezbytných změn a oprav, poněvadž jinde má se za to, že platná ústava a nynější pořádek vůbec musí býti stůj co stůj zachován. Kdo jen poněkud má příslupnou mysl zjevům a událostem v polilickém životě, jež neleží na biledni a pro procesy organické, jež neodehrávají se na povrchu, nýbrž vězí hloub, nemůže býti ani na okamžik v pochybnostio tom, že právě tato nesrovnalost jest příčinou veškeré té politické bídy, jež v této říši je do- movem, a že politování hodné události v par lamentě jsou jen přirozeným reflexem onoho vzdoru proti jakékoli změně aktuálních poměrů, který vlivem svým a mocí každé zdravé hnui paralysuje- Jednotlivec dovede snad křivdu spolknouti, neb ji dovede nějakou dobu tajiti, to však ne- dovedou celi národové. Nechť říšskou radu roz- pustí dnes nebo zejtra, nechť to učiní do roka třeha třikrát — effekt toho nebude žádný. Tolik pružnosli ještě voličstvo opposiční miti bude, aby nepodvolilo se diktátu paně Körbrovu a chee li chef kabinetu to, co v rozpočtové komisi již vyřízeno, hoditi opět pod stůl a za dva měsíce počít tím znova, chce-li na novo broditise pilnými návrhy, které v novém období sypati se budou na stůl presidentův ještě v hojnějším počtu než dosud, nechť to zkusi. Možná též, že pokus s rozpuštěním říšské rady po druhé již opakovati nebude. Ministerstva, která dnes jsou strašně pevná v Rakousku, zejtra již ministry býti nemusejí.
#16 alto_textblock #16
Politické zprávy domácí. V Praze, 30. listopadu. (Změna v diplo- matickém zastoupení Rakouska.) Dávno již ohlášená změna v diplomatickém za- stoupení Rakouska u Vatikánu stala se skutkem. Místo hr. Revertery jmenován rakouským poslem u papežské stolice dosavadní první od- borný přednosta v ministerstvě vnějších věcí hr. Mikuláš Szecsen. Odstupující posel hr. Revertera ubírá se na trvalý odpočinek a v uznání jeho dlouholetých diplomatických služeb udělen mu velkokříž řádu sv. Štěpána. Nový posel hr. Szecsen započal svou diplomatiekou dráhu r. 1881, byl postupně v Cařihradě, Římě, Paříži, Petrohradě, Bukurešti, Drážďanech, odtud poslán opět do Říma, načež posledních šest let strávil v ministerstvě jako odborný přednosta. Úrad tento převezme po něm nyní hr. Jindřich Lüitzow. Změna v diplomatickém zastoupení Rakouska u Vatikánu znamená opětný úspěch uherský. Místo hr. Revertery nastupuje Maďar hr. Szeesen, jak si přála uherská vláda loni na podzim, když papež pochválil jednání sarajev- ského arcibiskupa Sladlera, proti němuž v ma- darském tisku vznikla bouře pro velkochorvatsko smýšleni, jež arcibiskup Stadler projevil na kato- lickém sjezdu záhřebském. Hr. Reverterovi činily se tehdy výtky, že u papežské stolice nehájí zájmů uherských, jak by se slušelo na zástupce celého soustáti rakousko-uherského. Již tehdy kolovaly pověsti, že hr. Revertera bude odvolán mluvilo se, že odstoupí do konce roku 1900 Nebyl však po ruce patrně náhradník, jenž by byl vhod Uhrům, a proto dávno chystaná změn provedena teprve nynl. V Praze, 30. listopadu. (Rozpuštěn říšské rady.) Krakovský »Czas« byl pře kvapen ultimátem, jež dr. Körber dal vy tisknouti ve »Fremdenblattu«. Stýskati si na nečinnosť parlamentu je prý bezdůvodno nyní kdy práce v rozpočtovém výboru pokračuje
#17 alto_textblock #17
zcela pravidelně. V plenu to sice dosud po- kulhává, ale projednávané tam pilně návrhy nejsou ješté důkazem, že se jeví chuť k ob- strukci. Po dlouholeté nečinnosti sněmovní jest přirozeno, že jednotlivé strany hledí uplatniti své mínění a žádají za splátku starých diuhů. Stav sněmovní neopravnuje prý dosud k optimismu, ale také není tak černý, jak jej liči vládní listy. »Proto — pokračuje »Czas« — jest po- chopitelno, že se v poslaneckých kruzích mluví o úmyslu vlády, rozpustiti sně- movnu, jakož i o dalšlch, hloubě ji sahajíelch změnách. Objevují-li se ta- kové plány ve chvili, kdy ve sněmovně za- vládl poměrný klid a v rozpočlové komisi se pracuje úspěšně, nesvědčilo by to o spo- lehlivosti oněch tvrzení a prohlášení, v nichž vláda o sobé vyhlašovala, že ji běží o zacho- vání parlamentu.« »Czas« ve stati »Fremdenbl.« vidí podkopávání důvěry v parlament a viděl by raději, kdyby s některé strany byl podán návrh na radikální změnu jednacího řádu sně- movního. V Praze, 30. listopadu. (O ruskou universitu ve Lvově.) Napsali jsme dnes týden, že četní haličtí Rusové raději by ve Lvově uviděli universitu s vyučovacím ja- zykem velkoruským, než universitu maloruskou a dodali jsme od sebe, že i nám se zdá pře- pychem, zakládati novou vědeckou litersturu pro 4 milliony rakouských Malorusů, když je po ruce veliká vědecká literatura velkoruská, již každý Malorus rozuml. O télo naší po- známce dověděl se krakovský »Czas« ze lvov- ského »Przegladu« a praví o ní: »O úplné ignoranei historie a zmatku zásadných pravd mravně-společenských, o něž se opírá idea ná- rodnostní, svědčí článek, umístěný v »N. Le o otázce české university ve Lvověl. . . »N. L kárajíce separatism maloruský, radí haličským Rusům, aby se nestarali o universitu malo- ruskou, nýbrž o velkoruskou, aby se roz- plynuli ve »vlasti velkoruské« a tedy se vzdali své národnosti a stali se národem re- negátů.« Je pravda, že jsme proti maloruskému se- paratismu a raději bychom uvítali novou velko- ruskou universitu, než universitu s vyučovacím jazykem maloruským, jenž není vědecky vypra- cován a nemá vědecké literatury. Nechápeme však, jak může »Czas« v naši poznámee shle- dávati svádění haličských Rusů k renegátství, když i veliká čásť Rusů jak haličských, taki bukovinských stojí na témž stanovisku, jako my a když i slovanští filologové nejsou dosud za jedno, sluší-li maloruštinu pokládati za samo- statný jazyk, neb jen za pouhé nářečí velko- ruštiny. Drobení a tříšténí mezi národy slovan- skými bylo dosud až přes příliš na velikou ra- dost našich nepřátel a na škodu nás samých. Pomáhati výrobě nového národa »rusínského«, jak si ho přála bachovská vláda v letech pade- sátých a jak si ho přejou po dnes někteři Po- láci, nemůže býti povinností nás Čechů. A po- kud se týče historie maloruské, možno nani pohlížeti s různého stanoviska, na př. s pol- ského, ruského atd. Míní-li »Czas«, že je igno- rancí historie, pohlížíme-li na ni jinak, než pá- nové z redakce »Czasu«, budíž. Jsme již ta- koví, že na věci slovanské pohlížíme svýma českýma očima a ne očima polskýma. Ze Zádru, 27. listopadu. (Ze m s ké volby dalmatské) započnou dne 10. pro- since. Národní strana chorvatská, jež měla v minulém období sněmovním většinu, nabídla straně práva, vedené posl. Biankinem, kompromis a s ním sedm mandátů, jako méla předesle. Strana práva, jejíž heslem jest »Svobodné a sjednocené Chorvatsko«, a jež i v Dalmacii
#18 alto_textblock #18
FEUILLETON.
#19 alto_textblock #19
V Praze, 30. listopadu. 6 — (Kronika.) Mluví se o společn organísaci slovanského studentstva. Není jeste známo, co se klube, ale bude-li zamýšlené ustrojení znamenati přiště čilý vzájemný styk studentstva slovanských národnosti, pak šlo by zase jednou o věc, která už stojí za malé rozčilení. Dosavadní poměry mezislovanských styků jsou, jak známo, žalostny. A kde je vina Z devadesáti procent v jazykovém předsudku který slovanské členy společnosti od sebe roz- plašuje. Čechové, Polaci, Chorvaté, Srhové. Slovinci neobeují-li spolu ve společnosti pomoci přivychovaného, jim cizího prostředku, raději s z daleka vyhnou bližšímu styku. Obava z jazy kových nesnází plodí ten ostych. A z ostychu rodí se nedůvěra, neznalost sebe vzájemná, ba vzájemný odpor. Pravé divy nápravy konala by příležitost nalezené živé gramatiky! Zkušenost vhodná láme předsudky, jako jarní vánek ledy Kdyby se podařilo sťastně organisaci, aby celá vrstva vzdělaného mladého pokolení na ráz byl vybavena z pout předsudku, byla by to vítězná událost. Přímo obrat v kulturním našem po- stupu. A možnost události je přece tak blizka Podmlnky zdaru jsou takřka vyloženy. V Praze studuje hojnost mládeže slovinské, srbo-chorvatské. polské. Mají tu své spolky, pěstují svůj družný život. V mladých letech nejsnadněji se uzavlrají svazky duší. Jak bylo možno, že dosud do roka sta a sta české mládeže nevyhledávalo příležitost tak blízkou, dostati se hravým způsobem v dů věrnější styk se širši bytostí slovanskou Znalost druhého, třetího, čtvrtého pobratimského jazyka! Jak to možno, že nebylo čilejšího. soustavnějšího obcování mezi mládeží různo slovanskou, potkávající se místně téméř v jedněcl síních a jedněch chodbách? Předsudek bránil Kletha suggesce, která svírala schopnost od hodlání, zmalátňovala vůli, uspávala inteligencí Třeba zpřerážet svírajíeí obručl Známá je theorie, která všecky pokusy
#20 alto_textblock #20
o kulturné sjednocení Slovanů zařadí mezi utopie, za mátožné sny je prohlašuje, za ne- praktický, snad dokonce škodný romantism Odstrašující je příklad poměrů na říšské radě. Čechové, Poláci, Slovinci, Chorvaté hájí tu všickni své osobité potřeby, rozbíhají se diame- trálně v postupu. — A tu chcete deklamovat o nějaké vzájemnosti? . . . slyšíte denně žalostný nářek. A přece jsou chvíle, kdy všickni Slované sněmovny od svých rozptýlených hled iskse srážejí v jednotně klubko, jakmile se ozvalo heslo — státní němčiny. Heslo je arci vra- žedné. A pochopitelno, že ohrožení, sebe vzdá- lenějšími svými osobitými zájmy svorně hlasují proti — své popravě. Ale všickni — k ne- malému zadostučinění odpůrce — pronášejí svůj odpor proti němčině po německu. Na- mohou jinak. Všichni jsou vychovanci cizi kultury, porobení a spoutaní potřebami její prostředků. Vyrostlí v jejím ústředí. Stalo se jim druhou přirozeností, otrečí mu ochotně. Ná- sledek je zřejmý. Pismena nebezpečného zákona je hlasováním sic odvrácena, ale státní němčina ve skutku trvá podvracejíc samu podstatu vlast- ního kulturního živlu slovanského. Od té chvile, kdy by na podium vstoupila nová generace, vychovaná v novém ústředí, odehovaná přijatým obecně zákonem, že každý vždélaný Slovan mluví sice svým, ale roz um dokonale ostatním slovanským ja- zykům, od té chvíle, kdy zástupci slovanští začli by na říšské radě dorozumivati se svým a jen svým slovanským jazykem, od té pa- mátně chvile byla by státní němčina i ve skutku — na hromadě. * Není pochyby, otázka vhodného ustrojeni má své obtiže. Především není ještě dost u jasněna. — Co chcete se svým Slovanstvem! oso- pují se nevrlci. To se loho něco nazpíváa nadeklamuje o shodě a vzájemnosti ! Ale dojde-l na potřebu reelné spolupráce, táhne honem každý — za svůj provaz l . Domnivají se býti »věcnými« pozorovateli
#21 alto_textblock #21
Nevěří v nějakou možnost slovanského příšui Vždyť »zkušenosti« odporují myšlénce! Před stavují si věc tak: kdyby byla myšlenka zdravá schopná života, musila by, dnes pronešena, zejtra jevit nějaké výsledky. A zatím, co ukazuje denní zkušenost? Dnes za slavnostní nálady rozplývá se všecko po hejslovansku, až stěny banketních síní se objímají. A zejíra? Zejtra propuknou neshody třeba na Téšinsku. A hned je tu závěr: — Tu je máte, »bratry« Poláky! Zráde jsou, hamižní sobíci ! Nespolehlivá čeládka! .. Anebo se ozvali výčitky Chorvatů, že na- držujeme pravoslavným Srbům. A bratří Chor vaté začnou se před námi dojemně bratřičkovat přes stůl s bratry Poláky. Pukáme zlostí. — Tu ji máte, solidárnost! Bláhová, ne reelní, hloupá utopie to je ! .. A nevěřicí Tomáši mají svoji pravdu V praxi vypadá to se shodou prozatím vskutku ještě bledě. Ale že by proto už idea byla bez budoucnosti? Že sotva vyslovena ihned nebyla schopna obrátiti se ve skufek? Jen drobné, malicherné idey všedníhoži vota mají tak rychlou výkonnost. Napadne vám zvednouti kámen, odložiti péro, poškrábs tise za uchem a už zvedáte kámen, odkládáte péro. češete se za uchem. Ihned, sotva idea vznikla. Tak jednoduchá, úzká, snadná! Ale jsou tak velké idey složité, rozsáhlé! A čím rozsáhlejší sféra, tím širší dobu vývoje zabere, tím více příprav vymáhá. Což Bedřich Veliký, pohrávaje se škatulkou svých olověných vojáčků, neobíral se už ideou sjednoceného Německa? A teprv půl stoleti po něm v Napoleonských válkách začla se idea jeho vtělovati do bojovných rytmů německé »osvobozovací« poesie. A nové půl století nesnází, zmatků a svárů očistných musilo uplynouti, nežli železnému kaneléři nadešla příležitá chvíle, aby se postavil ke své kovadlině dějin Idea jednoty slovanských vzdělaností nen sice z řády těch, kterým pomáhá bůh, jenž »dal růsti železu v zemi.« Ale sama není méně složitá, méně dalekosáhlá a vékorostiá. Třeba
#22 alto_textblock #22
jí už dopřáti nějaké perspektivy, kam by mohla dříve vprofilovati kostru náležitého vývoje. Jde o nádhernou stavbu se zlatým křížkem nahoře na vrcholi kopule. Ale třeba dřive snášeti stavivo, klásti kámen na kámen. Nelze hned při základech nervosně volati po zlatém křižkul Pravda, naši pobratimové jsou sobíci. Polák Chorvát, Slovinec mysli každý svorně pře devším na svůj prospěch. Pro naše hejslovan ství nedá si prozatím vrtat koleno. Ale jsme-l my uznaní nositelé idey, do opravdy sami — lepší? Umíme, pravda, horovati pro Slovanství Jsme proroci, jsme klassikové slavismu. Žádné zděděné pobočné zájmy nedikřují nám nijakou rodinnou zášť, na žádnou stranu. Milujeme stejně Rusy, Poláky, Srby, Chorváty i Slovince. Zakládáme si něco na svém idealismu. Ale jisto je, že jsme na něm také docela — ne- vinni. Z daných svých poměrů stvořili jsme s svůj ideál slovanského souručenstvi, jak byse zdál prospěšným naší situaci. A žádáme, aby každý Slovan ve jménu ideálu schopen by sebezapření. Ale, není-liž slušno, aby příkladem sebezapírání předcházel především sám — no sitel idey? A na kolik dostáváme opravdu tomu po žadavku slušnosti? Dáváme se velebiti za předborníky, chtěl bychom druhým diktovati zákony chování, uklá dati jim míru obětavosti a sebeobmezení, ale jakmile někde z nedopatření jen opomenulo vy seknouti našemu věhlasu náležitou poklonu nevykázána hodnosti naší první a nejvyšší židle. ihned prohlašujeme zradu a hřích proti — solidárnosti slovanské. Také v mravokárenství mezislovanském bude radno začiti reformou co nejhoriivěji pře- devším — u sebe.
#23 alto_textblock #23
Idea, nelákající zatím žádnými výhodam všedního života, jen otevírající perspektivu do budovenosti nových, dokonalejších poměrů, idea vymahajíci prozatím čistého zápalu, nezištného nadšení a oné mohutné víry, která hory přenáší,
#24 alto_textblock #24
či ta není jako stvořena, aby především zaujala mladý svět? Nepochybujete, na veliké ustrojení slovan- ského studentstva dojde! Veliký svaz vzdělané mládeže, s cíly ideálně kulturnými, podepřen šťastným uspořádáním styků a funkcí, bude míti všecky podminky života. Staršímu pokolení, vyrostlému ještě v po- měrech utvořených cizí kulturou, může snad ještě nebýti jasno, co by mohlo sjednocovati vzdélance stejného povolání Čecha, Poláka, Chor- vata, Slovince. Mladému pokolení bude účel živého druženl už jasný. Student Čech, Srb, Slovinec, Chorvat, Polák přestanou si býli cizími živly vzdalova- nými od sebe neviditelnou, ale nepřestupnou stěnou strachované dosud obtíže jazykové, Arci tvoří široké kruhy studující mládež také svého rodu dav se všemi příznaky davové duše. Idea pronešená formou pouze abstra ktnou nedovede pohnoutí davem. Je zapotřebí moc- nější suggesce, aby vznitila duši zástupu. Před nějakým časem ozval se návrh na utvoření »Unie slovanského studentstva«. Návrh témět bez ohlasu zanikl. Musilo přijít hnuti »otázky universit« a rozvířiti trochu mysli. Dnes, jak vidět, idea nachází již kypřejší půdu. A ještě moment pozoruhodný! Půjde jednou o idou vlastního rodu a chovul Konečně! Samostatně vzniklá, z daných vlastních poměrů pěstěná a k vrcholi vedená, bude konečně znamenati jakousi epochu emancipační ze žalostného stavu dosavadní hypnotické naší práce. Nadejde jednou činnost z vlastního podnětu, bez neustálého vyzírání přes domácí ohradu, bez úzkostlivého okukování, coa jak se robí jinde, bez otenetého dlužení forem a popudů, — věčného opisování a napodobení cizího vzorku! Proč by čtvero drobných, kulturných svě- tiků zde na slovanském Západě a Jihu nemělo dáti časem celek svého rázu neviděný a ne- tušený, z vlastního podnětu a vlastní přirody vzniklý, jenž by sobě na vzdélaném světě jiz vymohl náležitého respektu?