ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 27236e50-71f2-11dc-84bb-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 25
#1 alto_textblock #1
Románová přiloha
#2 alto_textblock #2
„Národnich Listů“ k číslu 296 ze dne 26. října 1904.
#3 alto_textblock #3
Různé zprávy.
#4 alto_textblock #4
— Neopatrní podloudníci. Z brusselského rychliku vystoupili těchto dnů na stanici Feignies dva elegantní pánové, kteří, poněvadž neměli při sobě zavazadel. zůstali prosti celní kontroly francouzské. Avšak když oba minuli celní čáru, prohodil jeden z nich: „Ale tv jsme zas nabrali!“ Náhodou zaslechl to jeden z cel- ních zřízenců, dal oba posažéry zadržeti a když byli podrobeni tělesné prohlídce, nalezeno u nich z 40.000 fr. belgických krajek, jimiž byli ovinuti, o hrdla až k nohám. Podloudníci dopraveni byli do vězení v Avesnes. = Revolver v soudní síni. Těchto dnů předveden byl před soud v Bukurešti mladistvý zločinec Maraci- neano, jenž odsouzen byl pro vraždu do žaláře na 12 let, kdež mu oznámeno, že odvolání jeho bylo zamítnuto. V tom vytáhl zločinec revolver a vystřelil čtyřikráte na soudce, při čemž jeden ze soudců lehce raněn. V soudní síni nastal nevýslovný zmatek a po- něvadž ani četníci, střežící zločince, nedovedli se vzpamatovati, podařilo se vrahu uniknouti ze síně. Na chodbě v soudní budově zastřelil jednoho ze svých stihatelů. Dostal se na ulici a vskočil kvapně na drožku shodiv vozku s kozlíku. Teprve teď cho- pili se ho četníci než mohl ujet, pomocí přikvapivších lidí ho spoutali a vedli ho opět do soudní síně. Soud sestoupil se ihned znovu, svědkové nového zločinu vyslechnuti a Maracineano odsouzen k doživotní nu- cené práci. Ku poměrně nízkému trestu pro vraždu byl svého času odsouzen, poněvadž v době zločinu nebyl plnoletý, nyní však dosáhl plnoletosti. Udal. že prý dostal revolver od jednoho ze svých strážců, jemuž pravil, že se chce zastřelit, bude-li jeho od- volání zamítnuto. Rozsudek nabyl ihned platnosti. = Podivná svatba. Přítel našeho iistu píše nám z Pyrgu. Sedmdesát jet potřeboval zdejší zámožný měšťan Leventy, než se rozhodl obětovati na oltář manželství svou svobodu. V takém stáří bývají lidé rozumni, ale zdá se, že u Leventyr stal se pravý opak anebo že mu čert nedal dobře dělat. Jinak to nemůže býti, neboť umínil si zaopatřiti si mladou ženu. V městě mu nebylo možno naleznouti mladou dívku, která by se rozhodla provázeti starého mládence k ol- táři, jelikož zdejší holky nejsou ještě tak civilisované, by se odškodnily za to u jiných. Proto svěřil se svému příteli Makrojenyovi, který milerád se uvázal v úkol zaopatřiti mu z některé vesnice mladičkou nevěstu. By vypinil svědomitě svůj slib, vzal si na pomoc ještě několik známých a netrvalc to dlouho, přivedl svému příteli roztomilou selskou dívčici a jejího otce. Le- venty, spatřiv dívku, zbláznil se do ní a umluvil s otcem veškeré podmínky, koupil své nevěstě různé zlaté c. stříbrné věci. Svatba byla ustanovena na neděli odpoledne a měla se slaviti v osamělém ko- stelíčku u rodné vesnice nevěstiny. Ženicha tam pro- vázel jeho přítel, kdežto druzí známí je tam čekal s popem. Zpráchnivělé srdce bujarého ženicha bušilo radostí, když pop skončil oddavky a všichni mu blahopřáli. Potom odebrali se všichni do vesnice, kde tchán za peníze svého zetě připravil bohatou hostinu a hudebníci hráli jako ztřeštěni. Tak minul celý večer. Asi k půlnoci, když hostina blížila se ke konci, vy- kradla se nevěsta s popem a vrátili se za několik minut. Ale změnilo se mnoho na nich, nevěsta byla oblečena v mužský selský oblek se širokým opaskem a pop v měšťácký kroj s červenou kravatou a předsta- vili se nebohému zenichu, čím skutečně byli! Veškena
#5 alto_textblock #5
společnost vypukla v jásot, jen ženich seděl jako opa- řen a pohlížel s otevřenými ústy na svou drahou po- lovici. Po delší době ale konečně přece se mu vy- jasnilo, že se stal obětí žertu a vzpamatovav se, utíka pěšky do města. Hosté potom pili na jeho zdřaví dále a tančili až do rána. Od té doby neukázal se na ulic a neosmělí se ani vystrčiti hlavu oknem. = Pohřeb presidenta Krügra. Brusselský »Petit Bleu« přináší zajímavé podrobnosti o nastávajícím převezení ostatků presidenta Krügra do jižní Afriky. Anglická vláda měla v úmyslu dáti převézti tělo svého dávného nepřítele na britské válečné lodia dáti je pochovat s veškerými vojenskými poctamiv Pretorii. Mělať při tom v úmyslu tímto činem získati smířlivější smýšlení Burů. Poněvadž však tato na- bídka mohla se setkati s odmítnutím, nebyla učiněna úřadně, nýbrž oklikou. Avšak Burové rozhodli, aby pohřební slavnosti měly ráz ryze soukromý a vý- lučně burský. Duch starého presidenta měl. se státi takřka morálním majetkem veškerého národa bur- ského. Nebude tudíž konána úřadní slavnost, nýbrž uspořádán jedině projev úcty a holdu Burů zesnulé- mu starému náčelníkovi. Z této příčiny ustanoven též den pohřebních slavností na 16. prosince, vý- roční den velkého vítězství Burů nad zulským krá- lem Dingaanem, kterýžto den od patnácti let světí Burové jako národní svátek. Tělo zesnulého »Strýce Pavla« dopraveno bude v prvních dnech listopadu na malý poštovní parník »Batavia VI.«, jenž náleží nizo- zemské společnosti a nastoupí cestu do jižní Afriky. Loď bude na znamení smutku celá černě natřena, na zádi pak bude zřízena malá kaple, ve které bude uložena rakev, pokrytá květinami. Dr. Heymann, lékař-specialista zesnulého, doprovodí ostatky presi- dentovy na místo určení. Kapitán Wilkin, jenž vezl presidenta Stejna z jižní Afriky do Holandska, do- praví »Batavii« do jižní Afriky. Deputace z Trans vaalu a Oranžského státu vzdají zesnulému presi- dentovi poslední pocty. = Vražedná elektřina. Na stanici zvýšené dráhy na nároží 3. ave, a 99. v New-Yorku byl 23letý truhlář Henry Walsh, který byl zaměstnán na nádraží společnosti, vedle stanice od třetí elektrické koleje usmrcen a expresním vlakem přejet. Toto neštěstí přihodilo se o 7. hod. 55 min. ráno, kdy stanice byla přeplněna cestujícími, kteří se ubírali do práce. Walsh stál na perronu stanice a chystal se přejíti ko- leje od západu k východu, když právě s obou stran vjížděl do stanice vlak. Walsh skočil dolů na trat a přecházel přes kolěje, když náhle klopýtnul a za- vadil o třetí elektrickou kolej. Na to objevil se malý obláček kouře, zablesklo se, načež nebožák padl na prostřední kolej a byl přejet přijíždějícím expresním vlakem. Dle všeho Walsh přijíždějící expresní vlak neviděl, neboť když na koleje padl, byl vlak od něho vzdálen asi 20 stop. Policista Woodbridge, který se ve vlaku nalézal, skočil ihned na koleje a nebohéh« muže dopravil na stanici, načež bylo telefonováno pro am- bulanci v hospitale Harlem, avšak dostavivší se léka prohlásil, že Walsh byl elektrickou ranou na místě
#6 alto_textblock #6
usmrcen.
#7 alto_textblock #7
Zemřelí v Praze.
#8 alto_textblock #8
Dne 20. října 1904: Růžička František, do- movník, 29 roků, 846—II. Bílý Josef, obuvník, 70 1104—II. Hodek Čeněk, stavitel, 59 roků, 153—VII. Ritschlová Anna, vdova po obchodníku, 73 roky.
#9 alto_textblock #9
702—VII. Hnízdo Václav, syn dělníka, 3 dni, 805—VII. Skuček Jan, syn strojníka, 19 dní, 535—VIII. — U Milosrdných bratří: Reisinger Rudolf, ruka- vičkář, 50 roků. — U Milosrdných sester: Mejstřík Jan, zedník, 64 roky. Horvát Filip, nádenník, 33 roky. — U Alžbětinek: Maixnerová Božena, manželka písaře, 18 roků. — V městském chudo- binci: Niesrová Antonie, vdova po pokrývači, 77 r. — V městském chorobinci: Prellerová Ter. 80 roků. — V židovské nemocnici: Přívo- rová Anna, posluhovačka, 48 roků. — Ve všeobec- né nemocnici: Havelková Marie, manželka sluhy, 42 roky. Hladíková Růžena, manželka dělníka, 45 r. Hůrková Anna, vdova po horníku, 56 roků. Procház- ková Růžena, manželka listonoše, 39 roků. Sokolová Františka, manželka řezníka, 56 roků. Scheinová Anna, obchodnice. Tippmannová Marie, manželka řez- níka, 72 roky.
#10 alto_textblock #10
Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. Ve středu 26. října. O 31/2. hod. odpoledne. Soud lásky. Veselohra o třech dějstvích. Napsal Jarosl. Vrchlický. Režisér Jarosl. Kvapil Ve středu 26. října. 13. hra v předpl. (1. čtvrtka.)
#11 alto_textblock #11
Rigoletto. Zpěvohra o čtyrech dějstvích. Text od F. M. Piave, přeložil Em. Züngel. Hudbu složil G. Verdi. Dirigent Moric Anger. Režisér Adolf Krössing. Po druhém dějství. přestávka.
#12 alto_textblock #12
Začátek o 7. hod.
#13 alto_textblock #13
Konec o půl 10. hod.
#14 alto_textblock #14
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
#15 alto_textblock #15
V zahradě I. pražského měšť. pivovart
#16 alto_textblock #16
Ve středu 26. října. Začátek o 1/28. hod. Druhé představení, jež pořádá: Odbor c. k. poštov- ních a telegrafních zřízenců v Praze—VII. ve pro- spěch vdov a sirotků po svých členech. Naše ženy. Veselohra o 5 jedn. od Mosera a Schönthana. Přel J. Kühnl. Rež. Bohdan Lachman.
#17 alto_textblock #17
Aréna na SmichoVň (bliže Palackého mostu). Ve středu 26. října. Začátek o 7. hod. Ve prospěch režiséra Jos. Kubíka. Jako host vystoupí pan Filip Zöllner. — Nově studováno. Orfeus v podsvětí. Velká komická operetta o 4 jedn. Text napsal Henri Cremieux. Přeiožil H. Grunert. Hudbu složil Jacques Offenbach. Režisér Josef Kubík-
#18 alto_textblock #18
na Král. Pištěkovo lidové divadlo vnarátcc Ve středu 26. října. Začátek o 7. hod. Lidové představení při malých cenách. Po 23.: Pražské švadlenky Fraška se zpěvy a tanci o 5 jedn. Hudbu i slova napsal O. Faste
#19 alto_textblock #19
22930
#20 alto_textblock #20
—
#21 alto_textblock #21
44
#22 alto_textblock #22
41 —
#23 alto_textblock #23
Strčil si mou ruku pod paži a táhl mne do řady, právě se utvářející, avšak lady Tilchestrová na nás kývala z prostředka. Zaujali jsme místo na jedné straně v její řadě. Angustovi lichotila tato pozornost, že zapomněl bručeti, kde jsem byla tak dlouho. Kromě nás dvou bylo patrné všech ostatních šest- náct z její společnosti a byli tak veselí a tak se bavili, a bojím se, že by babička byla řekla, že jsou skoro rozpustili. Naše vis-á-vis byla velmi hezká dívka a velký, štíhlý muž a když se k nám poprvé přiblížil, zdálo se mi, že jsem jej již někde viděla a při druhé figuře jsem poznala, že jest to můj přítel s nožikem. Když není zablácen, je náramně hezký. Na jeho tváři nejevila se ani nejmenší známka, že by mne byl poznal; smál se vesele té švandě. Po divokém víření chassé byl konec, ne řetěz dam, jak jsem byla zvyklá. Tento tanec byl prvý okamžik za celičký večer, kdy jsem se bavila. Všichni tito lidé mne zajímali, jakoby byli z jiného světa — ze světa, v němž bychom s ba- bičkou šťastně žily, kdybychom mohly. Dělali opravdový hluk a tančili špatně, nebylo však v nich nic všedního ani »bourgeois«. Připadala jsem si jako živočích, který uviděl opět své druhy po dlouhém uvěznění; chtělo se mi vyraziti a připojiti se k nim — Augustus naopak byl v nesmírných rozpacích. Na to následoval jeden tanec za druhým — ne- sčetně z nich jsem musila stráviti se svým snoubencem; jsouc však již varována prvou zkušeností, předstírala jsem vždy, že mám velkou žízeň, neb chci si prohléd- nouti ostatní komnaty, neb musím se vrátiti k markýzovi a tak jsem již nešla ven k odpočívadlům.
#24 alto_textblock #24
chestrové, která se na něho roztržitě usmála, pozorujíe mezitím něco jiného. Tu mne můj »fiancé« vyzvalk tanci. Svolila jsem; alespoň se mi naskytne příležitost, abych se zbavila své karfiolové kytice, kterouž jsem ne šlechetně hodila na židli, a šli jsme. Augustus tančí mizerně — když mnou nevrážel do jiných tanečníků, šlapal mi po prstech — a kdyby byli hráli skočnou neb smuteční pochod místo valčíku, jemu by to bylo vše jedno! »Já nikdy netančím rychle, protiví se mi to«, řekl při prvé přestávce: »Vám ne ? »Ne! Já ráda — alespoň myslím, že se ráda ří- dím dle hudby«, odvětila jsem, snažíc se, abych nepro- zradila svým hlasem hněv a nechut. »Miláčku!« zamumlal pouze a opět mne uchopil kolem pasu. »Oh, mám z toho závrať«, řekla jsem (stydím se přiznati, byla to lež) — »Přestaňme«. To jsem se dostala od Seylly ke Charybdě; nebot mne uvedl ven k odpočívadlům. Byla jsem ještě hloupě neznalá, jak to dopadá na plesu, tak že mi ani nena- padlo, že zůstaneme úplně sami, jinak bych se byla držela v tanečním sále jako přiklížená. Avšak, než jsem co po- znala, seděli jsme již na sedátku za plentou, v tlume- ném světle. »Nedáte mi nikdy hubičku, Ambrosino?« řekl Augu- stus prosebně »Zde přece ne«, prohlásila jsem: »Jak můžete bý tak hrozný.« »Vy jste zlé čírtě.« »Říkejte mně, jak chcete — mně jest to jedno, přece mi neučiníte veřejnou hanbu«, odvětila jsem. Tadová kra-
#25 alto_textblock #25
11