#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha
#2
alto_textblock
#2
„Národnich Listů“ k číslu 298, ze dne 28, října 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
= Trojnásobná travička. Z Paříže se oznamuje
Před porotou v Auchu započal těchto dnů sensační
proces proti paní Rachel Galtiéové, jež jest obžalo-
vána z trojnásobného travičství. Otrávila prý po-
stupně svého manžela, svoji babičku a svého bratra,
davši si od nich v závěti odkázati značné sumy.
Tato 24letá žena počínala si při tom s takou kruto-
stí a chladnokrevností jako nejrafinovanější zločinec.
Naproti tomu zas chovala se tak pošetile a neobratně,
že vznikají pochybnosti, má-li zdravý rozum. Mimo
zmíněné jiz zločiny jest obviněna z pokusu žhářství
a z krádeže klenotů. Na žádost svých obhájců byla
paní Galtiéová psychiatricky zkoumána. Lékaři zjistili,
že jest silně bysterická a že tudíž nemůže býti bez-
podmínečně zodpovědna za svoje činy, tím spíše,
jelikož byly zjištěny ještě jiné těžké fysické a mo-
rální defekty. Nehledě k tomu, budou míti porote
úkol tím obtížnější, jelikož Galtiéova mimo krádež
spáchanou před několika lety, k ničemu se nepři-
znala. Svými věčně usmívavými, roztomilými spů
soby nečiní nikterak dojem ženy zločinné. Velmi
povážlivou okolností jest ovšem, že v útrobách je-
jích příbuzných, náhle zemřelých, nalezeno po dvou
gramech kyseliny arsenové, Avšak účinek otrušíku
není tak ustálen, aby bylo lze zjistit, bylo-li nale-
zené množství naprosto smrtelné a dostalo-li se do
vnitřností oněch osob nezbytně neobyčejným způso-
bem. O to budou vedeny tuhé boje mezi znalcia
obhájci. Také jinak dojde k zajímavým debatám,
neboť jsou tu dopisy a výroky Galtiéovy, jež se zdají
nasvědčovat, že jevila k zavražděným vroucí lásku.
= Bezpečnostní služha v Londýňě. Navzdor
obrovské rozloze, četným skrýším a množství zlodějů
a zločinců ze všech končin světa, jakéhož není v žád-
ném jiném velkém městě, náleží přece Londýn k mě-
stům nejbezpečnějším. Cizinec z pravidla se podiví
nepatrné vojenské nebo policejní ochraně, jaké se
dostává státním budovám, velkým bankovním závo,
dům, státníkům, ba i královským manželům. Vojenské
stráže stojí toliko před královskými residencemi.
Ochrana parlamentu a státních budov náleží policil.
Jak značná jest bezpečnost ve vládních budovách, do-
kazuje, že policejní presidium na Scotland Yardu
před několika léty zmenšilo počet strážníků pro ně
určených. Posavadní stráže před londýnskou mincov-
nou, kde se denně razí ze sta tisíce liber šterlinků,
byly vůbec odvolány. Ve Whitehallu a na Downing-
streetu, kde se nalezají nejdůležitější vládní budovy
a ministerium zahraniční, jakož i v parlamentě, bývaio
dříve ustanoveno přes sto tajných policistů, nyní kles
počet jejích na méně než tucet. Mr. Balfour užívá na
svých úřadních pochůzkách z parlamentu do Downing-
streetu nebo naopak málokdy tajného policisty jako
průvodčího. Gladstone vůbec byl si zakázal policejní
ochranu. Mr. Chamberlain jako ministr dával se jen
velmi nerad provázeti tajnými policisty, ačkoliv ze-
jmena v době jihoafrické války měl velký počet zu-
řivých nepřátel
= Turecká torpédovka zničila řeckou loď s lou-
pežníky. Přítel našeho listu píše nám ze Soluna: Po
sledně podali jsme zprávu o výpravě loupežnických
čet z Vola do Makedonie, jež dala podnět k energi-
ckému protestu turecké vlády v Athénách a vzbudila
rozhořčení sultána proti Řekům, jehož následky ne-
možno okamžitě předvídati. Jak nyní vychází na jevo,
byl podnik ten zradou jakéhos dřívějšího úřadník
#4
alto_textblock
#4
řeckého konsulátu zde zmařen a skončil zkázou sta
loupežníků. Když se totiž zdejší místodržitel dověděl
že lupiči odpluli z Vola s lodí a že na cestě varováni
se zastavili v přístavu Zagesi, vyslal torpédovky, by
střežily turecké pobřeží. Loupežníci však, spolehajíce
se na tureckou lehkomyslnost, odpluli ze Zagesi
k Athosu, kde chtěli vystoupiti na břeh a vnik-
nouti do hor. Dříve než se jim podařilo přistáti
ke břehu, zastihla je turecká torpédovka a potopila
řeckou loď se všemí loupežníky a posádkou, takže
ani jeden člověk se nespasil. To se stalo dle ture-
ckého způsobu beze všeho povyku a řecká vláda se
nesmí osměliti ani muknout, neboť rozhodně zapírala,
že z Vola odpluly ozbrojené čety a tvářila se jako
neviňátko, kdežto přece alespoň přístavní úřady mu-
sily věděti, že velká loď odplula do Turecka a že se
na ní nalezalo tolik lidí. Tu třeba připomenouti, že
Řekové z počátku obviňovali ze zrady té ruského
konsula ve Volu a noviny v Athénách ho napadaly
proto nejhanebnějším způsobem. Nyní však mlčí, vi-
douce, že zradu tu vykonal jejich dobrý krajan ze
hladu, poněvadž ho vláda propustila, že náleží k op-
posici, ze služby. Co se zahynuvších »bojovníků za
svobodu« týče, netřeba jich želeti, neboť většina jich
byla ukrutnými loupežníky, kterých se řecká vláda
chtěla zbaviti a kteří by byli sta lidí zavraždili a
oloupili. Řecké komitéty, jež bandy tyto veřejně
ozbrojují a tajně do Turecka vysílají, prohlašují ve-
řejně, že účelem jich jest, vyhladiti veškeré křesťany
jiných národností, kteří neuznávají za církevní hlavu
patriarchu v Caříhradě. Za to je patriarcha a řecká
vláda všemožnými prostředky podporují.
= Dílo „černé ruky“. Z Brewsteru, N. Y., se ozna-
muje: Tři italští bandité vnikli onehdy večer do chatrče
Itala, známého všeobecně jako „Big Frank“, kde
shromáždila se četa Italů, pracujících na sodomské
nádržce, ku přátelskému rozhovoru a když jim byly
odepřeny požadované peníze, zastřelili „Big Franka“
a poranili dva jiné Italy. Potom zmocnivše se úspor
zavražděného, asi jednoho tisíce dollarů, unikli v tem-
notě. Bandité poznáni byli jako ti, kteří před měsícem
sbírali mezi Italy na jakéhos nemocného přítele, jehož
poslati chtěli do Italie. Lupiči pronásledováni jsou
šerifem z Putnam county a několika jeho pomocníky
a celou policejní mocí z Danbury, Conn., která ma
jejich dobrý popis. Italové bavili se příjemně mezi
sebou v chatrči „Big Franka“, když náhle dvéře se
otevřely a uvnitř se objevili tři bandité. Ti požadovali
ihned peníze. Když „Velký Frank“ prohlásil, že ne-
dostanou ani jediného centíku, počali hned stříleti.
Obrovský Ital klesl k zemi mrtev a s ním klesli dva
další Italové. Ostatní byli slovy „černá ruka“, které
bandité pronesli, tak zastrašeni, že nepomýšleli na
odpor a utíkali jako bezhlaví z chatrče. Nechtěli do-
konce po útěku lupičů vejíti do chatrče k raněným
druhům svým, obávajíce se, aby nezavdali podnět
k nelibosti „černé ruky“, jíž rozhodně loupežnou
vraždu připisují.
= Drahé želvy. Z Londýna se oznamuje : Libra
želvího masa stojí zde již 20 1. št. a další stoupání
ceny lze ještě očekávat. To jest tím osudnější právě
v této době, kdy nejen v Londýně, nýbrž i v jiných
městech spojených království vykonány volby sta
rostův a nastavají velké parádní hostiny. A čím by
byla v Anglii mayorská hostina bez pravé želví po-
lévky? Příčina stoupání cen želv spočívá jednakv
značném vzrůstu spotřeby od té doby, co shledáno,
#5
alto_textblock
#5
že tuk těchto zvířat má značnou cenu jako lék a že
jest znamenitou náhradou za rybí tuk, který pacienti
tak neradi požívají, jednak v tom, že mnozí lovci
želv v Nicaragui, odkud především se želvy dodávají
na anglický trh, byli obyvatelstvem zajati a teprve
po delší době se podaří získati odtamtud dovoz.
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze
Dne 23. října 1904: U Milosrdných
bratří: Petr Josef, veřejný posluha, 59 roků. — U
Milosrdných sester: Altmannová Antonie,
vdova po lesníku, 62 roky. Ciprianová Barbora, vdova
po nádenníku, 71 rok. Křivánková Anna, vdova po
tesaři, 80 roků. — Ve všeobecné nemocnici:
Brožová Jana, dělnice, 22 roky. Ježková Josefa, man-
želka horníka, 39 roků.
Dne 24. října 1904: Herschmann Vilém,
advokátní úřadník, 46 roků, 86—II. Beroušek Jan,
správce tržního úřadu král. hl. města Prahy, 48 roků,
979—II. Kubelka Jaroslav, syn kočího, 3 r., 1145—II.
Štejmar Antonín, mistr pekařský, 68 roků, 1157—II.
— V městském chudobinci: Mráčková Fran-
tiška, vdova po krejčím, 71 rok. — V židovské
nemocnici: Porges Bernhardt, soukromník, 66 r.
— Ve všeobecné nemocnici: Beran Emil,
soukromý úřadník, 20 roků. Dolejšová Marie, man-
želka pekaře, 18 roků. Giessübel František, c. k. ho-
spodářský správce, 67 roků. Havlová Anna, porodní
bába, 56 roků. Švehlová Marie, soukromnice, 72 roky.
Vodák Matěj, správce domu, 61 rok.
#7
alto_textblock
#7
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
V pátek 28. října.
#8
alto_textblock
#8
15. hra v předpl
(3. čtvrtka.)
#9
alto_textblock
#9
Evangelista.
Hudební drama o dvou dějstvích. Napsal Vil. Kienzl.
Přeložil Pavel Nebeský. Hudbu složil Vilém Kienzl.
Dirigent Frant. Picka. Režisér Robert Polák.
Po prvním dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
#10
alto_textblock
#10
Konec po půl 10. hod.
#11
alto_textblock
#11
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Praby.
V zahradě 1. pražského měšť. pivovaru.
V pátek 28. října.
Začátek o 7. hod.
#12
alto_textblock
#12
Po druhé:
Chce mít švandn.
Fraška se zpěvy o 8 odděl. Napsal J. Nestroy. Přel.
F. Š. Režisér B. Kovář. Dirigent E. Starý.
#13
alto_textblock
#13
Svandovo divadlo na Smíchově.
V pátek 28. října.
Začátek o 7. hod.
VI. hra v předplacení (páteční).
Novinka
Madame X (L'Inconne).
Fraška o 3 jedn. Napsali Pavel Gavault a Jiří Berr.
Přel. Olga Nápravníková. Režisér Jan Kubík
#14
alto_textblock
#14
na Krát.
Pištěkovo lidové divadlo vinehradcoh.
V pátek 28. října.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení při malých cenách.
Po 24.: Pražské švadlenky. 23054
Fraška se zpěvy a tanci o 5 jedn. Hudbu i slova
napsal O. Faster
#15
alto_textblock
#15
— 5
#16
alto_textblock
#16
49
#17
alto_textblock
#17
Kapitola V.
#18
alto_textblock
#18
Návštěva.
#19
alto_textblock
#19
Augustus stál u buffetu a pil šampaňské, když jsme
jej zahlédli. Ustoupili jsme mu na okamžik s dohledu za
skupinu palem.
»S bohem, komtesso.«
»S bohem,« řekla jsem. »Sdělil byste mi své jméno
Neslyšela jsem je —
»Mé jméno! Oh, jmenuji se Antony Thornhirst —
proč jste se ulekla ?«
»Já — jsem se nelekla — s bohem.«
»Ne, nesmíte odejíti, až mi povíte, proč jste se lekla
— a také své jméno — neznám je rovněž!«
»Ambrosina de Calincourt-Athelstanova.«
Svraštil své přímé obočí, jakoby se chtěl na něco
upomenouti a roztržitě počal vytahovati nožík z kapsy —
Augustus se k nám blížil.
»Ano,« děla jsem. »Avšak jest již pozdě —
s bohem.«
Onen výraz lhostejnosti, onen trochu posměšný
úsměv, ona bezstarostnost — jež jest hlavní charakteri-
stikou jeho tváře — se změnily. Zanechala jsem ho zma-
teného — dojatého.
#20
alto_textblock
#20
Druhého dne odjel Augustus ranním vlakem do Lon-
dýna. Na štěstí jsem zahlédla přijížděti jeho dvoukolkui
běžela jsem a nařídila Hepzibě, aby řekla, že ještě nejsem
vzhůru, kdyby se zastavil na cestě k nádraží, což ovšem
učinil. Nechal mi vzkaz. Vrátí se o půl páté a přijde na
čaj. Budu u nich s markýzem na oběd, i myslím si, že
ho tam beztoho uvidím dost dlouho. Babička řekla, že
bezpochyby jel do Londýna koupiti snubní prsten a že jej
opravdu musím přijati velmi něžně.
Asi ke čtvrté hodině, když jsem čtla nahlas »Řeče
Bossueta při pohřbu mme. d'Orléans, bylo slyšeti motor
buf buf-buf a zastavil před našimi vraty a vystoupil z něho
sir Antony Thornhirst a lady Tilchestrová.
Ačkoliv jsem je viděla po očku a babička asi také,
nebyla bych se odvážila ustati ve čtení a byla jsem sku-
tečně uprostřed věty, když je Hepziba ohlašovala. Neza-
pomněla jsem tentokráte učiniti svou révérenci a babička
napolo povstala ze svého křesla. Lady Tilchestrová má
velmi rozmilé způsoby; za několik okamžiků jsme se cí-
tili vespolek úplně šťastní a ona nám vyprávěla, jak sin
#21
alto_textblock
#21
Když jsem přijela s markýzem domů, byla babička
ještě vzhůru, seděla opřena na posteli, vlasy měla ještě
napudrované a na hlavě krajkový noční čepec. Položila
jsem se na zábradlí v nohách postele a vyprávěla jí vše
o plesu. Markýz seděl v lenošce u krbu.
»A kde máš svou slíbenou kytici, mé dítě?« tá-
zala se.
Zajíkala jsem se:
—Ledová kra“.
#22
alto_textblock
#22
18