#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha „Národnich Listů“ k číslu 291. ze dne 21. října 1904
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
= Zákaz zápasů s býky v neděli. Z Madridu se
oznamuje: V posledních dnech panuje mezi přáteli
zápasů s býky — a mezi Španěly je málo kdo, jenž
by byl přímo nepříznivý těmto zápasům — značné
rozčilení. Ústav pro sociální reformy, jemuž bylo
vládou uloženo, vykládati nedávný zákon o neděl-
ním klidu v pochybných případech, přijal jedenácti
hlasy proti osmi zákaz zápasů s býky v neděli.
Zpráva o tom rozšířila se rychlostí blesku po celé
zemi a vzbudila všude zděšení podobné panice. »Im-
parcial« a jiné velké časopisy prohlašují, že zákaz
zápasů s býky v neděli rovná se úplnému zrušení
těchto zápasů, neboť v jiný den nesejde se do arény
tolik lidu, aby bezpečně dalo se očekávat uhražení
velmi značných nákladů na zápasy. Nejčelnější pla-
zas de Toros pojmou 14—15 tisíc diváků a této cifry
lze dosíci toliko v neděli. Při návštěvě 7000 jeví se
dosud schodek. Návštěva musí být 8000—10.000
má-li být nějaký přebytek. Mistři v býčích zá-
pasech, primeros espadas, jako Bombita, Fuentes
atd., dají se platit víc než hrdinní tenoři. Před
deseti lety dostávali ještě tito matadoři na nej
výš 5000 peset za vystoupení. Slavný Guerrita, jenž
nyní jako soukromník žije klidně ze svých millionů.
vyhnal cenu na 10.000 peset. A poněvadž při zápase
s býky musejí býti aspoň dva »primeros espadas«,
poněvadž řádní andalusští býci pro zápasy jsou
velmi drazí a poněvadž také cuadrilla (ostatní muž-
stvo při zápasu) stojí peníze, stojí zápasy s býky v
Madridě, v Barceloně, v Seville a jiných městech
okrouhlé sumě 60.000 peset. Nebudou-li dovoleny
býčí zápasy v neděli, neodváží se žádný podnikatel
dáti takovouto sumu v šanc. Poněvadž většina špa-
nělských arén jest pronajata a v nájemných smlou-
vách výslovně jest uvedeno, že zápasy s býky smějí
býti konány také v neděli, nastává důležitá otázka,
zdali platné nájemné smlouvy stávají se teď neplat-
nými. Možno tudíž očekávati četné spory a různé
procesy. K tomu se ještě druží, že generální
rady madridská a valencijská, jimž arény obou
měst náležejí, vydržují svoje nemocnice a asyly
skorem výhradně z přijmů svých plazas de Toros,
takže se budou musit ohlednouti po nových příjmech.
což není nikterak snadno. Někteří se sice domnívají,
že obecenstvo zvykne býčím zápasům i ve všední
den, ale to jest dosti pochybno a kdyby k tomu i
došlo, byly by v každém větším španělském městě
aspoň dva svátky týdně, poněvadž lid, aby se dostal
na býčí zápasy, nešel by do práce. Mezi členy ústavu
pro sociální reformy, kteří hlasovali pro zákaz zá-
pasů v neděli, jsou též někteří, kteří se upřímně při-
znávají, že považují zápasy s býky za divadlo bar-
barské a nehodné vzdělaného národa a že by je nej-
raději úplně potlačili. Dva z nich vedeni byli k tomu
city naboženskými, poněvadž den věnovaný bohu ne-
má býti znesvěcen krvavým divadlem. Avšak při hla-
sování rozhodlo šest socialistických členů ústavu.
kteří prohlásili, že jsou rozhodní a neuprosní nepřá-
telé zápasů s býky a že nepřestanou zasazovat seo
to, aby tato skvrna v životě španělského národa
úplně byla vyhlazena.
= K afféře Casa Riera, ve které jsme zazname-
nali tolik dobrodružných, navzájem si odporujících
zpráv, oznamuje se z Paříže: Dopisovatel »Matinu
Mouthon, jenž z počátku jevil se býti přísným od
#3
alto_textblock
#3
půrcem markýzovým, odebral se do Španělska a uči-
nil tam tolik podivných objevů, že nyní nazývá do-
mněle pravého Pedra Rieru a jeho přivržence zcela
bez ostychu »tlupou taškářů«. Především zjistil, že
listina objevená v matrikách v San Martino Sar-
roka, v niž se stvrzuje úmrtí Alejandra Movy, tedy
nynějšího majitele titulu a jmění Casa Rierů, jest
hrubý padělek. Mouthon zjistil, že padělatelem jest
jakýs páter Gouverd, jenž náležel pověstnému syn-
díkátu z Neuilly. O tomto syndikátu, jakoži
ostatních účastnících kampaně k vylákání dě-
dictví vypravuje Mouthon velmi poučné věci.
Vypravuje mimo jiné, že Gouverd byl duší celého
spiknutí a že dovedl získati i poslance Firmina Faura
a Paulmiera. Pro tento syndikát pracoval domnělý
konsu! Soulre, o jehož výdání španělské soudyv
poslední době žádaly a jakýs Prouhet tím způsobem,
že na členech rodiny Riera, usazené v Katalonii, jež
činí nároky na dědictví, žádali, aby se vzdali svých
nároků za malé odbytné. Ostatně španělské soudy
vydaly již zatykače na Pedra Rieru a pátera Gou-
verda, jenž se nazývá biskupem kůru patriarchátu
cařihradského a kilického a obžaloval je pro podvod.
Francouzské soudy ostatně sledují celou záležitost dál.
= Turecký konsul v Novorossijsku zavražděn.
Přítel našeho listu oznamuje nám z Novorossijska
na Kavkaze: Dne 11. t. m. za velmi krásného, slun-
ného počasí procházel se zdejší turecký konsul, 27letý
Chjerdaj bej na nábřeží moře, když k němu přiběhla
panská městského stavitele Karlinského s dopisem,
žádajíc, aby ihned naň dal odpověď. Konsul, nemaje
při sobě ani tužky, odpověděl panské, že přijde dát
osobně odpověď do domu Karlinského, kde býval ča-
stým hostem, jako nadšený ctitel krásné paní Karlin-
ské, kteréhožto poměru dovedli oba manželé jak ná-
leží finančně vykořistit. Konsul odebral se ihned
k domu Karlinských a jak míval v obyčeji, zaťukal
deštníkem na první okno, jež se ihned otevřeloa
krasavice Karlinská ukázala mu na hlavní vchod,
kam ihned zamířil a netuše ničeho zlého, vešel na
chodbu. Zde na něj číhal Karlinskij a střelil ho z re-
volveru dvakráte do hlavy. Raněný chytil se rukama
za hlavu, couvl zpět a klesl na chodník. Karlinská
vyběhla z domu a úlisně utírala krev, řinoucí se
z ran. Pak odnesli raněného do domu a položili jej
na divan v ložnici Karlinské, kdež nebožák po dva-
ceti minutách skonal. Tělo zavražděného dopraveno
do městské nemocnice, kde bylo pitváno, načež
mrtvola převezena do bytu konsulova a vložena do
kovové rakve, by mohla být převezena do Cařihradu.
Vrah Nikolaj Karlinskij se druhého dne ze svého činu
vyznal a byl ponechán ve vazbě. Vlastní příčina zlo-
činu dosud není známa. Zavražděný konsul těšil se
ve městě všeobecné oblibě.
#4
alto_textblock
#4
= Ukradení slonové. Neustálé kradení slonů,
jichž se užívá při zpracování dříví teakového a na
něž si stěžuje anglický konsu! v Čengmai v Siamu
ve své zpravě za rok 1903, jest jednou z hlavních
příčin, že vývozu tohoto dříví, velmi hledaného pro
stavbu lodí, stále ubývá. Tyto krádeže dle dalších
vývodů zprávy, jak se zdá, neustále se množí.
Z jakéhos lesa nedaleko Rahengu bylo ukradeno
tolik slonů, že britská firma, pro níž pracovali, pro-
hlásila, že bude nucena vzdát se práce, budou-li
tyto krádeže pokračovat. Cena slona schopného ku
práci jest as 200 l. št. Ukradení slonové dopravují
#5
alto_textblock
#5
se jednak přes hranici do Birmy aneho do států
Šanů, jednak skrývají je zloději v oblasti džunglí na
siamské půdě poblíže hranice
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze.
#7
alto_textblock
#7
Dne 16. října 1904: Kemrova Marie, dcera
obchodníka, 1 hod., 1698—II. Paštova Anna, dcera
jednatele, 3 měs., 1803—II. Mašata Viktor, syn stroj-
níka, 4 roky, 235—VIII. Machová Kateřina, manželka
kočího, 54 roky, 288—VIII. — U Milosrdných
bratří: Herajn Josef, nádenník, 60 roků. — U Mi-
losrdných sester: Černá Anna, žebračka, 63 r.
— Ve všeobecné nemocnici: Malík František,
syn zedníka, 10 roků. Růžička Josef, dělník, 28 roků.
Štembera Václav, obuvník, 64 roky. Schustrová Kate-
řina, vdova, 70 roků. Taffek František, krejčí, 35 roků.
#8
alto_textblock
#8
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
#9
alto_textblock
#9
V pátek 21. října.
#10
alto_textblock
#10
8. hra v předpl.
(4. čtvrtka.)
Pohostinsku vystoupí Eugenij Dolinin.
Carmen.
Opera o 4 dějstvích. Složil Georges Bizet. Slova dle
novelly Mariméeovy napsali Meilhac a Halévy. Pře-
ložila Eliška Krásnohorská. Dirigent Moric Anger.
Režisér Robert Polák.
Po druhém dějství přestávka.
#11
alto_textblock
#11
Začátek o 7. hod.
#12
alto_textblock
#12
Konec o 10. hod.
#13
alto_textblock
#13
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Praby.
V zahradě 1. pražského měšť. pivovaru
V pátek 21. října.
Začátek o 7. hod.
III. hra v předplacení
Druhé vystoupení sl. Heleny Šolcovy.
Po druhé: Romantické vrtochy.
Veselohra o 2 jedn. Napsal X. Menhart Litoměřický.
Režisér V. Spurný
Ke konci se svolením sl. správy Národního divadla.
Po 6.: Paní minemistrová.
Veselohra o 1 jedn. Napsal L. Stroupežnický. Režisér
V. Spurný-
#14
alto_textblock
#14
Švandovo divadlo na Smíchově.
#15
alto_textblock
#15
V pátek 21. října.
#16
alto_textblock
#16
Začátek o 7. hod
#17
alto_textblock
#17
III. hra v předplacení (páteční).
Novinka: Lutty.
Fraška o 3 jedn. Napsali Piere Veber. Přeložila Ma-
tylda Pešková. Režisér Vilém Táborský
#18
alto_textblock
#18
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vneradecn
V pátek 21. října.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení při malých cenách.
Po 21.: Pražské švadlenky.
Fraška se zpěvy a tanci o 5 jedn. Hudbu i slova
napsal O. Faster.
22582
Zejtra je lidové představení při malých cenách.
Po třetí: Lydie.
#19
alto_textblock
#19
— 32 —
#21
alto_textblock
#21
29 —
#22
alto_textblock
#22
Tu jsem se dala do smíchu. Tyto tlusté, všední ruce
aby se dotýkaly babiččina parádního poreulánul
»Ne, ne !« odvětila jsem,
To již nebyl tak domýšlivý
»Při sám Zeus, vy jste hezká v tom čepečku.«
»Jsem vskutku?«
»Ano, a smějete se a nevyjíždíte si na člověka,
jako jindy.«
»Ne.«
#23
alto_textblock
#23
»Ne — nuže, šel jsem kolem, protože jsem nemohl
spáti. Nemohl jsem spáti již po tři noci. Neviděl jsem
vás od soboty, jak víte.«
»Ne, nevěděla jsem.«
Srdce mně počalo chorobně tlouci; nahnul se ke
mně blíže přes římsu. Položila jsem koflik a vzala jsem
miniaturu; myslila jsem si, že mi to dodá odvahy, když
se budu dívati na Ambrosinu Eustasii. Počala jsemji
oprašovati a byla jsem ráda, že se mi netřesou ruce.
»Vy dábelsky mučíte — prosím za odpuštění; ale
vy se nevěsíte člověku na krk jako jiná děvčata.«
Cítila jsem, že v tom okamžiku »se mu sama věsím
na krk« — to je hrozná fráze — ale proto je dána člo-
věku řeč, aby zakryl své myšlenky, i děla jsem:
»To věru, nel !«
»Ambrosino —« (Oh, jak to skřípalo, když vyslovil
mé jméno, až mne mrazilo.) »Ehm — vy víte, že vás
mám náramně rád. Kdybyste si mne vzala, nemusila byste
oprašovati mizerný porculán; slibuji vám —«
Nikdy jsem si nedala trhati zub; mám na štěstí
všechny běloučké a zdravé, ale slýchala jsem, že úzkost
stoupá stále, až se konečně trhne a je vše odbyto. Ted
#24
alto_textblock
#24
Jsem praktické povahy a překvapila mne mocně
jedna myšlenka. Kdy asi mohl učiniti Mr. Gurrage »de-
mande«?
»Jak požádal Mr. Gurrage o mou ruku?« osmělila
jsem se tázati babičky
Podívala se na markýza, markýz se podíval nani
a utíral si skřipec.
Babička konečně promluvila :
»Zde to není zvykem, Ambrosino, avšak, jak jsem
pozorovala, dle všeho použije prvé příležitosti, aby požádal
tebe samotnu.«
To mne očekává něco příjemného! Bylo by to bý-
valo dosti zlé, kdybych musila přestáti obvyklou dobu for-
málního zasnoubení, na jaké mne vždy připravovalí, ale
nechať si vyznávati lásku od Augusta Gurrage — no, to
by mohlo zastrašiti i nejodvážnější srdce.
Slíbila jsem však, že babičku poslechnu, nemohla
jsem odmlouvati. Čekala jsem pouze na další pokyny.
Nastala pomlčka, všem nám nepříjemná, potom babička
promluvila t
»Půjdeš na ten ples, mé dítě — budeš se hezky
přívětivě tvářiti a budeš tančiti s oním mladíkem. Nebudeš
upjatá, jako jsi byla až posud a on ti jistě učiní během
večera vyznání. Ty je přijmeš a sneseš prvý výbuch jeho
náklonnosti se všemožným půvabem, jehož jsi schopna.
Uchráním tě všeho, co jen bude možná a slibuji ti, že
tvé zasnoubení bude krátké.«
Zmocnila se mne náhle závrať; ještě nikdy ve svém
životě jsem neomdlela, ale všecek pokoj se mnou se točil
a zdálo se, že musím vykřiknouti: »Ne, ne, nemohu to
učiniti.« V tom se můj pohled svezl opět na babičku;
modré skvrny se již opět objevily, seděla však hrdě vzpří-
Lodová kra.